Chuť štěstí

Emoce jsou rozhodující „stavební surovinou“ stavu mysli. Kapka chemického elixíru v tělesné nádobě ovlivní i takový kulturní kolos, jako je vznik či zánik civilizací. Popis emocí je nepřenosný, kdo neprožil, neporozumí. Máme-li příležitost konfrontovat mohutné emoční protiklady, můžeme prožít stav, kdy se emoce posune ze sféry pocitů blíž ke smyslovému vnímání. Opět – naprosto nedefinovatelnému.
Poznala jsem, že štěstí má CHUŤ.
 

Věra z Vysočiny
 

104 komentářů

Přidat komentář
  1. Ale to je úúúžasnééé…jaká bohatá diskuze k pouhému Věrčinu prohlášení, že ochutnala Štěstí…
    Tak to já Vám, Věrko, jednak ze srdce přeji, aj k tomu gratuluji, a současně konstatuji – konečně již nejsem sám!!!
    Mňam!!!

  2. Vaše odpověď je zatím jen v RSS, proto ji sem překopíruji. Je to: Thu, 01 Oct 2015 06:10:15 – To abyste ji měla na očích.

    „Pro Věru a již naposledy – jak a v čem se liší, podle Vás, smyslové vnímání a smyslový prožitek? Otázku formulujete poněkud krkolomně. Smyslový prožitek vnímáme smysly. Definovat nelze ani smyslové vnímání, ani smyslový prožitek. Pokud Vy tvrdíte, že ano, tak se o to prosím pokuste, píšu Vám to už potřetí. -“

    Budu se snažit psát stručně.

    Moje krkolomná formulace? Proč si to myslíte, nevím. Tu novou souvislost – smyslové vnímání a smyslový prožitek – jste sem přinesla opět jen Vy.

    Smyslové vnímání a nově i smyslový prožitek lze definovat.

    Nejprve – co je to definice – podle slovníku cizích slov ABC.cz on-line :

    definice – slovní zavedení a objasnění obsahu, významu pojmu nebo výrazu; výměr

    Předně – pro smyslové vnímání byly lidem dány smysly / i zvířatům /. Bez nich nevnímáme – chutě, vůně, zrakové a sluchové vjemy….to jsem Vám přetiskl s dostatečnými podrobnostmi / až vědeckými/ z wikipedie.

    Smyslové vnímání je nutné především pro život. Narozené hluché a slepé dítě, bez čichu a chutě a bez hmatu – vědělo by vůbec, že existuje? Mimochodem, pracoval jsem v domově důchodců, kam nám přivezli totálně slepého a totálně hluchého dědu. Nevěděl kde je. Cítil jen dotek ruky, vůni jídla, když byl krmen, určitě některá jídla znal, nebyl hluchý a slepý od narození. Protože nevěděl, kdy je noc a den, řval uprostřed noci……. .

    Umělecká díla, romány, básně, obrazy, filmové ztvárnění…. – prožívá člověk smyslovým vnímáním. A má z něho smyslové prožitky. Současně následuje obrazotvornost, fantazie, představy a prožívání… .

    Ještě jinak – mám-li v pořádku smysly, mohu vypovědět a popsat co vidím, co slyším, cítím, jakou chuť jsem prožíval, jaký pocit mám například z doteku.

    Co dál??

    Krása – filosofická disciplína zvaná estetika (původně od řeckého aisthésis, smyslové vnímání).

    Podívejte se třeba sem – jak myšlení navazuje na smyslové vnímání, či jak i z něho vychází :
    https://cs.wikipedia.org/wiki/My%C5%A1len%C3%AD

    Poslední můj příklad pro objasnění obsahu, významu pojmu nebo výrazu, zkrátka definici:
    On a Ona….. v krásném jarním jitru, na terase chaty, po ranní sprše, po použití vůně chanel, on oholen, oba po snídani s krásným pocitem chuti v ústech a žaludku – jahody se šampaňským vínem. Drží se v objetí, hladká mladá těla se vzájemně prociťují, kolem zpěv ptactva, slyší ho a vnímají, vůně nedalekého borovicového lesa, dýchají plným dechem, svěží vánek je hladí po těle, vidí průzračnou modrou oblohu a kůži cítí paprsky slunce.

