Blíží se nejdelší noc v roce… (druhé pokračování)

slunce-zivot-smrtK minulému tématu mého článku o náboženství a jeho prolínáním se v životě lidí ještě i dnes, kdy pro mnohé lidské bytosti je to možná jednoznačný anachronismus, patří i smrt a víra. Dva fenomény, které mohou mít pro každého člověka v jeho životě různě chápanou důležitost.

Víra, jako věrná průvodkyně, ať ji i někdo nazývá například jen předpokladem či jiným názvem a smrt, jako konec působení tohoto těla, mysli a vědomi v nižších úrovních hmotného světa. Víru člověk má, bez ní by byl v kolotoči pochybností polapen a téměř neustále by budoval a uvědomoval si včerejší vztahy, které by s nevírou v novém dnu již neplatily. Zrovna tak má i čas, chtěl by ho ovládat, vlastnit, zastavit, ale ten má svého Pána.

Co opravdu vlastníme v tomto životě? Pomíjivé tělo se smysly, které přestanou po jeho smrti fungovat? Ne! Je pomíjivé a jeho vlastnění je iluzí. Co bychom chtěli ale vlastnit? Zdraví? Ovšem, ale to by byl již krůček k pojmu věčnosti. Protože ruku v ruce se zdravím, se stavem bez nemocí a bez stárnutí, bychom neumírali. Ale tak to nikdy nefunguje a když, tak jen v knihách či filmech sci-fi. Co z toho vyplývá, jako důležitá otázka k zodpovězení si?

Co může být cennější, než být svým Já ukotven ve vědomí věčnosti a prožívat putování jako vědomá bytost do vyšších sfér? Nahradí něco takového nějaké hmotné bohatství, objetí krásných žen, síla automobilu, který se vzpíná pod plynovým pedálem stovkami koňských sil a k tomu ještě navíc pohádkový dům, bazén, „rozkvetlý a kvetoucí falešný ráj“ konzumu… Je snad to uvedené pravým stimulem pro člověka, který již někdy poodhrnul první závoj a nahlédl do „krajiny“, kde úroveň energií, světla, zvuku, je mnohem jasnější, zářivější a plnější a kde s postupem a dalším vývojovým krokem vládne Harmonie a Láska? A navíc, když ví, již z tohoto pozemského života, že při patřičném usilování a odříkání lze skutečně další zahalující závoje odstranit a dospívat na cestě výš a výš.

Je to víra a s ní až fantastická naděje? A nebo je to jen klam, jehož přijetí má naplnit falešné snažení se v usilování v oblasti beznaděje, tmy, nemocí a nářků, v zóně negativní části stvoření. Kdo nám asi říká, jakou důležitost má neochvějná víra; kdo nám na druhé straně našeptává, že je to klam?

I minule jsem nabídl píseň. Ta u posluchače mohla evokovat příjemně slastný pocit člověka z blahodárného světla a tepla, které přinese pravidelně se opakující změna. Dnes si pro důležité prociťování pouštím „obyčejná slova“ a v nich i jiným způsobem opět tuším, že je tu nová naděje; viz. odkaz na píseň R. Stewarta. Létá v ní, pluje v ní, v bouři a nepohodě a ptá se, jak je On daleko a chce Mu být nablízku. I v té písni je obrovský kus víry.

Pokud je víra člověka pevná a ten má za sebou vývoj, který ho za plného uvědomování si všech současných okolností přivádí k hlavnímu cíli života, k poznání sebe sama, pak zcela beze strachu přijímá i existující a nevyhnutelnou smrt, jako přerod do jiné a vyšší oblasti, jako zbavení se starého a nepotřebného těla. Zmizí mu pak i současná rozvinutá věda se svými vynálezy, přestanou existovat sociální sítě a zůstane nové vnímání pomocí jiných smyslů vyššího těla, které bude fungovat za či nad tímto světem. Jistě bude fungovat po odhození prvního závoje, který umožňoval žít právě jen zde. Spravedlivý zákon karmy a její vládce, současně i vládce Času rozhodne, proč a kam se zrodí do nového zábalu, pro odčinění dluhů, pro sklizeň úrody a pro nové zkušenosti. Ale to by byl v této fázi mého rozjímání krok zpět. Je proto lepší jít výš.

