Pro někoho by mohl být zázrak, když by česká fotbalová reprezentace postoupila, po nevydařeném začátku kvalifikace, na mistrovství světa v kopané do Ruska. Některá matka by lomila rukama nad zázrakem, že její šestnáctiletá dcera otěhotněla, ač se dušuje, že žádného muže neměla. A snažila by se ji odklidit někam na venkov a sehnat ji nějakou partii, třeba i sňatkem se starším mužem. Či někdo by jásal nad zázrakem, že jeho syn či dcera, s obtížemi prolézající střední školou a s bídnou maturitou, se dostal na vysokou školu. Nejvyšší autorita církve katolické vyhlašuje „svatořečení“. Oj, to je velká sláva a někdy se za tím skrývají i zázraky, které se však předem, než k tomu vyhlášení svatým /svatou/ dojde, silně prověřují. Zadal jsem heslo „zázrak“ do vyhledávače a hle, přibližný počet výsledků: 5 440 000! Kdybych je chtěl všechny pročíst a jen se nad nimi zamyslet, tak by se mohlo stát, že můj důchodový věk nebude již o ničem jiném.
Lidé docela běžně a rádi věří, že životy svatých mužů a žen jsou provázeny zázračnými událostmi. Může to být i pravda. Obrovským, ne-li největším zázrakem je však to, že Bůh přichází do hmotného stvoření ve formě člověka, ve formě lidského ztělesnění Jeho tvořivé síly. Jak by to šlo vyjádřit barvitě? „Oceán Boha se vlil do šálku na čaj a vstoupil mezi lidi jako Mistr, přinášejíc s sebou nejvyšší lásku a milost sebe sama, dělíce se o ní se všemi, kteří mají upřímný zájem.“ I ze stavu totálního pohroužení duše do světa hmoty se tato Božská podstata člověka postupně obrací k Bohu. To je až zázračný zákon evoluce duše. Syn Boží, Mistr, postupně přivádí člověka – od narození duchovně slepého – k možnosti duchovního nazírání, což mu umožní velmi jasně vidět svět a jeho iluzornost. Vidět ho v pravdě. Nabízí tedy především i cestu, východisko z této situace – je jí cesta k Bohu. A to je ten největší zázrak, jaký se duši v jejím ne lehkém putování může stát.
Ale lidé, ruku na srdce, ti mají sklon podivovat se nad zázraky, které se omezují na materiální úroveň. Jak by někdo tvrdil, že přijal milost Boží a jeho duše již v tomto životě vystupuje do vyšších oblastí – jak v ty oblasti vůbec věříme – budeme o takovém člověku možná tvrdit, v tom slušnějším případě, že je požehnaný, nebo že má velké štěstí, ale později na to asi zapomeneme. Vždyť takový člověk nevystoupil s ničím, co by ukázal s pompou, jako show, která má přesvědčit a kterou by měly snad i přenášet slovutné komerční televizní stanice? Někteří intelektuálové by dokonce nad takovým tvrzením, jeho interními zkušenostmi, mávli rukou a svedli to až na kvalifikovanou deformaci lidské psyché – třeba nedostatek kyslíku v mozku či halucinace, které měl dotyčný po požití něčeho /drogy/. Zázraky, i když se pak ukázalo, že šlo o propracovaný podvod, zájem lidí zkrátka přitahovaly a stále přitahují. Důkazy? Proč, tvrdí to autorita – jestli je zpochybnitelná či ne, koho to zajímá?
Zplození člověka Bohem či bohy, narození z panny, uzdravování nemocných a mrzáků, zázračné zajištění jídel či nápojů, ovládnutí počasí a přírodních a přírodních živlů, to je doslova folklór, lidová kultura v rozličných legendách, které obklopují mnoho mystiků – je to zcela běžné. Profesor Columbia University Morton Smith před pár léty spočítal, že Mojžíšovi se v Pentateuchu připisuje sto dvacet čtyři zázraků či kontaktů se zázračnou mocí. Ježíšův současník Appolonius z Tyany jich má na svém kontě sto sedm a Ježíš jen v synoptických evangeliích jich má přiznaných na dvě stě. Při poslouchání legend o zázracích vnímáme však jen jejich lesk, vnější slávu. Ne však jejich podstatu! Takto je jen odpoutávána pozornost mysli od toho, co je v mystickém učení skutečně důležité.
Tento svět kolem nás je přes fungování karmického zákona vytvářený lidskou myslí. Dokonce i smyslové jevy jsou jen aspekty či prožitky mysli. Jak je tedy mysl dostatečně kontrolovaná a koncentrovaná, může být smyslový svět postupně manipulovaný naší vůlí. Uvědomuji si, že schopnost kontrolovat mysl, nepodléhat smyslům a přáním, se vyvíjí společně s nárůstem víry a pokory v Boha. Tak jednoduché to je. Mystici proto často zdůrazňovali, že předvádění zázraků je cestou k růstu egocentrismu. Ten je pak pravým opakem duchovního směřování, neblahou cestou, která prosazuje vlastní vůli na úkor vůle Boha. A zázraky, které mají „jen“ podpořit víru, přesvědčit mysl a davy, jsou pojímány učením Mistrů jako exhibice. Uvěřit, čemu, komu, kde, proč, jak, chceš, uvěř!? Dám snad ruku do ohně za zázrak, který se údajně stal před tisíci léty? Negativní Síla, Satan či Univerzální Mysl, vše působící ve vyšších hierarchiích, disponují za jistým účelem /třeba svedením z cesty/ různými nástrahami jejich pastí, jakéhokoliv druhu pro jakéhokoliv jednotlivce, ať již je materiálně či duchovně zaměřené. Je to jejich úkol.
Bylo by možné podrobit jistému rozboru i popis Ježíšových zázraků, které jsou uvedeny ve čtyřech přijatých evangeliích, od Marka až po Jana. Jednoduše lze ale sdělit logický postřeh a dát ho k nezaujatému zamyšlení s otázkou; zázraky pro nově vznikající náboženství, tento proces jeho přijetí výrazně podporují – nebo nepodporují?
V evangeliu Jana je ve 4. kapitole uveden jasný postoj Ježíše k zázrakům: verš 48 – „Dokud neuvidíte divy a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš.
Nechť je jakkoliv fascinující prožít zázrak, je jednoduchou pravdou to, že ten není důkazem duchovnosti. Spiritualita přichází k usilujícímu člověku s jeho prohlubujícím se duchovním učením, přes náročné čištění mysli a zbavování se tisíců nečistých tužeb a osvobozování se od mnoha zakořeněných zvyků. Může toto nastat jen díky tomu, že jsme svědky nějakého hmotného zázraku? Člověku skutečně pomůže jedině osobní zkušenost v jeho vlastním nitru. Nezapomínejme, že jsme duchovní bytosti, které tu v úrovni fyzického těla prožívají starosti a radosti a ty jejich duše formují, a zákonitě, po mnoha inkarnacích a po dlouhém putování je přivádějí do poznání, po kterém se již nemusejí znovu rodit. Tam je, a Ježíš to zdůrazňoval v požadavku na následování, ten pravý zázrak – při plném vědomí a za života je to setkání se s Mistrem v Jeho zářivé podobě, setkání s Božím světlem a povznášející hudbou sfér.
Ve světě bude vždy dostatek chorob a utrpení a fyzická uzdravení jsou přirozeně jen krátkodobá. Ježíš nikdy netvrdil, že vyřešil odvěký problém nemocí, a již v žádném případě ti, které vyléčil z tělesných neduhů, nežili věčně. Pomoc, kterou On a i ostatní duchovní Mistři poskytují, byla a je vždy duchovní a je-li přijato a uskutečněno poznání Slova v nás, v nitru, co by chrámu Boha živého, má tato pomoc trvalý a skutečný vliv na duše lidí, kterým bylo takto pomoženo; tato pomoc má určitě duchovní a trvalý charakter a nějaký zázrak „pro přesvědčení jednotlivce či davu“ v tom nehraje žádnou roli.
„Slepí vidí…“ – jak obrovský zázrak by to byl, kdyby to ale neznamenalo, že tato schopnost vidět se týká člověka, který byl slepý pro duchovní svět.
„Hluší slyší…“ – ano, otevřením duchovních smyslů, sluchu, přichází pro uši, do té doby otevřené jen zvukům světa, nová věčná povznášející melodie – hluchota světa je navždy minulostí.
„Mrtví jsou oživování…“ – ano, vstávají dokonce /za života/ i z hrobu svých těl, aby se vydali na cestu pravého duchovního života, jsou oživováni pro život věčný, pro Slovo, a to v tom samém těle.
„Nasycení tisíců…“ – ano, vyprahlost člověka, jako realizovaná touha po pravdě, kterou je setkání s Mistrem a přijetí jeho učení, je zázračným nasycením.
„Uzdravení malomocných…“ – ano, předal jim novou, obrovskou moc svého učení, poukázáním na pravou cestu poznání duše, podstaty člověka v její mocné, leč ukryté síle.
„Zastavení krvácení…“- ano, silou přijatého a poznaného Slova, silou naděje z toho vyvěrající, která krvácející duši uzdravila a přivedla ji na pravou cestu k Bohu-Otci.
Příběhy, mýty, legendy, pohádky s mnoha zázraky existují, přecházejí z pokolení na pokolení a v procesu variací se obohacují a postupně jsou přenášeny do vnějšího světa – externalizují. Taková je povaha lidské mysli.
A snad poslední ANO – Mistr je nazýván „Lékařem duší“ – není to však o jeho schopnosti konat nějaké zázraky. V souladu se svým posláním je to i symbolické vyjádření pro duchovní uzdravení duší mu svěřených.
Václav Žáček /Venda/
/zdroj – učení Sant Mat – Jóga slyšitelného životního proudu – a podle myšlenek knihy Johna Davidsona – „Ježíšovo evangelium – po stopách jeho původního učení“/
P.S.
Člověče, změň především sám sebe – to bude jedinečný a veliký zázrak – viz. některé myšlenky tady: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/zazrak-jmenem-clovek/
Obrovským zázrakem pak je, když duše pomíjivého člověka zvítězí nad falešným duchem – myslí: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/inkarnace-a-reinkarnace-mysl-a-duch-zivota-jen-porozumet/
Poslední články autora:
