Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené

karel-iv-busta-nahledČím to asi je, že císař Karel IV. je ještě po sedmi stoletích v myslích Čechů nepochybně „největším Čechem“? Myslím tím v myslích Čechů s činným duchem, nikoliv česky mluvící konzumenty, kteří „po hlubokém zamyšlení“ za největšího Čecha považují Járu Cimrmana. Co asi bylo příčinou toho, že to, co Karel IV. kdysi založil, se výrazně osvědčilo a je dodnes národu užitečné a oporou? Bez nadsázky lze říci, že na co Otec vlasti kdysi „sáhl“, dodnes otevírá srdce Čechů. Abychom pochopili, co je toho příčinou, potřebujeme znát odpovědi na otázky napadající lidi nedavově myslící. Není žádnou náhodou, že jsou to právě ty, které teologové a historici „uctivě“ obchází. Pokusím se jich pár zformulovat:

  1. Kde se v kralevici Karlovi vzaly ony po celý život projevované schopnosti, jako vyznat se v lidech, orientovat se velmi prozíravě v politických a náboženských procesech? Z čeho pramenila jeho schopnost nekonat, když z hlediska budoucích dějů neměl konat? A naopak konat rozhodně, když toto mělo nadčasový dopad? Vždyť jmenované vlastnosti neprojevili ani jeho předkové, ani jeho potomci!
  2. Co pohnulo kralevice Karla, aby po návratu ze zahraničí vyzvedl a učinil skoro státní doktrínou v té době již skoro zapadlý kult svatého Václava? Proč nechal vytvořit onu „velmi sofistikovanou“ korunu svatováclavskou a ustanovil k ní nikde ve světě nevídaný rituál? Onen režim spočívání na lebce knížete Václava?
  3. Co bylo příčinou toho, že když se v cizině vychovaný kralevic bez znalosti češtiny po letech odloučení vrátil z ciziny, byl všude po krátké době vřele přijímán, ale navíc přímo zamilován jak šlechtou, tak místním lidem? Nejen to! Také on si český, vlastně „evropsky zaostalý“ lid, zamiloval!
  4. Co bylo v jeho mysli pohnutkou k tomu, aby zvolil Prahu nejen za nadčasové sídlo Lucemburků, ale i za místo budoucího „Nového Jeruzaléma“? Neboli jej naplánoval jako nové duchovní centrum Evropy? (Dokonce místo Říma a Paříže.)
  5. Jaké pohnutky jej vedly k intenzivnímu shromažďování a uctívání ostatků svatých? Dle názoru „tehdy i dnes za moudré se považujících“ to bylo a je nazíráno jako jeho mírná potrhlost! Zejména když mnohé ostatky byly falšovány.
  6. Co bylo pravou příčinou uctívání svaté Kateřiny, dnes církví „vyškrtnuté“, a jaké byly důsledky uctívání tohoto kultu na osobnost císaře?
  7. Co naznačoval typický vědoucí úsměv, ve kterém byl znázorňován, protože byl pro něj charakteristický? Na čem stála jeho skutečná a nepředstíraná, hluboká a přitom vědoucí křesťanská víra? Pomocí čeho se mohl vyhojit z v té době nevyléčitelných zranění?
  8. Co stálo za pohnutkou k tomu, že jako jediný v dějinách, při využití známosti s aktuálním papežem, dostal povolení k malířské kopii jediného portrétu Krista? A tuto kopii převezl do Prahy a uložil jako tzv. „svatovítský veraikon“?

Pokud čtenáři někde odpovědi na výše uvedené otázky četli, je dobře. Mohou je porovnat s níže popsanými mými, které jsem získal pozorováními z „esoterického“ působení staveb Karlem IV. navržených. Z působení koruny svatováclavské samé, i z jeho i když malířem vylepšeného portrétu.

  1. Pravým „podnítitelem“ všech pozdějších schopností císaře Karla IV. byly okolnosti pokusu o palácový převrat jeho matky Elišky Přemyslovny. Ta chtěla za souhlasu šlechty nechat korunovat kralevice Václava za českého krále. S tím, že do jeho dospělosti bude jako jeho matka Eliška Přemyslovna regentkou. Stále nepřítomný a marnotratný král Jan Lucemburský se to ale v cizině dozvěděl a svou manželku Elišku i syna zajal. Protože se obával unesení malého Václava ze zajetí na hradě Lokti, schovával tříletého chlapce několik týdnů ve sklepě bez oken!!!

    Dnes je již ze zkoumání působení podmínek pro kosmonauty vědecky ověřeno destabilizační působení tmy a izolace na psychiku člověka. (Ostatně egyptští kněží dávno tento jev znali a využívali jej ke zvyšování esoterické citlivosti.) Úplná tma a ticho již po 3 dnech působení na člověka vyvolává změny na epifýze. Této stále záhadné endokrinní žláze se říká „třetí oko“. Přesto je dnes již rozpoznána jako iniciátor mozku k nejen fyziologickým, ale i „alternativním“ myšlenkovým procesům a snům. Je „okem“ do snových, astrálních rovin reality. Její ovlivnění je však velice zrádné, neboť slabého duchem nasměruje k halucinacím, ba i k duševnímu vyšinutí. Silného ducha ale naopak nastavuje na „jasnovidnost“, neboli do dispozic pro „stav rozšířeného vědomí“. (Od znalosti tohoto dilema působení magických cvičení byl antickými učiteli ustanoven přísný výběr těch, kteří se přihlásili do tzv. antických mystérií!)

    Domyšlením následků tehdejší izolace malého Karla na Lokti do jejího psychologického následku pochopíme, jak se u budoucího císaře objevily i jiné nevídané schopnosti. „Shodou náhod“ se stalo, že otcova izolace malého Karla ve tmě na hradě Lokti vedla u něj k pootevření třetího oka! V důsledku této dispozice začal po celý život vidět víc, než neaktivovaní lidé! („Shody náhod“ jsou projevem vůle Prozřetelnosti.)

