Placebo, mozek a 4D

placeboSledujeme politiku a daně, cenu pitné vody a šelmovské podloží nových dálnic. Ale doceňujeme základnější otázku – zvláštní záležitost našich těl? Co nám sděluje léčivá moc placeba?

Medicína se mýlila – placebo funguje dokonce i tehdy, když pacient o jeho užití ví! Lidové vrstvy po staletí podobně uznávaly – „víra tvá tě uzdravila“. Užitím důvěry léčil Ježíš, s bájnými výsledky. Jindy posuzujeme zdraví člověka v souvislosti s jeho povahou – veselá mysl – „půl zdraví“.

Důvěřujeme placebu, věříme v sama sebe a to nejlépe s dobrou náladou.

*

A kde sídlí naše lidská mysl? Mozek, se svou větší spotřebou energie, není pouhým chladičem, jak se pradávno soudilo.
~ Před několika lety se psalo o člověku, který si pamatuje každý den svého života. Žena trvale ví, v kolik hodin který den v minulosti vstávala, koho potkala, co dělala – i všechny bezvýznamnosti (Los Angeles – ČTK 14. 5. 2008).

Překvapením podobného druhu bývají i lidé, kteří znají zpaměti indické védy – miliony slov.

~ Naopak, promyšleným zásahem živočich ztratil paměť [1]:

Holz popsal pokus se psem, jemuž odstranil kůru velkých hemisfér: „Dny trávil jako každý jiný pes. Spal i bděl, často běhal, v jeho pohybech však bylo možno pozorovat určitý neklid. Někdy po celé hodiny chodil neklidně po kleci, dokud se nevyčerpal. Mléko a maso lačně hltal. Něco nepříjemného okamžitě vyplivl. Na štípnutí reagoval vrčením.

Chyběla mu paměť. Nikoho z blízkých, s nimiž si hrával před operací, nepoznával. Nepůsobilo na něj ani hubování, ani laskání. Bylo to ubohé, apatické bezmocné stvoření, které si samo nedokázalo nalézt potravu, uniknout nepříjemné situaci, zachránit se před nebezpečím. Vše, co se týkalo vědomí, bylo zřejmě zničeno.“ s. 42

Brzy bylo dokázáno, že dokonce oboustranné odstranění těchto částí kůry nemusí vždy paměť vážně narušit. s. 63

Ztráta paměti popsaným způsobem neprokazuje, že mozek by měl být sídlem paměti. Stejně tak může být vysílačem, bránou k paměti, umístěné neznámo kde.

*

Není snadné posoudit, kolik bitů za sekundu zpracovává mozek a o kolik méně dat přichází člověku do vědomí; především formou smyslových zážitků. V podobném směru lékařská věda nabízí případy, které by mohly poněkud pootočit našimi názory. A to jednoduchým vyhodnocením kvantity informatických předpokladů – takřka chybějícím mozkem.

Poznání jde stále dál; kdo dnes stojí, je zítra opodál – se kdysi připomínalo. Mozek je nám sice důležitý, jenže dřevní přesvědčení je narušováno hydrocefalitidou. Ta značí stav, kdy příslušná část lebky není zcela vyplněná mozkem, nýbrž částečně obsahuje tekutinu. Jenže ještě víc. Z mozku může zbývat dokonce jen několik procent hmoty u páteře. Přesto taková absurdní skutečnost někdy neomezuje člověka v jeho rozumových projevech. Píše se i o pouhé tenké vrstvě mozkových buněk v lebce jednoho člověka, jenž přitom má výborné rozumové schopnosti. Kde potom sídlí jeho vědomí a přemýšlení, a kde má uložené paměťové informace?

Bádání již po mnoho desítek let nabízí, že náš svět podmiňuje hmota, kterou máme předpokládat také v dalších, nepřístupných geometrických rozměrech. Jestliže strunová fyzikální teorie, výpočetně velmi náročně podložená, pracuje s dalšími prostorovými rozměry, pak je tato hypotéza exaktním podložením i pro medicínu. Fyzika užívá termín – svinuté rozměry. Tím vysvětluje, proč nemáme přístup ani do čtvrtého rozměru. Svinutí naznačuje, že se do nich hmota nevejde? To ne. To by je fyzika do svých výpočtů nepotřebovala zařazovat.

Existence lidí, kteří plnohodnotně žijí bez mozku, nabízí odvážněji uvažovat skutečnost dalších geometrických rozměrů světa.

