Kapustňák nemá duši

Snadno zkoumáme, posuzujeme i obdivujeme hmotu lidského organismu. Lidské tělo je důležité našemu – vědomí sama sebe – egu – duši. Tradiční pojetí nabízí, že duše není vytvořená ve hmotě; nezávisí na ní.

Ovšem opakovaně se objevují názory o úbytku hmotnosti u člověka právě zemřelého. To má kupodivu způsobovat ztráta duše. Přesně o 21 gramů; prý u mnoha pacientů bylo váženo [1]. V Americe zase, při úmrtí, údajně klesla váha o 2,5 nebo až 6,5 gramu. Začátkem 20. století měla být naměřena ztráta váhy 22,4 gramu [2].

Jiný lékař, při úmrtí pacientů, naměřil zmenšení hmotnosti jen u jednoho ze čtyř, kdežto u dalších dvou klesala až o něco později, a u dalšího naopak hmotnost narostla [3].
Zavedený duchovní zdroj sděluje pokles váhy až 90 gramů [4]. To proto, že principiální „informační banka” se má vracet – tam a tam.

Duše odděluje jednu bytost od druhé – právě proto, že svou podstatou jsou jednotné. Nyní opovážlivé srovnání, ale ve prospěch vyjasnění mého názoru: tak jako rohlíky jsou oddělené jeden od druhého, ale všechny jsou vytvořené ze stejného těsta. Každý jinak upečený.
Nabízí se, že duše vznikly vydělením z nejhlubší Podstaty – Stvořitele. Tak jako i všechno ostatní. Snad je vědomí sama sebe dáno kouskem Stvořitele, kdežto vše ostatní vzniká až z přepracovaných, jinak organizovaných částí existence Stvořitele? Snad tento přístup odpovídá současnému lidskému posuzování hlubších souvislostí.

Názory na skryté duchovní záležitosti zjišťujeme méně jistěji, než jak poznáváme ty vědecké. Věda spoléhá na zkoumání hmoty hmotou, a co ve hmotě zkoumat nemůže, to odmítne. Někteří si dokonce zakrývají oči, aby náhodou něco nezahlédli. Duchovní záležitosti hledáme nesnadno; stěží může tvořený tvor zkoumat, co nejvnitřnějšího jej tvoří. Co podkládá hmotu a dokonce myšlenky, vědomí sama sebe a telepatický přenos.
 

Stroj

Mohla by snad nějaká neskutečná, myslící televizní kamera, zkoumat sama sebe? Ano, užila by obyčejné zrcadlo, aby se uviděla. Ale veškerou konstrukci zevnitř – hardware, ten asi neprozkoumá. Leda by svou čočkou nahlížela do útrob jiné, pitvané kamery, která už odešla, pošla. Odhaduji, že zkoumat program, řídící chod její elektroniky, by nemohla už z principu.

Leda by měla vestavěný nějaký intuitivní smysl pro nahlížení do chodu řídícího programu.
 

Zvíře

Mají zvířata nesmrtelnou duši? Srovnáním zvířat a lidí něco zjistit? Posoudit naše společné či rozdílné možnosti opakovaných vtělení? Podle chování zvířete můžu sledovat, že vnímá samo sebe, svou existenci. Zná a předvádí vděčnost, spokojenost, strach, nadřazenost či podřízenost, zlobu…

Pak jeho vědomím může být „kousek” Stvořitele, tak jako se to udává pro nás lidi.

Zvířata mají emoce, avšak chybí jim abstraktní myšlení. A také nemají duši, náš základ či opodstatnění, jež opravňuje znovuvtělování. Nemají znát smutek z budoucnosti, například z hrozící ztráty. Nemohou milovat Boží Podstatu [4].

Kapustňák a potápěčVývoj jedince postupuje od prvoka přes savce až nakonec k člověku. Anebo ne! Téma naprosto přesahuje krátký internetový článek a nejspíš i dnešní lidské možnosti poznání.

Mají mořští savci duši? Jsou velmi inteligentní, a co když některou ze svých vlastností přesahují člověka? Před lety jsem na gnosis9.net zveřejnil 12 článků o mořských savcích, o jejich povahových kvalitách. Nyní lze texty, vycházející ze zjištění badatelů v populárně naučných knihách, najít ZDE.