Kdo má zájem, aby se „jeho“ duše vrátila, duše jako kapka nekonečné blaženosti, jako kapka oceánu světla, do Něj, do své podstaty, odkud vzešla? Ty uvozovky pro vyjasnění – duše není majetek hmotného těla – to je doslova jen chvilkovým vězením pro její zářivou podstatu; může to sice trvat pozemskými měřítky tisíce i více let, ale duše je stejně „odsouzena“ k úspěšnému návratu! Čas z pohledu věčnosti totiž nehraje vůbec žádnou roli, bez prociťování času však vlastně neexistujeme. Samotný oceán Ducha čeká ve svém koloběhu vln, vznikání a zanikání, s miliardami tříštivých kapek a opakujících se návratů; vždyť je to samotný Tvůrce a jeho nekonečná Síla a Energie v podobě tvořivého Slova božské tvořivé melodie. Je to Bůh, ten věčný a beze jména, Ten, který je mimo plynutí času, Ten, který je nepopsatelný, Ten který je! I to je část nezbytné víry jako důvěry v Otce. Co říkal Ježíš Kristus, že je potřeba činit pro návrat? To by bylo jen a jen opakování a pro někoho jen mlácení prázdné slámy, za které bych mohl sklidit možná i úsměšky. Ale takový zlehčující přístup je však obrovským omylem a projevem nevíry a nevědomosti, která přináší chaos.

Zavírání očí před pravdou a chybné nazírání na iluzorní realitu je způsobeno skutečně jistou nevědomostí, která lidskou bytost nutně provází jako stín; vždyť jde přece o vývoj. My, lidská populace, jako nepatrné smítko ve vesmíru, doslova atomy s nějakou informací, si můžeme myslet společně se svým egem, ve své marnivé pýše, že vše, co má, vše co by chtěla mít, může dosáhnout jednoduše sama, vlastním přičiněním.

Zkrátím to. K tomu vrcholnému poznání je však potřeba Jeho Milost, a to primárně. A naopak, k tomu vlastnění věcí a vztahů, pýchy a hněvu, sobeckosti a lpění…, tam On nepůsobí. To je necháno na nás a v tom má své opodstatnění vládce Času a spravedlnosti, která je určena jen pro tento svět negativity. A toho skutečného, co člověk opravdu potřebuje, je daleko méně. Nic trvalého se totiž nedá koupit za perly, zlato, za peníze, které mohou někomu ležet na účtu či být schovány v pancéřovaných trezorech.

Každý tvor, živá bytost, postupuje ve svém vývoji dle Zákonů Boha, které je nutné postupně poznávat. Ne vývoji svého druhu v nějaké fyziologické změně, ale reinkarnacemi do vyšších a vyšších forem života, zde, na této pro náš fyzický život konečné planetě (alespoň teď a tady). Obrovským darem a vrcholem je získat tělo člověka a stát se tak rozumným tvorem. Ale ani zde potom vývoj nekončí a může se i navíc stát, že nastane pád a s ním i skřípění zubů. Ten nikdy nemáme ve svých rukou a naše vůle musí být i proto potlačena. Je ale až paradox, že člověk, dospěje-li do svého vrcholu, začíná s Cestou… zpět! Ten vrchol zrození se do lidské bytosti lze přirovnat jako pokleknutí atleta do startovních bloků nebo jako zakoupení výkonného mikroskopu pro toho, kdo chce studovat okem neviditelný svět zdejšího života. Ten, tzv. lidský vrchol, je předpoklad a v něm jej provází víra. A případná smrt, při pravém poznání, je pak již jen odpoutáním se od tohoto světa.

Mistr, ať to byl v historii lidstva kdokoliv, dnes známého či již neznámého jména, je tím, který je vyspělou duchovní bytostí a který přichází do lidské podoby ne technikou klonů či jinak od nějakých mnohem vyspělejších mimozemšťanů. Vyspělé duše sem přicházejí cestou, kterou stanovil sám Bůh a ze které nejsou výjimky. Tento božský zákon je prostý, po spojení dvou vyspělých jedinců se rodí na svět nová bytost. A je-li tento život předurčen do kvalit duchovního vůdce a učitele, o tom samotní rodiče nijak nerozhodují. Taková výjimečná duše božských kvalit a jasného předurčení má vždy svůj daný úkol; žádné sudičky, ale sám Pán všeho – Otec ji zadává hlavní úkol; dovést označené duše k Němu zpět. A to ty, které dosáhly ve svém vývoji již patřičné úrovně pro návrat.

