Co přírody bylo – a ubylo

myslivecDo svého předchozího textu jsem vložil příhodu lékaře, kterého nepříjemným způsobem dostihla jeho myslivecká záliba. Osud nastrojil dvěma tvorům odlišného druhu, tedy člověku a zvířeti, pohled z očí do očí. A přece pak člověk oné lani zastřelil jelena.

Rozdílně přistupoval k myslivosti autor knihy: „Co bylo – a co už není“ [1]. Poznatky, úvahy a závěry pana Miloslava Matulky později v tomto textu cituji.

Během několika desetiletí ubylo života v přírodě; jak u nás, tak v oceánech. Vzpomínám, že v padesátých letech 20. století bývala zvěřina – zajíci, bažanti a koroptve – obvyklým podzimním zpestřením nevelké nabídky masa v československých obchodech. Cena nebyla vysoká. Poptávku mohlo snižovat náročné stahování zaječí kožky. Ta byla zálohovaná, takže hospodyně pak podpořila ekonomiku usušením a vrácením kůže ve sběrně. Tento ekonomický nátlak – nesvoboda hodit kožku do smetí – se zřejmě vyplácel všem. Kromě původního majitele kůže.

V 60. letech jsme čítávali, že na evropský Západ prodáváme živé odchycené zajíce. Obohacovali tamní osiřelé lesy. Zvýšeným provozem automobilů – či snad umělými hnojivy na polích – jsme Západ následovali až v 70. letech. Stále víc se u nás snižoval výskyt vyjmenovaných zvířat v přírodě.

Pozdější situaci znale popisuje autor, jenž svou knihu vydal roku 2001 [1]:

Veliká většina myslivců se nedokázala rozloučit s někdejšími gigantickými výřady a pokračovala v lovech a honech na zajíce v míře často neztenčené, jako v dřívějších letech. A vůbec se abstrahuji od poměrů a postupů společností i jednotlivců v posledních letech, kdy lov zajíců – pokud vůbec je ještě možný – se namnoze rovná jejich prosté genocidě. s20

*
V knize jsem četl, že zaječka má 5 až 7 vrhů mláďat za rok. Nosívá současně dvoje zárodky. A že zajíc ochotně plave. Myslivec ke svému překvapení viděl zajíce, který neobešel širokou kaluž; přeplaval ji. Popisoval i zaječí čistotnost.

Jindy sledoval setkání kořisti s predátorem:

Zajíc začal v brambořišti hledat něco na zub. Pojednou vyšla z rozsáhlé houštiny liška, statný lišák. Zamířil od lesa do pole, ale po několika metrech změnil směr – ne sice v přímé linii na zajíce, ale v linii jen pár metrů za ním dále od lesa, asi tak jen 4 – 5 metrů. Zajíc přirozeně ihned zpozorněl, sklopil slechy, postavil se na zadní a lišáka bedlivě pozoroval. Ten však na zajíce nereagoval, pomalu se připravoval minout zajíce v této jistě kritické vzdálenosti. A teď to přišlo: zajíc, který již panáčkoval na zadních bězích, se postavil doslova na jejich špičky, takže dosahoval takto výšky skoro 1 m, a nejen to. Vypnut na špičkách běhů učinil jako baletka pár kroků kupředu a lišáka bedlivě sledoval. Zřejmě byl připraven bleskově uskočit a lišák také dobře věděl, že by neměl naději tohoto zdravého a statného zajíce, byť v takové blízkosti, dostihnout a ulovit. Prostě šel dál svou cestou, zajíc poklesl opět na všechny čtyři a lišáka ještě chvíli pozoroval, než mu zmizel za horizontem. s24

*
Nečekaný vztah odlišných tvorů – feny a liščat – myslivec popisuje:

Při norování vynesl Dingo z nory několik živých liščat. Kolem těchto malých tvorečků se motali všichni psi, když tu najednou fenka Rita se pustila s veškerou urputností do druhé fenečky Filky, která se dovolila k liščatům nějak více přiblížit. Rita je prostě okupovala výhradně pro sebe. Střetnutí s Filkou bylo nekompromisní, zuřivé a Vladimír ve snaze je odtrhnout od sebe utržil pěkné šrámy na rukou. Zajímavé na věci bylo nejen to, že obě fenky žily od narození spolu v naprosté shodě, ale především to, že Rita, až dosud „panenská“ a nikdy nekrytá fenka, uvolnila druhého dne mateřské mléko! Tak mocné jsou zákony přírody. s111

Názor na lišky:

liskamNikdy jsem lišku nepovažoval za tvora pro myslivost a přírodu nežádoucího, kterého je nutno všemi prostředky a za všech okolností hubit. Jak primitivní a neznalý základních přírodních zákonů je takový názor některých myslivců! Anebo obvinění lišky, že má hlavní podíl na tom, že člověk přišel o kořist, zajíce, bažanta, koroptve, které si přivlastňuje a upírá právo jiným na život.

Nemohu se ubránit tomu, abych si nepřipomenul dobu, kdy jsem se denně na šoulačkách nebo čekané setkával s liškou nebo liškami. A zajíci se to všude jen hemžilo, stejně jako bažanty. Tisíckrát doložené vědecké poznatky, že u lišky tvoří obrovské procento úlovků hraboši, pro některé myslivce neplatí. A budou hájit nesmyslný názor, že liška je odpovědná za úbytek populární lovné zvěře. Stejně tak budou tito nevzdělaní myslivci do nekonečna tvrdit, že to, co „má zahnutý zobák“, patří odstřelit. A tak za oběť této nejapnosti padají káně lesní i rousná…

Nikdy bych nedokázal střelit utahanou liščí mámu někdy v květnu, když pracně shání pro své děti aspoň nějakého toho hraboše, jehož vyhubení díky systému polního hospodářství má na svědomí člověk. s118

*
Další úryvek se týká vlčích vztahů a sahá až k připomínce Ježíšových zásad:

vlkmVlci v boji, například o postavení vůdce smečky, podstupují šarvátky. Většinou je to jen demonstrace síly, i když po sobě chňapají mohutné vlčí špičáky, a to bez zjevných zranění, snad jen nějaký ten šrám na pysku toho druhého. V situaci však, když jeden z nich je dotlačen kamsi do bezvýchodné situace, se situace náhle změní a slabší vlk se zachová zdánlivě jinak, než by se dalo čekat: s odvrácenou hlavou nastaví svému protivníkovi svoje nejzranitelnější místo, ohnutý krk, kde těsně pod kůží probíhá velká tepna.

Jediné chňapnutí silnějšího vlka by nyní rozhodlo o životě soka. A nestane se kupodivu nic. Vrozená, plně zafixovaná zábrana nedovolí vítěznému vlkovi chňapnout do tohoto nejcitlivějšího místa.

Vrozené, instinktivně stanovené zábrany — jsou samozřejmě jen funkčním analogem, nejvýš tichým svítáním – fylogenetickým předchůdcem společenské morálky člověka. Skutečnost, že vlk nemůže kousnout, mne hluboce dojímá a imponuje mi, ale ještě více mi imponuje fakt, že ten druhý na to spoléhá. Zvíře svěřuje svůj život rytířské slušnosti toho druhého.
Z toho bychom se mohli my lidé učit!

