Cesta

……domů

Zaparkujete své krásné vyleštěné auto před honosnou budovou svého zaměstnavatele. Vyjdete do své kanceláře a tam se dozvíte, že již na vás čeká někdo z vedení. Neblahé tušení, a po chvíli se dozvíte, že jste propuštěn. Odcházíte na parkoviště, kde jste si omylem ve svém voze zanechal všechny své doklady a platební karty. Auto je pryč. S problémy se dostanete domů, ale zjistíte, že váš dům vyhořel a v něm zemřela vaše manželka a dítě. Jste sám. Tak, jako je sám člověk, který stojí na konci svého života, kdy opouští celou rodinu, známé, kdy tu po smrti zanecháváte vše, pro co se celý život pachtil.

Barevnější příměr z učení Santů minulosti říká, že když je málo trávy, vodí pastýř své stádo z místa na místo a hledá lepší pastviny. Ale i když nalezne šťavnatou píci, nezařizuje se natrvalo, ví, že ani tady nemůže dlouho zůstat. Po spasení louky se vrátí se stádem domů. Právě tak nakrátko pobýváme ve světě i my a proto i naše vztahy s ním musí být dočasné. Víme dobře, že tu nelze zůstat navždy.

Anton Mauve (1838-1888) - Pastýř a ovce

Anton Mauve – Pastýř a ovce

Naše životy jsou jako květy rostlin – nemají dlouhé trvání. V divadelním dramatu vystupují herci v roli krále, královny, šaška či poddaných, ale po skončení hry rychle zapomínají na pomyslné vztahy, do kterých je jejich pomyslné role stavěly. Svět je jediným velkým jevištěm, na které jsme posláni, abychom odehráli uloženou roli a poté šli dále svoji cestou. Naše vztahy v životě jsou stejně neskutečné, jako ty v divadelní hře, jsou zde jen proto, abychom mohli vykonat to, co nám bylo na tento život přiděleno. Host netrvá na pohodlí a přijímá vše, co mu hostitel může nabídnout. Tak je také třeba, abychom se i my na tomto světě oddali do vůle Stvořitele a s povděkem přijímali ubytování a vše ostatní, co nám nabízí.

(podle knihy: Věda o duši, vydané nakl. VOTOBIA 2002)
 

……za poznáním

Indie je dnes již mnoha lidmi, i z naší země, často navštěvovanou zemí. Od severních hor až k oblastem blízko rovníku je Indie velmi zajímavá svou pestrostí a nabídka pro návštěvníka je vskutku bohatá. Byl jsem tam již a nebo teprve potřetí. Není a nebude ale mým cílem Indii podrobně poznat. Na to je příliš obrovská a já jsem již příliš starý.

Létá se tam zpravidla ve skupinách a letenky, zajišťované ve značném předstihu, jsou dnes poměrně levné. Letos z Prahy přes Vídeň do New Delhi a zpět za 13 a půl tisíce korun. Necelá tisícovka za vízum a par stovek korun na taxíky mezi letištěm a nádražím a ještě asi šest set korun za zpáteční jízdenku rychlíkem. Vlaky jsou tu velmi dlouhé a na nástupištích jsou cedule, kde bude stát vagon s vaším číslem – mašinfíra se bez problému trefí. Ve vagonu s místenkou již nemusíte spěchat, jen umístit zavazadla může být problém. Každý Ind jich má také dost a vlaky tu bývají plné do posledního místa.

Exotická parta bělochů je okukována hlavně dětmi a pokud se na některé usmějete, dá se s vámi rádo a bez ostychu do řeči. Odpověď na otázku „odkud jste?“ v angličtině, ta zajímá skoro každého. Česko jim často mnoho neříká, ani na Prahu se nechytají, spíše jim zasvitne v očích při sdělení, že jste ze střední Evropy. Zjistíte, že tak asi od 10ti let již malí Indové umí velmi dobře tento světový jazyk.

Cesta do duchovního centra s dlouhým názvem – Dera Baba Jaimal Singh – trvá z hlavního města jen šest hodin. V ceně jízdenky je občerstvení, rozmanité, sladké i slané, pálivé, ovoce i káva a není dobré sníst všechno. Hlídal jsem si časový posun a později jsem omezil jídlo jen na dvě denně. V duchovním centru jsme snídali v 7:30, u nás ale byly teprve tři hodiny v noci. Opravdu jsem nechtěl své stravovací zvyky takto brutálně měnit. Takže až oběd byl vlastně mojí snídaní a večeře znamenala pro mne jídlo v čase českého oběda.

pandzab-indieProblémem v Indii jsou zdroje pitné vody. Vřele nedoporučuji pít z nějakých kohoutků, trávící problémy dokáží pobyt dost otrávit. V Déře, jak zkráceně tomuto pro nás milému místu říkáme, však je pro „poutníky“ tento problém vyřešen znamenitě a voda tu byla naprosto bez závad. Ze střechy našeho hostelu, kam jsem chodil cvičit ranní protahovací sestavu, jsem napočítal jedenáct vodárenských věží. Strava v severní Indii, byl jsem ve státě Punjab (Paňdžáb), vlasti Sikhů, není nikterak pálivá; na rozdíl od jižní Indie, kde jsem při mém předchozím putování často po požití velmi běžné „hot“ stravy obtěžoval okolí svým nezvladatelným škytáním.

Město Déra je pouze a pouze duchovním městem. Začalo se stavět na přelomu 19.a 20. století a dnes je místem, kde se o víkendu sejde několik stovek tisíc lidí. Je obdivuhodné, že toto město dokáže nasytit takový počet lidí. Obrovská centrální kuchyně, po celém městě potrubní rozvody s čočkou a čajem, tedy čočkovody a čajovody. Během dvou hodin dokáže každý jeden z mnoha bufetů obsloužit na 60 tisíc poutníků.

