Nedávno jsem byl na návštěvě u spolužáka ze školy. Při kávě jsme se bavili o politice, ale mne více zaujaly otázky prodiskutovávané s jeho katolicky založenou manželkou. Samozřejmě se týkaly způsobů výkladu principů křesťanského náboženství. Když jsme byli ve „vášnivém“ rozporu, její manžel a vědecko-ateisticky založený stoupenec Sisyfos prohlásil:

„Všechna náboženství jsou konec konců jen nedoložené výmysly za účelem ovládání lidí.“

Jeho manželka se mírně urazila, ale já jsem se ze srdce pobavil. Vzpomněl jsem si na marxisticko leninský seminář na vysoké škole, na nějž jsme chodili společně. Jak jsme na něm v diskusi o Ježíši lektora vyhecovali k závěru, že…

„Ježíš byl podvodný fakír vykořisťovatelů, který se nechal na oko ukřižovat jen proto, aby vykořisťované odvedl od třídního boje!“

Abych se tedy od absolventa vědeckého komunizmu dověděl více, jak to v polemice dělám často, říkám:

„I to s tou manipulací náboženských představitelů s lidmi to může býti pravda!“ Jenže po takto vysloveném názoru o filozofiích a duchovních proudech musí následovat sdělení tvého vlastního názoru, jak to tedy podle „vědy“ je. Lepšího než ty náboženské. Jinak je takové vyjádření jen okřikování jiných! Nyní se tedy na ten tvůj „vědecky ověřený“ výklad světa oba těšíme! Abys nemohl skrze množství slov a frází uniknout, když se tedy pasuješ za stoupence zdravého rozumu, pokládám ti přímo a osobně následující otázku:

Jaký je smysl tvého vlastního života?

Vždyť tato otázka se v nás všech přece vynořila a stále vynořuje? Když s pubertou člověk začne přicházet k samostatnému myšlení a rozhlédne se kolem, ihned jej musí napadnout: Co tu na tomto světě dělám? Kde a proč jsem se tu vlastně ocitl? K čemu vlastně „mám přiděleno“ toto tělo?

Na tyto otázky si podle mého názoru není schopen v tom věku odpovědět nikdo sám. Proto podle mne se ti se skutečně zdravým rozumem ptají těch starších kolem. Na základě masy standardizovanějších odpovědí vznikají myšlenkové duchovní proudy. Z těch se časem vyprofilují instituce, církve. Ty jsou tu od toho, aby lidem hledajícím odpovědi na základní otázky smyslu života pomohly najít odpovědi. Myslím si, že se vzhledem k úrovni myšlení velké masy lidí nemohou při výkladu světa vyhnout až naivním „zjednodušeninám“. Přesto je jejich činnost jak pro jednotlivce, tak pro společnost vysoce prospěšná. Stabilizuje život lidské komunity.

Jestliže se nově na svět se rodícím jednotlivcům nedaří najít uspokojivé odpovědi po smyslu jejich života, nastupuje u nich neodvratně vnitřní duševní krize. Je to podle jednoho ze zákonů, v nichž „kmitá“ tento svět, stvoření.

Racionálně myslící člověk si musí všimnout toho, že ve světě kolem něj neexistuje nic, co by neplnilo nějaký účel. Neboli nemělo nějaký smysl. Všude kolem nás se neodehrává nic jiného, než nepřetržitý řetěz příčin a následků. V jakékoliv entitě není možné nalézt něco, co nenavazuje na něco jiného. Neboli neexistuje „vakuum“, cosi v prázdnotě. Tedy ani v duchovní rovině reality nemůže existovat „vakuum“, duch člověka, v němž není nic.

Jestliže tedy někdo nezná, správněji nevnímá smysl svého bytí, nevnímá řetěz příčin a následků svého vlastního života. Kdyby se do takového stavu opravdu dostal, byl by mezi žijícími jasně nadbytečný, neúčelný, takovým „vakuem“. Odpozoroval jsem z přírody, že takový nadbytečný element je z ní ihned odstraněn. Ale mezi lidmi pozoruji, že ateisté odstraňováni nejsou. Proč?