    Tyto tmou iniciované dispozice se dále posílily jeho převezením na výchovu do Paříže a Itálie. Přemístěním do neznáma se tříletý hoch ocitl v prostředí a mezi lidmi, jimž z počátku nerozuměl ani slovo. Než se naučil tamním řečem, byl nucen se orientovat jen s pomocí vyciťování a intuice! Tak se ještě více rozvinula schopnost viděl na lidech a dějích víc než „normální“ lidé. Včetně církevních a uměleckých hodnostářů. Takto disponovaní se vzájemně poznají a vyhledávají dialog mezi čtyřma očima. Odtud pochází jeho libůstka v nenápadném vyhledávání různých poustevníků a „slepých mládenců“. Císař „viděl“ do lidí a vyciťoval i budoucí politické děje! Jako příklad „vidění více“ uvedu z mnohých příkladů známé „vytažení“ osmnáctiletého kamenického učně Petra Parléře z bavorského kamenného lomu! Přitom lomem císař jen projížděl! Rozhlédl se a vzal do Prahy budoucího stavitele chrámu svatého Víta, konečně i Karlova mostu!

  2. K osvětlení vyzdvižení uctívání svatého Václava dodávám: Každé království v Evropě mělo a má svého národního světce. Proč ale byl vybrán zrovna kníže Václav, v Čechách již tehdy skoro zapomenutý? Moje vcítění do Karlova myšlení mi předestírá tyto důvody.

    Jednak jako citlivec vnímal mimořádně silné působení ostatků knížete na sebe. Dále si určitě vyčetl z legend o svatém Václavovi, jak byl kníže opravdový ve víře. A právě jeho vlastnost korespondovala s jeho vlastní osobnostní charakteristikou. Kníže Václav se mu stal osobně sympatický. Potvrzení schopnosti Karla IV. vyciťovat vyzařování ostatků lze doložit koupí relikviáře svatého Maura! Relikviář sám je ve vztahu k Čechám „zdánlivě od věci“! Ale pozor! Jen pro necitlivé. Ostatky v něm uložené mimořádně silně „vyzařují“. Při přiblížení k němu je možné cítit teplo na několik metrů! Otevřením se působení ostatku lze dojít i k uzdravení. Podobné je působení obrazu „svatovítského veraikonu“.

    svatovaclavska-koruna-nahledAby i česká královská koruna získala právě takové mimořádné „magické“ vyzařování, nechal ji císař předělat a sestavit u disponovaného italského mistra. Znal nepochybně v té době ve Francii hojně diskutované grálské legendy a magické kousky templářů. Věděl, že zasvěcený mistr může určité kameny sestavit tak, aby měly kladné působení na mozek. (Léčení a aktivizace drah barvami a kameny.) Aby ještě účinek drahých barevných kamenů v koruně doplnil o křesťanský prvek, nechal ji navíc vybavit ostatkem. (Trnem z Kristovy koruny.) Aby královskou korunu spojil s řídícím duchem českého národa, ustanovil pro korunovaci českého krále v Evropě nevídaný korunovační řád! Koruna musela stále spočívat na lebce věčného vládce země české sv. Václava. (Získává náboj.) Pouze v den korunovace byla posazena na nově korunovaného! Tím se má vykonat mimořádně silný vliv na činnost podvědomí nově korunovaného krále.

    Do jeho způsobu myšlení se mu vsouvá faktor věčnosti! A tedy odpovědnost českou korunou korunovaného člověka Bohu (a Kristu)! Takový přímý apel na aspekt věčnosti není u žádné královské koruny v Evropě! (Co když právě od toho vznikl v Masarykovi onen často zmiňovaný úhel pohledu: „z hlediska věčnosti“.) Spojení svatováclavské koruny s vedoucím duchem duchovních vůdců národa trvá!

    (Poznámka. K tomuto závěru jsem došel po vlastním mimotělním zážitku. K svému úžasu jsem viděl, že jak vedle koruny stojí duch velikosti čtyř postav nad sebou! Měl jsem v souvislosti s ním „záblesk“, že tento duch přišel do Prahy s Konstantinem a Metodějem z tehdy již upadající Byzance. Po Metodějově smrti převzal duchovní vedení knížete Václava. A myslím si, že po něm i Karla IV.! Čeká vždy na toho, kdo je dostatečně duchovně čistý, aby se na něj mohl napojit a pomáhat mu. A na dálku (v duchovní dimenzi není čas a prostor) i všech nárokům odpovídajícím v království. Tedy tento duch koruny a jeho doprovod je oním záhadným zdrojem duchovní síly jádra českého národa. Prostřednictvím citového napojení na svatováclavskou korunu dostává duchovní jádro národa schopnost odolávat jakémukoliv nátlaku. (Odtud ony stížnosti „přesvědčovačů“ na tvrdé české palice.) V každé době si jádro národa bez ohledu na střídající se vládce myslí své! Podrobnosti jsem popsal hned po zážitku v knize „Falsifikace a falsifikátoři českých dějin“. Možnost získat již z třetího dotisku v Agape Brno.)

  3. Skrze popis působení koruny svatováclavské jsme se dostali k dalšímu tehdejšímu nečekanému jevu, kterým bylo oboustranné „padnutí si krále do oka“ s národem. Na jedné straně v cizině a „nóbl poměrech“ vychovaný kralevic Karel, na druhé straně z evropského hlediska zaostalý a zubožený český lid. (Ve srovnání s Paříží, Římem, Benátkami, atd.)

    Podle mého vnímání oboustranná obliba měla stejné pohnutky, jako tomu bylo po příchodu Konstantina s Metodějem mezi Slovany Velké Moravy. I věrozvěstové přišli z noblesní Byzance mezi zaostalé venkovany. I tehdy příčinou vzniklé oboustranné náklonnosti byla na jedné straně noblesnost, duchovní čistota a opravdovostí vedená snaha pomoci byzantských učenců, které na nich tehdejší slovanský (český) lid okamžitě vycítil. Ostatně tento český rys, okamžitě vycítit vnitřní formát velké osobnosti trvá dodnes. Češi nehledí na ověšení jakýchkoliv hodnostářů tituly nebo nákladnými kostýmy. „S úřadem nepřichází v českých zemích důstojnost“, jako v Německu nebo Rusku! To proto, že byli vnitřně Slovany Velké Moravy Konstantin s Metodějem přijati, začali se mezi populací cítit dobře.

