Karmický zákon… jsme u samotné karmy (2. část)

Proč se některý člověk rodí nějak poškozen? Malé nevinné novorozeně si přináší do života např. vrozenou tělesnou nebo duševní vadu, nebo se rodí do rodiny, kde na něho nečeká nic příjemného – výprasky, tresty, nenávist, alkoholismus rodičů, hlad. A nebo naopak, jiné dítě obdrží dar dokonalého zdraví, má láskyplné rodiče, zabezpečenou rodinu, od narození je řádně vychováváno, dostává postupně kompletní vzdělání, okolí se na ně směje a v životě je provázeno pochopením. Je nasnadě, že tyto okolnosti je mohou formovat zcela pozitivně.

obrazek824Proč však připustil Stvořitel-Bůh jednomu problémy a druhého zabezpečil pro zcela odlišný vývoj života? Bůh je přece ve své podstatě manifestací Dobra, Ideálem stoprocentní Lásky, Blaženosti, Jednoty a Harmonie. A nás si přece stvořil k obrazu svému! Kde je ta nejvyšší Spravedlnost? Proč se tak diametrálně liší startovací čára po narození se do života?? ODPOVĚĎ na tyto otázky může být jen jedna jediná a hledejme ji právě v zákonu Karmického vyrovnání, Zákonu příčiny a následku, který ovládá tento svět a drží jej i pohromadě!

Sanskrtské slovo KARMA má kořen v částici KR což značí ČIN, a blíže to znamená, že: „každý, kdo koná, obdrží přesně takový výsledek či odměnu, jaká jeho činům odpovídá!“ Karma ve svém zpětném působení vytváří pouta nebo řetězy, a to dobré či špatné, zlaté nebo železné. Proč zrovna pouta a řetězy? Satan, ta vládnoucí Negativní síla, má daný od Stvořitele zásadní úkol; držet duše pro oživování všech bytostí hmotného Stvoření v tomto fyzickém světě. A maximálně se snažit nedovolit jim se z tohoto světa vyvázat. Nutné zdůraznit. Pokud neabsolvují tu nutnou a Stvořitelem zaručenou školu života poznání reálií hmotného světa a pokud si ten odchod z něho nezaslouží!

Pro lepší představu předkládám malé vysvětlení. Žijete v nějakém bídném prostředí a bídné situaci. Máte nad hlavou děravou střechu chatrče na spadnutí, ve které máte navíc zimu, znáte jen špínu a hlad, na potkání vás některá skupina lidí, těch nadřízených, utiskuje, šikanuje, jste tím vším tělesně a duševně deptáni, tvrdá práce a odměna jen pro to mizerné přežívání a navíc celé dny nevidíte slunce, neznáte přírodu. A pak, najednou, někdo přijde a zařídí vám pobyt v prostředí, kde je vše úplně a diametrálně odlišné – pohodlné, voňavé a bezpečné bydlení se spánkem v čisté posteli, chutná a vydatná strava, krásní lidé kolem vás, jste bez existenčních problémů, nasloucháte hudbě, s nádhernou přírodou kolem a sluncem, které se spolu s vámi směje celé dny na váš nádherný svět a život bez jakýchkoliv existenčních starostí. A najednou je tu hrozná zpráva, že za pár dnů se vrátíte do toho předchozího, bezútěšného, studeného, špinavého a páchnoucího světa. Pochopitelně, že začnete přemýšlet a konat jakékoliv kroky k tomu, aby váš prozářený život mohl pokračovat – jen ne tu bídu a beznaděj!

A tak je to s naší duší – na počátku byl pro ni stvořen RÁJ, pak však následovala určitá vzpoura, překročení zákazu a následoval ten známý trest, který nás uvrhnul do tohoto pomíjivého světa hmoty plného duchovní temnoty. Ten trest od Boha, to vyhnání z ráje, však není určeno na věčné časy. Stvořitel nás chce zpět, ale chce nás očištěné. Jak na to, pokud máme zájem? Určitým vývojem se může stát, a před chvílí to již bylo naznačeno, že ta cesta návratu zpět probíhá ve škole života, a postupně k nám může začít přicházet poznání, že my tady, po naší fyzické smrti, již nemusíme být, přesněji, že se sem nemusíme vracet. A začneme konat kroky, jakékoliv, avšak v souladu s božími zákony, abychom se dostali zpět do toho našeho prvotního RÁJE, do svého pravého DOMOVA, ke svému Pánu a Stvořiteli. Tam patříme!

