Jak funguje virtuální realita

Světový prostor

Jaký je prostor světa, ve kterém žijeme? Obvykle si snadno představíme starověký Euklidův prostor. Hmota v prostoru je v něm lineárně – rovnoměrně rozložená.

Takový prostor lze jen přibližně matematizovat. Účinkem kvadratických rovnic, které v něm popisují hmotné souvislosti, jsou výpočty fyzikálních veličin převážně bezvýsledné. Chybějící výsledky byly prohlášené za iracionální čísla – a tento postup pomohl vývoji matematiky. S využitím vyšší matematiky lidé stanuli na Měsíci, sestrojili jaderné ponorky.

Jenže, jak s popisem našeho světa? Technickým i vědeckým řešením, mnoha úkolům, stačí zaokrouhlené nepřesné výsledky. Jenže předpokládám: když úsečka má konečnou délku, pak ji vyjádří číslo konečné velikosti – racionální.

Nelze-li lineární geometrii matematizovat, pak je vhodné couvnout zpět – ke smyslovým zážitkům. Anebo to nevadí, že výsledky se nedostavují?

Obrovský počet informací dává člověku zrak, nejvíc ze všech našich pěti smyslů. Ve zrakové perspektivě se vzdalované předměty zmenšují se stále menší intenzitou.

Tento perspektivní prostor je matematicky obhajitelný, protože hmotné souvislosti v něm vystihují lineární rovnice. A ty jsou řešitelné.

Svět, daný našimi smyslovými – především zrakovými zážitky, dle této možnosti není podložený hmotou. Takovou, která by ve Vesmíru zůstala, i kdyby z něho zmizel poslední vnímající tvor. Nýbrž smyslové zážitky takto vedou k nadřazené Informatice. A náš svět vystihne pojem – virtuální realita. Která není v rozporu s podstatou různých náboženství.

K tomu jsem již před více lety připravil text, který jen obecně popisoval, jak naše technika může zajišťovat virtuální realitu. S jejím působením na mysl tvora. Ovšem informatika ji promýšlí a tvoří již desítky let a zkušený profesionál by souvislosti popsal výstižněji.
 

Představa virtuální reality

Člověk Čeněk sedí před obrazovkou počítače a působí na něj rozličné zážitky virtuální reality. Obrazové a zvukové informace, chvění sedačky, foukající vzduch – všechny tyto zážitky jsou ve vzájemné shodě, řízené počítačem:

Vidí-li Čeněk na obrazovce ohýbající se větve stromů, pak ho současně ovívá ventilátor napojený na počítač. Ukazuje-li obrazovka počítače blízkou prasečí farmu, počítač uvolní ventilem do místnosti trochu zápachu ze zásobníku.

Obrazovka je mimořádně velká – část duté koule, anebo je provedená jako brýle nasazené na Čeňkově obličeji. Otáčí-li hlavou, pak se mu posunuje obraz v brýlích. To elektronika zajistí.

Na obrazovce „žije“ virtuální tvor Virta. Protože je Čeněk držený už dlouho před obrazovkou, v temné místnosti, dávno už zapomněl na skutečný svět a věří své zdánlivé skutečnosti na obrazovce. Člověk běžně vidívá kousek svého vlastního nosu – nepatrnou část obličeje.

Podobně se Čeňkovi ukazuje na obrazovce kousek Virtova obličeje. Domnívá se, že Virtův nos je jeho vlastním nosem. Ztotožnil se s postavou vytvořenou v umělém prostředí. Důvěřuje svým zážitkům světla, foukání vzduchu teplého či studeného, zvukům a podobně. Čeňkovy ruce a nohy nejspíš nejsou volné; snad má nasazené rukavice s vestavěnými snímači, takže počítač sleduje a vyhodnocuje požadavky na Virtovy pohyby na obrazovce.

Virtův nos by měl zaujímat stále stejné místo v Čeňkově zrakovém zážitku. Je vhodnější uvažovat obrazovku nasazenou na obličeji – brýle, elektronicky podložené? Ale konkrétní řešení není smyslem tohoto psaní. Vždyť virtuální realita je již dlouho užívaná při výcviku leteckých pilotů a v kdovíjakých dalších směrech.

