Čas…

Má ho každý. Nejmenší dítě si ho ještě příliš neuvědomuje. S narůstajícím vědomím sebe sama, uvědomění si svého ega, je čas více a více důležitý. Čas běží pomalu i rychle. Čas je relativní. Nedá se zastavit. Čas se nedá koupit. Čas vnímá člověk. Vnímání se stále rozšiřuje. Někdy máme času dost, někdy čas tlačí a je ho nedostatek. Zvířata o čase neví. Pro ně je hodina, minuta, sekunda nepodstatná. Mají-li hlad, hledají nasycení. Je jim jedno, jestli je zrovna pátek prvního v nějakém měsíci a roce. Mají svůj čas na lov, na početí, na trávení a vylučování a i na smrt. Střídají se jim roční období, budí se a usínají v nějakém čase, který je nijak nevzrušuje. Člověk žije v čase. Kdyby na naší planetě nežil člověk, nikdo tu nebude vnímat čas, jeho průběh, postup. Východ slunce a den, západ slunce a noc. Horko, ochlazení, léto, podzim, zima a jaro, sucho, mokro. Mimo člověka je to ostatním tvorům, kteří nesledují letopočet, století či kolik je právě hodin, zcela jedno. Čas v našem světě plyne jedním směrem. Čas je neviditelný; v jeho průběhu se dějí věci a události. Čas existuje v kontinuálním běhu věčné přítomnosti, minulost je již pryč a budoucnost teprve přijde; ale opět a zase v určité vnímané přítomnosti. Ta je věčná. Jen teď. Spolu s časem existují ještě dva pojmy, kterým může člověk porozumět.
 

Prostor a příčinnost…

Všechny tři /spolu s časem/ určují uspořádání a řád hmotného vesmíru. Čas a také prostor nejsou absolutní realitou. V drobné rekapitulaci lze uvést; jsou jednoduše naší vlastní metodou, jak od sebe navzájem oddělovat věci a události. Současně si uvědomuji, že čas /i prostor/ jsou omezení. Svobodná duše není omezena ničím. Proto pro ni čas ani prostor neexistují. Vědomá jednota s Nejvyšším je zdrojem nejdokonalejší svobody i nejvyšší radosti. Vztahuje se to však jen k duši. Vesmír sám v celé své vrstevnatosti je ustavičným projevem událostí. Ty mají svůj vesmírný řád. Lze na naší úrovni popřít skutečnost věčného nyní? Veškerá skutečnost prochází proměnou v čase, ale ten lze chápat jako skutečný jen a jen právě teď. Je snad známé nyní jen přechodem mezi známou minulostí a neznámou budoucností? A jak je pak časově to nyní ohraničeno? Vyslovené teď je vždy již jen nevratnou minulostí.

„Tělo je vždycky v čase, duch (Duch) je vždy bezčasový a duše je obojživelnou bytostí, která je zákony lidské jsoucnosti donucena přidružit se do určité míry k lidskému tělu, která však, když si to přeje, zažívá a sjednocuje se s duchem (Duchem) a skrze něho z božským Prazákladem. Duch zůstává tím, čím je po celou věčnost. Člověk však je tak stvořen, že jeho duše nezůstává vždycky ztotožněna s duchem. V prohlášení: „Jednou jsem věčný, jindy časný“ se vztahuje slovo „já“ k duši, která přejde z času do věčnosti, když se ztotožní s duchem (Duchem), a opět se buď dobrovolně nebo nuceně vrací z věčnosti do času, když se jí zlíbí, nebo když je donucena, aby se ztotožnila s tělem.“ /A. Huxley/

Vše, co bylo stvořeno, je odsouzeno ke změně a zániku. Planety, slunce, hvězdy, i vzácné či zcela běžné projevy ne věčného života vnímané člověkem. Čas, prostor a příčinnost se dají najít v některých základních otázkách; kdo a co jsme; co je důvodem tohoto stvoření; co je lidský život?

Základní otázkou by tedy mohlo být – co je to tedy čas? Hledat odpověď na wikipedii? Co je to prostor a jsou čas a prostor konečné, nebo nemají začátku a ani konce? Může existovat příčinnost bez času a prostoru?

Je-li čas a prostor reálný, pak je lidem dovoleno uvažovat pouze o malém úseku z jejich nekonečné rozlohy. V tom případě vše, co je za tímto úsekem, musí pro nás zůstat navždy tajemstvím; nejsou-li však čas a prostor reálné, pak musíme změnit své mínění o věcech světa, protože všechny tyto věci existují jen v prostoru a čase. Nejsou-li ani prostor ani čas reálné, nemohou být skutečné ani tyto věci. Co je potom ABSOLUTNÍ REALITOU?

„Čas je počítaný pohyb vzhledem k „před“ a „po“.“ – Aristotelés

Po prázdninách zdravím příznivce „Hledání Světla“.
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.9
hlasů: 7

45 komentářů

Přidat komentář
  1. Vendo,
    píšete :“Zvířata o čase neví..Střídají se jim roční období, budí se a usínají v nějakém čase, který je nijak nevzrušuje…“
    To snad ne, zvířata čas vnímají nejen část dne ( ráno kouhout kokrhá, hrdličky si vrkají), ale i roční období hlavně podle délky dne ( feny se hárají většinou 2x za rok, i když třeba většinu roku leží na gauči v takřka stejné teplotě).
    Proměny hmyzu, tahy ryb ( úhoři, lososi), tahy ptáků, hnízdění ptáků (vlaštovky, čápi, tučňáci) hromadná putování stád býložravců nebo přes oceán 6 000 km plave samice keporkaka s mládětem od Havaje k Aljašce.
    Píšete :“ Kdyby na naší planetě nežil člověk, nikdo tu nebude vnímat čas, jeho průběh, postup. Východ slunce a den, západ slunce a noc. Horko, ochlazení, léto, podzim, zima a jaro, sucho, mokro. “
    Člověk neměl čas určený hodinami většinu svého vývoje, dvanáctkový systém hodin pochází ze Sumeru. Takže člověk se vyvinul nebo byl stvořen s vnímáním času den/noc obdobném živočichům. Dokonce i rostliny mají vývoj určen časem a reagují na něj dobou květu, zrání plodů nebo třeba 90 dní od nasazení brambor do sklizně, i když se nasadí o měsíc později.

    1. Pouze doplním :)
      Všechna hospodářská zvířata, netrpělivě očekávají ČAS krmení. A pokut se krmení v obvyklém ČASE nekoná, dají to člověku nevybíravě najevo, aby se to již neopakovalo.

      1. Proto taky v Rusku zrušili letní a zimní čas, aby jim to zvířata nedávala nevybíravě najevo:-)

    2. Zdravím,jen na tak mimo k těm zvířátkům, já si myslím, že čas jako my vnímají. Sice nemají hodinky, ale čas jako takový rozeznají. Máme doma samečka korely chocholaté. Pokud teplota vzduchu neklesne pod 18°C, dáváme ho v jarních a letních měsících, ale i v babím létě s klecí ven na zahrádku. Pravidelně v 16:00 nás upozorňuje typickým signálem, že chce do baráku. Jak to pozná, že jsou 4 hodiny, podle sluníčka asi ne. Poloha sluníčka se v danou hodinu během roku mění. Osobně nás tato skutečnost zaujala, jak papoušek pozná 4 hodiny odpoledne?

      1. Zdravím Ahoji :)
        Pokud nejsme schopni prožívat život daného zvířete, nebo jiného zvířete člověka, nemůžeme v žádném případě říci a již vůbec ne kohokoli poučovat, jak daný tvor vnímá, nebo vidí, nebo jaké jsou jeho myšlenkové pochody. Jediné co k danému mohu říci, že zvířecí vnímání času je lepší a intuitivnější, než lidské. Nepotřebuje k určení denní doby, udělátko zvané hodiny.
        Ps. Ale jak napsal sám author „Můj malý článek není o zvířatech.“
        Takže nikdo a nikdy zde o zvířecím vnímání času nepsal a nikdo a nikdy zde na bujné představy o zvířecím vnímání času nereagoval. :)))))))))))))))))

    1. Dobře, tak přejděme od krmení krav k článku:
      ad.: „Jednou jsem věčný, jindy časný“ se vztahuje slovo „já“ k duši, která přejde z času do věčnosti, když se ztotožní s duchem (Duchem), a opět se buď dobrovolně nebo nuceně vrací z věčnosti do času, když se jí zlíbí, nebo když je donucena, aby se ztotožnila s tělem.“

      Tady mi není jasné, jak si představujete tu věčnost? Jestliže duše přijde z věčnosti do času, tak už přece nemůže nikdy říci, že je věčná?

      1. Milane, krmil jsem dobytek mnohé prázdniny, dobytek po čase krmení si lehne a delší čas poklidně přežvykuje…
        No a něco podobného je to vracení se duše z času do věčnosti a pak z věčnosti času, aby se ztotožnila s tělem.Jak jsem tu byl mnohokrát poučen, duše se nedělí, i když na věčnosti je jich nutně méně jak duší přibývá v množící se populaci.
        Prostě to vypadá, že kus věčné duše se užvejkne, duše zůstane celá, ale její kus je zpátky v nějakém lidském těle, jak píše citát „když se jí zlíbí nebo je donucena“.
        Vypadá to, že, že duše běhá věčně mezi tou věčností a živým tělem. Věčnost založená na přeměně je trochu divná věčnost, ale vesmíru blízká, pokud za věčnost považujeme dlouhý čas vzhledem k pozemskému životu.
        Jen po dosažení nirvány už je věčně na věčnosti.

      2. Duše neumírá. A.Huxley to celkem jasně objasňuje. Duše putuje. Za povšimnutí stojí ty „zákony lidské jsoucnosti“.

        1. Dobře, duše neumírá, ale putuje, to je pohybuje se v prostoru a čase, no a ten prostor a čas se mění. Takže je věčná v proměnném čase. To mi hlava nebere, leda zase dát nějaký pojem do uvozovek, jako že to tak pro méně chápavé je, ale když jde do tuhého, tak je to jinak. Jak, to se ještě musí vymyslet.

