Fyzika jako geometrie, 4D

„Jestliže někdo zasvětí celý svůj život geometrii čtyřrozměrného prostoru, dovede si snad posléze čtyřrozměrný prostor i představit.“ J. H. Poincaré

 

Úvod

Nevysvětlíme mořské rybě, co je oheň. Ryba ani nezná důkladné teplotní změny svého prostředí, jaké našemu hmatu poskytuje oheň. Bylo by to ještě obtížnější, než pochopit podstatu 4D prostoru – jakým způsobem rozmísťuje svou hmotu.

Albert Einstein (1920)Základem výsledků Alberta Einsteina byly smyslové představy. Až následně je matematicky zpracovával – k výpočtům časů či gravitace v teorii relativity, k vysvětlení fotoefektu.

Zatímco nejnovější životopisy zevrubně pátrají po stopách původu jeho teorií v jeho soukromém životě, fyzikové si stále jasněji uvědomují, že Einsteinovy teorie nevycházejí z tajemných matematických výpočtů (natož z jeho milostného života), ale z jednoduchých a elegantních fyzikálních představ. Einstein často říkával, že pokud nějaká nová teorie není založena na fyzikální představě dostatečně prosté, aby jí porozumělo i dítě, je pravděpodobně bezcenná. – Michio Kaku: Einsteinův vesmír

Před sto i více lety zasáhla lidstvo myšlenka čtyřrozměrného (4D) prostoru. Zpracovávali jej porůznu Lagrange, Mobius, Grassmann, Hamilton, Schläfli, Hinton, Abbott, Steiner, Minkowski a další. Básnili o něm spisovatelé, prostě zajímavost z matematiky se přesunula i do uvažování – asi jako později existence našich mimozemšťanů.

Matematicky je nadprostor (3+1)D důkladně zpracovaný. Jenže my žijeme smyslovými zážitky – a to je jiná.

Jak je to tedy se 4D koulí? Einstein měl pravdu, člověka se zmocní beznaděj, když si to snaží představit! Karel Levitin: Geometrická rapsódie, SNTL 1991, s.16

Pochopitelně, když si svět představujeme jako geometrickou omáčku. Tento přístup je nám vnucován každodenním zrakovým vjemem spojitého prostoru.

Úsečka je v něm sestavená z pohádkových, nekonečně malých bodů; a stejně tak blízkých. Nebo dvě přímky – rovnoběžky, jdou až do nekonečna, kde se konečně spojí – na věčné, nekonečné časy. Někteří z nás na tom trvají, že rovnoběžky se nakonec sdruží – a nesledují, že pokračovat do nekonečna znamená, že to nikdy nenastane.

Spojitý prostor nám ztěžuje vyhledání, jakým způsobem byl vytvořený. Vzniklý ve prospěch vnímajícího vědomí, které dosud žádný prostor nemělo. Víc vyhovuje touze po rozprávkově nepoznatelném a neřádném. Nevidím v tom směr k takovému Stvořiteli, který by dbal pořádku, jednal zákonitě a i nalezitelně.

„Vesmír vypadá, jako by byl navržen čistým matematikem.“ James Jeans, 1877-1946

V hledání představ geometrických vyšších rozměrů může pomoci mechanický model prostoru. Jako i tvořivý geniální fyzik nejprve promýšlel své smyslové představy.

Mějme na talíři rýži. Zrní, buňky ať tvoří prostor, namísto omáčky. Oddělené pozice pro body dovolí vznikat útvarům ve zvoleném počtu směrů – geometrických rozměrů. V nich všechny body můžeme mít spočítané, včetně posledního. Bodový, diskrétní prostor nabízí sestavování libovolněrozměrných prostorů, ve prospěch smyslového posouzení. A i soudit nalezenou příčinu zpomalování času hmotě, jež se pohybuje.

Ryba, která kouše, neštěká. Tato věta je nevyvratitelná, takže nevědecká. Anebo někdo prokáže opak?
 

Krychle

Krychli si snadno představíme jako těleso složené z naskládaných ploch, třeba z plechů.

Ať čtverce, narovnané na sobě, vytvoří krychli. Pak na ni hleďme z toho směru, ze kterého vnímáme pouze čtverec prvního plechu – jedinou její stěnu.
 

Vrstvy 2D skla

Pokud by však byly naskládané, na sobě, průhledné skleněné tabulky (jakoby 2D vrstvy), pak bychom viděli i do hloubky skleněné krychle. Zahlédli bychom například barevné kaňky na vnitřních tabulkách.
 

Krychle 4D

Domnělý 4D prostor je složený ze sousedních objemů. Hodnotím je jako posunuté vždy jen o malý kousek. To se pak svými objemy prostupují – dle našeho hodnocení? Záhada je v tom, že ony objemy, ve 4D, existují každý sám pro sebe, neprostupují se.

Sestava krychlí vytvoří 4D krychli. Každá použitá krychle má ve 4D prostoru svůj 3D prostor. Ve čtvrtém prostorovém rozměru má každý 3D objem samostatnou existenci, a přitom každý bod objemu sousedí s odpovídajícími body obou sousedních objemů.