Alespoň já jsem čerpal nové a hlubší pochopení překrásných a často špatně chápaných slov evangelia, která až do té doby ve mně vyvolávala jistý odpor: „Když tě uhodí do pravé tváře…“ Vlk mne naučil: nastav i druhou tvář nepříteli ne proto, aby tě uhodil ještě jednou, ne – učiň tak proto, aby tě uhodit nemohl. s49

Myslivec psal o „vrozené, plně zafixované zábraně“ neohrozit sokův život. Pak zmiňuje „vrozené, instinktivně stanovené zábrany“. Zde připomenu i rozum zvířete. Ten se může tříbit jejich hraním – „kočkováním“ mláďat. Jistě přispívá ke správnému chování dospělých zvířat.
*

Rozumem, správným odhadem situace, se vyznačuje i tento zážitek, asi z Jižní Ameriky [2]:

V knize Eugena Lindena „The Parrot’s Lament“ nalézáme spoustu případů, kdy chování zvířat lze těžko vysvětlit jen nervovým reflexem. —

Naprosto neuvěřitelný je film, na němž je vidět leopardí matku, plavající přes rozvodněnou řeku a držící v zubech mládě. Krátce nato ji lze spatřit, jak pobíhá podél řeky natolik rozvodněné, že by ji (nazpět) zřejmě už nepřeplavala. Vtom se objevuje loďka, která se chystá přeplout na druhý břeh. Leopardice obrovským skokem dopadla do loďky, sedí na přídi, aniž by projevovala nějaké útočné sklony vůči dvěma lidem ve člunu. Při přiblížení se ke břehu leopardice vyskočila a zmizela. Netrvalo dlouho a objevila se na břehu znovu a s druhým mládětem v zubech. Běžela s ním podél vody k jiné loďce, s níž se dva muži snažili překonat rozvodněnou řeku. Leopardice s druhým mládětem v tlamě skočila do této loďky. Na filmu je vidět takřka groteskní situaci, kdy na přídi sedí leopardice v těsném sousedství dvou veslujících mužů s mládětem v tlamě. Při dosažení břehu vyskočila a zamířila k místu, kde předtím v úkrytu nechala své první mládě. s117

Divoká šelma uspěla svým klidným rozhodným chováním; prosadila svou vůli.
*

Naopak narození velkých šelem v ZOO, mimo přírodní prostředí, zajistí jejich přežití právě jen v podmínkách ZOO. Kdysi prošla sdělovadly informace o tygrech, kteří se bojí zvířátka. Nikdy nic nelovili, nenaučili se, a instinkt na neznámou situaci nestačil [3]:

„Čeká se od nich, že budou divocí a hrůzostrašní, ale vinou mírného životního stylu a díky lidské péči tygři postupně ztratili svou přirozenou náturu,“ konstatoval ošetřovatel šelem Š‘ Žu-čchiang. Snažil se vzbudit jejich zájem předhazováním živých kuřat, ale dopadlo to prý směšně. Tygři byli tak vyděšení, že se k drůbeži neodvážili ani přiblížit.“

„Jedno kuře znehybnělo a tygři se nakonec odhodlali se k němu přiblížit, ono se ale nakonec vzpamatovalo, vyskočilo, zapípalo a šelmy prchaly jak o život.“

*
Promýšlejme i situaci dětí, jimž se nedostává delšího pobytu s rodiči, nýbrž jsou koncentrovány ve školkách. V těch však cosi mateřského chybí. Učitelky bývají studované, zodpovědné, ale vzhledem k počtu dětí – někdy tam tříleté dítě vychovává tříleté dítě.
Citace z [4]:

Oba druhy emoční poruchy byly dlouhou dobu dávány za vinu genům. Nové studie ovšem potvrdily, že příčinou APS je především nedostatečná socializace. Existuje jasná souvislost mezi asociálními poruchami osobnosti a nedostatkem mateřské lásky. Antisociální osobnosti často pocházejí z neutěšených rodinných poměrů. Buď v nich panovalo násilí, nebo nevšímavost. Narušená orientace dítěte se přičítá na vrub i nedostatku náklonnosti a péče.

*

Nedostatečnou výchovu šelem, jimž se nedostalo výuky lovit, připomněl RNDr. Evžen K. [5]:

Takový buvol kaferský nebo žirafa rozkopnou lebku i dospělému lvu. Člověkem odchované šelmy ale lovit neumějí. Mají nějaké instinkty, že se dokážou za kořistí plížit, sledovat ji i zaútočit, ale zkušenosti nemají a pak hladovějí.

*

Dál o nebojácnosti zvířat, jež odvykla lidské agresivitě. Zachyceno z Českého rozhlasu dne 24.3.2000:

„Vojenské újezdy, tam měly kytky a zvířata pré. Kromě území, které měli vojáci silně užívané a poškozované, obklopovaly je netknuté přírodní části. Např. masožravé rostliny, stovky růžic na metr čtvereční. Pak tam přišli civilisté, růžice dloubali, prodávali. Roku 1992 hlídal poslední dva kusy hlídač.

Mimoň, střelnice – obnažovaly se tam půdy, objevily se tam rostliny, které by se v zemědělsky obhospodařované půdě neobjevily. Jednou viděl shozy jelenů, chtěl je vzít, ale – dva jeleni se zvedli a odešli. Neznali člověka, nebáli se. Jeleni nechodili na střelnici, na ruční střelnici, na místo chemické očisty, ale jinde měli desítky kilometrů čtverečních, kde neznali nepřátele.“

*

26.11.2010 9:45 diskuse marekpokynet-0, zřejmě z ciziny:

B, mas uplne pravdu. Na mojim pozemku je zakazano strilet a zabijet. [16 ha] Vsude kolem se lovi a zrovna ted je lovna sezona. U me jeleni chodi volne kolem me a jen zlostne odfrknou kdyz jdu prilis blizko nich a jdou pryc. Stalo se mne mockrat, ze jsem v lete sedel pod stromem a popijel moji cholesterol medicinu [ cabernet savignon ] a vidim, ze ani ne 5 m ode me se mi na paprikach pase jelen. Nebo jsem na jare pripravoval prisadu ve skleniku a podivam se a ve dverich, cca 2m ode me, stoji jelen a cumi na me.

