Konstruktér

Svět je poznatelný. Jen nesměle zkoušíme poznávat i jeho dávný původ. Věda se zkamarádila s technikou, a tak se dozadu ohlíží jen úzce – víc hledí dopředu. K vývoji názorů o umístění naší hmoty nás zřejmě postrkují i neznámé Podstaty. Kruhy v obilí – kdo ohýbá stonky?

Tuto práci o zkonstruování světa jsem psal po přečtení sebevědomých vět z „Jízda na vlně 6. (3/4)„. Nezveřejněný autor nechtěl dbát údajů svých smyslů, nýbrž tvrdil: „Je jasné, že svět neexistuje v perspektivě; přesto nejsme schopni ho vidět jakýmkoliv jiným způsobem. Vidíme vše pouze v perspektivě, tj. jeho vnímáním si svět pokřivujeme naším okem.“
 

Smyslová hodnocení

Věda dosud nenachází, co se za Vesmírem skrývá. Zkoumá právě hmotu, jež Vesmír tvoří. Zamysleme se: o hmotě se dozvídáme přes pět našich smyslů – a o světle televizní obrazovky se dozvídáme přes jeden ze smyslů.

Nutnost světelného zdroje uznáváme; bez něho světlo nevzniká. Konstrukce televizoru je k vytvoření obrazu zásadní, nenahraditelná. Proč dosud nehledáme podobnost i pro samotnou hmotu? Světlo působí na zrakový smysl, hmota na všech pět smyslů. Pak, čím se vyrábí hmota, co zajišťuje vjem hmoty?

Podle Ernsta Macha – nezkoumáme hmotu, nýbrž zkoumáme své smyslové zážitky. Filosof – fyzik tím podpořil možnost, že údaje našich smyslů by mohly vznikat jako součást nadřazené informatiky. Provedení údajů – vjemů, by se zásadně lišilo od hmoty, kterou obvykle uvažujeme jako rozloženou v lineárním prostoru.

Zdroj smyslových zážitků, připomínající technický aparát, dosud věda neuvažuje. Hledání a zkoumání skrytého fyzikálního Zdroje, jenž člověka zásobuje údaji o „hmotě“, nechť je před námi. Možný Konstruktér se do svého hmotného díla Sám nevestavěl a pak věda nikdy neprokáže promyšlené stvoření Vesmíru?

Anebo platí – dosud věda nevybrala cestu! Hodnocení matematiky, jako královny věd, beru vážně. Je nejdůležitějším nástrojem vědy. Ona je schopna posoudit, kde to – těch svých pár desítek let – žijeme. A pak bývá nashledanou.
 

Matematika

Řešení výpočtu vede k výsledku. Matematika neuvažuje dělení nulou, jež míří k libovolnému výsledku s nevelkým významem: 1/0 = ∞. Různých nekonečen má být obrovské množství.

Jenže jinou záležitost, která také nedá výsledek, uplatňuje věda už velmi dlouho. Jsou to iracionální čísla. Nevypočítáme přesně obvod kružnice, úhlopříčku čtverce a mnoho dalších úkolů, jež končí iracionálním výsledkem. (Ratio = poměr). Vyřešení by trvalo nekonečně dlouho. To je náš dosavadní popis světa, jenž takto zůstává nepoznatelný – nevypočitatelný.

Jestliže dám do poměru čísla 1 a 7, pak bych sice také dělil do nekonečna, ale zlomek můžu využít jinak. Celý úkol řešit v sedminách a tím se nekonečnému počítání vyhnout. Číslo 1/7 je racionální.

Neřešitelné však je, chci-li dát do poměru stranu a úhlopříčku čtverce. Jsou nesouměřitelné – matematické posouzení určí konečnou délku jen jedné z nich. Ovšem v geometrii jsou konečné obě délky! Zvolím-li stranu například jednotkovou, pak Pythagorovou větou nikdy nezískám výsledek – délku úhlopříčky. Zlomek nevznikne, jedno ze dvou čísel je iracionální – vyčíslit je nelze.

Týraná matematiko, lidská služko tradice lineárního světa!
 

Iracionality

Zde třikrát vkládám znalá vyjádření k matematice světa:

~ Rudolf Zahradník, čestný předseda Akademie věd ČR, mi v dopise napsal (27.2.2008):

Váš odpor k iracionálním číslům mně trošku (zcela formálně, ovšem) připomíná odpor některých k přibližnému řešení diferenciální rovnice (která mohu ovšem hnát k libovolné přesnosti); já mám z něho naopak radost, protože z hlediska přírodovědeckého či technického je to stejně užitečné, jako řešení přesné.

