Klíč k hledání Světla, pohled třetí a závěrečný

svetlo2V prvních dvou částech mého povídání o hledání pomyslného „Klíče“ jsem si dovolil objasnit na některých verších Janova evangelia z Nového Zákona to, co je tím nejdůležitějším pro vstup na začátek této ne zrovna lehké cesty duchovní orientace. Je to něco jako rozhlédnutí se z vrcholku kopce po neznámé krajině, kterou chceme projít. Určení toho základního, čím je především náš směr cesty k cíli a hlavně pak uvědomění si, co a kdo náš život ovlivňuje nejvíce, a to nejen na té mnohem jednoduší cestě přírodou, ale v jeho každodenním žití. Náš cíl může být blízko či i daleko. Vždy je však potřeba, když je zájem, učinit ten první krok a vydat se na cestu. Bez toho to prostě nejde, protože pak zůstáváme stát a rozhlížet se můžeme do nekonečna. Jestliže je naším dílčím cílem objasnění si základních filosofických otázek, které se týkají nás samotných, v podstatě jako jedince, subjektu, je nutné souhlasit s něčím, co nás ale značně přesahuje. Krátkou rekapitulací a možná jinými slovy vzpomenu závěry dvou předchozích pohledů:

  • Univerzum nemůže nikdy existovat bez svého Stvořitele, svého Nejvyššího Pána.
  • Bůh přebývá v našem nitru a je jedním z hlavních Božích Zákonů, že jej můžeme poznat jen tehdy, dokud žijeme v podobě lidské bytosti.
  • Naší podstatou je duše, esence nepoznané jemnosti, vibrace, nekonečné energie zářícího Světla, která je doslova kapkou Oceánu Boha. Během své dlouhé cesty vlastního vývoje, kdy vždy existovala jako oživující princip již těch nejnižších druhů života, od svého pradávného prvního kroku, kterým bylo odloučení či vykročení, zcela zapomněla na svůj jedinečný původ. To je důvodem její časté bídy a utrpení. Ty končí tehdy, když se navrátí zpět ke svému Otci, když se stane opět tím Oceánem.
  • Nikdo nemůže poznat Boha bez pomoci dokonalého Mistra. Ten své žáky a učedníky učí stále stejné a jediné pravé směřování – žij v tomto světě, ale nebuď světský. Neulpívej na pomíjivém, neubližuj životu, buď vždy čistého srdce, chovej se k bližnímu svému tak, jak on by se měl podle tebe chovat k tobě.

Stvořitel neumístil tento život do žádné rajské zahrady. V našem světě jevů je vše nereálné. Jen On je reálný a věčný. Vstupme dovnitř, do svého nitra, spojme své vědomí s jeho tvůrčím principem, se Slovem a osvoboďme se naším úsilím a Jeho Milostí z koloběhu stvoření. Dal nám zdánlivou možnost volby; přesně tak, jako se na vrcholku kopce rozhodujeme, který směr může být pro nás správný. Rodíme se bez vlastního rozhodnutí a ovlivnění do rodiny, do určité úrovně vztahů se světem a postupně poznáváme, kdo je kdo, kdo a co je pro nás důležité, co je zdánlivě naše, čeho se vyvarovat. V cestě návratu duše není rozhodující fyzická zdatnost, krásný obličej, vzdělání či postavení. To a mnoho dalšího jednou pomine. Základem je poznání sebe sama. Staňme se sami svým rozhodnutím, jeho tvůrčí součástí, s láskou a důvěrou k Otci, staňme se svoji vlastní pochodní, která nám bude osvětlovat naši duchovní Cestu návratu.

Žijeme v tomto světě. Myslíme si, že máme určitá rodová práva, týkající se vládnoucí inteligence nad, někdy vyjádřeno s nezdravou pýchou, tímto stvořením. Neznám většího omylu. Někteří lidé však ve vší skromnosti nezapomínají na první povinnost člověka – poznat sebe sama. Jak se člověk vyvíjel, docházelo u něj postupně s uplatňováním aplikace poznatků vědy a nových technologií, k uvědomování si, že spěje k nějakému novému a možná vyššímu společenskému řádu. Na úrovni morálky a etiky však tvor – člověk, zůstával často jako krutá šelma, kdy ho ovládaly až primitivní pudy z počáteční animální úrovně. I ten člověk moudrý může ale dojít k uvědomění si, že zde není prostor pro nějaký pozemský Ráj a že ani ta tzv. demokratická vláda spravedlnosti tu neexistuje.

