Kterou knihu bych si vzal (1.)

Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti – Jean Liedloffová [1]

* * *

jean-liedloffova-koncept-kontinua-nahled Kniha [1] popisuje krásný přístup, jaký mají k životu indiáni jihoamerického kmene Yequánů. Autorka nachází důvod – je to jejich výchova v dětství, která se podstatně liší od způsobů, které zná naše civilizace. Často vkládá, pro srovnání, chybující výchovné přístupy naší euroamerické civilizace. Dozvídáme se, jak přírodní lidé zacházejí s miminky, s batolaty až i (našim vyjádřením) s předškoláky a školáky.

Ovšem ti lidé žijí po svém, sériovou školní výchovu neužívají. Vývoj takové civilizace nepokračuje, což mívá následek pro její přežití. Přitom vývoj, poznání, možnost poučení jedněmi i druhými životními přístupy bývá hodnocený jako potřebný. A to až i v souvislosti se samotným výskytem lidí ve Vesmíru.

Naše málo znalá civilizace, která dosud na Zemi vládne, podceňuje jiné společnosti. Například ve jménu čerpání surovin, svobodného obchodu – své agresivity – ničí přírodní kmeny. Bere jim svobodu.

Kniha odvozuje, že i naše batolata očekávají to jednání, které nás po tisíce let ovlivňovalo v jednoduchém původním prostředí. A jak odlišnosti krutě působí na lidské vztahy v naší civilizaci.

Ovšem knihu její autorka vytvořila již před několika desítkami let, takže naše výchovné přístupy se od té doby pozměnily; v lecčems k lepšímu.

* * *

Co značí – „Koncept kontinua“? Zřejmě „Pojetí celistvosti člověka“, odvěké pojetí.

Lidské kontinuum – posloupnost zážitků, které odpovídají očekáváním a sklonům lidského druhu v prostředí shodném s tím, ve kterém se tyto sklony a očekávání formovaly. s43

Jaký je vztah k miminkům u nás? Obvyklý, samozřejmý. Mladá maminka ví, že dítě je nyní pro ni to hlavní. Lze snad najít něco lepšího?

Rodič, jehož všední den se točí stále jen kolem dítěte, brzy ztumpachoví, a co hůř, hodnější děcko stejně nezíská. Přirozeností dítěte totiž je, že v rodiči očekává silnou aktivní osobu, která mu věnuje maximální a bezpodmínečnou lásku, ale zároveň nepřestane žít svůj vlastní smysluplný život. Z předmluvy E. L. v českém vydání, s6

Děti, které vezmete do práce, jsou tam, kde mají být — s maminkou. A maminky jsou tam, kde mají být — mezi sobě rovnými. Náplní jejich práce není starat se o miminka, ale činnost hodná inteligentního dospělého. s12

Miminko očekává silnou, aktivní centrální osobu, na jejíž periferii je jeho místo. s16

Zprvu maminka v zaměstnání není. Doma je nejspíš sama, takže brát si vzor z přírodní společnosti by nebylo snadné.

A nebude se mimino nudit, když mu mamina nebude věnovat pozornost?

Během fáze „v náručí“ má za úkol být pasivní a pozorovat. Má radost z občasné přímé pozornosti, z pusinek, lechtání, vyhazování od vzduchu, apod. Ale jeho základní náplní práce je vstřebávat činnosti, jednání i okolí osoby, která o ně pečuje, ať je to dospělý či dítě. s15

Dospívající mladí muži si po návratu z denních aktivit hledají miminka na hraní. Vyhazují je vysoko do vzduchu a chytají je, nahlas se smějí a výborně se s malými soukmenovci baví, a obohacují tak rozsah jejich zážitků o pocit, že jsou hodna lásky. s104

Je potřebné zajistit kočárek, výbavičku či jak se ty serepetičky nazývají. A vždy záleželo na barvě červené nebo modré, což dnes předpovědět – měsíce před porodem – nebývá žádný problém. Možná naopak, problémem může být možnost onoho zjišťování. Ultrazvukové vyšetření je u nás v ČR právem nebo snad povinností?