Člověk, podrobený virtuální realitě, nezískává zrakové informace přes nějaké pocity nebo vjemy zobrazené Virtovy postavičky. Nýbrž zrakové vjemy hmotný Čeněk získává svým pohledem na zářící plochy obrazovky. Vidí Virtův nos – a mylně se domnívá, že Virtovy oči mu dávají do vědomí obraz. Nikoliv! Bylo by složité zajistit, aby vnímal zápachy a zvuky přes Virtův nos a uši. Čeňkovo vědomí vnímá Virtovy zážitky Čeňkovými lidskými smysly.

Váhám, zda podobně i lidské vědomí, v našem Vesmíru, získává vjemy jiným způsobem než přímo z hmoty vnímané smysly. I když by to, z našeho hodnocení, vyžadovalo nesmírně složité mimovesmírné zajištění. Snad se těchto souvislostí týkají i poznatky kvantové mechaniky: částice hmoty bývá vlněním – a za jiných podmínek hmotným bodem.

Během doby Virta stárne. Čeňkovy skutečné oči zůstávají beze změny, ale Virtovy oční bulvy na obrazovce se mění. Elektronika virtuální reality jakoby zhoršila zaostřování Virtových očí. Takže obrazovka předkládá rozmazaný obraz. Čeněk sobě – tedy Virtovi, nasadí brýle. To se uskuteční na obrazovce. Ihned celá obrazovka znovu získá ostrý obraz. Čeněk si myslí, že to způsobily brýle nasazené Virtovi. Neví, že se o to postarala elektronika vyhodnocující činy Čeňka samého.

Čeněk hledí na obrazovku přímo a Virtu k tomu vlastně nepotřebuje. Jeho vědomí a tělo není totožné s Virtovým tělem, i když tomu Čeněk věří. Věda se již dávno naučila snímat nervové signály v organismu; nověji se používají k ovládání protézy pro chybějící končetinu.

Podobně si lze představit jejich využití pro ovládání virtuální reality. Snímače (mechanicko-elektrické měniče) jsou upevněné přímo na Čeňkově těle a sdělují do počítače jeho stav – prohnutí páteře, napnutí svalů, aktuální postavení údů, teplotu těla, změny nasměrování očí.

Namalované obrazovkové slunce září – a jak Čeňkovi přenést zážitek tepla Virtovy nohy, která se objevuje na obrazovce před Virtovýma očima? Končetině by to mělo zvyšovat teplotu, ale konstruktér virtuální reality vše zajistí, aniž by vůbec mělo smysl měřit teplotu zdánlivé nohy na obrazovce. Není důvod, proč konstruovat snímače, které by nějak z obrazovky cosi snímaly. Byla by to zbytečná oklika.

Naopak lze snadno upevnit výkonové členy (elektro-mechanické převodníky) k Čeňkově tělu.

Má-li zažít vliv slunečního tepla, pak to není způsobeno paprsky slunce vykresleného na obrazovce, nýbrž to zařizuje počítač, který spíná elektrické topidlo poblíž Čeňkova těla.

Spadne-li na Virtu mokrý lístek, pak na příslušnou část Čeňkova těla foukne studený vlhký vzduch. A podobně.

Čeněk se domnívá, že zrakové poznatky získává očima postavičky. Když Virta přichází před zrcadlo – tedy na obrazovce se k Virtově nosu blíží plocha zrcadla – pak Čeněk uvidí na obrazovce svého Virtu. „Bezpečně“ tedy ví, že on sám je „hmotným“ Virtou. Vždyť má „před sebou“ zrcadlo. Když Virtovi vlivem „větru“ přiletí na obličej „šála“, pak obrazovka ztmavne a Čeněk je bez zrakových informací. Domnívá se, že Virta je bez zrakových informací. Ten je však jen shlukem částí „hmoty“, je svítícím obrázkem na obrazovce.

Konstruktér jistě nesnímá vjemy „hmotného“ Virty, který je pouhým zářením na ploše obrazovky. Je pouhým obrázkem.