    Na základě obdobných vnitřních podvědomých dějů, ač se to odehrálo čtyři století poté, byl také Karel IV. po návratu do rozvrácené a zpustošené země nejen vnějškově, ale i vnitřně přijat lidem. Přirozená autorita měla pak za následek „zázračnou“ stabilizaci země. Pravda, na jejím začátku musel, doprovázen malou armádou, nechat pověsit několik loupeživých rytířů. (Tak mě napadá, jestli by projevení stejné ráznosti vedení země, které ovšem by mělo přirozenou a o nadčasové hodnoty opřenou autoritu, nepomohla k stabilizaci země i dnes?)

  4. Přes výše zmíněné se dostáváme k císařově záměru, udělat z Prahy „Nový Jeruzalém“. Přeneseme-li se v mysli do myšlení duchovní špičky tehdejší doby, kde byl Karel vychován, ocitneme se uprostřed diskusí v mystické rovině, tj. v debatách o svatém Grálu. A také v debatách souvisejících s tisíciletým výročím ediktu císaře Konstantina Velikého. Ten ustanovil křesťanství jako státní náboženství. Tedy má končit tisíciletá říše a je očekáván druhý příchod Krista.

    Nepochybnými podněty k této atmosféře mezi mystiky byly na jedné straně gnostické vhledy katarů a templářů, na druhé straně již začínající všeobecný úpadek křesťanské víry. Částečně mystický a gnostický gotický katolicizmus začal upadat směrem ke scholastice (dogmatickému školometství), povrchnosti, pokrytectví. Tento vývoj následně dovršil prodej „odpustků“.

    Leč v době Karlova dospívání vládla v kruzích esotericky zasvěcených a tím opravdově věřících módní magickými silami prostoupená legenda o svatém Grálu. Vzhledem k opravdovosti Karlově a jeho vnímavosti na neviditelné, s přihlédnutím k souhrnu „náhod“, které z Karla udělaly oproti všem očekáváním císaře, a to bez jakékoliv války, začal se Karel IV. cítit mysticky pověřeným. Toto vnitřně pocítěné pověření jej pohnulo k záměru vybudovat sídlo dynastie Lucemburků v novém a čistějším duchovním středu Evropy. A své dědictví, české země, cítil jako čisté a k účelu polohou jako vhodné. Začal tedy konat.

    Nové město pražské nařídil vybudovat v obrysech Jeruzaléma (v době Šalomounově) a zajistil mu založením univerzity přítomnost bašty vědění. A univerzitě stejnou patronku, jako měla Paříž, svatou Kateřinu. Rovněž vyhlédl místo pro postavení obdoby hradu Grálu, který by byl nedobytný kvůli uložení říšské i české koruny v něm. Jako přelud se v horách u Prahy vynořil Karlštejn. (Pro srovnání: kolik let by se v parlamentě žvanilo jen s ochránci místních čolků na vrchu, kde dnes hrad stojí, a kolik desetiletí by byl stavěn dnes?)

    Karel při všem svém budování čehokoliv využíval nejen svou přirozenou autoritu, ale i kompetenci pramenící z vlastní esoterické citlivosti, znalosti mystických symbolů, znalost dobových mistrů ostatnímu davu nesdělovaného umění. Tím on a tito obdaření opatřovali budovaný střed Evropy a jeho stavby patřičnými tvarovými zářiči a tím magickým vlivem na podvědomí.

    K ilustraci skrytého působení do staveb uložených symbolů uvedu z mnoha jeden příklad. Všem jen povrchně známý Karlův most. Aniž si to lidé pouze těla uvědomují, je to přitom mimořádně magická stavba. Slouží k usnadnění vzniku rozšířeného vědomí! Z jakého důvodu?

    karluv-most-nahledJe už do jeho zřizovacího rozhodnutí zasazena symbolika přechodu ze starého do nového světa (civilizace)! Viditelně ovšem jen ze Starého do Nového města (evropského Jeruzaléma). Proto také má Karlův most nejen astronomicky zaměřený směr (jiný než starý Juditin), ale i astrologicky stanovené datum začátku stavby. Navíc je na novoměstské straně symbolicky uložený meč. (Pro nezasvěcené Bruncvíkův.) Po stranách tohoto přechodu za starého do nového světa vedou jdoucího sochy svatých! Ty nabádají iniciované adepty duchovního osvícení k meditaci nad každou, v míjeném svatém skrytou duchovní ctností.

    Kdo tedy ze starého světa po Karlově mostě v plnohodnotném duchovním rozpoložení přejde, je v jisté míře automaticky iniciován k duchovnímu probuzení. Přechod nad magickým „Bruncvíkovým mečem mu má navíc posílit schopnost ne stínat hlavy, ale špatné názory. To znamená dodat zasvěcovanému argumentační neporazitelnost svaté Kateřiny (Alexandrijské), která ji čerpala z intuice. Zdánlivě „nenápadný“ most je pro adepty otevření vyššího vědomí významnou iniciační stavbou! Aniž si toho musí být dotyčný vědom, jakmile přejde Karlův most, na podvědomí poutníka životem je působeno k jeho intuitivnímu probuzení do stavu nové vyšší přicházející civilizace. (Aktivoval při jejich pobytu v Praze např. Teslu a Einsteina.)

  5. A nyní ke Karlově sběratelské horlivosti ostatků svatých. Vycházela z jeho citlivosti na duchovní vyzařování, které citlivci vnímají vycházet jak z ostatků určitých těl, tak ze zdařilých obrazů duchem prostoupených osobností. Řídí-li lidské tělo na vyšší duchovní vibrace nastavený duch (zrozený z Ducha), i jeho mrtvé tělo nebo zdařilý obraz (ikona) jakoby přebírá odraz těchto vibrací. (Nerozkládání těl svatých.) Tento jeho vjem byl pohnutkou k ojedinělému konání, kdy Karel sbíral ostatky, kde se dalo, a obklopoval se jimi.

    karlstejn-nahledDo kaple svatého Kříže na Karlštejně shromáždil ostatky 120 svatých a nechal je ikono-tvůrcem zobrazit. Následně tyto ostatky nechal zabudovat do rámů vzniklých obrazů a obklopil jimi stěny kaple! Tím vzniklo z kaple svatého Kříže jedno z nejsilnějších iniciujících míst v českém království a Evropě vůbec. V duchovně otevřeném návštěvníkovi kaple vzniká pak působením tohoto „záření“ dojem, že stojí uprostřed shromáždění těchto svatých! Se všemi následnými dopady na duši a ducha, kterými jsou rozšířené schopnosti vnímání stvoření a jeho řídící síly.

