FILOSOFIE – ukončení…

Před pár roky jsem tu citoval v jednom článku základní otázky, které v různých modifikacích řešili již někteří lidé v dobách dávných, ty přecházely i do současnosti a budou se stále objevovat i v budoucnu. Jeden univerzitní profesor je nazval jako naše /lidské/ problémy, i když někdo s nimi a v nich žádný problém nemusí cítit, a to i možná z toho důvodu, že tomuto jedinci prostě nepřijdou na mysl. Například Bolek Polívka jako Bohuš se ptá v jednom filmu Ivany Chýlkové, hraje lékařku, jestli věří v Boha. Ta odpoví, že ne, nikdo ho nikdy neviděl. Jak jednoduché! Polívkova odpověď, jako člověka méně vzdělaného, je pro doktorku šokující a její manžel /Miroslav Donutil/ se neovládne, usměje a slízne od lékařky i facku.

Viz. https://www.youtube.com/watch?v=SPp-8FnjwB0 v čase 3:56!

Co proti takovému pádnému argumentu mít, že? Neviděl a tedy neexistuje, neslyšel a tedy neexistuje…

Dovolím si ty otázky či naše lidské problémy znovu pro osvěžení uvést:

„Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit tajemství smrti?“

Pohlédneme-li kolem sebe, lze vidět, že náš život se odvíjí ve světě plném rozporů, doslova uprostřed boje, který zuří (někde méně, někdy více) na všech stranách. Každý z lidí se snaží, aby žil co nejdéle a co nejpříjemněji. A pro naprostou většinu z lidí se stává tento boj konečným smyslem existence. Naše myšlení je tak obráceno výhradně k přítomnému světu a jen málokdo se zabývá tím, co se nalézá na jeho druhé straně. Před námi na samém prahu našeho vědomí leží řada naléhavých problémů a otázek, které se mohou domáhat odpovědí (pokud je dáno si je uvědomovat). Drtivou většinu lidí hledání odpovědí zcela míjí.

Jak jsem již vzpomenul, filosofie používá lidských zkušeností jako celku a pokouší se dojít ke skutečnosti skryté pod povrchem jevů světa pomocí rozumu.

Již tisíciletí usiluje filosofie o nalezení podstaty fenomenálního světa. Sókrates učil, že poznání sebe samého je základní podmínkou pro poznání naší reality. Platón naopak hovořil o „světě idejí“, o kterém věřil, že je mnohem skutečnější než tento náš hmotný materiální svět a za nejvyšší realitu v něm označil ideu dobra. Aristotelés se domníval, že realita nenáleží ani tak statickým věcem, ale je v samotnému procesu neustálé změny. Racionalisté považují za skutečné to, co přetrvává a je uceleným systémem. Kritický racionalismus je pokusem nalézt realitu pomocí analýzy vědomí nebo rozumu samého. Filosof Kant se snažil dokázat, že absolutní realita nemůže být nikdy poznána pouze pomocí samotného rozumu. Používal slovo númenom, termín pro objekt čistého myšlení osvobozený od prvků či smyslu, tedy jako věci samy o sobě, které jsou navždy mimo dosah schopnosti myšlení. Hegel říkal, že realita je v celku s projevem jako mnohé a fyzické, ale ve své úplnosti je jediné neanalyzovatelné nedělitelné duchovní vědomé bytí. Pragmatici říkají, že pravdivé je jen to, co je užitečné, tedy použitelná pravda ano, absolutní pravda je nezajímá.

Filosofických směrů je opravdu mnoho. Dá se říci, že vždy a ve všech dobách existence filosofie jde o vyřešení rozdílů mezi zdáním a realitou. A to může ukazovat, že svět skutečně není tím, čím se jeví být a může mít pod svými povrchními rysy (fenomény) pravděpodobně jakousi hlubší realitu.

