Od filosofie k náboženství…

Ze zatím napsaného v předchozích dvou článcích může být téměř jisté, že filosofie je vědou, určující podstatu člověka a jeho života k a v univerzu. A to jak materiálnímu, tak duchovnímu. Smyslem je nás, lidstvo, přivést k porozumění o důvodu lidského života. Proč LIDSTVO je zřejmé; nižší tvorové nehledají smysl života. Svůj život žijí v mnohem omezenějších mantinelech. Proto nikdo jiný než člověk nemůže žádným způsobem tvrdit a dokázat, že filosofické nauky jsou možné bez tézí. Filosof si bere pro podporu i citace autorit minulosti. Postupem času začal v oblasti světa hmotnosti převládat rozmanitý vědecký přístup. Chemie se vymanila z plenek alchymie, astrologie „porodila“ astronomii a matematika má být tím, co kupříkladu pomáhá chápat nové závislosti a vztahy.

Do dnešního úvodu a současného ukončení pokusu o chápání filosofie patří i konstatování, že člověk je složen třemi úzce provázanými složkami; je z ducha, mysli a fyzického těla. Ve svém tělesném vývoji po narození si nejdříve začíná uvědomovat pomocí smyslů okolní svět, tj. vnímání přímé fyzické zkušenosti v té pro život, jaký tu je, základní hmotné substanci. Pak přichází proces myslící, který navíc přináší teorie a koncepce, které již nemohou být chápány smyslovými tělesnými orgány. Tak vzniká a existuje prostor pro duši, která může žít a vnímat již mimo oblast omezené mysli.

Pokouší-li se lidská mysl rozpitvat a tím i poznávat Boha pomocí řeči či písma, pak je jen na nějakém začátku. Stejně tím jen popisuje, poznává /nedokonale/ a snaží se o pochopení pouze Jeho, v Jeho božských projevech v materiálním světě, v jeho nejnižší části stvoření. Kdo z lidí pozná svět vyšší, v němž pronikne do domova ducha? Asi zase jen duch. Tady se mohu zastavit a napsat něco, s čím čtenář nemusí souhlasit. To, že lidskými smysly je Bůh nepoznatelný. A není pak CÍLEM všech náboženství, dokázat, že toto omezení lze zrušit? V čím zájmu a proč se tak děje, to není pro to konstatování tak podstatné.

Existují /rozliční/ teisté a ateisté. Ti druzí, a to jsem i tady na tomto webu vypozoroval, tvrdí, že existence Boha je pouhopouhým výmyslem lidí, který má uklidnit mysl v situaci, kdy se obává, kdy je nešťastná. Tato, pro ně údajná existence Boha, je prý vynálezem pro ukrývání vlastní zbabělosti a protože Boha nelze spatřit ani nejvýkonnějším mikroskopem či obřím dalekohledem, tvrdí ateisté, že Bůh neexistuje. Pro pochopení omylu je jednoduchý příměr; jste-li v hořícím domě, snažíte se nejprve nalézt cestu k záchraně ven, mimo plameny a až poté se ptát, kdo požár založil, proč hořelo… atd. Není obtížné uvést myšlenku, že právě tak to je i s řešením otázky, zda Bůh existuje či neexistuje. Dostaňme se mimo, nad tento svět. Boha tedy nemůžeme poznat jen hlubokým uvažováním, četbou mnoha knih či filosofickými diskuzemi. A přes rozumové poznání? Získáme jistou představu o Jeho realitě a z mnoha nedokonalých dat si vyvodíme třeba i něco o existenci Jeho síly. Vědci prominou, ale je to jako by nějaký vědec tvrdil, po kupříkladu vyvrtání vrtu o hloubce 100 metrů do povrchu planety Mars, že ví již vše o jeho stáří, o jeho místě v naší sluneční soustavě, o jeho proměnách v milionech let.

Člověk vlastní pro svůj život hmotné tělo, mysl a rozum a má i duši. To první mu slouží k hromadění bohatství a fyzického prožívání. Tělo slouží tělu, mysl mysli, ale ze všeho je pro člověka nejvzácnější duše. Kdo přináší člověku dar poznání duše, což je první krok toho největšího náboženství, popisu Cesty ke sjednocení s Bohem? Odpověď tu již mnozí znají.

Náboženství, která si člověk vytvořil, i když v jejich samém počátku stál Syn, Učitel či Mistr, klade z jistých důvodů velký důraz na autoritu božských zjevení. Věřícím jsou předkládány ve svatých knihách nejen mnohá zjevení, ale poté i uměle lidmi vytvořené rituály, obřady a soubory dogmat. Zpravidla však již doplněných lidmi v institucích – organizacích pro to určených – a ti mohli, nutno dodat, k tomu mít i zcela zištné důvody. Dobré je pochopit, že do popředí je v náboženství stavěno lidské cítění a emocionální stránka lidské osobnosti, že tedy náboženské emoce, víra a oddanost Bohu jsou (údajně) pravé cesty k dosažení stavu absolutního poznání a nejvyšší blaženosti. Je tomu opravdu tak? Všechna náboženství nabízejí svým ovečkám vlastní formy pobožnosti, vlastní modlitby, své poutě a půsty, své chrámy, kostely a mešity, svá vyobrazení a sochy svého Boha, kterému je třeba se klanět, uctívat ho a dokonce mu přinášet i oběti. Všechno toto však neotevře duši její vnitřní zrak a nedovede člověka k poznání transcendentní reality, k poznání Jediného.

Náboženství jsou navíc konfliktní. I tím, že o sobě tvrdí, že právě ono je tím pravým. Ani není možné prostudovat všechna náboženství, přečíst všechny svaté knihy a pak sdělit, po osobním zevrubném studiu, která z nabízených cest je ta jediná a správná? Náboženství dává pouze informace z druhé ruky…, a nebo snad některé všem zájemcům nabízí vždy, za všech okolností, osobní zkušenost transcendentní pravdy? Někdo ale v minulosti, za svého života poznal tuto pravdu, někdo o cestě tohoto poznávajícího sepsal tu základní KNIHU a na nás je pak věřit. Ale sám se pak, paradoxně, na cestu tvořivé Síly ducha nedostat?

Mnoho lidí s možností jim danou jejich bohatstvím a mocí prosazuje poslušnost podřízených v tom, že požadují osvojení si dogmat a výkladů a přesné dodržování toho, co je má ovládat. Často také hraje velkou roli nevědomost, také speciální frazeologie a výsledkem je nejen to, že je velmi obtížné porozumět třeba jen principům, ale stává se, že světská síla si nepřeje pravé poznání. Pak totiž hrozí, že lid se může bouřit.

Dnešní krátké povídání ukončím nadějným konstatováním, že je důležité zasvěcení do tajemství vnitřního, duchovního a oživujícího SVĚTLA a že je nutné mít vnitřní vlastní poznání jako osobní, ničím nenahraditelnou zkušenost. A nejlépe, máme-li skutečného Učitele, který již v těchto vnitřních světech byl, který již dosáhl jednoty s Bohem a který zaručuje, při splnění jistých podmínek, přímé transcendentní vědomí duchovních tajemství, v podstatě však duchovní reality a v ní i těch nejjemnějších entit, které tam existují.

Ne nadarmo vyslovil Ježíš v zaznamenaném evangeliu Matouše 7,7-8:

„Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno… čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?“

(pokračování)
 

Václav Žáček /Venda/ z vlastního poznání a ze studia učení Sant Mat
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 2

76 komentářů

Přidat komentář
  1. Filozofie podle Wittgensteina byla branou k poznání chyb jazyka, a tedy i chyb filozofie samotné. Filosofie by měla sloužit ke kritice jazyka, a proto objasnění poznávání člověka samotného. Filosofie má přivést člověka k pochopení sebe sama.

    Tak jako mají nižší tvorové mantinely, i my je máme. Proto po člověku přijde vyšší tvor a ten bude chápat Boha více než my. To je smysl evoluce, která je dána. Poznání se má vyvíjet dále. Bůh chce skrze svět a skrze inteligenci poznávat sám sebe.

