NA POČÁTKU BYLO SLOVO


NA POČÁTKU BYLO SLOVO

Rev. Dr. Petr Samojský
8. 5. 2005

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ To stojí v úvodu Evangelia podle Jana. Jak na vás působí? Těch pár slov, těch pět vět je očividně nabyto hlubším významem, působí na nás tajuplně, a současně je v nich i krása, poetická velkolepá krása.

Co ta slova znamenají? Jak jim porozumět naším rozumem? Jaké že Slovo to bylo na počátku? A jak mohlo být toto Slovo na samotném počátku všech věcí, a současně být i u Boha a současně být tím Bohem? Jaká to tajuplná, mystická či logická slovní hříčka!

Výraz <slovo> je pisatelem uveden s velkým písmenem, aby bylo zřejmé, že se nejedná o slovo ve smyslu verbálního výrazu, jako je třeba <houska>, <hrnec> nebo <strom>. V původním textu je uveden výraz <Logos>, který do češtiny překládáme přímo jako <Slovo>, ovšem původní řecké <Logos> má mnohem širší význam. Vyjadřuje racionální strukturu vědomosti. Odkaz na „Logos“ je dodnes skryt například v označení disciplin poznání: zoo-logie (tzn. slova o zvířatech), bio-logie (tzn. slova o životě), geo-logie (tzn. slova o Zemi), log-ika, atd.

Logos byl prvně užitý Herakleitem z Efezu, který žil v 5. století před n.l., který chápal Logos jako věčný řád vesmíru a věčný řád vývoje vesmíru skrze řetězec změn. Logos se objevuje od Herakleita běžně v řecké filosofii a nezřídka je vysvětlován v podobném duchu, jak jej užil pisatel Janova Evangelia. Stále častějším užíváním výrazu <Logos> dávnými Řeky, z nichž mnozí byli mysticky orientovaní, se jeho význam posunul od původně abstraktního principu k personifikované entitě, která stvořila svět. <Logos> se tak stal výrazem pro racionálního, tvořivého boha.

Přítomnost výrazu <Logos> je v biblických textech ojedinělá, objevuje se pouze v textech, které pochází od téhož autora, který napsal Janovo Evangelium. To ovšem neznamená, že by tento výraz nebyl znám prvním křesťanům a před nimi i židům! Vždyť židovské (a později i křesťanské) chápání Boha se vyvíjelo právě v nemilosrdném střetu s řeckou kulturou, a právě jako reakce na řecký <Logos>.

Bibličtí autoři nepoužívali ani náznak ničeho, co by se dotýkalo řeckého výrazu <Logos>, s výjimkou pisatele Janova Evangelia. Ten naopak tento výraz použil přímo a bez okolků: „Na počátku byl Logos, Logos byl u Boha a Logos byl Bůh.“ Proč tento autor jediný použil <Logos>, a to ještě tak naplno? Vysvětlení je možné najít zde: v dobách Ježíšova života žil v Alexandrii vzdělaný Žid jménem Filo. Ten byl znalý jak židovské teologie, tak i řecké filosofie, a věnoval veliké úsilí vysvětlit židovství použitím řecké terminologie. Výrazu <Logos> použil pro popis židovského pojetí Boha a dodal mu tak racionální a tvůrčí vlastnosti. Aby vysvětlil souvislost mezi <Logos> a Bohem, použil slov jako: „obraz boží“, „boží syn“. Autor Janova Evangelia adoptoval Filův náhled, což je obzvlášť kuriózní pokud je pravda, jak se badatelé domnívají, že Evangelium podle Jana bylo napsáno v Efezu, tedy v samotném centru řecké filosofické tradice a na místě, kde byl výraz <Logos> poprvé použit Herakleitem.

Autor Janova Evangelia však musel jít dál, mnohem dál, než byl ochoten jít Filo. Musel se vypořádat také i s gnostickou tradicí, která ztotožňovala Ježíše s <Logos>, ovšem tak, že chápala Ježíše jako čistě duchovní bytost, která neměla co do činění se stvořením materiálního světa. Podle gnostiků Ježíš na sebe pouze vzal podobu fyzického těla, aby mohl oslovit lidi, pobýt s nimi v hmotném světě a předat jim duchovní učení. To právě musel pisatel Janova Evangelia radikálně popřít!

V několika úvodních řádcích tento autor řeší klíčové, letité a složité teologické dohady. Prohlašuje Boha a Logos za totožné a rovnoprávné ve všech ohledech. Nejen že Logos existovalo od počátku všeho jsoucna, takže Logos byl s Bohem, ale Logos byl i Bůh, tedy byly jedno: „To bylo na počátku u Boha.“ Současně je zdůrazněno, že tento Bůh-Logos je totožný i s Bohem Otcem, Bohem panovníkem, Bohem Starého zákona, který stvořil svět: „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ A navíc, tento Bůh byl prohlášen, jakkoliv paradoxně to znělo, za ducha a současně i hmotu. Bůh byl <světlo>, vůči kterému lidé směřují a které je vnitřní esencí všech věcí: „V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ A jen o málo později v textu přichází radikální popření gnostického pojetí Ježíše jako nehmotné bytosti tím, že je prohlášen za vtěleného do opravdového hmotného těla: „A Logos se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ To je v kostce vysvětlení významu těch slov.

