Čína sama v sobě

Byl a je zde dávný národ, mezi Japonskem a západem; uprostřed. Svou civilizací se podstatně lišil od Evropy, od mnoha ostatních společností. Zatímco západní civilizace, od Portugalska po Rusko, znala feudály – dědičné šlechtice, Čína jinak. Člověk, vyznamenavší se pro císaře, byl povýšen na šlechtice. Pokud však jeho syn vlasti neposloužil, bylo jeho postavení nižší a vnuk tím míň. Dobře promyšlené.

Čína byla vyspělá jak společensky, tak technicky. Využívala zemní plyn; k tomu měla už ve starověku i plynoměry. Hedvábí, papír, kompas, střelný prach. Modely – letouny lehčí vzduchu. Diferenciál pro vozíček, na němž postavička ukazuje stále k jihu. Dávno již ve středověku knihtisk. Plamenomety s ropou při pohonu pístovými čerpadly. Papírové peníze s platností na tři roky!

Statisícová města. Dálková doprava i s hotely, dokonce s celami pro převážené vězně. Předpisy pro normalizované díly ve stavebnictví. Mimořádně vyspělé námořnictvo. Feudál, který jako první v našem světě zkusil let na reaktivním letounu. Před mnoha staletími – zabil se, ale zájem o pokrok měl.

Po dlouhá léta – po staletí nebylo známo, co velkého má Čína ve své minulosti – v oboru plavby po světových oceánech. A nejen to, nýbrž i jaký um prokázala v technické dovednosti stavby velikých plachetnic; pro takové cesty. Nechala tehdejší západ daleko za sebou. Úspěšné byly obchodní cesty, kdežto námořní vojenské výboje se nezdařily.

Popis čínských úspěchů si dovolím citovat ve výpiscích úryvků z jiných autorů [1, 2, 3], děkuji, kdežto vlastní závěr nasměruji k politice.

[1] Tajemství čínských flotil – Jaroslav Petr

Až do 8. století se Číňané plavili především po řekách a uměle vyhloubených vnitrozemských kanálech. Už od 5. století však připlouvaly k čínským městům na pobřeží mořské koráby Arabů, Sinhálců a Peršanů. Některé měly až pět palub a na nich dokonce i zeminu, na níž se pěstovaly rostliny. Posádky takových lodí tvořily stovky námořníků, kteří se na lodi rodili, ženili i vdávali, měli děti a nakonec i umírali. Číňané kontrolovali říční přepravu, ale nadvládu nad svými moři dlouho přenechávali cizincům. Od 9. století se situace začala výrazně měnit.

Mongolové, kteří se chtěli Číny zmocnit, stavbu korábů rozhodně nepodceňovali. Když se ujali nadvlády nad Čínou, nastal rozkvět i pro námořní plavby. Za vlády mongolské dynastie Jüan (1271-1368) byla Čína námořní velmocí, která vysílala své lodi na Cejlon, do jihovýchodní Indie. Číňané v té době vytlačili z obchodu s kořením Araby.

Evropa se dozvěděla o námořní síle Číny prostřednictvím Marca Pola, který přinesl ze své cesty svědectví o lodích se třemi stěžni a šedesáti kabinami pro kupce a třísetčlennou posádkou. To znělo Evropanům jako pohádka pro malé děti, protože ještě o tři staletí později podnikali evropští mořeplavci transoceánské plavby na podstatně menších lodích.

Čínské válečné loďstvo zdaleka neslavilo takové úspěchy jako obchodní flotila. Dva velké námořní výpady proti Japonsku (v letech 1274 a 1281) skončily fiaskem a také počáteční úspěchy v dobývání Jávy vystřídaly prohry, která donutily Číňany stáhnout se z obsazených území.

Největší koráb z Čang-hoovy flotily byl dlouhý kolem 150 metrů. Tyto údaje byly dlouho považovány za značně přehnané. V roce 1962 se ale podařilo archeologům objevit v místech bývalé mingské loděnice sloup kormidla jedné z Čang-hoových lodí. Byl dlouhý 12 metrů. Když byly propočteny proporce lodi s kormidlem těchto rozměrů, vyšlo lodním konstruktérům, že loď musela být dlouhá 150 až 160 metrů. Evropské lodi byly v té době mnohem menší, obvykle byly dlouhé jen 30 metrů. Jestliže Čang-hoovy lodi měly výtlak kolem 1000 tun, portugalské lodi byly pětkrát menší.