Ježíš Kristus říká nechápavému Nikodémovi, že musí zemřít a znovu se zrodit. Smrtí se mění dosavadní život a nastává jeho přerod do jiné dimenze duchovního světa. I to je předmětem víry, bez které není pochopen cíl a realizace poznání sebe sama. Ale co ten chudák Nikodém, který mlel něco o tom, jak se dostat do lůna své beztak již mrtvé matky?!

Tento akt přerodu se stává, k překvapení nevědomých, především za života a pro ty, kteří na své cestě potkali Mistra, je to i vlastně jediná nutnost. Nejen poznat sebe sama, ale poznat a prožít i smrt. Na každý den umírám, i to má svoji platnost v jediné a jedinečné technice, která přivede člověka do jiného stavu vědomí, nutno říci že vyššího, a naučí ho procházet všemi okolnostmi návratu. I to je učení Mistra, které by se však bez pevné víry nemohlo zcela projevit.

Evangelia Nového zákona toto poznání, tento aspekt učení Ježíše přímo nenabídla v nějakém podrobném popisu, ten je vždy z pochopitelných důvodů předán těm jedincům, pro které je Mistr poslán. Mistr sám ví nejlépe, jak on jako Světlo bude ještě se „svými“ dlouho. Známé sypání perel sviním a poté jejich obrácení proti těm, kdo je mají…? Proč pomáhat lidem dosud bez víry a upřímné snahy, tedy těm, kteří jsou pod nadvládou mysli?!

Co však značí smrt jako stav těla? Takové mrtvé tělo je objektivně bez jakýchkoliv znaků života, nedýchá, oči nereagují na světlo, krev neobíhá, je studené a za působení dalších zákonitostí probíhá jeho postupný rozklad… Ano, toto je stručný popis stavu viditelného projevu smrti. Hledač, jako žák duchovního Mistra, jenž za ním přichází z popudu Otce, je žákem hlavně proto, že je mu dáno smrt poznat, jak bylo řečeno, za života. Po zasvěcení či pravém křtu, a po určité cestě vědomé změny a trpělivé práci, kdy hledač nese svůj těžký kříž, ocitá se ve stavu podobném popsané smrti těla, ale s tím zásadním rozdílem, že má při něm plné vědomí. Prožívá stav smrtí ještě za života, kdy tělo žije, krev pulzuje, kdy však mysl je v plné podřízenosti duši a ta směřuje k vyššímu vědomí sebe sama v kosmické hierarchii stvoření. Ta technika, kterou se do tohoto stavu můžeme dostat, je v evangeliích naznačena. Do smrti za života, do vjemu vyšších světů, se můžeme dostat meditací. A Ježíš jim říkal: „A vy si tu spíte.“ Muslimský mystik Maulví Rúmi říkal: “Zemři, o příteli, před svou smrtí, toužíš-li žít.“

Ano, víra žáka ve svého Mistra přináší osvojení si a postupné zkvalitnění praxe, kdy za plného vědomí dochází ke zdánlivé smrti a poté k důležitému setkání s Mistrem v desáté bráně těla, která jako jediná vede dovnitř, do Božího království, do mikrokosmu těla a přes něj do celého Stvoření. A tam, s pevnou a neochvějnou vírou, poznává adept, za laskavého doprovodu svého Mistra v jeho zářivé formě, světy, které ho čekají po skutečné fyzické smrti těla. Je připraven na nástrahy a dokáže se navracet do plného vědomí života zde, do druhého zrození v kdykoliv opakujícím se cyklu. Víra ve smrt a její zvládnutí ještě za života, přinese tak spásu či osvobození.

Mojí lampě dochází dnešní dávka oleje. Záda mám ještě opřena o teplou stěnu deskového radiátoru a s příjemným pocitem před večerním cvičením tu končí moje chvilka téměř svátečního rozjímání. Měsíc byl již ve fázi své krátké neviditelnosti, v novu. Již za pár dní se mohu těšit na jeho nový úplněk v Božím hodu vánočním. Slunce se již zase více přiblížilo k obratníku Kozoroha a pak nám přinese postupně více a více světla a tepla. V zeměpisné šířce tohoto obratníku se nachází i pásmo pouští. Poušť symbolizuje vyprahlost a s ní i žíznivost. Přál bych si, ať máme všichni na Cestě návratu do pravého Domova Otce vždy dostatek vláhy jako živé Vody a klid a mír pro dění v pomíjivém pozemském životě. Jeho konec, smrt, a to co nás čeká, můžeme každý svoji vůlí obrácenou k Otci a pevnou vírou založenou na Lásce sami ovlivnit. Smrt je pro připraveného žáka krokem k osvobození.

