Ne jednoduché otázky pro prázdninové rozjímání?

Jedno z posledních témat v sekci „Hledání světla“ s názvem POMOC PRI STRACHU A DEPRESII (autor p. Šupa) se tu stalo takovou platformou pro sdělování myšlenek a názorů i z jiných oblastí, byť i nakonec souvisejících (vždyť vše souvisí se vším, že?). Možná by měl ale vydavatel pan Libor zavést takovou novou sekci těchto stránek, kde by mohla probíhat volná diskuze a účastník by jen nadnesl nějaký příspěvek s otázkou a přitáhl k diskuzi i další – pochopitelně dle zájmu. (Pozn. admin. – Pro všechny zájemce je nyní k dispozici nové diskusní fórum .) Ale o to ani tak nejde a je dobře, že si dá někdo tu práci a vytváří prvotní obsáhlejší příspěvek, který je počátkem startu pro výměnu názorů.

Přemýšlím nad těmi několika málo účastníky této prázdninové a letní diskuze a říkám si pro sebe:

  • kdo z nás umí např. anglicky tak dobře, že si může přečíst lecjaké knihy, přeložené do tohoto světové jazyka, dříve než budou přeloženy do ČJ nebo slovenštiny? (já ne)
  • kdo z nás ovládá např. řečtinu, umí hebrejsky, kdo zná sanskrt, čínsky, jazyky arabské, či aramejštinu… a další, ve kterých je napsáno mnoho významných knih a kdo by se tak mohl dostat ke studiu originálních textůM Dostat se, jako vědec, do státních či soukromých knihoven? (já určitě ne)

Většinou asi čerpáme naše poznání ze zdrojů, jakým je internet, který je pro nás nepřebernou studnicí informačních kanálů a samozřejmě z kvalitních knih. Nebojím se o sobě říci, že jsem také takový pátrající „turista“, který hledá, jak to či ono z oblasti duchovna do sebe zapadá, hlavně pak, jak to zapadá do toho mého soukolí již přijatých informací.

Tak jako někteří diskutující – např. L. Degon, Márty, Matrix, Pardal, pan Šupa a další – vytvořil jsem i já z tohoto mého fungujícího soukolí několik textů, které si všímaly souvztažností dosti důležitých oblastí života nás, lidí. Byla to vždy dvoudílná pokračování, jako např. „Karmický zákon“, „Dobro a zlo“, „Co je po smrti?“ či „Co a nebo kdo je člověk?“ Trvalo mi to půl roku, než jsem své dosavadní poznání formuloval a umístil ho tady na těchto stránkách a poté se začal rozhlížet po „okolních“ příspěvcích a postupně jsem se zapojil do diskuze.

intelektJednou ze čtyř částí naší mysli je ta, kterou v Indii nazývají „buddhi“, což je část, která má schopnost rozlišovat a analyzovat a která se překládá jako intelekt. Čím více naší mysli a tomuto intelektu poskytneme informací, tím větší je pak možnost tento intelekt zapojit v té které oblasti činnosti, tady např. i jen v této diskuzi.

Když jsem o nás, diskutujících, přemýšlel, říkal jsem si také, zda má někdo přímou mystickou zkušenost z vnitřního „transportu“, ze kterého pak tady sděluje tyto své interní poznatky či zda jsme „jen“ ti sečtělí intelektuálové (byť silně hledající)? Nemyslím to pochopitelně nikterak zle. Nabízejí se mi totiž tyto dvě otázky, které se objevily s množstvím nastíněných názorů pod článkem pana Šupy.

„Je hlavní nástroj filosofie – intelekt – odpovídajícím prostředkem k dosažení absolutního transcendentního poznání?“ – „Dává rozum pravdivé poznání?“

Právě tak jako všechny ostatní lidské schopnosti a smysly, je rozum soukromý, osobní a subjektivní. Jeden významný americký hledač věčné Pravdy řekl památnou větu: „Po věky již trvá naše filozofování, naše poznání Boha však nepokročilo ani o píď.“ (Dr. Julian Johnson, autor Cesty Mistrů). Dá se poznat, že intelekt mění svá rozhodnutí s časem, místem a osobou a že není zdrojem pravdivých a spolehlivých informací. V rozumovém poznání se však skrývá ještě další velký a závažný nedostatek, a to, že není účinný v jednání, není schopen vést náš praktický život. Známe mnohé věci, které rozum nedokáže uskutečnit v praxi. Víme, že nemáme dělat jisté věci, protože nám škodí, ale přesto se jich docela spolehlivě a bezmocně dopouštíme. Kdybychom přece doopravdy věděli, pak bychom nedělali to, co nemáme dělat a dělali to, co je třeba udělat. Proč asi naše vědomí nevstoupí do naší vůle a neřídí naše činy?

Přemýšlel jsem o tak snadně vedené diskuzi na téma moudrost, temná či světlá stránka rozumu… a přicházím na to, že je to celé nesmírně složité. Může nám dát filosofie jisté a spolehlivé znalosti?

A pak se nabízejí další základní otázky – problém bytí, který lze nazvat naším (lidským) problémem.

Někteří z nás tu při diskuzích dokáží druhého lehce poučit, nazvat ho i hlupákem, o jeho názorech nejen zapochybovat, ale zesměšnit je. Co je ale podstatou základních otázek, kdo dokáže lehce odpovědět? Zkusme si to. Jeden známý profesor filosofie na Paňdžábské univerzitě v Láhauru vyslovil tyto základní otázky:

Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit tajemství smrti?

Jak jsem uvedl, jsem nepatrný hledač duchovních pravd. Někdo z lidí, kteří se tím ze svého pohledu pro naprostou zbytečnost vůbec nezabývají, by nad shora uvedenými otázkami řekl – „tvoje starosti bych tedy chtěl mít“ a poslal mne s tím, víme kam?! Je pravdou, že když mi bylo dvacet, třicet let, šly tyto otázky mimo mé uvažování. Prostě neexistovaly. Snad je ale normální, že na pokraji stáří se objevují.

Rád bych se postupně snažil, spolu s diskutujícími, hledat odpovědi. Nejraději bych si však přál, abych dokázal realizovat Cestu, kterou mi můj Mistr předal. Cestu vnitřního poznání sebe sama.
 

Václav Žáček (vystupuji tu jako Venda)
Čerpám z učení Sant Matu – Jógy slyšitelného životního proudu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016