V duchovním postavení lidstva si jedinec často klade otázku, zda lék odstraní opravdu příčinu nemoci. Může si o sobě člověk myslet, že jeho lidská společnost je nemocná? Napovídá mu něco, při vnímání toho, co se děje, že není všechno v pořádku? Berličkou, takovou oporou pro bolavou lidskou duši mohou být od pradávných až k dnešním časům vlivy různých náboženství. Od staré Číny, přes iránský zarathuštrismus, buddhismus v Indii, vliv Bhagavatgíty tamtéž, přes učení véd a upanišád až k józe Pataňdžaliho. A dále na Západ k judaismu, ke křesťanskému Ježíšově učení, k roli Pavla, který Ježíše nikdy fyzicky nepotkal a který byl úhlavním nepřítelem prvních křesťanů. Studiem i praxí se můžeme dostat k náboženství Mohamedově, k Islámu, k vlivu Indie a svaté knize Sikhů a jejich dlouhé řady guruů až k modernější teosofii, spiritismu, k rosenkruciánům či až k New Age.

Mají všechna náboženství něco společného? Snad to nevyzní jako klišé, když řeknu, že podstatou všech je Láska. Přes ní, přes základní vysvětlení, co Mistrům, kteří přinášeli nová učení, bylo společné, se lze dostat k jejich analýze. Všechna náboženství, jejichž zakladatel odešel, aniž často dokázal předat vše tak, aby pokračovatelé měli náležité poučení pro bezkonfliktní vývoj, mají všechna společný důraz na etické a morální principy a také pohled na činnost mysli, která lidi často od duchaplného cíle a předsevzetí odvádí k plnění tužeb smyslů a uspokojování různých zvyků.

To, že i v minulosti, od taoismu až po moderní náboženství, vždy existoval nějaký Mistr, který byl autoritou a oporou svým následovníkům a jehož poznání se většinově zakládalo na duchovní práci, na mystickém transportu, na vhledech, je doloženo různými formami, mýty, legendami, svatými knihami. Vztah Mistra jako doslova nadčlověka, i když vždy ve fyzické schránce lidské bytosti, k Otci-Bohu, byl již popsán. Každé fyzické tělo má vymezeno svůj čas a tak i vždy lze vystopovat časovou omezenost Mistrovy práce.

Jak rozpoznat Mistra, jaké objektivní znaky ho určují a existuje i dnes? Je Zákonem Stvořitele, že toto Stvoření nemůže být bez Syna, bez vtěleného Slova, které svým bytím drží svět pohromadě. Na druhou stranu je však pravého Mistra velmi těžké najít. Těch falešných je mnoho, za peníze nám bude vyprávět nastudovanou teorii, často podloženou magickou hudbou, rituály a i vlastními obřady, které nás mají dovést k nějakému cíli. Povinnosti pravých Mistrů jsou zdánlivě jednoduché – přivést označené duše zpět na Cestu návratu; proto je dobré Mistru, pokud zjistíme, že se jedná o pravého Mistra, pozorně naslouchat a když nás příjme jako svého žáka, plnit jeho příkazy. Samozřejmě, že je třeba to, co nabízí, pečlivě zkoumat. Nebýt jak to semínko, které spadne do půdy, rychle vzejde, ale ptáci ho sezobají či první paprsky slunce spálí. Zkoumat svědectví o něm, zkoumat ty, kteří nám poselství či informace o něm přinášejí. Jestliže mnoho znamenitých a inteligentních lidí, kteří požívají vážnosti, považuje nějakého člověka za Mistra, můžeme se pak pustit do dalšího zkoumání a utvrzování se již do větší hloubky. V této práci není potřeba spěchat. Sledujme jeho chování k lidem, postiženým, nemocným i těm mocným. Mistr pravého Slova si nikdy nenechá za nic platit. Žije skromně a neokázale. Obrovským a hlavním důkazem pravého Mistra je pak to, až se s ním potkáme přes vhled, mystický transport v jiné rovině bytí mimo tuto hmotnou pozemskou sféru.

Mistři nás pak učí o kosmogonii tak, jak ji sami poznali. Vysvětlí zákonitosti všech hlavních oblastí bytí, od nejvyšších, kde sídlí zcela čisté duše a odkud k nám přicházejí, až po objasnění té hmotné úrovně, o které si myslíme, že je nám velmi dobře známa. S láskou nám Mistři nabízejí vyřešení otázky bytí Boha, protože Oni se s Ním potkali; Oni jsou Ním, jsou vtělením jeho Tvůrčí síly Slova. Od Mistra obdrží žáci varování před nástrahami hmotného a jemnohmotného světa, o reálné existenci těch mnohých příbytků, kde vládne Negativní síla, pro někoho s lepším pojmenování jako Satan či Ten Zlý!