    Snad nepotřebujete jinou definici smyslového vnímání? Stále si myslíte, že to je nedefinovatelné, jak píšete – „Definovat nelze ani smyslové vnímání, ani smyslový prožitek.“

    Ve svém článku jste napsala, že štěstí má chuť. Ale to Vám přece neberu a nijak to nezpochybňuji a nikdy jsem o tom nediskutoval. A své „chuťové štěstí“ si prožíváte sama. Ale, můžete o tom říci i někomu jinému v rodině, sousedce??

    Před Vaším zásadním a závěrečným sdělením jste však v článku popsala něco, co je snůška něčeho jiného a kde cítím nejasnosti.

    Vyjmenuji jen některá důležitá slova :
    emoce / projevená ve štěstí, radosti /; kapka chemického elixíru / LSD, slivovice, sklenka vína, hormon endokrinní žlázy /; tělesná nádoba – kulturní kolos – až vznik či zánik civilizací; nepřenosnost /něčeho – snad jde o subjektivní pocit /; příležitost konfrontovat protiklady /opět subjektivní, ale např.jazykem subjektu vyjádřitelné /;…..a pak již to smyslové vnímání Vámi uváděné jako nedefinovatelné.

    A jestliže hlavní význam Vašeho článečku je v tom, že „poznala jsem, že štěstí má CHUŤ.“, tak prosím. Za sebe jsem rád, že asi po půlročním odmlčení jste sem toto Vaše poznání přinesla.

    Musím však konstatovat, že pro mne s nepochopitelným /až do té poslední věty / úvodem.

    Nakonec i ta dívka /On a Ona…./ z mého příběhu prožívala velké štěstí, a to mělo i chuť i vůni. Když to pak vyprávěla své přítelkyni, zmínila se jen náznakem ještě o ranním orálním sexu, jak ji partner chutnal, jaké to bylo štěstí!!

    Vzali se a za čtyři roky bylo řešeno soudně domácí násilí, její /i jeho štěstí / bylo pryč. A ty emoční stavy, jejich hádky a bití, byly u soudu popsány dostatečně a barvitě a aniž by je soudce musel prožít, dokázal toto „neštěstí“ rozsoudit.

    Pěkný den. Jedu do lesa. Mé štěstí bude mít barvu zlátnoucího listí.

    Venda

    1. Vendo, Vy jeden legrační blekoto….:-))
      Na co tolik slov? Definujte mi smyslové vnímání nebo smyslový prožitek – chci po Vás tak moc? Tvrdíte, že to jde, tak směle do toho.

      ad – A své „chuťové štěstí“ si prožíváte sama. Ale, můžete o tom říci i někomu jinému v rodině, sousedce??

      No samozřejmě, že o tom můžu říct komukoliv. Říkám to přece i tady. Ale kdo nemá stejnou zkušenost, nemůže mi rozumět. A věřte, že s orálním sexem se ta „moje chuť štěstí“ nedá srovnávat – vím o čem mluvím…:-)

  3. Každý má možnost výběru vidět ve všem co se nám děje buď to nejhorší nebo to nejlepší. To je svobodná vůle každého člověka. Prošel jsem si obojím, proto můžu hodnotit. To první mě přivedlo k naprostému zoufalství. To druhé ke spokojenosti, radosti ze života, tedy ke štěstí. A nepotřebuji někým nebo něčím být, něco nebo někoho vlastnit, s někým nebo něčím soupeřit, srovnávat se. Je to čistě vnitřní stav bytí. Je to i můj příspěvek k tomu o čem píše paní Věra. O konfrontaci emočních protikladů.
    A že tu zase bude nablito? To je moc dobře. Je to přirozená reakce organizmu, má-li v sobě něco zkaženého. Tudíž je to pozitivní jev. Budu znovu upřímný – je mi to úplně jedno. Protože vím, že to stejně nepochopí nikdo, kdo si obojí sám neprožije. A kdo si to prožil již nemá potřebu zvracet. A tak to je…

    1. Řekla bych, že jste docela blízko tomu, o čem mluvím. Nezbytná je právě ona konfrontace emočních protikladů, pak může člověk prožít do té doby naprosto neznámou zkušenost. Je to, jakoby se z ničeho nic objevil další rozměr věci. Blbec sice může mluvit o orálním sexu, ale to jen proto, že je blbec. Moudrý by se alespoň zamyslel, co to ta baba z Vysočiny má asi na mysli (a na jazyku…), když už se rozhodla svoji zkušenost zveřejnit…:-)

