Kterou knihu bych si vzal (5.)

Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti – Jean Liedloffová [1]

* * *

Na kolotoči se vozíme proto, abychom pak ve školní výuce chápali, co je to odstředivá síla? Která dokáže přetrhnout provaz s rotujícím objektem? Nic není náhoda, ani náš pocit zvláštní slasti.

matka-a-diteNaše kontinuum, které potřebuje doplnit zážitky z fáze v náručí, nás vede i k dalšímu docela bizarnímu chování. Jak jinak si vysvětlit naši zálibu v horských dráhách, kolotočích a houpačkách? Nejedná se o nic jiného než o situace, kdy dochází k náhlým změnám pozic s pocitem naprostého bezpečí. Proč by se nám jinak tak líbilo, že s námi něco hází, že nás to leká, a jsme dokonce ochotni si za to zaplatit? Protože jsme neměli to štěstí zažít si to, co naši předci: čelit příjemnému nebezpečí, zatímco jsme v náručí u mámy, která skáče z větve na větev nebo běží savanou nebo se brodí vodou. My jsme si užili nehybnou tichou postýlku a dobře odpérovaný a vypolstrovaný kočárek. Trošku nás houpali na koleně, a pokud jsme měli opravdu štěstí, občas nás tatínek, který ještě trochu vnímal hlas svého kontinua, vyhodil do vzduchu.

Miminko v náručí si musí takovými zážitky projít, aby se pak mohlo osamostatnit. Být pasivním účastníkem nečekaných, prudkých a nebezpečných situací, které jsou pro miminko v náručí aktivní matky na denním pořádku, to je základní stavební kámen sebedůvěry. Je to důležitá součást vnímání sebe sama. s129

Aby dítě, později dospělý, bylo vyrovnané a vstřícné – jak na to? Velký díl může spočívat v následujícím; brát ho vážně:

„Najednou s ním totiž mluvíš „jako s člověkem“ (jak řekla jedna milá studentka na Nevýchovné přednášce, když nás s Maruškou chvíli pozorovala). A dítě ztrácí důvod se vztekat nebo provokovat. Ohromně ho zajímá, co mamka říká.“ [17]

Být v nirváně si vyžaduje zvláštní jogínské postupy? Anebo je základem optimální výchova, sledující zájmy dítěte a nikoliv dospělých, podle [1].

Sanemové, tak jako Yequáni, nebyli ochuzeni o správné zážitky v raném dětství a na cestě k dosažení klidu mají před námi ohromný náskok.

Počet Sanemů, kteří dosáhli tak mimořádně působivého stavu radosti a harmonie se svým okolím, že ho nemohu srovnat s ničím, co na Západě či na Východě známe, je pozoruhodný. V každém klanu žije několik osob tak šťastně a nenucené jako nejzkušenější guruové.

Zakrátko jsem byla schopná podle zvláštního výrazu ve tváři docela přesně odhadnout, kdo ze skupiny Sanemů byl šaman. Bylo u nich zvykem, že se šamanem stane osoba s nejjasnější myslí. s146

Důležité šamany nemáme, máme politiky. Hodný obdivu bývá spíš ten stát, jehož politiky neznáme. Kteří nejsou obsahem denních zpráv. Energičtí politici, kteří mají stále co řešit, zřejmě působí v zemi s aktuálními problémy. A kdo ví, jak oni sami…

Zpět k miminkám. Nejprve nosit – tehdy vstřebávají své pocity. A později následuje radost ze svobodného pohybu.

Energetické pole nepřetržitě nošeného nemluvněte a osoby, která o něj pečuje, se spojují. Miminko tak může aktivitami dospělého vybít svou přebytečnou energii.

jean-liedloffova-koncept-kontinua-nahledChování yequánských miminek v náručí ostře kontrastuje s chováním našich civilizovaných miminek, která většinu svého života stráví ve fyzické izolaci. Yequánská miminka jsou klidná, skvěle se s nimi manipuluje. Když je vezmete a nesete ve vhodné poloze, nevzpínají se. Naše miminka jsou naprostý opak. Kopou nožičkami, divoce máchají ručičkami a propínají tělíčko do luku. V postýlce a v kočárku se vrtí a napínají, a když je vezmeme do náruče, je problém je udržet, protože v tom pokračují. Pokoušejí se ulevit vzrůstajícímu napětí — mají víc energie, než je jim příjemné nebo než jsou schopna vybít. Pokud jim někdo věnuje pozornost, vzrušením vykřikují a kroutí se. Vyjadřují tak radost, ale zároveň tou divokou svalovou reakcí spotřebovávají něco z té nashromážděné energie.