Čeněk je informován zcela jinou podstatou, než o které ví. On se zajímá o body na rozzářené obrazovce a věří, že ostrost jeho vidění je daná zaostřením Virtovy čočky v oční bulvě, případně přidáním brýlí postavičce. Neví, že světlo do jeho skutečných (Čeňkových) očí přinášejí fotony, jež letí ze skla obrazovky k jeho skutečnému obličeji. Fotony letí vzduchem a to objemem mezi obrazovkou a Čeňkem. Takhle hodnotí klasická fyzika lidské vjemy, proto zde vysvětluji Čeňkův způsob vidění tímto způsobem.

Vlivy, kterým jsou podrobené Čeňkovy zážitky, jsou záměrně vestavěné do programu počítače. Například když jdou mračna kolem počítačového slunce, pak osvětlení počítačové krajiny pohasne. To programátor zajišťuje jiným způsobem, než že by slunce na obrazovce skutečně osvětlovalo zobrazenou krajinu. Elektrony, dopadající zevnitř na skleněné stínítko v různém množství, zajišťují svit vakuové obrazovky. Jimi počítač určuje, kde má být světlá plocha a kde ne. To není přímo zajišťováno zobrazeným sluncem.

Virta vkládá stínítka před své oči. Může zesilovat elektrický oblouk a zkoumat, zda luminofor obrazovky lze světlem nasytit do maxima nebo zda ne.

Čeněk se brání uvěřit názorům o jakýchsi „fotonech“, které by letěly „ze skla obrazovky“ jakýmsi nadprostorem, v jakémsi „onom světě“. A přece – Čeňkův zážitek obrazu vzdáleného Měsíce je daný tím, co sám z dálky vidí na obrazovce, a ne tím, co by Virtovým smyslům přinášel proud paprsků vykreslený na obrazovce.

Čeněk namítá, že v jeho Virtově světě mu zrakové informace přinášejí částice zářícího luminoforu – jak je postupně předávají jedna druhé. Jsou umístěné zevnitř na stínítku vakuové obrazovky, jejich účinky Virta zkoumá.
 

Poznámka

Tento text byl původně psaný v době, kdy počítačovým monitorům vládly vakuové obrazovky (CRT). Dnešní přístroje bývají založené na jiných fyzikálních přístupech.
 

Odkazy

[1] http://www.tichanek.cz/g4v/virtualni-realita-vnimame.html

[2] Sea World v San Diegu – Milena Holcová

„Nabíráme rychlost, neovladatelně narážíme do skal, řítíme se k propasti. Teď už to s námi mlátí skutečně nešetrně. —
Teprve s odstupem mne napadá, jestli právě takový druh zábavy v sobě neskrývá ta nejzákeřnější rizika. Fiktivní nebezpečí, neexistující dialog, iluze vzrušení a výsledná ochota všemu uvěřit. Vskutku zdařilá manipulace.“

[2a] LIDI aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů – Milena Holcová. Nakl. Šalvar, Brno 2001, s.154 – 157

[3] Zrozeni pro klam: Úvod do teoretické erratologie časopis Vesmír, 2015/09/24

[4] Ve VR kabince budete virtuální svět vnímat i dalšími smyslyDaniel Pánek 12. února 2017

[5] Zdánlivá skutečnost v zážitcích (1.)Bohumír Tichánek

[6] Zdánlivá skutečnost matematizovaná (2.)Bohumír Tichánek
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 1

32 komentářů

Přidat komentář
  1. Zaujalo mě tvrzení:

    „Tento perspektivní prostor je matematicky obhajitelný, protože hmotné souvislosti v něm vystihují lineární rovnice. A ty jsou řešitelné.“

    To jinými slovy znamená, že jakékoliv životní situace v životě člověka jsou řešitelné. Dá se říct, že okolnosti, které člověk na své pouti prožívá jsou průchodné a lineární.
    Ponaučení z článku tedy zní:
    Beze strachu procházej, řeš svoje transformační bytí konstruktivně a na ostatní neházej svoje osobní karmické odpady.

  2. Autor,

    chcel by si dešifrovať, ako funguje virtuál, či ako funguje virtuálna realita.

    Je to velmo jednoduché. Žiješ si život bežného občana, nie si ničím významný, nemáš správnych rodičov na správnych flekoch, zarábaš priemernú mzdu v ,,národnom bordeli“, a máš zlú, až odpornú ženu a chcel by si siahnuť na vyššie méty..

