Jóga – o čem je? (2. pokračování)

Ve druhém pokračování se pokusím o předání jednak dalších pár osobních zkušeností, jednak pomohou v orientaci popř. i odkazy na různé zdroje. Jóga, jako životní cesta s akceptováním mnoha osvědčených postupů, v nich však má svá další úskalí, na které je dobré upozornit. Jestliže v první části by se mohlo zdát, že fyzické cvičení nemusí být dostupné všem, je pokračování od pátého stupně již více v oblasti duchovního snažení, tj. postupného odpoutání se od působení hmotného světa, který vnímáme našimi základními smysly, o stažení pozornosti a na konci pak používání speciálních koncentračních a meditačních technik. Jedná se o tzv. královskou osmidílnou cestu jógy, zvanou RÁDŽA JÓGA, a jak název napovídá, jde o celý komplex technik a postupů, které mají tu nejvyšší známku kvality; proto to použití přídavného jména královská.

Meditující Šiva (ilustrace, cca 1940)

Meditující Šiva (výřez z ilustrace, cca 1940)

Někdo namítne – a co jóga oddanosti, bhakti jóga, co jóga činu, karma jóga, mantra jóga, kundalini jóga? Jak jejich názvy napovídají, jsou již velmi speciálními a váží si již více ke znalostem a odkazu Indie a její bohaté kultury. Nebudu si jich v této části předávaných informací všímat. Zrovna tak považuji za špatné věnovat se jógovým technikám, které by nás mohly přivést k získání nadpřirozených schopností. A nové odnože, jako je např. power jóga či techniky, určené třeba pro děti či těhotné? Ty mají svůj základ v již známém fyzickém cvičení háthajógy.

Jestliže vycházíme z prvních čtyř částí – stupňů, tak můžeme v ideálním případě říci, že adept se prokousal etickou částí, která učí, jakým člověkem by měl zájemce o cestu sjednocení být. Pak také předpokládejme, že pravidelným cvičením získal lepší zdraví, fungování organismu, fyzického těla. Vždyť heslo a efekt „ve zdravém těle zdravý duch“ je velmi chtěný a je proto i logické, že i tady má svoji platnost.

A v neposlední řadě zná adept základní techniky dýchání, které se praxí vylepšilo a prohloubilo a při dalších krocích není již nikterak rušivě vnímáno (připomínám také působení energie prány). Tyto první stupně jsou z úrovně vnější jógy, další čtyři již přicházejí do mentální úrovně a můžeme je nazývat vnitřními.

Pátým stupněm je PRATJÁHÁRA a pro připomenutí – vycházím z propracovaného systému súter indického jogína Pataňdžáliho. Z vlastních zkušeností mohu říci, že tento krok nás učí zkáznit mysl natolik, že hmat, čich, zrak a chuť jsou postupně vyřazeny z jejich téměř nekončící práce v bdělém stavu jedince. Vyřadit nejmenovaný smysl, sluch, je nejobtížnější; není totiž doporučeno používat při této části jógy žádné mechanické ucpávky našich zvukovodů. Navodím následující ideální situaci:

Adept jógy cvičící v ranních hodinách, kdy příroda ještě spí, kdy nehrozí návštěvy našich známých, i doprava lidí do práce se teprve probouzí a kdy se navíc cvičí s prázdným žaludkem; a tedy výchozí podmínky jsou velmi vhodné a není problém své smysly nepoužívat. Zavřeme oči, jsme ve vyvětrané místnosti, v ústech jen s neutrálními slinami, máme jen pocit tíže či tlaku při sedu či některé pozice v leže. Zajímavé je pojmenování tohoto stavu – jedná se o tzv. usebrání, řečeno jinak, odtažení pozornosti od vzruchů naší mysli. Známou praxí této části jógy je i relaxace, kdy se vědomě pokoušíme uvolnit napětí, svalové i psychické. Obojí uvolnění, pokud se nám vědomě podaří je dosáhnout, přivedou tělo do stavu vnímané lehkosti. Českým výrazem rozlišování, v sanskrtu vivéka, lze jen a jen podpořit náš relaxovaný stav. Při vědomém, to zdůrazňuji, rozlišování, vyloučíme vše nepodstatné a poté jde snáze svými smysly opustit to, co v daný moment nepotřebujeme, co není důležité. Nepodstatné vyloučit a s velkou dávkou trpělivosti můžeme dojít stavu, kdy se projeví čistota původní mysli – viz. kapitola „PRAXE“ zmíněných súter.

Cituji:

54. Pratjáhára je obnovení původní čistoty mysli odřeknutím se vnějších objektů vnímání.
55. Tak dochází k dokonalému ovládnutí smyslů.

Klid a procítění harmonie je chtěným výsledkem této „vylaďovací a nalaďovací“ techniky – poté se adept může věnovat pozorování a další práci s mnohem jemnějšími impulsy, které přicházejí z našeho nitra.