    Bůh ale bohužel transcendentní být nemůže. Něco by přesahoval a to by byl spor. Bůh nemůže nic přesahovat. Transcendentní je realita sama, protože sama sebe přesahuje. Je naplněna hierarchiemi nekonečen podle Cantora.

    1. Pane JanKo,
      děkuji Vám za Vaše dva maily. Jsou to jistě velmi zajímavá témata a možná by zaujala i zdejší internetovou komunitu. Chtěl bych Vám jen říci, že majitel těchto stránek zveřejňuje ochotně i články neznámých autorů.

      http://hledani.gnosis.cz/vyzva-autorum/

      Pokud byste měl zájem, bylo by možná dobré nastínit své myšlenky a názory i ostatním diskutujícím a čtenářům v nějakém článku (nebo třeba i na pokračování).

      Určitě by diskuse byla bohatější a pestřejší než jen naše mailování. Říkám to také proto, aby si zde někdo nemyslel, že kujeme nějaké zákulisní pikle.

      Zdravím Lojza (převlečený Milan)

      1. Tož se, pane JanKo, do toho naplnění hierarchiemi nekonečen podle Cantora pusťte. Určitě to bude pro někoho přínosem.

        Ještě si dovoluji upozornit Vás, že jste asi přehlédl moje otázky pod článkem Stvoření-Člověk-Bůh. Reagoval jste na mne a tak si myslím, že byste mohl i Vy odpovědět.

        Díky.

        1. Děkuji za povzbuzení. Otázka, jestli tomu taky někdo bude rozumět :-). Jinak teď už jsem na PC, tak jdu odpovědět na Vaše důležité otázky.

      2. Děkuji za výzvu, popřemýšlím nad tím. Možná by to bylo dobré sepsat a zveřejnit. Ale nevím, jestli dříve napsat celou práci a pak články na zdejších stránkách, nebo naopak.

        1. JanKo, lepší je, myslím, abyste dříve napsal celou práci a s tím pevným základem šel do článků na zdejších stránkách. Ale záleží to na Vás.
          Celý tento víkend má obsazený díky mé ochotnické činnosti a cvičení jógy, a tak se k něčemu od Vás vrátím ještě později.

          Včera v 18:28 jste napsal, že „Mezi nekonečny se Bůh nenachází.“

          No jistě že. Dávám Vám plně za pravdu. Bůh sám je totiž tím nekonečnem, těmi nekonečny. A k mé lítosti, ani rovnice s plus či mínus jedna a čemu se rovnají jejich strany a ani úvahy jestli nekonečna nejsou či jsou stejně velká a jestli druhé nekonečno přesahuje první, nikoho nedovedou k poznání Boha.

          V mých posledních třech článcích / a nejen v nich /, hledám postupně nástin odpovědí na ty nejzákladnější otázky, a to v pojetí filosofie, náboženství či v dalších pokračováních až k mystice. Za sebe mohu zodpovědně říci, že věda, ani matematika, teorie či hypotézy mne neposunou k poznání a odpovědím ani o milimetr blíž. Někoho třeba ano, alespoň si to bude myslet. Znám cestu, na které není potřeba vědět, že máme nekonečna ω0, ω1, ω2, atd a že jsou různých velikostí. Pro Vás a někoho dalšího může být velkým pokrokem pochopení toho, že každé nekonečno samo o sobě se nemá jak přesáhnout.

          Mne spíše zajímá, zda Bůh dal či nedal lidem jasný a určitý návod, jak jej poznat. Pochopit a prožít realizaci jednoho notoricky známého starobylého klíče „Ekam sat vipra bahudha vadanti“.

          Nevyhledával jsem v matematice Vaše nekonečna, protože v cestě k Bohu by mne to nijak neposunulo. Jestli Vy chcete, můžete si smysl klíčové věty najít sám, protože z mého přístupu Vás nechci ani o něčem přesvědčovat. Za sebe mohu ale říci, že před pár léty mi tato věta dala hodně. A díky ní jsem našel. Vy pod jiným článkem jste mi napsal :“Nenašel jsem v neuronových sítích nic navíc, co by mohlo být samostatnou entitou.“ Pane, hledal jste jinde, proto ten výsledek. A proč hledáte samostatnou entitu?

          Tak po neděli se ještě ozvu.
          Pěkný den.
          Václav Žáček

          1. ad.: Mne spíše zajímá, zda Bůh dal či nedal lidem jasný a určitý návod, jak jej poznat.

            Já myslím, že nedal. Každý má svoji cestu. Někdo jde přes Bibli, někdo přes Sant Mat, někdo přes vnitřní prožitky, někdo přes astrální cestování, někdo přes fyziku a někdo přes matematiku a nekonečna. Nechme každému svoji cestu.

          2. K Lojzovi:

            „Já myslím, že nedal. Každý má svoji cestu. Někdo jde přes Bibli, někdo přes Sant Mat, někdo přes vnitřní prožitky, někdo přes astrální cestování, někdo přes fyziku a někdo přes matematiku a nekonečna. Nechme každému svoji cestu.“

            Nedávno jsem se pana Vendy optal na svět, hmotu, jak TO vlastně vše probíhá. Omluvil se, že své poznání neumí asi zcela dobře vysvětlit, napsal mi zhruba toto. Někdo přirovnává množství cest k výpletu kola nebo k jeho loukotím. My jsme na jeho obvodu a do středu směřuje mnoho špic /loukotí/. Zdánlivě je každá stejná. /některá ale může být prohnutá, některá špinavá, naprasklá, loukoť s červotočem, špice se rzí…./ V konstrukci toho kola je nějaký náboj, v němž se ty špice či loukotě stýkají, ale nejsou ukotveny v samém středu. Ten střed náboje je ještě relativně daleko. Z velkého obvodu jsme se dostali do malého obvodu toho náboje. A jak dál? Lze si představit, že naprosto úplný střed toho kola je při jeho otáčení nehybný? Nepodléhá otáčení? Pro představu kolo z mé staré favoritky. Vymontuji, chytím za středovou osku a roztočím. Prst stojí a kolo se otáčí. Držím ho v natažených pažích a mohu s ním naklánět a při tom cítit určité síly. Tak je to na té osce – v tomto případě jsou tam třeba nějaká ložiska, která umožňují otáčení. Osa symbolizuje zpravidla střed kolem kterého se vše točí! Kolo je stvoření, střed je první oblastí přiblížení se k Bohu. Představa osy otáčení kola nekonečně dlouhé pokračuje, na ní je nainstalováno nekonečně mnoho kol /světů/ různých průměrů a různě rychle se točících a různě od sebe vzdálených. Tato osa, kolem které se všechna kola točí, není však přímkou, ale je tvarovaná do spirály. Kola jsou tak různě od sebe, závity spirály se navíc ještě rozevírají a teprve tato samotná spirála má svůj střed, již ale nijak nesouvisející s žádnou hmotou. Jaké síly ho udržují, to nikdy nikdo neuzákoní. A přece, v té nehybnosti středu spirály je bůh / ještě s malým B/ Jak se z otáčejícího kola /světa/ dostat až do tohoto středu spirály, na níž se otáčejí kola stvoření, do vakua, prázdnoty bez jakékoliv hmoty, které má tu významnou funkci, že osovou spirálu pro kola vytváří, vlní její pomyslný střed v různých křivkách, způsobuje odstředivou i dostředivou sílu? A jedna usilující duše na obvodu kola míří za svým poznáním sebe sama. Může to zvládnout sama, cestu protkanou silami, vakuem, tmou, vibracemi a vířením. – dodám jen, zkusme si to představit. A pak to má pokračování, protože k Bohu to je ještě dál, ten střed spirály není ještě zdaleka Bohem.

