Příčiny duchovního vakua v Česku

mnichDuchovností rozumím schopnost nadčasového vnímání světa člověkem spojenou se schopností odpoutání myšlení od tělesné stránky bytí. Tímto „přídatným faktorem“ se myšlení člověka odlišuje od myšlení mozku zvířete. Výklady hmotnost přesahujícího rozměru světa se v lidských komunitách zabývají četná náboženství. Ta se pokouší pomoci vyložit jednotlivcům příčinný rozměr světa, který myšlení člověka vnímá na rozdíl od způsobu myšlení a chování zvířete.

Projdeme-li se po zeměkouli a ponoříme-li se do myšlení různých lidských kmenů, nalezneme typů a odstínů náboženských výkladů světa a člověka nepřeberné množství. Každý tento výklad formuluje obecný transcendentní rozměr světa trochu jinak a tyto výklady se často velmi liší. Jak si tyto rozdíly vysvětlit, když objektivní stav věcí je jen jeden a stejný, neboli pravda může být jen jedna? K odpovědi nás dovede následující intuicí indukované poznání. To nám odkryje charakteristickou vlastnost Stvořitele vší reality, kterou je Nekonečnost sama! Proto ta mnohost výkladů světa! Jejich četnost jen vlastně deklaruje omezenost rozumových a duchovních schopností člověka v poměru s reálně existující nekonečností a věčností světa a světů. A omezenosti svých možností včetně omezenosti jakéhokoliv člověka si každý už zajisté stačil všimnout.

K pochopení tohoto stavu věcí, o možnosti uchopit nekonečnost konečností, nám může pomoci věda na pomezí hmotnosti a duchovnosti, kterou je matematika! Její axiom nás přece učí, že:

Jakékoliv číslo, lomené (poměřované) nekonečnem, je nula!!!

Tím je nám vlastně exaktně definován poměr schopnosti člověka chápat celistvě svět neboli poměřovat se s Nekonečností, kterou je Podstata světa! V souvislosti s možností vyjádření a chápání této skutečnosti bychom si měli vybavit moudrost a nadčasovost tisíce let staré egyptské hermetické poučky, která v historii lidstva poprvé zmiňuje analogičnost hmotného a duchovního rozměru reality. Činí tak vyjádřením: jak(é) (zákony) nahoře, (v duchovní dimenzi), tak dole (ve hmotné) a naopak. Na principu analogičnosti zákonů hmotné a duchovní dimenze postavil Ježíš Kristus svá podobenství! V nich na příkladech přirozeného běhu hmotných dějů demonstroval duchovní pravdy.

Člověk tedy jako z principu omezená bytost prostě nemůže plně pochopit, rozumem ani duchem, nekonečnou Podstatu světa, kterou zjednodušeně nazývá Bohem!

Jakmile jsem si uvědomil tento duchovní (nejen matematický) axiom, vyvstala ve mně samozřejmě otázka: Odkud a jak čerpal Ježíš Kristus, neznajíc matematické axiomy, poznatky ke konstituování základních principů duchovní cesty? Např. tzv. „blahoslavenství“ v kázání na Hoře. Vždyť ona začínají a jako první podmínku duchovního vzestupu odkazují na princip: „Blahoslavení chudí v duchu (tj. ve stavu absolutní pokory před Bohem), neboť jejich je království boží!“ Všimněte si přítomného času tohoto blahoslavenství na rozdíl od budoucího času u ostatních! (Mimo „trpících pro Spravedlnost“.) Na základě jakého typu prohlédnutí reality tedy Ježíš tedy už před dvěma tisíci lety svým následovníkům odhalil, že jen ti se mohou přiblížit k Pravdě, kteří jsou trvale ve stavu pokory před nekonečnou podstatou svého tvůrce (Otce)? A že jen pomocí tohoto trvale v myšlení zakotveného principu mohou jednotlivci (i organizace) nabrat správný směr duchovního vývoje. A jistotu, že dosáhnou pravého životního cíle. Kterým je přiblížení se ke Světlu neboli k poznání podstaty světa a bytí.

Z uvedeného pochopení důsledku poměru konečnosti člověka a nekonečnosti Podstaty světa jsem nalezl jako správné jen dva následující postoje k dějům, které kolem sebe pozoruji. Jsou jimi:

  1. Stav pokory, vyjádřený také Sokratovým: „Vím, že nic nevím.“ Neboli uvědomění si toho, že duchovně probuzený člověk není schopen si cokoliv pozorovaného domyslit až do „konce konců“. Již méně známým dodatkem ale dává Sokrates najevo, že přišel i na to, že jen z jím právě vyjádřeného přístupu k myšlení se může takto probuzený učit poznávat svět neboli růst. Svědčí o tom již velmi málo známý také jím pronesený dodatek ve smyslu: „ostatní ale neví ani to, že nic neví!“ (Proto se jejich myšlení potácí celý život ve subjektivních iluzích.)
  2. Všechna lidská „poučení o transcendentnu“ neboli náboženství mohou být tedy jen částečně realitu zachycující neboli jen částečně správná!