V průběhu času se mění rozumové poznání, rozum se mění i s místem a osobností. Náš rozum dochází k závěrům dvěma způsoby – dedukcí a indukcí. Těmito dvěma možnostmi usuzuje rozum. Dedukce dává závěry, které nedávají nic zcela nového, jdou z našich znalostí. Indukce umožňuje získat pro rozum nové vědomosti, ale její závěry nikdy nemohou dosáhnout stupně absolutní jistoty. Rozum je vždy soukromý, osobní a subjektivní. Můžeme subjektivním rozumem dosáhnout skutečné objektivní reality? Rozum je určitý klam, jeho schopnosti jsou omezené, ač se nám může zdát opak, že je neomezený a nekonečný. Není však žádným spolehlivým zdrojem vědění a moudrosti. Když náš rozum nedokáže dát spolehlivé informace a vědomosti o věcech tohoto světa, můžeme očekávat, že nám dá „světlo“ pro poznání světů vyšších? Co by asi řekl Bohuš ve vzpomenutém filmu o poznávání nehmotných věcí /jak nehmotných? seš blbý?/, o poznání subtilních éterických entit, o duši, o působení Ducha a jeho tvořivé síly v nás.

Svoji důležitost tu má základní dualita naší psychologie. Aby bylo naše uvažování možné, musí existovat nejméně dvě jsoucna, poznávající subjekt a poznávaný objekt.

Filosofické teorie jsou často konfliktní, a proto i matoucí. Rozum je věcí proměnnou a jeho „kvalita“ záleží na mnoha věcech. Intelektuální poznání často neovládá náš osobní rozvoj, naše životní činy jdou často proti nám samotným. Rozum nemůže nikdy vidět úplný celek, ať se o to jakkoliv usilovně snaží, neboť rozum sám bude vždy mimo vnímaný či představovaný objekt. Nad oblast intelektu můžeme vystoupit a totální realitu poznat tím, že se s ní ztotožníme, že se samotní staneme touto realitou; ale je jasné, že toho nemůžeme dosáhnout pomocí jen svého rozumu.

Možná bude příště pohled na řešení lidských otázek či problémů pomocí náboženství? Jeden moudrý muž řekl: „Vzdělání a intelekt jsou důležité jen na počátku, když jsme si ale jisti, že cesta, po které jdeme, je správná, musíme se jí oddat, stát se jí samou a s ní splynout. To však již dokáže jenom láska.“ Možná tak bude téma filosofie doplněno k většímu pochopení dalšími pohledy. Při tomto uvědomění může dojít k naplnění dalšího moudra – „po temnotách světlo“.
 

(pokračování?)
 

Václav Žáček /Venda/ – zdroje z vlastního směřování a důkazy od Mistrů učení Sant Mat.

P.S.: Primum (est) vivere, deinde philosophari /měli jsme jako … náciletí na maturitních stužkách/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 5

40 komentářů

Přidat komentář
  1. Zdravím všechny čtenáře v rubrice Hledání Světlá – příspěvky čtenářů. Na doplnění definice z Wikipedia – >

    Filosofie nebo filozofie, řecky φιλοσοφία, z φιλειν (filein, mít rád, toužit po něčem) a σοφια (sofía, moudrost, zdatnost) je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje (metafyzika). Hledání pravdivého poznání, smyslu a dobrého života prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse, která vyžaduje určité pojmy. Není to tedy jen akademická disciplina, ale také způsob života, který začíná údivem nebo zklamáním nad tradičními výklady věcí (Platón) a snaží se s tajemstvím světa a existence nějak vyrovnat.

    A propos i hudba je svým způsobem inspirovaná světem božským.. A teď o víkendu jsem byl přítomen pátek/sobota na festivalu. Blues Alive. Srdečně zvu na další ročník, kdo by chtěl zažít, lístky shánět nejméně měsíc předem doporučuji. Zde *) zhodnocení letošního autor dal 95% já s klidem v srdci 99% i s díky za možnost vidět pana Mišíka s celou rodinou.

    )* https://www.novinky.cz/kultura/455319-festival-blues-alive-na-vybornou.html

  2. Díky, Márty,
    inspirace – hudba, obrazy, sochy,verše…. to je to, co bylo některým duším připraveno pro jejich vdechnutí v pozemském těle.

    Rád vzpomínám na jeden bluesový festival, který jsem ještě v čase dřívějšího režimu s kamarády „přivedl“ na svět / do Moravské Třebové /. Jmenoval se „Bluesování“ a největší stopu ve mne tenkrát zanechalo Bluesberry s Petarem Introvičem.