O velrybách a delfínech duchovní poznání udává, že jejich hmota jistým způsobem kóduje historii naší Země a také mají přispívat k propojení Země s galaxií.

Nadále předpokládám, že názory na důležitost delfínů a velryb jsou oprávněné. Tento článek dokončuji úryvkem z knihy anglického zvěrolékaře Davida Taylora. Praktik popsal svůj zásah ve prospěch velkého mořského savce, jenž se nakonec „lidsky” projevil.

Ale mezi existujícími tvory nejpravděpodobnější kandidátkou na titul „původní a pravá mořská panna” je podle mě siréna neboli ochechule, to plaché, neškodné, málo známé zvíře, které se vyskytuje ve dvou rodech: jako dugong či moroň z východní Afriky, Asie, Dálného východu a Austrálie a kapustňák, obývající vody u západní Afriky a části Jižní Ameriky a Karibského moře. Tito jemní obři (váží až devět metráků), mající společného předka se slonem a živící se mořskými rostlinami (dlouhé zelené vlasy z podsvětí?), nám mohou na první pohled sotva připadat jako mořské panny, s nimiž se setkávali námořníci, i když ti bývali mimo domov často v jednom tahu celé roky, ženu neviděli bůhvíjak dlouho a měli živou obrazotvornost. Ale někdy se také objevují nad vodou ve vzpřímené poloze a při kojení si vinou mláďata k hrudi hodně podobnými gesty jako ženy. Mléčné žlázy samic kapustňáků a dugongů jsou umístěny mezi předními ploutvemi na stejném místě jako u lidí a slonů. Jejich obličeje sice nejsou krásné podle měřítek krásy soutěže o Miss World a mají menší oči, ale mně připadají milé. A nezapomeňte, že ti námořníci bývali na moři už hodně dlouho! Vnější genitálie připomínají ženské a jsou zaznamenány sodomie mezi muži a ochechulemi. Když jsem byl v Pákistánu a navštěvoval rybářské vesnice nedaleko Karáčí, zjistil jsem, že místním mužům se nějak nechce hovořit, když jsem se jich vyptával na dugongy v té oblasti. „Musíme si dávat pozor,” říkali, když jsem to z nich páčil, „je to ošemetná věc. Naše ženské na dugongy žárlí a mají strach, že si z nich někteří z nás dělají milenky.”

Kapustňákům, kteří se vyskytují ve floridských vodách, hrozí – stejně jako jiným druhům ochechulí, vyhubení. Kromě chemického znečištění jsou největším nebezpečím pro jejich přežití turisté, kteří se tam projíždějí v člunech, aby se podívali na ohrožená zvířata, a tak ruší jejich poklidný společenský život, a co je horší, občas je svými plavidly poraní. Viděl jsem mnoho kapustňáků, kteří byli zabiti nebo vážně zraněni lodní vrtulí. Při jedné z mých častých návštěv floridských močálů počátkem 70. let jsme si vyšli s Jessem jedním z veterinářů z oceánia v Miami, abychom se podívali, co by se dalo udělat pro samce kapustňáka, který ležel těžce raněn v zátoce u Collier City.

Když jsme dorazili na scénu, byl už na břehu dav asi 40 lidí, kteří vzrušeně hovořili o tom, co by se mohlo nebo nemohlo udělat s tou tmavošedou hroudou masa, která ležela celá roztřesená na pásu bahna, obklopená vodou, v níž se povalovalo plno plechovek od limonád a jiné odpadky. Středem hřbetu kapustňáka se táhly dvě čisté řezné rány, jakoby zasazené šavlí, které pronikly hluboko do masa. Z jejich hlubin zvolna vyvěrala krev, přetékala a řinula se v celé šíři přes bok zvířete. Ztěžka dýchalo a přibližně každou půlminutu vydalo hluboké zasténání. S kolegou jsme skočili do mělké vody (pro mě to byla jako obvykle práce ve spodkách) a brodili jsme se k ochechuli, která naši přítomnost vůbec nevnímala. Zatímco Jesse vytahoval z kapes saka vatu a začal rány čistit, já jsem přešel k hlavě zvířete a hladil jsem ho po širokém dobráckém rypáku s jeho porostem citlivých vousů. Je to úžasně milý a příjemný pocit, když vám ruku laská, popřípadě cucá teplá a jemná tlama kapustňáka. Jenže tenhle samec neměl nejmenší zájem se s někým mazlit. Bylo mu zima a zřejmě utrpěl těžký šok.