Zahraniční hosté, tedy žáci Mistra, mají pro ubytování k dispozici několik dvoupatrových hostelů. Každý má svůj jednolůžkový pokoj s vlastní koupelnou. Ať jste Američan, Argentinec či Čech, vykonáváte dobrovolně denní službu; můžete si vybrat – okopávat třeba záhony růží nebo škrábat zeleninu či umývat nádobí. Mezi asi čtyřmi stovkami cizinců se vždy časem vytváří party, které se pak při práci potkávají a je naprosto normální, že vedle vás utírá nádobí kudrnatá černoška z Ugandy, vedle je šarmantní Španělka z Malagy, naproti právník z Los Angeles. Pobyt plně hradí náš hostitel, my jen sloužíme touto drobnou prací.

Denně jsou rozpravy Mistra či příspěvky různých osobností z jeho okruhu. Samozřejmostí je překlad z jazyka Punjabí do angličtiny a z ní pak do francouzštiny, španělštiny, portugalštiny, němčiny a také, pro nás, dvacet Čechů a Slováků, i do češtiny. Není účelem mého článku poskytovat nějaké informace o tom, co Mistr nás, žáky, učí. Ostatně, čerpám od něj a jeho předchůdců často i v mých diskuzních příspěvcích.

V duchovním centru má každý na sebe dost času. Na meditaci či na vzdělávání. Samozřejmostí je obrovská knihovna, ve které najdete knihy s duchovní tématikou, které tu jsou shromážděny pro studijní účely a najdete tu vydání knih snad ve všech jazycích světa. O pořádek se ve městě nemusí nikdo nijak zvlášť starat. Taková místní městská policie dbá jen o zajištění bezpečnosti v dopravě, kdy po skončení víkendových rozprav se na bulváry z hlavní přednáškové haly „vyvalí“ do několika proudů na tři sta tisíc návštěvníků. Pestrobarevný proud lidí, ve kterém hrají prim slavnostně oblečené Indky, vás unáší a vy ze všech cítíte až slavnostní působení z duchovního občerstvení z toho, co vám Mistr sdělil.

Ještě na okraj, ta hala je obrovská, zastřešená prostora 30ti hektarů, na podlaze s koberci, pro cizince s pohodlnými sedačkami, vybavená 46 velkoplošnými televizními obrazovkami a dokonalým ozvučením. Zdá se neuvěřitelné, ale zájem o učení Sant Matu je tak obrovský, že do dvou let se její kapacita rozroste na 750 000 návštěvníků.

Samozřejmostí města je i nemocnice s bezplatným ošetřením, obchody s ovocem, knihami, tři banky, škola a desítky snack barů, kde si můžete dát indický čaj s kardamomem či jogurtové lasí. V celém městě je přísný zákaz kouření. Když připočtete, že počasí je v březnu a začátkem dubna vlídné a srovnatelné s naším vrcholným létem a celé dny se tak na vás usmívá slunce, zatímco doma ještě mrzne a padá sníh, získáváte pocit radosti a klidu, který je pro toto místo příznačný. Cestou zpět jsem v Díllí zjistil, že bazary a obchodní centra jsou plné návštěvníků ze světa, křehké dívky s velkými bágly, mnoho studentů, mladých lidí, kteří jedou za poznáním.
 

.……v mikrokosmu

Je nádhernou skutečností, a ve svém důsledku i radostnou nadějí, že Stvořitel dal lidským bytostem, je-li dostatečně informována a správně připravena, schopnost vědomého spojení s celým univerzem. Mistři duchovních nauk nám tuto velkou pravdu sdělují a mluví o člověku jako o mikrokosmu, malém světě. Můžeme cítit odtrženost od zbytku vesmíru, od této obrovské a neznámé oblasti oživené nespočetným množstvím bytostí nám podobným nebo i nadřazeným? Mikrokosmos znamená „malý“ a makrokosmos znamená „velký vesmír“. Uvnitř nás je několik dalších, ještě menších mikrokosmů. Probudíme-li však své schopnosti, máme možnost vstoupit do zcela skutečného, vědomého spojení s těmi nejvzdálenějšími nebi a prozkoumat nejvzdálenější oblasti prostoru. Vztahuje se to také na světy astrální a všechny světy vyšších duchovních oblastí. Tento nádherný a obrovský mikrokosmos je nabídnut duši nikoliv nazdařbůh, nýbrž je důmyslně uzpůsobený tak, aby duše, která v něm přebývá, mohla skrze něj dosáhnout svého vznešeného dědictví. K tomuto cíli dojde pouze studiem sebe sama, musí však vstoupit dovnitř mikrokosmu a spatřit své nitro. Stačí ji k tomu jednoduchá metoda, kterou může získat zájemce pouze od žijícího dokonalého Mistra. Jde o to navázat spojení, kde hraje roli jeho pomoc a koncentrace pozornosti. V daném centru se probouzí vědomí a pohybuje se vzhůru právě k těm vyšším světům, jež jsou s ním spojeny. Pravý Mistr nás učí, jak vstoupit dovnitř. Vždyť i Ježíš mluvil o království Božím uvnitř člověka. I náš Mistr nás učí, že Cesta je otevřená a pozvání platí pro všechny poctivé hledače. A hlavně i proto někteří jezdíme do Indie.

„Hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno…“ (Matouš 7:7)

(Citace z knihy „Cesta Mistrů“, nakl. VOTOBIA 1997)
 

Václav Žáček, duben 2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016