Zjištěním tedy může být, že naše duše obdržela – bylo ji propůjčeno hmotné tělo, a nejen jedno, ale třebas i stovky pro stovky životů, v nižších i vyšších bytostech, a my v určité fázi můžeme vědomě využít právě tento vývoj vedoucí až do úrovně pravého poznání. Po věky trvajících životech tu mohou vzniknout podmínky k nastoupení duchovní Cesty, jejímž cílem je návrat.

Důležité je také ještě zdůraznit, že nastoupení této zpáteční cesty je možné jedině tehdy, když jsme v těle bytosti zvané člověk a zásadním nutností je také Milost nejvyššího Stvořitele. Uvědomme si však prosím, že nás tu drží právě ta KARMA, drží nás tu ta povinnost sklízení úrody, které jsme někdy v minulosti zaseli. Pokud si tuto obrovskou Pravdu uvědomíme a začneme jednat v souladu s ní a s tímto Božím záměrem a jeho chtěným přáním, teprve tehdy začneme být lidskými bytostmi s potenciálem uvědomění si DUCHA a DUŠE a můžeme se pro Cestu návratu očistit.

Aby to nebylo jednoduché, je Karma trojího typu:

  • prálabdh karma, tj. náš lidský osud, část karmy, kterou právě odžíváme a která je však jen částí úrody z té minulé setby. Proč jen část úrody? Nikdy nevíme, jak velkou úrodu karmických odplat v tomto životě sklidíme.
  • krijámán karma, to jsou ty nově vznikající karmické činy z právě probíhajícího života, kdy i některé reakce-odplaty můžeme odžít již za tohoto života… a nebo jsou přesunuty do
  • siňčit karmy, tj. zásobní karma, která je správcem karmy ukládána do „nějakého trezoru“ a někdy v budoucnosti bude teprve splacena (kdo ví, kolik má kdo „naspořeno“?).

A naši KARMU, kterou jsme již moderně nazvali určitým softwarem, programem, řídí její správce. Správcem těchto dat je ten prvotní SATAN, had z Ráje, Negativní síla. On je však opravdu „jen“ navýsost spravedlivý a dávkuje nám tu „sůl či cukr“ do našich nových životů tak, aby se nám nikdy nevyčerpala. Má zájem, aby mu naše duše tady NĚCO oživovala a je mu jedno, jestli to bude vepř, škorpión či člověk. Důležité si je však uvědomit, že ON nevymýšlí např. to, že teď někoho podvedeme, obelžeme, že bychom nejraději v myšlenkách chtěli někoho třeba i zabít. ON nechce, abychom někoho pomlouvali, kritizovali, abychom kradli. ON nám také nenašeptává touhu po cizí ženě, touhu po penězích a majetku jiného člověka… ON nám od Stvořitele zařídil jen prostředky a nástroje, které jsou pro udržování naší existence v tomto světě nezbytné a které nás více či méně ovládají. Jsou to MYSL, SMYSLY a jejich ZHOUBNÉ VÁŠNĚ. A pro jejich uspokojování jsme schopni čehokoliv, protože ochutnání jablka poznání nám dalo tu naši již zmíněnou svobodnou vůli pro rozhodování se. Jak se budeme chovat, jednat, jaký máme vztah k věcem, zvířatům, přírodě, k lidem, tak to určuje kvalitu našeho pobytu zde, v tomto, ale i v budoucím životě! A nikdy nevíme, za co právě trpíme a proč je to zrovna tak, jak se nám to přímo bytostně nelíbí a jak si to nepřejeme. My jen cítíme, že se nám NĚCO nedobrého, ale i dobrého děje, ale
nevíme, proč to tak je!