  2. Začátkem minulého století došlo k tomu, že byl sjednocen čas a prostor v jeden celek. Časoprostor není čas + prostor. Jde o něco jiného. Je to jedna a táž skutečnost, která je jednou nahlížena jako čas a jindy jako prostor. Je to úplně stejné jako s elektronem, který není někdy hmotnou částicí a jindy vlnou, ale je obojím zároveň.
    Otázkou je, proč my lidé vnímáme čas a prostor odděleně a co je toho příčinou? Tady je nutno se zamyslet a k dané věci přistupovat skutečně velmi obezřetně, protože jsme účastníci jak prostoru, tak i dějů v čase a nemáme tak patřičný nadhled. To co ale máme je náš rozum, který nám v tomto případě nahradí vnější pohled.
    Fyzika mluví jasnou řečí. Mluví o časoprostoru. Proč tedy člověk vnímá čas, tak jak ho vnímá?
    Na vině je naše nedokonale Vědomí, které si není schopno tento čas překlopit do jeho skutečné podoby, tedy do prostoru. Aby to nebylo tak jednoduché, tak je nutno si uvědomit, že čas se skládá z několika vrstev, které my lidé nejsme schopni rozlišit. Pokud se ale podíváme na učení třeba starých řeckých učenců, pak shledáváme, že se jedná minimálně o dva časy a to o čas CHRONOS a KAIROS či CAIROS. Zatímco první je jakousi lidskou „omáčkou“ a výplní, pak druhý je spjat přímo s aktem „příčina – následek“. Bytosti, které mají vyšší stav vědomí, nežli lidé (jde především o archanděly), vidí to, co my vidět nemůžeme. Oni totiž náš čas jakoby překlopí do jedné z rovin prostoru (pochopitelně čtyřrozměrného) a naše dění na něm vidí jakoby obraz.
    Už začátkem minulého století se objevil vynikající ruský vědec – Uspěnskyj, který stačil komunistickému běsnění uniknout a který rozpracoval tyto věci kolem časoprostoru do velkých detailů. Pochopitelně to tenkrát časoprostorem nenazýval (název vznikl později). Vřele doporučuji jeho studium, pokud by vám mé úvahy, které jsou na mém webu, byly málo.

    Antonín Mareš

    1. Pane Mareši,
      čtyřrozměrný časoprostor existuje stále i při nízkých rychlostech, ve fyzice se měřitelně projevuje relativistickými efekty při rychlostech vysokých, hlavně blízkých řádově rychlosti světla. Pak dochází k relativistickému zkracování délek a prodlužování času. Naše vnímání času a prostoru je v pořádku. Nevím, co by bylo třeba překlokopvat do jiné roviny s vyšším stavem vědomí.
      Opravy na relativitu se musí dělat už při GPS navigaci, kdy družice se pohybují zhruba 4 km/s.
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Global_Positioning_System

      1. Vážený
        My si vzájemně musíme vyjasnit pojmy „časoprostor“ a „čtyřrozměrný prostor“. Jinak hrozí nedorozumění. Takže začnu poněkud obšírněji, ale přesto se pokusím být co stručnější, protože tato problematika je velmi obšírná a vyžaduje odpovídající čas na prostudování. V této úvaze ale nelze než být co nejstručnější. Není na to prostě místo. Takže můj názor.
        Je pochopitelné, že prostor, tak jak ho vnímá člověk, není veškerým prostorem. Na Zemi existují tvorové na nižší úrovni nežli lidé. Jde o zvířata. Ta vnímají svět jako pokřivenou rovinu a ne jako třírozměrný prostor (kočka neví co je zadní stěna předmětu). Patřičné rozbory a důkazy lze najít v mých knihách a skutečné odborné literatuře. Přesto nemají problém se zde pohybovat. To samé platí o nás o lidech ve smyslu čtyřrozměrného prostoru. To, že ho nevnímáme je dáno naším omezeným Vědomím, které není schopno tento čtyřrozměrný prostor v našem fyzickém mozku vytvořit. Čas je nepatrnou částí této čtvrté strany tohoto čtyřrozměrného prostoru. Dalo by se říci je jakousi štěrbinou, kterou skenujeme tento čtvrtý rozměr.
        Čtyřrozměrný prostor nemá nic společného s rychlostmi částic ani se zakřivením časoprostoru ve smyslu jeho funkce. Je spojen s pohybem, to ano, protože ten je za jednotku času. Tedy je, jak jsem již naznačil, jakousi štěrbinou, s níž vnímáme svět.
        Největší problém není tento čtyřrozměrný svět, ale připuštění lidí, že jejich vědomí je omezené, a že to co vnímají, je velmi vzdáleno opravdovému stavu. Staří Indové tento svět nazývali MAJA. Proč asi. Připustit, že jsme tvorové, kteří nejsou schopni svým Vědomím správně chápat věci a to dokonce z principu, je velká rána pro naše sebevědomí. Spíš bych řekl pro naší lidskou pýchu.
        Zájemce, pokud danému chce porozumět, odkazuji na patřičné studium těchto věcí. Bez toho to dle mého názoru nejde a vžité věci jsou příliš silné, než aby se daly jen tak překonat.
        Antonín Mareš

        1. Pane Mareši, chápu, že abstraktní čtyřrozměrný prostor (Euklidovský)je něco jiného, než časoprostor (Minkovského), kde zjednodušeně čtvrtý rozměr je čas. Časoprostor je fyzikální pojem.
          https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ctvrt%C3%BD_rozm%C4%9Br
          https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/55/8-cell-simple.gif/220px-8-cell-simple.gif
          „Čtvrtý rozměr nebo čtyřrozměrný prostor (4D) je ABSTRAKTNÍ pojem, vzniklý zobecněním pravidel třírozměrného prostoru…
          https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Casoprostor
          http://www.scienceworld.cz/ostatni/bigamista-a-ctvrty-rozmer-267/
          https://youtu.be/N0WjV6MmCyM
          //Carl Sagan o 4D prostoru//
          https://youtu.be/iGO12Z5Lw8s
          http://www.tichanek.cz/g5/4D-krychle-V.html
          Pak ovšem nechápu co píšete:“Čas je nepatrnou částí této čtvrté strany tohoto čtyřrozměrného prostoru.“
          Jestliže 4D prostor je něco jiného, než prostoročas, pak není není žádnou čas součástí 4D prostoru.