    To je prvý krok k tej Tvojej virtuálnej realite, lebo Ty, nešťastný to ,,zemepán“, si uvedomuješ, že Tvoja šťastná hviezda je v perdeli a nastupuje jednoduchá mnemotechnická pomôcka. Raz sa len tak z ničoho nič zamyslýš, nie hlboko, len tak plytko a povieš si. Takto to už ďalej nejde.

    Umriem chudobný a škaradý, to teda nie! Ja to skúsim a keď už tu na Zemeplacke nemám ,,dobrý základ“, vypomôžem si Mesijášom, ktorý mi určite pomôže, keď ho budem velebiť a modliť sa k nemu verejne aj tajne…

    Však aj Ferovi pomohol a ten je väčší tĺk ako ja. Takže na základe zákona ,,akcie a reakcie“, očakávam rýchle zlepšešnie svojej situácie, lebo ja som podporil Teba-Ťa a na základe vyššie uvedeného zákona teraz Ty ,,Mesko“ pomôžeš MNE…

    A aby si nepovedal, ja Ťa budem aj každú štvrtú nedeľu mojkať aj v ,,domčeku bôžikovom“ , aby všetci videli, že aj ja, som ZA…

    A virtuálna láska k Nehmotnej Nebytosti je ,,započatá“ a bude trvať pokým sa jeden z tých dvoch nezrydá z toho somára cestou z bodu A do bodu B a okrem ,,guče“ na hlave, sa mu otvorí aj tretie oko a vyserie sa na Nehmotnú nebytosť, lebo očakávaná virtuálna realita sa nenaplnila, ako fľaša ,,aquou vegitabilis“, natrčená hrdlom ku ,,kohútiku“….

    Nie je to ,,rozprávka“, lebo keby bola, bol by THE END krajší…

  3. Zajímavé téma a zajímavě nadnesené.

    Na úrovni Stvoření existují oblasti, kde iluze hraje podstatnou roli. Kde se na ten program mimo sféru lidského chápání hrabou všechny IT, vymoženosti světa techniky, počítače, mobily světových výrobců….. . Tím je Mája. To je alespoň program!

    Bohužel, nebudu moci k tomuto fenoménu dále diskutovat, odjíždím na týden mimo ČR.

    Pěkný den autorovi do nedalekého města, do Letovic.

    Václav Žáček

  4. je na čase občas vystoupit z virtuální reality, chybného konstruktu tvoření.

    Venku je totiž jaro, leda že bylo zatím klamné, jen virtuální?

    ptačí pípání
    deprese se rozpouští
    jaro přichází

  5. matko,

    v tomto okamihu je mínus 1, takže jaro, ,ktoré už v diaľke cítiš, je stále ešte virtuál..

    Ale tak, ako hovoril v tom známom filme Kurva hoši…. v  pražskej reštike B. Polívka žene svojho právnika, VERÍM, že máte ,,píču a nikdy som ju nevidel“…

    Táto jeho viera však bola falošná, lebo ON tajtrlík, filmový ,,TO“ hrdina vedel, že žena vo väčšine prípadov má ,,chacharu“, ale sú aj výnimky, ktoré dokazujú, že aj ženština môže mať ,,nevagínu“, hoci sú to ,,zrúdy“, ktoré sú v menšine .

    Takže jeho viera v ,,chacharu“ u onej paničky bola vo svojej podstate falošná, teda virtuálna,lebo osud ho mohol dať dokopy so zrúdou, ktorá by sa jeho právnikovi mohla aj ,,pozdávať“ a on by ju falošne obvinil..