Pasivní nemluvně, spokojené ve svém kontinuu, s uspokojeným očekáváním nepřetržitého tělesného kontaktu, přispívá k vybití své energie minimálně. Nechává to na dospělém nebo děcku, u kterého je. Když završí fázi v náručí a začne se plazit, jeho situace se radikálně mění. Se svou energií musí zacházet samo, tedy alespoň přes den, když není u mámy. Začne být velice aktivní. Zanedlouho mu plazení nečiní problémy a ono se pohybuje úchvatnou rychlostí. Ta se ještě zvýší, když dítě začne lézt. Pokud ho nikdo neomezuje, cestuje energicky a vytrvale po dostupném okolí a nashromážděnou energii využívá na poznávání světa, ve kterém bude žít.

Jak začne chodit a běhat a hrát si, činí tak tempem, které by bylo šílené, kdyby se jím pohyboval dospělý. Kdyby se dospělý pokoušel držet s ním krok, brzy by padl vysílením. Lepšími společníky jsou mu vrstevníci a starší děti. Malý človíček je chce napodobovat, co mu jeho rostoucí síly stačí. Svou neskutečnou aktivitu omezuje jen on sám, nikdo jiný. Když se unaví, jde za matkou si odpočinout, když je starší, odebere se do své sítě. s162

Zisk až na prvním místě aneb Co je nám do nějakých dětí

Zkraťte rodičovskou, radí vyspělé země Česku. Stát to prý stojí 25 miliard korun ročně. Hospodářské noviny mají opravdu skvělou schopnost doslova vše přepočítávat na peníze.

Když jsem se bavil s kamarádkou, která několik let hlídala v Anglii děti právě žen, které rychle po porodu šly dělat kariéru, tak rozhodně tvrdila, že dobře to není. Péče matky je nezastupitelná, pro dítě nenahraditelná a klíčová. Když v Holandsku jedna příbuzná švagrové byla díky systému opět vržena do procesu krátce po porodu, tak z toho měla deprese, protože cítila, že to prostě není pro dítě vhodné. [18]

Human Rights Watch informuje o zdravotním a ekonomickém dopadu nedostatečné rodičovské dovolené v USA:

Minimálně ve 178 zemích existují zákony nařizující placenou dovolenou pro novopečené matky, a 50 zemí nabízí i otcovskou dovolenou. Tři země neposkytují rodičovskou dovolenou vůbec: Papua-Nová Guinea, Svazijsko a Spojené státy americké. Podle amerického zákona si mohou někteří zaměstnanci – zhruba polovina – vzít neplacené volno. Pouhých asi 11 % zaměstnanců dostává finanční příspěvky, poskytované výhradně jejich zaměstnavateli. Při pohovoru v rámci nového výzkumu organizace Human Rights Watch rodiče uváděli, že krátké nebo žádné placené volno přispělo ke zpožďování imunizačních procesů u novorozenců, poporodním depresím a dalším zdravotním problémům. Mnoho z těch, kteří si vzali neplacené volno, se dostalo do dluhů.

Výjimkou mezi americkými státy jsou Kalifornie a New Jersey, kde existují programy placené rodičovské dovolené. Většina kalifornských zaměstnavatelů v nedávném průzkumu uvedla, že tento program má pozitivní vliv na produktivitu, ziskovost, pracovní morálku a stálost zaměstnanců. Díky tomuto programu se období kojení u zúčastněných žen prodloužilo o polovinu. Studie z jiných zemí rovněž ukazují, že rodičovská dovolená zvyšuje produktivitu, snižuje náklady na zaměstnaneckou fluktuaci a zlepšuje zdraví. [19]

Indián půl dne vyráběl ohrádku pro své batole. Pak je uvěznil, a když se malý vězeň dal do křiku, neváhal svou půldenní práci ihned zničit. Autorka podobně hodnotí i naše kočárky. s89

V civilizovaném prostředí je dětem často znemožněno vybít dostatek energie, tak aby byly spokojené. Jejich aktivity jsou omezovány třeba nedostatkem času na hraní venku, omezeným prostorem doma nebo i „uvězněním” v ohrádce, v kšírkách, v postýlce nebo jídelní židličce.

