„Filosofický problém vztahu zákonitého a nahodilého lidi vzrušuje od nepaměti. Je to tím, že nahodilost je vnímána jako nepoznaná zákonitost.“ [1]

 

Úvod

Máme pomůcku pro pochopení, prohlédnutí Vesmíru? Odpovědi nabízí matematika, i ve prospěch naší vědy. Výpočty v lineárním geometrickém prostoru někdy odmítá; často tam výsledky nedá. Také vyhodnocuje náhody – jenže co když jejich výskyt neodpovídá Gaussově rozdělení?
 

Náhody ve fyzice

Bylo by nám dobré vědět, kde se Vesmír vzal – jak vznikl. Zda se po tělesném rozloučení lidé znovu setkají. Vzrostl by smysl našeho pozemského usilování. Mohlo by to vést k jinému nasměrování politiky, hospodaření i života jednotlivců; až k tomu bude předložen důvod. Dosavadní přístupy či poznatky k nápravě nestačí.

Kdysi dávno fyzika věděla, že příroda nezná skoků. Později získala kvantová mechanika o přírodě hlubší, opačné poznatky. Veřejnost se těmto základům přibližovala až po několika desítkách let. Mnohem zajímavější byla jiná zjištění; nikoliv konkurenční, ale poutavější. Kosmonaut se z rychlé cesty vrátí na Zem a proti domácím zůstane o kus mladší. Anebo že Vesmírem lze letět stále přímo a přece se nakonec vrátit do místa startu. Je-li náš 3D svět umístěný na povrchu 4D tělesa…

O relativitě čteme snadno, kdežto z oboru kvantové mechaniky nás zaujme nejspíš důležitost náhody. Výpočetní zákony mechaniky známe stovky let, ale ty platí jen pro velké kusy hmoty. Kdežto chování hmotných částic se takovým výpočtům nepodřizuje. Pochopitelně, jinak by chování mozku bylo předepsané, podřízené výpočetním zákonům. Teprve náhodnost připouští vědomé zásahy do hmoty světa, aniž by se jednalo o nevědecké zázraky. Pohyb částic vzduchu nutný ke změně počasí, a ta odpovídá našemu chování. Může sledovat politické lidské záměry.

Pojem náhody získal ve vědě nemalou důležitost – zásluhou fyziky. A matematika je vybavená i vůči náhodě. Stanoví pravděpodobnost toho kterého chování fyzikální částice.

Nakonec obrovský soubor prvků, částic, omezí náhodné výsledky. Nevíme, zda se jednotlivec Zdoběnka Nováková vydá na uměleckou školu nebo na lyceum; přesto však ze statistiky dosavadních postupů předpovíme naplnění škol mnoha zájemci.
 

Náhody v monarchiích

Je tu ještě jiný obor náhod hodnotitelný statisticky. Uvedu dva případy. Ten první matematicky neprohlédneme, kdežto druhý matematika zvládne.

Nejprve zákon, který ctitelům chleba s máslem a medem dělá problémy. Avšak nelze ho dobře ověřit: budeme-li házet namazanými krajíci v zájmu vědeckého vyhodnocení, nebude to ono. Zákon pádu na podlahu namazanou stranou působí znenadání; někdy rozhořčí postiženého člověka. Spravedlivého nepálí, říkávala obětavá hospodyně s hrnci u sporáku. S rukama ztvrdlýma dlouholetou prací. Různě dopadající krajíce můžou souviset s rozlišením spravedlivých a nespravedlivých.

Nad takovými zákony mnozí jen pokývnou hlavou. Asi jako když bývalo známo, že koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.

Uvedu druhý případ, který naopak statisticky vyhodnocovat lze, jenže s podivným výsledkem. Vyskytla se zvláštní náhoda. Zde je seznam feudálů, kteří ztratili trůn svého státu ve 20. století:
 

1.	Bulharsko	1946	Simeon II.
2.	Itálie	1946	Umberto II.
3.	Jugoslávie	1941	Petr II.
4.	Německo	1918	Vilém II.
5.	Portugalsko	1910	Manuel II.
6.	Rakousko-Uhersko	1918	Karel I.
7.	Rumunsko	1940	Karel II.
8.	Rusko	1917	Mikuláš II.
9.	Řecko	1924	Jiří II.
10.	Řecko	1967	Konstantin II.