    2. kdysi dávno jsem dostala na stůl po 40ti letech makovaný rohlík. Od dětství jsem ho nejedla, protože jsem cítila potřebu zvracet.
      Jenže nyní byl na talíři a já zůstala stát, jako solný sloup, zmatek, strach, co já si jen počnu, co když budu zvracet přede všemi přáteli.
      Nádech, výdech,uklidnit se, ptám se beze slov – co udělá ten rohlík, když se ho dotknu svými rty?Co se stane zubům, pokud špičku rohlíku ukousnu,….atd až na závěr, co se stane s mou vylučovací soustavou, když ten rohlík sním,…. A tak jsem si do toho rohlíku kousla. Ten Vám Ti byl chutný. A další překážka – najednou jsem jíst opět nemohla. Tak se ptám souseda u stolu – „Musím to sníst všechno?“ „Ne, nemusíš, proč bys musela“, zní odpověď. Obrovská úleva. Mohu, ale nemusím. A pokud tedy budu chtít, rohlík si koupím a sním, aniž bych zvracela. :-)

  4. Mezitím, co jsem Vám psal odpověď na předchozí Váš příspěvek, naskočil tam od Vás dodatek. Ten již nemá tlačítko pro odpověď.

    Tady je celý Váš text:
    „Věra pro Venda 1.10.2015 (7:24)
    Vendo, zbytečně se babráte v okrajové a nepodstatné informaci. Podstatným sdělením mého příspěvku je, že za určitých okolností lze emoci vnímat pomocí smyslů, v mém případě mluvím o vnímání štětí pomocí CHUTI. A nemyslím to nijak „ezo“, je to prosté konstatování skutečnosti. Protože vidím, že nic takového neznáte, nemáte šanci mi rozumět. Je to nepřenosná zkušenost.“

    Z tohoto textu zvýrazňuji to, na co kladete důraz i Vy:
    „že za určitých okolností lze emoci vnímat pomocí smyslů,“

    Jo, jo!! Souhlas – když někdo vyvolá u někoho značný stav rozčílení a dotyčný svoji emoci nezvládne a dá protivníkovi pár facek, tak lze jeho emoci vnímat pomoci smyslů – chuť krve z rozbitého rtu v ústech, sluchem zachytí zvuk padajících facek na tvář,zápach z úst fackujícího člověka…. !!!

    Pro pořádek – opět definice emoce :

    emoce >> proces prožívání, hnutí mysli, prožitkový aspekt vědomí; pohnutí, dojetí, vzrušení, cit, nálada, afekt, vášeň; vědomá duševní reakce subjektivně prožívaná jako určitý cit či pocit, obvykle zaměřená vůči určitému objektu, doprovázená fyziologickými změnami a výrazovými projevy a podněcující k určitému způsobu chování

    Pak ovšem nechápu, proč do Vašeho poznání, že štěstí má CHUŤ pletete výrazy jako
    „stavební surovina“, chemický elixír, tělesnou nádobu, kulturní kolos, vznik či zánik civilizací….? Že by krapet toho „EZO“?

    Poznala jsem, že štěstí má CHUŤ. !!!!!!!!!

    Píšete mi, že to neznám, že nemám šanci Vám porozumět, že jde o nepřenosnou zkušenost.

    Jak potom Vy, když tu černé na bílém konstatujete že“…. se emoce posune ze sféry pocitů blíž ke smyslovému vnímání. Opět – naprosto nedefinovatelnému.“ víte, že v nedefinovatelném smyslovém vnímání šlo u Vás zrovna o CHUŤ? Jak jste to dokázala definovat?

    Venda

    P.S.
    Babrám se v tom proto, paní Věro, že Váš článek je pro mne snůškou nějakých, u Vás, jak Vás znám, nepochopitelných myšlenkových úletů /v pojmenování nechci být nijak vulgární /.
    Pěkně to tu včera ve 14:32 kdosi vyjádřil.

    A teď již opravdu KONEC.