            Pak mi přijde docela směšné, když někdo hledá rovnice a ve znaménku = zírá na levou a pravou stranu, jestli našel pravdu. Bůh je šprýmař a vyrobí tomuto hledajícímu znaménko rovná se jako kouli, kde těch rovná se je nekonečně mnoho, protínají se a na každé jejich pravé či levé straně tak vzniká mnoho rovnic. Pan kolega Venda pro to měl další vtipné vysvětlení, ale to nechám na něm, až se sem zase vrátí, jestli o tom bude chtít něco napsat.

            K tématu článku – filosofie má svoji /lidskou/ funkci, zrovna tak náboženství. Ale pak je něco, co lidské snažení přesahuje. A přitom je to tak blízko.

          3. Ad Krbec

            Svět je matematický, proto lze všechno vyjádřit čísly. Díky tomu se změnily technologie, civilizace. Smát se matematice může tedy jen ten, který si myslí, že filozofie má navrch. Ale nemá, samotná nezmůže nic, vždyť už na to i Wittgenstein přišel.

          4. Ad Venda

            Nebojte, napíšu. „Mezi nekonečny“ se Bůh nenachází znamená, že není ani jedním z nich, ani jeho totalitou, bohužel. Já jsem hledal Boha mezi nekonečny a není tam.

            Filozofie samotná nemůže nikoho posunout vůbec nikam, protože to je povídání, které v sobě obsahuje spory, nebo paradoxy, jeden za druhým. Jak říkal Wittgenstein, jediným úkolem filozofie je najít chyby, které filozofie udělala a označit je za nesmysly.

            Už když upalovali Giordana Bruna, vědělo se, že Bůh není všemohoucí, však to byl jeho základní výrok, pro který ho upálili. Protože Bůh, pokud stvořil svět, musel stvořit všechny světy, všechny možné a tudíž neměl na výběr, stvořit pouze jeden krásný svět.

            Tudíž vážně podle Brunova notoricky známého argumentu pochybuji, že Bůh může s člověkem vůbec komunikovat a ještě mu dávat klíč.

            Pokud by byl Bůh nekonečný a promluvil by na člověka, jeho jazyk by byl tak složitý, že by ani člověk nepoznal, že na něj mluví.

            A co když není jediný Bůh, když není jediný svět? Toto Vás taky nenapadlo?

            Nesamostatná entita je už mysl, pokud tedy v mozku není jiná samostatná entita, tak žádná jiná nesamostatná navíc nemá smysl.

          5. ad.: Nedávno jsem se pana Vendy optal na svět, hmotu, jak TO vlastně vše probíhá. Omluvil se, že své poznání neumí asi zcela dobře vysvětlit, napsal mi zhruba toto.

            Je sice hezké, že místní guru Venda si dokáže vysvětlit svět přes kolečka a spirály, to ale neznamená, že to tak musí cítit všichni. Někdo jiný to může umět vysvětlit přes fyzikální zákony, někdo jiný přes matematiku a nekonečna. Nevím, proč by zrovna představa s kolečky měla být ta jediná správná. (Hlavně, aby v ní nebylo o kolečko míň:-))

          6. Absolutno-nekonečno-Duch-Bůh stvořil tuto realitu mentálně, je to jeho sen či představa.
            Jak nahoře tak dole, tedy můžeme uvažovat jak tvoří člověk. Buď má k dispozici nějaký materiál-energii, nebo ze svého materiálu zplodí potomka, nebo tvoří mentálně. Můžeme si „v hlavě“ stvořit cokoli, ale k dokonalosti to má vždy daleko.
            Absolutno nemá žádný okolní materiál pro stvoření vesmíru, nemůže ho ani zplodit ze sebe, to by něco vydělovalo a již by nebylo absolutnem, takže zbývá ta třetí možnost. A protože mentální schopnost bez omezení má naprosto jiné možnosti než naše omezená mentální schopnost, tak je výsledek také mnohem propracovanější.

          7. Pane Krbec, zdravím Vás. Díky za pokus přenést sem nějakou malou část z naší mailové korespondence. Po víkendu a nemoci si zase na chvíli sedám k počítači.
            Dnes již sám víte a nakonec i vidíte, a jak píše i Lojza, že cesty jsou různé. Přesněji bych měl napsat, že mysl jakéhokoliv jedince, její inteligence, rozum, se s něčím ztotožní a za tím pak jde. A není důvod, alespoň pro mne ne, nabízet něco jako to „pravé ořechové“, co má druhého přesvědčit o jiné pravdě.
            Pěkný den
            Václav

          8. Pane JanKo,
            trochu jsem po náročném víkendu marodil.

            Dlužím svůj názor. ad/ „Filozofie samotná nemůže nikoho posunout vůbec nikam, protože to je povídání, které v sobě obsahuje spory, nebo paradoxy, jeden za druhým. Jak říkal Wittgenstein, jediným úkolem filozofie je najít chyby, které filozofie udělala a označit je za nesmysly.“

            Přesto, co říkal Wittgenstein, filosofie existuje a již tisíce let a měla a má své místo v životě lidí, ať již udělala chyby jakékoliv. V mých článcích k ní poukazuji právě na to, co nedokáže.

            Napsal jste panu Krbcovi, mému staršímu známému, že:“ Svět je matematický, proto lze všechno vyjádřit čísly.“ Nesouhlasím. Vyjádřete lásku matematicky – co všechno do rovnice dosadíte. Vyjádřete matematicky libé pocity člověka, který naslouchá třeba Mozartově hudbě. Dejte rovnici na vůni fialek.

            A troufnu si napsat, že ani Boha nevyjádříte matematicky. Tak jednoduché to opravdu není.

            Ad/ „Už když upalovali Giordana Bruna, vědělo se, že Bůh není všemohoucí,……“ Nesouhlasím, ale nepodám Vám důkaz. Myslet si, že Bůh ve své jedinečnosti se zajímá o osud, i neblahý, lidského pomíjivého těla? Mohl by mu snad někdo přisuzovat to, že zavinil války a miliony lidských obětí? Ne, to si „vyrábí“ člověk svým chováním, jednáním, myšlenkami, skutky, zcela sám.

            Zkuste mi například matematicky vyjádřit jen okolnosti a pocity ženy z tohoto článku a matematicky, když jde podle Vás vyjádřit čísly vše, jak se bude vyvíjet tento vztah dál:
            http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/493177/bolest-marty-vancurove-zrada-manzela-behem-jejiho-boje-s-rakovinou-ma-dite-s-mladou-zenou.html

            Vyjádřil jste svoji pochybnost nad tím, že Bůh může s člověkem vůbec komunikovat a ještě mu dávat klíč.
            Ta komunikace není vskutku běžná, řečí, psaním, moderními IT….., ne, není. Zkuste ale Vy matematicky nastínit, jak získali své informace třeba tito křesťanští mystikové :

            Vidění sv. Františka Xaveria:
            „Po této modlitbě jsem si náhle uvědomil, že jsem zaplaven pronikavým světlem; zdálo se mi, jako by z očí mého ducha byla sejmuta rouška a všechny poznatky lidských věd, dokonce i těch, které jsem nikdy nestudoval, se mi staly zřejmými skrze poznání, jež do mne vstoupilo. Tento stav vhledu trval asi dvacet čtyři hodin a potom, jako by rouška opět spadla na mé oči, jsem shledal, že jsem stejně nevědomý jako předtím. Ve stejnou chvíli mi pravil vnitřní hlas: ‚Takové je lidské poznání; k čemu je? Jsem to já, je to má láska, co je třeba studovat!’“

            Vidění sv. Ignáce:
            „Cestou na modlitby do kostela svatého Paula, asi míli od města Manrea, usedl na břeh jezera Gandenera. Jeho mysl byla náhle naplněna novým a zvláštním světlem, takže v jediném okamžiku, bez jakýchkoliv smyslových vjemů nebo zjevení, se mu odhalily jisté věci týkající se tajemství víry, spolu s ostatními pravdami přírodní vědy, a to v takové hojnosti a tak jasně, že sám řekl, že ani kdyby se všechno světlo, které jeho duch za šedesát let života od Boha obdržel, sebralo dohromady, stejně by se takové poznání nevyrovnalo tomu, čím byla v tu chvíli jeho duše zaplavena.“