 

Zaujme mimořádná náhoda, že odcházející monarchové byli vesměs očíslovaní jako v pořadí druzí (II.). V Řecku končilo království roku 1924, později bylo obnoveno a znovu zrušeno roku 1973; králové byli v obou případech II. Jediné naše Rakousko-Uhersko se vymyká, císař Karel neměl pořadové číslo II., ačkoliv císařství mladého Lotrince-Habsburka také skončilo ve 20. století. Neposoudím, zda s odlišným číslováním králů Karlů snad souvisí – také oblíbený český král Karel IV. Ač v pořadí Karlem prvním, přesto dostal – podle oblíbeného francouzského krále – pojmenování Karel čtvrtý.

Hledám dál. Pokud by na evropských trůnech, které naopak přežily, byla rovněž převaha nositelů jména v II. zařazení, pak by předchozí zjištění méně udivilo.

Hodnocené evropské země, které nadále fungují jako království: Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Napočítal jsem v nich 24 králů a královen, kteří svou roli ve 20. století začali a nebyli svrženi. Jméno každého z nich bylo zařazeno v pořadí:
 

I.	6x	IX.	1x
II.	3x	X.	1x
III.	1x	XI.	–
IV.	–	XII.	–
V.	4x	XIII.	1x
VI.	2x	XIV.	–
VII.	2x	XV.	–
VIII.	2x	XVI.	1x

 

Z těchto nesvržených králů jméno v pořadí II. nesli jen tři – ze všech dvaceti čtyř monarchů. Upřesním – byl to belgický král Albert II. (od roku 1993), dánská královna Margarethe II. (od 1972) a britská královna Alžběta II. (od 1952). Takže byla nevelká pravděpodobnost výskytu krále, právě toho jména II. – v některé z trvajících evropských monarchií ve 20. století. Poměr 3:24 značí pravděpodobnost jen 1:8.

Avšak končící králové měli ponejvíc jména II. pořadí. Dovládlo devět králů II., ze všech deseti skončivších, poměr je 9:10.

~ Z udržovaných monarchií bylo 12,5 % králů II.
~ V souboru odešlých monarchií bylo 90 % králů II.

Shodu odcházejících Manuelů II. a Umbertů II. atd. nacházím jako mimořádnou. Dovolím si hledat dál, zvídavost bývá hodnocena jako správná. Bádání v politice může být důležitější než statistiky hokeje. Sice sport sleduje mnoho lidí; je to však politika, která rozhoduje o důležitých věcech. Co se zakáže, co ostrakizovat, jak se využijí vybrané daně a kolik se jich veřejnosti předepíše. A které. Ovšem ve velmi svobodné společnosti majetek konkuruje politické moci. Mohovitý majitel novinového titulu rozhoduje, kterým směrem budou noviny ovlivňovat veřejnost. U jedněch novin majitel preferuje zisk, u dvojích další vlastní zájmy.

Shoda pořadových čísel si žádá vysvětlení. Někdy pokračuje Ludvík až do XVIII., nebo Václav nejvýš do IV. Ale velký podíl stejně číslovaných vladařů v souvislosti s ukončováním feudalismu, to je zvláštní. Kdyby snad dvojka ke králům patřila zásadně vždy, ale to ne. Ti z vladařů, které Osud ponechal jako symbol státu 20. století, měli různá pořadí ke svému jménu, jak výše uvedeno.
 

Náhoda dvojek

Podivná shoda králů, v pořadí druhých, je zdůrazněna ještě i dalším způsobem. Bylo by dost podivné, i kdyby odcházeli například všichni v pořadí I. nebo všichni III. Nebo kdyby devět odcházejících králů bylo vybaveno čísly v řadě I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. a IX.