A děti pak s největší pravděpodobností zjistí, že jim kopání, mávání a propínání od nepříjemně nashromážděné energie neuleví. Objeví, že se energie koncentruje z velké míry v genitáliích a jejich dalším stimulováním lze napětí ještě zvýšit, nasměrovat do nich energii ze zbytku těla a poté ji vybít. Masturbace se stává bezpečným ventilem pro energie, které děti nemohly během svých denních aktivit vybít. s162

Čím dřív dítě nastoupí do školy, tím rychleji uspěje v životě? V pěti nebo v sedmi letech – je to pozdě? A děvčátka s chlapci ve stejném stáří – když ony mají v 6 letech půlroční náskok ve vývoji a v době puberty ještě několikrát větší.

Jako dítě jsem přisuzoval tomu nepříjemnému pojmu – „školní propadnutí“ – doslovný význam. Neúspěšný žák ať se vrátí ze třetí třídy do druhé, zatímco jeho spolužáci jdou do čtvrté. Propadl se. Kupodivu Američané zjistili, že podobný postup může člověku velice pomoci.

Doman a Delacato zjistili, že osoby, kterým nebylo umožněno v daném období v dětství lézt po čtyřech, které byly omezovány buď ohrádkami, nebo jinými faktory, nedokázaly plně rozvinout své verbální schopnosti. V některých případech se to projevilo koktáním. To bylo vyléčeno, když se tito lidé po dobu několika měsíců na hodinu denně vraceli k plazení a lezení. Osobám, které dosud neměly vyhrazenou dominanci jedné mozkové hemisféry, se navíc podařilo takové dominance dosáhnout.

Doman a Delacato původně pracovali s dětmi s poškozením mozku. Poté ale zjistili, že se tak dají zlepšit i verbální schopnosti „normálních” lidí. Delacato, který pracoval jako asistent v akademii Chestnut Hill, provedl se studenty test. Nechal je absolvovat test verbálních schopností a pak je rozdělil na dvě skupiny. Jedna absolvovala trénink lezení, plazení a mozkové dominance. Kontrolní skupina chodila jako obvykle do školy. Po šesti týdnech všichni test zopakovali. Chlapci, kteří lezení neabsolvovali, dosáhli 6,8 bodů. Chlapci z experimentální skupiny dosáhli ohromujícího průměru 65,8 bodů. Lezení a nácvik dominance se tak staly regulérním zvykem nejen pro všechny studenty na střední škole v Chestnut Hill, ale i pro reprezentační fotbalové mužstvo.

Skvělé výsledky, jakých se naplněním potřeby chlapců po plazení a lezení dosáhlo, ukazují na to, že byli všichni chlapci o plně prožitou fázi batolení a lezení ochuzeni. Velkou naději skýtá fakt, že jim tento zážitek mohl být umožněn mimo přirozený posloupný řád, a přesto byl tak efektivní. Je to důkazem skutečnosti, že dětinské potřeby přetrvávají neomezeně dlouho, a proto mohou být uspokojeny v kterémkoli věku. s166

Další překážkou pro naše kontinuum je názor, že nám naše děti patří, takže máme právo s nimi zacházet, jak nás napadne, bít je či zabít. s171

První vydání citované americké knihy je datováno rokem 1975. Takový názor jsme neznali, že snad vlastní dítě lze…

I když pojem – nechat novorozeně „vychladnout“, byl u nás ještě ve 20. století někde na vesnici vzpomínaný. Měl se za tím skrývat tragický nenápadný čin, daný chudobou velmi početné rodiny.

Ovšem navrácená svoboda, bezostyšně rozdělující lidi na velmi chudé a velmi bohaté, zná matky, které svůj zlý záměr nedokončily, a samy skončily v doživotním vězení.

Neexistuje žádný zákon, který by je chránil před mučením nevšímavosti, když pláčí a touží po mamince. Jsou to lidské bytosti, schopné trpět, a přesto se na ně nevztahují lidská práva. Když dospělému ubližuje jiný dospělý, je tomu jinak. Dětem však zákon nepomůže, a to si ponesou následky tohoto utrpení po celý život.

Miminka svou stížnost nemohou zformulovat. Nemohou si dojít postěžovat na úřad. Ona ani nejsou schopná spojit své utrpení s jeho příčinou. A radují se, když matka nakonec přijde. V naší společnosti se práva zaručují ne tomu, kdo trpí, ale tomu, kdo si stěžuje. Zvířata mají jakási základní práva, přinejmenším v několika málo zemích. Podobně primitivní domorodci. Nemají si jak stěžovat, proto jim jejich dobyvatelé neudílejí stejná práva, na kterých se mezi sebou domluvili.