    1. Těšilo mě Vendo. Vy jste tak mimořádně a excelentně natvrdlý (což Vám nijak nebrání urputně se hrnout po hlavě do všeho, čemu nerozumíte), že je vždy docela záhul se s Vámi setkat.

      ad – Jak jste to dokázala definovat?

      Nijak. To lze jenom zkušenostně POZNAT, víte?
      Tak pá, Mistře.

    2. Vendo,
      z toho si nic nedělejte, že se babráte. Já se také velmi často, téměř stále, nimrám. I to je cesta k cíli. Tedy pokud na ono nimrání na chvíli zapomenu. Pak je totiž šance, když se přestanu nimrat a něco očekávat, že mne „obklopí“ vůně teplo,….aniž je ta vůně a teplo přítomno. To znamená člověka můžete vnímat jako vůni uvedené fialky, nebo bezu, nebo třeba i jodisolu.
      A pokud člověk nezačne v euforii zmatkovat, pochopí, že díky tomuto vnímání „atomů“ se nestal bláznem, ani Avatarem,… pak může zapojit i rozum a sjednotit vše pochopením, přijetím. A nebo nazná,že to není v pořádku a nimrá se a hledá dál. Hezký den .-)

  5. Chci přispět svojí trochou do mlýna na téma štěstí a jeho chuť.

    Osobně mám místo pojmu štěstí raději synonymum blaženost, protože eliminuje zásahy štěstí zvenčí, jako že má někdo štěstí, že ho nepřejelo auto, nebo má štěstí, že vyhrál ve sportce. Jinými slovy, jde o niterný stav člověka, pro který vnějšek není rozhodující.

    Ad: Máme-li příležitost konfrontovat mohutné emoční protiklady…

    Základem každého člověka není jeho maso a kosti, nýbrž jeho ego, mysl a vyšší Já.
    Všechny zvířecí emoce (mimochodem i n-emoce) pocházejí z ega a vyrůstají ze společného kořene, ze zpupnosti. Oproti tomu je jediná věc, kterou nám Bůh nedal – a kterou po nás chce: pokora. Kultivace ega tedy spočívá v jeho upokořování. A teprve pokorou zvláčněné ego je schopno pochopit, co je úplně jiná úroveň, tedy úroveň vyššího Já.
    Rozdíl mezi těmito úrovněmi, to jsou ony konfrontace mohutných emočních protikladů.

    Ad: můžeme prožít stav, kdy se emoce posune ze sféry pocitů blíž ke smyslovému vnímání…

    Tady nejde o vychutnání ve smyslu potravy, přestože ani to není úplně od věci, viz logické úsloví: jsi to, co jíš (konzumuješ). Navíc jakákoli štěstí od ega jsou prchavá a iluzorní, ovšem skutečnou blaženost dokáže dát jenom vyšší Já.
    Takže kdo konzumuje blaženost od vyššího Já, je s touto blažeností ztotožněn (je tím, co konzumuje) a musí cítit její chuť. On ji nevidí, neslyší, nehmatá, ale niterně cítí a vychutnává.

    1. Pane Muladi, jedna zkušenost za všechny peníze:
      „Duchovnem“ nepolíbený vstoupíte do prostoru EZOstránek a zmocní se vás pocit, že jste objevil(a) zdroj poznání a skryté pravdy, že máte na dosah něco, po čem vaše duše prahne. Snažíte se pochopit a porozumět tomu zvláštnímu „vědoucímu“ jazyku, kterým se tam mluví. Máte pocit slona v porcelánu. Všichni kolem vás se již setkali s Pravdou, a vy kolem ní chodíte jak osel a nevidíte. Po dalším čase začnete oprávněně pochybovat o zdravém rozumu diskutujících, nelze nevidět psychopatickou zášť a nevraživost, která prosakuje na povrch, plytce a teatrálně maskovaná rádobymoudry. Rozhodnete se raději opustít EZOpramen, ozývá se pud sebezáchovy. Po čase nahlédnete znovu a vidíte již jasně: jak ohavné a ve skutečnosti absolutně nic neříkající fráze a plky se vedou a všichni se tváří jakoby tomu všemu rozuměli, jakoby už seděli po pravici Páně Krista. A stačí napsat na pěti řádcích: poznala jsem, že štěstí má chuť – a „hledající“ jsou z toho celí diví. Přitom je to tak prosté.