*

mozek2~ Jiné poznatky, rozporující úlohu mozku, posuzují rychlost, kterou jednáme. Dosavadní názory na činnost mozku předpokládají mnohem pomalejší reakce, než jakých je člověk běžně schopen. Velký počet neuronů, které se účastní práce mozku, by neměl dovolovat jeho velkou pracovní rychlost. Přenos informace mezi dvěma neurony trvá až desítky milisekund – ovšem paralelní propojení neuronů procesy urychluje.

I zde lze spekulovat, že lidský mozek je podporován skrytou složkou, již můžeme hledat mimo naše tři rozměry geometrického prostoru. Anebo uvažovat další, vědě dosud neznámé pole 3D prostoru?

~ Paul Davies uvádí, že někdy bývají mozkové buňky aktivované sekundu i dřív před tělesnou akcí. Jednání je nachystané před tím, než si je člověk uvědomí. Vyplývá, že pojmy času a lidské vůle jsou propracovanější, než máme po staletí za samozřejmé [2].

~ Při tomografickém sledování mozku se projeví, že jeho činnost je shodná, ať člověk objekt pozoruje anebo si ho potom jen představuje. Nabízí se, že halucinace by nemusely být jen neobvyklým zdrojem ošizení člověka, nýbrž by mohly být základem všeho vysvětlování hmotné existence.

I v upřesňování konstrukce našeho světa si můžeme připomínat staré známé varování – všechno je jinak. Možná ve směru hlubšího využití informatiky.

~ Proud smyslových zážitků jde tam a také zpět [3]:

„Hipokampus pracuje jako maják nebo magnetofonová smyčka. Informace, které dostal, vysílá tam, odkud přišly, hodinu za hodinou, opakovaně. Zrakové informace do zrakové kůry, té její části, která sousedí s prvotní zrakovou kůrou. Stejně to dělá s informacemi sluchovými, hmatovými a dalšími.“ s. 131

Signály jdou z očí do mozku a také z mozku do očí. Který přenosový směr je první?

~ Zvláštností je také kvalitní výsledek, který většině lidí poskytují oči. Oko je dost nedokonalým organickým optickým aparátem; v to zahrňme i nehomogenitu jeho vnitřního prostředí. Obecně se usuzuje, že dokonalý obraz dotváří mozek. Jenže, s přihlédnutím i k zvláštně velkému zornému úhlu, lze promýšlet různá další vysvětlení existence organismu.

~ Zorný úhel našeho zraku uveďme jako poslední zajímavost. Zatímco ostře vidíme jen do šířky několika úhlových stupňů, celé zorné pole nabízí lidem úhel i větší než 180°. Oko může vidět – takříkajíc dozadu. Když si člověk stoupne k rovné stěně a dotýká se jí svým nosem, hledě přímo, pak kupodivu postřehne i děj, který se odehrává kus dál od stěny. Ne snad přímo za jeho hlavou, ale i tak je zorné pole nečekaně velké. Je otázkou, zda i tento zážitek může zajistit oko. Vyzkoušejte prosím.

*

Uvedené souvislosti posuzují činnost mozku. U něho nenacházíme paměťovou kapacitu, kterou bychom vysvětlili množství nezapomenutelných informací z celého života ženy v úvodu. I další fakta naznačují, že mozek je přijímačem informací odjinud. Potřebným zdrojem můžou být další části organismu, jež by využívaly nepřístupných rozměrů prostoru. Propočítaná fyzikální nauka o vyšším počtu geometrických rozměrů Vesmíru je k tomu nachystaná – strunová teorie.

Dosud věda nezařadila informatiku jako možnost ke zdůvodnění hmotné existence. Zda se najde vědec, který dá dohromady poznatky o dosud podceňovaných záležitostech a vyhlásí je? I za cenu ztráty své vědecké pověsti. Anebo naopak.
 

