Odlišují se schopností položit si otázku, proč žijí. Člověk živočišný, tj. člen nejnižších úrovní vesmírných civilizací, si ji podobně jako zvířata ještě neklade. Domnívám se, že v nastupující vyšší úrovni civilizace na zemi, s ohledem na v ní požadovanou vyšší míru odpovědnosti jednotlivce, nebude žít nikdo, kdo na ni nebude znát správnou odpověď.
Já jsem se k hledání odpovědi na uvedenou otázku ponořil do hluboké meditace s touhou dostat se na počátek svého bytí. Ocitl jsem se v jakémsi příjemném pološeru, ve stavu, kdy jsem nic nevěděl, neměl žádnou potřebu či přání. Pouze v dálce jsem vnímal jakési nesmírně příjemně vyzařující Světlo. V jednom okamžiku jsem však pocítil přání se tomuto nesmírné blaho vyzařujícímu Světlu přiblížit. A tím začalo vlastně všechno dění. Objevil jsem se v lidském těle! Skrze toto přání tak začal koloběh mých životů.
Když jsem se „vrátil“ k plnému sebeuvědomění, pochopil jsem, že jsem prožitkem dostal odpověď na základní otázky bytí.
- Svět, zatím vnímaný jen jako vesmír (dříve vnímaný jen jako země), existuje jen proto, že jej jeho Podstata učinila ve Velkém třesku „jako trenažér“ k tomu, aby nejnižší duchovní částice, takové „jiskry ducha“, se ke Světlu neboli Podstatě světa mohly přiblížit. A tím se stát rozvinutějšími duchovními bytostmi. Přiblížení je možné jen poznáním zákonů fungování stvoření, tedy viditelných i neviditelných rozměrů reality. Neboť poznáním díla poznáváme i jeho tvůrce! Uvědomil jsem si, že svět kolem mne existuje vlastně z lásky jeho Prvopříčiny, lidskou terminologií Boha, ke mně a ostatním k Němu putujícím duchům! Toto úžasné zjištění mě naplnilo nesmírným blahem a vděčností k Tvůrci vesmíru ve všech jeho dimenzích.
- Nyní k vzniku a smyslu existence všeho ostatního živého. Představil jsem si, jak se pohybuji v neživém hmotném světě a zkoumám jej. Sice bez tělesných potřeb, ale sám uprostřed fyzikálních energií. Při představě toho mne zachvátil pocit nesmírné samoty a nudy. Skrze tento pocit mi došlo, že i vše ostatní živé, včetně jiných lidí, nyní viděný koloběh života a životů je tu vlastně také proto, abych se na cestě k poznání Podstaty světa necítil osamělý. Mohl vnímat a rozdávat mírné pocity lásky, sounáležitosti, pomoci a podpory jiných putujících za Světlem. Tedy i to všechno ostatní živé kolem mne vytvořil někdo z lásky ke mně, jako další možnosti poznání zákonů stvoření.
Vzniká samozřejmě otázka, kdo je tvůrcem tohoto nekonečně pestrého, ale přece nedokonalého biologického života. Od položení si této otázky a pozorování nedokonalosti viděného jsem začal vnímat, že tu na zemi jako lidé nejsme sami. V jiných než námi a přístroji jako hmotných vnímaných vibracích se pohybují nějaké jiné bytosti. A rovněž „pracují“! Naši předkové jim říkali andělé, elohim, bohové, nyní je jejich módním označením mimozemšťané, ufouni apod. Domnívám se, že jsou to duchové z již vyspělých planet. Takoví, kteří již nemusí nosit těžké hmotné tělo jako my divoši. Nošení těla je, jak ostatně každý ví, vždy spojeno s útrapami. (Viz Budha: život je vždy strastný!)
Tvůrci biologického života na zemi byli tedy oni strážci lidstva, neboť i oni se „hraním na vyšší úrovni“, tj. tvořením živých bytostí“, přibližují dokonalosti Boha. Tito „skoro andělé“ to činí ve vesmíru tak, že zjistí, jaké fyzikální podmínky a na jak dlouho na té které planetě ve vesmíru budou. A podle toho tam vkládají odpovídající flóru a faunu. (Manipulací s DNA podle vzorů tvorů, odkoukaných z vytvořeného Bohem v duchovní dimenzi.) To oni vypočítali na zemi termíny katastrofy prvohor a druhohor. Proto tu tehdy vysadili ony známé předpotopní ještěry apod. Teprve s možností, že na naší planetě nastoupí klidnější klimatické období, „instalovali“ na ni a jiné planety sluneční soustavy člověka.