            Vidění Heřmana Josefa:
            „A jak tam stál a modlil se, vystoupil náhle zcela mimo sebe, a to tak podivuhodným způsobem, že si to později nebyl schopen nijak rozumně vysvětlit, a Pán mu odhalil celou nádheru a slávu nebes a každé stvořené věci tak, že jeho tužby byly naprosto uspokojeny. Ale později, když přišel k sobě, nedostal z něj převor nic jiného, než že z dokonalého poznání všeho stvoření upadl do tak nevýslovného vytržení, že je to nad lidské chápání.“

            A Nikola Tesla třeba vyjádřil svůj vztah k Bohu „Jsem přesvědčen, že jednotný vesmír je sjednocený v materiálním i duchovním smyslu. V kosmickém prostoru existuje nějaké jádro, z něhož čerpáme všechnu sílu i inspiraci a které nás věčně přitahuje. Já pociťuji jeho moc a jeho cennosti, jež rozesílá po celém vesmíru, a udržuje ho tím v harmonii. Nepronikl jsem do tajemství tohoto jádra, ale vím, že existuje, a chci-li mu přiřadit nějaký materiální atribut, myslím, že je to světlo. Když chci vystihnout jeho duchovní podstatu, pak je to krása a soucit. Kdo nosí v sobě tuto víru, sílí a pracuje s radostí, protože se považuje za součást této harmonie.“

            Myslíte si, že člověk to dokáže číslicemi, rovnicemi vyjádřit lépe? Dokážete Vy proniknout matematikou do toho jádra, do kterého Tesla nepronikl?

            Na závěr si dovolím jedno konstatování, v jehož jádru je moudrost, ale ne ve službách matematiky.
            „Tento svět není stálý a právě takové jsou i všechny světské věci. Moudrý člověk je ten, který pochopí tuto prchavou a proměnnou přirozenost světa a všech věcí, které ke světu náleží, a snaží se co nejlépe využít svého lidského těla pomocí koncentrace a meditace ke službě Nejvyšší bytosti. Tak získá užitek ze všeho, čím jej Stvořitel ve své milosti obdařil a přivede tak svoji duši – onen vzácný klenot, podstatu všeho – do jejího pravého domova.“

            Jak matematika vypočítá míru užitku pro duši, aby se dostala na vzestupnou cestu k Bohu.

            Nemusíte mi na žádnou otázku odpovídat, ale zkuste se, pohledem vědce, znalého matematiky, zamyslet na odpovědí, co je Chrámem žijícího Boha?

            Připomínám ještě jednou, že jste napsal toto své poznání a zřejmě máte i své pevné přesvědčení o něm. „Svět je matematický, proto lze všechno vyjádřit čísly.“

            Nemyslete si prosím, že se matematice nějak vysmívám.

            Zdravím.
            Václav Žáček

            P.S. ještě se možná vrátím k závěru Vašeho příspěvku z 2.12.

    2. JanKo píšete :“Bůh chce skrze svět a skrze inteligenci poznávat sám sebe…Bůh ale bohužel transcendentní být nemůže. Něco by přesahoval a to by byl spor. Bůh nemůže nic přesahovat.“

      ad Bůh chce.. poznávat sám sebe…

      No ještě že ta inteligence je k něčemu dobrá, jsem zvědav, jak Bůh skrze mou inteligenci bude poznávat sám sebe. Zatím mám inteligenci, impotenci a inkontinenci přiměřenou svému věku.
      Co Bůh chce je snad možné zkoumat, pokud si Boha stvořil člověk ve své hlavě.

      Ad Bůh transcendentní být nemůže..

      Transcendentní znamená LIDSKÉ smysly přesahující, ne přesahující Boha.
      Nekonečno přesahuje samo sebe. Nekonečno + nekonečno = nekonečno.

      Venda píše v článku :“A nejlépe, máme-li skutečného Učitele, který již v těchto vnitřních světech byl, který již dosáhl jednoty s Bohem a který zaručuje, při splnění jistých podmínek, přímé transcendentní vědomí duchovních tajemství, v podstatě však duchovní reality a v ní i těch nejjemnějších entit, které tam existují.“
      Přeloženo do češtiny: učitel si myslí, že dosáhl jednoty s Bohem.
      Přímé transcendentní vědomí ..
      Přeloženo do češtiny čili : Přímé vědomí přesahující vědomí.
      To vypadá vědecky, ale odporuje půlka věta druhé půlce, celé to vypovídá za dvě půlky.
      A což teprve: Nepřímé nevědomí nepřesahující nevědomí.
      A pak, že skrze inteligenci Bůh poznává sám sebe.

      1. ad.: A pak, že skrze inteligenci Bůh poznává sám sebe.

        No jsou i slepé uličky v poznávání, to je taky poznávání:-)

      2. Zrovna jsem začínal psát, když si kočka, která žije u nás, usmyslela, že půjde za mnou, na klín. Špatně se píše s kočkou na klíně. Chce se mazlit, když před tím sedm hodin spala v mé posteli. A navíc mi svým předením říkala. Nepiš, buď se mnou, Pardal počká. Ještě, že se píšete s krátkým a. Jinak by porušila řád šelem kočkovitých. Kočka je svá. Nevím, jak dlouho to trvalo. Najednou tak jak přišla, zase skočila dolů a šla si po svých.

        Máme zde nového diskutujícího. Není to JK, ale JanKo. Možná časem napíše i svůj článek /články/ a rozvine své teorie. /je to pod článkem pana Lojzy – Milana /

        Nevím, v které svaté knize jsem to četl, ale Bohu se přisuzuje jedna z vlastností, vševědoucnost. A je-li tedy vševědoucí, nepotřebuje nic skrze svět či inteligenci poznávat. On to všechno VÍ. A že by nemohl být Bůh transcendentní? Kdo z lidí, při vší úctě, pane JanKo, mu může dát toto omezení? Je nade vším, pode vším, uvnitř i vně, napravo, nalevo, dole i nahoře. Je nad životem i smrtí, nad všemi hierarchiemi, všemi regiony stvoření, všemi sférami…..a vše stvořil, protože stál na samém počátku. Byl ve své Jedinečnosti a Výjimečnosti. Tak jaképak omezení.

        Pardale, píšu Učitel s velkým u. Neplést s učitelem zpěvu či matematiky na ZŠ. Vždyť i Ježíš byl Učitel. Rabín /rabí/ mu říkali v židovském jazyce. Kolikráte třeba v evangeliu Jana říká Ježíš o tom, že….on je ve svém Otci, že ho poslal žijící Otec, Otec ho poslal, sestoupil z nebe, aby činil vůli toho, kdo je poslal…..byl tam. A tak je to navždy, to je Boží zákon, že ten, kdo zasvětí, ten kdo přijal Ducha, ten byl u Boha. Ty „nejjemnější entity“, nechť Vás nepletou. U Otce jsou příbytkové mnozí….., těch úrovní je mnoho a v každé je něco a někdo….. .

        Pěkný večer.
        Václav Žáček

        1. ad.: A je-li tedy vševědoucí, nepotřebuje nic skrze svět či inteligenci poznávat. On to všechno VÍ.

          To je jedna pohádka z kategorie „Člověk stvořil Boha“. Lidé se stále snaží podsouvat Bohu lidské vlastnosti, přestože jim to v Bibli zakázal. Když Bůh všechno ví, tak my jsme tady potom na ho*no. Chtěl jsem říci na nic.

          1. Bůh ví, proč jste někdy Lojza, někdy Milan Kučera. Já to nevím.

            Nedávno jsem Vám napsal pojmenování pro Boha, pro tu největší Sílu. Bylo to ze sanskrtu. Ještě to zopakuji.

            Sanskrt má pojmenování pro vlastnosti Boha jako je agam – nepřístupný v jeho oblasti , akála, jako ten, který je mimo plynutí času, alákh – neviditelný či nepopsatelný, anhad – neomezený jako nekonečný, anám – bezejmenný. To je člověku v této pozemské podobě celkem jasné, to , že nikoho takového nemůže nikdy poznat.