Literatura:
[1] Mozek zkoumá mozek – Nikolaj Šejkov. Nakl. Svoboda, Praha 1983
[2] O čase. Einsteinova nedokončená revoluce – Paul Davies. Nakl. Motýl, Bratislava 1999
[3] Mozek a jeho duše – František Koukolík. Nakl. Makropulos, Praha 1995
 

Bohumír Tichánek
http://www.tichanek.cz/

hodnocení: 5
hlasů: 2

4 komentáře

Přidat komentář
  1. ~ Zorný úhel — celé zorné pole nabízí lidem úhel i větší než 180°. Oko může vidět – takříkajíc dozadu. Když si člověk stoupne k rovné stěně a dotýká se jí svým nosem, hledě přímo, pak kupodivu postřehne i děj, který se odehrává kus dál od stěny. Ne snad přímo za jeho hlavou, ale i tak je zorné pole nečekaně velké. Je otázkou, zda i tento zážitek může zajistit oko. Může to být nezanedbatelný argument pro posouzení světa jako – Máji, dle Indie.
    Vyzkoušejte prosím a sdělte svůj výsledek.

  2. Signály jdou z očí do mozku a také z mozku do očí. Který přenosový směr je první? První informace jde do očí zvnějšku z velké dálky jako foton.Pak vznikne teprve signál z očí do muzku(důležitá poznámka)

    1. TOMovi:
      Připomínáte uznávaný názor, že fotony dopadají do očí, a pak signál ze sítnice jde do mozku.
      *
      Jenže velmi zvláštní záležitost popisuje Koukolík. A sice, že signál se vrací z mozku do sítnice.
      „Hipokampus pracuje jako maják nebo magnetofonová smyčka. Informace, které dostal, vysílá tam, odkud přišly, hodinu za hodinou, —“
      Připomenutím obou směrů postupu signálu (ze sítnice dál do mozku a také opačně!) sleduji, jak dalece tento nečekaný způsob – duplex podporuje názor o životě ve virtuální realitě.
      Jak virtualitě, tomuto zhodnocení našeho Vesmíru, nasvědčuje matematika.

  3. Logo (z řeckého logos = slovo, řeč, zákon, pojem…) je GRAFICKÁ ZNAČKA organizace, společnosti, firmy nebo instituce(BŮH). Logo je uváděno na produktech, dokumentech a propagačních materiálech firmy, pomáhá tak identifikaci a tvoří povědomí o značce (image-building).
    Slovo je skupina hlásek (někdy jen jednočlenná) tvořící ustálený celek a mající svůj ustálený význam. Je jednotkou slovní zásoby.
    Slovo značka (neboli také značení či označení) je slovo velmi obecné povahy. Může se jednat jak o konkrétní předmět označující nějakou věc, osobu apod. nebo o grafický či písemný SYMBOL(často i o symbol vhodně kombinovaný).
    Znak je v obecném významu zástupce určité věci či vlastnosti nějaké věci.
    Znak je trvalé znamení na štítě, vytvořené podle příslušných heraldických pravidel, charakterizující zpravidla nějakou územní jednotku (obec, město, kraj, zemi, stát či jiné územní společenství), případně právnickou osobu. V češtině často dochází k záměně s pojmem erb.
    Heraldika (z latinského heraldus – herold) je pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují, určují a kreslí.

    Logo (programovací jazyk)
    Logo je jednoduchý funkcionální programovací jazyk,
    Logo je vhodným nástrojem i pro výuku a implementaci technik umělé inteligence.

    Programovací jazyk
    Programovací jazyk je prostředek pro zápis algoritmů, jež mohou být provedeny na počítači. Zápis algoritmu ve zvoleném programovacím jazyce se nazývá program.

    Programovací jazyk je komunikačním nástrojem mezi programátorem, který v programovacím jazyce formuluje postup řešení daného problému, a počítačem, který program interpretuje technickými prostředky. Programovací jazyk je vlastně soubor pravidel pro zápis algoritmu, odborně řečeno se jedná o formální jazyk.

    Počítačový program

    Počítačový program (též jen program, obecně pak software) je v informatice posloupnost instrukcí (ne nutně strojových instrukcí), která popisuje realizaci dané úlohy počítačem. Aby počítač mohl vykonávat nějakou činnost, potřebuje mít ve své operační paměti alespoň jeden program. V současné době je v počítači základním programem jádro, které řídí jeho chod a uživatel pak pracuje s aplikačním softwarem.
    Programátor je ten, kdo postupem zvaným programování implementuje výsledky návrhu projektu.
    Implementace je proces uskutečňování teoreticky stanovené myšlenky nebo projektu za účelem jejího dalšího použití. Implementaci předchází analýza zadání, plánování postupu a očekávaných výsledků. Nesoulad mezi předpokladem a skutečností může být způsoben chybou implementace nebo chybou samotné metody. Správná metoda je funkční nezávisle na způsobu implementace.

