Ako myšlienky určujú náš osud

myslMálokto dokáže pripustiť, že by myslenie, že by spôsob nášho myslenia mohol mať nejaký zásadný vplyv na formovanie nášho budúceho osudu. Ale opak je pravdou! Pozrime sa na konkrétnu situáciu zo školského prostredia, v ktorej sa to mimoriadne nápadne prejavuje. Pri maturitných, alebo hocijakých iných skúškach zásadného významu sa totiž často stáva, že dobrí žiaci si vytiahnu práve tú otázku, ktorú nevedia, kým zase tí menej snaživí práve tú jedinú otázku, ktorú ovládajú. Nie je to náhoda, ale je za tým určitá zákonitosť.

Pozrime sa na dvoch študentov, ktorí sa majú v rámci jedného maturitného predmetu naučiť sto otázok. Snaživý študent ich deväťdesiatosem perfektne ovláda a iba dve z nich sa naučiť nestihol.

U menej snaživých študentov býva tento pomer obrátený. Oni dobre ovládajú iba dve otázky. Avšak keď dôjde k lámaniu chleba, ten snaživý si zvyčajne vytiahne otázku, ktorú nevie, kým ten menej snaživý otázku, ktorú vie.

Prečo je tomu tak? Lebo obaja na ne intenzívne mysleli! Jeden však so strachom a úzkosťou, pretože ich nevie a druhý s nádejou, lebo iba tieto vie.

Ten prvý na ne myslel v strachu, čiže negatívnym spôsobom a ten druhý v nádeji, čiže spôsobom pozitívnym. A keďže obaja na ne mysleli rovnako intenzívne, ich intenzívne myslenie im obom prinieslo splnenie. Ibaže jednému spôsobom negatívnym a druhému spôsobom pozitívnym, to znamená presne podľa druhu ich myslenia.

No a táto zákonitosť platí nie len v školskom prostredí, ale aj v každodennom živote. Na čo človek intenzívne myslí, po čom túži a na čo sa vnútorne zameriava, to napokon aj dosiahne.

Ak sú teda naše myšlienky silne, dlhodobo a intenzívne zameriavané k určitému cieľu, tento cieľ dosiahneme! Musia to však byť naozaj myšlienky intenzívne, pretože tie prchavé, plytké a nestále nemajú zodpovedajúcu formotvornú silu.

Utajované poznanie o skrytej sile ľudského myslenia, prostredníctvom ktorej je človek schopný vedome formovať svoj budúci osud, začalo prenikať do povedomia spoločnosti knižnými titulmi typu: ako sa stať bohatým, úspešným alebo slávnym. Píše sa v nich o tom, že intenzívne myšlienkové snaženie celkom určitým smerom prináša vždy svoje ovocie.

Táto zákonitosť naozaj funguje, ale pozor! Skrýva sa v nej i veľké nebezpečenstvo, o ktorom sa už zväčša nevraví. Veľké nebezpečenstvo, spočívajúce v nesprávnom použití sily myslenia.

Opäť si uveďme príklad: Mladá žena je presvedčená o tom, že šťastný život je možné prežiť iba v bohatstve a preto túži po bohatom ženíchovi. Týmto smerom každodenne upína svoje túžby. Jej silné chcenie a intenzívne myslenie ju postupne začínajú privádzať k mužom, ktorí môžu splniť jej prianie. Za jedného z nich sa napokon aj vydá.

Až v manželstve však začína zisťovať, čo je to vlastne za človeka, pretože pred tým tomu nevenovala veľkú pozornosť, nakoľko jej najrozhodujúcejším kritériom bolo bohatstvo. Zrazu však zisťuje, že si vzala človeka panovačného a arogantného. Človeka zvyknutého rozkazovať, ktorému sa každý podriaďuje. Všetko musí byť tak, ako chce on.

A mladá žena, ktorej sa splnilo jej životné prianie vydať sa za bohatého muža, začína spoznávať, že jej to šťastie neprináša. Že síce žije v dostatku, ale v neslobode, ako vtáčik v zlatej klietke. A mreže klietky ju tiesnia, ponižujú a zamedzujú jej slobodnému rozletu.