Mistři nám objasní staronovou psychologii s jednoznačným objasněním, čím je vlastně člověk, jeho bytí zde, v několika částech či úrovních. Díky nim pochopíme analýzu mysli, její složení a rozdělení a seznámí nás se silami, které na mysl působí. Důležité bude pochopit i pět naprosto zhoubných vášní a jejich působení, které je veskrze pro člověka negativní. Od až animálních chtíčů, přes projevy chtivosti, hněvu a lpění, až po zbytnělé ego s vlastní pýchou a sobeckými projevy. Nadějí pak budou protiklady, ctnosti, jako opaky vášní, které jsou popsány v mnoha „desaterech“, která nabízí svým poslouchajícím ovečkám vyjmenovaná náboženství.

Mistr objasní fungování světa, ve kterém jedině za života tady a teď můžeme přejít k Vyšším ideálům a vyvázat se tak z kola znovuzrozování. Důležitým pohledem je působení karmického zákona, který váže tento svět dohromady vazbami příčin a následků. Nejen reinkarnace, často neuchopitelný zákon stvoření, ale i
metempsychóza a vlastně poučení o tom, co vše se děje po smrti tělesné schránky člověka. I to je nabídka od Mistra. Určitě je důležité znát, jak nekonat činy podléhající karmě, jak a proč dodržovat, v souvislosti s ní, pro mnohé nepopulární vegetariánskou dietu. Přestavba společnosti je zase jen o karmě. O karmě je i podstata zla. Proti tomu, jak Mistři zdůrazňují, stojí klíč ke království Božímu, Láska, jako tu nepoznatelný Zákon. Ale Tam, jako Zákon nejvyšší.

Studiem moudrých děl dávných Mistrů, ať již jimi přímo sepsaných a nebo někým zaznamenaných a citací nám bližších křesťanských světců se můžeme dostat k chápání nového pojetí vesmíru. Důležitá je technika pro zvládnutí vnitřních zážitků, která čerpala od ne zrovna dobrých vnitřních zkušeností ovládaných médií. K tomu celému budou stát v pozitivním protikladu sdělené zkušenosti Mistrů a upozornění na nástrahy světa fyzického i těch jemnohmotných.

Člověk má uvnitř celý mikrokosmos s mnoha mikrokosmickými centry, která jsou vlastně tím makrokosmem. Pochopení tohoto ryze vnitřního systému se nabízí až tehdy, když „vstoupíme dovnitř“. Mistři vysloví i varování, kdy duchovně zaměřený člověk by neměl toužit po ovládání nadpřirozených schopností či zneužití tajemné síly kundaliní.

Vstoupit na duchovní cestu a být na ni úspěšný značí i přípravu k přijetí této obrovské změny v životě. Jde v ní o duševní přípravu. Samozřejmostí je dokonalá mravnost adepta, který praktikuje cestu dobra. Budiž útěchou, že žádný začátečník není dokonalý a je vždy co napravovat. Prvním krokem je správné rozlišování toho, co je v životě podstatné. Slouží k tomu náš intelekt i intuice. Na Cestě k návratu je třeba pozorně rozmýšlet o tom, co je dobré, co nás neodpoutává od jediného cíle, návratu k Bohu. V praxi se často prohrává, i když postup byl až do nějakého momentu úspěšný. Obrovskou pomůckou je ale uvědomění si jedné a jisté dokonalé pravdy – že existuje dokonalá Jednota v nejvyšším a také tatáž Jednota ve veškerém životě celého světa. Vše co žije tak žije jediný život v jediné podstatě, vše proniká a oživuje jediná univerzální bytost. V této bytosti se vše pohybuje a vše trvá. Řečeno obyčejnou lidskou mluvou, každý jsme totožný s kýmkoliv jiným, protože pocházíme ze stejné božské esence. V originále je tato myšlenka vtěsnána do tří slov: „Ty jsi to“.

Nebuďme proto v naší duševní přípravě nikterak rozptýlení starostmi tohoto světa. Stejně není v našich silách je vyřešit a změnit. Jsou nástrahami. Netěkejme po různých objektech zájmů, po radostech, práci, přátelích. To vše a ještě mnohem více nás jednou opustí, to vše tu ponecháme. Nevstupujme do procesu zatemňování, kterým je nechápavost, lenost, křivda a zlo všeho druhu, které končí zpravidla destrukcí našeho snažení. Naučme se koncentraci, která má označení v málo obvyklém slově usebrání. Naučme svoji mysl zklidnit a soustředit ji do jednoho bodu bez vlivu rušivých myšlenek. Není to vůbec jednoduché. Vstup do vlastního nitra je především a vždy o tvrdé disciplíně, o trpělivosti, o nevzdávání se při malých počátečních potížích.