V Janově evangeliu, kapitola třetí říká Ježíš Kristus:

„Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

Příjemné svátky vánoční přeji všem.
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.2
hlasů: 5

26 komentářů

Přidat komentář
  1. PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY JE DOBRÉ BÝT V OBRAZE – víra a smrt – to jde dohromady. Je to srozumitelné – díky. POVAŽUJU ZA NUTNÉ HLEDAT ŽIVOUCÍ SLOVO OD ŽIVOUCÍHO uČITELE.

  2. Díky za stručný vstup. Diskuzi pod předchozím článkem také začínal kdosi anonymní.

    Vaše poslední věta si opravdu zaslouží velká písmena – hledání živoucího Slova od živoucího Učitele, to je správný pohled na svět, který je bez něj plný nástrah a člověk se stává snadnou kořistí – své mysli, svých vášní, tužeb a mnoha přání.

    Přeji Vám, abyste ho našel /našla/, vždy tu je – je to Zákon Stvořitele, který nám po „pádu“ z Ráje posílá Syna, jako vtělené Slovo, tu tvořivou Sílu Ducha svatého. Víra je velká nutnost na této cestě. Smrt? Až bude čas, a bude-li zájem, mohl bych vysvětlit to nové zrození za života.

    A dost! Vidíte, co mi Vaše jedna věta evokuje? Omlouvám se, pokud to je neadekvátní reakce.

    Pěkný večer.
    Václav Žáček

    1. ad: Víra je velká nutnost

      Vendo, říkáte „víra je velká nutnost“. Ale v tom případě to ovšem není a nemůže ani být opravdová víra. Opravdová a ničím nevynucená víra přece nestojí na „velké nutnosti“. Opravdová a ničím nevynucená víra, je přece přirozená, živoucí a jsoucí, ostatně jako život sám.

      ps: Vendo, přes veškerou sečtělost, máte v tý hlavě docela chaos a bordel.

      1. ad „Opravdová a ničím nevynucená víra, je přece přirozená, živoucí a jsoucí, ostatně jako život sám.“

        Vělmi pěkně (a neotřele) popsáno!

      2. Ad.:
        „Víra je velká nutnost na této cestě.“

        Vytáhl jste jen část věty a celé mé myšlenky. A navíc se to mé oznámení vztahuje k předchozí větě.

        A k Vaší větě: „Opravdová a ničím nevynucená víra, je přece přirozená, živoucí a jsoucí, ostatně jako život sám.“ Souhlasím, víra v živoucího Mistra co by vtělené Slovo a tvořivou Sílu Ducha svatého, který je tady a teď na planetě, ta by mělo být přirozené a živoucí. Jednoznačný souhlas s Vámi. Ale, jak to vidím i kolem sebe, není tomu tak. Lidé se klanějí modlám, svatým obrazům, soškám, které představují jejich ikonu, jsou v zajetí různých umělých rituálů.

        K Vašemu závěru – ano, mohu mít v hlavě chaos a bordel. Jsem jen chybující, hledající člověk.

        Díky Honzo.

        1. ad: Jsem jen chybující, hledající člověk.

          No je otázkou co vlastně hledáte…

          Dovolte mi začít nadějí. Nadějí, že naše chápání modlitby spěje k větší prostotě. Nestane-li se modlitba prostou, až toto dočtete, neuspěl jsem. Účelem tohoto zkoumání není dostat se někam dál. My, západní lidé, se orientujeme na dosažení cíle. Jsme spotřebitelé. Nedovedeme si představit, že by­chom dělali něco, co by nás nikam nepřivedlo. Ale se vší uvážlivostí musíme pochopit, že toto není úsilí, které by nás mělo někam přivést.