Na tomto príklade je vidieť, že hoci žena využila sily myslenia k dosiahnutiu určitého cieľa, ktorý považovala za to najlepšie pre seba, šťastie jej to neprinieslo.

A práve v tejto skutočnosti sa skrýva zrada všetkých kníh typu: ako sa stať bohatým, úspešným a slávnym. Na jednej strane je totiž pravdou, že človek môže prostredníctvom sily vlastného myslenia zameraného na určitý cieľ dosiahnuť čo chce, ale na druhej strane mu to vôbec nezaručuje, že po dosiahnutí svojho cieľa bude naozaj šťastným, spokojným a vnútorne naplneným.

Čo má teda človek vlastne chcieť a ktorým smerom má zamerať svoje myslenie, aby mohol byť skutočne šťastným?

Veľký Učiteľ, ktorý veľmi dobre vedel o sile ľudského myslenia, nám jasne ukázal, kam máme svoje myslenie nasmerovať. Ukázal nám, čo máme chcieť a o čo máme vnútorne usilovať, aby sme mohli byť skutočne šťastnými.

Veľký Učiteľ hovoril: Usilujte o kráľovstvo nebeské a všetko ostatné sa vám pridá. Usilujte o hodnoty kráľovstva nebeského a všetko ostatné dostanete navyše.

Znamená to, že rovnako intenzívne, ako dnes ľudia usilujú o peniaze, postavenie, majetky, slávu, úspech, moc a pôžitky treba usilovať o čestnosť, ušľachtilosť, čistotu, láskavosť a spravodlivosť, ktoré sú hodnotami kráľovstva nebeského. Lebo peniaze, postavenie, sláva, moc majetok, úspech a pôžitky nie vždy prinesú, alebo lepšie povedané, nikdy neprinesú to skutočné a trvalé naplnenie, šťastie a mier. Avšak úsilie o ušľachtilosť, čestnosť, láskavosť a spravodlivosť prinesú človeku šťastie, radosť a mier vždy!

A nie len to! I všetko ostatné, to hmotné, čo nevyhnutne potrebuje sa mu ešte navyše pridá, aby mohol prežiť ľudsky dôstojný život na tejto zemi.

Zjednodušene povedané: Ak túžime po dobrom aute a týmto smerom zameriame svoje chcenie, dosiahneme to. Ale šťastie nám to priniesť nemusí.

Ak túžime po bohatstve a týmto smerom zameriame svoje chcenie, dosiahneme to. Ale šťastie nám to priniesť nemusí.

A takto je to so slávou, majetkom, úspechom a pôžitkami. Môžeme ich dosiahnuť, keď budeme veľmi chcieť, ale šťastie nám to priniesť nemusí.

Ak sa ale túžime stať čistým, ušľachtilým, láskavým a spravodlivým človekom, tiež to dosiahneme! Potom sa však šťastnými staneme celkom zaručene! Toto je totiž jediná cesta, vedúca k skutočnému, pravému šťastiu, radosti a naplneniu.

V ľudskom myslení sa skrýva nesmierna sila. Jej prostredníctvom je nám možné dosiahnuť čo len chceme. Človek však má chcieť to najvyššie, najvznešenejšie a najušľachtilejšie, čo vôbec jestvuje! A ak to bude naozaj chcieť, dosiahne to! Dosiahne spojenia so Svetlom, ktoré svojim jasom prežiari vlákna jeho osudu a ďalší život takéhoto človeka bude cestou šťastia, radosti mieru a plnosti bytia.

Tak, ako je človek schopný svojou intenzívnou myšlienkovou túžbou ovplyvniť, alebo lepšie povedané doslova určiť výber maturitnej otázky, ako to bolo spomenuté na začiatku, úplne rovnako je pri intenzívnej vnútornej túžbe a snahe schopný dosiahnuť spojenia so Svetlom Najvyššieho.

Človek toho schopný je! Ale chce to? Neuspokojuje sa vo svojich túžbach s ďaleko menej hodnotnými cieľmi? S cieľmi, ktoré síce taktiež môže dosiahnuť a aj ich dosahuje, avšak druhoradosť a malosť týchto cieľov a s nimi spojené vnútorné nenaplnenie sa nedá ani len porovnať so šťastím, plynúcim z tých najvyšších cností a ideálov, ktoré by mohol dosiahnuť, keby ich dosiahnuť chcel.
 