          A nemohu pobrat, co píšete :“Jde o zvířata. Ta vnímají svět jako pokřivenou rovinu a ne jako třírozměrný prostor (kočka neví co je zadní stěna předmětu).“
          Když pustíte koťata na podlahu a dáte jim vějířovitě rozložený časopis nebo načechrané noviny, budou si hrát hodinu, dobře chápou, že na zadní straně papíru v prostoru je druhé kotě, sekají po něm packou a válí se jedno přes druhé.
          Živočichové chápou zadní stanu objektů výborně a schovávají se za ní ( datel, veverka za strom). Snad uznáte, že včely chápou prostor dokonale, mají plásty v úlu. Stejně tak mraveniště, termitiště.

    2. Ano, je třeba rozdělovat čas na „chronos“ a „kairos“. Ovšem současní vědci jsou bezradní a nechtějí to přiznat sobě a ani druhým. Škoda, ale doufám, že se ze svého ustrnutí odpíchnou.

      1. Tak to je teda téma. Čas! Na druhé straně ale pro autora určitá výhoda – bude málo diskutérů.

        Většina tvorů zvaných lidstvo uznává totiž čas jakou pouhou konvenci, která se opírá o oběžnou dobu Země kolem Slunce.

        Kam se asi ze svého ustrnutí odpíchnou ? Petře, dobré konstatování.

        1. Čas není jednoduché téma. Nemyslím ten, který sledujeme na hodinkách, ale čas jako terminus technicus ve stvoření. Co takhle nořit se v čase (s malým č) do zápisů „Času“ (s velkým Č)? Autor článku to minimálně studoval, ale bude se k tomu hlásit? A porozuměl?

    3. Příspěvek pana Žáčka mne zaujal. Je jednoduchý, ale i složitý. Téma každý důvěrně zná, protože vše, co zde vnímám /vnímáme/ se děje v čase. „Zvířecí“ povídání o čase odmítám, tento pohled na něj odvádí od myšlenek a odkazů autora.

      Pane Mareši. Přinesl jste k tématu jisté informace. Vřele doporučujete ruského vědce Uspěnského. Vím, že jste odborník. Můžete dát bližší odkaz ? Našel jsem tyto odkazy :

      1/ jistá bakalářská práce s nepatrnou zmínkou

      „Další důležitá publikace patří Borisi Uspěnskemu , který vysvětluje zakořeněnost tento samozvanectví v národní kultuře především náboženskými představami o božské povaze carské moci.“

      /více tady – file:///C:/Users/vacza/Downloads/BPTX_2012_2_11210_0_344872_0_137458.pdf

      A další detaily se dají najít pod tímto jménem

      Boris Uspenskij

      Boris Andrejevič Uspenskij (nar. 1937) je sémiotik kultury, literární vědec a historik, autor mnoha prací zabývajících se teoretickou lingvistikou, dějinami církevněslovanského a ruského jazyka, sémiotikou umění a kulturologií. Vystudoval Moskevskou státní univerzitu (1960), roku 1977 se tamtéž stal profesorem, přednášel ve Spojených státech a v Rakousku, od roku 1993 působí jako profesor na Východní univerzitě v Neapoli. Mezi jeho významné publikace patří monografie Sémiotika umění (1995), obsahující mimo jiné starší průkopnickou Poetiku kompozice, která poprvé vyšla v Moskvě v roce 1970). V roce 1998 vydal knihu Car a patriarcha. Charizma moci v Rusku, na niž navazuje studie Car a imperátor z roku 2000, zabývající se sémantikou monarchických titulů. Na středověké myšlení se soustřeďuje monografie Boris a Gleb, vnímání dějin ve starém Rusku z roku 2000. Z Uspenského lingvistických studií si zaslouží pozornost především shrnující monografie Stručný nárys dějin ruského spisovného jazyka (1994).

      2/ A pak je tu spisovatel literatury pro mládež Fjodor Ivanovič Uspenskij (1845–1928) a také ruský byzantolog Gleb Ivanovič Uspenskij (1843–1902). U tohoto druhého je toto na wiki – https://en.wikipedia.org/wiki/Gleb_Uspensky

      Píšete: „Už začátkem minulého století se objevil vynikající ruský vědec – Uspěnskyj, který stačil komunistickému běsnění uniknout a který rozpracoval tyto věci kolem časoprostoru do velkých detailů. Pochopitelně to tenkrát časoprostorem nenazýval (název vznikl později). Vřele doporučuji jeho studium, pokud by vám mé úvahy, které jsou na mém webu, byly málo.“

      Sdělte prosím bližší. Další informace nejsou nikdy na škodu.