Velké čínské flotily pod velením eunucha Čang-ho podnikaly bezesporu daleké plavby. Jeho lodi zakotvily u břehů Indonésie obepluly poloostrov Přední Indie, vpluly do Perského zálivu i do Rudého moře a zcela jistě dorazily i k břehům Afriky.

Čeng Cheova sedmá plavba (1431-1433). Tučně je vyznačena trasa hlavního loďstva. Místa navštívená čínským loďstvem při Čeng Cheových sedmi plavbách jsou označena červeně. /obr. autor: Vmenkov, licence CC BY-SA 3.0/

Podle některých badatelů se čínské flotily nezastavily v Indickém oceánu a kolem mysu Dobré naděje vpluly i do Atlantiku. Vysloužily britský námořní  kapitán Gavin Menzies, který strávil dlouhá léta aktivní služby na palubách ponorek, je přesvědčen, že expedice uskutečněná v letech 1421 až 1423 zavedla čínskou flotilu do Atlantiku a do Karibského moře. Po obeplutí nejjižnějších výběžků Ameriky se flotila dostala do Tichého oceánu, kde pokračovala podél pobřeží na sever až k pobřeží Kalifornie. Odtud pak zamířili Číňané přes Pacifik domů. Znamenalo by to, že dopluli do Ameriky asi 70 let před Kolumbem (1492) a uskutečnili by plavbu kolem světa o století dříve než Magellan (1519).

Podle Menziese svědčí o pravdivosti jeho teorie četné hmatatelné důkazy včetně vraků čínských lodí u břehů Austrálie a v Karibiku.

Historici berou Menziesovy názory s velkou rezervou. — Menzies přesto tvrdí, že Číňané založili na západním pobřeží Ameriky celou řadu osad — a mísili se s místním obyvatelstvem. Když se do těchto končin dostali Španělé, našli tu jak potomky čínských kolonistů tak i vraky jejich korábů. Následně ale Španělé vybili Číňany i s indiány, takže z první mise Číňanů do Ameriky nikdo nepřežil.

Číňané předběhli Evropu i v konstrukci lodních trupů rozdělených vodotěsnými přepážkami na jednotlivé komory. Taková loď se udržela nad hladinou i poté, co v jejím trupu vznikla díra. Voda zalila jen jedno oddělení a zbytek lodního trupu zůstal v suchu. Trupy Čang-hoových korábů měly až třináct vodotěsných oddělení. Evropané začali stavět podobně dělené lodní trupy až v polovině 19. století na základě informací z Číny. Také v konstrukci plachtoví byli Číňané dlouho hodný kus před Evropany. Jejich plachtoví umožňovalo lodím mnohem lépe křižovat proti větru. V 15. století se ale rozdíly mezi evropskou a čínskou konstrukcí lodí rychle stíraly. — Evropa postupovala velmi rychle a jestliže nejprve jen smazávala náskok Číny, pak v 16. století jí už beznadějně utekla.

V roce 1430 vyplula dosud největší čínská flotila tvořená 300 lodí a 27 500 členy posádky do světa šířit slávu čínského císařství. To byla skutečně labutí píseň čínských zaoceánských výprav. Na císařském dvoře mezitím upevnili svou moc konfuciáni a ti odklonili politiku dvora od rozvoje geografie a námořních technologií. Námořní loďstvo se zhroutilo. V roce 1474 bylo jen třetinové ve srovnání s dobou své největší slávy z počátků vlády dynastie Ming. V roce 1503 už mělo jen desetinu lodí, posádky houfně dezertovaly, loděnice se rozpadaly, námořníci byli převeleni na vnitrozemskou plavbu po řekách a kanálech. — V roce 1525 ztratily podobné žádosti smysl, protože na císařův příkaz byla všechny zbývající velké námořní lodi zničeny. Čína vstoupila na cestu k důkladné izolaci od okolního světa.

Úpadek čínské námořní dopravy měl do značné míry politické pozadí, když vládcové dynastie Ming ztratili o velké zámořské cesty zájem a nakonec plavbu a stavbu velkých oceánských lodí zakázali. Podle mnoha badatelů nebylo něco podobného v Evropě možné, protože byla na rozdíl od Číny politicky rozdrobená. Co by zakázal jeden vladař, to by zcela jistě povolil někdo jiný.

Ve prospěch izolacionistické politiky konfuciánů zase svědčily staleté tradice. — blesk při jarní bouři palácový komplex zapálil a stavby hořely v děsivém požáru celý den. Císařský dvůr to pochopil jako projev hněvu nebes nad dosavadním způsobem vlády. Čcheng-cu se proto rozhodl zásadně změnit svou politiku. Jedním z „logických“ kroků byl i zastavení zaoceánských výprav.

