Magie vysokoškolského studia

Patříte také ke studujícím, kteří stále váhají nad skutečným důvodem, proč podali přihlášku na vysokou školu? Samozřejmě, mezi námi studenty jsou spousty důvodů, proč jsme se vydali strastiplnou cestou po akademické půdě se skripty, semináři a přednáškami. Pojďme ale a podívejme se na tři základní kategorie studujících. Je možně, že se v jedné z nich sami poznáte.
 

Jsem fanouškem do nových poznatků a vědomostí

V tomto klubu si myslím, je nás nejméně. Studujeme, protože každý z nás předpokládá, že s vyšší kvalifikací se lépe uplatní na trhu práce. Ovšem, je to ale pouze náš druhořadý zájem. Cílem našeho studia je vždy, abychom byli dobří ve svém oboru, kterému se nyní na vysoké škole věnujeme. Pozor, a nejen na vysoké škole, ale i mimo ni. Obor, kterému se věnujeme, vychází vždy z osobnosti každého z nás. Kdo například v mládí, de facto na střední, rád dobrovolně pomáhal v charitativních organizacích, dnes jistě studuje vysokou školu s tímto zaměřením.
 

Rodiče to tak chtěli

Jsme velice zajímavá skupina. Volba našeho studia na vysoké škole je čistě v režii našich rodičů. Co rodiče v životě nedokázali, požadují od nás, co by od svých potomků. Bohužel, a my nemáme na výběr. Buď budeme pilně (ne)studovat, nebo si na věky své rodiče rozházíme, a v horším případě nás rodiče mohou i vydědit. Mnozí z nás si spočítají, co je pro nás jako jedince výhodnější. Strávit pět let na vysoké nebo být chudý jako kostelní myš! Zajisté, první varianta je pro nás tou optimální, ovšem za předpokladu, že máme schopnosti potřebné ke studiu.
 

Sním o zápisu do občanky

Co říct! Je nás úctyhodný počet. Pokračujeme v české tradici, která se již datuje do období éry Rakouska-Uherska. Nejschůdnější cestou, jak se oddávat lichotkám a pozornosti od jiných, je vysokoškolský titul. Myslím si, že jsme v současnosti v bodě, kdy pro nás titul znamená více než luxusní BMV. Ale, upřímně řečeno, nezdá se Vám to jako absolutní paradox?! Titul je ovšem pomíjivá záležitost, neboť pokud neseženeme ve svém oboru a s dosaženou kvalifikací pracovní místo, můžeme se ocitnout i na ulici v projektu veřejně prospěšných prací. Co si ale málo kdy uvědomíme, že ze dna společnosti není příliš snadný návrat zpět. Titul jako snadná pozvánka do lepší společnosti pozbyla platnosti a my se zpět vracíme po příliš trnité cestě. Ztratili jsme známé, blízké kamarády, ale i svou rodinu. Nemáme dostatek finančních prostředků. Žijeme na periférii společnosti. Tak vzhůru do studia!
 

Rada na závěr:

Nikdy nepodléhejme přesvědčení, že náš vysokoškolský titul je něčím, co nám otevírá všechny dveře k našemu úspěchu.
 

S přáním hezkého dne Ivana Kryllová, studentka VŠRR
 

Poslední články autorky:


Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016