Z uvedeného lze dále dovodit, že stoupenec jakéhokoliv vyznání víry na zeměkouli nemá od Absolutna právo se považovat za znalce Pravdy a v důsledku toho ani za poučovatele druhých, tím méně za zástupce Boha na zemi. A vyvyšovat se proto nad stoupence jiných přístupů! Jestliže to koná, je kvalitou svého myšlení pod úrovní starověké antiky.

Z druhého uvedeného závěru však ale nevyplývá, že všechna náboženství, ač každé v určitém aspektu reality zachycuje část nekonečnosti boží, jsou stejně hodnotná. Nepochybně existuje jejich větší či menší přiblížení se Pravdě! Poznat to ale není v moci Nekonečnost neznajících lidí. Tím méně v možnostech teoretizujících teologů, „religionistů“ neboli nevěřících už vůbec ničemu.

Hodnotitelem kvality náboženství může být z podstaty věci jen Stvořitel! Ten tak činí formou chodu zákona příčina-následek. Děje tak ovšem v toku času neboli teologicky řečeno skrze „vanutí Ducha svatého“. Vyjádření Spravedlnosti formou zákona příčina-následek je vlastně projevení se dopadů žití jednotlivých náboženských systémů na kvalitu života jednotlivce i civilizací. Neboli kvalita náboženství se vyjeví jeho schopností harmonizovat mezilidské vztahy a spolužití společenských vrstev v národech a civilizacích! Neboť skrze výslednou kvalitu harmonizace společnosti se ke kvalitě jí žitého náboženství vyjadřuje sám „Hybatel světa“! Bez lidských slov, pouze formou realizace zákona „setby a sklizně“, příčiny a následku.

Nejlepší náboženství (to Bohu nejblíže) nalezne člověk tedy tím, že toto automaticky jako svůj důsledek vytvoří nejlepší kvalitu civilizace po všech stránkách! A civilizace, v níž je žita vysoká kvalita vztahů mezi lidmi, rody a národy, umožňuje i optimální individuální vzestup jednotlivců. (Ježíš: „Po ovoci poznáte falešné proroky, tedy i organizátory náboženství!“)

Uvědoměním si příčinné souvislosti „setba-sklizeň (příčina následek) je nám intuicí (duchem) dáváno objektivní měřítko k srovnávání civilizací. Takový „metr“ je odvozený od objektivity neboli Pravdy. (Bibličtinou: „je úhelný kámen“.) S tímto „metrem“ můžeme se nyní projít dějinami i kvalitou života v současných kulturních okruzích a vyvozovat závěry. Prvně bychom se měli otázat, v které náboženské oblasti vyrostla současná industriální a vědecká společnost? Normální člověk musí dojít k závěru, že v civilizačním okruhu křesťanském. Na základě reality nalezne, že moderní společnost nevyvstala v civilizačním okruhu ani buddhismu, animismu, konfucianismu, islámu či ateismu! (Plně ateistické, tj. marxisticko leninské civilizace, v jejichž mocenském dosahu bylo náboženství zákonem zakázáno, také ne. Byla jí snad Pol Potova Kambodža, Albánie Mehmeda Šehu a ještě je Severní Korea? Neznám ale dokonce ani žádného ateistu, který by se tam chtěl přestěhovat.)

V současnosti se nenápadně a v „převlečení za svobodu víry“ celosvětově vynořuje další typ tzv. tržně liberální demokracie, která se ale ve skutečnosti stává čím dále více civilizací ateistickou. Jejím bohem se stal produkt lidského myšlení – peníze, jejími církevními institucemi jsou banky. Od doby prezidentské éry Bushovy se USA, včetně své evropské sféry vlivu, které byly původně křesťanským civilizačním okruhem, pomalu a jistě proměnily v civilizaci boha peněz. Podle fungování naší české kultury, školství a médií, podle „idejí“ nově ze zahraničí vnucované národní „elity“ se zdá, že do sféry civilizačního okruhu „boha peněz“ se zejména po roce 2000 plně propadla mocenská a vědomostní elita českého státu a národa. Naštěstí pozoruji, že duchovní jádro českého národa, ač je v tlaku temných duchů u moci, si udržuje „autonomii“.