  6. Uctívání svaté Kateřiny bylo u Karla odvozeno od dvou pohnutek. První bylo znalost toho, že jí byla zasvěcena univerzita v Paříži. Následně i v Praze. Druhou byl obdiv pro její legendou popsanou schopnost neporazitelně argumentovat skrze napojení na Ducha Pravdy. (Proto patronka univerzit.) Když byl kralevic Karel svým otcem vtažen do válek o dědictví v Itálii, v jedné z bitev právě v den svátku svaté Kateřiny se v mlze ztratil s malým hloučkem vyčerpaných jezdců. Když se trochu mlha rozestoupila, ztracenci s hrůzou zjistili, že se ocitli přímo proti velkému houfu protivníků. Takovému, že při střetnutí neměli šanci na přežití. Jak píše později Karel ve svém životopise „Vita Caroli“, myslel si tehdy, že nastal jeho konec. Začal se tedy modlit právě ke svaté Kateřině. A stala se podivná věc, vlastně zázrak. Nepřátelští jezdci se náhle otočili a odjeli.

    (Poznámka autora: „náhodou“ se velitel protivníků spletl v rozpoznávání korouhví!) Od toho dne do konce života se Karel IV. stal ctitelem svaté Kateřiny. Den jejího svátku každoročně slavil děkovnou bohoslužbou. Nechal si za tím účelem poděkování světici zřídit dokonce soukromou kapli sv. Kateřiny na Karlštejně. Vlastnost, pro kterou byla uctívána, argumentační neporazitelnost skrze pomoc Ducha, byla nepochybně inspirací pro konstrukci magické síly Bruncvíkova meče u Karlova mostu. Neporazitelnost meče měla být analogická i v rovině fyzické. Jenže toto pojetí bylo nesprávnou interpretací v zákonech stvoření. Za to byl Karel zřejmě následně potrestán.

    (Poznámka. Účastnil se inkognito, protože byl i zdatný rytíř, tehdy častých cvičných rytířských klání. S nadměrnou představou ochrany svaté Kateřiny nedomyslel, že její pomoc platí jen v rovině duchovní argumentace. Spolehl se zřejmě, v duchu svého způsobu myšlení, i na ochranu i ve fyzické rovině. Byl ale v turnaji sražen z koně a těžce zraněn na čelisti a druhém krčním obratli. Jiný člověk by takové zranění v té době nepřežil. Císaře v tichosti uklidili a léčili jej nejlepší doboví ranhojiči. Z politických důvodů byl skoro rok „nezvěstný“.)

  7. karel-iv-karlstejn-nahledPro dobré portrétisty je typické, že zobrazují portrétovaného s pro něj typickým výrazem tváře. Tím se ostatně i dnes malovaný portrét má lišit od fotografie! Karel IV. se nenechal často malovat pro svá válečná zranění v obličeji! Na těch málo obrazech, kde je znázorněn, jsou sice tato zranění „přehlédnuta“, ale vždy je na nich zachycen zvláštní vědoucí úsměv. Milý a laskavý, otcovský. Musel být pro něj typický! A to přesto, že trpěl bolestmi od dny a zranění. Tento aspekt osobnosti císaře jasně poukazuje na výše zmiňované. Totiž na to, že Karel musel prožít stavy rozšířeného vědomí! Vlastně za oponu fyzického života. Podobného výrazu obličeje jsem si všiml jen u osob, které prožitky stavu rozšířeného vědomí prodělaly. Těch, kteří na jiné dimenze reality nevěří, ale o nich ví. Toto moji zkušenost ostatně dokládá popis Karlova hovoru s andělem v Itálii, jak jej zmiňuje ve svém životopise.
  8. Skryté a nevyslovené pohnutky musely stát i za Karlovým úsilím ok papežské povolení k vytvoření přesné kopie obrazu z Edessy, nyní Urfy. Vatikánský veraikon má být jediným obrazem Ježíše od malíře, který Ježíše osobně znal! Měl jej nechat zhotovit vládce Abgar I., kterého Ježíšův pohled z něj vyléčil z malomocenství. Proto jako první vládce městského státu v Mezopotámii přestoupil na křesťanství.

    Na veraikonu je zobrazen muž velmi přísného a pronikavého pohledu. Ač je to obraz velmi silně působící na toho, kdo do znázorněných očí pohlédne, osobně si nemyslím, že malíř zachytil Ježíše věrně. Zachytil jen dojem, který učinil Ježíš na malíře osobně. Tedy požadavek přísnosti v dodržování Řádu stvoření. Neviděl jsem však v obraze zachycenu druhou stránku Ježíšovu, onu laskavou lidskost a lásku vyzařující z Turínského plátna.

    Za nepochybné považuji, že Karla musela fascinovat možnost transcendentní komunikace s Kristem skrze obraz. Proto jej tak chtěl. Tato komunikace je možná dodnes, ale nemnozí by ji unesli. Proto pohlédnuvší na obraz jsou chráněni nemožností navázání kontaktu. V budoucnosti, v době naplnění Karlovy vize, tomu možná bude jinak. Pohled do Ježíšových oči na Svatovítském veraikonu vidím jako mimořádně vnitřně „duchovně nastavující“, což vede k osvícení. Karel IV. to musel tušit.