Z čeho asi vycházeli středověcí Číňané při stavbách svých úspěšných korábů, když neměli vědu?

[2] Co v učebnicích dějepisu nebylo. Počtvrté – Jan Bauer
11. kapitola – Zapomenutí dobyvatelé oceánů

Počátkem 15. století vyslal čínský císař Ču Ti z dynastie Ming na moře několik expedic, které nejenže objevily Austrálii, ale také překonaly Tichý oceán a přistály u západního pobřeží Ameriky. Co víc, jak zjistil amatérský historik a bývalý kapitán britské válečné ponorky Gavin Menzies, Číňané zamířili od pobřeží Indie k břehům Afriky, obepluli mys Dobré naděje a křižovali Atlantský oceán. Dokonce prý, navzdory zalednění moře propluli kolem Grónska, pak přistáli na Islandu a severní mořskou cestou kolem nejvýchodnějšího výběžku Asie Čukotky se vrátili domů do Číny. s.157

Císař Ču Ti přikázal postavit 1681 nových obchodních a válečných lodí, mezi nimiž bylo i 250 „lodí pokladů“, plavidel s devíti stěžni. Celkem tak dosáhla císařská flotila počtu 3500 lodí. Lodě pokladů byly dlouhé 120 metrů a široké 50 metrů, měly výtlak kolem 1500 tun a mohlo se na nich plavit až 1000 členů posádky. Kromě plachet na 9 stěžních byly vybaveny i vesly, z nichž jedno obsluhovalo 30 mužů.

Kolumbova karavela Santa Maria, s níž r. 1492 přistál v Karibiku, byla dlouhá asi 24 m, široká 8 m, její výtlak je odhadován na 60 tun a plavilo se na ní 38 námořníků. s.158

Admirál Čeng Che se vydal na svou první plavbu roku 1405. Flotila měla 62 obrovských lodí, posádku 27800 námořníků. Výprava směřovala do Malakky v dnešní Malajsii —. Koření z Moluk, indické látky, čínský porcelán, —. s.159

Sám 64-letý Ču Ti zemřel roku 1424 ve vojenském stanu uprostřed války. Jeho syn Ču Kao-č prvním ediktem ukončil čínské objevitelské plavby. s.162

Admirál Čeng Che unikl pronásledování — zemřel roku 1435. Nechal 4 roky před smrtí vztyčit v chrámech — dvě kamenné stély s nápisy, které jsou jediným přímým svědectvím o velkém čínském objevitelském dobrodružství. Všechny ostatní zprávy musely být totiž na císařský příkaz zničeny. Obě stély však byly objeveny až ve 20. století. Do té doby neměl žádný historik tušení o tom, že Čína byla na počátku 15. století námořní velmocí. s.163

Již před staletími ukončila Čína své námořní cesty za obchodem. Skončila možnost výměny zboží, ale také – jakýkoliv podíl na násilném ovládnutí cizích vzdálených zemí. Získávat z nich bohatství – potraviny, suroviny? Různé zboží jim dovážet a za draho tam prodávat? Krutě s nimi zacházet, nechtějí-li poslouchat? Usilují-li o dobro své vlasti? Dělat z nich otroky a odvážet je do zámoří? Byly takové země, koloniální velmoci, které si tím chystaly svůj osud do vzdáleného budoucna. Jak nyní sledujeme.

Shledávám souvislost ukončení námořních cest se staročínským pokynem mudrce Lao-c‘.

[3] Tao-Te-Ťing – Lao-c‘
Lao-c‘

80
Ať je země malá a má málo lidu.
Mohou v ní být desatery, stery nástroje,
ale ať se jich nepoužívá.
Ať je lid hotov položit raději život za domovinu
než se stěhovat do ciziny.
Mohou tu být vozy a lodi,
ale ať jimi nikdo nejezdí.
Mohou tu být štíty a zbraně,
ale ať s nimi nikdo necvičí.
Ať se lid vrátí k vázání uzlů
a používá jich místo písma.
Ať shledává svůj pokrm sladkým
a svůj šat krásným,
své obydlí pokojným
a svůj venkovský mrav radostným.
Sousední země mohla by pak ležet na dohled,
takže by odtamtud bylo slyšet štěkat psy
a kokrhat kohouty,
a lidé by přece umírali ve vysokém stáří,
aniž by ji byli kdy navštívili.
 