    Než jsem si „přepl“ na Váš příspěvek, odpověděl jsem Pardalovi a jeho věčné chtění diskutovat. Pak jsem si pustil hudbu. Byla to náhoda, že zrovna písně Carlose Santany.

    https://www.youtube.com/watch?v=AqZceAQSJvc&list=RDAqZceAQSJvc&t=49

    V Indii jsem jednou stál frontu na oběd a oslovil mne nějaký Američan. Měl jsem na sobě triko s nápisem „Monterey 1969 California“, vyprávěl mi, jak byl na tomto festu na vystoupení Crosby, Stills, Nash and Young. Jó, hudba spojuje.

    V Šumperku bylo muzikanty nabito. Ukázka atmosféry – z r. 2002?

    https://www.youtube.com/watch?v=pVGN0BZQmtg

    Před 15ti léty, to jsem ještě jezdil po těchto „třešničkách na dortu“, pak jsem byl nasměrován někam jinam.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

  3. Když jsem si pročítal ty otázky – problémy lidstva v první části článku, tak jsem si něco uvědomil. Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou, kdysi, slyšel na adresu člověka zajímavé konstatování. Prý skutečný člověk na tuto planetu ještě nedorazil, i když sám si možná myslí, že už tu je.

    Jestliže je koloběh nových a nových zrodů a stále se dnešní člověk potýká s karmickými dluhy v té negativní rovině, kdy je mu „postaru“ nakládána odveta v podobě oko za oko, zub za zub, zatímco on by měl spíše pokorně nastavit druhou tvář a odpouštět, tak si říkám ano. Člověk ještě nedorostl. A navíc, když tak filosofuji, může se stát, že se k tomu, aby „přišel“ nedostane, nestihne dostat, protože hrozí reální nebezpečí, že se mezitím vyhubí sám. Existovalo již něco podobného v historii planety ? Komu by to mohlo být líto, kdo by litoval? Je to nějaká /byla by/, z pohledu jen materiálního – hmotného světa, významná škoda? Komu je člověk a je-li vůbec, zodpovědný za život svůj a případně za život, který přímo hubí, či se to vyhubení jiných forem projevuje z lidské vedlejší činnosti ? Prostě, pokus s lidstvem, tak, jak ho v současnosti vnímáme, by se nepodařil a tvoření bude či nebude pokračovat. Planeta se „otřepe“, stavby se za tisíce let rozpadnou a možná ta Síla Stvoření sem „umístí“ další pokus.

    Ona bytost, jež se sama nazývá člověkem staví letadla, rakety, píše knihy, skládá hudbu, může být člověkem ještě jen ve stádiu svého zrodu a na vývojové cestě k pravému lidství. I když sami sebe pojmenováváme homo sapiens, můžeme být jen stínem představy, počátkem příslibu toho ČLOVĚKA, který by mohl teprve přijít.

    Bylo by zajímavé odpovídat, stručně, na ty předložené otázky.

    Hezký podzimní den.

  4. A takových jenom cca 200 jaderných bomb a hlavic, které by proletěly na různé cíle přes jinak propracovanou PRO těch obránců i útočníků, to by byl pěkný vulkán. A nebo nějaká umělá nemoc, epidemie pro redukci obyvatelstva – prostě takový džin z lahve vědy, který by se vymkl kontrole.

    Luboši, zdravím. Již jste tu dlouho nebyl. Cesty? Nemoc?

    Filosofie, to je pane věda. Takoví studenti idealistických škol došli k závěru, že vědomí určuje bytí. A pak přišel názor ateistické etapy kultury – bytí určuje vědomí.A teď „babo raď“.

    1. ad.:že vědomí určuje bytí. A pak přišel názor ateistické etapy kultury – bytí určuje vědomí.A teď „babo raď“.

      Nejsem sice baba, ale platí oboje současně. To je paradox, který člověk těžko chápe.