Výše uvedeným jsem se dotkl a pokusil vyložit obcházené otazníky života a osobnosti
císaře Karla IV. Ač to mnozí nechápou, on je dodnes klíčovou osobou pro duchovní dění v Čechách. Jím instalované tvarové a obrazové zářiče jsou oním neviditelným zdrojem energie k náboženskému neklidu, přesněji řečeno k vůli ke stálému hledání lepšího světa. Právě ta je ostatně pro obyvatele Čech (méně Moravy) typická. Celé husitství a trvající „kacířství“, konec konců i komunistický pokus, nebylo ničím jiným, než nekvalifikovaným a předčasným projevem hledání „Grálu“. Češi, dědici a „synové“ mystika i pragmatika Karla IV., i dnes opět hledají novou lepší civilizaci. Žiji v naději, že se nám to v důsledku přicházejících světových civilizačních změn, vyhodnocení předchozích negativních pokusů a dalšího, zatím neprojeveného, ale shůry dodaného faktoru, nyní podaří. Mám za to, že aby se o poznání usilující Čech snáze duchovně „nakmital“, měl by určitě navštívit chrám svatého Víta, přejít Karlův most a učinit pouť do kaple svatého Kříže na Karlštejně. Jsem přesvědčen, že toto konání v něm otevře i jiné než konzumně americké přístupy k životu.
 

Josef Staněk
 

hodnocení: 4.4
hlasů: 21

37 komentářů

Přidat komentář
  1. Pane Staňku, nemyslím, že překlepy by snižovaly hodnotu článku, ale opravit by je se slušelo.

    izolace malého Karla na lokti
    bude …………….na Lokti
    duchovní cností.
    ………ctností
    z hůry
    bude ….shůry
    verokion opakovaně, má být verakion

    Dále už jen ke zvážení pro Ty, kdo nevěří všemu. Věřit je ale třeba.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Parl%C3%A9%C5%99
    No nevím, jasnozřivé setkání Karla IV. s Peterem Parlerem v lomu bylo asi ovlivněno tím, že jeho otec Heinrich Parler byl stavitel a Karel věděl, odkud brát. „Vzdělání získal ( Petr Parléř) v huti svého otce, jenž vedl stavbu kostela svatého Kříže (Heiligkreuzmünster) v Švábském Gmündu, nejstarší halový chrám na území jižního Německa, nazývaný též mariánským chrámem (Frauenkirche). Petr Parléř s Karlem IV. se setkal na stavbě v Švábském Gmündu pravděpodobně v létě 1353?.“
    Relikvie svatého Maura :
    Článek píše „Při přiblížení k němu je možné cítit teplo na několik metrů!“
    Asi je relikvie uložena poblíž otevřeného ohně. Co asi tak může po staletí vyzařovat teplo. Radioaktvní látky vyzařující na metry teplo by byly spolehlivý a rychlý zabiják..
    Životopisy Karla IV. mají pro jeho celoživotní uctívání sv. Kateřiny jasné vysvětlení, odlišné od vysvětlení v článku. V den sv. Kateřiny byla Karlova družina v Itálii otrávena, Karel IV. jediný nesnídal, protože šel ke zpovědi a na mši.
    Zranění Karla IV.
    http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2006120005
    Verakion
    Článek používá pojem veroikon, obraz Krista, jde o veraikon, případně Svatovítský veraikon.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_Veronika
    https://is.muni.cz/th/383007/ff_b/Bakalarka_-_konecna_verze_2.txt
    ( kap 5.2 Veraikon)
    https://www.google.cz/?gws_rd=ssl#q=svatov%C3%ADtsk%C3%BD+veraikon
    obrázek
    https://www.google.cz/search?q=veraikon+svatov%C3%ADtsk%C3%BD&biw=1366&bih=643&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiGsZCryc_KAhWnm3IKHX0WBGIQ_AUIBigB

    Karlův most přejde v létě denně až 30 000 lidí, geniálních je díky tomu pramálo z nich. Já jsem tudy šel asi 100 x a nic moc :).

    1. Pane pardále, já na článku dlouhodobě pracuji a opravuji jej podle námitek, o kterých přemýšlím i v noci v meditaci. Proto vyhodím k diskuzi první „výpadek“ i s překlepy A TÍM UMOŽNÍM SPOLUAUTORSTVÍ OSTATNÍM. Už z trans. sféry vím o 3 nutných korekcích textu. I vaše námitka o přechodu mostu mě navedla na nutnost zdůraznění toho, že Karlův most je nutné přejít vědomě, aby učinkoval. Sto tisíc ateistů může chodit kde chce a k osvícení nedojde. Já jsem přešel jednou a vjem mi zůstal na celý život. Článek píši k iniciaci těch, kteří budou chtít vidět a vnímat. Všichni to budeme velmi potřebovat!

    2. To jste nešel správně. Již mnoho let se tam chodím energeticky nabíjet a duchovně posilovat a sílu to má obrovskou!!!!

      1. Pražáku, nic nenamítám, že jste za léta procházek po Karlově mostu dobře dobitý. V článku je souvislost mezi vyzařováním energie z Karlova mostu a objevy N.Tesly a A. Einsteina. Oba byli v Praze asi rok na pražské technice, Einstein na německé části techniky.
        Chodil jsem často do studovny v Klementinu, zavíralo se asi v půl desáté večer, Karlův most je přímo naproti a večer tam bylo klidno, pociťoval jsem sounáležitost s dějinami toho místa jako jednoho z duchovních center českého státu. Klementinum patřilo jezuitům, jejich studenti významně pomohli při obraně mostu proti Švédům a tím pravého břehu Vltavy v posledních dnech třicetileté války 1648. Jezuité dali peníze Keplerovi na dalekohled, založili stanici měřící teploty oficiálně od 1775.
        Duchovní vliv těchto míst jsem vnímal a nic geniálního jsem nevymyslel.
        Einstein chodil v botách bez ponožek, takže to vyzařování asi vnímal silně, ale podstatné stejně jako Tesly byly jejich výjimečné schopnosti a způsob myšlení, které prokázali všude. Dokonce i v citátech.

        1. V principu kdo se otevře vyšším energiím, tak je inspirován. Samozřejmě ne úplně ve všem existujícím, ale v tom oboru, který „jemu je vlastní“.
          Nemá smysl přát si vymyslet něco materiálního (to je pro mě spíš úpadek a nezužitkování nabízeného energetického potenciálu), cílem je mnohem vyšší inspirace, duchovní ve smyslu Poznání, především čerpání síly poznávat Pravdu od plev různého druhu a sílu ladit s Ní.