Myslím si, že ateistům jako duchovním bytostem Dárce života dává čas, aby na rozdíl od biologické dimenze stvoření ještě smysl svého života našli. Čas darovaný těm, kteří smysl svého bytí zatím nenašli a jsou ateisti, existuje proto, že duchovní procesy jsou obecně s aspektem času volněji spojené. Toto volnější spojení duchovních příčin a následků je pro bytost člověka mimořádně účelné. Je vlastně jemu darovanou mimořádnou milostí Dárce života. O tomto jevu mluvil již Ježíš, když říkal, že „jeden den u Otce (Stvořitele člověka) může se člověku jevit jako tisíc let“.

V lidské společnosti následky tohoto „zpomalení duchovního času“ neboli odložení následků nenalezení smyslu života duchaprázdných vidím v těchto souvislostech: Lidé, kteří nenašli smysl svého bytí, tudíž opomíjí využití daru možnosti žít, propadají duševní, správněji duchovní chorobě. Poté, co po odchodu mládí vyčerpali zásobu jídelních a sexuálních rozkoší svého těla, zjistí náhle, že neví, co se životem. Protože jídlo a sex jsou smyslem bytí zvířat. Ale bytost člověka je nejen zvíře! Obsahuje něco navíc, další neživočišnou složku, které se říká lidský duch. A ten také potřebuje nalézt realizaci neboli smysl bytí. Nenalezne-li jej, nastoupí duchovní vakuum neboli deprese a nihilizmus!

Ale jestliže v duši člověka vzniknou tyto stavy, jsou jen začátkem dalších procesů degradace lidské bytosti. Následuje totiž alkoholizmus a sebevraždy. A nyní nově se objevující drogová závislost!

Nejméně škodlivým následkem depresivních stavů je návštěva postiženého u pilulkového „bílého šamana“ (psychiatra). Tento zástupce ateistického pojetí světa a těla ordinuje na absenci smyslu života „pilulky“. Logiku „vědeckého světového názoru“, vysvětlovat chybění nějakých látek v mozku jako podstaty depresí, „neberu“! Nedostatek nebo přebytek nějakých látek v mozku je jen následek. A léčit následek pilulkami také ne. Lid správně postihl podstatu jejich účinku a nazval je „oblbováky“. Protože skutečně simulují alkoholické otupení, naštěstí bez kocoviny.

Současný boom drog a obluzení davu psychózou pilulek na nervy není ničím jiným, než zevním projevem absence pocitu smyslu života mas konzumních lidí. Tato absence nastoupila jen proto, že současné náboženství, středověké křesťanství, již neplní svou ducha naplňující funkci. Církve, i když alespoň potěší rituály církevního roku, již dále nedovedou moderní formou vysvětlit civilizovanému člověku pravý smysl jeho života. V evangeliích o takovém stavu víry říká Ježíš, že se stala „solí, která přestala solit“. Neboli činit život stravitelným, radostným.

Vědecky založený spolužák nebyl schopen nám, kteří nemáme „zdravý rozum ateisty“, na otázku smyslu života odpovědět. Byl názoru, že sama tato otázka je vědecky nepatřičná, vědou nezodpověditelná. Byl „vedle“, jak se lidově říká. Já jsem mu tedy řekl analogii, kterou kdysi nakreslil Josef Lada. Pod jeho kresbou dvou chlapečků na písku je text: „Jéé, ty ještě chodíš na hrneček? To já už dávno dělám do kalhot!“ Je to vlastně podobenství rozhovoru stoupenců vědou se ohánějících ateistů se zastánci naivně vykládaných náboženství.

Tento ubohý stav vědomí i podvědomí i vzdělaných lidí v Česku má svou příčinu! Tou je obecná absence rozprav a diskusí, které do povědomí lidí vnášejí úvahy o duchovním rozměru člověka a národa. Normalizované náboženské výklady světa se vytratily ze škol všech stupňů i z médií. Starý výklad světa se přestal vyučovat a nový věrohodný se bohužel neobjevil. Filozofické teorie se staly řečnickými cvičeními pro potrhlíky nepoužitelnými pro život. Ovšem kromě stoupenců „ideje“ o smysluplnosti růstu materiální spotřeby.

Ptám se, kam se v úsilí o etickou výstavbu osobností a národní komunity propadla média, televize zejména? Jsou tam sice pořady a rozhovory, které si dávají do titulků, že představují osobnosti! Jenže jací lidé jsou za osobnosti vydávané a jaké jsou jim kladeny otázky? Takové ty, jak co nejdál skočit, jak dát gól, něčím daleko vrhnout, něčím úchylně uměleckým upoutat pozornost, nějak „vyplácat“ peníze na turnaji, jak vyhrát na burze a úrocích, jak upoutat pozornost v parlamentu a stovky podobných. Podle typu debat a otázek jsou kontrolní rady těchto médií zřejmě názoru, že „lid na práci“ si nemá zatěžovat hlavu myšlenkami, které nesměřují k penězům.

Takovým typickým pořadem je vedle řady jiných třeba Hyde Park nebo Partie. Podle spektra pozvaných a málo vtíravých otázek jim kladených bychom si měli všimnout, co nám tam občany placené vedení TV předvádí za návody k smyslu bytí? Už ten velmi účelově přebraný seznam pozvaných. A i když tam ti „pozitivní k západní civilizaci“ přijdou, redaktory je svedena řeč na podružné otázky kolem politických intrik a konzumních zvyků, pro masu lidí neužitečných. Navíc i tyto otázky bývají směrovány politicko-propagačně, v neosobní a „diplomatické dikci“. Redaktoři pokládají otázky neprofilující dotyčného člověka, zejména když tento je ze „správného politického tábora“.

Sleduji Hyde Park a podobné pořady již několik let. Přestože svým směrováním se má jednat o programy s cílem rozšíření a povznesení obzoru naslouchajících, nikdy jsem tam neslyšel otázky, jejichž zodpovězení by vedlo k probouzení ducha a samostatného myšlení. Já za takové považuji třeba:

Jaký je smysl života dotyčného pozvaného, jak jej naplňuje, proč vlastně žije a koná to, co koná?

Kvůli čemu se angažuje. Kam chce směrovat ducha lidské komunity?

A na tyto otázky, vložené mezi ty „praktické“, by měly navazovat odpovědi pozvané osobnosti i na to, jaký je podle nich osobně smysl biologického života ve vesmíru? Třeba i jak a proč si myslí, že vesmír vznikl? Co pro vystupujícího vlastně znamená takový jev jako život v nekonečném množství projevů? Proč se život, tento zvláštní druh „chemizmu“ na planetě, vůbec vyskytuje?

A dále:

Jaký má v mase živé hmoty smysl koloběh zrozování a zániků člověka, vlastně podivného jevu v živočišné říši?

Jaký má smysl existence i jakéhokoliv jiného člověka, národů a lidstva jako takových?

Jak se vlastně člověk na planetě objevil? Jak zaniká bytost člověka? A stovka jiných otázek, profilujících myšlení a konání dotyčného.

Co jsem v těchto pořadech viděl a slyšel za ty roky i šišlajících feministek, filozofek a politoložek a jejich mužských protějšků! A žádné nebyla položena některá z výše uvedených otázek. Ženský rod v diskusních pořadech uvádím napřed nikoliv pro podceňování ženského, ale proto, že v TV pořadech se mi otázky kladoucí i odpovídající ženský výběr jeví ještě trapnější, než mužský.

Jak si podle předváděných dialogů a vzorů myšlení a životního slohu mají učinit představu o zásadních otázkách do života vstupující lidé? Ti, kteří se za celou dobu vzdělávání a života ve společnosti nesetkali ani s náboženstvím, ani filozofií odpovídající na výzvy života, kteří nedostali „návod na život“ z atmosféry vesměs chybějící rodiny a vůbec nějakého smysluplného společenství. Jak má mládež vychovávaná jen v duchu „trhu se vším“ najít smysl života a ztratit tak zájem o drogy? Neboť ten se zákonitě objeví poté, co dospívající naplní potřebu jídla a sexu a nenajde smysl svého života.

Abych jen nekritizoval, podávám odpovědi na výše uvedené otázky za sebe. Snad mohou být podnětem k zamyšlení pro ty, kteří projeví zájem. Osobně jsem odpovědi na otázky života dlouho hledal a po intenzivním úsilí i nalezl. Tedy:

Smyslem pobytu lidského ducha v hmotném těle je nalézt a poznat Podstatu světa, lidově Boha. Nalezením tohoto energetického a informačního zdroje energie vesmíru i Věčnosti se duše na Její vyzařování připojuje a tím se stává součástí věčnosti. Slovy Písma „získává život věčný“. Ti duchové, kteří kontakt s Věčností nalezli ještě za života v těle, ji přirovnali a nazvali Světlo. Protože hleděním na Jeho záři připomíná Slunce, v jehož působení končí „hlad“ po čemkoli, i po vědění. (Z tohoto zažití transcendentního Světla vznikl antropomorfický pojem „osvícení“. Od takového prožitku u osvícených vždy proběhla změna myšlení a povahy! Nejčastěji to bylo pozorováno u lidí, kteří zažili vhled v meditaci nebo byli resuscitováni z klinické smrti.)

Všechno ostatní životní snažení člověka, po kariéře, majetku, slávě se začne jevit jako projev nezralosti ducha neboli pošetilost davových „lidiček“. Jsou-li pošetile postavené životní cíle, končí po nich bažící po smrti těla rozkladem na prvočinitele. Ježíš o falešných cílech řekl: „Co je platno člověku, když celý svět získá, ale svou duši ztratí!“ Je možno termínu „ztratit duši“ rozumět tak, že v průběhu života pro ni nenalezl cestu ke zdroji energie věčnosti.

Abychom mohli svůj život nasměrovat k úspěchu osvícení neboli k probuzení vlastního ducha, měli bychom si nejprve správně odpovědět výše uvedené otázky. Odpovědi na ně jsem různou formou podané, často „zašifrované“, nalezl skoro ve všech „svatých“ knihách náboženství. Od Bhagavádgíty přes bibli po Korán. A najde je tam každý, kdo vyvine skutečnou vůli po pravdě. Já odpovědi na ně vidím takto:

1. Vesmír (velký třesk) a naše sluneční soustava existuje jen z lásky Udržovatele světů k nám lidským duchům, aby se tyto světy (planety) staly místem k projevení a k vývoji našeho poznání směrem k Věčnosti.
2. Život jako „chemická reakce“ existuje proto, aby kromě fyzikální vůle Stvořitele předváděl inkarnovaným lidským duchům i další škálu zákonů, nejen biologické. Obojí jsou jen projevy vůle Tvůrce vesmíru, Boha. To vyjevil lidem již staroegyptský vědoucí Hermes Trismegistos, když řekl: „Jak dole(ve hmotě), tak nahoře(v duchovní dimenzi).“ Neboli hmotné zákony jsou analogické zákonům chodu duchovní roviny stvoření. I skrze vědecké poznatky se tedy člověk přibližuje poznání Boha! Biologický život na planetách nevzniká žádnou náhodou, ale vzniká – sestavují jej tam „duchové učedníci“ (andělé, elohim, dozrálé duše z bývalých vyspělých civilizací). Podle Platóna se tito tvůrci učí u Boha a berou si vzor z jeho dokonalé duchovní dimenze. (Platónův svět idejí, v bibli stav v ráji.)
3. Člověk je do zvířecí duše (opice) včleněný duch, kteréžto napojení dalo duši zvířete jinou kvalitu. Tuto změnu kvality lze poznat podle toho, že zvířata nepracují, nemění své okolí, nevnímají minulost a budoucnost neboli věčnost. Nepochovávají své mrtvé! Vstupem ducha do duše zvířete (první narození lidoopa) začal vývoj takového původně jednoduchého ducha ke Světlu neboli jeho vzestup.
4. Projev oddělení ducha od beztvaré duchovní masy se manifestuje jako svoboda myšlení a cítění. Touto individualizací získanou svobodnou vůlí se duch člověka seznamuje se spojitostmi příčiny – následku a tím se konstituuje z původního primitiva osobnost. Pobytem mezi také se vyvíjejícími lidmi, tedy ve společnosti různě vyspělých duchů, rostou všichni její jedinci rychleji. Smyslem existence národů a států je tedy urychlení duchovního růstu všech svých členů, nikoliv růst materiální spotřeby a devastace planety. (Jak plánují a činí vlády tohoto světa.)
5. Člověk vzniknul vložením (v bibli vdechnutím božího dechu) ducha do zvířecí duše opice. U právě narozeného tělíčka člověka vdechnutím přijme novorozeně svou duši. Tím je dokončen proces ztotožnění duše a těla! U početí i porodu asistují „andělé strážní“ (bibličtí elohim, u předků viděné „sudičky“). Ti na svět přicházejícímu upravují genotyp vrozených vlastností. Neboli dávají hrubý obrys možností v životě, vlastně „učební úkol“ pro začatou inkarnaci. Tedy skutečně existuje v jistých mezích předurčený osud.
6. Člověk jako složená bytost zaniká smrtí těla a rozkládá se na prvočinitele, hnijící tělo a duši s duchem. Dosáhl-li duch duše potřebné kvality pro další existenci bez těla neboli osvícení, již se v těle nezrodí. Zůstává v neviditelném rozměru stvoření jako „anděl učedník“. (V jemnohmotné dimenzi.) Tam ovšem dále tvoří a učí se. (Ta hrůza pro mnohé, i v nebi se pracuje!) Většinou „má funkci“ průvodce, anděla strážného pro živé, nejčastěji příbuzné nebo kamarády za života. Nedosáhla-li duše za života požadované minimální kvality, biblicky věčného života, po pobytu v „čekárně na znovunarození“, křesťansky v očistci nebo pekle, se znovu inkarnuje s novým učebním plánem.
7. Proto až skončí nadvláda temných duchů v médiích a státech, což doufám bude co nevidět, bude každý v médiích hovořící nejprve dotázán na smysl svého života a pak ať si „kecá“, co praktického zamýšlí. Odhalením svého podvědomí se nebudou moci v médiích a ve funkcích státu objevovat různí tržní a dialektičtí (na svůj prospěch hrající) materialisti. Protože ti se při svých nepřesvědčivých odpovědích a následných činech stanou nevěrohodnými a nebudou pro rozhodující masu lidí volitelní.

