Inkarnace a reinkarnace, mysl a Duch Života. Jen porozumět…

Koptský gnostický rukopis ze 4. stol, II. kodex z Nag Hammádí (NHC-II)

Koptský gnostický rukopis ze 4. stol, II. kodex z Nag Hammádí (NHC-II)

Jsem rád, že se již blížím k sepsání mých závěrečných poznatků, které mi stále více zapadají do sebe a které jsem si ověřoval svoji vnitřní cestou s dlouholetým cílem, jenž mi vyvstal v určitém období mého života. Okolnosti, které v tomto pozemském světě rozhodují, jsou mi tak stále zřejmější. Leccos lze vyčíst, to je neoddiskutovatelný fakt. Lze tak i nahlédnout do gnostických spisů. Jsou totiž velmi inspirativní. Vážím si lidí, kteří mají svá evangelia v srdcích, svého věčně živého Spasitele, kteří se chovají podle jeho přikázání, rad a doporučení k žití vysoké morálky a etiky. Jsou s ním tak na cestě kýžené spásy. Spása však k nikomu nepřichází zadarmo a je vyústěním až po mnoha životech, ve kterých je sváděn o tento cíl velký boj.

V raně křesťanském spise „Rozhovory se Spasitelem“ (Dialogue of the Saviour) říká Ježíš, že člověk velmi trpí tím, čemu nerozumí. Ten, kdo nerozumí principu narození, neporozumí principu smrti a „pro tento svět není cizincem“. Bude trpět neustálým navracením se na tento svět, bude tu „vítán“ a sám se tu bude cítit jako doma. Cituji z tohoto zdroje:

„Jak někdo nepochopí, jak vznikl oheň, oheň ho spálí, protože nepochopil jeho kořen. (…) Jak někdo nepochopí, jak vzniklo tělo, ve kterém se nachází, zahyne v něm. (…) Někdo, kdo nepochopí kořen (zdroj) zla, není pro zlo cizincem. Kdo neporozumí tomu, jak přišel (narodil se), neporozumí ani tomu, jak půjde dál (v čase smrti), a pro tento svět není cizincem.“

Co asi znamená „nebýt pro tento svět cizincem“? Kdo chce, může pochopit.

Oblast Nag Hammádí dala lidem mnoho gnostických zdrojů, které mají velmi blízko k Ježíši. Jedním z nich je spis Apokryf Jana (Apocryphon of John). V jednom příběhu, který se v něm nachází, je popisováno to, co člověk nazývá jako mysl. Je to v něm označené jako „falešný duch“ a duchovní forma Ježíše odpovídá na otázky, které mu klade učedník Jan. V tomto příběhu je i dialog, ve kterém Ježíš říká Janovi, že duše inkarnovaná do těla, do kterého sestupuje Duch Života, určitě dosáhne spasení. Jan ten příběh uvádí takto:

„(Spasitel) mi odpověděl: „Jak do nich sestupuje Duch, je jisté, že dosáhnou spasení. (…) Vskutku, Energie (Duch Svatý) sestoupí na každého, protože bez toho nikdo nemůže vstát (žít v těle). A jak po narození Duch Života narůstá – jak na nich působí Energie – posilňuje duši a nic ji nemůže přivést k dílu zla. Ale ti, na které sestupuje falešný duch (mysl), budou oklamáni a sejdou z cesty.“

„Energie“, anebo „Duch“ je přítomná v každém, jinak by nikdo nemohl povstat a žít v tomto světě. Duch je rozhodující esencí života. A jak „na nich působí Energie“, jak jsou pokřtěni anebo zasvěceni, „Duch života narůstá“, duše si bude stále víc a víc vědomá tvořivého Ducha ve svém nitru a bude jím do velké míry posilněna a stále více jeho vyzařováním i posilňovaná. Nic ji již nemůže svést z mystické cesty. Ale naproti tomu ti, kteří se stanou oběťmi „falešného ducha“, mysli, budou oklamáni a sejdou z cesty. Čí je mysl, tento falešný duch, nástrojem pro pozemský život, není nesnadné pochopit.

Jan se dále zeptal:

„Pane, kam půjde duše těchto lidí, když odejde z těla?“

On se na mne usmál a řekl mi: „Duše, ve které je Energie mocnější než falešný duch, je dost silná a bude se vyhýbat zlu. A pomocí milosti Neomylného dosáhne spasení a bude vzata na odpočinek přes mnohé eóny (vyšší regiony Stvoření) a nakonec k Bohu.“

Duše, ve které Duch zapustil kořeny, bude pomocí Jeho milosti nasměrovaná zpět k Bohu.

„Optal jsem se ještě: „Pane, a kam půjdou duše těch druhých, kteří neví, komu patří?“

A on mi odpověděl: „V jejich případě působí stále více a intenzivněji falešný duch a zbloudili z cesty. To jednotlivou duši zatěžuje, svádí ji ke špatným myšlenkám a zlým skutkům a přivádí ji do temného stavu zapomnění (anebo hlubokého spánku). A když vystoupí z těla v čase smrti, budou o ni rozhodovat vládcové a mocnosti, jenž existují díky velké Negativní síle, Satanovi. Spoutají duše různými vazbami a uvrhnou je do vězení (těla). A budou v tom neustále pokračovat, dokud se duše neprobudí ze stavu zapomnění a neosvojí si poznání (gnosis). Takto, po další cestě, se může stát dokonalou a dosáhnout spasení.“