Milan Šupa
http://kusvetlu.blog.cz/
 

31 komentářů

Přidat komentář
  1. V józe a indické tradici je známa „Sankalpa šakti“ (síla, která plní přání). Její sídlo je v „Anáhatě“ – srdeční čakře. Traduje se, že čistotou „srdce“ (srdeční čakry) tuto sílu můžeme aktivovat. Potíž je v tom – stejně jako píše p. Šupa, že pokud nedokážete udržet čistotu srdce, vše se zle vymstí. Kromě toho tu je predestinace, a z vlastní zkušenosti s astrologií se mi potvrzuje, že náš osud je z vyšší vůle „nalinkován“. Můžeme drobné součásti do jisté míry ovlivňovat, ale směr a mantinely jsou dány naším „vstupem do světa“… Takže ty americké bláboly typu „Yes, we can“ nebo „Just Do It“ jsou tu pouze jako falešná vějička pro ekonomicky doufající masy.

    Myslím, že můžeme být lepší. A klíč k tomu je v zásadě prostý:

    1.) „Nebýt sobec.“
    2.) „Odpouštět.“

    Tyto dvě věci nás mohou vynést ke hvězdám. Bohužel je to asi to nejtěžší.
    Nebýt sobec znamená překonat v sobě „prvotní hřích“, což není sexuální pud (jak se nám snaží namluvit církevní dogmata), ale sobectví, oddělení od celku. V podstatě pud sebezáchovy. To s ním se rodí každý tvor do stvořeného světa. A pouze nejvyšší forma „lidství“, tedy nepodmíněná láska a schopnost sebeobětování s ním dokáží zatočit.
    Jaká potíž je s odpouštěním nám ukazuje 2000 let života po Kristově odkazu….

  2. Velmi hezké, jednoduché, ale složité je k tomu dospět! A největší radost mi udělal pan Supman v diskusi. Asi rok na mě dotírá myšlenka, jestli třeba naším největším úkolem, za pomoci našeho nejsilnějšího nástroje (rozumu), není právě zmíněné ovládnutí pudu sebezáchovy. Nechci psát „potlačení“, on svoje místo má jako všechno ostatní, jen by nás neměl řídit. Nikde jsem na podobnou myšlenku dosud nenarazil, tak jsem si ji přemítal sám. Tož děkuji zdvořile -))!

    1. Honzo z Náchodska: Vaša myšlienka spojenia pudu sebazáchovy a strachu a ich následného ovládnutia mysľou je dosť zaujímavá. Iste majú mnoho spoločného, aj keď samotný pud sebazáchovy je čisto „živočíšna záležitosť“ a strach zvykneme charakterizovať skôr ako niečo duchovné. Najmä, ak hovoríme o strachu z „neznámeho ohrozenia“, pod ktorým často rozumieme vplyv satana, alebo diabla, ako duchovného zla.
      Často sa tu rozoberá problematika dobra a zla ako dajakej reálnej veličiny, ale ak sa na to pozrieme z hľadiska logiky, tak musíme konštatovať, že sú to čisto relatívne pojmy. Nijaké DOBRO, alebo ZLO reálne nejestvujú! Dobro zvykneme prisudzovať Bohu a zlo diablovi, ale takéto kategorizovanie si vytvárame iba v našej mysli, ale reálne nejestvuje. Ak si však túto skutočnosť dobre uvedomíme, vyvstane nám problém ako potom správne charakterizovať Boha? Ak si Ho predstavíme ako Svetlo a Lásku, tak potom jeho nedostatok (diabla) môžeme charakterizovať pojmami ako „tmu“ a „nelásku“, prípadne ako „egoizmus“. Ale už sme si zvykli hovoriť, že tma je iba nedostatok svetla a neláska je nedostatok lásky, čo je správne! Ale staré historická spisy (ako Biblia) sú plné takýchto zavádzajúcich a nesprávnych pojmov, ktoré sme si osvojili a ktoré formujú stále našu myseľ. – Čo s tým? Naučiť sa správne a logicky uvažovať, ale kto nás tomu naučí? Keď všade vôkoľ nás sa vyskytujú iba zavádzania a nepravdy (politika, reklama a pod.)…
      Pekný deň do Náchodska!

      1. Pro Degona:

        „Ak si však túto skutočnosť dobre uvedomíme, vyvstane nám problém ako potom správne charakterizovať Boha? Ak si Ho predstavíme ako Svetlo a Lásku..“

        Já jsem nahoře uvedl odkaz na článek, kde se píše o Jednotě. Je jedno, jak tomu kdo říká – někdo mluví o Jednotě, někdo o Bohu, někdo o Aláhovi, někodo o Absolutnu, atd.
        Pro nás zajatce polarity je představa Jednoty velice těžká. Pokud by tedy na světě existovala pouze jedna jedniná věc, tak to může být přeci jenom ta Jednota a nic jiného. Já se domnívám, že pokud si někdo představuje Boha jako Světlo či Lásku, tak je to špatně. V Jednotě takové pojmy neexistují. Protože např. láska potřebuje subjekt, který miluje a objekt, který je milován. A to už je polarita, nikoli Jednota.

        1. Pre Milana: Ten článok v Matrixe som si pozorne pozrel a shledal jsem ho chybným. Prečo? Autor vysvetľuje dualitu svetlo – tmu, čo je celkove správné. Ale už je nesprávne túto dualitu aplikovať na problematiku dobra a zla, lebo tu sa uplatňuje nie dualita, ale relativita. Dobro a zlo nie sú žiadne konštanty, ale relatívne pojmy.
          Čo sa týka lásky, tak tu vidím problém v chápaní tohoto pojmu. U ľudí sa uplatňuje láska vo vzťahu medzi dvomi, alebo viacerými bytosťami, ako napr. sexuálna príťažlivosť. Tomu sa hovorí láska telesná, ale poznáme aj lásku duchovnú, ktorá je už iná. Nie je to „vzťah“, ale duchovná hodnota, ktorá sa prejavuje napr. v Duchu sv. Ak hovoríme, že Boh nás miluje, tak nie „telesnou láskou“, ale duchovnou a takáto láska sa uplatňuje v tom Božom kráľovstve o ktorom nám rozprával Ježiš.
          Čo sa týka označenia Boha pojmom „Jednota“, ani proti tomu by som nič nenamietal, ale pýtam sa prečo? Prečo je treba dávať Bohu daľšie pomenovania, keď ich ľudstvo už vymyslelo toľko, že sa v tom už nikto nevyzná! Myslíte, že keď budete nazývať Boha ako „Jednota“, že už Boha budú ľudia chápať lepšie?

          1. Pro Degona:
            Já také mám pochyby o smyslu těchto diskusí. Každý člověk to vidí po svém a cizí náhled velmi těžko chápe. Přesto ale zareaguji:
            Světlo a tma stejně jako Země a Měsíc nejsou protipóly jang a jin, jak se často uvádí.
            „Dobro a zlo nie sú žiadne konštanty, ale relatívne pojmy.“
            My žijeme v polarizovaném světě a musíme tyto polarity nějak nazývat: Např.: hluboký – vysoký, tlustý – štíhlý, daleko – blízko, příjemný – nepříjemný, zdravý – nemocný, zrození – smrt, a tedy i dobro a zlo. Jestliže pojmenuji např. narození jako dobro, pak smrt nazývám zlem. Samozřejmě, že to může někdo nazývat naopak a je to tedy relativní.
            A proč Boha nazývám Jednotou? Já se domnívám, že tento svět vznikl právě rozdělením Jednoty do těch protipólů jang a jin. Proto si myslím, že ten pojem Jednota je lépe představitelný. Jinak na tom samozřejmě nezáleží.
            Bůh stvořil veškerý svět, musel tedy stvořit oba póly. Nebo snad mohl stvořit jenom život a smrt ne? Život bez smrti není přece možný. Tak proč smrt (jin) podstrkovat satanovi? Tato představa je pro křesťany naprosto nepředstavitelná a nestravitelná. Proto pořád vymýšlejí nějaké šílené konstrukce o nekonečné boží lásce. Proto pak velice moc koktají při dotazu na to odkud jsou nemoci, bolest, trápení, nenávist, války, smrt.

          2. Pre Milana:
            Myslím, že svojím uvažovaním môžete dospieť k pravde, lebo sa pridržiavate logiky. Len nemiešať to reálne s tým hypotetickým, alebo relatívnym, ako to zatiaľ robíte s pojmamy život a smrť. Treba odlišovať život večný (ten od Boha) s tým životom pozemským (živočíšnym). Všetko, čo sa narodí, musí aj zomrieť (čo vznikne, musí raz aj zaniknúť). Každá polarita (dualita) raz zanikne, s tým sa nedá nič robiť. Náš pozemský život sa realizuje práve v takejto dualite, ale naša duša (duchovná podstata) žije ešte aj v inej dimenzii, ktorá nie je vnímateľná našimi zmyslami. Dokážu ju vnímať mystici, ktorým sa „otvorilo ono tretie oko“. Príkladom môže byť napr. ten Swedenborg, ktorý sa tu tiež spomína. Ako vedec bol naučený reálne a logicky uvažovať a keď sa pre neho otvorit ten „iný svet“, chcel ho tiež logicky popísať, ako bol naučený. Ale narazil na problém chápania u ľudí, ktorí nemali otvorený tento iný zrak a tí potom začali po svojom vysvetľovať tie jeho vízie. Tak tomu bolo aj v prípade Ježiša. Jeho náuku však začali vysvetľovať naviac aj tak, aby vyhovovala aj mocenským záujmom Rímskeho impéria. A to isté sa deje aj dnes, keď nám vládne skupina ľudí orientovaná nie na Boha, ale na svoj vlastný materiálny blahobyt. V takýchto podmienkach je veľmi ťažké dopátrať sa pravdy, lebo ľudia sú ako slepci tápajúci v tme…

          3. Náš pozemský život sa realizuje práve v takejto dualite, ale naša duša (duchovná podstata) žije ešte aj v inej dimenzii, ktorá nie je vnímateľná našimi zmyslami. Dokážu ju vnímať mystici, ktorým sa „otvorilo ono tretie oko“.
            Svoju podstatu dokáže vnímať každý kto má otvorené Srdce.Nemusí byť vôbec mystik , len si treba najskôr osvojiť správny názor kým a čím v skutočnosti sme. Nápoveda: naša Podstata nie je od nás oddelená a dosiahnuteľná len vyvolenými ako sa nám niektorí ľudia často snažia nahovoriť.

          4. Ano, díky za tento vstup!!! Vnímat svou duchovní podstatu a komunikovat s ní lze, aniž by člověk byl mystikem ve specifickém slova smyslu. Někteří mí předchůdci zde na fóru to již dříve zmiňovali, jenže jak se z reakcí zdálo, „jedinci promeditovávající se k použití třetího oka“ tomu nijak zvlášť nevěřili. Ale je to tak.

          5. Pre Anonymního, ale aj pre Hogena: To, čo sa označuje pojmom „tretie oko“ nie je pohľadom do svojho vnútra, ale je to pohľad „mimo svoje vnútro“ – do duchovnej reality, ktorá je bežne telesnému človekovi skrytá. Každý môže pohliadnuť do svojho vnútra a objaviť tam svoju duchovnú podstatu, ale „tretím okom“ sa poznáva duchovný svet, ktorý je bežne ľuďom neprístupný. Ježiš o tom hovoril v súvislosti s prijatím Ducha sv. To je niečo, čo každý nedostáva a tak to ani nemôže každý prežívať.
            Obom prajem pekný deň!

          6. Pane Degone, člověk zří do té úrovně, v které má otevřen zrak. Tedy do astrální úrovně astrálním okem, do duchovní úrovně duchovním okem …
            Zření duchovním okem je velmi výjimečné, zření do astrální úrovně zas až tak vzácné není. Výraz třetí oko však není zapotřebí, je to vždy oko příslušné „vrstvy“ člověka.
            Křesťanství výraz třetí oko nepoužívá a je to i zbytečné, když člověk vnímá mnou výše napsané.

          7. ad:Zření duchovním okem je velmi výjimečné

            Ale vůbec ne. Nevěřte v žádnou „vyjimečnost“. Stačí se naučit a umět se dívat. Připouštím ovšem, že je to svého druhu jakýsi dar.

          8. Pane Hogene, ďakujem Vám za podnetné doplňujúce a upresňujúce informácie o problematike onoho „tretieho oka“, ktoré nie sú veľmi známe v kultúrnej oblasti kresťansko-židovskej tradície.
            Taktiež pozitívne hodnotím aj Váš postoj k problematike zla a dobra vo Vašom vstupe 14.10. Chyba je, že málo-kto pozná skutočnú Božiu vôľu a tak si ju každý vykladá po svojom. To platí najmä pri výklade tzv. „B. zákona“…
            Pekný deň!

          9. Degone,
            dobře jste to napsal.

            Ještě doplním tu postupnou zradu Ježíšova učení závěrem z Janova evangelia. Pro pochopení je třeba říct, že Petr představoval křesťanství a Jan čistou lásku k Ježíši Kristu, tedy lásku k dobru a pravdě:

            — Rozhovor s Šimonem Petrem
            15 Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“
            16 Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
            17 Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!
            18 Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“
            19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“
            20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“
            21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“
            22 Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“
            23 Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“

            Klíčový bod je číslo 18 a pak 22. Je to dobrá hádanka.

          10. Ještě drobné doplnění, kterého jsem si všiml.

            V nových českých překladech se uvádí Šimon, syn Janův. Je to ŠPATNĚ
            a má být Šimon, syn Jonášův. V Kralické je to správně.

            Tohle znamená Šimon, syn Jonášův:
            „Šimon, syn Jonášův“ souvztaží se zevnější, neduchovní církví, v níž není žádná láska ani dobro. Nepřítomnost lásky a dobra znamená, že tam není žádný skutečný život. Vše je umrlé. „Syn Jonášův“ označuje tento nedostatek, neboť nic vskutku Živého a žijícího nemůže vyjít z něčeho světského, pozemského, zevnějšího a lidského. „Jonáš“ byl přírodním otcem Šimona. Žádný život nemůže započít ve fyzickém prostředí. Existuje však umrlý život, zdánlivost života, přicházející do fyzických podmínek z pekel.

            A ten Jan, tedy ta čistá láska je ten učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku.
            Neboli z Jan 21/24 : To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.

          11. Karle, ďakujem za komentár. V súvislosti s výkladom Ježišovho Evanjelia vidím problém v tom, že vzhľadom k úpravám a korekciám pôvodných textov nevieme s istotou povedať, ktoré citácie sú skutočťne od Ježiša a ktoré sú od neznámych autorov a upravovateľov. Škoda, že nemáme viac dôveryhodných zdrojov z obdobia prvotných kresťanov za účinkovania apoštola Jakuba s pred jeruzalémskym apoštolským snemom (do r. 50 n.l.).
            Pekný deň!

      2. Reálně existuje buď soulad (čekoholiv) s Boží vůlí, nebo nesoulad s Boží vůlí. Obojí s sebou nese určité dopady, nesoulad dopady nepříznivé. Zlo je podle mě trvalá tendence k nesouladu (porušování, nedodržování) Boží vůle. To, že dopady nejsou zjevné hned, ale s časovou prodlevou, je věc jiná, ale nepopiratelná.

        1. Pro Hogena:
          Bůh rozložil Stvoření do polarit – jin a jang. Ten nesoulad je tedy vetkán přímo do Stvoření. A celé toto Stvoření je vlastně jenom „hra“ těchto polarit. A o to Bohu šlo – sledovat tuto „hru“ protipólů.

          1. Jak vůbec můžete napsat „A o to bohu šlo – sledovat tuto „hru“ protipólů“ ??

            Jak to víte, oč mu šlo? Kdo Vám to řekl anebo jak jste na to přišel Vy?

            Díky za případnou odpověď.
            Venda

          2. Bohu šlo o to jak ISIL uřízne někomu hlavu, tak to je síla co píšete.

          3. Pro Matrixe a Vendu:
            Nevidím žádný jiný důvod a smysl celého lidského bytí. Vše, co jednou vzniklo (jang), jednou také zanikne (jin). A pokud bych si měl vybrat mezi deseti lety umíráním na rakovinu a podříznutím od ISIL, tak je volba jednoznačná – ISIL.

          4. Kecy vystačí, dokud se nerozestele.
            Co všechno tady dokážou lidi nažvanit, to je neuvěřitelné. Doslova – neuvěřitelné.