Na naší cestě není žádnou ztrátou času studium moudrých knih. Ať je to Ježíš a jeho kázání a učení, zmíněná Bhagavatgíta či další knihy mystických cest mnoha mudrců, světců a mystiků. Po osvojení si, jak správně rozlišovat je zcela přirozené, že využijeme našeho intelektu a pak již přijde poznání, které nás učí odpoutání se od vnějšího světa. Samozřejmě, jde o odpoutání duševní; bylo by chybou utéci do lesů či jeskyní, od rodiny. Máme tu své povinnosti a ty je potřeba naplňovat. Nečekejme na naší cestě žádné odměny, konejme bez přání a myšlenky, co za to budu mít? Odpoutejme se od přání pro hmotný svět. Nic neovlivníme. Významným doporučením pro život v pravdě je odpoutání se – Mistři nám říkají vzácnou poučku, ověřenou generacemi duchovních hledačů: „Dávat a pouze dávat, nikdy nemyslet na odměnu, to je prvním krokem k nesmrtelnosti.“

Co nás, zájemce o duchovní cestu může čekat na konci našeho životního putování, když budeme dodržovat rady našeho Mistra. Pochopitelně, tak jako u všech tvorů, je náš čas vyměřen a jednou přichází vyvrcholení života, smrt. Okamžik, kdy náš život ve fyzickém těle bude ukončen. Mistři nás však učí vstoupení do meditačního stavu, který se podobá smrti, který uzavírá výstupy z našeho těla, fyzické brány směřující ven a kdy dochází k obrácení proudu pozornosti a vědomí dovnitř, do brány, která se otevírá na cestu vzhůru. Čeká tam vtělené Slovo, slyšitelný a viditelný životní tvořivý proud, čeká na nás zářivá forma tisíců sluncí, Mistr, posel Otce, Boha Stvořitele. Pravý Mistr naučí své žáky doslova a do písmene technice, kterou učili všichni Mistři všech dávných i méně dávných věků.

V Bibli se můžeme dočíst o přeměně Ježíše tak, jak k přeměně Mistra dochází při setkání s Ním v jeho vnitřní podobě. Mnoho mystiků chtělo popsat své vnitřní zážitky, své vhledy. Ale ten svět „nad námi“ není tak lehce popsatelný. Vysvětlujme slepému člověku, jaké jsou barvy duhy, jak září miliony kapek rosy ve vycházejícím slunci. Slepý člověk to nikdy neviděl a nelze to popsat žádným jazykem. Čtěte si jídelní lístek od polévky až k dezertům; nikdy se tak nikdo nemůže nasytit. Je třeba provádět pravidelnou praxi, nabývat nové a nové zkušenosti, žít jako nový člověk a nevytvářet karmu, která nás pak přivádí do dalších a dalších koloběhů zrození.

V žádné knize nelze vyčíst, jak se k Mistrovi dostat a to, co nás On učí. Tyto perly si musí duše zasloužit, stát se tou vybranou, Bohem označenou. Akt křtu, který je popsán v Janově evangeliu, setkání Ježíše Krista se svým Mistrem Janem Křtitelem, zasvěcení, to vše je tím, co může potkat i upřímného hledače na duchovní Cestě v současnosti. To, co jsem popsal stručnými slovy a myšlenkami je ve své podstatě obrovským krokem do neznáma. Je to na prvém místě odpoutání se od světa, ve kterém duše strávila miliony převtělení. Nejsme však na to sami. Je nedocenitelným pokladem, a jak z napsaného vyplývá i nezbytností, potkat a poznat pravého Mistra. Ten jediný jako vyslanec svého Otce nás může dovést zpět, do prosvětleného domova duší, do Oceánu Boha.

Závěrečnou nadějí je sdělení, že od Boha nám Mistři přinášejí spásu, radost a požehnání. Nechce to nic jiného, než správně naladit naši přijímací anténu. Natočit ji k věčnému zdroji Lásky. Vše v nás je připraveno pro ten pravý čas a náš klíč je již zlatým. Náš zámek vnitřního chrámu čeká na otevření.
 

Václav Žáček /Venda/ – podle mystického Učení Mistrů – SANT MAT a vlastního poznání

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016