Nyní mohu jen na vlastní životní zkušenosti napovědět, jaká cesta životem vede k osvícení. Jsem při pohledu na boží Spravedlnost přesvědčen, že osvícení neboli změny „Šavla v Pavla“, je schopen každý žijící člověk. Rovněž si myslím, že k němu sice vedou všechna náboženství, ale pro teologicky nevzdělané lidi je nejkratší cestou křesťanskými církvemi popisovaný návod Ježíše Krista. Jeho Cesta je postavena nejprve na pevné víře v Boha a tím v Řád stvoření, pak na naslouchání vlastnímu svědomí! Tento „skalní“ základ je evangelijními podobenstvími dále rozvíjen. Aby bylo správně pochopeno stvoření a pak skrze konání jeho bazálních zákonů bylo dojito k Pravdě. Církve a náboženské rituály při tom mají jen pomáhající roli.

Jsem naprosto přesvědčen, že kdo se myšlením a skutky nechá vést Ježíšem, dojde k osvícení. To se může projevit mimotělním prožitkem již za života, ale také až v procesu umírání těla. Proto považují umírání včetně církevních rituálů za mimořádně užitečné pro ty, kteří stojí na rozhraní vzestupu! Rituál „posledního pomazání“ může být tou poslední pozitivní kapkou, která „nakmitá“ Ježíšova následovníka správným směrem. Znám i případ, že po „posledním pomazání“ se skoro mrtvý ještě zotavil a následně projevil jako zcela změněný člověk.

Západní civilizace se rychle pohybuje k velké krizi. Jsem přesvědčen, že její rozuzlení přinese změnu směru jejího vývoje od růstu spotřeby k růstu kvality mezilidských vztahů. Vztahem mezi mužem a ženou a rodinou počínaje a spoluprací národů konče. Tato změna není uskutečnitelná na bázi materializmu, ale jen s nástupem vyšší míry poznání Podstaty světa, Boha. Jsem přesvědčen, že těm o ní usilujícím výše zmínění neviditelní vůdcové pomohou.
 

Josef Staněk