          Z Klementina na Karlův most – to je těsné sousedství, já hodně chodím z Městské knihovny na Karlův most, to je jen o pár metrů dál.

          1. Pražáku, místem, kde se lidé v naší zemi po staletí zamýšleli nad svými činy a hledali podměty pro lepší duchovní svět ( Vy píšete využití energetického potenciálu, což má nádech fyzikální) byly odjakživa kostely. Nemyslím, že by to byla otázka vyzařování něčeho stavbou kostela, kaple, mostu. Hluboké podněty může dát vodopád, skalnaté údolí řeky nebo potoka, obrovské stromy, krásný les, louka, květinová zahrádka nebo ovocný sad.
            Výpis fyzikálně chemický, čím působí a jak, je neřešitelný a zbytečný, působí jako celek psychicky a mozek pak správným řízením vnitřních součástí rozvíjí a uzdravuje tělo. Záleží tedy na způsobu vnímání. Kostely v naší hodně atheistické zemi mají velký skrytý potenciál.Zvlášť když máme agresivní islám před branami a média a politici neví,jak se říkalo lidově, jestli jsou jaloví nebo březí.
            Karlův most je pro většinu lidí u nás daleko. Kostely, které míjíme, jsou blízko. A pryč je doba, když z okna přes ulici někdo fotil, vyhodnocoval a sděloval výš, kdo chodí do kostela.
            Stejně tak je slabý dopad vzácných relikvií, ke kterým se těžko dostanu. Byl jsem jako dítě v kapli na Karlštejně a dobře si pamatuji jak působí její krásná výzdoba a celý prostor.
            Vliv medií a internetu je tak široký, že poskytují krátkodobé široké rozbředlé základy všeho možného a nich stojí velmi málo trvalého.
            Nepotřebuji nadpozemské Poznání, Pravdu a ladit s Ní. Stačí poznání a pravda s malým p, když vím, co ta slova znamenají v konkrétní situaci a řídím se tím.
            Řešila se tady v článcích a diskuzi dalekosáhle karma a výsledek nikde. Někdo hledá karmické zákony v Bibli. Já je tam nevidím, prohřešky se řeší s s člověkem i na zemi, nepřenáší se další generaci.
            Třetí Mojžíšova, 5-6, Oběti a různá provinění.
            Zhruba:
            a)17 Jestliže se někdo prohřeší nevědomě, přinese knězi berana bez vady, kněz udělá obřady a bude mu odpuštěno.
            b)20 Jestliže se někdo prohřešil vědomě ( lhal, křivě přísahal, vydíral, zmocnil se neprávem majetku) .., plně to nahradí a přidá pětinu navíc. Pak přivede knězi berana bez vady atd.

            Nemyslím, že bychom se měli přesně řídit zákony pro židovskou víru. Je třeba si uvědomit chybu a snažit se jí napravit. Bible se obejde bez vyšší energie a velkopísmenkování Poznání, Pravdy, Lásky, Srdce a kdoví čeho. Je to právě ten rozbředlý podklad, v Bibli příměr stavba na písku.

          2. Pardale, píšete „Nepotřebuji nadpozemské Poznání, Pravdu a ladit s Ní. Stačí poznání a pravda s malým p …“
            V tom případě jste úplně jiný typ člověka než já. Respektuji, co o sobě sdělujete, ale to je tak vše. Pro mě Poznání, vztah k Pravdě a vazba k Ní to jediné skutečně podstatné.
            Proč se jako ateista (či alespoň jasný materialista) oháníte Biblí? To mi není jasné, ale vysvětlovat mi to rozhodně nemusíte, je to Vaše volba a Vaše věc.

          3. Petře, nejsem atheista ani pojmodojmista přes Poznání a Pravdu. Jsem materialista, byl jsem vychován křesťansky a znám bibli. Víra mi pomáhá. Nic z toho není ve vzájemném sporu. Není to ezoterické vznášení se a mlácení prázdné slámy. Až se někdo přiblížíte k těm velkopísmenkovým symbolům, tak dejte vědět.
            Dívám se na film, třeba válečný. Není to pravda, jen ji to přibližuje. Je to v obýváku zcela virtuální svět s hlubokými emocemi. Emoce a virtuální svět mají i materialisti.

          4. Nelze Pravdu s velkým P snižovat. Ale chápu, že vztah k Ní může mít jen ten, kdo ví, co znamená. Obecně materialisté se o to nesnaží a je zbytečné jim ji vnucovat. Ovšem tento web když je o hledání Světla, je tedy i o hledání Pravdy, že by si tedy materialisté neuvědomovali, že Pravdu také hledají? Mno, já nebudu ten, který je bude k něčemu vyzývat a nutit.

          5. Petře, máte pravdu, tato část se jmenuje Hledání Světla a cesty hledání jsou neuvěřitelně různé a zamotané, zatím nejdál do Indie. Už jsem o tom mnohokrát uvažoval, že bych tu neměl zaclánět. Já jsem to kdysi pojal jako rozhánění zmatků, nadneseně jako rozhánění mraků před tím světlem. Dopad to nemá žádný.
            Psi štěkají a karavana jde dál. V arabském světě bylo mnoho dobrých myslitelů, kteří obohatili Evropu jistě víc, jak nynější invaze.

          6. Myslím, že jsem Vás kdysi viděl na Astrolabu, nemýlím-li se. Naúčastnil jsem se tam, ale asi 2x jsem tam nakoukl.
            Ani sem moc nechodím, občas. Ale i z občasných návštěv vnímálm, že Vy máte úroveň. Jste ale spíš zaměřen ne na Poznání, ale na vědu, znalosti. Mezi skutečným poznáním a naučenými znalostmi je však nebetyčný rozdíl. Je však velmi pravděpodobné, že pravým účelem tady pro Vás není rozhánět tu mraky, ale zjistit, že je třeba blížit se od znalostí k tomu Poznání. (dost zdejších příspěvků obsahuje nebezpečné bludy a značná část diskutujících není schopna diskutovat na úrovni, takže částečně chápu i to rozhánění názorů nadutých nafoukanců, kteří si myslí, že už všechno poznali).