          Mým výchozím bodem je, že už tam jsme. Nemůžeme dojít k Boží přítomnosti. Už v ní naplno jsme. To, co chybí, je uvědomění si toho. Bůh udržuje naši existenci s každým naším nádechem. Když se znovu nadechneme, znamená to, že si nás Bůh znovu a znovu vyvoluje. Není nic, čeho bychom měli dosáhnout nebo se naučit. Potřebujeme se však některým věcem odnaučit. (R. Rohr)

          http://www.fatym.com/abcd/k/000183.htm

          1. Honzo, uvědomte si prosím, že nediskutuji s R.Rohrem či jeho stránkami http://www.fatym.com/abcd/k/000183.htm

            Vy sem přinesete vyčtené nové téma modlitby? Proč bych se měl zaobírat modlitbou, nota bene, když ji nemám, když věřím a praktikuji formu meditace jako hlavní a jediný nástroj Cesty do nitra.

            Ale přesto, i když to není z Vaší hlavy, je důležité , co jste sem překopíroval. A díky za to:
            „To, co chybí, je uvědomění si toho.“ A ještě :
            „Potřebujeme se však některým věcem odnaučit.“

            Ano, pokud jste soudný člověk a četl jste některé mé předchozí články, mohl jste zjistit, že o tom to celé je. Cesta, jak dojít k uvědomění a cesta, jak se některým věcem odnaučit.

            A na tom pracuji. A k tomu je nutný předpoklad víry. A pochopení smrti, jako nové šance; nejlépe však smrti jako nového zrození za života. Nehledejte v R.Rohrovi, co mi odpovíte, zkuste to již pochopit sám.

  3. Lukáš píšeš:

    „Opravdová a ničím nevynucená víra, je přece přirozená, živoucí a jsoucí, ostatně jako život sám.“..

    Môžeš mi Lukáši na mape vysvetliť, kde si tú ,,Krajinu, kde včera znamená už pozajtra, kde si ju môžem NAHMATAŤ ?

    Tá krajina, kde …Opravdová a ničím nevynucená víra, je přece přirozená, živoucí a jsoucí, ostatně jako život sám… je niekde okolo Teba, si momentálne v nejakom ,,psychijátrickom“ zariadení a vplížil si sa do primárovej
    ,,ordinácii“ a ukradol si si 5 min. času len a len pre seba?

    Takéto náboženské bláboly môže napísať len naozaj ťažko chorý ,,psychijátrický pacient“.

    Ale nič si z toho nerob, dá sa to vraj už liečiť. Odborníci sú aj na diecézach – hovoria si ,,vyháňači diabla z hlavy“. Liečbu si kúpiš aj za tri tisícky…

    1. Pane GN,
      ¨
      život sám, zkušenosti a poznání, by měl přinést opravdovou a ničím nevynucenou víru jako přirozenou, živoucí a jsoucí, ale zase jen v něco živoucího a skutečného, něco, co mohu poznat na cestě do svého nitra a kdykoliv zopakovat. Je tím to setkání s živým Učitelem jako vtěleným Slovem, které tu je od počátku jako Duch svatý v každém z nás. A jedině ten živý Mistr nás naučí, jak se se Slovem v nitru spojit a jak rozetnout ten uzel, který lidskou duši tady, ve vězení pomíjivého světa, drží.

      Mnohá náboženství přinášejí nauku pro čistý, morální a etický život. Ano, to je první krok, žít takto, s uvědoměním si kroků, které nevedou na cestě k návratu. Pak je tu ale Mistr, který „označenou“ duši poučí, předá ji nauku od Otce a nabádá a vede ji k víře. Proto jsou tito Synové stále posílání i na tuto Zemi. To byl pro své učedníky i živoucí Mistr Ježíš Kristus. Vždyť poté, co jim umyl nohy jim říkal /Jan 13-18/ „Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil;“ Ano, Mistr, ví, které vyvolil, pro které ho Otec poslal, které za svého života k cestě návratu připraví a které po smrti jejich pomíjivého těla, co by vězení, přivede k Otci. Víra a smrt jsou součástmi neměnného Zákona pro návrat duše.

      Oproti tomu považuji za nutné ještě připomenout, jak a k jaké víře vyzýval Ježíš davy / Jan 12- 44,50 /

      44: Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. 45: Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. 46: Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47: Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.48: Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. 49: Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.50:A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“………

      Kdo Ježíše i přesto odmítal a nepřijímal od něj jeho živoucí slova, má toho, říkal Ježíš, kdo jej bude soudit za to, že se neobrátil, nevyužil jedinečné šance, že světlo bylo mezi nimi. Ti, co měli to obrovské štěstí a slyšeli tato slova od Ježíše a přesto nekonali a zůstali tak ve tmě, jsou pak již „ve správě toho jiného soudce“, jak zdůraznil sám Ježíš. A ten jiný soudce si to užívá; plní lidem v hmotném světě přání – ti mu tak dávají do „rukou“ důvod, aby se mohli znovu a znovu rodit a má k dispozici zákon zpětného působení, karmický, který je opět přivádí k novému zrození.