Právě k použitému číslu II se pojí jiný názorový směr lidského poznání, než je materialistický. Shodné číslování monarchů se stává zřetelným ještě víc, když se objevuje jeho sdělující význam.

Dál názory numerologie – nauky nepodložené vědou. Sudá čísla mají výhodu. Snadno beze zbytku je dělíme dvěma, kdežto lichá čísla vytvoří necelý výsledek. Jenže empirická numerologie sděluje, že právě sudá čísla značí záležitosti málo příznivé. Nadějné děje mají označovat lichá čísla, zvláště 1, 7 a 9. Ze všech sudých čísel právě tím nejhorším má být dvojka. Je zajímavé, že odchod – krach evropských monarchů 20. století není s numerologií v rozporu. Monarchové opouštěli své trůny, římsky číslovaní, jako druzí. Náhodou?

Oproti tomu velmi zle dopadl francouzský král Ludvík, v pořadí šestnáctý. Přitom XVI dává po numerologickém součtu čísel božskou sedmičku. Král nebyl tak agresivní či poživačný, jako jiní někdy bývali. Svým mírným přístupem povolil na francouzském dvoře dlouholeté snížení úcty ke starým pořádkům, i k sobě samému. Jeho koníčkem bylo kutilství a lov. Proč tedy skončil zle, na popravišti? To snad Ludvíkova absence ovlivnila stupňované revoluční řádění a na ně navazující válečné Napoleonovo rozbíjení Evropy? Dle obvyklého materialistického přístupu zřejmě neovlivnila.

Lze snad do výčtu zařadit velkého českého krále 13. století Přemysla Otakara II.? Ne. Sice také skončil špatně, usmrcený v bitvě, ale krále pojmenované II., jiných staletí, jsem zde nesledoval. Však český král Václav II. byl naopak velmi úspěšný.

Tímto psaním zkouším přibližovat příčiny nečekaných náhod. Je snad numerologie oprávněným způsobem, jak vyhodnocovat význam čísel pro děje ve společnosti? Snad různé děje nám k provedení chystá nadřazená Podstata, podle odvěkých náboženských přesvědčení? Pak můžeme snáze své smyslové zážitky mít za přichystávanou virtuální realitu.

Statistika zemí, kde končila monarchie, předkládá jednoduchý postřeh v souhlase s numerologickou naukou. Dělat z ní zákon nelze, kdepak by člověk porozuměl všem souvislostem. Lze si představit prohloubení předložené statistiky, případně další vysvětlení jejího významu.

Není takový zákon, že odcházející král by musel mít pořadí II.
 

Náhoda a záměr

Z velkého počtu pokusů se můžeme dočkat, že loterie vylosuje i šest čísel 1-6-5-4-3-2, nebo i ve správném pořadí podle jejich velikostí. Nauka počtu pravděpodobnosti bývá s rostoucím množstvím provedených pokusů stále průkaznější.

Ovšem, když při rozhodujícím ukončení vlády mnoha feudálů, v rámci této civilizace, se vyskytnou právě čísla II, pak statistické metody neuplatním. Takové očíslování feudálů nemám za náhodné.

Připomíná to jiný nenáhodný případ z devadesátých let 20. století. Pražská televize vysílala losování nového druhu loterie. Čísla vybíral počítač a hned první den nové loterie to byla skupina číslic 000100. Zda číslo bylo právě šestimístné již přesně nepamatuji, ale k překvapení diváků se vyskytly jen samé nuly a k nim jednička – v šestinásobném výběru ze všech možných desíti číslic. Odhadoval jsem, že výsledek vybral program a nikoliv náhoda. Později byly skutečně prokázány nekalé postupy oné loterie.