            Člověk, jako bytost při vědomí jistých parametrů, jež žije zde, na této planetě, má ve své pýše, ve své neomalenosti, touhu vše pojmenovávat. I to, co pojmenovat nelze.

            Opravdu, Lojzo, věřte mi, já jsem Bohu vlastnost vševědoucí nedal. Nebyl jsem to já. Jednou jsem se tu otázal, vím koho, ale raději nebudu jmenovat, co je účelem lidského života. Odpověď může být z pohledu filosofie jasná.

            Otázky z mého staršího článku sem přenesl nedávno pan Luboš. „„Co takhle věčná otázka – přišli jsme sem na svět dobrovolně, z vlastní vůle, a nebo jsme sem byli posláni Vyšší Silou? Nebo a proč máme vůbec hledat Boha? Dá se Bůh poznat osobním setkáním a když ano, jakým způsobem se s ním lze potkat? Unesla by naše podstata setkání s Bohem? Je Bůh v nás? Jsem já v něm? Je nutné (dobré, žádoucí, a pro nás povyšující,…) si takové otázky vůbec klást? Rozlišujeme obecné hodnoty života ve zkoumání vlastního života? Může naše inteligence Boha pochopit?……“
            / bylo jich tam víc /
            Svoji odpověď jsem již mnohokráte tady napsal – ale určitě zde nejsme na ho+no. Chtěl jsem napsat na nic.

            Pěkný večer. Čekají mne 3 hodiny jógového cvičení. Dnes mj. jedna nová krije a také některé ásany pro uvědomění si třetí čakry.

          2. Ad Venda

            Sanskrt má pojmenování pro vlastnosti Boha jako je agam – nepřístupný v jeho oblasti , akála, jako ten, který je mimo plynutí času, alákh – neviditelný či nepopsatelný, anhad – neomezený jako nekonečný, anám – bezejmenný. To je člověku v této pozemské podobě celkem jasné, to , že nikoho takového nemůže nikdy poznat.

            — No toto zní zajímavě, teda až na nekonečnost Boha. Mezi nekonečny se Bůh nenachází.

            Otázky z mého staršího článku sem přenesl nedávno pan Luboš. „„Co takhle věčná otázka – přišli jsme sem na svět dobrovolně, z vlastní vůle, a nebo jsme sem byli posláni Vyšší Silou? Nebo a proč máme vůbec hledat Boha? Dá se Bůh poznat osobním setkáním a když ano, jakým způsobem se s ním lze potkat? Unesla by naše podstata setkání s Bohem? Je Bůh v nás? Jsem já v něm? Je nutné (dobré, žádoucí, a pro nás povyšující,…) si takové otázky vůbec klást? Rozlišujeme obecné hodnoty života ve zkoumání vlastního života? Může naše inteligence Boha pochopit?

            — Poslední otázka má, myslím, smysl. Proč je lidské poznání transcendující?? Nad tím se zamyslete. Proč člověk dokáže myslet na nekonečna, ale nemá s nimi žádnou zkušenost. Jak je to možné? Díky této vlastnosti neuronových sítí může člověk zdánlivě Boha poznat. Ale jen díky mým teoriím. Začínáte mne přesvědčovat, že ty články tady asi „fláknu“ :-)

          3. ad.: Bůh ví, proč jste někdy Lojza, někdy Milan Kučera. Já to nevím.

            To je jako hra na hodného a zlého policajta. Milan je moudrý duchovní člověk, Lojza si dělá ze všeho pr… (srandu).

            ad.: akála, jako ten, který je mimo plynutí času

            Vendo,
            až budete někdy v té hluboké meditaci, tak se zkuste zamyslet, jak ten, který je mimo plynutí času by mohl všechno vědět o světě, kde čas plyne. To radí Milan.

        2. „Nevím, v které svaté knize jsem to četl, ale Bohu se přisuzuje jedna z vlastností, vševědoucnost. A je-li tedy vševědoucí, nepotřebuje nic skrze svět či inteligenci poznávat. On to všechno VÍ. A že by nemohl být Bůh transcendentní? Kdo z lidí, při vší úctě, pane JanKo, mu může dát toto omezení? Je nade vším, pode vším, uvnitř i vně, napravo, nalevo, dole i nahoře. Je nad životem i smrtí, nad všemi hierarchiemi, všemi regiony stvoření, všemi sférami…..a vše stvořil, protože stál na samém počátku. Byl ve své Jedinečnosti a Výjimečnosti. Tak jaképak omezení.“

          Bohužel Bůh nemůže být v ničem neomezený, to bychom ho museli definovat na základě nekonečna, no a to se pak budou dít věci, kdy jeden logický spor střídá druhý. Řešil jsem to 7 let, vím, o čem mluvím. Vševědoucí být nemůže, protože by musel použít jazyk, který by ho ale převýšil. Ani sám Bůh nemůže nic převyšovat, pokud má být v Jednotě. Ve chvíli, kdy něco převyšuje, je porušena Jednota. Bohužel nemohl ani svět stvořit, protože až Vám představím teorii všeho, tak uvidíte, že to je nemožné. Potom mi zkusíte ukázat Počátek, to se Vám nepovede… Bohužel mé teorie omezí Boha a sklidí ho do prostoru, který jsem zázračně objevil…

          1. Ad Křesťan

            Zdají se logicky nesporné, takže by měly být konzistentní. Pravdivé, to je v tomto případě asi relativní slovo. Dokazatelné jinak než logicky, nevím, jestli budou.

        3. Ale Vendo, napřed Mistr ze Sant Matu, teď Ježíš Učitel, hlavně že není s malým u, na velikosti záleží. Nejjemnější entita ( jsoucno) mě neplete, je tak jemná, že reálně nic neznamená. Jestli ano, tak sdělte co kromě žonglování se slovy znamená „přímé transcendentní vědomí duchovních tajemství, v podstatě však duchovní reality a v ní i těch nejjemnějších entit, které tam existují.“
          Duchovní realita je takový pojem dojem, např.
          http://www.sprievodcabytim.jecool.net/spiritual-reality-duchovni-realita/
          ( Kosmická energie, astrální tělo, éterické tělo a jiné dojmy).

          Realita je něco, co skutečně existuje, není to domněnka.
          Duchovní realita není ani ve Slovníku filosofických pojmů současnosti.

          1. Pane Pardale, jak jsem před chvíli napsal panu Kozohorskému, píši i Vám z důvodu, abyste si neřekl, že se neozývám.

            Čeká mne náročný víkend.

            Tak po neděli nashle.

          2. Trošku marodím, ale protože jsem slíbil moji reakci na Vás, na chvíli jsem vylezl z postele.

            Pane Pardale, chcete vědět, co znamená :„přímé transcendentní vědomí duchovních tajemství, v podstatě však duchovní reality a v ní i těch nejjemnějších entit, které tam existují.“

            Nemohu opět, než konstatovat, že vytrhujete velmi zkrácenou citací z mého článku tu základní myšlenku. Ten celý odstavec, z kterého jste citoval jen malou část zní : „Dnešní krátké povídání ukončím nadějným konstatováním, že je důležité zasvěcení do tajemství vnitřního, duchovního a oživujícího SVĚTLA a že je nutné mít vnitřní vlastní poznání jako osobní, ničím nenahraditelnou zkušenost. A nejlépe, máme-li skutečného Učitele, který již v těchto vnitřních světech byl, který již dosáhl jednoty s Bohem a který zaručuje, při splnění jistých podmínek, přímé transcendentní vědomí duchovních tajemství, v podstatě však duchovní reality a v ní i těch nejjemnějších entit, které tam existují.“

            Je tam zdůrazněna :
            – důležitost zasvěcení do tajemství vnitřního, duchovního a oživujícího SVĚTLA

            – nutnost mít vnitřní vlastní poznání jako osobní, ničím nenahraditelnou zkušenost

            – a nejlepší je, máme-li skutečného Učitele, který již v těchto vnitřních světech byl, který již dosáhl jednoty s Bohem

            – a ten zaručuje, při splnění jistých podmínek (to je velmi důležité!!!), přímé transcendentní vědomí duchovních tajemství, v podstatě však duchovní reality a v ní i těch nejjemnějších entit, které tam existují.“

            Duchovní realita je tak skutečná, jako třeba realita Afriky či Vašeho psa na dvorku u Vašeho domu.