V úvodu jsem se zmínil o provázanosti života. Na tvorbu naší Karmy působí i náš vztah k přírodě, k jejímu, v současné době obrovskému ničení. Jedno z Mojžíšových přikázaní ve Starém Zákoně zní – nezabiješ! V Patandžaliho józe, existuje příkaz – Jama – ahinsa – neubližování! Ale my zabíjíme, lidi i zvířata. A některé mrtvoly také jíme a je jedno z pohledu karmického zákona, že je přímo nezabíjíme sami, ale najali jsme si k tomu jiné lidi – řezníky! A také ničení přírody, braní si nad rámec naší spotřeby – i to je to zasetí semene pro budoucí úrodu, braní pro jednoho víc, pro jednoho míň. To je to biblické NEPOKRADEŠ! Ničíme si tím fyzicky vlastní půdu pod svýma nohama, my si ničíme přímo naši planetu, která má široko daleko jako jediná schopnost dát SVÝM tvorům nezbytnou obživu.

Důležité je také zdůraznění, že KARMA a její zákon odplaty se netýká jen jednotlivců, ale i skupin obyvatel, ba celých národů. Duchovní velikáni již dlouhé roky upozorňují na to, že za nynější způsob života budeme muset jednou trpět.

Na předchozí a ne přímo radostná sdělení navazuje ještě slíbená pasáž k té naší vyspělé tzv. Západní civilizaci, která se jeví být na první pohled moderní, skvělá a úžasná a zdá se i nezranitelná a stále se rozvíjející k nádherným vrcholům a věčnému růstu Růstu. Asi cítíme, že však není všechno v pořádku! Je nezpochybnitelným faktem, že žijeme velmi na dluh a jednou to přesně podle zákona KARMY BUDE MUSET VRÁTIT!!

V r. 553 n. l. svolal římský císař Justinián do Konstantinopolu 5. ekumenický koncil, který měl k řešení mj. i zásadní otázku jedné křesťanské doktríny, která již staletí trápila mnoho světských i církevních vládců a hodnostářů. Je ještě nutné zdůraznit, že Nový Zákon byl vytvářen po více než pět století od Ježíšova ukřižování a vše, co se světské vládě, římským císařům i církevní moci nelíbilo a nehodilo, bylo postupně změněno, upraveno a popř. i z Ježíšova učení a Bible vyloučeno. Výsledkem zmíněného koncilu bylo vydání mnoha anatén, což je učené pojmenování pro klatby!

Nejen v té době znamenala klatba velmi zásadní krok a tehdejší církevní i světská moc by považovala za velikou špatnost a protivenství toho, kdo by se ji protivil. Hned první anaténa byla namířena proti víře v preexistenci duše a v reinkarnaci a doslova zněla: „Pokud někdo hlásá bájnou preexistenci duší a bude hlásat i jejich nehoráznou obnovu, která z toho vyplývá – nechť je prokletý!“ Těch klateb bylo k tomuto zásadnímu tématu vydáno více a kdo dnes ví, co všechno bylo z učení Ježišova vyloučeno.

A tak byla pro všechna další století uznána tato doktrína a postupně, až do dnešních dní, je všechno kolem karmy a reinkarnace v Západní světě určitým TABU.

Je asi pravdou, že se již asi v současnosti za porušení této klatby, za hlásání jiných názorů, neupaluje, nemučí, ale kdo ví. Jaké asi by byly dopady, či co mohlo být jinak, kdyby církevní i světská moc uznala karmický zákon a od toho 6. století jednoznačně ctila a plnou svoji autoritou učila a hlásala to správné chování a jednání? Tak např. pro oblast školství a výchovu lidí vůbec – představme si, že by již po staletí byla na školách vyučována morálka a etika, dalo by se říci společensko vědní obory, které by měly vychovávat žáky a studenty k lásce k bližnímu, k neubližování, k nenásilí, k nekradení. Lidé by nemohli přece vědomě páchat zlo jiným, protože by věděli, že si způsobují sami sobě trest a „sejí budoucí sklizeň“ jako odplatu. Bylo by vůbec možné, z obav z působení karmického zákona, činit všechna ta zvěrstva a násilí, války o majetek a území, vraždy ve jménu čehosi vyššího? Pravda, prostý lid byl vychováván k poslušnosti – v opačném případě by přece hrozilo peklo, muka pekelná, věčné zatracení, ale nebylo to z důvodů zákona o následku a příčině.

