Dopis z lásky (ukázka z knihy)

Právě v této chvíli se Země nachází pod vámi, je kolem vás a máte ji i v sobě. Možná jste si o zemi zvykli uvažovat pouze jako o souši, jenže voda, semena rostlin, stejně jako všechno ostatní, co máme kolem sebe, pochází rovněž ze Země. Všechno kolem nás i v nás samých má svůj původ v Zemi. Je přitom tak snadné zapomenout na skutečnost, že právě planeta, na níž žijeme, nám poskytla všechny ingredience, z nichž vznikla naše těla. Voda v našich svalech, kosti i všechny mikroskopické buňky uvnitř našich těl… to všechno pochází ze Země a je to i její součástí. Země není pouze prostředím, které obýváme. My sami jsme Země. Jsme její součástí a ona sama je v nás. Což znamená, že jí v sobě neustále neseme.

Země - modrá planeta (NASA, 2002)Pohlédneme-li na Zemi, zjistíme, že se jedná o uskupení složené z prvků pocházejících z vesmíru – ze Slunce a z dalších hvězd. Zadíváme-li se do nitra květiny, poznáme, že také ona se skládá z mnoha prvků. Znamená to, že i květinu můžeme označit za uskupení. A v této jediné květině pak lze nalézt veškerý vesmír. V jediné květině můžeme spatřit slunce, půdu, déšť a třeba i zahradníka. Podíváme-li se na naši Zemi, spatříme, že je jako překrásná květina, v níž je přítomen celý vesmír. A jestliže nakonec pohlédneme do nitra sebe samých, uvidíme Matku Zemi i v nás. Nemyslete si proto, že tato Matka Země je kdesi mimo vás. Matka Země se nachází ve vás. Stejně jako je ve vás i matka, která vás kdysi porodila.

Pokud si doopravdy uvědomíme, že Země je naší součástí, pochopíme spolu s tím i cosi úžasného: že Země je skutečně živá. A že my sami jsme živými, dýchajícími projevy této nádherné a štědré planety. Jestliže si toto dokážeme uvědomit, změní se i náš vztah k Zemi. Budeme pak po této planetě chodit jinak než dřív, budeme o ni jinak pečovat a také se do ní dokážeme skutečně zamilovat. A zamilujeme-li se do někoho nebo něčeho, zmizí současně všechno, co by nás od objektu naší lásky oddělovalo. Uděláme pro něj vše, co je v našich silách. A ten, koho takto milujeme, nám bude současně přinášet nezměrné štěstí a bude se na oplátku starat o nás. Právě takovýto vztah musí každý z nás navázat se Zemí, máme-li přežít – my i ona.

* * *

Lewis Thomas je severoamerický biolog, který napsal knihu Lives of a Cell (Životy buňky). Píše v ní, že naše planeta je jako buňka v lidském těle. Má inteligenci a obsahuje mnoho různých forem života. Studoval buňky v těle a uvědomil si, jak je každá z nich úžasná. A dospěl k názoru, že naše Země je rovněž živoucí bytost. Trpí. Je smutná. Má svou moudrost. Umí mnoho věcí. Matka Země není netečnou hmotou. Kdyby jí byla, jak by mohla být obdařena tolika talenty a schopnostmi? A jak by mohla dát život tolika bytostem?

autor: Christian Seebauer, licence CC BY-SA 3.0

Christian Seebauer – Dítě Země, licence CC BY-SA 3.0

Pokud hovořím o Zemi jako o „ní“, je tomu tak proto, že ji nepovažuji za cosi neživého. Máme sklon antropomorfizovat věci, které vidíme. Často rovněž mluvíme o naší planetě jako o Matce Zemi. Země není osoba, je to však matka, díky níž se zrodily miliony živoucích druhů včetně lidí.

Naše Matka Země se o nás stará. Díky ní jsme se narodili, poskytuje nám vzduch, který dýcháme, dává nám teplo, aby se ohřála naše těla, i vodu k pití. Naše planeta je velice štědrá matka, která se o nás stará a dává nám všechno, co potřebujeme. Díky ní jsme se narodili. A až jednoho dne v naší současné podobě zemřeme, zase se k Matce Zemi vrátíme. A ona nás opět přivede nazpátek, abychom se projevili znovu, v jiné formě.