Dnes dovedeme takový starodávný názor nejen nepřijmout, ale i zesměšnit? A přece v něm nacházím výstižný základ, dotýkající se potíží dnešní doby. Málem až ke stěhování národů.

[4] Proč nejsem křesťanem a jiné eseje – Bertrand Russel

Lao-c‘ horlí proti silnicím, vozům a člunům, protože ve vesnici, ve které se narodil, pravděpodobně byly vesměs něčím naprosto neznámým. Rousseau to všechno měl už za samozřejmost a nic z toho za prohřešek proti přírodě nepovažoval.

Novátorské cesty, objevy nových končin pokračující jejich podmaněním, vyznačily rozvoj civilizace Západní Evropy. Obsazení Austrálie s vytlačením domorodých Australců, ještě tvrdší činy v Americe, týrání Afriky. Avšak severoameričtí prérijní indiáni často bývali ušlechtilí; víc než příchozí běloši. Zírali, že když v boji darují přemoženému bělochovi život, ten po chvíli pokračuje v boji dál! Nebývalo úkolem mezikmenových šarvátek povraždit protivníky. Z druhé strany – indiáni nezískali ušlechtilé Ježíšovy zásady, také neznali vědu a pokrok. A vývoj bývá pro chod civilizací ve Vesmíru zdůrazňovaný.

Přelidnění Velké Británie muselo být řešeno emigrací? Ne. Omezením porodnosti! Však Lao-c‘ nám odmítl přelidňování hned v začátku básně: „Ať je země malá a má málo lidu.“ Pozor na rozšiřování své vlasti, na úkor těch okolních.

Jakoby cizinci v obsazených zemích – kolonizátoři – jednali dle této myšlenky:

„Svoboda je to nejdůležitější na Zemi. Proto ji druhým vezmeme, abychom jí měli víc!”

Naopak Čína si osvojila Laovu myšlenku: nestarej se o cizí země. To značí – nechávej jim svobodu. Dnes, když už neznáme kruté zotročení, převoz obětí přes oceán do zámoří, rozdělení rodiny – tedy prodej každého člena jinému majiteli – dnes se začala Čína nadřazovat jiným zemím svou silnou ekonomikou – obchodem. Ten může být dobrovolný, takže mocnější země nebude v budoucnosti pronásledovaná Osudem – jaký dnes tušíme v blížícím se přemnožení a přemožení nejednoho evropského národa. Cizinci, imigranti, se poklidně smíchají se západoevropskými domorodci? Lid strakaté rasy? Kdo ví.

Vyskytují se různé názory, proč Čína tehdy záměrně ukončila své středověké námořní úspěchy. Promýšlím příčinu, která může pramenit ve skrytém vlivu Ducha národa. K tomu sleduji vliv filosofa mimořádné hloubky poznání. Lao-c‘ zřejmě ochránil budoucnost své vlasti.

Sami dávní Číňané asi nevěděli, že se vzdali závodů v dobývání světa. Nestali se kolonizátory. Kdežto dobyvační Západoevropané skvěle uplatňovali darwinistické provozování světa. Jenže si tím zadělali na nejasnou budoucnost. Příchod milionů odlišných lidí do Západní Evropy, ze zemí, které kdysi byly podmaňovány, přinese změnu. A věřme – přátelské soužití.

Západní Evropa je nyní poněkud předávaná odlišným lidem – často muslimům. Francie, Holandsko, Belgie, Německo, Švédsko, Británie – najdou způsob, jak omezit četnou porodnost muslimských žen? A budou vůbec hledat? Dobyvatelé jsou takhle posouzeni imigrací ze zemí dříve poškozovaných. Dříve?

Nejstarší současná pozemská civilizace – čínská, zřejmě může hledět do dalšího novověku klidně. I když ekonomická vítězství nebývají trvalá.

Kdysi před 40 lety vznikla otázka, proč Japonsko předstihlo ostatní státy v ekonomických úspěších. Z jakého důvodu mnohé, dříve vedoucí světové ekonomiky, za ním zaostaly?
Protože je v nich málo Japonců, odpovídalo se ironicky.

A přece pak přišlo nečekané – již asi 30 let japonské hospodářství stagnuje.

Anebo – právě tohle přešlapování na jednom místě může být národohospodářským úspěchem! Snižuje riziko ničení přírody, poškozování Zeměkoule…

To by mohl posoudit vzdělaný zelený ekonom.
 