      Pane Muladi, věříte, že lze prožívat štěstí v centru tragédie? (viz.:“Máme-li příležitost konfrontovat mohutné emoční protiklady…“)

      1. Paní Věro,

        rozumím Vám. Vím, že lze prožívat blaženost i v cetrech tragédií, a to i v tragédiích neskonale horších, než jsou jakékoli diskuse. (Což je také odpověď na všechny strachy.)Jenže…
        Jeden ze závažných důvodů, proč Bůh sestoupil mezi lidi, byl fakt, že kdyby to neudělal, zůstal by ve své (tvrdé) pravdě sám. A Bůh nechce být sám.
        Jinými slovy, soukromé prožívání štěstí je dobrá cesta, ovšem ještě to není „konečná“.

        1. Štěstí, blaženost to je jenom chemie v mozku. Když budete mít problém se štítnou žlázou, tak budete skákat pod vlak.

          1. Matrixi,

            zaměňujete příčinu za následek. Duše si tvoří tělo (a tělo dává duši zpětnou vazbu), takže je nemyslitelné, aby měl někdo problémy se štítnou žlázou, aniž by tomu předcházely jeho problémy v duši.

          2. zaměňujete příčinu za následek. Duše si tvoří tělo (a tělo dává duši zpětnou vazbu), takže je nemyslitelné, aby měl někdo problémy se štítnou žlázou, aniž by tomu předcházely jeho problémy v duši.

            Pane Muladi, zde máte názor asi jako 80% lidí na webu, že dobro je požehnáním pro dobré a zlo je požehnáním pro zle, zni to strašné logicky, výsledkem těchto úvah je šílená ponižující zkratka, lidé zdraví bohatí a těm kterým se daří jsou ti dobří a ti chudí, nemocni jsou ti zlí, ale Ježíš učí jinému evangeliu. Způsobu myšleni zlem není byt chudý, zlem je krást, zlem není že je někdo nemocný trpící slabí, zlem je ubližovat druhým, proto se Bůh staví na stranu chudých trpících.

            Nemoc není zapříčiněna hříchem, ale aby se ní zjevily skutky Boží.

          3. Jo, duše si bere zpětnou vazbu od těla /přes jeho prožívání, vnímání světa tělesnýma smyslama, to jo/, ale tělo si toho není / zpravidla / vědomo. A tak člověk s problémem se štítnou žlázou neví, že je problém na duchovní úrovni. Asi tak to vidím.

          4. Matrixi,

            ad: výsledkem těchto úvah je šílená ponižující zkratka, lidé zdraví bohatí a těm kterým se daří jsou ti dobří a ti chudí, nemocni jsou ti zlí…

            Ano, to je šílená zkratka, ovšem já jsem nic takového neřekl.
            Takže stručně a jasně:

            1) Není možné, aby zdravá duše měla nemocné tělo
            2) Kdož jsi bez hříchu, hoď první kamenem…
            3) Nemoc je zdrojem poučení (a kdo nemá soucit s trpícími, bude sám muset utrpením projít, aby na vlastní kůži poznal, o co jde).

            A proč Bůh stojí na straně trpících? Protože utrpení učí pokoře.
            Takže ve skutečnosti Bůh není na straně trpících, nýbrž na straně pokorných.

      2. Všichni kolem vás se již setkali s Pravdou, a vy kolem ní chodíte jak osel a nevidíte.
        Věruš, hladanie je o úprimnosti k sebe samému.

    2. Pane Muladi, Váš příspěvek je velmi kvalitní a děkuji za něj.
      Ne všichni mu však mohou porozumět. Ale to není nic neobvyklého.

      Václav Žáček

  6. Poznala jsem, že štěstí má CHUŤ.Ano Věruš šťastie má chuť a vôńu, často si spojíme a vybavíme nejakú situáciu s vôňou napr. kvetov a zaplaví nás ten istý pocit šťastia aký sme prežili v nejakej súvislosti v  minulosti. Ja mám pravidelne pocit šťastia keď zacítim vôňu agátu.

  7. Jiří, píšeš :

    …Nemoc je zdrojem poučení (a kdo nemá soucit s trpícími, bude sám muset utrpením projít, aby na vlastní kůži poznal, o co jde).