    Najväčšou srandou pri tejto príhode je fakt, že toto mi jeden konkrétny
    ,,náboženský fanatik“ otrepal o hlavu, lebo aj on tento film videl a Polívkova viera v ,,jej píču, hoci ju nikdáj nevidel“ mu bola blízka …

    Že používam vulgarizmy ? To teda nie. Je to presne to,akoz nejakého umeleckého diela citovať …

  6. Gilgamešova noho,
    Ano, půda je stále ještě zmrzlá, vodu z tajícího sněhu nepřijímá, ale pípání drobných zpěvných ptáčků zní jarním tónem. A podle zkušeností jaro brzy přijde. A prý začínají růst cibuloviny. U nás je zatím na záhonech sníh, ale i zde taje.
    Polívka? No, podle nosa poznáš kosa – konstrukt, nebo se na něm skutečně odráží následek pití? Hlášky v onom filmu, či Vaše zde – jako že by mne měly nadchnout, jako umělecké dílo?
    Abych pravdu řekla, je to slabej odvar toho, co jsem poznala. Takže pokud je v těch slovech energie nenávisti, či omezenosti – ráda se jich vzdám. Pokud ne? No, mluvit i psát lze i jinak, tak proč používat zbytečně vulgarismy, pokud to není nutné….
    Ale každému co jeho jest, také se jim někdy nevyhnu.

    1. Z článku:
      „Věřím, že to zvládneme. V případě lidské rasy jsem velký optimista, ale bude to vyžadovat světové špičky od Londýna po Harvard, od Cambridge po Hollywood“

      Zas jeden, podle kterého slunce vychází ve Fošingtonu.

  7. Článek : „Euklidův prostor. Hmota v prostoru je v něm lineárně – rovnoměrně rozložená.“
    Komentář : Hmota není rozložena lineárně rovnoměrně, snadno se o tom přesvědčíme při procházce hlavou proti zdi. Lineární rovnoměrné jsou souřadnicové osy Euklidova prostoru.
    Článek :“Technickým i vědeckým řešením, mnoha úkolům, stačí zaokrouhlené nepřesné výsledky. “

    Ano. Američané byli na Měsíci roku 1969 a počítalo se na logaritmickém pravítku, počítačům se tehdy ještě nevěřilo. K čemu superpřesné výpočty, když je tam množství technických faktorů ( odpor vzduchu, tah motorů..), které lze vyjádřit pouze s přesností, na níž vyjádření racionálními čísly je zcela postačující.

    Článek :“Svět, daný našimi smyslovými – především zrakovými zážitky, dle této možnosti není podložený hmotou. “

    Naopak. Zrakové vjemy jsou podloženy hmotou. Silnice se v dáli zužuje a stromy zmenšují. Víme, že tam silnice je stejně široká a stromy vysoké. Stejně tak obrazem hmoty je namalovaný obraz nebo fotografie, kdy při správné perspektivě vidíme totéž – tu silnici se stromy. Film nebo video, mozek spojuje dílčí obrázky ( které vnímáme prostorově) v plynulý pohyb. Tento film nebo video zůstává a je hmotné podstaty. Pes televizi moc nechápe, ale na psa v televizi regovat může. S náboženstvím má ta údajná virtualita těžko něco společného- nebo snad křesťan a hinduista vidí ve filmu třeba o delfínch něco jiného?
    Sny a představy jsou odpoutané od hmoty ve smyslu, že neplatí princip příčina a následek, neplatí fyzikální zákony v prostoru, který mozek ukazuje a zpracovává, protože sny a představy ( včetně náboženských) se odehrávají v mozku, který není v přímém kontaktu s jevem nebo dějem ( třeba zatmění Měsíce). Za války se promítaly válečné týdeníky, vítězství nacistických zbraní, pak taktické zkracování fronty. Promítalo se naráz ve všech kinech, vjemy v mozku diváků jsou samozřejmě fyzicky oddělené od hrůz, které představují. Tím chci říci, že vizuální vnímání světa je v mnohém virtuální, což nesouvisí s tím, že virtuální by byl svět jako takový.
    Virtuálno uložené kdesi v kosmu, odkud se může mimosmyslově vnímat- to nechápu.

    1. „Komentář : Hmota není rozložena lineárně rovnoměrně, snadno se o tom přesvědčíme při procházce hlavou proti zdi. Lineární rovnoměrné jsou souřadnicové osy Euklidova prostoru.“
      Předpokládám, že není prostor, ve kterém by se nevyskytovaly částice hmoty (dle Diraca). Fyzika je zve virtuální.
      Proto uvažuji, že i hmota by byla v onom Euklidově prostoru rozložena lineárně.