Zdroje:

[1] Tajemství čínských flotil – Jaroslav Petr, 19.03.2003

[2] Co v učebnicích dějepisu nebylo. Počtvrté – Jan Bauer. Nakl. MOBA, Brno 2006, s151-168

[3] Tao-Te-Ťing – Lao-c‘. Dle několika cizojazyčných překladů – Jiří Navrátil, 1970

[4] Proč nejsem křesťanem a jiné eseje – Bertrand Russel, s.69

[5] Plavby Čeng Chea – wikipedia.cz

[6] Za stovky vynálezů patří Číně obrovský dík

[7] O kultuře čínské civilizace. Velvyslanectví Čínské lidové republiky v České republice, Praha 2004. (New Star Publishers, Peking)

[8] 1421: Rok, kdy Čína objevila svět – Gavin Menzies. Mladá fronta, Praha 2004

[9] Objevili Ameriku Číňaně před Kolumbem? – Jaroslav Petr

[10] Proč Čína neovládla svět? Před 500 lety měla nejsilnější loďstvo na Zemi. Pak udělala jednu chybu…

[11] Mexičtí archeologové objevili starodávné výrobky z čínského porcelánu

[12] Kultura ve staré Číně – Walter Böttger. Panorama. Praha 1984

[13] Klasická Čína – Ivan P. Kamenarovič. Lidové noviny, Praha 2001. Překlad Anna Hánová. Orig.: La Chine Classique, 1999

[14] Čínská filosofie – Egon Bondy. Vokno, Praha 1993
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 4

7 komentářů

Přidat komentář
  1. Velmi zajímavý článek, dal jsem mu 100%.
    Čína je zajímavá země. Její síla pramení z velkého duchovního poznání, které mnoho významných lidí usměrňovalo a vedlo. Nelze opomenout ale i její „vybočení“, která ji čas od času přibrzdila či i vrátila.

    Takže díky a ještě se k něčemu vrátím.

    Využiji mého vstupu. Dlouho jsem tu nebyl. Také již pár týdnů nenapsal nic autor pan Žáček. A je to tu nějak jiné. Jakoby neměli zdejší návštěvníci o čem diskutovat. Možná jsou na koupališti, Gilgamešova Noha odjela studovat na Blízký Východ….., prostě klid.

    Vývoj však pokračuje, duše nikdy nespí.

    Pěkný den všem.

    1. Tak, tak, vývoj duší stále postupuje, vibrace se zvyšují…z hádavých „babek“ na tržišti se stávají zmoudřelé mysli…
      Souboj Eg je minulostí a mlácení prázdné slámy taktéž…
      Hosana😁

      1. Na tržišti se nikdy nehádám, zaplatím bez smlouvání za to, co chci. Tedy naposledy to bylo před řadou měsíců huayruro. Jestli jsem díky hyayruro zmoudřela? Pochybuji. Darovala jsem ho dále a to, které jsem si ponechala, zmenšilo mou bázeň….

        1. Matičko, Vaše skromnost Vás nade všecko ctí…to, že jste sněhobílá duše a její nosič je navíc skromný, neznamená, že současně nejste aj moudrá, heč 😎

          1. Rozesmál jste mne :-)
            Dík. Ráda Vás tu po delší době vidím :-)

  2. Aj ja hodnotím tento príspevok B. Tichánka ako vydarený, aj keď mi tam trochu chýba vystihnutie životnej filozofie čínskeho človeka a prípadne aj porovnávacia štúdia s tým naším „západným človekom“ vyrastajúcim na myslení a hodnotách gréckej filozofie a kultúre Egypta a priľahlých civilizáciach, ktoré dodnes formujú myslenie prozápadného človeka.
    Čínsky človek uznáva celkom iné životné hodnoty ako sú tie naše. Uznáva prírodnú filozofiu (animizmus) v ktorej zohrávajú svoju úlohu duchovia prírody a nie božstvá na Olympu, ktoré poznačili naše myšlienkové prúdy. Toto čínske myslenie sformovali najmä Konfucius a Taoizmus, ale aj iní myslitelia ako napr. Lícius, Mencius, Čuang-ć a ďalší, ktorí tieto základné myšlienkové prúdy priblížili obyvateľstvu. Neskôr sa v Číne udomácnil aj buddhizmus, ktorý sem zavítal z náhorného Tibetu – oddávnej kolíske duchovného nazerania.
    Dnes je Čína najväčšou ekonomickou a spoločensko-politickou veľmocou, ktorá zohráva a bude čoraz viac zohrávať hlavnú úlohu svetových dejín. Preto stojí za našu pozornosť…
    Pekný deň!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017