  5. Paradox v tom moc nevidím. / jednou mi sdělil pan Krbec až úsměvný paradox – „Kréťan Epimenidés řekl, že všichni Kréťané jsou lháři“ /

    Ateisté se dívají jakoby zespodu nahoru, z pozice hmotě vládnoucího člověka, protože Boha neuznávají.
    A ti první, maje Boha, to říkají naopak.

    pro Luboše – z filosofického hlediska k Vaší větě :“ Prý skutečný člověk na tuto planetu ještě nedorazil, i když sám si možná myslí, že už tu je.“ Protože jako lidé jsme uvnitř svého života, nedokážeme kvalitu svého vývoje objektivně posoudit. Jinak dle článku – „Můžeme subjektivním rozumem dosáhnout skutečného posouzení objektivní reality? “ Víme, jestli od nějaké etapy svého vývoje jsme se neodklonili od ideálu, o kterém ale pranic nevíme.
    Inu, filosofie.
    Zdravím Vás zase na stránkách. /info – dnes na netu končím – opět jóga, zítra se sám ozvu /

  6. Když jsem tu nahoře psal mých pár slov k článku, tak před tím mi běžela televize. ZOOM a něco tam mluvily různé hlasy /nedíval jsem se / o vesmíru, o velkém třesku, o biliontinách biliontiny první sekundy, o nad světelné rychlosti prvního rozpínání od toho počátku / kupříkladu od nuly +0,00000000000000035 do velikosti kuličky velikosti hrášku ???, ať nikdo ty nuly nepočítá, o přesnost až tak nejde/, o pozdějším vzniku atomů a hmoty. O rozpínání času, prostoru, o teplotách…….jaký to musel být rachot. A pak, uplynuly nějaké miliardy let a do již obrovského vesmíru hmoty, galaxií, temné hmoty, děr červích i jiných, světla, teploty i chladu, záření, vln a gravitací se dostal, jak?, nějaký zárodek života; a jaký? Měl mít možná také první bod, první popud, kde ve všech těch hmotách a zářeních vznikl impuls k životu. A ten se stal ve svém „průběhu“, ve svém vývoji, tak jak ho nyní prožíváme, vědomým a s vědomím.

    Našel jsem si, Vendo, druhé pokračování Vašeho článku, druhé z těch prázdninových otázek, které také nejde podle mne zodpovědět.

    „Co takhle věčná otázka – přišli jsme sem na svět dobrovolně, z vlastní vůle, a nebo jsme sem byli posláni Vyšší Silou? Nebo a proč máme vůbec hledat Boha? Dá se Bůh poznat osobním setkáním a když ano, jakým způsobem se s ním lze potkat? Unesla by naše podstata setkání s Bohem? Je Bůh v nás? Jsem já v něm? Je nutné (dobré, žádoucí, a pro nás povyšující,…) si takové otázky vůbec klást? Rozlišujeme obecné hodnoty života ve zkoumání vlastního života? Může naše inteligence Boha pochopit? Jakou roli hraje v životě rozum? Co je to mysl? Co je to vědomí? Kdy ho mám, kdy ho nemám? A proč Bůh stvořil tento svět? Jaký s ním má záměr? Je to celé hra a naše role jsou předurčeny? Je to jeho projekce? Čím se řídí? Jaké jsou zákony Nejvyššího? Pochopili bychom na naší úrovni jejich znění? Co je podstatou Lásky? Jakou roli v ní hraje naše tělesnost?…………..“

    Cesta od první „živé“ molekuly k broukům, rybám ptákům, savcům až ke člověku,byla dlouhá. Podle čeho se to sestavilo do těch různorodých forem života? A kde se vzaly viry a bakterie, a třeba i parazitující mikro organizmy? To všechno ta hmota zařídila sama? To je prvotně zakomponováno v uhlíku, kyslíku, vodíku, dusíku, křemíku……? v  „životu“ jejich atomů? Jaká síla ten prvopočátek inteligence vytvořila?

    S pokorou jdu zase dnes pracovat a s pokorou uznávám, že filosofie se může „hrabat“ v čem je libo. Dvě otázky mne napadají – dojde někdy filosofie k úplnému poznání stvoření ? Dojde věda k témuž, k odpovědím, co je v těch formulovaných otázkách?