„Dojdu si pro nástroje,” řekl Jesse. „Podívej, ta sakramentská vrtule se mu zařízla až k obratlům!” Přebrodil se zpátky a zašel k autu a já jsem zatím prohlížel zející rány se svítivě bílými kostmi odhalenými na jejich dně.

„Co s nim provedete, doktore?” zavolal nějaký divák.

„Spíchnu ho dohromady!” odsekl jsem.

„Mohl byste tu ránu prstama roztáhnout a podívat se s úsměvem sem, doktore?” Já bych najela na detail!” křičela tlustá ženská v nachových bikinách a s obrovskými slunečními brýlemi a ukazovala na svou kameru. Nevšímal jsem si jí.

„Heleďte, doktore, vyškubněte pro mě tomu mrožovi jeden fous,” hulákal jakýsi chlap.

„Děcka doma jsou do zvířat jako divý!”

Zaplať pánbůh za tu vodu, která obklopuje kapustňáka na tom bahnitém ostrůvku, pomyslel jsem si. Ti šílenci by ho roztrhali na suvenýry, kdyby se mu mohli dostat na kůži. Jesse se vrátil s chirurgickou výbavou, a zatímco pracoval na jedné straně, já jsem sešíval druhou, když jsem ji napřed uvnitř vystříkal a do okolních tkání napíchal pro lokální umrtvení lignokain. Trvalo nám hodinu, než jsme kapustňákovi ten rozedraný hřbet spravili, a když jsme skončili, měl na sobě ve dvou dlouhých řadách 204 nylonových stehů. Stehů, které nebudou nikdy odstraněny. Dali jsme zvířeti antibiotika a kortizon a pak nastala dřina. Ve dvou jsme ho strkali a zvedali a pomáhalo nám pouze pištění a hulákání obecenstva, až se nám podařilo pohnout tím velkým tělem z bahna a přesunout ho do vody. Ve vodě se nechal kapustňák několik minut nehnutě unášet, a jak jsme ho pozorovali, báli jsme se nejhoršího. Ale potom k naší úlevě máchl svým kulatým ocasem jako veslem a vklouzl pod vodu a pryč.

Ale nebylo to ještě zamávání na rozloučenou, neboť než nadobro zmizel v temné vodě, najednou se o 180° otočil a k mému úžasu a radosti zamířil přímo ke mně – a několik sekund se mi nosem otíral o koleno! Ne, neříkejte mi, že zvíře jenom ztratilo na chvíli orientaci, protože potom se znovu obrátilo a plavalo nám rovnou pryč z dohledu. Dav na břehu nadšeně jásal. Měl jsem pocit, jako bych vyhrál milion dolarů. Vždyť mě koneckonců právě nade vši pochybnost políbila na rozloučenou krásná opravdová mořská panna!

 

Literatura

Dračí doktor. Další dobrodružství lékaře exotů – David Taylor. MF, Praha 1991, s.172-173. Překlad Alena Jindrová-Špilarová 1991. Orig. 1985
 

Odkazy

[1] https://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/3103-mozek-vykonny-vysilac-ktery-ridi-vas-osud/
[2] http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/4684-vedci-tvrdi-ze-existuje-posmrtny-zivot-smrt-je-pouze-prestupni-stanici-mezi-dvema-svety/
[3] http://vesmir.cz/2016/01/05/kolik-vazi-lidska-duse/
[4] www.transformace.info
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.8
hlasů: 4