            Jen není pro všechny lidi ihned – to jsou ty jisté podmínky.

            Psal jsem o tom mnohokráte, třeba k mystice.

            Nevím ale, jak bych to mohl vysvětlit zrovna Vám. To přiznávám. Vy chcete důkaz, ale ten , když neuznáváte existenci duše, třeba i éteru, třeba i jiných hierarchií či více úrovní člověka /mimo pouze jeho tělesnou schránku se všemi orgány, mozkem, svaly….atd./, je nyní pro Vás nedosažitelný. A při tom je nesmírně blízko. Nakonec, v závěru článku cituji z Matouše.

            Tady jen pro vysvětlení. Vy máte VŠ vzdělání. Základní školu, střední, potom VŠ. Matouš neříká, jaké má mít ten, kdo prosí, hledá a tluče vzdělání. Vy jste pro zdejší hmotný svět získal vzdělání; pro poznání světa duchovního je to ale v podstatě k ničemu.

            Nakonec cituji jedno rčení z Východu :
            „Když je duše žáka připravena, Učitel se objeví“

            Pěkný den.
            Václav Žáček

          3. Vendo, díky. Nevím jestli jste pochopil, že protestuji proti nesmyslnému hromadění cizích slov do jedné věty, kterou nejste schopen obhájit, natož vysvětlit. Jediné, co víte, že když nevěřím na duši, tak nemá šanci rozporovat ani sebevětší duchovní nesmysly.
            Chyba je v samém principu, usilováním o nevědomí ( něco nad vědomím mimo smysly) se mám přiblížit k chápání duše, která je transcendentní ( smysly nepoznatelná). A ještě vplout do duchovní reality. Buďto je to duše, věčná, smysly neuchopitelná nebo realita měnící se, smysly poznatelná.
            Pokud se nejedná o duši, ale duchovní jevy, tak nevím, čím mě diskvalifikuje to, že na věčnou duši nevěřím a v astrálním prostoru už vůbec ne.
            Přeji brzké uzdravení, čaj se zázvorem a medem je lék na tělo i na duši.

      3. Bůh je mimo prostor a čas. Tedy nezasahuje do ničeho, ani nikam nepřesahuje. Ta rovnice říká spíše, že se nekonečno nepřesahuje
        ∞ + ∞ = ∞
        Když se sečte samo se sebou, je pořád to samo. Jinak ta rovnice nedává smysl, protože absolutní nekonečno neexistuje. Dávala by smysl třeba rovnice
        ω + ω = ω
        Ordinál totožný s množinou přirozených čísel nedává po součtu jiný ordinál.

          1. Ta rovnice říká, že přičtením jedničky nijak nekonečno nezvětšíme. Takže se nepřesahuje. Ty nekonečna jsou stejně velká, to s jedničkou i bez.

          2. Ale například platí
            1 + ω = ω != ω + 1
            Toto jsou nekonečné ordinály a platí u nich uspořádání. Přičtení zleva není totéž jako přičtení zprava. Neplatí komutativita.

          3. Jo, až teď jsem pochopil, kam směřujete. Jako že když jsou nekonečna různých velikostí, tak se Bůh může přesahovat?

            Máme nekonečna ω0, ω1, ω2, atd. A jsou různých velikostí, ale každé nekonečno samo o sobě se nemá jak přesáhnout.

            ω0 + ω0 = ω0
            ω1 + ω1 = ω1

          4. S nekonečny ∞ platí také jiná možnost, že všechno jsou to teorie matematiků. Tedy souvislosti nevyjádřené ve hmotě nebo ve fyzikálním prostoru. Snad se na špičku jehly vejde nekonečný počet andělů :-)

          5. Ad bo

            I kdyby byl svět konečný, což nemůže být. Tak by byl za:

            1. nekonečně složitý, jinak by nemohl fungovat
            2. světů je nekonečně mnoho, všechny jejich možnosti

  2. ad.: člověk je složen třemi úzce provázanými složkami; je z ducha, mysli a fyzického těla.

    ad.: Člověk vlastní pro svůj život hmotné tělo, mysl a rozum a má i duši.

    Lojza je volaaký zmatený. Já jsem tady kdysi napsal, že jsem 30 let nechápal rozdíl mezi duší a duchem. Vendo, kdybyste si to ujasnil, bylo by to pro dobro věci. Jasno v tom ale nemáte:-)

    1. ad.: Ale mám, jen Vy jste přiznal, že nemáte. Tak ještě to jasno hledejte.

      Takže prostým porovnáním dvou vět jsem našel:
      fyzické tělo = hmotné tělo
      mysl = mysl a rozum
      a má i duši = je z ducha

      Lojza zůstává stále volaaký zmatený.

      1. Už jste blízko. Nejméně 7x jsem to tady vysvětloval. Napovím. Duch, to je vono!! Bez něj? Nic. Ani hmota, tělo, ani mysl, rozum, inteligence, ani duše. Ale to Vy víte, že?

  3. Přečetl jsem si článek. Je zabalený do solidního přístupu, ale uvnitř jsou i rozbušky.

    Třeba někoho naštve toto – „Věřícím jsou předkládány ve svatých knihách nejen mnohá zjevení, ale poté i uměle lidmi vytvořené rituály, obřady a soubory dogmat. Zpravidla však již doplněných lidmi v institucích – organizacích pro to určených – a ti mohli, nutno dodat, k tomu mít i zcela zištné důvody. “

    Dnes jsem četl tento diskuzní článek:
    „Dobrá zpráva z Vatikánu-Zednáři zůstávají exkomunikovaní, potvrdil italský biskup
    Zednáři zůstávají exkomunikovaní, potvrdil italský biskup

    Pro dialog pokoncilní církve nejsou zednáři ani blízcí, ani vzdálení. Jsou zcela mimo církev, jsou exkomunikovaní – řekl biskup Antonio Staglianò během setkání s představiteli italských zednářů. V Syrakusách na Sicílii proběhlo setkání organizované Lóží Velkého Orientu Itálie na téma: „Církev a zednářství, tolik blízcí a tolik vzdálení?“

    Událost, v jistém smyslu přelomová, neboť se diskuse oficiálně zúčastnil rovněž katolický biskup, zprvu vyvolala kontroverze. Zdálo se totiž, že církev chce hledat kompromis se zednáři. K ničemu podobnému však nedošlo. Biskup Staglianò vysvětlil, že na setkání s italskými zednáři šel poslušen Ježíšovým slovům, který posílá své učedníky jako ovce mezi vlky a přikazuje jim lásku k nepřátelům.

    „Jako biskupa a především jako teolog jsem jim chtěl vysvětlit, že nepatří do společenství církve,“ zdůraznil ordinář sicilské diecéze Noto. Podotkl, že se vydal na setkání se zednáři také kvůli těm, kdo jsou dezorientovaní a tvrdí, že je možné patřit k zednářům a zároveň chodit do kostela, a dokonce přistupovat k přijímání. „Není to možné. A že se říká, že k zednářům patří i někteří kněží a biskupové? Právě proto bylo zapotřebí přítomnosti biskupa, který jasně řekne, že to možné není. Pokud totiž nějaký katolík, včetně kněží či biskupů, patří do zednářské lóže, znamená to, že ignoruje exkomunikaci a má problémy se svou katolickou identitou,“ řekl biskup Staglianò.

    Zdroj: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26694

    Ale nejsou inkognito uvnitř? Třeba u jezuitů?“
    ????????????????????????????????????????????????????????

    A tak si říkám, kam to ta církev svatá obecná či universální dotáhla se svoji hierarchií Svatého stolce náměstka Boha na Zemi? No, ona to ještě nedotáhla, pořád její „vývoj“ pokračuje.

