Pokračování duchovních zákonů v Evangeliích (3.)

/Upraveno a doplněno 8.2./

ruce-pri-modlitbe
21. Jak se modliti podle Ježíše. (Lk 11,1-4, Mt 6,9-14)

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
(Stvořiteli nás lidí, který jsi i mimo hmotnost)

Tvé jméno budiž svaté, (také posvěť se jméno Tvé)
(neboli pojem svatý budiž vyhrazen jen pro Tebe nebo související s Tebou)

přijď Tvé království,
(nechť se země stane odrazem duchovního ráje ve hmotnosti)

Staň se vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi,
(nechť se duchovní zákony stanou žitými i na zemi)

Náš denní chléb dej nám dnes, (chléb náš vezdejší dejž nám dnes)
(požehnej našemu úsilí o živobytí pro tělo)

A odpusť nám naše viny,

Jakož i my jsme odpustili těm, kteří se provinili proti nám,
(připomínán zákon přitažlivosti stejnorodého: jakou měrou měříte, takovou bude měřit Věčnost vám)

A nevydej nás v pokušení (neuvoď nás v pokušení)
(zmatečné překlady ze staré aramejštiny přes několik jazyků, které mohou udělat dojem, že se dotyčný modlí k původci pokušení. Tato věta narušuje vibraci Otčenáše. Bůh ani v pokušení neuvádí, ani vzniku pokušení nebrání. To člověk má v „popisu práce“ projít nepoškozen pokušeními Satana. Ten zase má v „popisu práce“ zkoušky vyspělosti a víry činit.)

Správně tedy je tedy prosba:

nechť nepadneme v pokušení (podle Abdrushina)
já osobně se modlím: A PROVEĎ NÁS POKUŠENÍM, v kteréžto formulaci je skryta i prosba o pomoc vedením světlým skrze nástrahy

ale zbav (vysvoboď) nás od zlého.
Opět nedokonalost překladu. Starořečtina má na rozdíl od češtiny pro „zlo“ tři pojmy. Slovo použité v řeckém Otčenáši je v ní používáno v souvislosti se zlem v člověku. Nikoliv ve smyslu typu: nechť nejsem nemocen, postižen neúrodou apod.

Proto podle smyslu je správný překlad věty:
ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO V NÁS,

Neboť Tvoje je království, moc i sláva na věky.
(Tímto dodatkem identifikujeme toho, ke kterému se modlíme, tedy Podstatu světa.)

22. Správné směrování úsilí v života směřuje k rozvinutí ducha v člověku.
(Mt 5,19-34)

Ježíš: „Neukládejte poklady na zemi, kde je ničí mol a rez. Ukládejte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají!“

Poklady uložené v nebi jsou to, co uložíme v duších jiných a ve vlastní duši, neboť tyto přetrvávají dobu trvání země. Poklady v duších jiných jsou pomoci a služby bližním, poklady v duši vlastní je vše, co člověk udělá z lásky k Bohu pro něj. Neboť vlastností živého Boha je to, že od člověka nic nepotřebuje. Jestliže mu tento z lásky k Němu něco dá, Bůh stejnou měrou vrací jeho duši po celou věčnost.

Ježíš: „Světlem těla oka je (duchovní) oko. Je-li tvé oko čisté (nezkalené hříchem), celé tělo bude vnímat Světlo. (Podstatu světa.) Je-li tvé oko zakaleno špatností, celé tvé tělo (duše) bude vidět tmu.“

Neboli jen čistá duše je schopna vnímat síly Čistoty, které pohybují dokonale seřízenou realitou. Viz kázání na Hoře, čistého srdce živého Boha viděti budou. Kdo tedy očistí duši a její orgány, vidí síly Stvořitele ve své činnosti.

Ježíš: „Dvěma pánům, Bohu a majetku, nelze sloužit.“

Nelze si jako životní cíl dát současné hromadění majetku a slávu v hmotném světě a službu Bohu neboli hledání a žití duchovních zákonů. Nejprve je třeba tedy hledat to, co je správné z hlediska věčnosti a naplňovat to, tedy hledat Spravedlnost, a pak teprve se starat o živobytí a oděv. „Hledejte především království nebeské a ostatní vám bude přidáno. Zajisté ví Otec, co potřebujete.“ Ježíš výrokem upozorňuje na pořadí priorit v životě.

23. Není prozíravé posuzování nedostatků druhých. (Mt 7,1-6)

Ježíš: „Nesuďte, abyste nebyli (Bohem) souzeni.“

Neboť jen síly Boha znají konkrétní inkarnační učební zadání jiných lidí v jejich pozemském životě! Jen v kontextu tohoto zadání je možné činy jiných hodnotit! Kdokoliv z lidí jiné posuzuje, staví se tím do role Vševědoucího ve všech úrovních a aspektech stvoření a tím se vlastně nevědomky rouhá.