Nedovedu si představit notáře, který by důvěryhodně zaručil, že losování počítačem proběhlo v pořádku. Dovnitř zařízení přece nevidí – co do kterého polovodičového švába bylo vestavěno či naprogramováno. Nejde jen o losování, ale i o volby organizované počítačem. Volební urnu skrytě naprogramovat nelze, a lze ji snáze zapečetit. I když někdy někde prý, v noci, ve tmě…

Cinknutá loterie nepoužila losování, podobně intronizaci králů II. mám za nenáhodnou. Poznání, jak Vesmír funguje, je jistě našim životním přístupům a postupům ku prospěchu.
 

Zhodnocení

Věda neposuzuje Vesmír dvěma možnými pohledy. Zřejmě, dle tradice, dává (ale nemusí dávat) přednost nestrannému, slepému hodnocení. Skrytou Vyšší civilizaci ani nezkouší vkládat do popisu světa, je to správné? Jde o úplné potlačení teismu. Pak ale vědě chybí jeden z možných přístupů. Přitom fyzik umí uvažovat, že hmota vznikla velkým třeskem nejspíš z ničeho, a podobné zázraky. Zjištěné rychlosti světla nyní obhajuje roztahováním prostoru, a ony jsou někdy i několikanásobně vyšší než obvyklých – zaručovaných skoro 300.000 km/s.

Někteří vědci posuzují blázny jako astrology, pardon, naopak. Vždyť jakým způsobem by mohly planety ovlivňovat lidské osudy? Smysl, i když ne vysvětlení, se nabízí. Je-li nad námi Vyšší civilizace, Stvořitel, pak lze uznat, že plánované lidské osudy jsou lidem napovězené. Abychom šli životem odpovědněji. Nebo proto, abychom snáze odhalili matrix, ve kterém žijeme.

Představme si slepého člověka, který ve svém bytě náhodně nachází na stole dárky. Kdo mu je dává, když o nikom neví? Netuší, že na zdech blízko stropu je lávka, po které dárce chodí. Funguje Vesmír podobně?

Roku 1908 psal vtipně Chesterton [2]:

„Zkušebním kamenem každého štěstí je vděčnost, a já byl vděčný, ačkoli jsem sotva věděl komu. Děti jsou vděčné, když jim Mikuláš dá do punčochy hračky nebo cukroví. A já bych neměl být vděčný, když jsem dostal do punčoch dvě zdravé nohy? Děkujeme známým, když nám dají k narozeninám doutníky nebo bačkory. Což nemohu nikomu poděkovat za to, že mi dal k narozeninám narození?“

 

Shrnutí

~ Zvláštní náhody, jako bývá příčinný pád krajíce na zem, namazanou stranou, lze obtížně statisticky vyhodnocovat a hledat z toho platný zákon. Bývají jen občasné, neprůkazné.

~ Jsou však jiné náhody, například zde probrané číslování intronizovaných králů v končících monarchiích. Vzhledem k mimořádnému dějinnému stavu nejsou opakovatelné, ale lze je statisticky vyšetřit. Popisovaná souvislost naznačuje dlouhodobé skryté vedení evropských politických dějin, které nekonají lidé naší civilizace.

~ Pseudonáhodné označování sledu nejvyšších feudálních představitelů států podporuje numerologii. Ta nabízí důležitost číselného vyjadřování v provozu lidské civilizace.

~ Článek uvažuje chápání světa jako skrytě řízené reality.
 

Literatura:

[1] Alojz Lorenc: Ministerstvo strachu (Neskartované vzpomínky generála Lorence). Vyd. Tatrapres, Bratislava 1992, s. 32

[2] Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie. Nakl. T. Janečka, Brno 1992, s. 46
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:

• Literatura 19. a 20. století. Nenásilní Victor Hugo a J. F. (1.)
  
• Hudba 19. a 20. století. Niccolò Paganini a Pavel Novák (5.)
  
• Hudba 19. a 20. století. Niccolò Paganini a Pavel Novák (4.)
  
• Zbraslavská kronika – I. díl, kapitola XXVII
  
• Hudba 19. a 20. století. Niccolò Paganini a Pavel Novák (3.)