    1. Institucionalismus je to, co náboženství škodí, a tak to vidí mnoho ateistů i potenciálně věřících.

  4. Ještě jsem přislíbil, že zareaguji na některé Vaše myšlenky / Váš příspěvek JanKo 2.12.2017 (11:02) /

    Ihned v první diskuzním příspěvku pod tímto článkem jste uvedl, že :“Filosofie by měla sloužit ke kritice jazyka, a proto objasnění poznávání člověka samotného. Filosofie má přivést člověka k pochopení sebe sama.“

    Již v předchozím článku „Filosofie-ukončení….“ jeden čtenář vzpomenul některé mé zásadní otázky, které si filosofové od nepaměti pokládají a na něž hledají neustále odpovědi. Tady jsou:

    „Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit tajemství smrti?“

    I když nebyly uvedeny všechny tak myslím, že mohu napsat, že v nich jde o poznávání člověka samotného, o to, přivést člověka k pochopení sebe sama.

    Vyslovil jste také pochybnost……. pochybuji, že Bůh může s člověkem vůbec komunikovat a ještě mu dávat klíč.

    Tady nejde o nějakou představu, jak by ta komunikace v pozemském světě vypadala a také nejde o předávání klíče. Doplním jen, že člověk, za jistých splněných podmínek, získává inspiraci a její původ je z hierarchie Vyšších sil, ba i někdy těch Nejvyšších.

    A proč by měl být jazyk Boha složitý? V té transcendentní úrovni, ve které se k člověku dostává, nejde o doslovný jazyk, vyjádřený zvukem, slovy, co by pojmy.

    ad/ „A co když není jediný Bůh, když není jediný svět? “

    Nejspíš snad otázka – co si asi představujete pod jediným světem – naši planetu? naši sluneční soustavu?, naši Milky Way? miliardy jiných galaxií ? To vše je jen ta nepatrná část stvoření, ať již má průměr 40 či 13,7 mld. světelných let. Za sebe odpovídám – je jediný Bůh. Ale bohů je mnoho, tak, jako je mnoho úrovní mimo hmotný svět.

    ad/ „Nesamostatná entita je už mysl, pokud tedy v mozku není jiná samostatná entita, tak žádná jiná nesamostatná navíc nemá smysl.“

    Mysl je jen nástroj duše, pravé podstaty člověka a váže se k ní jako první její obal, chcete-li nástroj, při jejím sestupu do hmotného světa – do zrození. Mozek? Pomíjivá, byť velmi složitě organizovaná hmota? Duše člověka, svým vědomím se spojující s myslí, používá právě přes mysl mozek, smysly a tělesné funkce pro život, spojení a jeho poznávání v této části stvořeného světa hmoty.

    Mějte se a přeji dobrou, vědeckou diskuzi pod Vaším prémiovým článkem.

    1. Uvedené filozofické otázky jsem si také celý život pokládal. Na některé jsem si odpověděl, což mě přimělo i k lepšímu chápání života jako celku na Zemi i lidstva. Některé jsem bohužel označil za nesmyslné z hlediska právě kritiky jazyka.

      Inteligence člověka vzniká z elektromagnetických signálů, které vyhodnocují neurony z vnějšího prostředí. Náš mozek je kombinatorický stroj. Kombinuje signály tak, aby dávaly smysl. A to vše pochází z mozku, děje se to v mozku.

      Svět je veškerá existence, v mé práci je to tam jasně definováno symbolem ∞.

      Mozek je jako stroj a mysl jako jeho program. Zanikne stroj, neprobíhá program.

      Jinak děkuji za Vaše názory.

  5. Inteligence člověka vzniká z elektromagnetických signálů, které vyhodnocují neurony z vnějšího prostředí.
    Svět je veškerá existence, v mé práci je to tam jasně definováno symbolem ∞.
    Mozek je jako stroj a mysl jako jeho program. Zanikne stroj, neprobíhá program.

    Hmm. Kdopak vás tak naprogramoval?

    https://www.youtube.com/watch?v=zVcI8Gi-tx0

    přemýšlejte…

      1. Tak toto jsou zde, na stránkách gnosis, naprosté novinky !!

        MYSL POCHÁZÍ Z NAŠÍ MYSLI

        MYSL JE PŘESNĚ URČENA KRUHEM, PROTOŽE VZNIKLA KRUHEM

        Od Vás se pane Jane ještě dozvíme mnoho věcí.

        1. —Tak toto jsou zde, na stránkách gnosis, naprosté novinky !!—

          Tady bylo už tolik myslitelů, já myslím, že JanKo mezi ně zapadne:

          farár=“cestovatel“ do svého nitra,který z bane vynáší na povrch světlo,které způsobuje Nové Vidění
          ->cestovatel,který má k dispozici tzv.vozítko královny ze Sáby,jinde známé jako „létající stroj“ pod názvem Vimana

    1. kolega Petra, shodou okolností rovněž jménem Petr, takže Petr II napsal:

      Zastánce toho, že Bible je bez chyb a jednoznačná, byl myslím zde vystupující Křesťan. Jak se, Křesťane, vypořádáváte se zmíněnou opravou?

    2. Papež jede podle not GP:

      Oni totiž nechápou globální projekty. Státní elity nechápou globální projekty. Jestliže Ruská pravoslavná církev je před připravena stát se právní nástupkyní římskokatolické církve aby mohla převzít celou Evropu… Ve smyslu, že římskokatolická církev upadá, ti, no… protestanti nejsou schopni udržet si globální roli v řízení na třetí prioritě zobecněných prostředků řízení, tedy ideologické, no a Ruská pravoslavná církev má určitou autoritu, a bude tedy nutné, aby pronikla na toto území, které měla dříve ve správě římskokatolická církev a tuto globální misi římskokatolické církve má pak předat Arménské apoštolské církvi, která je jakoby řazena k pravoslavným církvím.

      Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-4-12-2017/

      1. A mohl byste přímou souvislost popsat vlastními slovy? Pokud nakukuji zde, tak mě zajímá osobní názor zdejších diskutérů, nikoliv odkazy, kde jsou vyjádřeny názory jiných osob. Budu-li se zajímat o názory p. Pjakina a jeho okolí, vyhledám si ho přímo, ale tak to není. Já se ho neptal.

        1. Už pan Staněk někdy v roce 2000 napsal svoji verzi Otčenáše, kde také tvrdil, že Bůh nás neuvádí v pokušení a nahradil to slovy „ale proveď nás pokušením“.
          Takže papa rimsky má za Staňkem asi 20 let zpoždění…

          1. Nejen pan Staněk, ten již čerpal ze starších zdrojů několik desítek let nazpět.

          2. Ba ne, pak Staněk nečerpal ze žádných zdrojů, on to viděl třetím okem.

          3. Mohl si to přečíst (a také to prokazatelně četl) ve stejných zdrojích jako já, tedy mohl to číst už někdy cca kolem roku 1940. To, že to zároveň může vnímat sám, se tím nevylučuje. Každopádně veřejně psáno o tom ale bylo několik desítek let dříve.

          4. Problém není v tom, jestli si to někdo někde přečetl, nebo kdo to napsal dřív. Problém je v křesťanském pojetí. Jestliže Bůh je stvořitel všeho, je tím pádem i stvořitel pokušení.