Vidíte? Spotřeboval jsem právě asi 700 slov a 7 minut, abych vysvětlil 48 slov v pěti větách. A moc rád bych věděl, jestli vám těch mých 700 slov pomohlo v tom, abyste hlouběji porozuměli těm pěti větám! Pokud jsem se nezmýlil ve svém výkladu, který byl založen na bádání mnoha biblických badatelů, poskytl jsem vám racionální a verbální vysvětlení velice dávných událostí.

Ti badatelé a učenci, kteří prostudovali mnoho historických pramenů a dali věci do souvislostí, byli schopni odkrýt tajemství pěti vět, které napsal neznámý pisatel textu zvaného Evangelium podle Jana. Ti badatelé velice pečlivým a mnohaletým bádáním zjistili jeho motivaci a záměr; zjistili proč napsal to, co napsal, tak jak to napsal.

Co když to ale bylo jinak? Co když ten člověk seděl někde na okraji pouště a hleděl nepřítomným zrakem do dáli – a tu najednou mu ta slova jaksi sama přišla na mysl: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co
jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“

Jsou to krásná slova. A já si myslím, že jejich krása je zřejmá a hřeje duši, až do okamžiku, kdy se člověk začne ptát svým rozumem na to, co přesně vlastně znamenají. Ta slova jsou velkolepou básní. A když si člověk položí otázku: co chtěl básník svou básní říci, tak v tom okamžiku svým způsobem udělal první krok k rozbití té básně. Podobně jako když analyzuje sochu, obraz, hudbu. Jistě: rozborem jim více porozumí. Ale současně se mu vytratí ten spontánní pocit velkolepé krásy. Nalezne krásu rozumového pochopení, rozkryje tajemství stvoření; ale už nikdy nezíská zpět ten původní vjem ryzí krásy.

V případě Evangelia podle Jana bylo možno pramen zevrubně analyzovat a rozebrat, utřídit a rozsortýrovat, označit a popsat slovy. Je ovšem mnoho věcí, na která jsou slova krátká. Když se zakousnete do nádherně vonící, ze záhonu čerstvě utržené jahody, nebo když jdete procházkou jarním lesem, jaké jsou přitom vaše pocity? Zkuste pak svůj prožitek popsat někomu druhému! Jak to uděláte? Použijete slov. Svůj zážitek převedete do slov. A to my děláme zcela a naprosto běžně, každý den. Hovoříme, popisujeme, diskutujeme, dohadujeme se, snažíme se slovy předat naše pocity, potřeby a myšlenky, a na druhé straně se snažíme postřehnout pocity, potřeby a myšlenky druhých, kteří nám je tlumočí ve slovech, mnohdy natolik neumělých, že jim prostě nerozumíme…

Slova, slova, slova. Jsou všudypřítomná. A nám často nedochází, že slova jsou vlastně velmi velmi plochá… Jak to říká Valentin Rasputin: „Aby si lidé rozuměli, nepotřebují mnoho slov. Mnoho slov je zapotřebí – aby si nerozuměli.“ Myslím, že to je velká pravda. Vzpomeňte si jen na to, kolikrát jste se snažili někomu
druhému vysvětlit svůj názor nebo popsat vzpomínku, a jak jste cítili, že čím víc slov užíváte, tím vaše vyprávění je plošší, marnější a zbytečnější, protože zkrátka nedokážete dopravit svůj dojem, názor, myšlenku nebo pocit pomocí slov ze své hlavy do hlavy toho druhého… A naopak někdy jste byli s někým druhým a bylo vám moc fajn, a měli jste pocit, že si výborně rozumíte – a přitom jste vlastně o ničem nemluvili. Byli jste prostě na stejné vlně, mohli byste říct.

Arthur Robins se k tomu vyjadřuje velmi výstižně: „Zdaleka ne všechno může být nebo by mělo být převedeno do slov. Např. zážitky nemohou být vždy zúženy do verbálních výrazů, neboť chování je výsledkem množství kognitivních, citových a vnímavostních stavů, jejichž vlastnosti jsou častěji prostorové a souvislostní než jednosměrné a přímočaré, a proto verbální. Je to proto umělec nebo básník, spíš než psycholog, kdo zachytí autentický smysl fenomenologické události, protože umění není omezeno obvyklými hranicemi jazykové skladby nebo logiky.“

Dnes se snažím vystihnout a zdůraznit jednu prostou myšlenku: na všechno kolem nás se můžeme dívat buď racionálně, se snahou porozumět tomu, pochopit to jak jen nejvíce to jde, anebo to přijmout srdcem, pocítit to namísto pochopit. Jsou situace, kdy je třeba přemýšlet, rozebírat a diskutovat. A jsou situace, kdy je lépe být tiše a jen vnímat, postřehovat. Jsou lidé, kteří jsou spíš racionální, a je jim zatěžko porozumět věcem srdcem. A jsou lidé, kteří jsou spíš pocitoví a je jim zatěžko porozumět věcem racionálně.