    Nič v dobrom, ale túto vetu si si vymyslel práve teraz. Cintoríny sú plné ludí, ktorí nikdy nesúcitili s chorými a hroby sú až kopcom preplnené telami, ktoré nikdy, samozrejme kým boli živí , nepocítili lútosť nad tými, čo trpeli chorobami.

    Prečo si myslýš, že by to malo byť tak ako si konštatoval? Ja Ti poviem.

    Máš neprekonatelný strach, že Ti to PánBožko spočíta, aký si bol počas svojho života ,,necita k  tým, čo boli chorí a trpeli.“ Ty osobne, nie niekto z davu…

    Ja Ti Jiří hovorím, môžeš sa vyspovedať JEHO velebnosti, kúpiť si od neho odpustok za 17,50 Kč , alebo v temnote svojej komôrky sa možeš úprimne pomodliť, aké si bol ,,hovado“…

    Všetky tri varianty sú rovnocenné a hovorím Ti, ,,akoby si mal už odpustené“…

    Lebo vieš, čo si v Tvojom mäsovovodnatom modzočku predstavuješ, všetko sa počíta do Tvojej nie karmy – karmičky, ale do Tvojej kramličky .A raz Ti to ten Netvor z hlbín vesmíru spočíta…

    Ale ty si si vymyslel nový spôsob ako sa vyzliecť zo zodpovednosti…

    Prisvojil si si funciu moderátora PánBožka a zreferoval si len to, čo by ON určite nepovedal, ale týmto klamstvom si aj nás chcel ,,odrbať“, že si s ním ,,kamoš“…

    Jiří, neber to osobne a nebuď smutný, udejú sa ešte aj horšie veci. Veď to tušíš…

    1. ad: Jiří, píšeš :
      …Nemoc je zdrojem poučení (a kdo nemá soucit s trpícími, bude sám muset utrpením projít, aby na vlastní kůži poznal, o co jde).
      Nič v dobrom, ale túto vetu si si vymyslel práve teraz…

      Jirmejahu (Jeremiáš){17:10} „Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží.“

      1. 9
        „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?
        překlad:
        „Nejprolhanější je FALEŠNÉ vědomí a bez Citu. Kdopak je zná?“

        10
        Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“
        10 překlad:
        „Já JHVH zpytuji svědomí (konám svátost smíření) a odkrývám tajemství ,já komukoliv vyrovnám dluh(anuluji, odpustěním si, porozuměním s láskou)podle jeho poznání sebe samého vpravdě,podle výsledků plodné práce na sobě samém.“

        1. Ano, všechno jasné a jednoduché se dá obšírněji „přeložit“ a „vpravděpravdoucí“ zamotat.

  8. Zazila jsem pred parlety neco hodne podobneho.
    Predchazela tomu tez ohromna emocni pecka o ktere jsem puvodne uvazovala tak, ze ji snad ani nepreziju :-)
    Dodnes nevim jiste jestli, tomu nahlemu privalu /ne/uveritelneho stesti az blazenosti, tak trochu nepomohla asi 17ti denni hladovka, protoze jsem v te fazi zalu a az hmatatelne bolesti, nebyla schopna polknout ani sousto.
    Kazdopadne stav, ktery nasledoval zcela necekan a neohlasen mne zaskocil tak moc, ze jsem zprvu vubec nechapala co se deje. Nahle se vse ocitlo v tak jasnych barvach, citila jsem vuni nejsvezejsiho vzduchu jakeho jsem do te doby byla schopna citit a prepadla mne touha se silene smat a obejmout kazdeho kdo by sel kolem.Shodou okolnosti, jsem zrovna stala v  nadherne zahrade plne jeste krasnejsich stromu a tak jsem v privalu tech emoci jeden obejmula.Dodnes verim, ze jsem slysela jak se mnou ten strom promlouva.
    Moje smysly se znekolikanasobily ale co se chute tyka, rekla bych, ze spise prevladaly ty vune :-) V te dobe mi muj stav pomohl pochopit Eckhat Tolle.
    Od te doby nijak nepodleham „negativnim“ emocim i kdyz se od te doby udalo i dosti smutnych udalosti. Vzdy si vzpomenu na vetu „NEZNAME CELY PRIBEH“.
    Zdravim Verusko a dekuji za prijemnou moznost podelit se o poznane.
    A jaky je tvuj pribeh?