*

Zvířata 13. století popisuje cestovatel v čase a prostoru, Billy Meier [6]:

Na okraji lesa pokojně okusovalo větvičky stádo srn, které se vůbec neznepokojovalo naší přítomností. Tato zvěř zřejmě ještě nebyla tak plachá jako v roce 1956, z něhož jsme se sem dostali. —. A nebe bylo prostě fantastické. Pokud jsem znal ze své vlasti čtyřicátých let jeho sametovou, hlubokou azurovou modř, tady byla tato azurová modř ještě mnohem sytější, takovou jsem nikdy předtím neviděl. s119

*
O zvěři, jež ztratila strach z šelem, když je dlouho nepotkávala [7]:

Z národního parku Grand Teton v americkém Wyomingu zmizeli poslední vlci a medvědi před 75 lety. Deset generací losů tu vyrůstalo v naprostém bezpečí před jejich zuby a drápy. Když vědci pouštěly losům nahrávky vlčích a medvědích hlasů, zvířata zůstávala naprosto klidná. Losi nereagovali ani na pach vlčích a medvědích výkalů. Po tisíciletí upevňované instinkty vymizely.

Zřejmě víc než instinkty – spíš jednání přebírané učením, nápodobou. Mám za to, že zvířata myslí – logicky uvažují, co jim hrozí a nehrozí. Výukové pomůcky – stopy po dravcích – vymizely, takže nebylo možné mláďata o tomto nebezpečí poučit.

My lidé, v podmínkách vracejících se nebezpečí, se poučíme literaturou a jinými kulturními a civilizačními postupy. A přece další generace znovu vyhledává vlastní pálící zkušenosti.
Instinkt věda dříve chápala i v medicíně, v chování kojenců. Novorozeně najde zdroj maminčina mlíčka zázračným instinktem? Ne, jde po vůni, kterou zná z plodové vody v době před narozením.

*
Myslivec, jenž uspěl vlastní metodou lovu. Tři dny chodil za divočákem, až ho uchodil. Možná to byla jeho praktická zkušenost z předešlého života [1]:

Prostě mu nedal pokoj, až ho divočák po několika dnech nakonec nechal dojít do blízkosti, snad aby se podíval, kdože ho stále vyrušuje a otravuje. A to Rudolfovi stačilo, to potřeboval: promluvila jeho lehká, celopažbená Mannlicherka 6,5 x 57 a „věc byla vyřízena“. s58

*

Nakonec o vztahu myslivce Miloslava Matulky k jelenům [1]:

jelenHned druhý den časně z rána jsem zasedl na posed a byl si jist, že tam bude nějaký pohyb jelení zvěře. A také byl: již za dobré viditelnosti vyšla menší tlupa zvěře a u ní byl jelen, jasně I. věkové třídy, který mne vyzýval k ráně. Předváděl se bezstarostně kolem na pohodlný dostřel – a já jen váhal. První věková třída to byla, ale jelen to byl dobrý, nadějný šesterák, s velmi tupými výsadami, prostě dle mého názoru jelen chovný. Byl jsem si naprosto jist úspěchem, ale k ráně jsem se nemohl odhodlat. —

Po dlouhém, snad půl hodiny trvajícím duševním boji, kdy tlupa byla stále pode mnou a kolem několika umístěných lizů, jsem se nakonec rozhodl pro některou z laní. Ale promeškal jsem příliš času, a když jsem se již rozhodl, tlupa jako na povel zmizela. Další čekání nemělo smysl. —

Když jsem se vydrápal nahoru, otevřel se mi překrásný pohled: pár kroků od břehu stála v řídkém vysokém lese krásná pozorovatelna. Ihned jsem na ni vystoupil a ocenil její ideální umístění. —. Byl jsem nadšen a ihned jsem se rozhodl, že právě sem povedou navečer moje kroky. Ale nebylo toho třeba. Neseděl jsem víc, než dvě tři minuty, když se rozevřel okraj smrkové houštiny a vystoupil jelen, jako v pohádce. Ale jaký to byl jelen! Mohutný pravidelný šestnácterák s parožím jasně za zlatou medaili zde defiloval majestátně přede mnou až těsně kolem posedu. Nikdy předtím ani potom jsem takovéhoto jelena neviděl, ani v žádných horách. A zde, ve Žďárských lesích, bych ho naprosto nečekal. Ani jsem nedutal, srdce mi bušilo už jen při pohledu, o nějakém střílení nebyla řeč. Jelen mi poskytl dobrých pět či více minut životního zážitku, než zašel na opačné straně opět do houštiny. Netroufal jsem si z posedu slézt, abych nerušil ticho a jelena, který nemusel být nijak daleko. A tak jsem jen seděl a vychutnával tento sice myslivecký, ale nelovecký zážitek, který mi vynahradil moji nerozhodnost s možným odstřelem zcela jistého jelena jen před nějakou hodinou. s54

Za rok po této příhodě jsem byl se ženou, a to přibližně ve stejnou roční dobu, na turistickém výšlapu ve Žďárských vrších, jako nejednou též na Žákově hoře a Devíti skalách. Nebylo možné minout Židoviny, neboť leží v údolí mezi oběma těmito kopci. A protože Židoviny protíná žlutá turistická značka, nebylo to daleko od místa, kde jsem viděl onoho rekordního jelena. Chtěl jsem ženě toto místo ukázat, a tak stejnou cestou jako před rokem jsem šel, tak i tentokrát jsme přeskočili pohádkový potůček a tiše se vyškrábali na strmý břeh, za nímž byla pozorovatelna. A teď přišel ten zázrak: kousíček za kazatelnou stál jako socha onen rekordní jelen, jako kdybych si ho tam sám postavil. Vydržel ale jen krátce, něco se mu nezdálo, snad jsme nevyšli tak bezhlučně, možná i vítr —. Ukázal se nám dokonale, jeho paroží se mi zdálo ještě mohutnější než před rokem, bližší posouzení nebylo možné. Jelen neodskočil, snad vědom si svého honosného vzezření, ale odešel, i když poněkud rychlejším krokem.

*

Tisícové výřady drobné zvěře, zajíců a bažantů, nespočetné a nespočítatelné tlupy srnčí zvěře na jižní Moravě i jinde, možnosti setkat se s opravdu starými jeleny např. v Jeseníkách, to vše patří dnes již nenávratně minulosti. s86

*

Několik poznámek k fenoménu myslivosti, na počátku nového milénia, napsal tehdy Stanislav Komárek [8]. Vyjímám:

Často opakovanou tezí rovněž bývá, že myslivci musejí o přírodu pečovat, jinak by se těžce porušila, ne-li zanikla. Jako biolog musím se vším důrazem prohlásit, že je to nesmysl. Příroda je prastarým seberegulačním systémem a nejlépe o sebe pečuje sama, má-li k tomu jen kousek prostoru. —

*

Závěr doplním názorem k přelidnění, podle E. Koháka [9]:

Kam se poděli vlci a medvědi, s nimiž jsme kdysi sdíleli tuto zem? Kdyby v naší zemi bylo místo nejen pro lidi, nýbrž také pro medvědy a vlky, mohli bychom hovořit o úměrném osídlení. s145

A ti by byli těmi nanejvýš potřebnými „myslivci“.
 

Literatura:
[1] Co bylo – a co už není – Miloslav Matulka. SURSUM, Tišnov 2001
[2] Obavy o člověka – Slavoj Hontela. SURSUM, Tišnov 2002
[3] ČTK 27.11.2009
[4] A jde se na to! – Michael Morris. Nakl. ANCH BOOKS, Bayerisch Gmain 2014
[5] Zvířatům se v Gobi topit nedá – RNDr. Evžen K. Mladá fronta plus 36/2006/s43
[6] Poselství Plejáďanů. Původ a vývoj lidstva na Zemi – Billy Majer. Fontána, Olomouc (asi 2014). Překlad: Ing Miroslav Hubáček, Dana Rašínova, DiS
[7] Lidové noviny 5.1.2002
[8] Na komoru – Stanislav Komárek
[9] Průvodce po demokracii – Erazim Kohák. Socialistické nakladatelství, Praha 1997
 

hodnocení: 5
hlasů: 5

70 komentářů

Přidat komentář
  1. Stav zvěře ještě v polovině 50.let byl ovlivněn tím, že se stále hospodařilo na polích, kde většina mezí zůstala zachována ( za nimi se v zimě schovávala hejna koroptví). V zimě v hlubokém sněhu přicházela k obydlí, kde se v zimě mlátilo ve stodole obilí a „zadněk“, tedy semena travin se sypala vedle stohu plev, aby se je koroptvičky našly. Koroptve jako jediné se živily mandelinkami. Koroptve zničilo práškování mandelinky bramborové DDT.
    Divočáci byli prakticky vyhubeni za Marie Terezie, chovali se ještě během 2.světové války v oborách, které zničili údajně Sověti. Dnes jsou těžce přemnožení a rozryté jsou louky kvůli myším a také hráze s duby a žaludy pod nimi.
    Srnčí zvěře ještě v 50.letech byla na sněhu a ozimém obilí stáda o desítkách kusů běžně k vidění celé hodiny. Za války a v 50. letech byly zbraně pod silnou kontrolou, čili se střílelo asi méně.
    Nástupem mechanizace ( rotačky na loukách bez plašiček zvěře) se hodně mláďat zabilo. Rotačky zničily i větší hmyz a housenky. Koňskou sekačku sedlák zastavil, opuštěná koroptví vajíčka vzal domů a nechal je vysedět slepici. Koroptví mláďata jsou nesmírně čiperná a mají podélné tmavé pruhy na zádech.

    http://hledani.gnosis.cz/co-prirody-bylo-a-ubylo/
    „V knize jsem četl, že zaječka má 5 až 7 vrhů mláďat za rok.“
    Komentář : že by myslivecká latina po vypití lahvinky myslivecké?
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Zaj%C3%ADc_poln%C3%AD
    „Březost trvá 42 dnů a rodí se 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí plně osrstěna a na rozdíl od mláďat králíka divokého vidí. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, a tak za rok přežijí jen 2 až 4.“
    http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2007/Rijen—2007/Biologie-zajice-polniho
    „Počet mláďat ve vrhu zajíce se pohybuje v rozmezí od jednoho do čtyř, nejmenší vrhy jsou jarní a podzimní, nejpočetnější pozdně jarní a letní.“
    Takže to vypadá, že se za rok narodí zaječici nejvýše 10 mláďat a zaječice má za rok nejvýše 4 vrhy.

    1. Je tak trochu otázka, zda myslivec, jemuž odhaduji, že napsal jedinou knihu za život, nebo zda vědec s tituly zná skutečnost hlouběji. Také může být, že během desetiletí změněné přírody se fakta odlišila.
      Zvláštní krátký pokyn s obrazem : http://www.novoucestou.cz/?p=50731

  2. Proto je třeba říct pane, že jediné co v české přírodě za poslední čas přibylo, aby zde nebyla pouze negace,jsou – divoká prasátka. Těm se tady v Čechách a na Moravě daří náramně dobře. A je to tím, že jsou adaptabilní. Mají vysokou reprodukční schopnost, dokážou si najít potravu i v zimě a jsou to všežravci.

    1. Pohledy jsou různé.Tam kde bydlím, teče malá říčka. Za předchozího režimu do ní vypouštěli soudruzi z jedné textilky barevnou vodu. Jako kluk jsem se v ní koupal, nevěda, že cca 10 kilometrů od fabriky je nějaký problém. Někdy jsem vylezl s tělem pokrytým červenými šupinkami, jindy jsem byl modrý jako avatar. Dnes, protože textilka již neexistuje, jsou v říčce i raci, ondatry, bělice…. a v nižším toku, kde jsou i tůně je prý i rodinka bobrů .
      Nedávno jsem jel vlakem, lokálkou a kamarádce jsem navrhl malou sázku o čokoládu. Řekl jsem, že v přírodě, jak ji budeme vidět z okna vlaku na naší stranu, napočítáme – já povídal 9 a více kusů srnčí zvěře, ona méně. Sázku jsem vyhrál. Ale jak! Byl jsem u čísla sedm, když už jsem si myslel, že prohraju. A najednou stádo, napočítal jsem dvanáct kusů. Po půl kilometru další a tam jsme skončili s počítáním u čísla dvacet osm – pak již vlak přejel. 47! Navíc jsem spočítali cestou pět zajíců, jednu lišku a tři ptačí dravce.
      Ale aby nebylo vše jakoby ideální, kamarád mi objasňoval zdecimovaná včelstva. Je prý tam velký problém, ale tomu již vůbec nerozumím. A také se mi zdá, že lesů ubývá. Více se těží a mladé lesy nestačí svým růstem zakrýt vykácené hektary. Moje maminka mi kdysi říkala, jak ještě chodila jako dítě s babičkou obžínat stromky na panské. Když se vykácel kus lesa, tak sedláci, spíše domkaři, si mohli zadarmo vzít pařezy – a to byla pěkně tvrdá práce. Pak se půda zorala a na jaře se nasela nějaká obilnina, tuším že ječmen. Pro zkulturnění půdy se prý ječmen pak zaoral a na podzim nastoupila děvčata a sázely malé stromky. Vzpomínám, jak jsme jezdili do její vesnice a ukazovala les a říkala – ten jsem vysazovala já! Nedávno jsem tam byl a po lese ani památky. Šel jsem se tam podívat zblízka. Dva roky se na pokácené, asi tři hektary ani nemáklo. Jen větvě a pařezy. Bordel pro kůrovce či další havěť. A nebo záměr – tvorba humusu ponechaná na přírodě? Inu, časy se mění.Teď je čas na „sklizeň“, tedy co největší zisky !

      1. Sám sobě neodpovídám, to je pochopitelné.
        Dnes mi kamarádka poslala zajímavý článek.
        Tu je a určitě se týká té změny, kterou bychom měli prodělat každý jeden sám. A patří sem k tématu přírody.
        Zdroj nevím :

        „Proč jsem neadoptovala dítě v Africe?
        A proč nezachraňuji deštné pralesy?

        My lidé si toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat i na druhém konci světa. Jenže…

        Když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unesena tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné. Dokud mi nevyprávěl, že se rozvedl s manželkou, s rodiči se nestýká a děti vídá jen občas. Zrovna byl na cestě do Nepálu jako dobrovolník pro místní sirotky. Pak ho čekal ášram v Indii, aby našel vnitřní klid a pak možná domů, i když – jak řekl – ta vidina ho moc nelákala.

        Zůstala jsem jako opařená a vzpomněla si na Amazonii a na Indiána v pouliční restauraci, který se mě ptal, co tam dělám. Řekla jsem mu, že jedu do pralesa. Udiveně vzhlédl od misky fazolí a zeptal se: „Vy u vás nemáte lesy?!“
        Tak to bolelo!

        A pak jsem se vrátila domů. Vzala pytel na odpadky a šla uklidit dolů pod barák k silnici ty poházené petflašky. Seděla jsem tam na hromadě odpadu a jen vnímala to, co mi starý Indián předal.

        Jak jsem já mohla pomoci druhým, když jsem si nejdřív neuklidila doma?

        Jaký smysl dávalo létat na druhý konec světa a zachraňovat prales, když prales umírá kvůli tomu, že všechno, co dělám je závislé na ropě, kterou odtamtud chtějí vytěžit, abych tam pak já mohla nadšeně přiletět a držet transparent : Zachraňte prales !?!

        Jak jsem mohla pomoci dítěti v Africe, když jsem neuměla naučit svoje vlastní děti, aby si po sobě uklidily?!

        Jaký smysl dávalo někam jezdit a ukazovat druhým řešení jejich problémů, když to znamenalo obírat je o jejich zodpovědnost za vlastní chyby? Obírat je o sílu najít vlastní řešení? A tím prohlubovat jejich závislost na mně!?

        Bylo to stejné jako s dětmi. Nemohla jsem je naučit chodit. Musely x krát spadnout na zadek. Čím déle jsem je držela za ruku, tím později začaly samy chodit. Mohla jsem tam jen být a povzbudit je, že to zvládnou a naučí se to. Samy. Jako se Ella naučila hrát sama na piáno a Zak postavil svůj první domek z cihel na hromadě hlíny. Jeho chyby ho naučily, co udělat příště líp!

        Nemohla jsem zachránit Afriku, ani prales, ale mohla jsem začít u sebe.
        Chodit víc pěšky.
        Přestat si foukat zbytečně vlasy.
        Přestat kupovat hloupé marketingové produkty zaručeně bio a raw z druhého konce světa a místo toho jít k zelináři na náměstí.
        Mohla jsem toho změnit tolik !!
        Kadý den. 365 dní v roce…to není málo!

        A když to udělá každý z nás? Nebude koho zachraňovat !!

        Africké děti nebudou hladovět, protože jejich rodiče otročí ve zlatých dolech do mého iPhone.
        Prales nebude umírat, protože nebude potřeba tolik ropy.
        Mám pokračovat ?

        A já si nebudu kupovat své svědomí charitou a lítat na drahé semináře, abych chlastala panáky z pupku Deepaka Chopry, ale budu dělat to, co dává smysl. Zodpovědně se starat o mír u sebe doma. Učit děti na řece Orlici, že když mám jen malou loď, nevezmu si nic navíc, nejlepší lekce skromnosti, kterou znám.

        Když jsem já spokojená, je takový i můj svět. Potřebuji tak málo!

        Svou rodinu a kus chleba, čistou vodu a jedno jablíčko. Jako na vodě. To, co bylo nejcennější byl smích mých dětí, které pozorovaly říčního raka a cestou sbíraly odpadky po lidech, kteří jezdí do daleké Indie, okázale pomáhají světu, ale doma si neuklidí.

        Ano, i my tu máme lesy!

        A jak o ně pečujeme, to vidíme každý den. Nijak.

        Pohltila nás pýcha a ovládl parazit chamtivosti. Touha mít a dobýt! Ty nejvysší hory, ty nejhlubší oceány.

        Ale uvnitř jsme neskutečně chudí.

        Pomozme nejdřív sobě.

        Uzdravme sebe a svou rodinu. V ní to všechno začíná i končí.

        Pak naše děti nebudou muset hledat smysl života na pláži v Goa, ale budou si vážit rozkvetlé louky za domem.

        Hloupý Honza šel do světa, aby se pak vrátil domů.
        A já?

        Sázím stromy v tichosti a pokoře. Uklízím „naši“ studánku v údolí.

        A vím, kde je moje místo.

        Doma. V lese.“

  3. Je to skutečně zavádějící. Myslivci prý nemají co střílet, ve svých propůjčených revírech. Textilky z Česka zmizely, o práci přišlo mnoho lidí a nahrazují je dovozci z Asie všelijak rafinovanými kvalitami, které se zachováním zdravého životního prostředí nemají nic moc společného. Ochránci přírody i protivníci mají určitě velikou seniorní úlohu – předat kloudné věci mladší generaci.

  4. Až naše pole opět vydají zdravé ponravy a chrousty, živé žížaly, bude dobře.
    Ovšem, kdo bude majitelem polí? Komu je Češi prodají?
    Dluhy – u nás mají myslivci možnost koupit si od státu pozemek pod střelnicí, pouze bratru za cca 800tis. korun, zatím českých. No, nezadluží se, hoši.
    Kdo dá víc? To je jedno? Hlavně že se kšefty hýbou, neviditelná ruka trhu funguje, že ano….

    1. Neviditelná ruka trhu by měla nafackovat nejmenovanému autorovi tohoto bonmotu.
      Přesto je mi jedno, kdo bude majitelem polí, pokud o ně bude pečovat. O myslivcích vím své, aniž bych popíral, že jsou i tací o nichž své nevím. :-)

      1. Nejspíš není jedno, kdo bude majitelem polí, protože se může stát, že …vlastně ono se to již. stalo, dávno nejsme soběstační, co se tuzemské výroby potravin týká, a to jak rostlinné, tak i živočišné produkce.
        No, jak říkal další nejmenovaný – vše dovezeme, jen tu kulturu si zachovejme.
        Eh, lidé fakt neznají chuť pořádného jídla. Je rozdíl jahodu koupit kdesi v Kauflandu, nebo si ji vypěstovat a utrhnout doma na zahrádce.
        Myslivci? Normální lidé, jako ti ostatní. Některý solidní, jiný ne, bráno z hlediska lidského.
        Že by mi byli lidé bližší dle profese, tedy mít raději kantora, řidiče,… než myslivce? No, vzpomněla jsem si na pohádku, kdy jednu vdovu vážili v pekle na váze, jestli peklu patří, či ne. Bez ohledu na profesi.

        1. Matko, souhlasím se vším od druhého odstavce. Co se týče soběstačnosti v tom či onom. Nejsem si jistý, jak moc je to rozhodující v dnešním světě, kde, když na to přijde, tak uprostřed nějaké globální katastrofy nám bude soběstačnost ve smyslu vlastnictví výroby ano či ne k ničemu.
          PS. Myslivec sem, myslivec tam, podnikatel zamořující životní prostřerdní sem i tam, atd. To je jedno, o koho se jedná, důležité je v zákonech definovat, kdo škodí a trestat.
          Všichni jsme podle vaší teorie tzv. normální, dokud neprovedeme něco, co odporuje zákonu. A pokud nejsme pohnáni k odpovědnosti, je tedy všechno normální a zároveň úplně naprt.
          A vovovo tom to je.

          1. Ryba smrdí od hlavy. Jak mi může kázat kázat a vyžadovat ode mne morálku někdo, kdo podporuje spíše zlodějnu a nedodržuje sám zákony, jak se velmi často děje v této republice. A vymahatelnost zákonů, je tedy velmi špatná.
            Ale nemusím se chovat stejně jako oni, kdy to mnohdy vypadá, že zloděj křičí chyťte zloděje a viníci se ani neumí omluvit za způsobenou škodu ani smrt nevinných. Jsou však i výjimky, kdy se lidé omluví, ale …. ále, je to pořád dokola.
            To bude různým přístupem. No, aspoń je život pestrý….

    1. „Ale nemusím se chovat stejně jako oni.“ To je to celé. Dobře to nazýváte. Rozvádět netřeba. Není to jen o majetkových deliktech, ale určitě i o tom, jak faleš ovlivňuje veškeré dění. I vaše, i moje. To je víc, než nějaké spory o tom, jestli ta která celebrita nám je nebo není sympatická.
      A co uděláte konkrétního, když se rozhodnete nechovat se“jako oni“? Zajímá mě to a jsem ochoten se i případně připojit.

  5. Hádej, hádej hadači,…
    třeba nebudu, ani vlastně nenadávám svým bližním, jako oni mě, tedy do debilů, ….
    ale poodejdu, nebo pro jistotu, abych „nevyjela“ začnu Vykat, nebo v reálném životě odejdu, pokud je bolest nesnesitelná, odejdu, abych přežila. S tím, že „Pluto“ mi připraví zas něco jiného, všechno, naprosto všechno ze mne serve. No a já se kvůli tomu nebudu muset vztekat, protože mi to bylo vysvětleno a již vím, že je to jen a jen další zkušenost, která jednou pomine,… ale o mnohém z toho jsem již kdysi dávno psala s jiným nickem, což však bylo pro ostatní těžko pochopitelné. Opakovat to tu více netřeba.
    Co se týká falše – někdy je to jen nevědomá maska, ochrana, nebo hračka. Jejím odložením se člověku konec konců uleví.
    Někdo je falešný nevědomě, jiný vědomě. Ale jak jsem psala, mnohdy si lidé masky třeba ironie,… vytváří ze strachu, aby se jim někdo příliš nedostal na „holou kůži.“
    Před nějakým tím rokem mi velmi, velmi pomohlo, když mne Yřyk bral takovou, jaká jsem a nikdy, nikdy neřekl nic proti mě. To byl neskutečný zázrak, nic ze mne nepotřeboval servat. A ještě dříve byl M+Z, *…. To znamená lidé, kteří pronikli z Matrixu svými slovy, básněmi,… až do skutečného života.
    Čas ukáže, jestli skutečně dokážu rány hojit nejen sobě, ale ani je druhým nevytvářet, případně i hojit…

    1. Matka
      Ad. když mne Yřyk bral takovou, jaká jsem
      Jednou mi jedna paní(slečna?žena?) řekla, že si není jistá jak mě svět příjme.
      Já bych to trochu pozměnil.
      Jak dopadne svět, pokud tě matičko nepříjme.?….:)

      1. Jak dopadne svět, pokud mne nepřijme?
        Stejně, jako by dopadl, kdyby mne přijal.
        Jak dopadnu já, pokud nepřijmu sebe, svět takový, jaký je?
        Stejně jako bych dopadla, kdybych sebe, svět přijala takový, jaký je.

        1. Matka
          Matičko, omlouvám se. Nezamýšlel jsem to jako otázku, ale jako konstatování.
          Proč padlý?
          Měl jsem několik velmi zajímavých setkání a všichni mi tvrdili, že mám být a budu někým jiným, než si myslím. Cca před dvaceti lety se mi jeden probuzený snažil pomoci takovým způsobem, že mi udělal v  hlavě takový guláš, že jsem jeho pomoc velmi razantně odmítl a při tom jsem nevědomě odmítl i to co jsem si sám připravil. Načeš mi onen človíček řekl že padnu. Takže jsem se smířil s tím, že probuzení nedosáhnu a nesplním to, proč jsem zde.:)
          Proto padlý Leo.
          Nevadí, zůstanu Leo a zkusím to příště :)

          1. Ale jiný človíček řekl:
            /Matouš, 7:7-8 /

            „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“

            To je to, oč tu kráčí, Leo.

          2. Nejen.
            Jaký byl vztah onoho vysloužilého vojáka a loupežníka v té včerejší pohádce? :-)

          3. Aleš
            Jsem rád, že jsi, jaký jsi. Jsem rád, že jdeš cestou, kterou jdeš.
            A to je důvod, proč ti neodpovím. :)

          4. …probuzený a jeho sdělení …… a guláš v hlavě …..odmítnutí…..a možnost pádu/?/…..a smíření se….a rezignace….. . Ale vždyť na Ježíše není třeba nic odpovídat. Buď to lze pochopit a konat a nebo…., každý si může vybrat.
            Jedna otázka se nabízí. Víš jistě, že bude nějaké příště?

          5. Odcházím, abych neměl guláš v hlavě. Tady by mě to asi hrozilo. Děkuji za diskuzi a mějte se co nejlíp.

          6. Aleš
            Aleši, odpusť, ale nečekej ode mě odpověď. Jsem rád, že jdeš po cestě, po které jdeš a mé odpovědi, by tě mohli vysunout na jinou cestu (kolej) a to já nechci. :)
            Snad jen
            přijetí není rezignace
            ad. Buď to lze pochopit a konat
            bez zkušenosti nelze pochopit. Bez zkušenosti si lze jen představovat. Prožití = zkušenost
            I když to mnozí vidí jinak, stvoření není o honbě za zásluhami, nebo posty v radě. Toliko ke konání.

          7. Tobě přece nemám, Padlý Leo, co odpouštět. Vůbec netuším, proč to píšeš.

            Rezignace! Ano, přidal jsem tam to slovíčko do té posloupnosti po tvém sdělení, že jsi odmítl pokus probuzeného o pomoc pro tebe.

            Napsal jsi :“Takže jsem se smířil s tím, že probuzení nedosáhnu a nesplním to, proč jsem zde.:)
            Proto padlý Leo.
            Nevadí, zůstanu Leo a zkusím to příště :)

            Pěkný den – jestli chceš, přečti si podobenství o ztracené ovci – evangelium Matouše – kap.18 – verš 10 až 14. ( Otec nikdy nerezignuje )

          8. Konstatování, které může pomoci si uvědomit, co a jak :-)
            Probuzení může být otázkou velmi malé chviličky, kdy si člověk uvědomí, že dosáhl cíle.
            No a pak může vše začít znova od začátku, ale již s nabytými zkušenostmi.
            Proč se trápit tím, že nedosáhnu probuzení v takovém smyslu, jak ho chápou druzí, třeba i probuzení lidé.
            Možná jde jen o tu cestu, pouť životem, smířit se, nebo přijmout svou nedokonalost v nedokonalosti, jak neustále opakujki, pořád dokola :-)
            Jde o to, pokud člověk tzv. padne, nezůstat ležet, ale vstát a zkusit to příště :-)
            Hezký den :-)

    1. Je těžko chlapci,
      když vítr stromy láme,
      ještě smutnější je však,
      když jelen i laň padne.

      Všechno si dělaj lidi sami – i to zlé, i to dobré!

  6. ad – Měl jsem několik velmi zajímavých setkání a všichni mi tvrdili, že mám být a budu někým jiným, než si myslím. Cca před dvaceti lety se mi jeden probuzený snažil pomoci takovým způsobem, že mi udělal v hlavě takový guláš, že jsem jeho pomoc velmi razantně odmítl a při tom jsem nevědomě odmítl i to co jsem si sám připravil. Načeš mi onen človíček řekl že padnu. Takže jsem se smířil s tím, že probuzení nedosáhnu a nesplním to, proč jsem zde.:)
    Proto padlý Leo.
    Nevadí, zůstanu Leo a zkusím to příště :)
    _______________________

    Vida, nakouknu po delší době a Vy zde…tak alespoň pozdrav….:-)…a díky za nalezený klíček, myslím, že jste zde svůj úkol splnil….:-)

    1. Věra
      Pár let jsem neměl o internet zájem, ale okolnosti mě přiměly se opět připojit a jsem rád, že jsem tě v tom kyberprostoru opět potkal. :) Je fajn potkat podobnou bytůstku :)
      PS. Moje chorá mysl, dokáže vygenerovat kdejaký nesmysl a krávovinu, ale rozdvojenou osobností netrpím. Není my Leo. Je jen já. Leo? :):):)

  7. Taky mě těší, Leo.

    ad – Cca před dvaceti lety se mi jeden probuzený snažil pomoci takovým způsobem, že mi udělal v hlavě takový guláš, že jsem jeho pomoc velmi razantně odmítl a při tom jsem nevědomě odmítl i to co jsem si sám připravil. Načeš mi onen človíček řekl že padnu. Takže jsem se smířil s tím, že probuzení nedosáhnu a nesplním to, proč jsem zde.:)

    https://www.youtube.com/watch?v=uPDnk_rMb9s

    1. Čtení z knihy proroka Ezechiela.

      Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pod pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany. Anděl vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky. Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. ňekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“

      1. “ Andělé přijdou s proroky a dají vám to, co je vaše.
        A vy sami jim dáte to, co máte ve své ruce.
        Říkejte si:
        Kdy přijdou, aby si vzali to, co je jejich?“:))

        1. Hvězdička
          Zdravím tě Hvězdičko (Pavlíno)
          ad.Říkejte si:
          Kdy přijdou, aby si vzali to, co je jejich?
          Už jen dvě zrození. Juchů :):)

    2. Věra
      :) je pravda, že už hodně let se necítím být člověkem, ale anděl? Ne oel opravdu ne. Jsem jen Leo, mouňala z vysočiny :):)

      1. Nazdar Padlý Leo! Ako sa máš? Dávno sme si nepísali. Vidím, že sa toho tu moc nezmenilo na gnosis. Občas tu zablúdim, ale už tu nechodím..

        1. Nuen
          Taky tě zdravím. Z mého pohledu je to dobře, že se tu mnoho nezměnilo. Vždy když sem zavítá nějaký demagog (jako já :)) najde zde svého oponenta. Což se o jiných webech říci nedá. Když použiji Věřinu terminologii „je to fajn blázinec“.:) :)

          1. Nie si demagóg. Mne tu ľudia len ublížili. Myslím, že to tu nie je na osoh, aj články sú o ničom. Neskôr sa ozvem, teraz idem preč.. Zatím.

          2. Nuen
            Nelze ublížit. Neznám sice okolnosti a příčiny tvého trápení, ale také jsem trpěl pocitem ublížení. Jenže, pokud člověk tu tragikomedii prokoukne, tak ho to jedině posílí a stane se odolnějším vůči budoucím ubližovatelům, kterým se nelíbí moje bláznovství a chtějí ho nahradit svým bláznovstvím.:)
            Ale v konečném efektu si své pocity vytváříme sami. Stejně jako pocity štěstí, smutku atd. atd. proč? Protože velmi rádi ulpíváme na svém bláznovství a pokud se ho někdo, byť jen trochu dotkne, tak rácio jde stranou a ke slovu se dostává ego. A to se potom dějí věci :)))

          3. Padlý Leo
            Myslím si, že je treba udržiavať krok s tým ako sa vyvíja okolie a so sebou samým. Mne sa diali veci ktoré boli proti mne smerované od začiatku, čiže nechápem zámery guruov, bolo jasné, že ich skôr či neskôr prekuknem, škoda. Najhoršie na tom je, že nikomu to nevadilo – to je tragikomické!

          4. Ale pokud jste prohlédl, máte možnost již se nepoddat cizímu záměru. Že to nikomu nevadilo? A oni to prohlédli dříve?

          5. Není to ode mne zvědavost.
            Ale pokud prohlédli dříve a nechali Vás v tom „plavat samotného“, tedy nevadilo jim to – kdyby mi někdo chtěl pomoci, aniž bych sama prohlédla, zřejmě bych to neuměla přijmout. Tak jsem se v mnohém plácala a dodnes plácám sama.
            Nebo to bylo z jiných důvodů,…

          6. Nuen
            Pravděpodobně, ode mě očekáváš nějakou moudrost, která ulehčí tvému trápení.
            Je mi líto, ale takovou moudrost neznám. Moudrost, která v mžiku urovná všechny nesváry, osuší uplakané oči a protistraně dá pětadvacet na prdel. Jo, bylo by to fajn mít tu moc něco takového dokázat. No jo jenže kdo rozhodne co je dobré a co méně dobré, jak se člověk chovat má a jak ne a konečně jak rozsoudit při o to čí vize (představy, bláznovství) jsou lepší??????? Snad probuzení ví více(alespoň by měli), nojo jenže i brobuzení dokážou lhát (vlastní zkušenost). Co je tedy normální a co ne? Já dokonce odmítám soudobou normálnost a sám o sobě tvrdím, že jsem nenormální a navíc že jsem divnej :).
            Jediný můj recept nejen na život je žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
            Ne podle vědomí a svědomí kohokoli jiného. Pokud uznám, že mé bláznovství je dobré, může se zbytek světa stavět na hlavu, nebo se kousat do zadku. Ale pokud JÁ uznám, že něčí bláznovství je lepší než mé, není problém to mé poopravit. :)

          7. Padlý Leo
            Nešlo mi o to sa v tom vŕtať, ale píšeš dobre. Nateraz to ukončíme. Všetko dobré.

            Matka
            Tu na stránke nenájdete nikoho. Mne osobne sa osvedčuje práca, a keď sa vylepšíme tak aj okolie nám bude padať k nohám..

          8. Nuene, nejde mi o to, aby mi někdo padal k nohám. Nejsem ikona :-)
            Vylepšit se sice mohu, ale – unesla bych vůbec své vylepšení?
            Práce? Jistě, na poli, kolem domu, dvě práce,… je toho až až. Ale práce sice šlechtí, jen všeho moc škodí… :-)

          9. Matka, určite to unesiete. Vždy je čo zlepšovať. Uľaví sa Vám, a bude to ľahšie. Ja som to pochopil tak, že hľadáte spriaznenú dušu. Hneď ako budú obe strany pripravené – vyladené na seba, tak sa nájde. Dovtedy odporúčam vec riešiť stále, ale rôznymi spôsobmi, čiže nie hľadaním niekoho, ale obrátením pozornosti dovnútra. Všetko máte v sebe, tu a teraz, netreba hľadať pomoc vonku.

          10. re: Nuen 16,23
            Nejsem Atlas, abych unesla vše. Ale samozřejmě tréningem a zlepšováním unesu víc a víc. S tím, že pokud se příliš zlepším, o to hlubší pád může následovat.
            Že hledám sprízněnou duši – všichni jste mi v jedno splynuli, tedy našla jsem a nacházím i nadále. ….obrátením pozornosti dovnútra. Všetko máte v sebe, tu a teraz, netreba hľadať pomoc vonku….
            když ono to sluníčko tak krásně svítí, i když je za mraky :-)
            Tři malé paprsky
            jsem stáhla,
            v copánek spletla,
            v srdci uložila,
            vznikly různé komůrky,
            v každé je něco,
            co zavčas blikne,
            pomůže,
            do života návrat
            umožní…

          11. re: Matka 19:57
            Keď ja Vám nerozumiem, píšete tak záhadne. Prajem Vám veľa úspechu.

          12. Nejlepším dorozumívacím jazykem je hudba. Hudba je boží..
            Mimochodem – může mi někdo přeložit slovenské slovo „beťar“?

          13. Třeba německý skladatel Richard Wagner. Ten inspiroval k dorozumívání a k přístupu k lidem třeba Adolfa Hitlera.

            Nedávno jsem šel kolem rockového klubu. Otevřená okna, dveře, polotma, záblesky světla na parketě – a hudba – ta musela inspirovat – těla tanečníků se svíjela v nějaké extázi, která zřejmě vedla k většímu dorozumívání. / i přes decibely /

            Druhý den byly na ulici vedoucí ke /od / klubu vyvráceny popelnice a zdemolován plot. Asi nepostřehnutelný hurikán ?

            Je třeba rozlišovat. Nechci být v opozici, ale hudba umí působit i na nejnižší, až zvířecí pudy.

          14. J.R.R. Tolkien – Silmarillion
            http://www.moitire.estranky.cz/clanky/silmarilion.html
            Ainulindalë
            Ainulindale je vlastně úvodem do světa Tolkienových příběhů. Vypráví o počátcích světa a původu bytostí, které jej obývají.
            Na počátku byl Eru či Ilúthivar (jména jsou elfská), který přebýval v Prázdnu, z nějž se vynořil. Z Ilúvatara vycházely myšlenky, jimž dal věčný život. Tak povstali Ainur, Svatí, duchovní bytosti, pro něž vybudoval Ilúvatar Bezčasé síně. Ainur byli obdařeni mocným hlasem, aby před Ilúvaterem zpívali podle námětů, které jim předkládal. Tak povstala Hudba Ainur. Ilúvatar tuto Hudbu vzal a zhmotnil. To byl počátek světa, jenž nesl jméno Eä (Jsoucí), elfy později pojmenovaný Arda. Někteří z Ainur si nový svět zamilovali a rozhodli se, že na něj sestoupí a budou v něm přebývat; ti nejmocnější z nich byli od té doby známi jako Valar, ti méně mocní jako Mainar. Moc jich všech byla omezena podmínkami světa a všichni na sebe vzali pozemskou podobu. Bylo předpovězeno, že na Konci světa se Valar a Maiar vrátí do Bezčasých síní a s nimi Ilúvatarovy děti, myslící bytosti, stvořené až na Ardě, a pak bude opět znít Hudba, obohacená o osudy světa a bez vady.

          15. Věruš, nie je „beťar“ ale beťár , najnovšie sa im hovorí hackeri… Taký beťár sa Ti rýchlo nanominuje do PC , non stop Ťa sleduje v tichúčku svojho domova a beťáruje a beťáruje až sa mu z kečky parí…

          16. ad – Věruš, nie je „beťar“ ale beťár , najnovšie sa im hovorí hackeri… Taký beťár sa Ti rýchlo nanominuje do PC , non stop Ťa sleduje v tichúčku svojho domova a beťáruje a beťáruje až sa mu z kečky parí…
            __________________

            Anonymko, potřebuju to vědět. Zpívají to východňári v lidových písničkách, já je chci zpívat taky, ale musím nejdřív vědět, co zpívám. Má to nějakou českou alternativu?

          17. Synonymá:snáď si niečo vyberieš:-)
            beťár:vtipkár,šibal
            šibal človek (obyč. mladý) oplývajúci vtipom, šikovnosťou, rozumom • figliar • vtipkár: expr.: huncút • lapaj • výmyselník • vybíjanec • prefíkanec • prešibanec • viselec • šinter • koťuha • furták • líška • lišiak • kujon • šelma • stonoha • potmehúd • migľanc • zbojník • lapikurkár • beťár expr. : živáň • číslo • numero • bujdoš • bujo • fiktus • šibenec • šibeničník • šibeník • obyč. pejor. chytrák • pejor. potvora • hovor. recesista
            • šibal: vtipkár, figliar, šibal od kosti • žartovník • humorista • hovor. komik: komik spoločnosti • hovor.: špásovník • recesista • • expr.: huncút • furták •

  8. Malevil a nejen tuto knihu jsem přečetl již dávno. Guláš v hlavě jsem potom neměl. Je to dobrá kniha. Guláš v hlavě po zapnutí televize hrozí výrazně více. To je jedna z mnoha možností, jak si guláš připravit, pomineme-li recept, kde to hlavu neohrozí: vezmeme kilo hovězího, cibuli, atd. Pro matku specielně – hlavně žádný kečup, to je urážka guláše :-).
    Hlavové guláše jsou pak podávány hlavně prostřednictvím blábolení typu ezo a „učení“ různých sekt.
    Nic proti tomu, kdo chce, ať se pokochá, jsem tolerance sama.

  9. Malevil je jistě dobrá kniha. Ti lidé tam začínali prakticky znova. Třeba to lidstvo jednou čeká i ve skutečnosti.
    Hovězí maso domů nikdy nekupuji a tedy nevařím, kečup kupovaný nepoužívám. A domácí kečup používám jinde, do gulášů nikoliv. S tím si poradím jinak.
    …sekt – sekt také nepiji.
    Tolerance sama:? Jistě, také všechno a všichni nejsou mým šálkem kávy. Ale kapučíno to jo, to můžu a hezky přisladit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017