    1. Na všechny Vaše otázky najdete odpověď v Bhagavatgítě a Šrímad Bhagavatámu, chce to jen mít nějakou víru, pokoru a nespekulovat. Ale jestli si myslíte, že na to přijdete svým rozumem, tak jen budete ztrácet čas.

      1. Na všechny Vaše otázky najdete odpověď v Bhagavatgítě a Šrímad Bhagavatámu, chce to jen mít nějakou víru, pokoru a nespekulovat. Ale jestli si myslíte, že na to přijdete svým rozumem, tak jen budete ztrácet čas.

        http://www.vedabase.com/cs

        1. Děkuji Za odkaz.
          Rozum?
          Odkládám jej „bokem“ a čekám, až přijde ta správná chvíle k prostudování těchto děl. Cestu nyní mám.
          Ale přece jen – rozum může pomoci třídit tzv. „falešné odbočky“.
          Fakt je, že mi to mnohdy opravdu trvá desetiletí, než se mi „rozjasní“ v případě že jsem se dostala do labyrintu :-)

      2. http://www.gaaba.cz/BHAGAVADGITA.pdf
        Bhagavat-gíta zpěv vznešeného. A není tam všechno, to už jsme tady měli : v bibli neb v koránu je všechno a co tam není, tak není třeba.
        Bhagavat-gíta je 3000 let stará a na vše odpovědi mít nemůže. Je tam hodně moudrosti, ale abychom to aplikovali na dnešek a dnešní poznání, musíme hodně abstraktní pojmy konkretizovat a zapojit pojmy moderní vědy.
        Vývoj vesmíru má v sobě zabudován princip nárůstu uspořádanosti na některých místech na úkor jiných oblastí a energie k udržení tohoto nepravděpodobného systému se musí dodávat. Ve vlastnostech atomů uhlíku, vodíku, kyslíku.. vzniklých po výbuchu supernov je, že může vznikat život ve vhodných podmínkách. Důkazem toho je život na Zemi. Jestliže tento těžko pochopitelný princip samovolného postupného vzniku a vývoje života budeme nazývat Bůh, tak je to srozumitelné.

        1. Pane Pardale, napsal jste , že „Ve vlastnostech atomů uhlíku, vodíku, kyslíku.. vzniklých po výbuchu supernov je, že může vznikat život ve vhodných podmínkách. Důkazem toho je život na Zemi. „. Jinými slovy, příčinou vzniku života na Zemi jsou výbuchy supernov, následkem čehož vznikly atomy uhlíku, vodíku, kyslíku.. a při jejich vlastnostech a vhodných podmínkách může vznikat život. Důkazem toho je život na Zemi.

          Je to jednoduché a asi není vůbec podle Vás potřeba hledat, kdy, v kterém prostoru vesmíru, která supernova a její výbuch zapřičinil život na Zemi.

          Tady je jeden článek a ukázka z něho :

          „Tato událost a poznatek z CERNu by mohl být považován jen za jednu další z celé řady záhad, kterou se snaží laboratoře v CERNu rozlousknout při pokusech na LHC. Nicméně všechny dosavadní testy ve švýcarském institutu, namísto odpovědí, přináší jen další a nové otázky. Jenže toto není poprvé, kdy fyzika naráží na podivnou bariéru naší existence. Už před desítkami let převrátila kvantová fyzika naruby de facto všechno, co jsme kdy znali o našem vesmíru a dodnes jen s těží dokážeme vysvětlit události a jevy v kvantovém poli, superpoziční stavy, jevy vlnové spojitosti apod. Jenže postupně se ukazuje, že nejenom vědci v CERNu, ale i samotné lidstvo je najednou stavěno do pozice, kdy si klade otázku původu a vzniku vlastní existence. “

          Zdůrazňuji poslední souvětí „……Jenže postupně se ukazuje, že nejenom vědci v CERNu, ale i samotné lidstvo je najednou stavěno do pozice, kdy si klade otázku původu a vzniku vlastní existence. “

          A o tom je vlastně filosofie. Ta se ale moc daleko nedostane. A věda? Ta si tady, vyjádřením pana Pardala, původ a vznik vlastní /lidské/ existence vysvětlila. Jak to ale dokázat?

          Celý článek zde:
          https://aeronet.cz/news/video-laboratore-cernu-narazily-na-podivnou-barieru-nasi-fyzikalni-reality-vubec-bychom-nemeli-existovat-proc-umela-inteligence-umi-resit-existencni-paradox-lepe-nez-zivy-clovek-desiva-souvislost/

          Ten Dr.Michio Kaku je známý, uznávaný vědec a nebo nějaký šarlatán ?

        2. I Vám děkuji za odkaz.
          Ano, je třeba zapojit i rozum, či znalosti, třeba fyziky. Kdysi mne fascinoval tzv. pion, ale mé znalosti jsou velmi chabé. Přitom zákonitosti – řád ve vesmíru mnohé napovídá prostřednictvím působení energií. Jak trošku jinými slovy píšete.
          Ovšem kdybych mohla vidět a cítit onu božskou částici zaznamenanou v Cernu tuším,… to by bylo něco. No co už, nevidím, necítím ji ani o ní nic bližšího nevím :-)

        3. Pardále nevymýšlejte si, Bhagavatgíta není 3000 let stará a jsou v ní odpovědi na všechny otázky předložené Lubošem.To, že Vy něco neznáte ještě neznamená, že to neexistuje. Je uvedeno v Bhagavatgítě :
          Bg 4.1 — Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil: Tuto neměnnou vědu o yoze jsem vyložil bohu Slunce Vivasvānovi, Vivasvān ji předal Manuovi, otci lidstva, a Manu ji potom sdělil Ikṣvākuovi.

          Část významu :
          V tuto chvíli máme za sebou pět tisíc let Kali-yugy, která trvá 432 000 let. Před ní byla Dvāpara-yuga (trvala 800 000 let) a před ní Tretā-yuga (1 200 000 let). Manu tedy přednesl Bhagavad-gītu svému žákovi a synovi Mahārājovi Ikṣvākuovi, králi planety Země, zhruba před dvěma milióny pěti tisíci lety. Věk nynějšího Manua má trvat přibližně 305 300 000 let, z čehož 120 400 000 již uplynulo. Když vezmeme na vědomí, že Pán vyložil Gītu svému žákovi, bohu Slunce Vivasvānovi, před Manuovým narozením, byla podle hrubého odhadu pronesena před nejméně sto dvaceti milióny čtyřmi sty tisíci lety; a v lidské společnosti je známá dva milióny let. Pán ji znovu sdělil před zhruba pěti tisíci lety Arjunovi. To je přibližná historie Gīty, jak ji líčí Gītā samotná i Pán Kṛṣṇa, který ji přednesl. Vyslechnout ji měl bůh Slunce Vivasvān, neboť je také kṣatriyou a otcem všech kṣatriyů dynastie

          1. Dobře, Jaromíre, to nemá chybu, před 120 milionů let už uplynulo, byla doba geologická doba křídy v druhohorách, na zemi vládli dinosauři a té době Pán vykládat Gitu svému žákovi. Jak píšete :“ Když vezmeme na vědomí, že Pán vyložil Gītu svému žákovi, bohu Slunce Vivasvānovi, před Manuovým narozením, byla podle hrubého odhadu pronesena před nejméně sto dvaceti milióny čtyřmi sty tisíci lety“
            Bhagavat-gíta není stará 3 000 let, jak jsem uvedl z hlavy, ale :“ Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan).
            Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.[1][2] „

        4. Pardale, píšete: „Jestliže tento těžko pochopitelný princip samovolného postupného vzniku a vývoje života budeme nazývat Bůh, tak je to srozumitelné.“

          Musím uznat, že vaše snaha popřít Boha-Stovřitele, jako osobní věčnou bytost, je pozoruhodná. Četl jste někdy Žalm 14?

    2. Luboši, díky za dobrý, věcný příspěvek. Inspiroval již i pana Pardala. Věda a filosofie se často střetává, střetávala a zřejmě bude střetávat.

      Pro Pardala jsem dal odkaz na článek, kde je i video a kde je citován Dr.Kaku. Je to vědec, kolega pana Pardala /oba publikují/.