Namítnu: „přibližná řešení rovnic mohu hnát k libovolné nepřesnosti“ (a nikoliv přesnosti; řešení iracionalit je vždy nepřesné). Vědu odliším od pragmatické techniky. Při hledání konstrukce světa nechci zaokrouhlovat. Vždyť skryté sestavě Vesmíru se nabízí také dvojkový (binární) obor techniky, jenž počítá naprosto přesně. Dbá slov „ano, ano – ne, ne“.

~ Lacerta, příslušnice jiného druhu

„Vaši vědci nechápou skutečnou povahu vesmíru, protože vaše nelogická mysl není schopna chápat ty nejjednodušší věci a spoléhá se na chybnou matematiku a čísla. Je to součástí genetického naprogramování vašeho druhu, k tomu se vrátíme později. Jen poznámka – teď jste asi skoro tak daleko od pochopení vesmíru, jako jste byli před 500 roky.“

Uvažuje snad něco jiného než iracionální čísla? Nejjednodušší souvislost naše věda neuvažuje – nevznikne-li výsledek výpočtu, pak uvažovaný lineární světový prostor neexistuje! Omezení Pythagorovy věty chápal už popravený Giordano Bruno, před pěti staletími. [1]

~ Kryon

„Lidé jsou zábavní. Dokonce i v té nejvyšší matematice a geometrii je vše definováno lineárně. Proto Lidé prostě milují definici kruhu jako mnohoúhelník s nekonečným počtem přímek. To je legrační! To je, jako kdyby v přírodě kruh neexistoval, a Lidstvo muselo vytvořit vzorec používající lineární objekty, aby mohl existovat.“

Ludolfovo číslo π rozhodně není 3,14. Je iracionální, takže má nekončící počet desetinných míst. Nikdy ho nezjistíme, ví matematika. Ono neexistuje, protože jeho nejsoucí hodnotu pouze upřesňujeme.

Zvolím-li π = 3, pak nepřesný obvod kružnice zdůrazním odlišně. Pro zajímavost – třemi úsečkami (obr. 1).

Průměr d = 1, obvod kružnice O = π × d = 3 × 1 = 3.

Učenci původně zjišťovali číslo π z hranatých obrazců. Kružnici nahradím rovnostranným trojúhelníkem o stranách 1, se stejně dlouhým obvodem.

Obr. 1. Kružnice

Obr. 1. Kružnice

 

Nebo dosadíme-li obvyklých 3,14, opět je obvod daný číslem, jež respektuje mnohoúhelník.

Takže Kryonova odpověď – vaše kružnice je mnohoúhelníkem – odpovídá vědeckým pramenům. Neskutečné Ludolfovo číslo odpovídá vymyšlenému mnohoúhelníku s nekončícím počtem stran. Nejsoucí Ludolfovo číslo zatím zůstává důležitějším než mateřské mléko, ve vší úctě k mnoha ostatním vědeckým výsledkům.

Kryon:

„Ani nepoužíváte správné druhy matematiky a my jsme vám to říkali už dávno. Kouzlo matematiky je v tom, že je kvantová a pokud vám o tom začínám říkat, dokonce i v těch nejjednodušších pojmech, bude se vám to zdát až příliš komplikované.“

Ne hned jsem pochopil, co je kvantovou matematikou. Kvanta známe jako útržky vln, kousky kmitajícího čehosi; fotony letící prostorem svou světelnou rychlostí. Tak o jaké počty se to jedná?
 

Bodový prostor s perspektivou

Nejsou jen zakřivené a nezakřivené geometrie, nýbrž je i prostor obsahující oddělené body. Jemu patří „kvantová matematika“.
Kvantovou matematiku české lidstvo nazývá diskrétní čili bodovou matematikou. Kvanta značí kousky, zde body.

Vystihuji-li svět nikoliv lineárním prostorem, nýbrž v souladu s perspektivním viděním, pak nepřesné iracionality nevzniknou. Nezavedu geometrické osy x, y, nýbrž jejich druhé mocniny. Následně rovnice nebudou kvadratické: a2 + b2 = c2. Změní se v lineární. Pythagorova věta nemá v perspektivním prostoru iracionality: a + b = c. Vždy vzniká výsledek výpočtu.