      Děkuji

      Luboš

  3. Zvláštní, jak tento článek souvisí s článkem pana Staňka (Česká obdoba duchovní pouti k ostatkům svatých předků)

    Návrat v čase,
    a předkové stále bdí
    brána věčnosti

    Procházíme branou věčnosti a tak
    „měním čas z TADY A TEĎ na VŽDY“, chci-li projít do věčnosti
    „měním čas z VŽDY na TADY A TEĎ,“ chci-li projít do světa hmotného

    Jen záhal vědomí nám neumožňuje vždy, když se nám zachce, bránu věčnosti spatřit.

  4. To téma času mi někdy „přichází“ zcela nechtěně v čase meditace, kdy dochází k jistému putování poznání. A tak jsem to trochu vyjádřil.Ten meditační stav a jak se v něm poznává, to se ale těžko popisuje. O meditaci jsem se zde na stránkách „Hledání Světla“ dost zamýšlel. V meditaci v podstatě hledám nějakou skulinu, kterou se může moje duše, za plného vědomí a za života svého těla, které je jednoznačně umístěno v čase, a tím i ona duše je poutána v čase, dostat do věčnosti.
    Nemám pro to žádný důkaz, ale tuším, že věčnost již není časem a prostorem v tom smyslu, který chápeme a žijeme zde, v našich podmínkách. Jasné by mohlo být, že duše může být i v čase /to je pro nás běžné, přijatelné/, ale i mimo čas. To první značí proměnný svět a určité sjednocení se s ním, to druhé, sjednocení se s Duchem, to je výstup v hierarchii celého Stvoření. Tou skulinou lze za života nahlédnout /ne fyzickým zrakem/ do zcela jiných světů. zrovna tak i tou skulinou přichází milost.
    Je mi jasné, že je to těžké objasnit. Nic a nikdo člověku, který o poznání usiluje, nepomůže. Víc již raději dnes nic.

  5. Promarněný čas
    Vše, co materialista vytvoří těžkou a namáhavou prací pro své takzvané štěstí, to Nejvyšší Osobnost jako časový faktor zničí, a proto podmíněná duše naříká.
    Význam:
    Hlavní úlohou časového faktoru, který je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství, je vše ničit. Materialisté s hmotným vědomím vyrábějí mnoho různých věcí ve jménu hospodářského rozvoje. Myslí si, že pokrokem v uspokojování hmotných potřeb získají štěstí, ale zapomínají, že vše, co vyrobí, bude časem zničeno. Z historie vidíme, že na povrchu Země existovalo mnoho mocných říší, které byly vybudovány s velkou námahou a úsilím, ale všechny byly časem zničeny. Pošetilí materialisté přesto nechápou, že výrobou hmotných potřeb, které musí časem nevyhnutelně zaniknout, pouze promarňují svůj čas. Tyto ztráty energie jsou způsobené nevědomostí obyčejných lidí, kteří nevědí, že jsou věční a že mají také své věčné zaměstnání. Nevědí, že toto životní období v určitém druhu těla je pouhým zábleskem na jejich věčné cestě, a proto pokládají tento krátký záblesk života za vše a marní čas zlepšováním hospodářských podmínek.

    1. Jaromíre, když nemarníte čas zlepšováním hospodářských podmínek a snahou o pozemské štěstí, jistě jste si už vyhlédl pro nějakou obyvatelnou jeskyni a vybavil se alespoň teplým oblečením, v jeskyních je celoroční chladno kolem 8-9°C. Voda tam často kape, co si víc přát?

    2. ad.: Nevědí, že toto životní období v určitém druhu těla je pouhým zábleskem na jejich věčné cestě

      Jaromíre,
      jaký je tedy podle Vás smysl lidského života?

      1. Smyslem lidského života je zrealizovat, že nejsme hmotné tělo ale věčná duše a pochopit náš vztah s Bohem.
        Jedna otázka z Šrímad Bhágavatamu zněla: “Co je povinností každého člověka, zvláště v okamžiku smrti?”
        “Každý, kdo touží po osvobození od všech úzkostí, má neustále naslouchat o Nejvyšším Pánu, opěvovat Ho a myslet na Něho, neboť Nejvyšší Osobnost Božství je nejvyšším vládcem, ničitelem všech nesnází a Nadduší všech živých bytostí.” (Šrímad-Bhágavatam 2.1.5)

        Tak zvaná lidská společnost se běžně zaměstnává tím, že v noci spí nebo se věnuje sexu a ve dne se snaží vydělávat co možná nejvíce peněz nebo nakupuje pro údržbu rodiny. Lidé si najdou jen velmi málo času na to, aby hovořili o Osobnosti Božství, nebo aby se na Něho vyptávali. Zapírají existenci Boha mnoha způsoby. Avšak ve védských spisech je vysvětleno, že Pán je vědomá bytost, nejvyšší mezi živými bytostmi. Jeho slavné činy jsou s Ním totožné. Člověk tedy nemá naslouchat a mluvit o činech světských politiků a jiných takzvaných společensky významných mužů, neboť to jsou vše pouze nesmysly, a místo toho by si měl uspořádat svůj život tak, aby neztratil ani sekundu a mohl se plně věnovat duchovním činnostem.

        Na co může člověk myslet v okamžiku smrti, ve chvíli, kdy se jeho tělo rozpadává, pokud si nenavykl vykonávat oddanou činnost? A jak bude prosit všemohoucího Pána, aby se rozpomněl na jeho oběti? Oběť znamená potlačit zájem smyslů. Člověk si musí osvojit toto umění, aby během svého života mohl zapojit smysly do služeb Pánu, což mu bude v okamžiku smrti k užitku.