Oči člověka tohoto 4D nadprostoru, Čtveráka, předkládají 3D „obrazy”. Vidí, vnímá vše v hloubce objemu. Kdežto my – o jeden rozměr méně – vnímáme jen plošný otisk 3D okolí, tedy 2D obrazy.

Hledí-li čtyřrozměrný Čtverák na 4D krychli, sleduje celý objem první ze všech krychlí, tedy všechny body jejího vnitřku, té nejbližší z celé řady, jež tvoří 4D krychli.

My vidíme méně: toliko k nám přivrácenou část povrchu krychle. Například nezkreslený, nenakloněný čtverec jediné ze šesti stěn.
 

Vrstvy 3D skla

U nás, ve 3D světě, nevytvoříme 4D prostor. Ovšem – přece něco zkusím. Představme si řadu skleněných průhledných krychlí, navíc ať se prostupují. Tak, jakoby naši šikovní skláři vyrobili 3D sestavu, kterou vídáme jako průmět 4D krychle na 2D obrázek.

Představuji si zrakový zážitek 4D prostoru tak, že v řadě objemů vidím stále dál, skrz jednotlivé objemy. Například v každém z objemů se uprostřed nachází jedna koule, a taková řada mnoha koulí, navazujících velikostí, vytvoří 4D kouli.

Podobně jako v našem 3D prostoru můžeme chápat kouli jako objem, sestavený z kruhů – od nejmenšího k největšímu a pak jsou zase zmenšované.

Připomenu, že my máme 2D vidění, ač žijeme ve 3D prostoru. Vnímáme skrz plochu oční sítnice. Trojrozměrné objekty předávají do 2D sítnice zážitky, například – k nám přivrácený povrch domku na blízku, a kolem něho – vzdálený les.

Ve 4D prostoru by měl tvor 3D vidění. Vnímal by celý objem III0 toho prvního ze všech (III0 – III2), jež mu tvoří 4D prostor. První z 3D objemů nemá zaplněný celý svůj objem hmotou (zelené body), takže dál by se Čtverákův 3D vjem doplňoval zářením z hmoty vzdálenějších objemů III1 a III2.

Znovu. Čtverák zásadně vidí vše vevnitř prvního nastaveného objemu III0, my jen výjimečně – ve skle. Když však první objem není Čtverákovi hmotou zcela zaplněný, pak mu vzniká zážitek i ze vzdálenějších objemů. Tak posuzuji 4D vidění. Uplatní se tyto názory v budoucí počítačové virtuální realitě čtyřrozměrného prostoru?
 

Obrys 4D koule

Obrysem kruhu je kružnice. Otáčení kruhu nám zobrazuje elipsu proměnné velikosti, až i úsečku – zvolíme-li k otáčení vhodnou osu.

Obrysem koule je také kružnice, ovšem otáčením koule se její obrys nemění.

Vznik koule si lze představit v následku naskládání kruhů od nejmenšího k největšímu a zase nazpět. Viděný povrch koule pak tvoří obvody kruhů. Ovšem sestava z kruhů je jen myšlená. Hledí-li pozorovatel na kouli z kterékoliv strany, ony myšlené kruhy může znovu vrstvit – vždy směrem od sebe pryč.

Obrysem 4D koule je také jen kružnice. 4D koule by vznikla naskládáním koulí od nejmenší k největší a zase zpět. Byly by snad nakládané jedna za druhou? Ne, navzájem by se sousedky pronikaly, posunuté jen o nepatrný kousek. V obrázku jsou koule (postupně fialová, zelená, šedá, hnědá a modrá) deformované v elipsoidy, obdobně jako na obrázku výše kouli tvořily elipsy – vzniklé šikmým pohledem na kružnice.

A opět – je to jen myšlená 4D sestava z 3D koulí. Protože při Čtverákově pohledu z kterékoliv strany si lze představit koule skládané směrem od něho – v podobnosti se stavem v 3D prostoru, s koulí.
 

Smysl přemítání o prostoru

Základem životního zážitku je zřejmě vnímání hmoty s prostorem, a s jejím ovlivňováním. Spekulacemi o 4D prostoru posuzuji, jakým promyšleným způsobem se vytváří náš 3D svět. Mechanické modely – obrázky, uvažované z oddělených bodů, dovolují výsledky zpřístupnit lidskému chápání. Někdy lze najít jen naznačené sousední objemy na obrázku studovaného fyzika, přesné mechanické modely však netvoří.

Naopak vycházet ze spojitého prostoru, s jeho nepřesnými – bezvýslednými – iracionálními výpočty, například Pythagorovou větou? To asi sleduje věta dávného filosofa:

Žádné náboženské vyznání nehřešilo zneužíváním metafyzických výrazů tolik jako matematika. Ludwig Wittgenstein, 1929

Vše v dávnověku sděleno a zapsáno? Lidé se snad ani nemají pokoušet zjišťovat, jak byl vlastně náš svět vyroben? Snad příkazem? Jako když malé dítě řekne – dej mně to! A už to má.