Narovná miminku košilku a přikryje ho prošívanou přikrývkou a dekou s jeho iniciálami. Spokojeně si je prohlíží. Na ničem nešetřila, dětský pokoj je perfektní, i když si s manželem zatím nemohou dovolit nábytek do celého domu. Nakloní se, políbí miminko na sametovou tvářičku a odchází směrem ke dveřím. Tělíčkem miminka otřese první výbuch utrpení.

Matka opatrně zavře dveře. Vyhlásila mu válku. Její vůle musí zvítězit nad jeho. Přes dveře slyší něco, co se podobá mučení. Její kontinuum to jako takové chápe. Situace je opravdu tak vážná, jak to zní. Příroda by tak silné signály nepoužila, pokud by se o mučení nejednalo.

Matka zaváhá, její srdce to táhne k miminku. Ale musí odolat a jít svou cestou. Vždyť ho právě nakrmila a přebalila. Je si jistá, že mu „opravdu nic nechybí“, a proto ho nechá plakat až do vyčerpání. s79

Plenky textilní vyvařovací nebo jiné? „Prvnímu dítěti jsem počurané plenky vyvařovala, prala a žehlila, druhému už jen prala, třetímu jenom vysušila, čtvrtému…“

Namísto starostí, o mnoho věcí, raději číst starším dětem před spaním pohádku… Zpívat? [2]

Novorozenec (tak jako guru) žije ve věčném Teď. Novorozenec v náručí (tak jako guru) je ve stavu blaha. Novorozenec nenošený žije ve stavu touhy, v pustině prázdného vesmíru. s48

Rezignace, coby projev nejzazší beznaděje, slouží k znecitlivění původních očekávání. Vývojová linie se zastaví, když její specifické požadavky zážitků přestávají být uspokojeny. Některé linie se zastaví už v novorozeneckém věku, některé později v dětství… s49

Touží po očekávaných zážitcích. Jeho evoluční předci nezažili situace, které by jej mohly připravit na to, být ve dne nebo v noci sám nebo na něco tak nepříjemného, jako je o samotě plakat. Kojenec v náručí neustále zažívá, že je „správně“, dobrý a vítaný. Pocit, že je všechno v naprostém pořádku, je základem identity každého živého tvora… Bez tohoto přesvědčení je každá lidská bytost kteréhokoli věku ochromená nedostatkem sebedůvěry, nedostatkem smyslu pro sebe sama, nedostatkem spontánnosti, nedostatkem laskavosti. Všechna miminka jsou dobrá. Uvědomit si to však mohou jen odrazem, podle toho, jak s nimi zacházíme. s50

Miminko je zvířátko, říkávala paní ze staré generace.

Malé dítě, novorozeně, nevnímá – případně tedy vnímá, ale nemá z toho rozum – později si na nic z nejútlejšího věku nevzpomíná, takže tehdy lze dítě operovat bez uspání, propíchnout boltečky pro nasunutí náušnic? Netřeba čekat, až z toho bude mít rozum, a samo o náušnice požádá? Dodnes tomu věříme?

Období těsně po porodu je nejpůsobivější částí mimoděložního života. To, s čím se dítě setká, je to, co bude celý život považovat za normální. Všechny pozdější vjemy mohou jen více či méně zmírnit první dojem z té doby, kdy dítě nemělo žádné jiné informace z vnějšího světa. Jeho očekávání je tak nepřizpůsobivé jako nikdy poté. Rozdíl mezi všedávajícím prostředím v děloze a místem v náručí je obrovský, ale dítě na tento velký skok přichází připraveno.

Na co ale připraveno nebylo, je jakýkoli větší skok, ať už skok do ničeho, ne-života, do košíčku vystlaného látkou či do pojízdné postýlky z plexiskla, bez pohybu, bez zvuku, vůně či pocitu života. Násilné přetržení kontinua matka-dítě, které se vytvářelo během vývoje v děloze, může zcela pochopitelně způsobit depresi matky stejně tak jako utrpení novorozence.