30 komentářů

Přidat komentář
  1. „..vysvětlení může spočívat v náhlém nárůstu teploty v okamžiku smrti. Ten je způsoben tím, že krev přestane být ochlazována vdechovaným vzduchem. Výsledkem je zvýšené pocení a úbytek hmotnosti. Proto také u psů k žádné změně nedošlo – ochlazují se jazykem, nikoli pocením.
    ..Macdougall v dalším čísle namítl, že bez krevního oběhu se krev nemá jak dostat ke kůži a ohřát ji…“
    Námitka k měření: „Z šesti pacientů použil data pouze od čtyř. A jen u jednoho zaznamenal zřetelný pokles hmotnosti v okamžiku smrti, který by snad šlo spojit s duší opouštějící tělo. U dalších dvou pacientů hmotnost klesala i po smrti a u jednoho byl počáteční pokles kompenzován pozdějším nárůstem. Proč z tohoto nesourodého balíku dat vybrat právě prvního pacienta?..O netrivialitě úkolu poznat přesný okamžik smrti ani nemluvě.“
    Zdroj: https://technet.idnes.cz/kolik-vazi-lidska-duse-06s-/veda.aspx?c=A160108_132517_veda_mla
    původní zdroj se stejným textem :
    http://vesmir.cz/2016/01/05/kolik-vazi-lidska-duse/
    Můj názor :
    1)Jestliže se dá duše zvážit, tak je hmotné podstaty z atomů a její údajné cestování musí být podepřeno dodáním energie. Odkud asi ta energie se bere? Prostě hmotná duše spotřebovávající energii je hodně v rozporu s tím, co se o duši píše a to i zde v diskuzích.
    2) Přesnost vah asi nebyla odpovídající, když je uvedeno, že při pokusech o vdechování vzduchu do mrtvého těla se hmotnost neměnila. 1 litr vzduchu má hmotnost asi 1,29 g a vážilo se na desetiny gramu.
    Svět obíhá video s asi 60-ti letou opicí, která umírající poznala svého bývalého ošetřovatele a přátelsky se s ním loučila gesty i objetím hlavy rukou. Duše to asi není, ale souhrn vlastností blízkých člověku to je.
    Psi zůstávají často v blízkosti svého nemocného pána, jakoby ho chtěli podpořit svou přítomností.

    1. http://www.zvedavec.org/nazory-1163.htm

      Moralka se da napravit, DNA NIKDY!!!).
      je právě velký omyl učenců i filozofů, jejichž mysl a hloubání setrvává ve vězení hmoty. A to i přes to, že toto hloubání a případné prezentované výsledky takového hloubání vypadají excelentně.
      Právě, že pokud člověk nastoupí cestu proměny, pak ZASAHUJE do buněčné i genové struktury ( v buddhismu se tomu trochu záhadně pro písmáky a literáty říká: „tělo je naplněno zlatým prachem“ .

      To je totiž také dědictví křesťanství, to jsou ty kecy typu – tělo je nádoba hříchu, ďábla a tak podobně. A přitom Mistr z Nazareta udělal právě toto – ON SE VYZÁŘIL, proměnil tělo-hmotu v jas…
      Právě že tělo, jakožto NOSIČ kvalit prožívání se má PROMĚŇOVAT V ZÁŘENÍ, resp. v jas (asi jako když je slunce na letní obloze a člověk ho zakryje rukou, tak takový ten jas, který tu ruku „obklopuje“ .
      To zní ovšem právě díky tisíciletí deformace nepochopitelně i lidem s velmi rozvinutým intelektem, proto, že jejich niterné založení je intelektuálně-hmotařské.
      A přitom jsme světelné bytosti momentálně bytující v obtížném lidském těle…
      Ale co na tom záleží – k pochopení a nastoupení proměny sebe sama od základu (energie těla), k tomu nepomůže ani deset Harvardů, skříň narvaná diplomy,ani ovšem zuřivé modlení v kostele – k tomu musí prostě každý dozrát sebranými životními zkušenostmi a pochopit,že pokud chce změnit svůj život k lepšímu, musí začít od základu – POSTUPNÉ PROMĚNY FYZICKÉHO TĚLA.

      To jen pro zpestření debaty o morálce, mravnosti a předpokladech špatného, nebo dobrého života.

      1. Já mluvím za to „a spol.“

        ad.: Moralka se da napravit, DNA NIKDY!!!).

        Právě, že pokud člověk nastoupí cestu proměny, pak ZASAHUJE do buněčné i genové struktury

        Neodporujete si?

        1. Necítím se být v tom „Pardal a spol“.
          A tak stručně.
          Stručný a výstižný příspěvek.
          Díky za slova, která to tu prozařují, ať již je psal kdokoliv. Je v nich mnoho poznání.

          Václav Žáček

      2. Už jsem psal, Ježíš řekl : Co je císařovo patří císaři, co je Boží patří Bohu.
        Čili člověk je ( případně byl stvořen) jako matreriální i duchovní. Takže ne nějaké duchovní proměny individuální na světelné bytosti momentálně bytující v obtížném lidském těle. To jsou prostě kecy i z hlediska náboženství.