          7. Petře, na žádném Astrolabu jsem nebyl, ani na žádné astrologii. Ano, je to jak píšete :“ Mezi skutečným poznáním a naučenými znalostmi je však nebetyčný rozdíl.“ Zvlášť když se to tzv. skutečné poznání vaří z vody. Když chcete počítat, je dobré mít znalosti násobilky. Když vyvozovat z historie, filosofie nebo z náboženství, tak je třeba je znát.
            Diskutovat se tu bude i za x-let až budu korodující železný dědek, nemyslím, že by mi něco mezi tím uteklo nebo se vyřešilo. Už se tu řešila i zdravá stolice. Rozhánění prapodivných sebevědomých názorů je jako hašení foukáním do ohně.

          8. Pardale, a co Vás zde tak přitahuje, že tu pravidelně působíte? Já nevím, co všechno se tu řešilo, nemyslím si, že Poznání člověk získá, nebo se mu alespoň přiblíží, na nějakých chatech, je to jemná vnitřní práce. Ty, co Poznání mají, jen VELMI zřídka občas vystoupí na nějakém webu, naproti tomu kdo si potřebuje veřejně masírovat ego, tak nikam zvlášť daleko (vysoko) nedošel. Deziluzi z diskusí zde tedy s Vámi sdílím, jen jde v 99,9 % mimo mě, takže je mi lhostejná. Člověk je zodpovědný za veškeré své konání, i za to, jak využívá svůj volný čas …

        2. ještě P.S.
          Pokud se někomu má otevřít duchovní zrak a dostane se mu i jiných darů, nezáleží na tom, jestli si stoupneme na Karlův most. Je to i na nás samotných, s pomocí Boží se k tomu můžeme „dobrat“.

          1. ad: Pokud se někomu má otevřít duchovní zrak a dostane se mu i jiných darů, nezáleží na tom, jestli si stoupneme na Karlův most.

            Přesně tak, matičko! Vše ostatní jsou obvykle a povětšinou jen nezvládnuté emoce, iluze, ááááchání všeho druhu i podlehnutí kdečemu a kdekomu, sobě samému nevyjímaje.

            _____________________________________________

            Víra v život, v sebe sama, ve druhé, musí být stavěna na tvrdé skále realismu: tj, na schopnosti vidět zlo tam, kde je, vidět podvody ničení a sobectví nejen tehdy, když jsou samozřejmé, ale i v jejich mnoha přestojeních a racionalizacích. Vskutku, víra, naděje a láska musejí jít ruku v ruce s úsilím vidět realitu v celé její nahotě tak, aby člověk vyřazený ze společnosti byl v pokušení nazvat takový postoj „cynic-kým“. A cynické to je, pokud tím míníme odmítnutí účastnit se sladkých a zjevných lží zakrývajíc téměř vše, co bylo řečeno a myšleno. Tento druh cynismu však cynismem není; je to odmítnutí, a to nempromisně, hrát v podvodném systému. Mistr Eckhart to vyjádřil krátce a jadrně, když o „jednom prostém“ (myslel Ježíše), řekl: „On neklame, ale také není klamán“.
            Vskutku, ani Budha, ani proroci, ani Ježíš, ani Eckhart, ani Spinoza, ani Marx, ani Schweitzer nebyli „mírní idealisté“. Naopak, byli to tvrdohlaví realisté a mnozí z nich byli pomlouváni a pronásledováni ne proto, že kázali ctnosti, ale proto, že mluvili pravdu. Nerespektovali moc tituly, ani slávu a věděli, že císař je nahý;, a věděli také, že moc může zabíjet „pravdomluvné“.
            (Erich Fromm)

    3. Tož teď víte, že máte jít vědomě.
      Škoda, že já to kdysi také nevěděla. No nic, jsou i jiná místa, která jsou Zdrojem nabita a vyzařují.

    4. Dobrý den.

      Karel IV. byl ve svém životě několikrát „zázračně“ uchráněn od možného zranění nebo i smrti. Zda všechnu tuto ochranu přičítal pouze a jen Svaté Kateřině, to už se dnes asi nedozvíme, obraz této světice ale zaujímá čestné místo v jeho soukromé kapli na Karlštejně (veřejnosti běžně nedostupné).

      K relikviáři Sv. Maura – doporučuji udělat si ten čas a navštívit místo uchovávání této památky. V její blízkosti lze skutečně vnímat teplo, vyzařující v určitých frekvenčních vlnách. Předpokládám, že návštěvníci tohoto webu by mohli být natolik citliví, že by tento jev mohli být schopni v přítomnosti relikviáře zaznamenat.

  2. Podle mě velmi silně duchovně působí i kaple sv. Kříže na Pražském hradě – včetně vystaveného Svatovítského pokladu. Návštěva této kaple je skvělý intenzívní zážitek a je mnohem snáze dosažitelný než návštěva kaple sv. Kříže na Karlštejně.

  3. ad: Nepotřebuji nadpozemské Poznání, Pravdu a ladit s Ní. Stačí poznání a pravda s malým p, když vím, co ta slova znamenají v konkrétní situaci a řídím se tím.

    Nestačí. Přičemž současně dodávám: proti gustu žádnej dišputát… K podobným, sebeuspokujícím, somnambulistickým, a tak trochu i pyšným projevům – Nepotřebuji nadpozemské Poznání, Pravdu a ladit s Ní – se mi okamžitě vybaví slova Emanuela Frankla: Bez sebepřesažení je člověk uzavřen ve svém individuálním životě, zvěcňuje jej pouhým pečováním o jeho uchování.

  4. ad: Pro mě Poznání, vztah k Pravdě a vazba k Ní to jediné skutečně podstatné.

    Petře, vidím to úplně stejně! Alfa a Omega všeho! Protože od Pravdy, resp. od vztahu k Pravdě, se vše následné a následující odvíjí.

  5. ad: Emoce a virtuální svět mají i materialisti.

    Někdy mi přijde, že jenom materialisti…:-)

    Existuje tolik světů, kolik se jich vejde do hlavy.(Stanisław Jerzy Lec)

    1. Anonymovi. Velmi dobrá námitka k paní Merkelové. Budu o tom uvažovat, jestli se z nadbytku iniciace při pobytu mezi „černými“ nezbláznila. Viz článek v Phoenix 11 „Začne třetí česko-německý konflikt nebo Němci prohlédnou?