        1. ad.: Avšak ve védských spisech je vysvětleno, že Pán je vědomá bytost, nejvyšší mezi živými bytostmi. Jeho slavné činy jsou s Ním totožné.

          Díval jsem se nedávno na seriál Velká vlastenecká válka. V bitvě u Kurska proti sobě stálo 1,5 milónu vojáků a 7000 tanků. A to je jen jedna bitva jedné války. Asi tolik k těm Jeho slavným činům…

          1. Tak se k tomu nejvyššímu moc dobře modlete, ať Vás nepošle se pobavit do nějaké bitvy!

          2. Milane, vyznáváte divného (a rozhodně zcela jiného než já) „Boha“, když vraždy, války, kritické nemoci apod. jsou jeho zábavou. Bůh je Pravda a Láska. Pro vás je snad vražda nebo válka Láskou? (a nepleťte si zábavu s vynucenými nápravnými prostředky)

          3. V tomto věku Kali se milosrdnost téměř vytratila, a proto spolu lidé a národy neustále bojují a válčí. Lidé nechápou, že když bez omezení zabíjejí tolik zvířat, musí být také zabiti jako zvířata ve velkých válkách. Na světě neplatí pro jatka žádná omezení, a proto dochází k velkým válkám, ve kterých je nespočetné množství lidí zabito ještě krutěji, než jak se zabíjejí zvířata. Během některých válek vojáci zavírají své nepřátele do koncentračních táborů a tam jim připravují velice krutou smrt. To jsou reakce za neomezené zabíjení zvířat na jatkách a při lovu v lese. Pyšní démoni neznají zákony přírody, zákony Boha. Neomezeně proto zabíjejí nebohá zvířata a vůbec jim na nich nezáleží.

    3. Jaromíre, Vaše vstupy do diskuze znám a prameny, z nichž vycházíte jsou pro mne také stále nové a inspirující.

      Jeden autor tu nedávno v článku s názvem „Smrt“ napsal :

      „Život versus smrt jako ten nejvíce typický projev duality. …….. Pro každého je smrt velkým tajemstvím, do kterého v ten „správný“ okamžik nahlédne a pozná. Každý ví, že z tohoto světa odejde, nikdo však neví kdy? Může to být dnes či zítra, kdo to ví přesně, ale že to bude, je jisté. Kniha Genesis říká: „Prach jsi a v prach se obrátíš“ a nenabízí žádné možnosti úniku. I když víme, že se o duši říká, že je nezničitelná, že z těla jednoho dne zůstane pouze prach, myslíme na svůj konec jen málokdy. Pláčeme nad smrtí ostatních, ale nad svým vlastním koncem přemýšlíme málokdy. Jsme jako ten zemědělec z evangelia, který si po vskutku dobré úrodě plánoval, co všechno s utrženými penězi udělá, jaké postaví sýpky a stodoly…, nevěděl však, že z noci, která mu začíná těmito představami a plány, se již do nového dne neprobudí.“

      Hledisko času je tam patrné !

      A souhlasím o roli nevědomosti a o marnění času.

      Luboš

  6. Na Floridu !

    Ať se Vám a všem známým ten hurikán / i ten příští / vyhne. Mám dojem, že půjde po východním pobřeží Floridy a tak je to dost pravděpodobné.

    Byl jsem teď na několik dnů mimo mé bydliště. V krásném koutu Moravy. A tam je zase obrovské sucho. Zkoušeli jsme s kamarádem vrtat sondu v místech, kde ještě na jaře tekl potok. V metrové hloubce ještě žádná voda nebyla. Taky velký problém.

    Tak se držte.

    Václav Žáček

  7. Bylo mi fajn. Pár dnů na jižní Moravě a pak thermály na Slovensku. Masážní bublinky a relaxace v teplé vodě. Uvolnění těla, kloubů.
    Vše v čase.

    Tady je příspěvek pana Lhotáka.
    Výborný, a hodí se k mému tématu, byť to nemůže jít ve svém rozsahu k tomu, co objasňuje z dávné historie a učení Véd p.Lhoták :

    Átma, jivatma, jiva
    Výklad těchto pojmů (v počeštělém tvaru átman, živatma, živa) začnu védským popisem vzniku vesmíru:

    Na počátku jako prvotní příčina všeho stojí Stvořitel. V indických Védách (nadále jen Védy) se nazývá Bhágavan (Bůh). Védy popisují celý obrovský duchovní svět Vaikunthských planet, na nichž pobývají všechny duše osvobozené z utrpení hmotného světa a jsou v úplné jednotě se Stvořitelem.

    Podle Véd vznikají průběžně stále nové a nové vesmíry, kterých je nespočetně mnoho, přitom ty staré opět zanikají. Každý vesmír vznikne emanací (vyzářením) vnější energie Stvořitele v podobě jakéhosi „oblaku“ pralátky, který se nazývá v sanskrtu Mahat-tattva, jinak také „oceán příčin“. Jde o jakési plazma dosud ve stavu nezjevném, čili nedostupném vnímání běžnými lidskými smysly. V knize Šrímad Bhágavatam najdeme tento působivý popis počátečních fází stvoření vesmíru:

    1) Z vnějšího energetického zdroje Stvořitele jsou vyzářeny elementární částice hmoty, které na sebe začnou působit a podléhají vzájemné interakci podle zákonů daných Stvořitelem. Tato směs vytvoří gigantický oblak v prostoru a představuje pralátku zahrnující veškerou hmotnou energii stvoření.