Protože současní lidští tvorové sice s duchem, ale stupněm svého vývoje k dokonalosti jsou „sto let za opicemi“, mohou se dostavovat menší katastrofy. Ty jsou na jedné straně odplatou, přesněji řečeno karmou příslušné civilizace. Má z nich vyjít poučení pro následně žijící se duchy v těle. Zejména poučení pro elity řídící civilizace. Na druhé straně klimatickou katastrofou je vždy společenství duchů na planetě „ručně stručně“„vysvětleno“, že nedbali na varování a šli špatným směrem. Jako při poslední potopě světa nebo zničení Sodomy. Přitom si myslím, že vždy před každou možně vzniklou katastrofou jsou do oblasti jejího dopadu z Prozřetelnosti boží inkarnováni různě vyspělí duchové. Jedni vyspělejší, kteří předem varují před důsledky nastoupeného vývoje. Druzí, kteří varování nedbají ze své ke zlu tíhnoucí podstaty a „rozumí pohybu přírodních sil lépe“, řekněme jako typu myšlení Sisyfos. Ti mají katastrofu jako karmický výprask prožít, aby si na to „vzpomněli“ v příští inkarnaci. Jenže mnohdy spolu strhnou i velkou masu jiných, nevinných jen absencí snahy přemýšlet a akceptováním zaostalé víry. Jsem přesvědčen, že z katastrofy uniknou vždy ti, kteří pro svou vyšší duchovní vibraci naslouchají varování svědomí a „ufounů“. (Obrazně líčí příběh o tzv. Noemově arše.)
Tedy žijeme uprostřed nekonečné pestrého živého proto, abychom se z dějů v něm poučili a zákonech v živém prostředí. (Bio zákony.) Kdo jen do složitosti této dimenze reality nahlédne, zatočí se mu z její složitosti a provázanosti hlava. - Proč existuje pospolitost (společnost) lidí různého stupně duchovního vývoje? Zajisté si mnozí všimli, že mezi námi se pohybují myšlením a chováním lidé, kteří by se uplatnili tak v rovině přírodou se potulujících sběračů plodin přírody. (O tři vývojové civilizační stupně zpět.) A na druhé straně se vyskytují géniové nepředstavitelně vyspělého stupně myšlení a cítění, typu Tesla v elektronice a Mozart v hudbě. (Byli o dva civilizační stupně výš.) Směs kvalit lidí různých vývojových stupňů má svůj význam. Má přinést poznání zákonů styku různě vyspělých duchů navzájem. Smyslem civilizace a organizace společnosti je právě toto si uvědomit!
Na základě toho mají osudem pověření vládou v civilizačních jednotkách zajistit, aby se nastavila souhra vrstev s následnou harmonií. Tedy organizačně zajistit, aby se každému člověku na jeho stupni vývoje zajistil vzestup poznání a tím ducha v jeho současném zrození! Velká většina vládců si však myslí, že byli vládou odměněni Bohem, nebo si vládu svou chytrostí sami urvali. A to proto, aby si „užívali“. Ostatní „pakáž“ na práci ať se stará sama o sebe. Byla přece potrestána za svou zaostalost místem zrození a stupněm obdarování tělesných a inteligenčních dispozic. (Také mnohdy i nyní.) Tím ovšem mocenské elity neplní náplň smyslu své inkarnace! Je-li to z hlouposti, jsou „náhodami“ jednotlivě odvoláváni z funkcí nebo života. Činí-li to celá vrstva vládců, je odvolána revolucí lidem často nejen z funkcí, ale i ze života. (Francouzská revoluce nebo VŘSR.)
To jsou ale uvedeny mírnější korekce od neviditelných sil „zahradníků“! Jsou prováděny jen tehdy, když rozhodující masa lidu neztratila intuici a poštvána „zahradníky“ zasáhne. Ztratí-li však rozhodující masa lidu intuici neboli duchovnost, nastupuje korekce padlé civilizace „přírodními silami“. „Zahradníci“ (andělé, ufouni) uvedou do pohybu ničivé síly přírody, které padlou civilizaci a populaci zničí. Nikoliv jen formou potopy, ale pokaždé jinak. (Aby chytráci nevyklouzli třeba schováním se v podzemních bytech „někde“. Viz.: marně budou mocní tohoto světa volat: Hory, padněte na nás a ukryjte nás před hněvem Boha!)
Ti správní „Noemové“ dostanou však pokyny, jak se účinku „sil opravy“ špatného směru vyhnout. Pak jen ti přežijí a obnoví novou, poučenější civilizaci.Zásah může přijít rázem nebo postupně skrytě v desetiletích. Celé vrstvy a národy vymírají v takovém případě chorobami, nesmyslnými válkami (válka je pomatenost smyslů), neúrodou, neplodností, neschopností dodržet řád státu, nesprávným způsobem výživy, zničením životního prostředí apod. V takové pozvolné proměňující fázi jako národ a lidstvo na celé zeměkouli stojíme. Proměna probíhá ve více úrovních současně. Neschopností uspořádání chodu společnosti soustavou norem chování, zákony neboli kvalitním náboženstvím námi vyrobenými, na život působícími jedy z životního prostředí a potravin a zářením z kosmu.
Jak se dopadům proměny na zdraví a existenci samou vyhnout, popíši v následující kapitole. Dopředu dodávám, že je to možné jen lepším poznáním zákonů Řádu stvoření ve všech jeho úrovních. Hmotné, tj. rozvojem rozumového a smyslového poznání, krátce „vědou“. Jemnohmotné, tj. poznáním zákonů rovin rozvinutí přírodních sil, astrálních, záhrobních. Tedy rozvinutím znalostí ze stavu rozšířeného vědomí, komunikace s „mrtvými“, a se „zahradníky lidstva“. Hlavně ale poznáním duchovních zákonů, tj. nehmotné dimenze, věčnosti, zákonů platných pro pohyb v blízkosti Světla (ráji).
Josef Staněk
Poslední články autora:
