PRAVDA, aneb co je 1. zasvěcení

Kolem sebe se neustále setkáváme s myšlenkami, podněty, zprávami a informacemi všeho druhu.

Informace jsou ale něco jiného, nežli je energie. Jsou systémem, který je nadřazen energetickému poli.

V mnoha rádoby duchovních knihách se mluví pouze o energii a vůbec se mezi informacemi a energetickým polem či tokem nerozlišuje. Svědčí to o jejich nekompetenčnosti a neznalosti problémů. Ponechme tedy tyto „duchovní“ knihy zatím zcela stranou, neboť se jedná vskutku o cosi, co nestojí ani za zmínku. Vždyť i věda od té doby pokročila tak, že dnes je již v novém paradigmatu světa (platí od roku 1992) jasně definován termín informace.

Pokud se tedy zaměříme na informaci jako takovou, tak můžeme zkonstatovat, že má mnoho zajímavých vlastností. Především je velice variabilní. Vytváří mnoho vrstev, které se od sebe velmi odlišují.

pcPrvní vrstvou jsou DATA jako taková. Tento pojem je velmi dobře znám a s rozvojem počítačů vešel do vědomí téměř všech lidí.

Data představují zcela pasivní informaci, která se používá pro „uchování“. Jde o informace, které mohou být značně rozsáhlé a mohou zahrnovat značné množství informací. Samy o sobě ale jsou nepoužitelné, pokud nemáme „klíč“ k jejich dešifrování.

V běžném životě jsou na jejich roveň postaveny všechny operace, které se v početní hantýrce nazývají – kupecké počty.

Proto mnozí lidé tento systém „nízké“ matematiky ani za matematiku nepovažují. Odkazují na to, že matematika je cosi, co je založeno na zcela jiných základech (jsou míněny úvahy), nežli je systém „kupeckých počtů“, který vnímají jen jako nezbytný základ, či lépe řečeno předpoklad, pro matematickou činnost.

Data lze různě přeskupovat. Vytvářet z nich skupiny. Nebo je možné je všelijak zaměňovat na základě „klíče“. Vytvářet z nich řady nebo matice či dokonce prostorové útvary. Jsou zcela variabilní a je možné s nimi nakládat dle libosti.

Druhou vrstvou je program. Tady jsme u něčeho zcela jiného. Informace na této úrovni dokáže již „pracovat“ s informacemi na nejnižší rovině, tedy DATY. Informace – program je schopná mnoha věcí. Nejen, že dokáže pracovat s posloupností dat, ale dokáže se na základě jistých situací i rozhodnout o dalším postupu. Dokáže dokonce toto rozhodnutí dodatečně korigovat a pak se rozhodnout. Jde o tak zvané nepřímé adresování, kde dopředu není znám výsledek konečného postupu, ale ten se zjistí až v průběhu operace a je závislý na vnějších komponentech, které přímo nesouvisí s programem. Ano, je to známkou určité inteligence. Jde ovšem o strojovou inteligenci, která se nemůže s lidskou poměřovat.

Na základě těchto informací – programů je založena celá síť počítačů a výpočetní techniky. Co vše dokáže, toho jsme svědky všude kolem nás.

Třetí vrstvou je pak myšlenka. Jde o dosud nejvýše postavenou strukturu informací, jež byla pochopena současnou vědou. I když zdaleka nejde o nejvyšší příčku, kterou informace zaujímají, je i tato zcela ohromující. Vedle dosavadních schopností se zde začíná uplatňovat již i schopnost tvorby. Napřed si ale musíme ujasnit, o co jde.

Myšlenku jako takovou si můžeme představit jako „program“, který není vázán na nosný zdroj (počítač). Jako cosi samostatného, na zdroji nezávislého a zcela autonomního systému, který navíc je nejenom nezávislý, ale za své považuje veškeré prostředí, v němž se nachází.

Program mimo počítač (nebo své působiště) je ničím. Ani vlastně mimo něj nemůže existovat ve své činnosti. Může být pouze sdělován (na příklad písemnou formou) ale nemůže být činný. Jeho světem je pouze prostředí, kde může existovat ve smyslu činnosti, tedy počítač či jiné zařízení na obdobné úrovni nebo obdobném principu.

Myšlenka je ale čímsi, co může být „domovem“ ve veškerém nám známém prostředí ve smyslu činnosti. Její působnost se značně rozšiřuje a tím, že není vázána na zdroj, je velmi variabilní a zároveň má i schopnost existence všude, v celém nám známém prostoru.

Od programu se odlišuje hned dvěma základními vlastnostmi.

Řekli jsme si, že uvažujeme jenom základní, tedy nejspodnější vrstvu informací, které dosahují vlastnosti myšlenek. Přesto ale mají již několik vlastností, které je spojují s oblastmi vyššími. Jde o systém zachování sebe sama a systém tvorby.

Obě vlastnosti jsou životně důležité i pro tuto nejspodnější vrstvu myšlenek a její činnost.

Lze prohlásit následné:

Myšlenka (informace) je nezničitelná ve své podstatě. To, jestli tu kterou myšlenku (informaci) vnímáme, žijeme jí, či si jí vůbec nevšímáme, nemá žádný vliv na její existenci. To jen my jí jsme schopni akceptovat, ignorovat nebo třeba ani nepoznat. Myšlenka existuje nezávisle na naší vůli. Je a trvá.

Co se ale stane, když ji akceptujeme. Když ji necháme vstoupit do našeho vědomí?

Tady musíme rozlišit několik stavů.

  • Především je to stav, kdy k nám tato myšlenka vstupuje. Je již jako taková hotová a celistvá. Proto má tuto schopnost (šířit se).
  • Tuto myšlenku můžeme rozvíjet a doplňovat dalším potenciálem a vytvářet z ní cosi, co je bohatší a krásnější. Také ale ji můžeme rozvíjením ve smyslu destrukcí činit nejen méně krásnou, ale dokonce zrůdnou.
  • Myšlenku jako takovou nemůžeme prozatím vytvořit, můžeme ji pouze dovytvářet.

Pokud se podíváme na další fenomén, kterým je tvorba, pak lze prohlásit následné.

Veškerá tvorba je umožněna pouze skrze myšlenky. Jsme pomýlení v tom, že se domníváme, že tvoříme sami ze sebe. Vždy a ve všech případech tvoříme skrze myšlenky. Ať vytváříme cokoliv, tak vždy na počátku je myšlenka. Tato myšlenka je dvojí povahy.

První typ myšlenky je ten, který je charakterizován našim životem jako „dělání“. Napřed něco chceme (jakoby jsme měli plán) a to něco máme v mysli, tedy je to myšlenka, která stojí na úsvitu naší tvorby, našeho „dělání“.

Druhý typ je něco jiného. Jde o myšlenku, kterou nemůžeme realizovat svým přímým „děláním“. Jde o obecnější postoje, o myšlenky ve vztahu k jiným lidem, o systém myšlenek, jež se dotýkají PRAVDY či společnosti, jež řeší či mají řešit cosi nadčasového nebo prostorově velkého a podobně.

Tímto druhem myšlenek se budeme zabývat především. Ale ať už jsou to myšlenky toho či onoho druhu, tak se ale mnozí domnívají, že jsou to jejich myšlenky a tedy i jejich tvorba.

Opak je ale pravdou.

Myšlenku člověk nedokáže stvořit, on ji dokáže pouze rozvíjet. Ovšem její aktivní rozvíjení také nedokáže každý. Dá se říci, že člověk je pouze přijímačem toho kterého myšlenkového proudu a jeho realizátorem ve hmotnosti. Jen výjimečně je také i jeho strůjcem, či lépe řečeno jeho spolutvůrcem, neboť základ myšlenky byl dán již dávno před ním.

Lidská myšlenka jako taková existuje. Myšlenku můžeme pouze přijmout, nebo odmítnout. Mnozí budou s tímto tvrzením na štíru. Domnívají se totiž, že jsou to oni, kdo myšlenky stvoří a následnou tvorbu, jež je tvořena skrze ně, přičítají tak plně a jen sobě.

Je to způsobeno především tím, že lidé se neuvědomují ve své podstatě, tedy v Duchu, ale ani ne v mezistavu, tedy v Duši, ale v Těle.

Tím pochopitelně nejsou schopni postřehnout, že jejich myšlenkový potenciál není z jejich produkce, ale jedná se o převzatý potenciál čehosi jiného. Jde o výsledek činnosti Myšlenkového vesmíru, a tím o cosi, co je hodně od nich vzdáleno. Oni sami myšlenku víc pociťují ve smyslu její astrální energie, tedy v tom, že je jim cosi milé či nemilé, nežli v ryzí myšlenkové, tedy informační podobě.

Protože nevidí zdroj této myšlenky v Myšlenkovém světě, ale pouze její dopad v Astrálním světě a to svým pociťováním, nemohou ani rozlišit zdroj této myšlenky či myšlenkových proudů.

Proto jsou ve vleku převažujících myšlenek a jsou jimi vlastně řízeni.

Napřed si ale musíme ujasnit rozdíl myšlenky ve smyslu informace a myšlenky ve smyslu dopadu do astrality a tím i její energii.

Myšlenka je tím, co představuje základ. Můžeme si to přirovnat k záření, které naprosto vše proniká a vším prochází. Takové záření skutečně existuje a jedná se o neutrina. Produkuje je i naše Slunce. Přijmeme-li tedy tuto tezi a myšlenku si připodobníme k tomuto vše pronikajícímu záření, tak vidíme, že myšlenka je naprosto všude. Na rozdíl od záření, které projde a pak není, je myšlenka přítomna stále. Můžeme si to představit jako stojaté nebo rezonující záření. Myšlenka je ale čistá informace. Nejedná se tedy o energii. Jde jen a jen o informaci. Jako taková má tedy nekonečnou rychlost a všudypřítomnost.

K tomu, aby mohla být činná, je zapotřebí nějakého prostředníka. Tímto prostředníkem je energie ve své základní podobě. Teprve ona tuto informaci do sebe přijme a přijatý obsah této informace je schopna dále zpracovat. O tom, jak se dále projevuje ve směru k Hmotě, si ještě řekneme. Napřed se ale ještě vrátíme k právě řečenému. Je nutné si zcela ujasnit tento princip. Jinak hrozí nedorozumění.

obrazekVe své přednášce v Praze z roku 2006 jsem tento stav vysvětloval na obrázku, jenž je zobrazen s tímto textem stránky.

Na obrázku je znázorněn v astrálním světě útvar, v jehož horní části je cosi, co je označeno za řídící složku. Jde o graf, tedy o symbol. Navíc je zapotřebí, aby vše bylo dobře viditelné, proto tento útvar je tak velký, že zaplňuje celou úroveň Astrálního světa. Ve skutečnosti je ale takových útvarů v Astralitě nepřeberné množství a jejich počet je ohromující.

Co je tedy první stupeň zasvěcení?

Je to pochopení a akceptování několika základních pravd sám v sobě. První a nejdůležitější pravdou je skutečnost působení pravdy tedy informace, tak jak jsem zde naznačil.

Pro lepší pochopení to budu někdy demonstrovat i názorněji a to na příkladech ze života.

Máme tedy určité tvrzení. Toto tvrzení – informace je základní a pravdivá. Sama o sobě ale ještě nic neříká. Spojíme ji s „balíkem“ emoční energie a pošleme do světa. Na příklad to může být přání úspěchu pro kamaráda.

Tady je nutno si uvědomit, co to vlastně ono přání je. Jde o informaci podloženou emoční energií. Jak si to máme představit?

Představme si to a vysvětleme si to na lidském komunikačním prostředku, tedy na řeči.

Řeč obsahuje slova. Je jich několik desítek tisíc. Tato slova my netvoříme, my je jen používáme. Podobně pracujeme se základními myšlenkami. Slovo samo o sobě je čistou informací. Je tedy podobno základním myšlenkám, které jsou také čistou informací. Nyní slova spojíme do věty. Totéž děláme se základními myšlenkami. Vzniká ale cosi víc, nežli jen to, že se spojí slova. Vzniká význam, děj, či jinak řečeno, vznikne informace, která je doplněna tak, že má k sobě přiřazen další blok, kterým je emoční vyjádření. Má tak k sobě přiřazenou energii, která je činná.

Na této úrovni komunikují lidé. Oni si neuvědomují a nerozlišují stav čisté informace a informace doplněné touto energií. Mají pocit, že to tak prostě musí být a dále o tom nikdo nepřemýšlí. Proto se také domnívají, že myšlenky vytvářejí. Nejsou si vědomi toho, že je spolu pouze kombinují a doplňují oním emočním balíkem, který je pak činný v mnoha směrech.

Tento emoční balík je pak oním „požehnáním“ či oním „prokletím“, které někdo vyslovuje a tím i vytváří. Tato emoční část je činná, neboť jde o energii.

Samozřejmě za uvedenou kombinací slov ve smyslu věty stojí nejen onen blok emoční energie, ale také další informace ve smyslu čisté informace. U tohoto jevu se musíme poněkud pozastavit. Mnozí lidé totiž tyto stavy nejen nejsou schopni vnímat, ale ani nejsou schopni jim porozumět ve smyslu jejich existence.

Vezmeme si na pomoc naší známou řeč. Obsahuje slova. My tato slova kombinujeme a vytváříme z nich věty. Každá věta by ale šla nahradit jediným výrazem, jediným slovem. Neděláme to proto, že v takovém případě bychom už nevystačili s kombinací několika desítek tisíc slov, neboť množství takovýchto nových slov (výrazů) by přesáhlo únosnou míru.

V myšlenkovém světě nám ale nic nebrání v tomto postupu. Právě naopak. Zde máme k dispozici nepřeberné množství myšlenek. Jde o ony základní myšlenky, které kombinujeme tak, že vytvářejí základ pro uchycení emočního balíku, ale i pro daleko komplikovanější stavy. Jedná se o ucelené myšlenky. Ty jsou už dávno hotové a připravené k použití. My ale svým omezeným vědomím nejsme ještě schopni tyto myšlenky uchopit jako celek.

Takže co se to vlastně děje.

My sestavíme větu ze slov. Tedy ze základních myšlenek. Pokud ji nevyslovíme nahlas, pak jsou to jen ony základní myšlenky. Pro lepší pochopení ale budu nadále uvažovat s tím, že myšlenky vyslovujeme, respektive zapisujeme jako slova. Tato věta ze slov ale představuje kombinaci na myšlenkové rovině, která již existuje a vždy existovala a to v čisté podobě.

Tak jak se k sobě řadí slova a vytváří se jistý děj, tak se k sobě skládají ony čisté myšlenky, které stojí za větou, a také se z nich vytváří děj. Tento nový děj je ale na daleko vyšší rovině, nežli děj odečtený pouze ze základních kombinací slov ve větě.

Je jasné, kam mířím.

Jsou lidé, kteří přečtou knihu, a ona jim nic moc neříká. Čtou totiž pouze v prvé rovině. Nevidí nic za kombinacemi vět či myšlenek, jež tyto věty přitahují, či spíše, s nimiž rezonují.

Jsou lidé, kteří přečtou totéž, a jsou v úžasu nad tím, co se dozvídají. Oni jsou schopni odečíst to, co není napsáno, a co je skryto za celým systémem slov, respektive základních myšlenek, které na ně pouze odkazují.

To jsme pouze u dvou rovin. Základní a první, která je za ní. Ve skutečnosti je takových rovin více. Proto mystik vidí v napsaném textu cosi, co tam nevidí pokročilý, ale pouze hledající člověk, a ten zase ještě vidí víc, nežli pouhý materialista, který čte jen slova.

Z uvedeného plyne další skutečnost.

Pokud budu schopen rozumět myšlenkám na úrovni složitější, nežli je jenom prostá věta, pak budu schopen k nim i připojit odpovídající energie z Astrálního světa. Tím dosáhnu toho, že má myšlenka bude mnohem průraznější, nežli myšlenka, jež je odvozena pouze ze základní roviny. Pokud ale to bude myšlenka, která je odvozena ještě ze složitějších pater původních myšlenkových struktur, pak její razance pomocí energie k ní připojené bude obrovská.