      Ti však, kteří v živoucího Ježíše za svého života uvěřili, na tyto své učedníky nebo-li označené duše po jejich tělesné smrti on sám čeká, tak jak jim slíbil a uvádí je postupně, složitým světem duchovnosti, až k Bohu-Otci.

      Přeji pěkný den a s trpělivostí Vám říkám – zkuste pochopit, na jedné straně svět hmoty s jeho nástrahami a na druhé straně tu část stvoření, kde již není místo pro takový svět. Získat postupně víru, že to tak je, číst třeba i Nový zákon, všechna ta skvostná morální poučení od Ježíše Krista a prožívat ve chvíli ztišení klid a mír své mysli, to je velmi důležitý krok, pokud byste se jimi i řídil. Čas vánoc je k tomu ideální doba.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  4. I v tom je víra, v tom je živý Mistr, v tom je naděje nového zrození v průběhu života, kterému od počátku Synové nejen na této zemi učí jako přechodu ze smrti do života.

    https://www.youtube.com/embed/G_gmtO6JnRs

    Kamarád mi k tomu poslal i tento text :

    Existuje několik druhů protestů. Jeden z nich vám chci ukázat výňatkem z
    opery G. Verdiho Nabucco – sbor zotročených Židů odvlečených po prohrané
    válce do Babylonu asi 590 před našim letopočtem.

    Opera se hrála v Římě letos při příležitosti 150 výročí moderní Itálie za
    přítomnosti Berlusconiho a starosty Říma.

    Už před začátkem opery byl dlouhý potlesk ( Italové, jak víte, milují
    Verdiho a jeho opery většinou znají nazpaměť a slavné árie zpívají ).

    Opera proběhla normálně až k uvedenému sboru, jehož první slova v překladu
    jsou:

    „Och má země, tak krásná a ztracená“

    V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující.

    Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus. Dirigent slyšel výkřiky:
    „Opakovat!“

    A rozruch neustával.

    V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery, ale nakonec, když se
    rozruch utišil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a řekl:

    „Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to, co se děje v mé
    zemi a proto (k obecenstvu) přijímám Vaši prosbu k opakování! Nejen pro
    vlastenecký obsah, ale při dirigování slov „Oh má krásná ztracená země“
    myslím na to, že když budeme takto pokračovat v přijímání islámu, zničíme
    kulturu, která tvoří historický základ Itálie.

    V tom případě bude naše země opravdu ztracena“.

    Potom řekl: „Já, Muti, jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni
    skutečný význam. Jsme doma, v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným
    doprovodným orchestrem. Navrhuji Vám, abyste se připojili, a budeme zpívat
    všichni spolu“. Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a
    dirigoval jejich zpěv. Lidé byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo
    jen jeviště, ale jak publikum, tak všichni na jevišti, zpívali ve stoje. Když
    sbor skončil, bylo vidět, jak si ženy, zpívající ve sboru, utíraly slzy.

    Také je nám, v české kotlině, třeba takového Nabucca !!!!!!!

    – – – – – – – – – – –
    Pěkný den
    Václav Žáček

  5. Vendo,

    s velkou radosťou Ti oznamujem, že my dvaja + niekolkí čiatatelia ,dňa 22.decembra, o 5.49 sme prežili orgazmus Ducha, t,j. ,,Solstitum „.

    Dúfam Vendo, že si to pocítil, ale nezanechalo to na Tebe žiadne negatívne účinky, lebo ja som to ani ,,nezaregistroval“, hoci bolo nejaké mimozmyslové kmitanie organizmu .

    Toto isté vraj pociťovali aj ,,Prznitelia“ Zimného slnovratu, keď na budúcich veriacich cca po 330 rokoch, od ,,virtuálnej udalosti“ spáchali atentát tak,že počas týchto dní, teda okolo Zimného slnovratu, sa vraj Ježiško ,,vyklubal z panny „, už ako BOH..

    Rodný list, ako dôkaz, sa samozrejme stratil, asi ho zničil ten odporný Herodes a preto štyria , či piati Mudrci v nasledujúäci deň ,,osprosteli zo stresu“, lebo putovali z Tramtárie k miestu ,,zľahnutia“ zbytočne.