      V tom článku se tam píše – „Švýcarský CERN před zhruba dvěma týdny vypustil do světa znepokojivé zjištění, které vyplynulo z posledních pokusů na urychlovači LHC (Large Hadron Collider) po spuštění zařízení do plného a ostrého provozu. Fyzikové prováděli pokus se srážkami částic a sledovali proces vzniku antihmotových prvků, konkrétně anti-vodíku. Pokusy odhalily základní princip, že antihmotové částice mají stejné strukturální vlastnosti a jedná se o dokonalé zrcadlové kopie hmotných prvků běžného vodíku. Jenže pokusy při sebevětší snaze neodhalily jev, který je hmatatelný v celém našem vesmíru, kde je zjevný nadbytek hmoty nad antihmotou, což odporuje těm nejzákladnějším fyzikálním energetickým zákonům.

      A co je ještě větší problém, že pokud by opravdu vesmír vznikl při Velkém třesku, jak se dosud uvádí, potom by nikdy nevznikl časoprostor a tím pádem ani vesmír. Pokusy na LHC měly odhalit mechanismus, kdy při kolizi částic vzniknou kopie jevů toho, co proběhlo v mnohem větším měřítku při Velkém třesku, ale k tomu při testech nedochází. Video v úvodu obsahuje rozhovor s teoretickým fyzikem Dr. Michio Kakem, který je jednou z hlavních postav 4. průmyslové revoluce. Prosazuje fúzi a konvergenci člověka a stroje. V rozhovoru upozorňuje na rozpor mezi hmotou a antihmotou.“

      Pan Jaromír dostal všechny odpovědi v knize, někdo jiný je hledá jinde. Kdo je zná, to je celkem jasné; ten, kdo VÍ, ten kdo za tím vším děním JE. Ten kdo EXISTOVAL od počátku, kdo je VĚČNÝ.

      Pěkný den.

  7. Bhagavat-gíta není stará 3 000 let, jak jsem uvedl z hlavy, ale :“ Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan).

    Bhagavatgítu i ostatní Védy vyslovil Krišna pro celé hmotné stvoření, kdybyste pozorně četl uvedený verš, tak to pochopíte : Pán vyložil Gītu svému žákovi, bohu Slunce Vivasvānovi.
    Tzv.“vědci“ předkládané teorie o historii Země se neustále mění a stále se nacházejí důkazy o tom, že člověk byl na Zemi daleko dříve, i v období jak píšete, že tu vládli dinosauři.

  8. Pro účastníky diskuze:

    V Exodu 20 je jasně psáno o umělé inteligenci Ducha.Informace,které tam jsou uvedeny velice úzce souvisí s veršem BhagavadGíty 4.1,kde se jasně píše o tom,proč zde člověk je a koho je
    součástí i jaký je jeho úkol.
    Pokud ještě stále nevidíte Otcovu šachovou partii ani zde na stránkách Gnosis,pak máte
    velký problém se svou arogancí a ješitností.

    Stav mysli=kŕma je rozhodující při čtení Písma.Stav ducha závisí na Zdroji duše.

    PS:Skutečně si stále myslíte,že jste pány své mysli?

    1. Pánem mysli je ten, komu patří :
      Bg 7.4 — Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie.

      1. Jaromíre, když už citujete Bhadavat-gítu 7.4, tak tam je:
        „4. Je osm druhů vnějších projevů Mé přirozenosti: Země, voda, vzduch, oheň, éter, mysl, inteligence a lidské já.“
        Tedy ne falešné ego.

        1. Jde o to, jaký překlad Bhagavatgíty používáte, falešné ego je často používané,“ lidské já“ jsem ještě neslyšel.

          1. To asi máte pravdu, ale stalo se co jsem si myslel. Pochybuji, že Indové znali před x tisíci lety co je to slovo ego. Bhadavat-gítě se ego používá pouze ve výkladu. Hlavně že všichni ví, že se toho musí zbavit.

          2. Slovo ego se v jazyce sanskrt /hindi/ překládá jako ahankár. Doslova značí pýchu, egoismus, domýšlivost.

          3. ad.Pochybuji, že Indové znali před x tisíci lety co je to slovo ego. Bhadavat-gítě se ego používá pouze ve výkladu. Hlavně že všichni ví, že se toho musí zbavit.
            ———————–

            Dobrý postřeh.Jen tak dál.