    2) Do prvotní směsice částic expandují částice božského ducha v podobě jisker života (sanskrt: átma = jiskra života) z vnitřní energie Stvořitele. Tyto nehmotné a od původního Stvořitele oddělené elementy jsou co do kvality totožné s vnitřním založením samotného Stvořitele a představují základní činitele poznání, vzniku forem, jejich míry a probouzejícího se života.

    3) Z takto duchem obohacené pralátky vzniká „oceán příčin“ (Sanskrt: Mahat-tattva) a v jeho vodách dochází za pomoci interakce hmotných částic ke stvoření hrubohmotných forem látky skládající smyslově vnímatelné objekty v budoucím přirozeném vývoji světa (vesmírný prach, planety, galaxie).

    4) V dalším stádiu se z oceánu příčin utvářejí jemnohmotné formy jsoucna nesoucí základní poznávací schopnosti. Vznikají tak živoucí duše (sanskrt: jivatma).

    5) Další emanací vnitřní energie Stvořitele se zjeví vládnoucí božstva nesoucí souhrn mysli Stvořitele pro nově vzniklý svět. První a nejvyšší takto zjevená, a proto nezrozená (z matky), živá bytost se nazývá paramátma, neboli Bráhma (první a nejvyšší božská bytost pro tento náš vesmír).

    6) Na okrajích oceánu příčin a z něho vzniklého světlého světa se rozprostírá temnota původního vesmírného časoprostoru, kam se uchýlí prastará božstva existující v místě projeveného světa již před stvořením. Tyto temné bytosti nenávidí Stvořitele a věčně bojují se světlými bohy o nadvládu nad časoprostorem.

    Celý vesmír, až k jeho hranicím s temnotou, je prozářen vnitřní energií Stvořitele, z níž je pro obzvlášť vnímavé bytosti možné čerpat poznání a moudrost. Tato všudypřítomná energie se nazývá v sanskrtu bráhmajoti. Její nejvyšší koncentrace a intenzita se nachází v oblastech planet obývaných bohy a polobohy. Jedná se o vesmírné planety, jež se nacházejí ve vyšší sféře nadřazené naší sluneční soustavě.

    Pozoruhodná je ve Védách rovněž specifikace pralátky. Její elementární částice se nazývá „anuh“. Dvě tyto částice se vždy spojují do páru (současná věda je zná jak částice a antičástice). Tři páry se potom spojí v hmotný atom nazývaný „trasaren“ (latinsky hexaton). Čas potřebný pro spojení tří trasarenů je základní védská měrná jednotka času nazývaná „truti“ a její hodnota je 1/1687,5 sekundy. Trasareny vytvářejí hmotný smyslově vnímatelný svět a jeho pět základních elementů (ether, vzduch, voda, oheň, země).

    – – – – – – –

    Celé tady – doporučuji věnovat tomu kousek vašeho času:

    http://www.protiproud.cz/politika/3353-vedska-duchovni-tradice-jazyk-ktery-promlouva-z-hlubin-davnoveku-kudy-na-hledani-podstaty-naseho-sveta-zapomenuta-moudrost-predku-jeden-z-pohledu-na-tajemne-poslani-cloveka-zapadni-veda-odpovedi-nenabizi.htm

    Václav Žáček

    1. Příspěvek p.Lhotáka není výborný, ale chaotický a plný chyb:
      -za vznikem sanskrtu nestojí lidské bytosti. Sanskrt a Védy jsou přímo od Boha.
      -vznik živoucí duše jivaatmy – duše nevznikají, jsou věčné
      -Paramátma neboli nadduše není totožná s Brahmou, Brahma je stvořitel vesmíru.
      -popis tří kvalit hmotné přírody je nesprávný, probuzení a osvícení umožňuje jen kvalita
      dobra, nikoliv kvalita vášně.
      -nesprávná informace, že šůdrové nemohou dosáhnot osvobození (dnes je málokdo alespoň na
      úrovni šůdrů)
      -pekelné planety démonů – ne všechny planety démonů jsou pekelné, jsou popsány tzv.
      podzemní nebeské planety na kterých žijí démoni a požitek je zde daleko vyšší než na
      Zemi.
      -smyslem lidského života není přibližovat se k vyšším civilizacím ale osvobodit se z 
      hmotného otroctví.
      -není pravda, že ve Védách není opora pro to, že může duše poklesnout z lidského těla do
      zvířecího, právě naopak, na mnoha místech je to popsáno.
      -největší „perla“ je věta na konci článku, že studovat Védy musíme s „patřičnou rezervou
      a zdravým nadhledem“. Zase je to naopak, Védy pocházejí od Boha a jsou dokonalé,
      nemůžeme je hodnotit našimi nedokonalými smysly ale přijmout tak jak jsou.
      To jsou jen některé postřehy z článku p.Lhotáka, nepřesností je zde více.