Představme si jazykovědce, kteří by 98 % svého úsilí věnovali výpočtům. Zajímalo by je, jaký je průměrný počet hlásek ve slově, kolik slov má průměrně věta, které písmeno je nejčastěji jako první, jako poslední. Které dvojice písmen se nejčastěji sdružují. A tak dál. S počítači by to byla zajímavá práce. Jenže přece jsou důležitější jiné souvislosti – laicky odhaduji – jaký je vývoj jazyka v minulosti, jak asi do budoucnosti, jak vznikaly odlišnosti od příbuzných jazyků, a další, mně neznámé úkoly.

Podobně nezdůrazňují matematiku tvůrci ani v hudbě, ani v medicíně.

Kdežto fyzika staví víc dopředu počítání a nezdůrazňuje mechanické modely. Dosáhla sice kolosálních úspěchů, ovšem věta „fyzika jako geometrie” byla důležitými vědci vyslovena už dávno.
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 1

55 komentářů

Přidat komentář
  1. Výborně, kolego. Vaše úvahy jsou velmi pěkné.

    Podle mého je svět geometrizovatelný celý (i s vědomím). Vše se dá převést na geometrii. I logika. Fyzikální prostor lze formulovat nad racionálními čísly (to je Váš přístup, jestli jsem správně pochopil), nebo nad reálnými čísly (i s čísly z ℝ-ℚ). Podle Vás přístup zavedení reálného prostoru brání celkovému pochopení prostoru, doslovně píšete: Spojitý prostor nám ztěžuje vyhledání, jakým způsobem byl vytvořený.

    Já jsem shodou okolností včera večer napsal článek, který obsahuje argument, jak nám zavedení racionálního prostoru a možnost zavedení reálného prostoru ukazuje akt kreace a povahy prostoru jako takového. Jsem zvědavý, co na to řeknete.

    Ke hřešení matematiky. Myslím si, že to je výslovným úkolem lidské matematiky hřešit co nejvíce, protože metafyzika je cíl matematiky, a to doslova ukážu ve svém pojednání o matematické filozofii.

    Jinak je samozřejmě Vaše práce o racionálních prostorech velice pěkná a zajímavá.

    S pozdravem Jan Kozohorský

    1. Díky za příznivé hodnocení.
      Psal jsem: „Spojitý prostor nám ztěžuje vyhledání, jakým způsobem byl vytvořený.“
      Nabízejí se dvě možnosti:
      a) Vnímaný spojitý perspektivní prostor (zraku a sluchu) je odrazem, přeměněním Euklidova prostoru.
      Zorný úhel tento uznávaný postup vysvětluje:
      http://tichanek.cz/g2v/2obr8.GIF
      b) Ale zorné úhly uznává i obrázek, který nepotřebuje Euklidův prostor:
      http://tichanek.cz/g2v/2obr9.GIF
      (Je podložený bodovým prostorem)
      *
      a) Vzdálenost mezi dvěma body počítáme např. Pythagorovou větou. Není srozumitelné, že jejich konečné geometrické vzdálenosti nevychází konečný výsledek. Nýbrž často je výpočet bezvýsledný = iracionální.
      *
      Výběr (b) pro vysvětlení existence preferuji, protože všechny výpočty, dle tohoto přístupu, jsou racionální.

  2. Pane Tichánku,
    jak by vypadala geometrie 5D, 9D, 99D, atd… Přece matematicky těch rozměrů může být velmi mnoho – nechci použít to slovo nekonečno. Neboli, proč ta geometrie končí u 4D?

    1. Mechanickými modely = obrázky jsem přiblížil 5D a 6D prostor:
      http://tichanek.cz/gp13/5D-6D-prostor-priblizit.html
      Nebo víc odkazů na n-D téma: Využití čtyřrozměrného prostoru
      http://tichanek.cz/fyzika-jako-geometrie.html#V
      *
      Podstatou tvorby vícerozměrných prostorů v bodovém (diskrétním) prostoru je rostoucí počet sousedních bodů. Např. na ploše má bod pouze 4 sousední posice, do kterých se dostane jedním krokem. V objemu jich má 6. Podobně pak 99D – navrhujete. Tam by měl bod 198 sousedních posic k přeskoku.

      1. ad.: Např. na ploše má bod pouze 4 sousední posice, do kterých se dostane jedním krokem. V objemu jich má 6.

        Tomu nerozumím, proč má bod pouze 4 sousední pozice. To se můžeme pohybovat jen kolmo? A jak pak ty kolmice vypadají v 99D?

        1. Vycházím z bodového prostoru, který má posice, pro výskyt bodů, rozmístěné jako pravoúhlou síť. Proto jen 4 sousední posice vůči 1 posici, ve 2D prostoru.
          http://tichanek.cz/g3v/3obr1.gif
          Obr. 1. Diskrétní prostor. Počet kroků určí vzdálenost mezi dvěma posicemi.
          *
          Dvě posice si jsou tak blízké, že po převodu do perspektivního vidění je nijak neodlišíme. Fyzika ovšem určila, že to má být nepatrných asi 10 na -43. metru. Pak ve (zdánlivě) spojitém makroskopickém (velikánském) prostoru se pohybujeme libovolným směrem.
          *
          Možnost vzniku 4D prostoru zrakovému lidskému vnímání? (Nebo 99D). Uvědomme si, že ani plochý vymyšlený tvor, ve 2D světě, nemůže přijít na to, jak si má představit 3. rozměr 3D světa. Podobně my.
          Jak Civilizace uskutečnila převod z matematických výsledků do našeho 3D (geometrického) zrakového vnímání, zde neposoudím. Podobně jako by „převezla“ omezené vnímání 2D tvora, a přece vyřešila 3D, podobně by vytvořila i 4 kolmice, nebo 99. Vždy každá dvojice kolmic se vzájemným úhlem 90°.