Každý koneček nervů jeho čerstvě obnažené kůže dychtí po očekávaném objetí, celé jeho bytí, podstata toho, čím je, touží po náruči. Po miliony let maminky miminko od okamžiku porodu objímaly. To, že miminka v několika stovkách minulých generací byla o tento nade vše důležitý zážitek ochuzena, nic nemění na očekávání každého nového miminka, že ONO určitě na správném místě bude. s53

Čtu – stovky generací, odhadnu ji každou na dvacet let – to vychází na tisíce let odtažitého vztahu. Snad porodní báby v 19. století musely dítě zvážit, píchnout do patičky či co? Snad předat okamžitě do kolébky? Přiznávám svou neznalost, na co asi autorka poukazovala.

Novorozenec nejdřív pouze bere na vědomí – neumí uvažovat. s54

Dítě chráníme před nebezpečím. A jistě ho hlídají i Andělé strážci, kteří byli dotázáni překvapující otázkou:

Takže se nemůže rozhodnout, že už nechce mít úlohu anděla a vzdát se svojí existence?

S tím jsem se ještě nikdy nesetkala. A i teď mi říkají, že ne, že by je to ani nenapadlo, že to je lidská myšlenka. A teď se ti kvůli té otázce velmi smějí. (smějeme se Lorna i já). [3]

Andělé?

Naše civilizace se obává využití desítky dalších geometrických rozměrů? Fyzika s nimi pracuje a prohlašuje je za svinuté, a proto prý do nich nemáme přístup. Jenže, jsou-li jiné bytosti vybavené tamní hmotou, a my nikoliv, pak proto, právě proto tam nemůžeme být.

Pokud bych neměl klíče od zamčené chodby v horním poschodí, nebyla by mi přístupná – ale nebyla by proto nějak svinutá. Musel bych se spokojit s dolními chodbami.

K úloze matky:

Jejím úkolem není řídit jeho aktivity ani ho ochraňovat před nebezpečím, před kterým se může ochránit samo, pokud je mu to dovoleno. Důvěřovat v pud sebezáchovy miminka do takové míry je snad tou nejobtížnější zkouškou, pokud se rozhodneme pro život podle našeho kontinua. Někomu se možná podaří dovolit miminku, aby si hrálo s ostrým nožem, tak jak je to běžné u Yequánů, kteří znají neskutečný talent miminek dávat na sebe pozor. Čím méně zodpovědnosti přebírá civilizovaná matka za bezpečí miminka, tím dříve a lépe bude miminko samostatné. s168

Děti západní civilizace skoro nevyužívají svých schopností dávat na sebe pozor — většinu zodpovědnosti za ně přebírají dospělí. Z hlediska kontinua je opakování nadbytečné, dítě tedy ztrácí tolik zodpovědnosti za sebe sama, kolik převezmou ostatní. Tak dochází k oslabení účinnosti tohoto mechanismu sebezáchovy.

Nikdo se totiž nemůže věnovat situaci někoho jiného tak intenzivně jako daná osoba sama. Jedná se o další případ, kdy se pokoušíme o vylepšení přírody, další příklad nedůvěry ve schopnosti, jež intelekt nemůže kontrolovat, protože není schopen obsáhnout všechny relevantní informace. s116

Dnes už se u nás vyskytují maminky, které kupodivu svěří k práci u stolu – děcku stěží tříletému – obyčejný kuchyňský nůž. A ono se skutečně nezraní.

Snad lze vzít v potaz větu, známou z materialistického 20. století – jakoby děti měly strážného anděla! Nestal se kdekomu z nás menší úraz, který jen tak tak neskončil tragédií?
Jistě záleží na předchozích rodičovských přístupech k dítěti. Z ničeho nic zvolit jiný, odvážnější přístup se nemusí vyplatit. Možná by podobné zásady měly být nejprve prozkoušeny postupy, jež určí věda a vyhodnotí statistika.

Je jasné, že dítě potřebuje svobodu. Není vhodné mu linkovat život; vůli si formuje uskutečňováním svých vlastních nápadů. To jsou jeho potřeby, v každé situaci?