Příkladů máme v životě mnoho. Jsou jimi myšlenky všech významných myslitelů našeho národa, které tento národ vytvářely a tvarovaly. Myšlenky Husa, Komenského, Masaryka a dalších jsou jen zlomkem toho, co zde tyto myšlenky znamenaly a znamenají.

Nyní se opět vrátíme k tomu, co tu bylo již řečeno na předchozích stránkách.

Co je tedy první stupeň zasvěcení?

A jsme opět o krůček blíž k tomu, abychom to pochopili. Už tušíme, že to bude cosi, co souvisí se základním stavem myšlenek, jež jsou rozvinuty do stále větších kombinací a tím i krás, které tím automaticky vytvářejí.

Je jasné, že myšlenka, která je zachycována na základě kombinací myšlenek předchozích, tedy myšlenek primitivnějších, musí splňovat určitá kritéria.

Především není možné, aby tato myšlenka byla zachycena a zpracována v případě, že podřízené myšlenky, které by jí mohly vyvolat, si vzájemně protiřečí.

Pak takováto myšlenka na vyšší úrovni není vůbec zachytitelná.

Takže.

Náš svět je vybudován na úžasném a naprosto nepřekonatelném Božím plánu. Pokud budu chtít se k němu alespoň částečně přiblížit a do něho proniknout, pak nemůžu používat něco, co mi v tomto úsilí nejenom zbraňuje, ale dokonce mi to naprosto znemožňuje. Tím něčím je LEŽ.

Každý z nás se nacházíme na své úrovni poznání. Pro každého z nás je úroveň poznání odvislá od našeho stupně vzestupu a výstupu na naší Cestě hmotností zpět k Bohu.

Na své cestě, lépe řečeno, na své úrovni poznání tedy musíme mít vybudován náš základ pouze na Pravdě. Pokud používáme Lež, pak nemůžeme vědomě se ze své úrovně dostat výš. V tom případě nastupuje náš velký učitel, kterým je KARMA a ten nás i proti naší vůli bude konfrontovat se životem tak dlouho, až porozumíme a Lež, kterou na své cestě jsme dosud používali, odložíme. Tím pro nás vznikne předpoklad postoupení o něco výše a pojednou při pohledu zpět vidíme přímo dětinskost svého počínání v tom, že jsme si chtěli touto lží pomoci. Jsme ale na poněkud vyšší rovině a zde jsou jiná lákadla a jiné svody. Opět zde nastupuje Lež jako prostředek snadného obejití mnohých věcí. Nastane totéž co v předchozím kole, pokud jí přijmeme. To se bude odehrávat tak dlouho, až Lež jako takovou definitivně odvrhneme a již nikdy ji nebudeme používat. Tím se automaticky dostáváme do stavu nejvyššího možného zření myšlenek a informací, jež jsou nám k dispozici na našem stavu bytí. To mnohdy bývá velký skok, dokonce tak velký, že ve svém skrytu ukazuje i další, byť zatím mlhavý, výhled na myšlenkový potenciál, do něhož teprve směřujeme. Přesto, alespoň v základu, ho již nejen tušíme, ale mnohdy i odečítáme.

Tomuto stavu se říká – NAHLÍŽENÍ DO AKÁŠI.

Konečně jsme se tak propracovali k tomu, co jsme na začátku avizovali.

Propracovali jsme se k PRVNÍMU STUPNI POZNÁNÍ.

Zde chci ještě znovu poukázat na velikána našich dějin a to na mistra Jana Husa.

On razil tezi:

  • MILUJ PRAVDU.
  • ŽIJ PRAVDU.
  • BOJUJ ZA PRAVDU.

Upozorňuji, že jde o stupně zasvěcenosti (tedy skutečného poznání). My jsme zde v tomto pojednání mluvili pouze o prvním z těchto stupňů a to o stupni MILUJ PRAVDU.

Ostatní jsme neprobírali.

I tak je to pro mnohé velmi pracné. Jde totiž o to, že je nutné jednoznačně opustit cestu, na které se nacházíme (materialistické požitky) a začít žít skutečný život, pro který jsme byli určeni, nebo lépe řečeno, který jsme si určili při našem vstupu sem do Hmotného světa.
 

Antonín Mareš
http://www.rozpravy.cz/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.7
hlasů: 3

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016