    Implementaci předchází analýza řešeného problému, jejíž výstupem je dekompozice problému na dílčí celky, které lze snadněji implementovat. Ve fázi testování implementovaného algoritmu se použijí vhodně zvolené vstupní testovací soubory dat a soubory očekávaných výsledků. Nesoulad mezi vstupními a výstupními testovacími daty může být chybou analýzy nebo implementace algoritmu (následuje opakování implementace).
    Dekompozice (rozklad) je postupná dezintegrace mrtvé organické hmoty, vrcholící mineralizací, tedy úplnou přeměnou na látky anorganické, jako je voda, oxid uhličitý a různé soli. Rozkladu podléhají jak části těl (spadané listí, mrtvé kusy kůže), tak i celé organizmy poté, co zemřou. Příčinou rozkladu jsou nejen fyzikální, ale zejména také biologičtí činitelé, kteří mrtvou biologickou hmotu konzumují.
    Algoritmus je přesný návod či postup, kterým lze vyřešit daný typ úlohy. Pojem algoritmu se nejčastěji objevuje při programování, kdy se jím myslí teoretický princip řešení problému (oproti přesnému zápisu v konkrétním programovacím jazyce). Obecně se ale algoritmus může objevit v jakémkoli jiném vědeckém odvětví. Jako jistý druh algoritmu se může chápat i např. kuchařský recept. V užším smyslu se slovem algoritmus rozumí takové postupy, které splňují některé silnější požadavky:
    Genetické algoritmy pracují na základě napodobování biologických evolučních procesů, postupným „pěstováním“ nejlepších řešení pomocí mutací a křížení. V genetickém programování se tento postup aplikuje přímo na algoritmy (resp. programy), které jsou zde chápány jako možná řešení daného problému.

    Programování je proces zahrnující činnosti od návrhu algoritmu, psaní, testování a ladění zdrojového kódu počítačového programu (software), včetně následné údržby.
    Projekt (z lat. pro-jicio, pro-iectum, návrh, rozvrh) znamená:

    Zpracovaný záměr, rozvrh nebo plán nějaké budoucí činnosti nebo jejího výsledku (stavby, stroje, organizace a podobně).
    Časově ohraničené úsilí, směřující k vytvoření unikátního produktu nebo služby.

    Vytváření projektů se nazývá projektování a člověk, který se tím zabývá, je projektant.
    Projektant(STVOŘITELÉ) je osoba, která provádí projekční činnost (projektuje) za účelem vzniku projektu.

    PS:Právě ta dekompozice je důležitá,rozšiřuje obsah Vědomí a zároveň způsobuje jeho rozpínání,poznání.(odstředivá vědomá síla,která rozděluje)
    Dostředivá síla,která všechny a všechno spojuje,je všudypřítomná.Proto je 27krát rychlejší než světlo.
    „Vidím“ to spojení.Tento „zrak“ je mnohem rychlejší,než lidská mysl.

    Nedávno jste se zeptal,jestli lidské oko přijímá nebo vysílá.
    Obraz,který vidíte lidským okem,je signál -projekce Vědomí.
    „Veškerá fyzika tohoto světa je o síle kmitočtů.“
    Vaše bodové vnímání je správné.Mozek člověka je nástrojem,
    je ovlivňován přes srdeční sval,včetně dechu.
    (mám zkušenosti,nebo např.http://www.makon.cz/zivotopis.html
    „Esesák, který vedle něj v tratolišti krve dobíjel umírajícího vězně, totiž Karlu Makoňovi řekl, že stejný osud za chvíli čeká i jej. Mladý student bez výčitek a sebelitování přijal nevyhnutelnost smrti a zcela se vzdal vlastního života. Zemřel vnitřně dříve, než mohl zemřít fyzicky. Když esesák napřahoval vraždící ruku, Karel Makoň se stal bez vlastního vědomí neviditelným. Zatímco dozorce náhle zbledl a utekl, Karel Makoň se probral z šoku…“
    (projekce zevnitř toho esesáka ovlivněná Stvořitelem,nikoliv zmizení p.Makoně)
    Mnohokrát v životě něco hledáme a máme to přímo před nosem.:))

    PS2:Dekompozice (rozklad) pomocí implementace je důležitá.
    A následné spojení pomocí lásky bezpodmínečné-v mysli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017