  6. ad: Hledání Světla a cesty hledání jsou neuvěřitelně různé a zamotané, zatím nejdál do Indie.

    Samá voda. Pravda je blíž, než si dokážete asi vůbec představit.

    „Hledejte, a naleznete“, řekl Ježíš lidem. On nikdy neřekl nic bez toho, aby to nemělo zásadní význam pro prospěch zbloudilých lidí. Proto také nemohl hledáním myslet pouhou zvědavost, ale pouze VÁŽNÉ CHTĚNÍ.
    Kdo vážně, tedy čestně hledá Pravdu, musí se nejdříve vnitřně úplně očistit, to znamená oprostit se ode všeho, čemu se dosud učil a co četl, odsunout to zcela stranou, také vyloučit všechny osoby, a pak klidně v sobě prociťovat „Slovo“, jako dítě, které stojí před něčím novým.
    (Oldřich Pružina)

    http://www.svitanie.sk/news/hledani-touha-nebo-zvedavost-/

  7. ad: Mezi skutečným poznáním a naučenými znalostmi je však nebetyčný rozdíl.

    +1*! Petře, děkuji! A jsem rád, že to zde vůbec zaznělo. Obecně: nikdy bych nevěřil, že s vnímáním ROZDÍLŮ, s VNÍMÁNÍM jako takovým vůbec, můžou mít mnozí až takový problém.

  8. ad: Diskutovat se tu bude i za x-let

    Pardale, jak to víte? Odkud víte „co bude“ a „že se tu bude“? Že je pak docela legrační, když říkáte: Zvlášť když se to tzv. skutečné poznání vaří z vody – asi zdůrazňovat nemusím….:-)
    Uvědomujete si to vůbec, VNÍMÁTE, že sám vaříte z vody? VNÍMÁTE se, VNÍMÁTE SKUTEČNOST!?

    ad: nemyslím, že by mi něco mezi tím uteklo nebo se vyřešilo.

    Tak zkuste někdy myslet! Kriticky myslet! Nikoli jen řadit falešné představy. Notabene, když sám nevidíte, co Vám (sobě samému) uniká a uteklo doslova jako voda mezi prsty.

    http://forum.gnosis9.net/viewtopic.php?f=1&t=19&start=170#p306

    1. ad:…které vystačí na zbytek života i Vašeho.

      Hmm…:-) Opět se nabízejí stejné otázky: Pardale, jak to víte? Odkud to víte? Ale jak je vidět a je zjevné, je to marný, je to marný,…… je to marný..:-)

      Neužívat kritické myšlení znamená podobat se automatické pračce. Někdo (nebo něco) stiskne knoflík, rozeběhne se příslušný program. S tím, že se v důsledcích mylného programu utopí pračka, nikoli ten, kdo stiskl knoflík.(MUDr. František Koukolík)

      ps: je docela legrační, když operujete s malou násobilkou, přičemž si neumíte dát dohromady (a do kontextu) ani „jedna a jedna“…-))

  9. Mohl by mi prosím někdo vysvětlit pojem, co je to Veraikon? Nevím to.

    Jestli je tím míněný Svatovítský poklad, tak ten je momentálně ukrytý v zemí pro mnoho generací, je vidět pouze „špička ledovce“ v dnešní situaci.

    1. Pravý obraz Ježíšovy tváře.

      Značná část Svatovítského pokladu je již nějaký rok vystavena v kapli sv. Kříže na Pražském hradě – a stojí za shlédnutí!!!!

  10. Děkuji Vám Petře za odpověď.
    Půjdu se na Pražský hrad velmi brzy podívat a pokochat se nádherou tamějších relikvií.

    Obraz

    1. Vloni byla výstava Svatovítského pokladu rozdělena do dvou lokalit – nejen do kaple sv. Kříže, ale také do Císařské konírny – obojí na Pražském hradě. Veraikony byly vystaveny sólo v Císařské konírně (letos tam ta výstava ale už není). Předpokládám, že v kapli sv. Kříže vystaveny nejsou (je totiž plná exponátů sama o sobě) – nevím tedy, jestli jsou momentálně plátna s portrétem Ježíše Krista vystavována.

  11. …., obraz Ježíšovy tváře však nelze vlastnit. Nelze vlastnit ani jeho neustálý pokrok. Pokud vím, Ježíš byl je a bude vždy svobodná bytost. Bytost, která nepatří lidem.

    Jestli měl Karel IV ve svém životě nemoc zvanou „dnu“, může to být známkou toho, že se vehementně domníval, ostatně jako každý panovník, že jeho poddaný lid patří pouze jemu a je jeho majetkem.

  12. Ještě bych doplnil k prohlídce Karlova mostu a Karlovým usměvavým portrétům: Prohlédněte si na Staroměstské mostecké věži Karlovu (i Václavovu) sochu! To jsou portréty s panovnickými insigniemi, tedy oficiální, ale zároveň rozverné a veselé, výrazy, pózy, vystčený střevíc zpod pláště a pod… Nevím, který jiný státník byl takto zpodobněn. Podle mě se jedná o tevřené symbolické sdělelní vysvětlitelné, vzhledem k širokým výše popsaným Karlovým rozhledům hermetickou kabalou /neplést s židovskou!/. Na první pohled je jasné, že Lucemburkové jsou veselí, protože vědí víc… Francouzsky „gai“ znamená „veselý“ a spirituální alchymie, která je cestou ne ke zlatu fyzickému, ale právě Grálu, je sebezvána „La science gaie“, tj. „Veselá věda.“ Kontakt s tímto prostředím Karel měl určitě z mládí ve Francii, ale i stavitel pražské katedrály, srovnatelné s francouzskými stavbami té doby, byl nejspíše zasvěcen. Narodil se s jménem, počeštělým jako Petr Parléř, nebo ho získal později? Jmenoval se francouzsky totiž Pierre Parlaire, to znamená také „Mluvící kámen“ či skála…

    1. ad.Francouzsky „gai“ znamená „veselý“
      Česky se to zpívá: Je ti hej, když jsi gay.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016