          1. Pane Tichánku.
            1) 3D krychle skla na obrázku se neprostupují, ale leží vedle sebe.
            2) 4D prostor vzniklý prostupováním průhledných 3D prostorů je stále 3D prostor. Stačí někde umístit počátek os x, y,z a můžeme vyjádřit vzdálenost prostupujících se vrstev od tohoto počátku.
            I když vzdálenosti mezi vrstvami budou infinitezimálně malé, stále jsou to vzdálenosti v 3 D protoru.
            3) Průhlednost 2 D vrstev : jde ve skutečnosti poloprůhlednost, jinak bychom vnitřní vrsty neviděli. Je to jen berlička, která retušuje to, vrstvy 2D prostoru nejsou ploché, ale mají třetí ( infinitezimální) rozměr. Skládáním ( nekonečného počtu) těchto infinitezimálních 2 D vrstev dosáhneme reálného třetího rozměru 3D.
            Příklad reálné číslo e =2,71828..lze dosáhnout nekonečným rozvojem = 1/0!+ 1/1!+1/2! +1/3! …
            4) Realtivistické fyzikální teorie ( STR) mají jako 4 rozměr čas. Podle obecné teorie relativity (OTR) hmotnost zakřivuje prostoročas.
            5) Velmi zjednodušeně řeknu, že čas a hmotnost ovliňují VLASTNOSTI 3D prostoru. Tím, že prametry 3D prostoru tentoi prostor ovlivňují není řečeno, že je prostor čtyrrozměrný.
            6) Řeknu asi chybně, je to jako bychom jednu z metrických os x,y, z nahradili osou měřenou v palcích nebo sférickými souřadnicemi. Bude to podivný prostor, ale pořád to bude 3 D prostor.
            7) 4D prostor si nedovedu představit. Z toho neplyne, že může existovat, ani to, že neexistuje. To prostě není argument.
            8) Jsem z toho taky Lojza.

          2. Pardale,

            ukázka konstrukce 4D prostoru potřebuje trochu fantazie… 4. rozměr je dodatečně jako přidán, i když nemůže být ve 3D spatřen. To je tak, když s nD pracujete nematematicky.

            „“Příklad reálné číslo e =2,71828..lze dosáhnout nekonečným rozvojem = 1/0!+ 1/1!+1/2! +1/3! … „“

            Nelze dosáhnout nekonečným rozvojem, podle Vás nekonečno ve světě neexistuje. Přece fyzika ho neuznává.

            Prostor je zakřivován energií předávanou částicím z Higgsova pole, ne hmotností!

            Čas sám o sobě nemůže nic ovlivňovat, je to veličina odvozená z termodynamického pohybu.

            Minkowski by s Vámi nesouhlasil, ten s Einsteinem tvrdil, že 4D prostor existuje. Vlastně ani nemůže neexistovat, jinak by STR, ani OTR nefungovala.

          3. Su z toho též Lojzík. Teda v jakém D-režimu proletěl onen šutřík z mezihvězdného prostoru našim mezihvězdným prostorem? Netuším…

          4. Já dyž strávím nějakou tu „veličinu odvozenou z termodynamického pohybu“ v místním vinném sklípku, tož ten štvrté rozměr vidím docela jasně.

          5. Pardalovi k 15.12.2017 (11:40)
            1) 3D krychle skla na obrázku se neprostupují, ale leží vedle sebe.
            Zřejmě jste to vystihl, bylo by potřeba modravý obrázek pěti stýkajících se krychlí (3D) dopracovat. Jen jsem ho jednoduše upravil z jiného mého obrázku.
            2) 4D prostor vzniklý prostupováním průhledných 3D prostorů je stále 3D prostor. Stačí někde umístit počátek os x, y,z a můžeme vyjádřit vzdálenost prostupujících se vrstev od tohoto počátku.
            Ano, máte-li na mysli pět skleněných krychlí, pak je to ve smyslu mé věty: „U nás, ve 3D světě, nevytvoříme 4D prostor.”
            I když vzdálenosti mezi vrstvami budou infinitezimálně malé, stále jsou to vzdálenosti v 3 D protoru.
            3) Průhlednost 2 D vrstev : jde ve skutečnosti poloprůhlednost, jinak bychom vnitřní vrsty neviděli. Je to jen berlička, která retušuje to, vrstvy 2D prostoru nejsou ploché, ale mají třetí ( infinitezimální) rozměr. Skládáním ( nekonečného počtu) těchto infinitezimálních 2 D vrstev dosáhneme reálného třetího rozměru 3D.