V některých případech jsou rodiče, kteří měli dítě v pozdějším věku, tak zbláznění od svých miláčků, že jim ani náznakem neukáží rozdíl mezi tím, co se dělá, a tím, co se nedělá. Jejich děti jsou frustrované až k zbláznění. Bouří se při každé nové otázce. „Chtěl bys tohle?“ —.

Její odmítnutí vedlo k dalšímu ponižování (rodičů) a zoufalá hra tak pokračovala. Holčičce se nepovedlo donutit rodiče, aby jí aspoň jednou dali příklad, že kterého by se mohla učit. Pořád se jí ptali na vedení. s17

Antisociální chování mnoha zlobivých a „neposlušných“ dětí je v podstatě jen prosbou, aby jim někdo konečně ukázal, jak se chovat. s16

Dítě utažené do povijanu? Jinak by se mu zkřivili ručičky? Ne. Volný oděv, v prostorné postýlce a šprušle raději husté. Aby mezi ně nemohlo strčit hlavičku!

Kdysi víc dětí spávalo společně, kdepak dostatek nábytku. Nyní však není problém, aby dítě mělo, od nejmenšího, vlastní postýlku.

Jenže, není to snad předčasné osamostatnění? Nepřipomíná onu dávnou drezůru dětí z nejurozenějších rodin? Vychovatel vyžadoval zdánlivou samozřejmost: Ať se učí být dospělým. Trval na dítěti klidném, co se způsobně prochází; jako dospělý člověk přece také nebude nějak splašeně pobíhat. Podobně – maž, děťátko, do své vlastní postýlky!

Trevora (4 roky) vzali do manželské postele a přes den jej nechali na pokoji, jen mu občas navrhli, aby si k nim sednul na klín, a byly mu vždycky k dispozici, když bude potřebovat tělesný kontakt. —. Několik prvních nocí se nevyspal ani jeden z nich. Trevor se mlel a kvíkal, kopali si do obličeje a šťouchali lokty do žeber. Trevor chtěl v nejnemožnější hodinu napít. Pak si lehl napříč a rodiče vytlačil na samý okraj postele. —.

Po třech měsících – všichni tři spí v noci výborně. Nejenže se výrazně zlepšil jejich vztah k Trevorovi, ovlivnilo to i jejich vztah partnerský. A navíc, Trevor přestal být ve školce agresivní. Za několik měsíců se Trevor sám od sebe přestěhoval zpátky do své postýlky. To, co bychom popsali jako kojeneckou potřebu společného spánku, bylo uspokojeno. s12

Společné spaní. [4]

(pokračování)
 

Literatura

[1] Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti – Jean Liedloffová. Přeložila Bora Berlinger. DharmaGaia, Praha 2007. (Orig. Continuum concept, 1975, 1986). www.dharmagaia.cz

[2] Ukolébavka Belyj Svet Aj tu-tu

[3a] Lorna Byrne, 26. 3. 2015, rozhovor
Tvoří Bůh každý den nové anděly?
Ne. Stvořil je všechny na počátku, ať už ten počátek byl kdykoliv. A nevím, jak se mu podařilo vytvořit jich dostatek, ale zdá se, že je jich více než dost. A žádné nové anděly netvoří.
Může se anděl rozhodnout, že už nechce být andělem?
Ne. (Smích). Anděl je andělem. Je to bytost stvořená Bohem, která nemůže být ničím jiným.
No dobře, ale řekněme, že je unavený a chce skončit…
(Hlasitý smích) Andělé ale nikdy nejsou unavení.
Takže se nemůže rozhodnout, že už nechce mít úlohu anděla a vzdát se svojí existence?
S tím jsem se ještě nikdy nesetkala. A i teď mi říkají, že ne, že by je to ani nenapadlo, že to je lidská myšlenka. A teď se ti kvůli té otázce velmi smějí. (smějeme se Lorna i já)

[3b] Lorna Byrne: Tajemství-vašeho-anděla-strážného.pdf
Já vídám anděly dennodenně a děje se mi to už od útlého mládí. Vidím je tak jasně jako lidi na ulici. V několika prvních letech života jsem vždycky viděla stát anděla strážného za každým člověkem. Ale najednou, ze dne na den, jsem už anděly za lidmi stát neviděla – místo toho jsem za každým většinou viděla jenom jasné světlo, vlastně světelný sloupec. Anděl jménem Mitha mi to vysvětlil tak, že se andělé přede mnou zavřeli, aby mě chránili.

[4] Sedmičlenná rodina spí v jedné posteli, otec ji vyrobil sám
Manželský pár z amerického Texasu již byl unavený tím, jak během noci jejich potomci courají k nim do ložnice a zase se vrací do vlastních postelí. Rozhodli se proto pro neobvyklé řešení: otec sestavil z nábytku Ikea jakousi členěnou velkopostel, do které se vejde celá sedmičlenná rodina.
 

Bohumír Tichánek
 

hodnocení: 5
hlasů: 4

9 komentářů

Přidat komentář
  1. Autor, píšeš a cituješ nejakú pani :

    ….Ne. Stvořil je všechny na počátku, ať už ten počátek byl kdykoliv. A nevím, jak se mu podařilo vytvořit jich dostatek, ale zdá se, že je jich více než dost. A žádné nové anděly netvoří.

    Tá strapatá pani, povedala ,,B“ , ale neodvažuje sa povedať celú pravdu o ,,dutokostňákoch“, čiže chýba to povestné ,,A“…

    Sä dutokostnatci stvorení z hliny, alebo sú z ,,iného cesta“, ako bol homo erektus, a ostatní homoši?

    Majú v sebe ,,shém“ a poslúchajú len toho, kto im ,,SHÉM“ zasunul medzi palce na nohách ?

    Lebo ak ano, sú to ,,nehmotní roboti“, ktorí nemajú ani hlavy, pretože nemusia premýľať čo dnes ,,zožerú“, kde sa vymočia, či ,,vyserú“.

    Oni , tí ,,anjeli“ si len tak poletujú , alebo poskakajú ako ,,vrabce“ na gazdovskom dvore a je im to všetko , čo sa deje TU ,na Zemeplacke šuma – fuk , lebo nedostali PRÍKAZ..

    Keďže nepoznajú, čo je HLAD, nemusia bojovať o každý žvanec a tak pochopilne v zmysle ,,evolučnej teórie“, už úplne zakrneli, alebo dokonca už aj pokapali…

    Zostal po nich len nebezpečný biologický odpad, TEN shém …

    Ten ich STVORITEĽ sa nemusí však ničoho báť, ,lebo SHÉM“ sám o sebe bez Vykonávatela príkazu , je neškodný, i keď je mierne rádioaktívny,tak v medziach Zákona a nič sa Ti nestane ,aj keby si ho našiel práve TY…

    Takže predpoklad strapatej pani má zlý ,,počiatok“ a preto musí mať zákonite dobrý koniec…

    Už pokapali všetci, ďalší neboli v pláne, takže nozaj sú všetci ,,už mimo“ ako TÁ povestná slanina na SALAŠI“…

  2. kontinuum = jeden z výkladů říká, že je to model, v němž reálné prostředí nahrazujeme idealizovaným prostředím se spojitě rozloženou hmotou ??

    kontinuum je i něco nepřetržitého……., a nejde si to vysvětlení nespojit s lidským životem a stálým opakováním vývoje, který však není strnulý v jedné poloze – jde stále dopředu, přes opakující se období zrodu, etapu ranosti, dospívání, dospělosti přes zralost, moudrost až k subjektivnímu ukončení života, ke smrti.

    Váš článek je pro mne přínosem a těším se na pokračování.
    Díky
    Václav Žáček

  3. Vendo, píšeš:

    ….kontinuum je i něco nepřetržitého……., a nejde si to vysvětlení nespojit s lidským životem a stálým opakováním vývoje, který však není strnulý v jedné poloze – jde stále dopředu, přes opakující se období zrodu, etapu ranosti, dospívání, dospělosti přes zralost, moudrost až k subjektivnímu ukončení života, ke smrti…

    Premýšlaš , ako položid, ten , čo stlačil ,,spúšť“ na Auróre a tak vyvolal najväčšie ,,znižovanie počtu “ nakoteného ludstva.

    Vývoj ludstva podla tohoto ,,poloblázna“, ako by ho nazval náš Imperátor FICO, sa vyvíja vždy smerom kupredu . LEN a len ku ,,Královstvu Božiemu, TU na Zemeplacke a nie v akomsi vzduchoprázdne, v tom sne sekty kresťanskej, v tom NEBI.

    Ano, vývoj má spieť ku ,,komunizmu, i keď nastanú fázy, kedy sú nutné decentné ústupky – opravy typu : Dva kroky vpred, jeden vzad.

    Sme svedkami medzipristátia, lebo sme v čase, kedy sa špirála dočasne ,,zahmlila“
    a sme vo fáze ,,Dva kroky vpred a jeden vzad“.

    Nebojme sa súdruhovia veriaci, keď sa všetko ,,napraví“ a ,,vlak vojde do svojich kolají“, cesta socializmus-komunizmus nás neminie…

    Tak vám zvestujem PRAVDU, lebo nie Cesta je dôležitá, ale CIEL.

    A ten je JEDEN : Královstvo Božie. Jedni ho budú mať v Nebi a tí druhí TU na Zemeplacke..

    A tí ktorí budú zavadzať, skončia ako vždy v dejinách, na cintorínoch , alebo spoločných hroboch…

    Tých budúcich mrtvých môže potešiť správa, že aj mrtvoly ešte vyžarujú ,,nejakú“ zbytkovú energiu a tá sa môže ešte dodatočne usmerniť a využiť, lebo stále platí : ,,Súdruhovia, ani zrnko nazmar“…

      1. Ty koncerty, v historických prostorách, v obchoďácích či na nádraží mají svůj půvab. A ještě jsem neviděl obličej jediného člověka, který by byl při jejich sledování nějaký naštvaný, spíše i nějaké starost mizí a roztává. Mne to vyloženě baví sledovat, často jsem i dojatý, když si uvědomím, jak málo stačí, aby se ta pozitivní část lidství nějak vytratila a jak málo k tomu může zase jen člověk udělat – nálože, výbuchy, prach a dým, odpálení se, činy atentátníků.
        Pane Tichánku, dobré téma jste sem dal těmi úryvky z knihy a i ty odkazy na kulturní zážitek se sem hodí.
        Díky.
        Václav Žáček

  4. Vendo,píšeš:

    ….Ty koncerty, v historických prostorách, v obchoďácích či na nádraží mají svůj půvab. A ještě jsem neviděl obličej jediného člověka, který by byl při jejich sledování nějaký naštvaný, spíše i nějaké starost mizí a roztává.

    Podliehaš ČARU faloše, čírej esencie OKAMIHU, lebo človek má byť k druhým ,,DOBRÝ“ len v čase Vianoc?

    Fuj, z tej kresťanskej faloše je mi na GRC. Byť dobrý, lebo aj sused je v ten deň dobrý a Jeho Velebnosť to z ,,kancla“ povedala ?

    Už od dôb Konštantína, keď nejakého židovského ,,pobehaja“ ustanovil tento ,,Neznaboh“ na trón vedla Hospodina, ako rovnocenného, je Tu na Zemepacke Faloš povýšená nad Prirodzenosť.

    Ešte mi zišiel na um film, kde aj ,,nemecký esesák“ upustí slzu pri piesenke ,,Tichá noc“ a potom po jej odznení dá vystrielať pol dediny…

    Aj to je také ľudské, také ,,kresťanské“…

    A to už ,,ide“ od okamihu, keď lotor na kríži potom čo ,,odkväcol“ večeral s Hospodinom pri JEHO stole lebo včas ,,uveril“ a očakávali spolu príchod ,,PLODU hriechu“, lebo tomu ešte neprišiel v tom okamihu JEHO čas…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016