    Podla Pravdy tam nebolo nič, ani tie ovečky, ani kravy, ani jasličky. Všetko bolo fuč.

    Už vtedy…

    1. Ou, a já si asi tři minuty lámal hlavu nad slovem solstitum – latinský slovník, řecký, nic. Správně je solsticium, solstice – význam – slunovrat. Nakopl mne ten čas.

      Ja, pane GN, již jsem si po ránu pustil Here comes the sun. / odkaz v prvním článku o nejdelších nocích / Ještě tak dva dny se jakoby nebude nic s časem dít, ale pak se to začne prodlužovat.

      U nás na vsi je naprosto jaro. Nevím, jak se vladařům podaří udržet ty dva stupně, které ve své pomýlené pýše povolili přírodě?

      Mějte se.
      Venda

      1. Ad: Nevím, jak se vladařům podaří udržet ty dva stupně, které ve své pomýlené pýše povolili přírodě?
        Jo. také si myslím, že by naši zastupitelé neměli být tak tolerantní. Já bych za nedodržení usnesení na neposlušnou zemi uvalil sankce!!! A kdyby ji ani to nepřivedlo k rozumu, tak bych nekompromisně uzavřel hranice!!!!!
        Jo. I zemi musí být vymezeny mantinely.
        Jako kdyby nevěděla, že jsme páni tvorstva!!!
        :)))))))))))))))))))

        1. Díky Leo. Za nedodržení usnesení lze ještě použít humanitární bombardování.

          Jeden můj známý má vnuka a ten malý rozumbrada při debatě dospělých o tomto tématu, které byl přítomen, přišel s myšlenkou, že by se sem z vesmíru mohla pustit trošku zima. Dobrý, že?

          Pěkný večer.
          Venda

          1. Úžasné:))) dětská přirozenost je úžasná. Vědátoři a politici vymýšlí přesložité složitosti a přitom řešení je tak nádherně jednoduché. Stačí otevřít okna do kosmu :))))))))))
            Ale humanitární bombardování, taky není na škodu. Alespoň preventivní.
            :)))))))))))))))))))

          2. ad: Jeden můj známý má vnuka a ten malý rozumbrada při debatě dospělých o tomto tématu, které byl přítomen, přišel s myšlenkou, že by se sem z vesmíru mohla pustit trošku zima.

            Vendo, ve „vašem světě“ je „pro nezasvěcenýho“ velice těžký rozpoznat „kdo je kdo“..:-)))) Obávám se, že hranice mezi „malý rozumbrada“ a „velký rozumbrada“, se nejen permanentě prolínají a mění, ale hlavně zcela stírají…:-))

  6. ad: Ale humanitární bombardování, taky není na škodu. Alespoň preventivní.
    :)))))))))))))))))))

    Leo, rozumím. Dokonce rozumím i týhle ironii. Akorát bych nechtěl bejt v kůži těch obyčejných lidí, kterejm ty „humanitární bomby“ padaj na hlavu, na jejich domy, na jejich domovy vůbec. Asi jsem divnej, nebo se jen snažím vidět i trochu dál, než jen na špičku vlastního nosu. Tak promiň…

    1. Honza
      Při tak zásadním porušení usnesení rady, již není jiného východiska. Země si musí být vědoma, že když nebude poslouchat a bude se oteplovat rychleji, než je povoleno, dostane na prdel!!!!
      A lidem, kterým to sem tam spadne na hlavu, se naprosto nic neděje. Jde přeci o humanitární bombardování. :)))))))))))))))))
      Ps: omyl. Nerozumíš. Jinak by si svůj komentář vůbec nenapsal. :)

      1. Ách offkóóórs!, no jistě, no ovšem!, teď už tji rojzumím nevjerný krósante…:-) Píšeš a mluvíš v jazyce da-da, proč si to neřekl rovnou a hned?…….:-)) Přepnulbych. Ďíž prafdu, když ržíkáš – Země si musí být vědoma, že když nebude poslouchat a bude se oteplovat rychleji, než je povoleno, dostane na prdel!!!!