            a) „retušuje” – však jsem napsal „jakoby”: „průhledné skleněné tabulky (jakoby 2D vrstvy),”
            Vnitřní vrstvy naskládaných tabulek nemusí být poloprůhledné: navrhl jsem vidět kaňky na jejich površích. Ať jsou zcela průhledné.
            Příklad reálné číslo e =2,71828..lze dosáhnout nekonečným rozvojem = 1/0!+ 1/1!+1/2! +1/3! …
            b) Sleduji rozpor: „lze dosáhnout nekonečným rozvojem”.
            To říkají matematici. Rozvoj by nikdy neměl konec (nekonečným), takže dosáhnout nelze. Chápu však, že přenášíte názor z matematiky. Ta má na svá nekonečna plné právo, kdežto zde hledím zpracovávat reálně existující fyzikální poznatky.
            4) – 8)
            U těchto Vašich bodů tuším, že už nesměřují do mého článku.
            (8) Lojza má právo být Lojzou, ale proč Vy? Vystihl jste slabinu v bodě (1), v nedokonalém provedení obrázku.
            Poincaré psal snad o své představě 4D prostoru. V každém případě popisuji geometrickou sestavu 4D prostoru, směřující do fyziky.
            Mít přímo 4D vjemy, to by bylo něco jiného, snad virtuální realita tohle někdy zvládne?

          6. JanKo.
            Ano, souhlasím, se čtyřrozměrným prostoročasem
            https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Casoprostor
            pracuje STR a OTR, je to prostor pseudoeklidovský
            Δs^2 =Δx^2+Δy^2+Δz^2-c^2Δt^2
            Říkám jen, že si to nedovedu představit.

            OTR vytvořil Einsteiun 1915 dávno před tím, než byla vytvořena teorie Higgsova pole a někdy 2015 pak potvrzen Higgsův boson, který zjednodušeně řečeno způsobuje, že částice mají hmotnost.
            Zakřivení prostoru způsobenou gravitací, která je dána hmotností, je základem OTR. Takže mávejte dál Higgsovým bosonem, vypadá to vědecky.

          7. Pardale,

            energie Higgsova pole → energie částic → energie zakřivení prostoru. Takto funguje předávání energie při zakřivování prostoru. Všude je energie a žádná Vaše hmotnost!!!

          8. JanKo
            Tak to už máte tři až čtyři verze .
            1) v prostoru jsou samé nuly od – nekonečna do + nekonečna.
            2) v prostoru jsou nuly NEBO částice látky.
            3) v prostoru je energie Higgsova pole, energie částic, energie zakřivení prostoru.
            4) (v prostoru) „Všude je energie a žádná Vaše hmotnost!!!“
            Ale píšete ve sporu s 4) :“V bodech prostoru se můžou nacházet maximálně body látky, ze které se skládáte.“
            Takže se skládám z bodů látky a nemám žádnou hmotnost. Co to asi jsou ty body látky, které nemají žádnou hmotnost?
            Nevím, co je Váš pojem „energie zakřivení prostoru“. Vím co je energie a co je zakřivení prostoru.
            Máte svůj výklad pojmu věc ve smyslu látka.
            Připomínám, že hmota jsou látky ( složené z částic, atomů) nebo fyzikální pole, které působí silovými účinky na dálku ( gravitační pole, elektromagnetické pole..).
            Takže Vámi používaný pojem látka není totéž, co hmota, ale je to součást pojmu hmota.

            Píšete :“ Pardale, ne prostor se skládá z nulových bodů a neexistují body prostoru, které by reprezentovaly látku, zase mimo. “
            Jste sám ve sporu se sebou :““V bodech prostoru se můžou nacházet maximálně body látky, ze které se skládáte.“
            Říkáte : Neexistují body prostoru, by reprezentovaly látku. Současně v bodech prostoru se můžou nacházet maximálně body látky.

            Nebo „Čas sám o sobě nemůže nic ovlivňovat, je to veličina odvozená z termodynamického pohybu.“
            Jak už jsem psal čas ovliňuje třeba vzdálenost mezi body prostoročasu :
            Δs^2 =Δx^2+Δy^2+Δz^2-c^2Δt^2

          9. Pardale,

            verze jen jedna, tak která je popsána v mé matematické filozofii. Předávání energie z Higgsova pole do zakřivení časoprostoru, to říká moderní fyzika. To na wikipedii nenajdete, to je ta nejvyšší fyzika. Například černá díra je prostor tvořený pouze svou zakřivenou plochou, kde je uložená informace, která se projevuje jako energie zakřivení této plochy.

            Nul je v prostoru nekonečně mnoho a můžete je počítat přirozeným množstvím {0, 0, 0, …}, protože je jich přirozené množství, ale značit je budete samozřejmě racionálními čísly, aby jste nedostal úplně diskrétní prostor, od -∞ do +∞ je můžete seřadit, pokud v takovém prostoru zavedete 1 rozměr, nebo i více rozměrů, v každém rozměru je pak řadíte od -∞ do +∞.

            Kde jsou částice látky Vám schválně neřeknu, ale na bodech prostoru nejsou.