„Nedávejte psům, co je svaté (zakotvené ve věčnosti) a neházejte pely sviním.“

Zákony věčnosti se nesdělují těm lidem, kteří zatím žijí jen jako živočišná těla. (Spící duch.) Takoví „živočichové“ nejsou z podstaty věcí schopni vnímat a pochopit zákony čistoty a věčnosti. Nemají otevřené duchovní oko (věčnosti). Ti, kteří by se takové pokoušeli obdarovat pojmy z dimenze čistoty, riskují, že tito duchovní slepci pravdy věčnosti pošlapou a tím se karmicky zatíží i s jejich neuvážlivými předkladateli.

24. Kdy jsou Bohem vyslyšeny prosby. (Mt 7,7-12)

Ježíš: „Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.“

Na počátku všech proseb musí být chtění neboli úsilí. K naplnění proseb je ale navázáno plnění jiných duchovních zákonů. Na prvním místě je to uskutečnění synovství k Otci, neboli žití vůle Stvořitele. Tedy oživení vlastního ducha. Kdo jinak Otce „nezná“, nemůže k Němu mít prosby jako syn. Na druhém místě je to chování k druhým lidem. Kdo jiným jejich prosby neplní, nemůže podle působení zákona přitažlivosti rovnorodého očekávat, že Otec mu bude jeho prosby naplňovat. Za třetí je to skutečnost, že Otec neuskuteční člověku takovou prosbu, která by dotyčného vystavila riziku z hlediska věčnosti, které by ve stupni své zralosti nezvládl. Proto o prosbách nejlépe radí Abdrushin a mnohá indická učení, která doporučují o nic neprosit. Jen děkovat. I Ježíš říká „zajisté ví Otec, co potřebujete“.

25. Je moudré odmítnout pohodlnost v životě. (Mt 7,13-14)

Ježíš: „Vcházejte těsnou branou; prostorná je brána a široká je cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří tudy vcházejí.“

Rozvoj ducha směrem k Bohu je vždy namáhavým úsilím, které není doprovázeno viditelnými úspěchy životními. Pomocí této rady jako nástrahu odhalíme lákání typu: Snadno a rychle! Levně a kvalitně! Mnoho lidí volí cestu pohodlného duchovního spánku. Ježíš varuje Boha hledající před „duchem“, jímž se řídí většina.

26. Kritériem pro rozlišování kvality proroků jsou následky jejich slov. (Mt 7,15-20)

Ježíš: „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouše beránčím a uvnitř jsou to draví vlci. Po jejich ovoci poznáte je. Což se sklízejí hrozny z trní nebo z bodláčí fíky?“

Je nástrahou pro hledající, že se objevuje mnoho navenek líbivých teorií. Vždy slibují nekvalifikovaným kdeco. Neomylnou metodou, jak prohlédnout správnost hlásaného, neboli zda zkoumané je v řádu nebo mimo řád stvoření, je pohlédnout na následky. Neboť zákon setby a sklizně je ve hmotnosti nezadržitelný. Vtipnou aplikací této pravdy jsou nápisy na zadní části vozidel: „Co neubrzdíš, neukecáš!“ Ani falešní proroci nejsou schopni dlouhodobě zakrýt vynořující se následky svých vadných přístupů.

27. Následnictví Ježíšovo není determinováno příslušností k jakékoliv organizaci. (Mt 7,21-23)

Ježíš: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“

Ježíš nepřišel proto, aby se mu kdokoliv klaněl, ale proto, aby ukázal cestu k Bohu a odhalil plně Řád stvoření. Kdo ukázané činí, neboli naplňuje vůli boží, jde v Jeho stopách a zákonitě dojde do stejného místa. Výsledek špatné cesty je neodvislý od toho, zda jdoucí po ní se k Ježíši slovy hlásí či nikoliv. Neboli dokonalá božská Spravedlnost nebere na zřetel slova, rasu, typ víry, ale jen kvalitu konání.

28. Rozhodující pro správnost pojetí života je správnost prvního principu. (Mt 7,24-29)

Ježíš: „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, je podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Bláznivý postavil svůj dům na písku a jeho pád byl veliký.“

Rozhodující pro celý následný sled myšlení je první princip. Je to jako zapínání kabátu. Zapne-li člověk první knoflík špatně, následně může dělat cokoliv, a kloudného se nedobere. Prvním principem, onou skalou v podobenství, je správné pojetí Boha! Ježíš jej představuje jako analogií s Otcem (tj. člověka milujícího), tak v ukázání Boha jako Podstaty světa (tj. Sílu svět řídící). Jinými slovy představuje učedníkům Hospodina jako Prasílu vším pohybující, jako Lásku ke všemu existujícímu vyvíjejícího, jako Harmonii vše existující pojící. Člověkem je tato spojitost všeho se vším vnímaná jako Spravedlnost zakotvená ve věčnosti. Jen na takto pojatém principu Boha zakotvené stavby představ o světě jsou pevné.