Kolo štěstí? Nebo osud či karma? Obrázek z rukopisu Codex Buranus (Carmina Burana), jehož vznik se klade do období před rokem 1250.

Kolo štěstí? Nebo osud či karma? Obrázek z rukopisu Codex Buranus (Carmina Burana), jehož vznik se klade do období před rokem 1250.

Uvedu raději zářné příklady z Bible – ne vše totiž o karmickém působení zákona odplaty bylo vymazáno. Něco z kázání a Učení Ježíšova tam zůstalo. Je tam např. psáno: Oko za oko, zub za zub (jedna z knih Mojžíše) – značí to, že vyrazí-li ti někdo oko, vyrazíš mu ho ihned také, stejně tak i se zubem? Ježíš ale říká v Novém Zákoně: nastav i druhou tvář, dostaneš-li na tu jednu; miluj své nepřátele; požádá-li tě někdo o košili, dej mu i kabát… Co je tím řečeno? Není tam rozpor – oko za oko? Nebo že by to byl projev zbabělosti? Ne, jde jednoznačně o Karmické působení!! To doporučené jednání podle božího syna Ježíše říká, že tyto nepravosti, které se nám dějí, jsou karmického původu. Zasloužili jsme se o ně především my sami, naším předchozím jednáním a takto sklízíme naši, v uvozovkách „spravedlivou“ odměnu. A proto přijměme políček, jako odplatu – i my jsme ho museli někomu v minulosti dát. A pokud zareagujeme znovu novým políčkem, jsme nadále v kole vytváření naší zlé budoucí karmy a zase se nám to, třeba i desateronásobně, vrátí. Je to vskutku výchovný moment, reakce na naše předchozí akce – špatné myšlenky a skutky. Přijmeme-li je s pokorou, posouvá nás to k lepšímu životu. Proč se mstít, vymýšlet plán odvety – Bůh přece řekl: „má bude pomsta!“ I to oko za oko může být interpretováno tak, že jsem asi někdy v minulosti někomu vyrazil oko či zub (ublížil jsem) a teď se mi to vrací!“

Karma je základním vesmírným zákonem, který ve fyzickém a myšlenkovém světě pojí následek s příčinou. Protože jakákoliv příčina, ať již ta největší, jako je vesmírný pohyb, či ta nejmenší, jako je pohyb ruky, se neobejde bez příslušného následku, a protože stejné působí stejné, je KARMA neviditelným a nepoznaným zákonem, který moudře, spravedlivě a prozíravě pojí každý následek s odpovídající příčinou a jejím původcem!

Ve starobylých védských písmech (4 tis. let př. n. l.) je řečeno, že:

„Touha je otcem myšlenky a myšlenka je otcem činu, přičemž touha původně pochází od duše, myšlenka od mysli a činnosti od činných smyslů hrubohmotného těla.“

Z tohoto moudra se dá vycítit, že prvotní touha té naší božské podstaty a esence, naší DUŠE, byla určitě dokonalá a čistá. Mysl však již, jako nástroj Negativity v nás, může vytvořit nějakým způsobem pokřivenou myšlenku, která bývá do tohoto tvaru dotvářena pro uspokojování našich smyslů, a ty mohou dát na závěr taková chtění, jež vytvoří čin neodpovídající původnímu čistému záměru a touze naší duše!

Karmický zákon příčiny a následku působí především individuálně a ponechává tak volné pole působnosti svobodné vůle konatele!

Na samý závěr se ještě vrátím k několika dalším apelům a shrnutím, proč by měl být karmický zákon brán vážně:

  • Správné porozumění zákonu karmy a s ním spojeného převtělování-reinkarnace, tedy možnosti odsloužení si našich dluhů či odměn z minulého života či i životů, je nejmocnější silou, která by měla nutit člověka, aby důsledně dodržoval všechny etické zákony, které dnes však mnozí, možná většina, pokládají za pouhou neopodstatnělou teorii! (Snad jen v životě konkrétní rodiny jsou nějaké morální a etické zákony
    dodržovány.)