            V žádném případě látka nepůsobí silovými účinky na dálku. Vaše interpretace je Newtonovská. Gravitace zaprvé není síla a látka jí nepůsobí na dálku. To jsou krásné představy. Ale takto svět opravdu nefunguje. Gravitace je pouhý projev toho, že je prostor zakřiven a tělesa se přirozeně pohybují, je to jejich přirozený pohybový stav, pokud jim v tom nic nebrání (třeba překážka). Tělesa nejsou v zakřiveném poli v klidu. V klidu jsou pouze v poli o zakřivení 0, pokud je samozřejmě nenutí jiné fyzikální působení se pohybovat.

            Čas ovlivňuje vzdálenost, ano v prostoročase, ale ne v prostoru bez termodynamického času. Existuje i takový prostor.

          10. Pane JanKo, vymyslel jste toho už tolik, že si to odporuje.
            “V bodech prostoru se můžou nacházet maximálně body látky, ze které se skládáte.“
            „Kde jsou částice látky Vám schválně neřeknu, ale na bodech prostoru nejsou.“
            Velmi se divím, že operujete pojmy fyziky z TR, OTR , zakřivení prostoročasu, Higgsův bozon atd., když jste tu měl ponaučení, jak fyzici svět nechápou, když nemají rádi nekonečno, v němž jejich veličiny nelze definovat a fyzikální zákony použít.
            Nepsal jsem, že látka působí na dálku, ale že na dálku působí silou fyzikální pole ( třeba gravitační).
            Píšete, že gravitace není síla. Její základní definice říká, že je to univerzální síla :
            „Gravitace, gravitační interakce je univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty a právě tím se odlišuje od všech ostatních interakcí. “
            Držte se svých nekonečen, tam ničemu moc neuškodíte, už ani sobě.

          11. V bodech prostoru se můžou maximálně nacházet body látky… Tak tuto větu jsem napsal, aby bylo představitelné, co říkám. Jenže já nemůžu říct, co jsem napsal do 3. dílu, tam zajisté nepíši ještě, co jsou to body látky, ale hovořím o bodech prostoru tak, že už je zjevné, kam směruji svým popisem, kde by se látka mohla vyskytovat. Každý nový přístup je těžce pochopitelný a starými pojmy nelze vykládat a pomocí klasické fyziky už vůbec. Teorii nemůžete pochopit mimo její pojmy. A já jsem všechny pojmy ještě nesdělil. Takže nehledejte v mé teorii rozpor, hlavně ne v bodech prostoru, který ještě v 2. díle nebyl nadefinován. A nahlížet na to skrze klasický fyzikální prostor, to Vás nedovede k ničemu.

          12. JanKo,
            tady končím.
            Ono to celé nevede k ničemu. Např :“Tak tuto větu jsem napsal, aby bylo představitelné, co říkám.“
            Čili kecy, které se nedají obhájit a už neplatí. Zato dáváte slibotechnu na 3. díl, kde se budou dříve používané pojmy teprve definovat a bude se do nekonečna mlátit prázdná sláma, pardon : svět složený z nul od + do – nekonečna.

          13. Pardale,

            nebudu se bavit o tom, co nebylo zatím zveřejněno. A smiřte se s tím, že se nic neděje na bodech prostoru, to je jen Vaše primitivní představa, proto jsem tam napsal slůvko „maximálně“ na bodech prostoru. Protože to bude jen metafora a já si potrpím na přesném výkladu a v diskuzi Vám nepopíšu to, co bude komplexně zveřejněno. Článek byl napsán před 2 dny, tak dočkejte času, než bude vložen zde na web. Nebo jste takový nedočkavý? A co z toho, stejně to zase nepochopíte, protože tak, jak se logicky staví má teorie, tak Vy ji postupně krok za krokem nechápete, přestože se v jejím pochopení posouváte dále.

  3. Pane Tichánku,
    měl bych jeden dotaz. Jak je tlustá ta vrstva 2D? Jestli odpovíte jiné číslo než 0, pak je to objekt 3D. Jestli odpovíte 0, pak mám problém, co to vlastně je.

    1. Pro Lojza 16.12.2017 (7:17)
      „Jak je tlustá ta vrstva 2D?“
      Která?
      a) Napsal jsem: „Vrstvy 2D skla
      Pokud by však byly naskládané, na sobě, průhledné skleněné tabulky (jakoby 2D vrstvy), pak bychom viděli i do hloubky skleněné krychle.“
      Odpověď: text „(jakoby 2D vrstvy)“, znamená, že tabulkami jsou 3D objekty. Tloušťka > 0.
      b) Fiktivní stínový tvor, žijící ve vymyšleném 2D prostoru, nemá žádný 3. směr, žádný údaj o tloušťce svého světa mu neexistuje.

      1. Tak to jsem z toho ještě větší Lojza než včera. Takže skládáním objektů 3D na sebe získáte objekt 3D?
        Nebylo by lepší si připustit, že všechny objekty jsou 3D? 1D a 2D vznikne zanedbáním (resp. neuvažováním) některého rozměru?