      3. Máte v tom příspěvku trošičku rozpor – jestliže se tělo má proměňovat v záření, tak se současně mění i kvalita jeho DNA, případně nebude obsahovat 2 vlákna, anóbrž více…. A Lord již nebude pouhým symbolem, ale skutečnou zářící vědomou bytostí.

  2. „Musíme si dávat pozor,” říkali, když jsem to z nich páčil, „je to ošemetná věc. Naše ženské na dugongy žárlí a mají strach, že si z nich někteří z nás dělají milenky.”

    A to tady Staněk může stokrát psát „nesesmilníš“. Ani v Pákistánu ho neposlouchají.

    1. Díky. Duchovní zdroje udávají ke zvířatům, že „— nemají duši, náš základ či opodstatnění, jež opravňuje znovuvtělování.“ Naše opakovaně se vyvíjející duše nás lidi odlišuje od zvířat, proto jsem článek nazval: „Kapustňák nemá duši“.
      Přitom vědomí sama sebe je záležitost odlišná od duše. Zvíře dalo najevo vděčnost, vnímá sebe, přemýšlí! Týrat zvíře, které má Stvořitelovo vědomí – stejně chybné jako u lidí.
      Popisují se určití mimozemšťané, kteří dlouhou dobou zkoumali, čím se lidé od jejich „rasy“ liší. Nejspíš zkoumali – hledali právě to, co nás odlišuje od zvířat. Takoví ET byli sestrojeni vyspělou civilizací, jež je jako my vytvořená ve hmotě, nebo ne?

      1. Nelze tvrdit, že všechny duchovní zdroje udávají, žee zvířata nemají duši. Hovořte tedy prosím za sebe a Vaše zdroje, Vaše poznání. Bylo by třeba vydefinovat, co kdo si představuje pod pojmem duše. Zvířata duši mají, je jen jiného druhu než lidská, je tzv. skupinová. Mým cílem není diskutovat, ale upozornit zdejší čtenáře, že mnoho zde napsaného je vysloveně nepravdivé, zavádějící, mnoho napsaného jsou polopravdy a je tedy třeba slepě nevěřit ničemu a vydat se vlastní cestou poznání.

        1. Píšete Petře výstižně, ovšem sestavujete větu: „Nelze tvrdit, že všechny duchovní zdroje udávají, —“.
          Skutečně to nelze tvrdit. Vložené slovo „všechny“ jsem ve svém článku ani v diskusi nepoužil. Své zdroje vesměs udávám, i když [4] záměrně jen přibližně.
          Mnoho poznatků duchovního poznání bývá převzatých, sdělených. Proto jsem v článku měl větu – otázku: „Mají mořští savci duši?“
          Před lety jsem zveřejnil článek, kde jsem vkládal i ukázky poznatků o zvířatech, od jiných lidí:
          http://hledani.gnosis.cz/slovo-kristovo-3-vteleni-do-zvirat/

        2. Ve všech živých bytostech je kvalitativně stejná duše, nezáleží na tom, jestli jde o člověka, zvíře nebo rostlinu. Různé živé bytosti se liší stavem vědomí.

          1. Záleží na tom, co chápete pod pojmem duše …. je to stále stejné, nejsou zde pregnantně jednotně vydefinovány používané termíny. Dá se totiž konstatovat i to, že různé druhy duše dávají předpoklad k různému druhu (rozsahu) vědomí.

          2. A malý dodatek – Vy si pravdu myslíte, že máte duši totožnou třeba s žížalou? Nezaměňujete to jen za společný oživující prvek (tomu ale řada duchovních směrů duše neříká)? Ten ale oživuje i kámen.