    1. Pro Věru:
      Čistě náhodou jsem tady. Nebo ne náhodou?
      Štěstí má chuť. O tom jsem přesvědčen. A nejkrásnější na tom je, že na to vůbec nemá vliv chuť nebo nechuť lidí ochutnávajících nebo jinak se zúčastňujících diskuze.
      Přeji Ti, Věro, nejen k svátku, hodně štěstí a spoustu chuti.

      1. Míro, nejen štěstí, ale i VDĚČNOST má chuť. Velmi doporučuji ochutnat…..
        ps – děkuji za přání:-)
        pps – jsem ráda, že žiješ…

  9. Vše nejlepší k svátku nejen „naši“ Věře – Původ jména je slovanský, od slova „víra“..

  10. Je tu Věra?
    Je.
    Bytí a touha, či touha a Bytí?
    Obé jest.
    V kalendáři je slovem svátek dán,…
    Přeji, nechť je zbytek dne svátečním,
    chuti milé.

  11. Neviem ako vy milé dámy, ale ja som zaregistroval Deň hovädzieho dobytka..

    Je to významný deň , pretože hovädo nám dáva mäso, kožu, mlieko, lajná, ktoré po vysušení dávajú teplo, a mnoho mnoho iných dobrôt.

    Nechcem byť titerný, ale ženy dávajú len to JEDNO. A stále dookola.A potom len hrubnú, tlstnú , škaredejú, a stávajú sa z nich Ženomuži…

    Ano, aj ja som počul tú prúpovídku, že muži nič a nič a potom najednou zdechnou….

    No čo už…

    A mal to byť taký lahký úlet a vznikol z toho tento čučpajz…

    1. A já myslela, že je „Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof“.
      Ono omezovat přírodní katastrofy lze různě, dokonce i hrůzně,…. :-)

    2. a ještě –
      zrcadlo, zrcadlo,
      pročpak jsi spadlo?
      Nastal čas,
      že i zrcadla padají?
      A toto bylo slepé?
      „Změkčením“ zrcadlo
      padat přestane?
      No, za pokus to stálo.
      Výsledek není na mě.

    3. G.N. Ja som zaregistrovala, že zajtra je svetový deň duševného zdravia, určite sa týka aj teba:
      Svetový deň duševného zdravia
      10. októbra (zajtra)
      Dni duševného zdravia sú každoročnou jesennou aktivitou Ligy za duševné zdravie. Konajú sa okolo 10. októbra, kedy je Svetový deň duševného zdravia. Bol vyhlásený Svetovou federáciou za duševné zdravie (WFMH) v roku 1991. Ich cieľom je zvýšenie informovanosti verejnosti o problémoch súvisiacich so psychickými ochoreniami. Kampaň je zameraná na aktívnejšie zapojenie duševne postihnutých ľudí do spoločenského a pracovného života.

  12. ad: G.N. Ja som zaregistrovala, že zajtra je svetový deň duševného zdravia, určite sa týka aj teba

    :-))))))))) marná sláva, v blázinci se furt něco děje..:-))

  13. Honzík, horšie že v blázinci je furt na wifine slabý signál,niekedy aj nefunkčné pripojenie nemáme furt nejakých hackerov?

  14. Anonymní,

    Tvoja starosť o moje duševné zdravie,je ozaj to, čomu sa hovorí ,,kresťanská starostlivosť o blížneho nekresťana svojho v núdzi“…

    Vieš, naozaj Ti za tento ,,aktuš“ ďakujem a dúfam…

    Ozaj v čo môžeme dúfať v tomto ,,slzavom údolí“. Jedon by povedal, že stačí, aby sme každý prežitý deň sa ešte poriadne nažrali, napili, zasúložili sme si“ a čo by iné mohol ešte chcieť evolúciou vyvinutí ,,opičiak“ , okotený pod tou Blanou nebeskou ?

    Ja za seba hovorím, Hadádidlá, aj za tieto maličkosti Ti ďakujem…

    Po nás aj POTOPA, však je to také ,,kresťanské“ , také ludské prianie ??

    Alebo by to zase bol len TEN odporný ,,čučpajz“…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016