          5. Sám si ale každý musí odpovědět na otázku, zda všechno, co Bůh umožnil (třeba i jen přechodně) je to, co Bůh prvotně skutečně chtěl.
            Představte si, že máte dítě (možná ho i máte), chcete, aby se chovalo jen mravně, ale ponecháváte mu svobodnou volbu, nevodíte ho 24 hodin denně za ručičku. A bác, dítě provede něco nemravného. Vy jako rodič toho dítěte, chtěl jste to, aby provedl něco nemravného, nebo jen v rámci toho, že dítě mělo svobodu volby jeho krok (třeba vraždu) tolerujete s tím, že výchovně působíte, aby se poučilo a dále totéž nevolilo? Pokud by nebylo povoleno chybovat, jak byste se dobrovolně učil (vyvíjel)? Je otázkou, jestli ve všech původně možných variantách vývoje byl vývoj pomocí pokušení nezbytný. Možná nebyl, ale stalo se, realizuje se varianta s pokušením, ale pokušení je jen možnost, vábení, ne to, že každý vždy musí sednout „na lep“ nabízenému pokušení.
            Je třeba rozlišovat mezi tím, co je skutečná vůle Boha a co Jeho tolerance ve výukovém procesu. Je to obdobné, jako když někdo řekne, že všechno je Bůh. I žížala je Bůh? Je závislá na životní energii z Boha, tedy na Bohu, je jedním z projevů záření Boha (někdo i to záření pojímá jako Boha samotného), ale těžko někdo může myslet vážně, že blecha je Bůh (a má tedy stejné možnosti tvoření jako Bůh sám), rostlina je Bůh … paušalizování nemůže obstát, když se člověk snaží jít hlouběji.

  6. Víte, problém je v tom, koho je možné správně považovat za křesťana? Ten, kdo uznává Bibli jako písmo svaté? Toho, kdo se hlásí k Ježíši Kristu jako k Pánu, Toho, kdo se obecně za křesťana sám prohlásí? Toho, kdo se hlásí k pojmu Kristus a následuje ho? Co to je křesťanské pojetí? Které křesťanské pojetí (z těch, které se za ně vydávají)? Je mnoho skupin křesťanů a ne všechny vidí všechno stejně. Kdo je tedy skutečný křesťan? (podle Vás například?) Kolegyně z naší přátelské skupiny se to tu na podzim snažila diskutovat, ale myslím, že se diskuse ani moc nerozvinula a navíc jsem tehdy neměl čas to moc sledovat.

    1. @ – Toho, kdo se hlásí k pojmu Kristus a následuje ho?

      Ano, toto je správně. Aneb, „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

      Takže žádný problém neexistuje.

      1. Já souhlasím, ale má kolegyně ze zaměstnání se tu snažila na podzim diskutovat pojem Kristus. Zajímalo ji, jak ten POJEM různí lidé definují. A představte si, že pár jedinců odpovědělo a každý úplně jinak a odpovědi tedy rozhodně nebyly významově shodné, někdo dokonce napsal, že Kristus je jen příjmení. Nějaký měsíc zpět by se to tu dalo dohledat. Nebylo to nezajímavé. Takže řekl bych, že řada lidí s tím rozhodně problém má.

        1. @ – ale má kolegyně ze zaměstnání se tu snažila na podzim diskutovat pojem Kristus.

          Nepřísluší mi kohokoli školit, ale aby měla POJEM, patrně se bude muset nejprve popasovat vůbec s pojmem POJEM. Definice zahoďte. S pojímáním pojmů v sobě samém nemají vůbec nic společného.

          1. A jen drobná poznámka – asi by to chtělo být seriozní. Nad pojmem se můžete zamýšlet, můžete ho definovat apod., ale nemůžete ho mít, tedy vlastnit. Tedy Vaše poznámka je dosti zvláštní.

        2. @ – někdo dokonce napsal, že Kristus je jen příjmení.

          A proč ne. Na obsahu Kristových slov se tím rozhodně nic nemění.

          1. Tím se neřeší to, zda je výraz Kristus vázán výlučně a pouze jen na Ježíše, což tehdy bylo zadáním diskuse. Je to širší pojem, nebo je výlučně vázán jen a pouze na osobu Ježíše? Neslovíčkařil bych že pro možnost řešit pojem je třeba vydefinovat pojem sám, ale klidně to můžete udělat. Nic to nezmění na tom, že pojem, či chcete-li výraz Kristus není pojímán zcela jednotně. Lidé se shodnou pouze na tom, že byl Ježíš Kristus, ne už na tom, zda to byl, je, bude, může být i někdo jiný. A navíc tehdy jsem v diskusi byl já sám někým pokárán, jak se mohu považovat za křesťana, když nevyznávám to, že Bible je pravé Slovo Boží, Slovo Ducha svatého. Takže problémů rozhodně je kolem toho více, jen jste to zde tehdy asi nečetl.

          2. Nebo je další možnost, že Vám je všechno jasné. No, můžete tedy tu svou vlastní jasnost vyjádřit. Ostatní ji mohou přijmout, či samozřejmě také nemusí.

          3. To jsem napsal já, že Kristus je příjmení.
            V kostele se říká Ježíš Kristus, nikoli Ježíš Pojem Kristus.

          4. Hmmm, no netušil jsem, že pro někoho je zcela směrodatné, co se říká v kostele. Občas je podnětné sem na tyto stránky vkročit, aby si udělal představu o současných duchovně směřujících jedincích.

      2. Jak píše Nestranný pozorovatel. Amen.

        Křesťan/kristovec je ten, který se hlásí ke vzkříšenému Ježíši Nazaretskému, jako svému Spasiteli a Pánu. Jde o toho člověka Ježíše, kterého zjevuje Bible – ten co se před 2000 lety narodil na této zemi, vykonal dílo vykoupení a vstal z mrtvých. Toto je prostě základ a i kdyby se křesťané neshodli už na ničem dalším, tak snad na tomto musí.

        1. Obávám se, že neshodnou. Ne všichni křesťané (tedy ti, co se za křesťany považují) chápou dílo vykoupení stejně (že zemřel, aby na sebe vzal hříchy lidí). Taktéž ten termín vstát z mrtvých není chápán jednotně – někteří chápou fyzické tělo, jiní jemnější nehmotné. Ale o tom se tu diskutovalo již vícekrát, dokonce i já to zaregistroval, byť jsem chodím omezeně. Takže jak je vidět, shodnout se tedy křesťané nemusí. Křesťane, pochybuji, že jste ty diskuse přehlédl, to co píšete, je spíše Vaše přání než holá realita.

        2. ad.: Křesťan/kristovec

          Já su enom hlópé Lojza z Dolní Lhoty, ale celý život jsem si myslel, že křesťan je od slova křest. Myslím si to doteď, i když wiki uvádí něco docela jiného. To by tedy Ježíš pokřtěním získal pojem Kristus?

  7. Člověku byla dána /omezená/ možnost tvořit v jeho světě. Musí si však uvědomit, že za svoji tvorbu má svoji odpovědnost. Vytváří tak příčiny, sklízí pak za své tvorby následky.

    Modlitba k Bohu, aby mne neuvedl v pokušení, to by bylo velmi jednoduché, když by to stačilo. Pokušení si svobodně „vytváří“ člověk sám. Nemusí ho přímo sám vytvořit, může na něho působit jako pokušení tvorba od jiného člověka. Když však pokušení akceptujeme, zpravidla se nevyhneme následku, tedy otázka – jak se pak zbavit toho zlého následku. O dobrém konání, příčině a následku v tom smyslu modlitby asi není řeč.

    Překlady a přepisování Bible, Starého či Nového zákona, měly svůj vývoj. Dnešní papež může svobodně to, co uzná za vhodné a co mu v jeho církvi bude povoleno. Samozřejmě, že bez slov modlitby otčenáše se můžeme obejít, můžeme se modlit i jinými slovy. Neměla by být však vztahující se k tomuto světu našich světských nekonečných přání. Uvědomuji si, že člověk má přece spočítány i vlasy na hlavě, takže Bůh ví, co pro život potřebujeme.
    Buď vůle Tvá, to je základ.

    Díky za příspěvky, které přešly k náboženství.

    Václav Žáček

  8. @ – Lidé se shodnou pouze na tom, že byl Ježíš Kristus, ne už na tom, zda to byl, je, bude, může být i někdo jiný.

    To je jak z Cimrmana.:D

    1. No a vidíte, přesto jsou i křesťanské skupiny, které uznávají za Krista i další příchod Boha na Zem, ne pouze Ježíše Krista. Takže jakápak je ta jednotnost křesťanského učení, že? Jestli to považujete za Cimrmanologii či nikoliv, to je Vaše věc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017