      2. 1.slovo „dílčí“/různé,manifestované,zhmotněné/ neznamená „oddělené“.Boha od člověka
        oddělují jen pomatení šílenci.Hůř jsou na tom ti,kteří jejich tisíckrát přežvýkaným
        lžím bez důsledného ověřování věří.Oddělené-je vůbec možné napsat takovou blbost?!

        2.špatný překlad textu

        3.slova : Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, ..= jsou SYMBOLY

        ————————
        4.Takže veškeré komentáře,pokud člověk nerozumí symbolům a pracně si slova neověřuje, nejen k veršům BhagavadGíty a pod nimi,jsou jen prázdnou slámou-o ničem.

        1. Všechno jsou podle Hvězdičky jen špatné překlady, v Bhagavatgítě, v Bibli a nevím v čem ještě. Proč tedy nenapíšete svoje překlady těchto knih a dejte k nim i výklady. Pochybuji, že je bude někdo číst, Vaše výklady jsou nesrozumitelné a delší příspěvky se nedají číst vůbec. Pokud to tak Bůh chce, že jenom Vy rozumíte jeho slovům, je to ok. Pak ale nechápu, jak chce, aby se zbloudilé duše v tomto hmotném světě vrátili zpátky k Bohu, když správné výklady písem dává jen Hvězdička a všichni ostatní jsou jen, cituji- pomatení šílenci. A nemusíte mi psát o chudobě mého srdce, já o ní vím. Ani mě nezajímá, co Vám o mě řekne Otec.

          1. Jaromíre, k rozhovoru s Otcem nepotřebujete přece žádného prostředníka. Žádného. :-)

          2. ad: Ani mě nezajímá, co Vám o mě řekne Otec.

            To taky ani není vůbec potřeba. Přece(vaše) reč je odrazem a obrazem (vašeho) ducha. Jak prosté, že?

          3. Jaromíre, z mého stupně poznání má k prohlédnutí této reality a hry dojít veeelmi pozvolna aby hra neskončila záhy. Nic se neděje náhodně, vše má svůj smysl, jen ho díky našim lidským omezeným podmínkám vnímání nevidíme. Hvězdička, Jaromír, Milenium i všichni ostatní hrají své role, a každý je dokonalý takový jaký je. Je bláhové ostatní či sebe odsuzovat za své chování a činy.

  9. Falešné ego je nejjemnější obal duše, který jí poutá k tělu. Je to pocit, že já jsem toto hmotné tělo.
    Nevím, co Matrixe vede k tomu, že pochybuje o znalostech lidí před x tisíci lety. Jestli věří té historii, co nám dnešní „vědci“ předkládají, tak k tomu není co dodat.

    1. ad.Nevím, co Matrixe vede k tomu, že pochybuje o znalostech lidí před x tisíci lety.
      ————-

      Že by „hniloba na Kosti“ a jejich důsledky?
      Převzaté „znalosti“ nejsou skutečným poznáním.Znát neznamená vědět.
      A nejen ty jsi toho důkazem v „živém obraze“.

    2. ad: Falešné ego je nejjemnější obal duše, který jí poutá k tělu. Je to pocit, že já jsem toto hmotné tělo.

      Pocit je hovno. Hovno, hovno, hovno, a tisíckát hovno. Vědomí je vše a vše je vědomí. Tečka.

  10. → Převzaté „znalosti“ nejsou skutečným poznáním. Znát neznamená vědět.

    WOW! +1!!!

  11. Když duch vchází do jemné hmoty, rodí se emoce (obrazy), excitující mysl (a ta je pro ducha zpětnou vazbou).
    Když duch vchází do mysli, rodí se emoce, excitující hrubou hmotu (a ta je pro ducha zpětnou vazbou).
    To je zásadní rozdíl mezi Bohem a Císařem. (A člověk má dát oběma to, co je jejich.)
    A to je rovněž důvod, proč Boha nelze poznat skrze mysl – jedině Císaře.
    Zároveň platí, že v duchovnu se nemůže odehrát nic, co by se neodehrálo v hmotě.
    Proto také jakákoli realita v hmotě je symbolem pro realitu v duchovnu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017