Přicházím k nejtěžším částem vnitřní jógy. Jsou vlastně také tím, co je pro tuto fázi v povědomí lidí celkem nejasné. Jaký je cíl a zřejmá otázka; co se jimi vlastně sleduje, jakých výsledků lze očekávat? Je dobré na úvod zdůraznit, že ne všichni zájemci o jógu této úrovně mohou dospět k provádění těchto koncentračních a meditačních technik. Hraje v nich velmi důležitou roli lidská mysl a ač se to nezdá, ta je pro mnoho adeptů jógy obrovským a sofistikovaným nepřítelem. Přináší ve vědomém stavu neustálý koloběh všech možných myšlenek jako nekonečný kroužící vír; nápadů, představ, vzpomínek, událostí dávno zapomenutých i těch čerstvých. Zmíněný Pataňdžali, jogín žijící téměř tři století před Kristem, říká a vysvětluje na úvod základní definici /2. sútra/:

„Jóga je ovládnutí činnosti mysli (zastavení proměn myslícího principu).“

Zkuste si to sami, zkuste se posadit do pohodlné pozice, nejde o nějaký speciální jógový sed, seďte jen s rovnými opřenými zády, s dlaněmi položenými na stehnech či na opěradlech, a řekněte si, půl hodiny uvolnění, půl hodiny nebudu myslet na nic! Věřte, že po velmi krátké době se zpravidla vyrojí myšlenky na něco, co vůbec nesouvisí se záměrem zklidnění a vymazání práce mysli; jen třicet minut! Bez pohybu, s uvolněným svalstvem, zavřenýma očima… Je to až humorné a mám to od mnoha lidí potvrzeno – např.:

„Po chvíli mne napadlo a musel jsem se ujistit, že budík je natažen ke zvonění za půl hodiny, pak jsem zapudil myšlenku, že mám v ledničce pudink (co sem lezeš, přízemní myšlenko!), poté v dáli zaštěkal pes a přišla nechtěná myšlenka na to, kterého souseda ten vyrušovatel asi byl, pak, po krátké pauze, jsem si uvědomil, že mi jeden kamarád říkal, že se mu rozvádí dcera, na to jsem si v duchu pochválil, že moje žena je fajn, čte si v kuchyni, co asi? A zase odháním tyto rušivé myšlenky… za chvíli se přistihnu, jak se nabídla k řešení sestava mého oblíbeného fotbalového klubu, večer hraje zápas a budu se dívat v televizi, odháním ji; a pak nechtěně řeším možnosti, jak by měl budík zvonit, aby mne nevylekal a najednou jsem v obchodě a kupuji semínka pro zelené hnojení…!“

Prostě nabídka myšlenek, jedna za druhou. Inu mysl.

Proč máme naši mysl porazit, proč by měl vadit tok našich myšlenek? Odpověď není složitá. Cesta vzhůru, kterou je koncentrace a meditace, je cestou do našeho nejhlubšího nitra, do „království nebeského“. Je to současně cesta tvrdé práce a nezměrné trpělivosti a výsledek se může dostavit až i za předlouhé roky. Šestým stupněm královské cesty je DHÁRANA, kdy učíme koncentrovat naši mysl na určený objekt nebo představu mimo smyslový svět. Ještě jednou – na určený objekt nebo představu a nedovolit mysli, aby koncentraci rozvíjela do nějakých košatých (nesouvisejících) myšlenek. Odstraňujeme vše rušivé, jsme v jednom jediném bodě, v jednom tématu a přecházíme do transcendentní kvality. Cítíme vědomou vyprázdněnost a když se naučíme v našem nitru, v hmotných oblastech uzavřít svůj fyzický zrak, sluch, jazyk a nedovolíme své pozornosti, aby skrze ně nadále unikala do světa hmoty mimo nás, odpojíme se tak od materiálních oblastí a spojíme se s oblastmi mentálními. Tím také v sobě rozvíjíme síly mentální a s jejich pomocí dokážeme žít v hmotné oblasti tak, že již nemusíme být sami na hmotě závislí, ještě lépe řečeno, přestáváme být postupně otroky smyslů, smyslových přání a smyslových předmětů. Zcela nenásilně se tak potlačí naše časté projevy (dřívějších) vášní – chtíčů, hněvu, chtivosti po věcech a zážitcích, závislostí na světě a s tím spojení s pýchou.

Vím, že se mi to velmi lehce píše. Vím totiž, že samotná praxe je nesmírně obtížná. Bez praxe a bez zkušeností ale nelze získat znalosti o těchto nejvyšších a jedinečných technikách. Lze si snadno přečíst mnoho knih a posílit tak intelekt a znalosti i natolik, že se často může takto poučený člověk pustit do diskusí, co všechno to přináší, jaká jsou úskalí. Žít v představách mysli. To však není nic, co by bylo výsledkem této cesty jógy. Je tu jeden prostý recept – zkusit to na sobě samém, mít a dopracovat se, a ne jednou, ale více jak i stokrát, každý den, ve stejnou dobu, s řádem, s láskou, bez nějakých rituálů, bez nucení se. Přejít přes koncentraci, vyprázdnění mysli, poznat vlastním prožitkem jeden bod ve svém nitru, který se pak jeví jako vědomí prázdnoty, nekonečného klidu, nekonečného prostoru, kde neplyne čas. Poznání tohoto stavu přichází samo, v neočekávaný moment (dosti podstatnou chybou je ale něco, vůbec NĚCO očekávat). Je to velmi hluboký zážitek. Bohužel, je nesdělitelný.