Když jsme byli děti, vnímali jsme všechno jen srdcem. Pak jsme se učili mluvit, formovat věty, učili jsme se písmenka, učili jsme se číst a psát, rozumět, chápat, rozebírat, diskutovat. Ale měli bychom umět i znát mez slov. Měli bychom pamatovat na to, že na počátku mnohých sporů byl přílišný důraz na slova. Měli bychom vědět, že někdy je třeba důvěřovat více srdci. Vezměme si jen jako příklad ten text z Evangelia podle Jana, jak rozdílný náš vjem a zážitek bude, když si jej rozebereme slovo od slova, anebo když jej necháme na sebe působit jako velkolepou báseň.

Dovolte mi zakončit krátkou modlitbou: Dej nám ducha dítěte, Bože… To dítě, které důvěřuje, které vládne představivostí a zpívá, to dítě, které přijímá bez rozpaků a které dává bez rozmýšlení. Dej nám dětskou víru, abychom se vyléčili z cynismu a beznaděje; dej nám ducha dítěte, které se nebojí vyjádřit své potřeby; které se nebojí přijmout a darovat lásku.

Čtení k promluvě

Zdaleka ne všechno může být nebo by mělo být převedeno do slov. Např. zážitky nemohou být vždy zúženy do verbálních výrazů, neboť chování je výsledkem množství kognitivních, citových a vnímavostních stavů, jejichž vlastnosti jsou častěji prostorové a souvislostní než jednosměrné a přímočaré, a proto verbální. Je to proto umělec nebo básník, spíš než psycholog, kdo zachytí autentický smysl fenomenologické události, protože umění není omezeno obvyklými hranicemi jazykové skladby nebo logiky.
– Arthur Robins

Aby si lidé rozuměli, nepotřebují mnoho slov. Mnoho slov je zapotřebí – aby si nerozuměli.
– Valentin Rasputin

**

Publikováno v sekci Hledání Světla s laskavým svolením Rev. Dr. Petra Samojského
(http://www.unitaria.cz/praha/sluzba_duchovnich/duchovni_ps.htm)

****

++ http://cs.wikipedia.org/wiki/Logos ++

– D Ě K U J I  S  P O Z D R A V E M  S R D E Č N Ý M  MMK

hodnocení: 4.8
hlasů: 5

4 komentáře

Přidat komentář
  1. 1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
    2 To bylo na počátku u Boha.
    3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
    4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
    5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
    6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
    7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
    8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
    9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
    10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
    11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
    12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
    13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.
    14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
    15 Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“
    16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
    17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
    18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
    19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“
    20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“
    21 Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
    22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“
    23 Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“
    24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
    25 Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
    26 Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte –
    27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“
    28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
    29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
    30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já.
    31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“
    32 Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
    33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘
    34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“
    35 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
    36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“
    37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
    38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře ), kde bydlíš?“
    39 Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
    40 Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
    41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“
    42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr ).“
    43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“
    44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
    45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
    46 Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“
    47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.“
    48 Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“
    49 „Mistře,“ řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“
    50 Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem‘? Uvidíš věci daleko větší.“
    51 A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

    http://biblenet.cz/b/John/1

  2. Tady je síla a energie z počátku a věčná………

    V několika úvodních řádcích tento autor řeší klíčové, letité a složité teologické dohady. Prohlašuje Boha a Logos za totožné a rovnoprávné ve všech ohledech. Nejen že Logos existovalo od počátku všeho jsoucna, takže Logos byl s Bohem, ale Logos byl i Bůh, tedy byly jedno: „To bylo na počátku u Boha.“ Současně je zdůrazněno, že tento Bůh-Logos je totožný i s Bohem Otcem, Bohem panovníkem, Bohem Starého zákona, který stvořil svět: „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ A navíc, tento Bůh byl prohlášen, jakkoliv paradoxně to znělo, za ducha a současně i hmotu. Bůh byl , vůči kterému lidé směřují a které je vnitřní esencí všech věcí: „V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ A jen o málo později v textu přichází radikální popření gnostického pojetí Ježíše jako nehmotné bytosti tím, že je prohlášen za vtěleného do opravdového hmotného těla: „A Logos se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ To je v kostce vysvětlení významu těch slov.

    1. Proč potřebuje člověk – bytost vysvětlovat význam slov? Mysl mu nedovoluje pochopit to, co je určeno pro srdce? Je tedy mysl v rozporu se srdcem a Slovo se tedy člověku stalo cizím?
      P.S. jen řečnické otázky na vysvětlení v kostce – jednu verzi vysvětlení slov….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017