Jsme zvyklí přenechat způsob zacházení s nemluvnětem úsudku matky. Ale měla by mít matka opravdu svobodu své dítě zanedbávat, uhodit ho, když pláče, krmit ho, když ona chce, ne když ono má hlad, nechat ho trpět hodiny, dny, měsíce ve vlastním pokojíčku, když ono ze své podstaty má být uprostřed života? s171

Kdo jiný je zodpovědný za výchovu dětí, jestliže to nejsou ti, kteří je mají?

„Celá společnost. A především starší lidé. V nejvyspělejších společnostech o děti pečují starší lidé, kteří je učí a předávají jim moudrost, tradice a zkušenosti. —. V jakékoli společnosti, kde plození dětí v mladém věku není považováno za něco „špatného” – neboť je vychovávají starší lidé a výchova tedy není pro mladé lidi neúnosným břemenem – je sexuální represe něčím neslýchaným, stejně jako případy sexuálního násilí nebo deviace.”

Plození dětí je činnost vhodná pro mladé lidi, kteří mají silné a vyvinuté tělo. Výchova dětí je činnost vhodná pro lidi starší, kteří mají silnou a vyvinutou mysl.” [20]

Čínské matky jsou s miminem na mateřské nejdéle půl roku, pak své ratolesti svěří prarodičům a vracejí se do práce. [21]

Proč přicházíme na svět – snad platit daň z přidané hodnoty? Smysl života se neliší, ať už národ žije v pralese, neobjevený západní civilizací, nebo jako tvůrce moderní doby. Bezcílně hledáme smysl života – pokud nesledujeme to podstatné, co se za životem nachází. V době socialismu kdekdo řekl – „smysl života je v dětech“. Kdo ví – pak vymřením lidí by smysl života předchozích generací zmizel?

„Chovejte se tak, jako byste nebyli od nikoho a ničeho odděleni, a zachráníte svět. Pochopte, že smyslem života je spolupráce, nikoli ovládání.“ [20]

Samozřejmě nebude lehké přenést to, co jsme se naučili u Yequánů, do našich tak diametrálně odlišných civilizovaných životů, které chceme zlepšit. —

Stačí, když si maminka uvědomí, že bude miminko po prvních šesti až osmi měsících pořádného nošení soběstačné, nenáročné a se základy sociálního cítění, což pozitivně ovlivní dalších patnáct dvacet let, které stráví v rodném domě. Potom jí bude jasné, že je v jejím vlastním zájmu ho během domácí práce i během nakupování a všude jinde „tahat”. s168

Maminky na Západě. Některé z nich si myslely, že by nikdy nešly do takového extrémního tělesného kontaktu, jako je nošení dítěte čtyřiadvacet hodin denně. Ale ukázalo se, že čím víc miminko nosí, tím víc je nosit chtějí. Jejich instinkt opravdu začal fungovat. s169

Je to marné, opsat celou knihu není možné.

Vzpomněla jsem si, jak jsem byla během první expedice překvapená, když Tauripani, každý s asi čtyřiatřicetikilovým nákladem na zádech, přecházeli přes „most” — jednu úzkou kládu přehozenou přes řeku. Jednoho z nich napadl vtip, tak se zastavil uprostřed klády, otočil se, řekl ho kamarádům, kteří stáli za ním, a pak pokračoval v chůzi přes kládu. Přitom se všichni — on i jeho přátelé — smáli takovým typickým melodickým smíchem. Nikdy se mi nezdálo, že by v dané situaci trpěli méně než my, takže jejich veselí působilo velice zvláštně, skoro šíleně. —

Na této expedici jsem dostala chuť rozebírat témata, o kterých se u nás moc nepolemizuje: „Pokrok je dobrý”,s35

Oni sami neměli ani motivaci, ani nejmenší potřebu něco vyvíjet, nebylo zde nic, co by je nutilo změnit jejich způsob života. s33

Proto byli indiáni vytlačováni lidmi, co se vyvíjeli. Pak ještě nutno hledat, zda se naše civilizace vyvíjela v dobrém nebo v nedobrém směru. Ostatně o tom už nás poučuje Osud. Ať války, dlouhodobé ubývání života v oceánech či potraviny se škodlivými přísadami. A tak dál dál dál. Lhostejnost k základnímu úkolu „nautiky“ – chránit Zeměkouli v nebezpečích Sluneční soustavy.

Záležitosti světa poznáváme jak z prospěšného budování, tak z ničivé války. A můžeme si vybírat, co bývá příjemnější.

Přitom svět, promyšleně projektovaný, zkonstruovaný a nyní provozovaný, pomáhá zásadami, jež naše naivní mladá civilizace nechápe:

Stáva sa, že niekedy stretneme dávneho spolužiaka. Znamená to, že sa príliš zaoberáme minulosťou. Samozrejme, niekedy si človeka môžeme privolať aj intenzívnym myslením a spomienkami. To je mágia osudu.

Keď máme autonehodu a narazíme, je to brzda. Osud nám odkazuje, že ideme prirýchlo, že treba spomaliť.

Ale keď do nás niekto narazí, znamená to pohni sa, dlho stojíš na mieste. Všetko, čo niekde náhodou započujeme a zaujme nás to, napríklad rozhovor cudzích ľudí, obsahuje nejaké posolstvo, ktoré sme počuť. [22]

Psychologie lidem předává poznatky, jež se zpřesňují rok za rokem, nebo až desetiletími. Staré zvyky, později vyvracené jako naprosto špatné: „Dítě nechovat – bude rozmazlené!”

Ne! Nářek dítěte, tesknícího po rodiči, je přirozenou a správnou reakcí.

Styděla jsem se indiánkám přiznat, že tam, odkud pocházím, si ženy netroufnou vychovávat své děti, dokud si nepřečtou chytrou knihu, kterou napsal cizí muž. s36

Ovšem zde se naše civilizace liší od vesnické společnosti. Že člověka řídí cizí člověk, bývá pochopitelné. A během staletí se dělo tolik zla, i vůči dětem, že výchovné změny, podložené zkoumáním, bývají potřebné.

KONEC

 

Literatura

[1] Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti – Jean Liedloffová. Přeložila Bora Berlinger. DharmaGaia, Praha 2007. (Orig. Continuum concept, 1975, 1986). www.dharmagaia.cz

[17] Jak malému dítěti vysvětlit, že tohle nemůže, aniž byste ho museli okřikovat — Nevýchova.htm

[18] Zisk až na prvním místě aneb Co je nám do nějakých dětí – 27.10.2014

[19] Human Rights Watch informuje o zdravotním a ekonomickém dopadu nedostatečné rodičovské dovolené v USA

[20] Hovory s Bohem III – neobvyklý dialog – Neale Donald Walsch. Nakl. Pragma, Praha 2002. Překlad Jan Brázda. (Orig. Conversations with God, 1998)

[21] CIZINCI V BRNĚ: Chrlíte negativní energii, zjistila Číňanka. Tibet řeší nerada – 7.11.2015

[22] Terapeutka popísala skutočné príbehy Slovákov z minulých životov: Tuhne z nich krv v žilách! – 16.10.2015
 

Bohumír Tichánek
http://www.tichanek.cz/
 

Poslední články autora:


3 komentáře

Přidat komentář
  1. Výchova je důležitá. Často však jsou k výchově svých dětí sami rodiče ještě dost nevyzrálí. Někdy mám pocit, že současné civilizaci, spíše těm tzv. „mocným“, tato „nevýchova“ vyhovuje. Lid bez orientace jsou lépe manipulovatelní.

    Na jedné straně by lidé chtěli létat na Mars, na druhé straně neznají svoji duši, nitro, cestu poznání nasměrovanou k podstatě života, přes kterou se lze dopracovat k univerzálnímu poznání

    1. ad: Někdy mám pocit, že současné civilizaci, spíše těm tzv. „mocným“, tato „nevýchova“ vyhovuje. Lid bez orientace jsou lépe manipulovatelní.

      „Proti fantasmagorickému světu, ve kterém se černé může zítra stát bílým a včerejší počasí se může změnit na základě nařízení, existují ve skutečnosti jen dvě ochrany. Jednou je, že ať již je pravda jakkoli popírána, stále existuje nezávisle na vás a vy ji nemůžete žádnou vojenskou silou znásilnit. Druhou je, že pokud zůstanou některé části světa nedobyty, liberální tradice bude žít. Zvítězí-li fašismus nebo kombinace několika fašismů na celém světě, pak tyto dvě podmínky přestanou existovat.“ (G. Orwell)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016