        1. Píšete Lojzo: „Takže skládáním objektů 3D na sebe získáte objekt 3D?“ Ano, ano.
          *
          V našem světě máme objekty 3D. Vycházím z toho, že vznikly ne nějakým zanedbáním, ale že svět promyšleně vytvořila civilizace, jež není obsažena v našem světě.
          Lze posuzovat, zda dokážeme vytvářet objekty 2D. Promítáním na filmové plátno vzniká 2D zážitek. Vytvořili jsme tím 2D svět? Můžeme o tom filosofovat, ovšem základnější metodou jsou mi mechanické modely.

          1. Není třeba filosofovat, to plátno je 3D, takže jsme nic nevytvořili.

          2. Pro Lojza 16.12.2017 (10:22)
            Odlišnost našich posouzení odhaduji v tom, že svět já nechápu jako vytvořenou hmotu, nýbrž jako zážitky. Skutečnost či neskutečnost hmoty vybírám dle výpočetních výsledků – iracionalit. Za světem vyhledávám Informatiku, nikoliv hmotu.
            Svět mám za daný až v lidském vnímání, proto zážitek placatého světa z plátna mám za zážitek 2D světa, který jsme vytvořili.
            *
            Proč předchozí rozpor „Takže skládáním objektů 3D na sebe získáte objekt 3D?“
            Ve svém článku jsem odstavci: Krychle + Vrstvy 2D skla + Vrstvy 3D skla nabízel, že vnímáme jen povrch okolních 3D objektů. Výjimečně ve skle vidíme do hloubky, na skvrny.
            Bylo to úvodem k odstavci Krychle 4D, že 4D člověk by viděl vnitřek objemu okolních 4D objektů. To je odlišný od našeho běžného života.

          3. Obrázky (mechanické modely), jako základ mých přístupů, asi víc posoudí – odsoudí? – fyzik. Lojzovi nabízím prosté povídání, ač modely s iracionalitami mám za potřebnější. Spisovatelka popisuje, jak přichystané zážitky virtuální reality, jakoby hluboko pod vodou, lidé brali vážně. Nejen děti, i dospělí. A brát děcka do takové virtuální reality (zdánlivé skutečnosti) bylo dost ukrutné:
            http://tichanek.cz/odjinud/virtualni-realita-zazitek.html
            Plátno 3D sice vnímáme svými smysly, ale matematika neprokazuje, odmítá skutečnost hmotného světa. Naopak potvrzuje svět šálivé Máji, Indky.

  4. Pane Tichánku, pokud jde o VIDĚNÍ 4 D prostoru složeného z (polo)průhledných 3D prostorů, tak především jde o VIDĚNÍ 4D prostoru, ne o 4D prostor.
    3D tisk je skládání 3 D prostorových součástek z tenkých roztavených vrstev takřka 2D vrstev.
    Naše vidění je založené na perspektivě ( chápeme, že vzdálené stromy jsou velké stejně jako blízké), kterou vytváří mozek. Skládají se ovšem vjemy dvou očí od sebe vzdálených, takže vstup do mozku není plošný, jak píšete. Moc nerozumím tomu, že jedním okem vidíme skoro to samé jako oběma. Novorozenci chápou a možná i vidí jen prostor pár desítek centimetrů od oka, oko se vyvíjí a mozek se to musí naučit.

    Přeji vánoční pohodu v 3 D prostoru kolem Vás.

    1. Pro Pardal 21.12.2017 (9:31)
      Jen „VIDĚNÍ 4 D prostoru“? – Možná méně, jde o pouhou nápodobu vidění ve 4D prostoru.
      „Takřka 2D vrstvy“ – Jsou tvořené z molekul, proto je hodnotím: 3D. Nejtenčí vrstva uhlíku, grafenu – opět 3D.
      „(chápeme, že vzdálené stromy jsou velké stejně jako blízké)“ – V denním životě z toho vycházíme. Ovšem matematické ověření Euklidova prostoru (se stejně velkými stromy) bývá nejčastěji bezvýsledné. A to oproti ověření pojmu Mája, tam vždy racionálně. Pak svět sleduji založený informaticky. Ale proti gustu…

      „vstup do mozku není plošný, jak píšete.“ K tomu jsem zveřejnil
      http://www.tichanek.cz/gp9/diskretni-zrak-ve-4D-prostoru.html následovně:
      „Zrak nám předkládá dvojrozměrný obraz okolí, podrobený perspektivě. Ta je našemu pobytu ve světě prospěšná – zrak obvykle ukazuje známé předměty a tehdy jejich relativní velikost napoví, jak jsou vzdálené. Proto i jednooký člověk může úspěšně řídit auto.
      Každé ze dvou očí je umístěné v jiném místě prostoru. Zaostřením očí na předmět může člověk i upřesnit vzdálenost předmětu, jehož povrch pozoruje. Navíc – když se přivádí dvěma pozorovatelovým očím dva obrazy, pořizované vzájemně hodně vzdálenými kukátky, pak údajně je obraz ještě plastičtější než obvykle. Vjem postavení očních svalů napomáhá vzniku jistého pocitu hloubky 3D prostoru.
      Je tím snad do vnímání zanesený i třetí rozměr? Domnívám se, že je to jen lidský pocit hloubky prostoru. I kdyby člověk získal ještě víc očí, porůznu rozmístěných v 3D prostoru, pak by mu stále zobrazovaly jen povrch rozmístěných objektů. Vnímání různě vzdálených povrchů neoznačím za vjem třetího rozměru. Při pohledu na obrázek, řekněme v prvním a ve druhém směru, můžeme očima zkoumat objekty bod po bodu, kdežto ve třetím směru do hloubky nevnikáme.“