  3. Jaromíre,

    …Ve všech živých bytostech je kvalitativně stejná duše, nezáleží na tom, jestli jde o člověka, zvíře nebo rostlinu…

    To je velký omyl (zejména asiatských) náboženství.
    Duše tvoří tělo podle vzoru svého ducha. To znamená
    1):
    Každý živočišný druh má svého ducha, jenž dává život – a Bůh dává život těmto bohům živočišných druhů. (Proto se nemohou uchytit mezidruhová páření, ani transplantace.)
    2):
    Z těl, které duše vybudují a starají se o ně, je jasné, že duše se liší jak formou (což je patrné na první pohled) tak i kvalitou (což je patrné z nervového systému).
    3):
    Duše člověka má v sobě ducha Nejvyššího, a právě proto je na nejvyšším stupni, a právě proto se nemůže vtělit do stupňů nižších.
    4):
    Člověk nemilosrdný vůči jakýmkoli formám života nemůže očekávat milosrdenství Boha.

    1. Duše žádná těla netvoří, duše je donucena vyšší silou přijmout hmotné tělo, které odpovídá jejím předchozím činnostem.
      Ducha Nejvyššího má v sobě tělo každé živé bytosti, řídí jejich putování a dává svolení k jejím činnostem.
      Jen v těle člověka si může duše uvědomit, že není hmotným tělem a vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu.

        1. Milenie,

          že plně sdílíte Jaromírův popis, to je u vás jasné. Stejně jako to, že na jakoukoli subjektivní víru je krátký nejen rozum a logika, ale i objektivní pravda.

          Ten duch Nejvyššího je ale podle vaší víry hrozný, viďte. Nejdříve řídí všechny živé bytosti k tomu, aby konaly jakékoli zlo a pak je nutí, aby za to zlo pykaly v různých tělech (přičemž je zase řídí k dalšímu zlu).
          Aby bylo jasno: v křesťanství to není duch Nejvyššího, nýbrž duch odpůrce Boha.

          1. Myslíte si, že znáte objektivní pravdu?

            Můžete mi prosím vysvětlit toto konstatování:
            „Aby bylo jasno: v křesťanství to není duch Nejvyššího, nýbrž duch odpůrce Boha.“
            Mě to jasno takto napsané není.

          2. To jako fakt? Proto tedy musel být stvořen „Strážce hmoty“?

          3. Bg 5.15 — Ani Nejvyšší Pán nepřijímá ničí hříšné či zbožné činnosti. Vtělené bytosti jsou ale zmateny nevědomostí, která zastírá jejich pravé poznání.
            Význam:
            Nejvyšší Pán je vždy spokojený sám v sobě; ničí hříšné ani zbožné činnosti Ho neznepokojují. Pán nevytváří pro žádnou živou bytost její danou životní situaci — živá bytost, zmatená nevědomostí, však touží po určitých životních podmínkách, a tím vzniká její řetěz akcí a reakcí. Vzhledem ke své vyšší povaze oplývá poznáním, ale kvůli své omezené moci je náchylná podlehnout vlivu nevědomosti. Pán je všemohoucí, ale živá bytost nikoliv. A Pán je vibhu neboli vševědoucí, zatímco živá bytost je aṇu, nepatrná. Jelikož je živou duší, má schopnost toužit na základě své svobodné vůle. Její touha se pak splní jedině díky všemocnému Pánu. Když je živá bytost zmatená touhami, Pán jí dovolí je ukojit, ale nikdy není zodpovědný za činy a následky, jež určitá vytoužená situace přinese. Zmatená vtělená duše se ztotožňuje s hmotným tělem, které za daných okolností má, a podléhá dočasnému utrpení a štěstí. Pán je v podobě Paramātmy neboli Nadduše stálým společníkem této individuální duše, a proto zná její touhy, stejně jako může člověk cítit vůni květiny, když je v její blízkosti. Touha je subtilní formou podmínění živé bytosti. Pán plní její touhu podle jejích zásluh — “Člověk míní, Bůh mění.” Individuální duše tedy není co do vyplnění tužeb všemocná. Pán však může splnit všechny touhy, a jelikož je nestranný, do tužeb nepatrných nezávislých živých bytostí se nevměšuje. Pokud však některá touží po Bohu, věnuje jí zvláštní péči a povzbuzuje ji, aby toužila takovým způsobem, že Ho bude moci dosáhnout a být věčně šťastná. Védské hymny proto hlásají: “Pán zaměstnává živou bytost zbožnými činnostmi, aby mohla zlepšit své postavení. A Pán ji také zaměstnává bezbožnými činnostmi, aby mohla jít do pekla.”
            “Živá bytost je co do svého neštěstí a štěstí zcela závislá na vůli Nejvyššího — může jít do nebe nebo do pekla, stejně jako je mrak unášen větrem.”

            Vtělená duše si tedy svou pradávnou touhou vyhnout se vědomí Boha sama způsobuje svoji zmatenost. Proto i když je svou přirozeností věčná, blažená a vědomá, kvůli své nepatrnosti zapomíná na své přirozené postavení služebníka Pána, a tak je polapena nevědomostí. Pod jejím vlivem pak prohlašuje, že Pán je zodpovědný za její podmíněný život. Pán vůči nikomu nechová nenávist ani zvláštní přízeň, i když to tak vypadá.”

          4. Milenie,

            když kdokoli nabízí cokoli – jenom ne pro Boha vědomou lásku k Bohu – je ve službách odpůrce Boha.
            Stejně, jako ten, kdo popírá, že:
            Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
            A stejně, jako ten, kdo popírá, že jsme synové/dcery Boha (protože Bůh je náš Otec – a proto ho máme jako Otce milovat).

          5. Bg 5.15
            tento popis reality odpovídá mé představě jen tak z poloviny, zde tedy s Jaromírem nesouhlasím zcela. To co je tam nazýváno duší vidím jako lidské egoistické já. To ale neoplývá svobodnou vůlí, tu má pouze stvořitel, tedy Božské vědomí.
            Osobně nevnímám jako podstatné rozebírat a případně se přít o, tom jaká je přesně tato člověku skrytá duchovní skutečnost. Jako podstatné vidím zabývat se tou praktickou stránkou věci, tedy našimi životy, skutky, mezilidskými vztahy a jejich vlivem na naše psychické rozpoložení a zdraví těla.
            Vědět jak fungují souvztažnosti mezi myšlením, konáním, emocemi a ranami osudu a nemocemi je jistě praktičtější, než vědět jaká je přesně struktura celého stvoření. Tedy alespoň já to tak vnímám.

    2. Pro JK 29.10.2017 (10:31)
      1) Páření tygrů a lvů se daří, až potomci bývají neplodní.
      Transplantace se daří, i když bývá potřeba chemie k úspěchu.
      4) Tvrdé podmínky pro svět, s nabídkou prospěšných a neprospěšných možností k činům, nám byly dány od Boha. A tak milosrdenství od Boha bývá všem.

      1. Bo,

        v přírodě platí, že nikde není hranice „jako když střihne“, ale já se nebavím o výjimkách a speciálně vytvořených podmínkách – mluvím o principech.

        A co se týká milosrdenství Boha, samozřejmě že je pro všechny lidi – ovšem dostat ho a zpracovat v sobě ho může jenom ten, kdo milosrdenství zná. Nemilosrdní ho neznají, proto se s ním minou (nebo ho v sobě zpracují špatně).

  4. „Jako podstatné vidím zabývat se tou praktickou stránkou věci, tedy našimi životy, skutky, mezilidskými vztahy a jejich vlivem na naše psychické rozpoložení a zdraví těla.“

    To pro Vás bylo a ještě může být podstatné mnoho životů, k Bohu se tím nepřiblížíte ani o milimetr !

  5. Bg 5.15

    nādatte kasyacit pāpaṁ
    na caiva sukṛtaṁ vibhuḥ
    ajñānenāvṛtaṁ jñānaṁ
    tena muhyanti jantavaḥ

    překlad:
    Poznáním Hudba ,cílem držení Její,
    oběť Maat,Pravdy Absolutní /Spravedlnosti,Moudrosti/
    všeprostupující vibrace Duše milosrdenství doručení
    neslouží hříchu /neřestem,ubližování / falešného ducha kohokoliv.

    výklad:
    Skutečným Poznáním je vnitřní Klid a mír,harmonie,životním úkolem je udržení její v sobě,
    darem Maat,Pravdy,Jistoty,Spravedlnosti, Absolutní je všeprostupující vibrace Matky,
    milosrdenství, odevzdání neslouží hříchu /neřestem,ubližování / falešného ducha kohokoliv.

    ——-
    Jan
    «Γκρεμίστε αυτόν το ναό,+ και σε τρεις ημέρες θα τον ανεγείρω».

    „Snižte tento chrám a v Jednotě Ducha jej Já Matka svým Zvukem pozvednu.“

    η= já
    μέρε= Matka-Meer
    ς= Q

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017