        1. Honza
          Lidi jsou různý a různý i koníčky maj. :)
          U někoho současné dění ve světě vyvolává bezradnost, jinému zlobu, u jiného panickou hrůzu ,jinde bezmeznou důvěru v cizí vedení atd.
          U mě, celá ta šaškárna vyvolává ironii a přijde mi, jako groteska z 30.tých let. No tak si ji náležitě užívám. :))))

          1. Leo, je to přesně tak.

            Tento svět je jedno velké jeviště, kde každý člověk hraje svoji danou roli. Někdo jako syn, druhý jako švagr, máma, šéf v práci….., někdo v komedii, jiný v satiře či v nějakém dramatickém kuse. Co tu roli ovlivňuje tady bylo popsáno mnohokráte a že herci své role střídají je také jasné /alespoň pro mne /.

            Důležité je to /opět podle mne a nikomu to nevnucuji/, tomuto světu nepropadnout. Jakmile je to možné, a lze to pouze v kůži člověka, a když je takovému člověku dána milost a moc prozření, rozlišování a pak i určitého odříkání od návnad světa, tak pak je nutné odsud utéci. Co nejrychleji. Moje duše mi již dávno objasnila, že toto místo na tomto světě není mým pravým domovem. A tak, nasměrovat své snažení mimo naplňování mnoha chtíčů, usměrnit svůj život mimo destruktivní emoce, nepropadnout chtivosti a lpění a pochopit, že tím posledním, co mne tady může držet je ego. Odpoutat se, jít za Slovem – inspirace, a bohatá, je třeba i v učení Ježíše, Bhagávatgítě, ve Védách, v Tao-te-ťing…… .

            Takže užívat ano, ale současně žít pro změnu, vytrhnout se z chapadel paradigmat tohoto světa, které tu chtějí člověka za každou cenu udržet.

            Ja, ja,jak říkáme na Hané. Kolotoč se točí, světla blikají, hudba hraje, cukrová vata na každém rohu, prostitutka se nabízí, peníze se nabízejí, kup si mne, užívej, co zítra? dnes!….propadni člověče, pojď na kolotoč.

            Pěkný den.
            Venda

          2. Venda
            Ano, i ne :)
            I já vím. Ale o tom mluvit nechci, ani nebudu. Vím, jen to, co vědět mám. Nic víc, nic míň.
            Buddhismus, a zněj odvozené nauky mají jedinečné techniky sebepoznání a sebekontroly. Ale mají špatný cíl. To že se duše osvobodí a zakonzervuje se aby se nemusela rodit, je reálné. Ale hloupé. Protože po ukončení stvoření bude bez energie, bez ducha, který je každému jen propůjčen. No a pokut se mu nějakou náhodou podaří dostat do dalšího stvoření, bude z něj jen hladový temný tvar.
            A právě na ty si dávej velký, ale velký pozor!!!

            Ego,rozum, emoce, mysl, pudy atd. člověku se nedostalo ničeho, co by měl umlčet, nebo nedejbože zahodit.naopak. má je poznat. Jde jen o to všechno sestavit tak, aby vše bylo v jednotě. No, a k tomu slouží právě jóga. :)

            Ps: umíš dýchat? Ano? No tak proč nedýcháš! :)

  7. Vendo, píšeš :

    ….A tak, nasměrovat své snažení mimo naplňování mnoha chtíčů, usměrnit svůj život mimo destruktivní emoce, nepropadnout chtivosti a lpění a pochopit, že tím posledním, co mne tady může držet je ego….

    Udržať svoje emócie na uzde je ,,proti prírode“, lebo tie už máme zakompované v ,,génoch“ a v pudoch. Však si počul o I. signálnej, a o II.signálnej….

    Keď chlap vidí vyzliekať sa peknú babu, začína ,,slintať“. To je I. a II. signálna v kope.

    Nábožensky ,,silný“ človek odolá a venuje sa okopávaniu svojej záhradky a odolá vnadom a ,,je hluchý“ voči signálom, ktoré zaregistrovali oči, ňuch , uši a komplikovanou cestou sa dostali do LEBENI , tam kde sídli ten ,,Orgán podobný SOPLU“…

    Po čase to vzdá, lebo ,,ejakulát“ vyvolá vnútrolebečný tlak a ruky chytia iniciatívu, hoci ,,vyzlečený objekt“ je už v inej posteli…

    Voči chtíčom je účinný a ochraňuje nás aj ,,MODLITBA“ . Najmä známa Pozdravuj Hospodine“…

    Sú schpné ,,zatlačiť“ ejakulát späť do semenníkov…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017