      „S náboženstvím má ta údajná virtualita těžko něco společného“
      Pardale, z mého úvodu jste pominul matematiku. Tu vztahuji k rozličným náboženstvím. Výpočty v Euklidově prostoru jsou nejčastěji bezvýsledné, kdežto v geometrii zrakové perspektivy je sleduji vždy racionální, vždy s výpočetním výsledkem.
      Z matematického porovnání dvou prostorů mi vyplývá, že svět je daný smyslovými zážitky. Vám nikoliv?

      1. @ – Z matematického porovnání dvou prostorů mi vyplývá, že svět je daný smyslovými zážitky.

        Co to je ta danost? Notabene, když jediným „etalonem“ a měřítkem všech hodnot (danost nevyjímaje) je (prý?) člověk? Jak pyšné, naivní, směšné, ubohé, nemyslíte?

      2. Pane Tichánku, těsně vedle, smyslové zážitky jsou dány kontaktem se světem.
        Jak může být něco ve vesmíru lineární rovnoměrné, když i záření hvězd je radiální ( tedy ne rovnoběžné) a intenzita klesá se čtvercem vzdálenosti. Vesmír rozhodně není rovnoměrný ( tedy homogenní) v rozměrech sluneční soustavy nebo galaxií a pochybuji , že opravdu rovnoměrný vůbec někde je, nejspíš ani v reliktní záření . V kvantovém světě vznikají a zanikají fluktuace, už samo slovo fluktuace ukazuje na nerovnoměrnost.

  8. Occamova břitva žádá jít cestou jednoduššího řešení. Tím jsou lineární výpočty perspektivní geometrie, podložené převodem bodů z diskrétní geometrie. Kdežto prostor, dovolující existenci např. nekonečně malých bodů, s bezvýslednými výpočty?
    *
    Velmi dlouho je matematika braná jako nejdůležitější vědecký nástroj.
    Zde v diskusi se vhodnému porovnání dvou přístupů oponenti vyhýbají. Stránky se kvůli tomu nezboří…

      1. „K čemu mi bude perspektivní geometrie když budu stavět železnici?“
        O tom je úvod mého článku:
        „S využitím vyšší matematiky lidé stanuli na Měsíci, sestrojili jaderné ponorky. — Technickým i vědeckým řešením, mnoha úkolům, stačí zaokrouhlené nepřesné výsledky.“

        Kdežto pro popis konstrukce Vesmíru se lépe hodí jiná geometrie, která úsečce konečné délky dává vždy racionální matematickou hodnotu.
        *

        Smysl http://www.tichanek.cz/fyzika-jako-geometrie.html ukazuje hned 1. tamní věta: „Perspektivní geometrie navazuje na bodovou.“
        Konstrukce Vesmíru, svým základem, připomíná naše počítače. Ve kterých jsou data uskladněná bod po bodu. Perspektivní vjemy nám zajišťuje mnoho bodů, přepočtených z diskrétního prostoru; ze skryté databáze našeho Vesmíru.
        Ovšem tohle lze posuzovat až z odkazů do jednotlivých článků, do nichž stručná stránka „fyzika-jako-geometrie“ zájemce odesílá.
        *

        „K čemu mi bude perspektivní geometrie když budu stavět železnici? To budu mít připraveny pro větší vzdálenost kratší pražce a budou se dávat hustěji?“
        Při posuzování v Euklidově prostoru mám přichystané pražce konstantních délek.
        Při posuzování v perspektivním prostoru mám přichystané pražce rozličných délek. (Jen se na ně podívejte).
        A k výběru platné světové geometrie používám její matematické vyhodnocení.

        1. Dobře, už mi nevadí, že pražce nechápu, hlavně že máte přichystané pražce konstantních délek, takže před tím jejich změna na perspektivní a zase zpět je tam nějak k ničemu.

          1. Pardale, svět vnímáme dle smyslových zážitků. K tomu nabízím dvě otázky.
            1) Z čeho lze rozhodnout ze dvou možností: že svět je daný hmotou – nebo že svět je daný Vyšší informatikou.
            Jestli např. by vědec rozhodl, že Stvořitel není, čím by to měl podložené?
            2) Jak vyhodnotit vhodnost dvou geometrií, našemu světu, obě s racionalitami, ale jedna z nich navíc s iracionalitami?