      1. Njn-je již nutné pro všechny naučit se vnímat Třetím okem. -))

        Descartes byl posedlý pochopením, kdo jsme. Zpochybňoval vše – dokonce i názor, že se můžeme poznat. Zjistil, že smysly lze oklamat, že většina toho, co si myslíme, že známe, je skutečně iluze, a nakonec bojoval s možností, že naše vlastní identita coby jedinců není rovněž skutečná. Ale nakonec došel k závěru, že pokud je možné pochybovat o naši vlastní existenci, tak musí existovat „něco“, co je schopné tuto pochybnost zažít. A toto něco je naše skutečná já. Jeho slavný výrok se dochoval: „Cogno ergo sum – myslím, tedy jsem“.
        „Ačkoliv duše je spojena s celým tělem, existuje tělesná část (šišinka), ve které plní svoji funkci více, než kde jinde… Šišinka je mezi průchody obsahující zvířecí duchy (vůdčím důvodem a nosičem pohybu a vjemu) tak ponořená, že jimi může být hnána…; a tento pohyb přenáší na duši… Pak opačně, tělesný stroj je sestaven tak, že kdykoliv žlázou tam či onam pohne duše, nebo jakákoliv jiná příčina, tlačí na zvířecí duchy, které ji obklopují do pórů mozku.“ – Descartes
        Dnes, s porozuměním počítačům, můžeme s Descartem souhlasit. Že proces „myšlení“ může být součástí neuronových obvodů, synapsí a neurotransmiterů, které existují v našem hmotném mozku. Skutečné já je mnohem hlouběji. Používá proces myšlení, ale zůstává mimo něj, proces pozoruje. Skutečná já je v podstatě samotné vědomí.
        Tyto dva fenomény jsou očividně spojené: vědomí má vzájemný vztah s procesem myšlení. Takže skutečnou otázkou je, jak toto rozhraní hmotné mysli a spirituálního vědomí funguje. Pokud dokážeme pochopit, jak vědomí interpretuje naše myslící já, pak snad můžeme procesy zvrátit a stát se vědomými vědomí – našeho skutečného já. To je osvícení.
        Jako obvykle, při provádění výzkumu šišinky mozkové byla odhalena některá úžasná fakta. Nejen, že se zdá, že tato neskutečně malá žláza souvisí s aktivitou psí a paranormálními schopnostmi, ale je extrémně citlivá na prostředí způsoby, které odhalují náš zjevný materialismus a pandemickou depresi.
        Reagovat Smazat

        dnes 12:04Král Králů:
        Král Králů:http://inner-light.ning.co

  5. Žijeme v 3D-trojrozměrném prostoru osy xyz. Čtvrtým rozměrem je potom čas. Částice v prostoru se pohybuje v křivce a je již dokázáno, že se vrací opět na to samé místo – k sobě. Protože vše Jedno Jest. Svět je jen Mája, hologram- výplod našich myšlenek – jednoduše řečeno na Počátku bylo Slovo.
    Dosažením Poznání jednotlivce se probudí jeho duše a spojí se s Duchem svatým(čakra Sahasrána je otevřena). Zmizí pro něj čas ocitne se Tady a Teď v Podstatě v 4D-čtvrté dimenzi.
    Pěkný obrázek vesmíru – hologramu je na http://www.inner-light.ning.com je zde i vysvětlení dimenzí-prostoru a času nebo na mém profilu lide.cz – Král Králů (zdravím z 5D)-))

  6. Máš to blbě, a to jde jen o jméno.
    čakra Sahasrána
    Při té její důležitosti bys ji mohl umět alespoň pojmenovat, ó králi.

          1. No, před dvěma tisíci lety jsem dostal jméno Ježíš. Teď a Tady – Král Králů. -))

          2. No začíná se to tu nějak pěkně hemžit. Už jsme tu měli druhý příchod Ježíše v podobě Kačenky, teď zase Král Králů.

            Nejlepší bude, když si počkáme na ovoce:-) Po ovoci poznáme Tě!

          3. Tak jsem se byl podívat na tu reálnou diskusi na lide.cz, no a to je teda něco! To je úroveň!

          4. Mám tam dva nicky – poznal jsi ten druhý? -))
            Ta předchozí adresa se musí zkopírovat celá. -))

  7. Pojmenování
    „Král Králů“ nebo „ó králi“ je sice zajímavé, ale před týdnem oslovení „falešný Ježíšku“ také.

  8. Jestliže žiješ minulostí, tak se zásadně míjíš s Cílem – jak by povedal Oshík. -) (

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017