V Číně, Vietnamu a mnoha dalších zemích bývá Země personifikována coby matka a Slunce jako otec. Slunce je pro nás nejbližší hvězdou v této galaxii. Poskytuje nám světlo a energii. Slunce je jako Buddha rozdávající nám každičkou minutu teplo a život. Každý z nás v sobě má sluneční světlo. Bez Slunce by nemohly existovat žádné živé bytosti. Musíme jen pocítit sluneční světlo ve svých nitrech, abychom si to uvědomili. Můžeme o Slunci a Zemi uvažovat jako o skutečných rodičích svého biologického otce a vlastní biologické matky, stejně jako o rodičích všech našich předků. Buddha, Mohamed, Ježíš Kristus a všichni naši skvělí učitelé jsou dětmi této planety. My všichni jsme dětmi Země a Slunce.
 

Ukázka z knihy Dopis z lásky – Láskyplný vzkaz Matce Zemi od jejích dětí,
autor: Thich Nhat Hanh, vydalo nakladatelství Metafora v roce 2014

 

Cena: 170,- Kč

Autor téhle rozsahem nevelké, ale myšlenkami ohromné knihy, buddhistický mnich Thich Nhat Hanh se pustil do psaní dopisu. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem adresátem nebyla naše planeta. Je přesvědčen, že pokud ji budeme chápat jako něco, na čem prostě jen žijeme, a nepochopíme, že jsme její nedílnou součástí, nikdy nemůžeme dosáhnout svého plného potenciálu a uzdravení – našich životů, našich duší, i celé Země.

„Pokud pochopíme, že Země je živoucí bytost,“ říká autor, „dokážeme se uzdravit a dokážeme uzdravit i samu Zemi. … Jestliže budete schopni pohlížet na vlastní tělo jako na zázrak, budete vnímat jako zázrak i Zemi a tělo Země se začne uzdravovat.“

K tomu, abychom se i my nechali unášet tímto proudem lásky, se nemusíme stát buddhisty a už vůbec ne mnichy. Přesto se můžeme naučit hlubšímu vnímání, vcítění a jednoduchým meditacím, k nimž dostaneme právě tak jednoduchý a pochopitelný návod.

„Projev každého z Tvých dětí je nádherný a každé z nich přispívá ke Tvé kráse. Průzračné jezero, zelená borovice, růžový obláček, zasněžený horský vrcholek, vonící les, bílý jeřáb, zlatý jelen, všechny tyto nádherné projevy života jsou tvými dětmi a každý z nich jen dále zvyšuje Tvou velkolepost a nádheru. Mezi Tvé potomky patří miliony druhů a každý z nich má svou vlastní řeč. Jelikož jsi naše matka, Ty sama všem těmto jazykům, včetně jazyků lidských, rozumíš. Jsi planeta, matka všech bytostí, nejen lidí. Proto je pro nás velice snadné kdykoliv na Tebe promluvit a obrátit se na Tebe s modlitbou. Všichni jsme Tvoje děti a současně jsme i Tebou, neboť Ty jsi obsažena v každém z nás.“

 

hodnocení: 5
hlasů: 2

24 komentářů

Přidat komentář
  1. Je zajímavé, že můj krátký příspěvek o planetě Zemi se tu potkal s úryvky z této knihy. Souhlasím, že planeta je živý organismus. Ale současně si myslím, že je to celé nad omezené chápání člověka. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se člověk k ní a k všemu živému na ní nechoval tak, jak se chová.

    Venda

  2. Pane Vendo

    Tím, že o něčem tvrdíte, že je to nad omezené chápání člověka si sám vytváříte těžko překonatelnou překážku. Člověk má jednoduše a prostě dojít tam, kam může dojít a pochopit to co je mu umožněno pochopit. Nemá ale soudit, kde jsou jeho hranice, protože to neví. Tím, že si je vytvoří si zabrání možnosti postupu v daném směru.

  3. Tři malé otázky k Vaší stručné reakci, pane Vahrione.

    Napsal jsem:
    Je zajímavé, že můj krátký příspěvek o planetě Zemi se tu potkal s úryvky z této knihy. Souhlasím, že planeta je živý organismus. Ale současně si myslím, že je to celé nad omezené chápání člověka. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se člověk k ní a k všemu živému na ní nechoval tak, jak se chová.

    Z čeho usuzujete, že si já nebo obecně člověk vytváří hranice?

    A protože já a nebo obecně člověk neví, kde jsou jeho hranice, jak si je může vytvářet?

    A jaký je daný směr a jaké jsou možnosti postupu?

    Díky

    Venda

    1. Z čeho usuzujete, že si já nebo obecně člověk vytváří hranice?
      Z věty: „Ale současně si myslím, že je to celé nad omezené chápání člověka.“

      A protože já a nebo obecně člověk neví, kde jsou jeho hranice, jak si je může vytvářet?
      Větou (čili vnitřním postojem) : „Ale současně si myslím, že je to celé nad omezené chápání člověka.“

      A jaký je daný směr a jaké jsou možnosti postupu?
      Daný směr je ten, ke kterému se vztahuje věta „Ale současně si myslím, že je to celé nad omezené chápání člověka.“

      1. Pane Vahrione, pár odpovědí :

        ad: „Z čeho usuzujete, že si já nebo obecně člověk vytváří hranice?
        Z věty: „Ale současně si myslím, že je to celé nad omezené chápání člověka.“

        Ano, chápání člověka je omezeno jeho bytím ve světě hmotném. Kdyby tomu tak nebylo, věděl by např.vše, co dělal v minulých životech. Celý proces myšlení člověka se odvíjí pouze tady, v jeho pozemském životě, a to jsou opravdové hranice. V duchovní úrovni již je tato hranice doslova za Vámi – mizí. A také tam dojdete poznání, pokud ho budete chtít, proč a jak byla vytvořena planeta?

        Tzv.“hranice“ jsou dány odlišností bytí – je rozdíl mezi člověk zde, v materiálním pojetí světa a nebo tam, v duchovním. Jak si uvědomuje asi ryba hranici mezi hladinou vody a vzduchu nad ní?

        Hranice mezi duchovnem a materiálním světem jsou dané. Zajímalo mne, jak a v čem si představujete daný směr a jaké jsou možnosti postupu.

        Nic víc za tím nehledejte.

        Pěkný den.
        Venda

    2. Vendo, svůj pohled Vám napíšu jednodušeji než jak Vám odpovídá Vahrion.
      Myšlenka je tvůrčí, i nevyslovená, nebo nenapsaná, natož i formou vyjádřená. Pokud si o něčem myslíte, že je to nad chápání člověka, tak přesně tak se to bude projevovat. Proto je třeba takové hranice, taková omezení poznání neklást.

      1. Máte pravdu, paní Danielo, člověk se nemá zaobírat myšlenkami, které mohou růst, až třeba do kriminálních činů.

        Chápání člověka je ale skutečně omezeno. Může za to i třeba mysl. Jeden indický mladík šel ke své dívce, ale opozdil se a přišel až v noci. Její okno v prvním poschodí bylo otevřeno. Přemýšlel, jak se tam dostat. Najednou se dolu spustil kus lana a mladík neváhal a za chvíli již bylo s jeho pomocí v pokojíku své milé. Ta byla velmi překvapená, když ji poděkoval za to, že mu hodila lano. Podívali se z okna a zjistili, že se do okna dostal díky tělu dlouhého hada. Mysl to ve tmě nepoznala.

        Chápání člověka je omezeno jeho bytím zde, ve hmotě. Tak jsem to myslel. Boží záměr, stvoření planety Zemi a její příprava pro to, aby tady člověk mohl žít, je nad lidské chápání. Tím nevytvářím ale nic negativního. V knize Job, kapitola 38 je toto vysvětlení :

        Kde jsi byl, když jsem zemi založil?
        Jen pověz, když tomu rozumíš.
        Kdo určil její rozměry? To jistě víš!
        Kdopak ji mírou přeměřil?
        Do čeho jsou zapuštěny její základy?
        Kdo položil její kámen úhelný,
        když jitřní hvězdy sborem zpívaly
        a všichni Boží synové jásali radostí?
        Kdo že to dveřmi moře uzavřel,
        když se tehdy z lůna vyvalilo ven,
        když jsem je přioblékl oblakem,
        zahalil mračnem jako do plenek,
        když jsem mu vytyčil meze své,
        závory osadil na dveře
        a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne,
        tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?

        . . . . . . . a další verše

        A to je ten rozdíl v chápání člověka.

        Chápete to tak i Vy ? A nebo si myslíte, že chápání člověka skutečně nemá žádné hranice ?

        Díky za případnou odpověď – dost mne zajímá.

        Venda

        1. Člověk má přirozené hranice chápání dané svým druhem. Člověk je tvor Boží, původem z duchovní sféry. Tudíž to, co je nad jeho původem nemůže plně chápat, může si to jen částečně představit pomocí duchovních obrazů, které mu zprostředkovávají průvodci či Boží Vyslanci.
          Avšak v rámci dané možnosti chápání je třeba nedělat si umělé hranice, ale naopak chtít pochopit (nemyslím jen rozumem, ale i vnímat citem) vše, co člověk chápat a vnímat může.

          1. Jo, pan Anonymní je svérázný člověk.

            Mírně Vás doplním. Duše je Boží. Člověk, jako tělesná schránka se vyvinul tady, v hmotnosti. Ale neznamená to, že byl nebyl stvořen Bohem.
            Duše je oživující princip, ta se sem vtěluje.

            To nedělání či dělání umělých hranic je záležitost mysli. Ta se sama od sebe nemůže dostat do čistě duchovních sfér. Proto je ten limit tady, v pozemském, vždy.

            Bez hranic je duše člověka až nad určitou úrovní svého výstupu. A tam již mysl není.

            Pěkný den.
            Venda

          2. Je zde jasný názorový rozdíl v tom, odkud pochází duše.

            V každém případě jsou dvoje hranice. Ty, které jsou dány naším původem a ty, které si duch vytváří sám. Aby člověk zjistil, kde jsou ty přirozené, tak si nesmí stavět ty umělé.

  4. p. Daniela píše:

    Člověk je tvor Boží, původem z duchovní sféry.

    Ako to s takou istotou môžete tvrdiť? Máte nejaké ,,debaty“ s Bohom, kde vám tieto šialené bludy ,,hovorí“? Poznám teóriu, ktorá tvrdí, že ženy sú ,,stvorenia, bez duše“.Čiže niečo ako sliepka, hus, krava, či koza. A to menujem len tie zvieratá, ktoré sú v rebríčku evolúcie vyššie ako červy, améby a iné…

    A to, že sú bez duše, cirkev dokladá priamo z Biblie, ked sa odvoláva na to, že Eva bola stvorená z Adamovho rebra. A kedže ,,duša“, je nedelitelná, duša zostala v Adamovi, a Eva je len telo, ktoré malo Adamovi slúžiť ako ,,nádoba“ na semeno . Alebo to stvorenie sa konalo inakšie ? Druhú historku nepoznám…

      1. pre Danielu ,

        toto nie je sranda, myslým tú časť mojej úvahy o ženách bez duše. Toto je neverejné stanovisko KBS Konferencie biskupov Slovenska, najvyššie kléro orgánu v SR.A vysvetlenie prečo ženy nemôžu zastávať akékolvek , teda ani najnižšie funkcie v katolíckej cirkvi. Môžu byť upratovačkami a kozmetičkami podláh, ako sme to v úsmevnom prevedení videli aj vo filme: Slunce, seno…
        Podla židovských tradícií sa žena z toho istého dôvodu . že bola bez duše nemohla dostať ani do Neba. Takže aj panenka Mária, ktorá sa sice odrazila, že smer Nebo, sa tam nedostala, i ked ,,donosila“ Ježišťoka.. Zákon je zákon, ani poloboh ho nemôže prelomiť.
        Tieto uvahy nie je možné brať osobne, len odosobnene…

        1. Anonymní, člověk se spojuje s tím, čím se zabývá, svým zájmem to posiluje … proto je důležité zodpovědně volit, a to bez závislosti na tom, jestli to někdo jiný zastává či odmítá.

          1. pre Danielu,

            teraz trochu odlahčene, musel som sa dokonca aj pousmiať, ked som si predstavil, že Boh reálne existuje a dokonca dokáže čítať na inetrnete naše príspevky. Bol by som zvedavý či sa vie na niektorých názoroch zasmiať, uraziť, či si ich len z nadhladom prečíta a hodí za virtuálnu ,,hlavu“. Ani si nechcem predstaviť, že tieto naše názory ,,raz pri konci“ zneužije proti jednotlivcovi… To by bolo už bezcharakterné. Je to sranda, povedať o Bohu, že má, či nemá chrakter? Čo vy na to, milí besedníci, alebo sa bojíte tu napísať svoj názor, kvôli vyššie uvedenému? To snáj nie.Jedinou obhajobou je vraj darovaná ,,slobodná vôla“….

          2. Již jsem to zde psala, ale nick Anonymní to možná přehlédl, nebo tomu nepřikládá žádnou důležitost.
            Každému co jeho jest! A to na základě jeho svobodné volby!

  5. p.Daniela píše a dokonca to aj priklincovala.

    Každému co jeho jest!

    A teraz akože čo ? Za moje pozemské názory bude moja virtuálna duša rozmelnená, či nafúknutá a bude za trest vystavená na Nebeských hradbách na výstrahu?

    To sa mám akože naozaj zlaknúť nejakej odvety od dobrotivého, láskavého deduška na Obláčiku. Alebo to bude trest od jeho Druhej tváry, toho spupného, rasistého a sadistického Jahveho . Dokončite mnyslienku Hvězdička, Ale pamätajte, kto si bez viny, hoď ten kameň ako prvý..Ale pozor, ak veríte, a hodíte po mne tým virtuálnym kameňom, bude ,,to „zlomenie vašej virtuálnej k a r m y…

    1. Nicku Anonymní, přece jste tu psal, že každý má právo se vyjádřit jak uzná za vhodné. Sám jste zdůrazňoval svobodnou volbu. Já ji akceptuji také. Je tedy zcela Vaší věcí, jak mnou napsané vyhodnotíte, např. jestli se zaleknete či nezaleknete (jak sám píšete).

  6. Anonymní, Daniela pouze napsala: Každému co jeho jest.
    Nikdo Vám nevyhrožuje ani Vás nepřesvědčuje. Rozhodujete se pouze dle své vůle. Proč by Vás to mělo děsit nebo ohrožovat?
    A mimochodem – když není Bůh, proč o něm úporně na těchto stránkách diskutujete?

    1. p. Míla,

      diskutujem o Bohu, pretože ma táto téma láka a láka ma pohlad iných ludí, rozumných, ktorí predpokladám , že nie sú fanatici a svoju pravdu nechcú presadzovať násilým. Takáto éra tu už bola a hlavne Cirkev na presadenie svojich až chorých názorov neváhala vytiahnuť najťažšie zbrane, akými bola Inkvizícia- mučenie, upalovanie…
      Diskusia je dialóg a z tohto dialógu si obe strany vezmú niečo, nad čím ešte možno ani neuvažovali, alebo si nutne musia pozrieť dostupnú literatúru. A v tom je čaro takýchto diskusií, i ked máme na ,,to“ iné názory. Možno sa nikdy nezhodneme a možno niekto vytiahne z rukávu fakt, ktorý toho druhého aspoň donúti premýšlať, alebo úplne zmeniť svôj pôvodný názor. Preto o Bohu chcem aj nadalej diskutovať , hoci v neho naozaj neverím. Aspoň neverím v toho Boha, akým ho podáva Biblia a cirkev. Že nie je všetko ,,s kostolným riadom“ na tomto svete, že život nevznikol len ,,tak“ ,že človek sa neobjavil len tak, o tom nemusíme ani viesť siahodlhé debaty, ale každý zaujímavý názor je pre mňa obohacujúci. Preto hladám, klopem…Ako povedal,,červený brat“, ked sa unavil a chcel si odpočinúť, povedal: Howgh. A stiahol na tento deň ,,rolety“..

      1. Anonymní.
        Dovolím si vyslovit svůj stručný názor.
        Napsal jste :
        „….diskutujem o Bohu, pretože ma táto téma láka a láka ma pohlad iných ludí, rozumných, ktorí predpokladám , že nie sú fanatici a svoju pravdu nechcú presadzovať násilým.“

        A to je podle mne a podle mého dosavadního poznání skvostná věta. A hlavně je v ní naznačeno to, co sám ještě nevíte.

        Vás to téma láká! A to je to, co Bůh umístil do Vaší duše. Duše není ze světa hmoty, je tu zakryta mnoha obaly, jinými těly a aby si uvědomila svoji existenci, a to, kam vlastně svým původem patří, to ji přivede k postupnému pronikání těmi různě těžkými „závěsy“. Uvědomí si pomíjivost tohoto světa, kam patří na přechodnou dobu / byť, z hlediska trvání lidského života na velmi, velmi dlouhou dobu /

        A Vy, anonymní, jste v tom procesu uvědomování – vyjádřeno Vámi naprosto pregnantně…“ma táto téma láka a láka ma pohlad iných ludí, rozumných, ktorí predpokladám…. “ na nějakém stupni začátku.

        Venda

        1. Anonymní, už rozumím. To je fajn, že hledáte.
          Jenom jedno byste měl, alespoň podle mého názoru, při svém hledání mít na paměti: Církev není Bůh. Jsou to lidé jako Vy nebo já nebo kdokoliv jiný. To, že církev např.učí, že je „věčné zatracení“, přece ještě neznamená, že to tak opravdu je. Vy jste ten, kdo nese odpovědnost za svůj život, nikoli církev. K čemu by měl jinak člověk rozum, svědomí? Vy sám přece rozhodujete o tom, čím se budete řídit.

  7. p. Míla, Venda

    čítal som zaujímavý článok o hypnóze, kde doktorka lieči ludí, hlavne s duševnbými poruchami hypnózou a hladá jadro, kde sa stal ten zlom, že u dotyčného človeka došlo k deštrukcii vedomia. A viete kde hladá – v podvedomí. To je to tajomné, a možno tam je ukrytý celý neznámy svet, ktorý tu vlastne v týchto diskusách hladáme. Vedomie asi nie je to, čo nám povie pravdu. Pravdu povie podvedomie, ked sa vedomie dostane do fáze kludu, či už spánku, alebo hypnotického stavu. A niektorí z nás by sa vraj naplašili, čo by sa tam našlo. Podvedomie to, je pivnica ,suterén, našich ,,najpodlejších myšlienok“, možno by sa niektorí aj zdesili myšlienok, ktoré sú tam hlboko zamaskované.Naše vedomie,možno aj svedomie ,,to“ niečo umelo zakrýva, ,,to“, čo sa tam nachádza a nechcú aby sa odhlalilo , ani pre nás samotných.Zaujímavé, že…

  8. Anonymní, myslím, že v podvědomí najdete zasunuté všechny možné dávno a dávno zapomenuté věci – vnímám podvědomí jako rezervoár veškerých našich zkušeností, jak těch hrozných, tak i těch radostných. Na určité úrovni vývoje se může i samovolně poodhalit a být zdrojem užitečných informací.
    Svědomí podle mého názoru nic uměle nezakrývá. Buď funguje (člověk musí být ovšem k sobě upřímný), nebo nefunguje (a člověk si jenom namlouvá, že to či ono udělal správně, ale neumí si přiznat skutečnou motivaci apod.). Svědomí je prostě svědomí – pokud je funkční, pokud není umlčované a člověk naslouchá, napoví, zda je dotyčný v souladu s Řádem nebo nikoli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017