          2. Pane Tichánku, nevím co je Vyšší informatika, jestli víte jak že souvisí/nesouvisí s hmotou, tak sem s tím..
            Co neexistuje ( Stvořitel) nelze ani dokázat ani vyvrátit, je to logické tvrzení hodně staré a platné stále.
            Svět s iracionálními čísly a hodnotami existuje třeba jako úhlopříčka čtverce.
            Vaše tzv racionální geometrie nezvládá úhlopříčku čtverce, takže kde bude chyba?

          3. „Svět s iracionálními čísly a hodnotami existuje třeba jako úhlopříčka čtverce.“ Souhlasím, rozdíl sledujeme v přisouzení, zda tato Euklidova geometrie vystihuje náš svět. Dle Vás ano, dle mne ne.
            Vaše odpovědi jsou mi pochopitelné, díky.
            Pouze ta Vaše poslední věta – otázka je přetočená…

          4. ~ Ještě pro Pardala dle 23.2.2017 (12:03)
            Jsou lidé, kteří vědí, že existují bytosti, které nevidíme. Nezprostředkují to jiným lidem.
            Anebo je to nemožné?
            Mnoho lidí takové existenci důkladně věří.
            Kdežto Vaše věta je domněnkou, nejen Vaší:
            „Co neexistuje ( Stvořitel) nelze ani dokázat ani vyvrátit, je to logické tvrzení hodně staré a platné stále.“
            Vy asi máte na mysli důkaz všem platný, něco jako: „těleso ponořené do kapaliny…“
            Srovnání zkusím tímto přirovnáním:
            Jeden člověk dokáže vypočítat transfiguraci trojúhelníka do hvězdy a jiný to neumí. Podobně s bytostmi, které nevidíme, nenahmatáme.

          5. Pane Tichánku, moje věta o nemožnosti důkazu neexistujícího souvisí s agnosticismem. Agnosticismus je názor, že pravdivost některých tvrzení, zejména těch, která se týkají existence či neexistence jakéhokoliv boha, se nedá prokázat ani vyvrátit a že totéž platí i pro další, zejména náboženská a metafyzická tvrzení.[1] Agnosticismus je někdy používán k označení celkově zpochybňujícího či skeptického postoje, zvláště k náboženským otázkám.

          6. Uvažovaná neschopnost poznání světa je známý poznatek; pro mnoho lidí jsou však rozhodujícím prostředkem k poznání podstaty světa matematické výsledky či nevýsledky.
            „agnosticizmus = filozofická náuka popierajúca schopnosť poznania objektívneho sveta a jeho zákonitostí“

            Navíc názor – mohla by promyšlená konstrukce světa vzniknout bez promyšlení? Věda hledá a nachází zákonné souvislosti, jak hmota funguje. Např. v biologii zřejmě platí názor, že biologická buňka nemohla vzniknout nějakým vývojem v biologické „polévce“, přirozeným výběrem – musela vzniknout naráz. Ale to byl musel posoudit znalý člověk.

            Obecně platí: „Co neexistuje nelze ani dokázat ani vyvrátit, je to logické tvrzení hodně staré a platné stále.“
            Akorát že předem do toho zahrnout Stvořitele je lidským přáním, odhadem.

    1. Kdežto prostor, dovolující existenci např. nekonečně malých bodů…

      Prostor nic takového nedovoluje – to dovoluje jen pošetilá mysl matematiků a fyziků.
      A jestli si myslíte, že nekonečně malý bod vědecky existuje, tak to experimentálně dokažte. Prostě ukažte, jak konkrétně velký je nekonečně malý bod.

  9. bubulínek,píšeš:

    ….Tak tady jasně vidíme, kam jsme to s tou naší „vědou“ dotáhli, že jo?

    Keď si to ukončil tak ,,a-la pesimizmo“, môžeš ako posledný z tejto Zemeplacky ,,TO Tu“ zhasnúť a prinavrátiš Zemeplacke tú povestnú TMU…

    A môžeš pritom aj povedať : Budiž TMA a uvidíš, že to bolo dobré, ľudovo povedané : Bolo to fasa….

    A nastane další večer a bude tma…Nezabudni na účasť Svedkov bubulínkových, aby o tom mohli napísať Novú Bibliu. Raz….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017