29. Uzdravování z jakékoliv nemoci je možné a zdrojem energie k uzdravení je převod energie z nehmotných úrovní reality. (Mt 8; Mt 9;)

Ježíš uzdravuje malomocného: Chceš být čist? Ježíš vztáhl ruku a řekl: Buď čist!

Ježíš uzdravuje setníkova sluhu: Setník říká, řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven. Tak velkou víru jsem nenalezl v Izraeli u nikoho, říká Ježíš. Jdi, jak jsi i uvěřil, tak se i staň!

Petrova tchýně ležela v horečce. Ježíš se dotkl její ruky a horečka ji opustila.

Uzdravení dvou posedlých, kteří vystoupili z hrobů a ohrožovali okolí. Ač nechtěli být uzdraveni, Ježíš je obsedající temné duchy připoutal ke stádu vepřů, které v důsledku toho zešílelo.

Uzdravení ochrnulého na lůžku. Ježíš: „Odpouštějí se ti tvoje hříchy.“ (Které byly příčinou jeho ochrnutí.) Ochrnulý vstal a odešel domů.

Vzkříšení dcery Jairovy. Ač byla zdánlivě mrtvá, Ježíš ji vzal za ruku a ona vstala.

Uzdravení ženy trpící krvetokem, jež se nenápadně s dobrým úmyslem dotkla Ježíšova roucha. Ježíš to zaznamenal a po rozpoznání úmyslu ji řekl: „Tvá víra tě uzdravila.“.

Uzdravení dvou slepců. Ježíš: „Věříte, že uzdravení mohu učinit?“ Ano, věříme. „Podle vaší víry se vám staň!“

Ježíš obcházel všechna města a vesnice, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc. Z uvedeného plyne, že dostatečným množstvím duchovních energií je možné ovlivňovat i průběh zákonitých procesů v rovině hmotné reality. Neboli je možné se souhlasem božím myslí ovlivňovat i přírodní zákony. Z toho plyne, že i hmotná realita je spojena s procesy a ději v rovině energií duchovních.

30. Nelze nic a nikoho proklít, tím méně jménem Ježíše Krista!!! Jednalo by se o tzv. černou magii neboli o těžké karmické zatížení.

Prokletí fíkovníku je Matoušem i Markem na rozdíl od Lukáše špatně pochopeno a zapsáno. (Mt 21, 18-20; Mr 11, 12-20; Lk 13, 6-9)

Podle zmatečného zápisu je tam napsáno: „Když se Ježíš vracel do města, měl hlad. Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenašel jen listí.“ Potud správně. Nyní ta chyba evangelistů. Ježíš měl dle nich říci: „Ať se na tobě nikdy neurodí ovoce! A ten fíkovník najednou uschl.“ Ale ve skutečnosti to bylo tak, že Ježíš viděl, že strom je nemocný a jen si povzdechl: „Z tebe již nikdo ovoce jíst nebude!“ Příště, když šli učedníci kolem, fíkovník byl uschlý. To už je zapsáno správně.

„Ti, kteří mají oči a nevidí a mají uši a neslyší“ tomu ovšem rozuměli a scholastici dodnes chybně vykládají, že Ježíš proklel fíkovník. Ale já vidím, že je absolutně vyloučeno, aby Syn boží proklel cokoliv živého!!! Dávám před tváří Nejjasnějšího svůj krk a spasení za toto tvrzení. Neboť podle zákonů Ducha je vyloučeno, aby SÍLY DUCHOVNÍ DIMENZE MOHLY BÝT KÝMKOLIV POUŽITY K NEGATIVNÍMU CÍLI! Vlastně k zabití! To lze jen černou magií a jen krátkodobě a s těžkým karmickým následkem.

Zmatenost tohoto jednoho evangelijního zápisu pokračuje i dále: „Amen pravím vám, budete-li mít víru a nepochybovat, i kdybyste této hoře řekli: zdvihni se a vrhni se do moře, stane se to!“ A ptám se scholastiků: stalo se to už někdy? Nestalo! A NESTANE! Protože síly Živoucího sice skutečně mohou nastoupit za silné víry ke změně pohybu sil hmotnosti, ale jen v pozitivním směrování!!! Tím myslím třeba to, že když bude na někoho obrazně řečeno padat hora, komu to vůlí boží není určeno, a on s pevnou vírou hoře řekne: „Zastav se!“ Stane se. V takto se dějících anomáliích chodu přírodních sil spočívá podstata všech zázračných zachránění až dodneška!
 

MVDr. Josef Staněk

hodnocení: 5
hlasů: 2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017