Bodový prostor, podobný šachovnici, je převoditelný do perspektivního prostoru (obr. 2). Přepočet je jednoduchý, i když k naprosté shodě s našimi vjemy zřejmě vyžaduje několik postupných kroků.

Obr. 2. Převod osy Euklidova a perspektivního prostoru

Obr. 2. Převod osy Euklidova a perspektivního prostoru

 

Body, uskladněné v Akáše, hodnotím jako obdobu diskrétních údajů, jež zaznamenává paměťový disk soudobých počítačů. Ovšem Akáša prý uchovává i všechna minulá rozložení bodů světa. Tím lze uvažovat – spekulovat o cestách do záznamu minulosti.

Při hledání našeho umístění znovu připomenu Giordana Bruna. Již před mnoha staletími odmítal bezvýsledné výpočty, jenže pozdější géniové nesestupovali do matematického sklepa. Vršili stále další úžasné přídavky na pyramidu poznání, jejíž základ zůstal nevypočitatelný. Popisují náročnými potřebnými postupy Euklidův prostor, jenž se však nejeví být našim světem. Nemůže být našim světem, neboť není matematizovatelný.
 

Geometrie zná jediný druh úseček; liší se kvantitou.

Matematika má úsečky dvou druhů: liší se nejen kvantitou - délkou,
ale i kvalitou - racionální či iracionální délky.

Věda vychází ze smyslového poznání, jenže následné odvození obsahuje nesoulad.

Co to je za Lidský rozum, který připouští zmíněný rozpor geometrie a matematiky...

 

Matematika nabyla na takové důležitosti, že i děti v základní škole již po léta nemají počty, nýbrž matematiku. Pak nemůžou mít učebnici – početnici.

Ale vážněji. Lhostejností k matematickému vyhodnocení Euklidova prostoru udržujeme materialismus při životě.

Obr. 3. Převod z bodového do perspektivního prostoru

Obr. 3. Převod z bodového do perspektivního prostoru

 

Zhodnocení

Jeden soudí, že záchrana civilizace spočívá v příchodu mimozemšťanů. Další traduje návrat zásadního prvočinitele, kdežto ti znalí si snadno uvažují tajemný přechod do jiných rozměrů. Tušíme, že výroba čisté energie, sama o sobě, by lidstvo nezachránila. Chamtivá civilizace by mohla jít ke krachu různými způsoby.

Lacerta naznačuje, že matematika lineárního prostoru nevystihuje náš svět – a to kvůli iracionalitám. Svět tedy nemá být hmotou rozloženou v Euklidově prostoru. Pak se vracejme k posouzení našich komprimovaných perspektivních zrakových a sluchových zážitků, jež jsou nám promítané do vědomí jako hotové. Je to virtuální realita, ve které užíváme nám přidělené smysly? Je to Maja, jako dílo Vyšší civilizace, v níž my sledujeme nachystané vjemy? Matematické vyhodnocení směřuje k další, a to Vyšší civilizaci, ať už před ní své oči zavíráme nebo ne.
 

Závěr

Přijde-li Einstein znovu na svět, začne pronikat do klasické vyšší matematiky. Protože ta byla jeho slabinou; byl vynikajícím fyzikem, ale s matematikou mu pomáhala nejprve manželka Mileva, pak přítel Marcel Grossmann. Takže jeho touha – ovládat matematiku – mu do příštího života zařadí nápravu této slabiny. Výborně porozumí nejhlubším úspěchům matematiky ze století páry a století atomu. „Kvantovou matematiku“ bude dohánět později. Držím mu palce, ať je i pak prospěšný.

Někdy dovede materialista zahrozit – když si hlavu rozbiješ o zeď, poznáš, zda je to virtuální realita. Nikoliv, ať člověku vznikne zážitek – sladkého větrníku, anebo – zlé bolesti hlavy s vlhkou krví na čele, nerozliší, čím jsou tyto zážitky podložené.
Ať určuje matematika! Je třeba postupu, který ji k osvojení nových přístupů přivede…
 

Literatura

[1] Kantova filosofie ve svých vztazích k vědám exaktním – Karel Vorovka. JČMF, Praha 1924
 

Bohumír Tichánek
http://www.tichanek.cz/

Hodnocení článku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016