      1. Jaromíre, jste, řečeno mluvou nedávných časů, významný ideolog, vzdělanec v /ne/jednom lidského poznání, směrech, které nejsou u nás většinově uznávané. ( Mám bohaté zkušenosti z těchto stránek )

        Pan Lhoták a jeho blogy a články jsou uveřejňovány v mnoha médiích na internetu – viz. tady :

        https://www.google.cz/search?q=kdo+je+radim+lhot%C3%A1k&rlz=1C1CHZL_csCZ754CZ754&oq=Radim+Lhot%C3%A1k&aqs=chrome.2.69i57j0l2j69i60.10602j0j8&sourceid=chrome&ie=UTF-8

        Pan Lhoták našel nějaký zdroj a přenesl ho na Protiproud. Jinak se více věnuje současné politice a jejímu propletením a dopady ve světě – http://lhotak.blog.idnes.cz/ ………nebo čas od času na Zvědavci i jinde.

        Nejsem jeho obhájce. Pan Lhoták uvádí to, co někde jinde vyčetl. Uvádí zde např. i Vám dobře známý zdroj – Šrímad Bhágavatam . Nechodím diskutovat na Protiproud. Možná byste tam mohl s ním vést diskuzi Vy – snad tam chodí. A uvést ho tam, kde podle Vás chybuje, na pravou míru podle svého poznání.

        Kdo chce, zdroje k učením Véd, hinduismu, Bahagavadgítě, atd., si najde a chce-li i prostuduje.
        Třeba i z knih:
        https://www.databazeknih.cz/knihy/vedy-upanisady-a-bhagavadgita-47654

        K diskuzi by bylo i mnoho informací od hnutí Hare Krišna – zde:
        https://www.databazeknih.cz/knihy/vedy-upanisady-a-bhagavadgita-47654

        Nejlepší je však transcendentní poznání jako vlastní zkušenost. Tam lze získat přímou Cestu jako vhled celkem nesdělitelných, leč vlastních, a to je to nejdůležitější, zkušeností.

        Já bych panu Lhotákovi některé nepřesnosti odpustil. Uvědomění si těchto nepřesností na jedné straně a zcela jednoznačné odmítnutí učení Véd, jak se tu často dělo….., to je rozdíl. Vy, já i pan Lhoták jsme v působení tří pojmů – déša, Kál,nimitta. Určují uspořádání a řád hmotného vesmíru. Jsou omezením. A snad i správně tuším, že Vy se snažíte o vymanění se z něho.

        Obecně – je nutné i potlačit ego a nechat působit to, co je třeba i nepřesné.

        Pěkný den.
        Václav Žáček

        1. Vendo,
          Vaše články a komentáře čtu rád, mají hlavu a patu, rozumíte tomu o čem píšete. Nepouštíte se do témat, ve kterých nejste zběhlý.
          Pan Lhoták jak jsem se zběžně podíval píše většinou politické komentáře. Je dobré, že chce seznamovat širší veřejnost s duchovními tématy ale v tom případě má psát o tom co dobře zná, nebo si alespoň něco o těchto tématech nastudovat a neuvádět vyložené nepravdy. Toto není o potlačení ega, to je o pravdě.
          Šríla Prabhupád, zakladatel hnutí pro vědomí Krišny, který přeložil mnoho knih ze sanskrtu do angličtiny jednou uvedl, že jediná jeho zásluha je to, že vše přeložil takové jaké to je a nic si nepřidával a nevymýšlel.

          1. Jasné. Rozumím. A díky. Možná se s ním osobně uvidím a vyřídím. Chci jet na Českou konferenci a on tam jezdí /jezdíval /.
            Václav Žáček

  8. Vědci by mohli, a snad tak i činí, čerpat poznání ze starých textů. I Indie, Véd. Je tam mnoho náznaků toho, co je ještě nepoznané. A vlastně i lidmi, v této části materiálního Stvoření, kde žijí, nepoznatelné.

    Dobrý text pana Lhotáka.

    1. https://www.google.cz/imgres?imgurl=http%3A%2F%2Fastronuklfyzika.cz%2FAntropBuh2.gif&imgrefurl=http%3A%2F%2Fastronuklfyzika.cz%2FAntropPrincip.htm&docid=FqvOjDPYp15NoM&tbnid=c8jn1L7wsTia1M%3A&vet=10ahUKEwiivrqH0rDWAhUJiRoKHZtADMIQMwhiKDMwMw..i&w=275&h=308&itg=1&bih=629&biw=1024&q=vyfukuje%20vesm%C3%ADr&ved=0ahUKEwiivrqH0rDWAhUJiRoKHZtADMIQMwhiKDMwMw&iact=mrc&uact=8

      Vědci by mohli čerpat i ze starých obrázků:-)) Po těch letech, co se tady vzájemně objasňujeme, je závěr: Bůh je děda na obláčku a vyfukuje vesmíry!!!!

        1. Díky za obrázky, neznámý dobrodinče.
          Ať žije ještě dlouhá léta ve zdraví a s bohatou inspirací a božská láska nechť provází Vojtěcha Ulmanna, rodáka z blízké Konice.
          Astrofyzika, fyzika a chemie kosmických těles jdou mimo mne. Pravé poznání jde jinde, i mimo vědu kosmologie. Tím jsem si již jist, díky Bohu. S pokorou za to děkuji.

          NA rozdíl od Vás se dokáži podepsat – s pozdravem Václav Žáček

          1. …. božská láska nechť provází …každou bytost, která se nedokáže podepsat.

          2. Tak já se podepisuji. Nechci ale zase rýpat, že to s tou božskou láskou vidím jinak:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017