          5. Milan napsal: 14.10.2014 (13:10) Nevidím žádný jiný důvod a smysl celého lidského bytí.

            To, že Vy žádný jiný důvod nevidíte, ale neznamená, že ho nevidí ani nikdo jiný a že to tak skutečně je.

          6. Podle mě to vidíte příliš zjednodušeně. Ale Váš pohled Vám brát nebudu.

          7. Jin a jang nemají co dělat s polaritou dobro versus zlo. To je o něčem úplně jiném. A také se domnívám, že mluvit za Boha (i za kohokoliv mnohem „menšího“) je troufalé.

  3. Dovolím si navázat (a snad trochu nesouhlasit) se dvěma myšlenkami v diskusi.
    1) Bůh stvořil všechno, tedy oba póly, tedy život i smrt.
    2) Bůh sleduje hru protipólů …
    Těžko si představovat co a jak Bůh tvořil a nebo co ho kdy baví, ale faktem je, že tu máme kromě kamení také živé bytosti a kromě nich ještě živé bytosti s vůlí, sebereflexí, abstrakcí … prostě živé bytosti schopné dál tvořit. A to ještě asi nevíme o všech (tedy alespoň my obyčejní lidé, vybaveni pouze pěti obyčejnými smysly). Měl-li bych se pokusit hádat, co by asi tak Boha mohlo bavit sledovat, tak bych na prvním místě jmenoval činnost těchto naposledy jmenovaných bytostí. A jak známo, s pravomocí je svázána odpovědnost. V politice možná ne, ale v kosmu jistě. Takže na prvním místě by v otázce stvoření bylo přestat používat minulý čas. Nevím, co Bůh dělá dnes, ale minimálně další bytosti tvoří stále. Každý den něco plácáme a rozhodujeme. Odsud to zlo. (tma, smrt, …) Nechci tu propagovat jednostranné sebemrskačství, ale stvoření je neustále v pohybu, vstupují do něho další bytosti, některé s pozváním, jiné vrtají do toho, do čeho nemají …
    Jednota se mi také líbí, ale jako konečný stav bych nečekal jednotu statickou. Spíš něco jako stále tvořící jednotu bytostí, které budou mít dostatek sebekázně na to, aby tvořili jen dobré dílo. Tááák a může začít diskusní mazec -)))!

    1. Pane Honzo z Náchodska:
      To, čo píšete sa mi zdá byť rozumné a tak nechápem, prečo by sa mal začať ten spomínaný „diskuzní mazec“?
      Rozumní ľudia sa dokážu zhodnúť, ak nemá niekto záujem ľuďom „masírovať mozgy“ a robiť propagandu pre tých, ktorí sú práve pri moci…
      Želám pekný deň do Náchodska!

    2. Pro Honzu z Náchodska:
      „aby tvořili jen dobré dílo“
      Honzo, prosím Vás, mohl byste mi napsat třeba nějakou pohádku, povídku či příběh, kde je jenom dobro?

      1. To záleží na tom, jak má být ten příběh dlouhý a jestli má být ze života. Dlouhý a ze života neumím, protože každý občas škobrtne. To je realita. Vzpomněl bych třeba o Krtečkovi, ale to není ze života a je to krátké. V těchto diskusích někdy cítím takový jakoby „strach z dobra“, který se projevuje názory o vyváženosti atd., které nám tu střelku kompasu mlží a směr relativizují. Myslím, že sem chodí samí slušní lidé, proto to nechápu. Jak to chodí ve skutečnosti všichni víme, o tom netřeba diskutovat. Myslím, že podobné diskuse by měli posouvat laťku. Posouvání laťky a jasné definování toho, co je pozitivní ještě není utopie. Utopie by byla 100% počítat, že to promítneme do reality, ale cílit tím směrem je ušlechtilost. Potud tedy mé (možná naivní) představy pro planetu Zemi. No a až ji jednou opustíme … třeba z nás něco spadne, nevím, nebyl jsem tam, ale představuji si, že když zde budeme s tím pomyslnným rancem na zádech kráčet alespoň jakž-takž, tak po jeho odložení to půjde ještě lépe a třeba dokážeme „tvořit jen dobré dílo“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016