Výraz falešný duch či mysl je tím, co v nás v tomto žití v pozemském životě chce ovládat; tělo i duši, a to v zadání Negativní síly, Satana. Toto označení jde najít i v jiných gnostických spisech. Například v „Pistis Sofia“ se ptá Máří Magdaléna Ježíše, kdo nabádá člověka ke konání a páchání hříchů. Je to dobrá otázka a Ježíš ji vysvětluje, že lidská bytost je složená z „Energie“, „duše“ a „falešného ducha“ a tyto všechny části jsou společně propojeny v daném hmotném těle. Energie je Tvořivým Slovem, jež bylo na počátku a „duše“ je kapkou z ní a je stahována buď dolů, „falešným duchem – myslí“ a nebo opačně, přitahována Slovem směrem nahoru. „Falešný duch“ či mysl má materiální tužby a sklony a získá-li dominanci v těle, není tu tím vzpomínaným cizincem.

Příště ještě k otázce, která může čitatele napadnout – co dál? Například, jak gnostické spisy hodnotí cestu „duše“, může být duše hříšná a jaký ji čeká trest a odkládá někdy mysl?
 

Václav Žáček /Venda/
 

hodnocení: 3.7
hlasů: 12

72 komentářů

Přidat komentář
  1. ad: No to je dost přesné popsání toho co se mi stalo! :)

    „Tušil“ jsem to…:-) Ale neptejte se mě „jak“ a „odkud“…:-)

  2. ad: člověk se sám svými skutky neznovunarodí ani nespasí.

    Lukáši, cesty Boží jsou absolutně nevyzpytatelný. A nejsou skutky jako skutky. Řekl bych, že mnohé skutky (zejména pak ty, za který by si člověk nejradši nafackoval)jej, byť „oklikou“, k osvícení a znovuzrození přivedou. Ježíš, víra jako taková vůbec, to je také „jeden velký paradox“, či jak bych to nazval. Vemte si už jen samu a přímo ultraparadoxní povahu a obsah Ježíšových slov, když říká: „Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.“ (2 Kor 12, 10)
    V Ježíši je zkrátka obsaženo VŠECHNOTakže asi tak..:-)

    1. Lukáš a Honza

      MILOST MILOST MILOST MILOST MILOST MILOST MILOST ……. – na to nezapomínejte

      a pozor – citace Korintským 2, 12:10 – to řekl postižený Pavel, co by zakladatel „paulinismu“, ne Ježíš

      1. ad MILOST – souhlas.

        ad „paulinismus“ – nesouhlas. Pavlovy dopisy beru za Boží slovo a kdyby nebyly v Novém zákoně Písmo by nebylo kompletní. Listy apoštolů osvícených Duchem svatým jsou prostě potřebné a jsou psány pro v Kristu znovuzrozené (věřící) lidi. Evangelia reflektují přechod mezi Starým a Novým zákonem, Skutky a listy apoštolů reflektují dobu po milosti a vzkříšení Krista. Samozřejmě, nic z toho co je v dopisech a skutcích apoštolů nepopírá slova Ježíše v evangeliích. Již jsem si ale zvykl, že má víra v Písmo jako v pravdivé Boží slovo (tím myslím celou Bibli) je na zdejším diskuzním fóru v menšině.

      2. ad: Lukáš a Honza MILOST MILOST MILOST MILOST MILOST MILOST MILOST …..

        O LASKAVOSTI

        Na tomto místě je vhodné zeptat se, co je to soucit. Mnozí jej totiž chválí jako ctnost a soucitného muže nazývají dobrým mužem. I to je duševní vada, protože člověk takto chybující se vzdaluje od pravdy. Soucit je vada malicherného ducha slábnoucího při pohledu na cizí zla. Soucit je proto běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců. Soucit je chorobný stav duše vyvolaný pohledem na cizí potíže nebo smutek z cizího neštěstí, o němž si člověk myslí, že je nezasloužené. Takový chorobný stav však mudrce nepostihuje. Mudrc tudíž necítí soucit, protože to není možné bez ubohosti duše. Soucit je blízký bídě, neboť z ní něco má a něco z ní bere. Soucit je chorobný stav duší příliš poděšených bídou. (Lucius Annaneus Seneca – O duševním klidu)

  3. Honzo, zase si napísal, čo sa mi nepáči :

    …Lukáši, cesty Boží jsou absolutně nevyzpytatelný.

    Toto snáj nemôže byť ani pravda…

    Keby cesty Božie boli nevyspytatelné, ako konštatuješ, načo by si veril v JEHO slová, ktoré sú napísané v Biblii, v Desatoru, keď aj tak nevieš, ako sa Ti ON, Nehmotná to nebytosť v konečnom dôsledku ,,odmení“..

    Za dobrotu na žobrotu. To vyplýva z Tvojej vety a je to aj možné, keď si predstavím , osud toho dobrotivého , no sprostého Jóba, ako s ním Hospodin ,,vykýval“, i keď to bola len ,,HRA“…

    Len čistá viera v Nadprirodzenú nebytosť , je CESTA k Tvojmu nešťastiu. Pri ceste životom je nutné používať aj vlastný ,,MODZOG“ , kolektívnu skúsenosť ľudí a intuíciu…

    Poučenie z krízového vývoja? Ži si tak, ako myslýš, lebo vďaku od Nehmotných nebytostí za život podla ich ,,scenára“, či inštrukcií NEČAKAJ…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016