  • Skutečným světem příčin je neviditelný svět myšlenek. Vše, co kolem sebe vidíme, je světem následků!
  • Naše myšlenky a přání, ať čisté či nečisté řídí naše životy a celý náš osud; jak myslíme a co si přejeme, takoví jsme a takovými se staneme!
  • Bůh skutečně nemá zapotřebí, aby nás trestal, protože si každý z nás vytváří své tresty sám!
  • Když někdo seje lásku, dobrou vůli, porozumění, spravedlnost, dobré chování, čisté myšlenky a dobrý přístup k ostatním lidem i všem dalším živým tvorům, bude odměněn vítanou úrodou laskavého jednání svých bližních vůči jemu samotnému. Opačná jednání – nenávist, zloba, podvody, sobectví, násilí či lži působí zlo a i to také sklidíme!
  • Draze získaným pokladem, jak již bylo zdůrazněno, je svobodná vůle. Snažme se ji využívat pro svůj duchovní vzestup co nejlépe!
  • Naučme se vždy o něco více dávat, než brát – i to se počítá!

V Evangeliu Matouše jsou uvedena v Ježíšových Kázáních na Hoře zásadní doporučení, dvě z nich uvedu tak nějak volněji:

/7-1,2/ nesuďte, abyste nebyli sami souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni a jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno i vám
/7-12/ … čiň jiným to, co chceš, aby i oni činili tobě…

V naší vyspělé Západní kultuře máme a uznáváme tři obvyklé myšlenkové postupy: náhoda-osud-prozřetelnost. KARMA je však jednoznačně vytlačuje, protože nic se neděje náhodou a člověk se tak stává jediným tvůrcem svého osudu. Pochopení zákona KARMY v sobě skrývá i jedinečné řešení sociálních a ekonomických problémů současného světa. Dnes je v něm prvotním zákonem zákon zisku! Kdo však věnuje pozornost způsobům, jakými je zisk nabýván a jakou cenu budou muset zaplatit ti, co se na něm podílejí? Právo něco získat vytváří nutnost to stejně v budoucnosti zaplatit a vrátit! Vývojem lidí, řešení každodenních situací, vznikaly postupně již od dávných věků jejich-naše lidské zkušenosti, které mají svůj základ v karmickém zákoně vyrovnání a které se staly nejen příslovími, ale jsou skutečnou moudrostí:

  • kdo seje vítr, sklízí bouři
  • jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá
  • boží mlýny melou pomalu, ale jistě
  • jak si kdo ustele, tak si lehne

4.10.2005 probíhalo v tisku jedno kolo diskuzí o eutanazii. Radim Ucháč napsal v MF Dnes článek

„Kdo jsou ti, které chceme zabíjet“.

Vyňal jsem z něho pasáž, která má co říci k tématu karmy:

Nechápeme, co je bolest

Při diskuzi o eutanazii je totiž téma bolesti zástupným problémem. Dříve lidé neměli zdaleka takové možnosti tišení bolestí, jako máme dnes, a přesto nikoho nenapadlo svého blízkého usmrtit. Zdá se, že s odmítnutím víry přestala západní civilizace také chápat pozitivní prvek bolesti. Přestala chápat, že právě bolest a nemoc nás vytrhují z neustálého kolotoče vydělávání peněz, (dávají nám možnost uvědomit si karmické vyrovnávání dluhu, a tím nám dávají…) dávají nám vyrůst, orientují nás na trvalejší hodnoty a při péči o nemocné v nás probouzejí lidskost.

Je zde však jiná bolest, o které se vytrvale mlčí. Bolest, jejíž příčinou je ztráta smyslu života. Ztráta, kvůli níž všechno, co bylo, hořkne a kterou blahobyt paradoxně zesiluje. Tato ztráta je důsledkem odmítnutím Boha, bez kterého nic nemá stabilitu a vše pomíjí. Doufejme, že naší odpovědí na toto zoufalé volání po lásce a po smyslu existence nebude nabídka smrti.

 

Václav Žáček, 30.6.2011
(čerpáno z duchovní vědy Sant Matu, Jógy slyšitelného životního proudu)

7 komentářů

Přidat komentář
  1. Po pár dnech, kdy se Venda rekreoval, jsem opět u jeho počítače.

    To, že zastavil diskuzi u svého článku je naprosto správné. Těm uraženým jedincům – psát se dá o kravincích i jinde.

    Já jsem si před hodinou otevřel článek na Zvědavci – tady je odkaz :
    http://www.zvedavec.org/klasika/2017/02/7193-ztraceni-v-ghettu.htm

    Záměrně ho dávám sem, pod první články mého kamaráda. To je ale materiál od zkušeného lékaře!! Jeho autor se ale může příště narodit i v té spodině. Nikdo neví, za co a jak bude karmicky potrestán / či pochválen/. Je škoda, že si to lidé většinou neuvědomují. Že například žití v bídě je důsledkem toho, že v dřívějším životě zrovna tu bídu někomu způsobil – ať již zabitím či zmrzačením živitele rodiny. Cesta spravedlnosti zákona karmy je složitá a nemá cenu o tom nijak spekulovat.

    A na článek reagoval jeden český člověk – alespoň podle jména :
    http://www.zvedavec.org/prispevky/2017/02/7194-k-jednomu-skrytemu-detailu.htm

    Doporučuji.

    1. Anonyme UV,
      je sice hezké, že jste zařadil svůj příspěvek pod „správný“ článek o karmě. Ten článek je ale z roku 2011. A pokud někdo přijde k PC za dva dny, tak vůbec nebude vědět, že tam nějaký Váš příspěvek je.

      1. Lojzo,

        můj kamarád s nickem „Anonym u Vendy“ ode mne asi před dvacíti minutami odešel. Pokud přijde zítra, upozorním ho na Vaši reakci.

        Za sebe, protože se to týká mého dávného článku, jen dodám. Pokud někdo bude chtít diskutovat pod tímto Vaším příspěvkem, ke kterému teď píšu, tak se mu současně otevře i ten můj článek. A může /nemusí/ si to dát dohromady, to, o čem píše – dává odkazy na Zvědavec – můj kamarád a to, co uvádím ke karmě já. tedy o hledání nějaké příčiny a následku.

        1. Nevím, Vendo, jestli jste mě pochopil. Vpravo na stránce se zobrazuje jen posledních 10 příspěvků. Takže, pokud někdo přijde k PC za delší dobu než je 10 příspěvků, tak alespoň já nevím, jak to zjistit, že takový příspěvek vůbec existuje. Proto je podle mě lepší, když se píše pod poslední články i když to není třeba k tématu….

          1. A tady se zobrazuje 50 posledních příspěvků:
            http://hledani.gnosis.cz/diskuse/

            Ale pochybuji, když by někdo přišel poprvé do zdejší diskuze, že se hned začne orientovat.

            Ten odkaz a umístění sem dal Anonym u Vendy. Jestli zítra přijde, tak Vám možná sdělí, proč to tak udělal.

            Díky za pochopení.

      1. Zdar všem !

        Jsem u Vendy, za chvíli bude biatlon z jižní Koree. To jsou vymoženosti, co ?

        Lojzo, když dáte příspěvek pod nějaký článek / je jedno, jestli je novější nebo starší /a nikdo již nebude reagovat, a nebo bude jen jedna – dvě až tři reakce, tak bez živé diskuze od jiných lidí se bude posouvat ten Váš dál a dál, až zmizí úplně. Nejprve z tzv. nejnovějších komentářů a potom i z těch 50ti posledních příspěvků – viz. rozcestník – diskuze k článkům. To je normálka u těch diskuzních příspěvků, které nezaujmou – vyšumí to a je to pryč. Ten článek ze Zvědavce je „silný“ a podle mne se hodil k tomu Vendovic článku z dávné minulosti. Proto jsem ho tam umístil.

        Teď, například, tento můj příspěvek skočí na první místo, ale když se nikdo nepřipojí, bude klesat a klesat – chápete? Až zmizí. Proč bych odkaz na článek ze Zvědavce dával pod článek s ním nesouvisející – třeba Pardalův – Vesmírné záhady…… ? Jen proto, že je pod ním „čerstvá“ diskuze? Již mi rozumíte?

        Paní diskutující matko. Mám jeden dotaz. Co značí toto, použila jste to? :-))))))))))))))))))))))

        Jsem na počítači značný negramota. Díky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016