Jak jednoduché je napsat, že po šestém stupni přichází sedmý, kterým je v terminologii pokročilých jogínů DHJÁN a který znamená, že pouhý krátký záblesk hluboké koncentrace, nadsmyslový zážitek transcendentního spojení, vědomí prázdnoty, lze v tomto dalším stupni udržet již dlouhou dobu. Tok myslícího principu je již „ochočen“ natolik, že adept zůstává klidně, bez námahy a rušení ve stavu pozornosti a s plným vědomím směřuje k naší nejvyšší podstatě. Tato nová kvalita přináší schopnost duše vidět. Je to možné? Máme snad nějaký vnitřní smysl? Máme, svůj vlastní důkaz proto ještě však nemám. Často jsem někde četl o otevření duchovního zraku. Ale není to tak jednoduché. A pak je tu schopnost duše slyšet – vnímat to, co přichází z hloubky našeho nitra, které je spojeno jako mikrokosmos s celým Stvořením. Dhján je tedy způsob, jak přinutit pozornost, aby zůstávala ve svém centru, dhján je nepřerušované spojení mezi myslí a objektem (citace sútry 2. kapitola SÍLY). Diskuse by se mohla rozvinout o tom, kde je to centrum pozornosti. Prozradím jen termín přeložený do našeho jazyka, třetí oko, jako jediná brána otevřená dovnitř.

Co se děje v osmém stupni SAMÁDHI? Pan Zdeněk Bašný v knize JÓGA: Od staré Indie k dnešku, mimochodem jedné z prvních a velmi cenných knih na našem trhu (nedávno jsem v antikvariátu zakoupil vydání z roku 1971), píše jednoduchou definici:

„V 8. stupni se se ztrácí rozdíl mezi tím, kdo si představuje, mezi procesem představování a představou. A na konci je čisté vědomí existence a blaha.“

Jedna moje známá, zajímající se o tuto cestu, definovala tento stav jako nějaké „vyvanutí“, nějaké rozplynutí se, zatímco „odložené“ tělo tu sedí, zdánlivě bez známek života, ovšem s vnitřním prožíváním, které je skutečným vrcholem práce adepta jógy. Znáte však všetečný dotaz zvídavého dítěte – a co se děje pak? Zdaleka není konec a popis, který by mohl následovat, je něčím fantastickým, až neskutečným.

Nedávno jsem vnímal dotaz vedený zajímavou myšlenkou, zda Ježíš cvičil jógu? Co a jak vlastně praktikoval? Dáme-li si práci a najdeme historické prameny, které zachycují skutečný život Ježíše Krista, mnoho faktů nezjistíme. V knize Paula Johnsona – Dějiny židovského národa – je věnováno Ježíšovi z 558 stran pouhých osm stran, a to jen velmi kusých údajů jako: kdo byli jeho rodiče, popis jeho bratrů a sester, co od něj lid očekával… Evangelia však, obzvláště Janovo, které je považováno za mystické, naznačuje, že Ježíš učil nejméně cestě meditace.

„Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ /Jan, 10:9/

Mnoho autorů i hledalo, zda Ježíš navštívil Indii, zvláště, když v jeho životě jsou zcela bílá místa; není totiž doloženo, kde pobýval. Že však samotná nauka, která byla jeho učedníkům doslova v pár dnech jejich společného života popsaných Markem, Lukášem a Matoušem předávána, existovala a že zřejmě byla tajná, je téměř jisté. Proč by Ježíš upozorňoval na známé „nesypání perel sviním…“ Není to nic proti lidem obecně. Je to ale proti těm, kteří svým egem i v té dávné době dokázali nejen nepřijímat předávané Boží slovo, ale kteří přímo proti novým naukám brojili, nositele nových myšlenek i pronásledovali.

Hlavní pohled evangelií sděluje, jak, jakými příklady učil lid zcela novým přístupům. Vysvětlit etické a morální zákony, objasnit, v čem je jejich naplnění. Ježíš, jako Mistr Slova však říká:

„Kdo vidí mne, vidí toho, který mne poslal.“ /Jan 12:45/

Ježíš tím neříká, kdo vidí mne, kdo mne vidí v mé fyzické podobě, vidí mého Otce. To by bylo příliš jednoduché. Pokročilé duchovní techniky, které zajisté učil, jsou tím, co přivádělo nejvěrnější a oddané žáky do vlastního jejich nitra, do popsaných stavů vyššího vědomí, ve kterém se mohli potkat s Ježíšem v jeho skutečné duchovní podobě a podstatě.

I JÓGA, tak často zatracovaná a nepochopená, může být, při správném vedení tím, co nás povznese a odpoví také na mnoho základních otázek.
 

Odkaz: http://extranea.ifanda.cz/joga/patandzali-joga-sutra
 

Václav Žáček,
dle učení Jógy slyšitelného životního proudu – SANT MAT

hodnocení: 5
hlasů: 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017