V kontrastu s tímto vývojem západního civilizačního kruhu pád ateistického komunismu v Rusku a následující vývoj ve mně vzbudil zájem. K mému překvapení se vedení ruského státu, poté co pochopilo, že bez náboženství není státu a národa, moudře obrátilo ke svým pravoslavným kořenům. Po 100 letech ateismu! K mé lítosti to neučinily české mocenské kruhy, které se zformovaly za kulisami sametové revoluce. Jak mohu z dálky pozorovat, ruské vedení státu už dospělo k poznání, že pro jakýkoliv akceschopný stát a národ je lepší nedokonalá duchovnost, než žádná!!! V důsledku takto změněného přístupu ruské mocenské elity, které se spojilo s přirozeným vyciťováním (intuicí) masy s přírodou soucítících obyvatel, jsou tam nyní pravoslavné kostely plné nově věřících. Na rozdíl od „živosti“ náboženských organizací, zejména tradiční katolické církve v Česku.

pravoslavny-kostelJe pro mne udivující, že nehledě na tamní situaci „nepřílišného blahobytu“ se v Rusku postavilo 20 tisíc nových kostelů! Osobně se nedivím, ale měla by si těchto spojitostí všimnout naše mocenská a vědomostní elita. Alespoň ti nemnozí v ní, kteří usilují o skutečně fungující stát a duchem žijící národ. Již dávno se měli seznámit s antickou moudrostí, že společenskému a hospodářskému vzestupu předchází duchovní probuzení rozhodující masy občanů!

V důsledku pozorovaného se přede mnou zákonitě vynořuje otázka, proč podobný návrat ke kořenům, tj. k rozvinutí pozitivních stránek katolického křesťanství, včetně jeho zkvalitnění, nenastal v Česku? Co je asi příčinou toho, že v Rusku se přihlašuje za křesťany po sto letech ateismu 70% obyvatel? Naproti tomu u nás po pouhých 40 letech ateistické „výchovy“ se za křesťany prohlašuje pouhých 23% obyvatel? A kostely zejí prázdnotou? Přičemž je nasnadě, že jen naprostý ignorant by mohl odtrhnout křesťanství, zejména katolicismus, od českých národních tradic, zvyků, obyčejů. Nepostřehl jsem např., že by třeba Josef Lada jako typicky české obyčeje maloval Santy Clause nebo svátky jara! A Josef Myslbek také nevytesal pro Václavské náměstí jako vůdčí symbol českého národa podnikatele nebo kovboje! Lze snadno dovodit, že vznik a trvání českého království neboli národa a státu se určitě neodvodily od námětů, jež „televiznímu lidu“ představují majitelé médií prostřednictvím toku amerických seriálů.

Příčinu absence žití duchovního rozměru člověka v Česku vidím v nejméně čtyřech činitelích, které vytvářejí schizmata mezi národem a církvemi. Jsou to:

  1. Vysoká náročnost Čechů na nerozcházení slov a činů hlasatelů duchovních směrů. Např. v údajně „katolickém“ Polsku podle oficiálních statistik žije 60% kněží trvale se ženou. Jenže církví je jim předepsán celibát! A místním lidem je toto chování kněží obecně tolerováno. Dotyční „jakocelibátníci“ přitom z kazatelen celibát schvalují a vychvalují. To by si tak katolický kněz, o němž by se to stalo známým, v husitských Čechách mohl dovolit! V českém národě je nutné buď učinit celibát nepovinným, což upřednostňuji (myslím i Češi), nebo jej dodržovat. Jinak je takový kazatel pro národ bez ohledu na tituly a hodnosti nevěrohodným pokrytcem.
  2. Druhým schizma vytvářejícím činitelem je náročnost českého duchovního jádra na to, aby články náboženské víry alespoň neodporovaly rozumu. Neboli ty z doby před 2 tisíci lety byly osvíceně vysvětlovány! Tento neplněný požadavek je zde více „žhavý“ než jinde zejména proto, že Češi nepříliš respektují církevní či státní hodnosti. (Na rozdíl od Německa a Západu.) Pro nás české „kmány“ neplatí, že když něco říká papež, učený pan farář, pan starosta neb nějaký „dochtor“, tak to musí být pravda i „pro nevzdělaného kmána“! Ani náhodou! „Tvrdé“ (vůči manipulaci) české palice vše prověřují rozumem a intuicí! Jakmile naleznou, že něco „nějak“ nesedí, může říkat kdo chce, co chce. „Drze“ si myslí své.

    Ostatně právě tato česká vlastnost je jeden z důvodů, proč jsem hrdý na to, že jsem Čech! Tento postoj i „obyčejných lidí“ je velkým národním kladem, protože pramení z úsilí o duchovní vyciťování zákonů stvoření. Neboli je odvozen od stálého hledání Pravdy. Každý intuicí obdařený totiž již dávno musel zjistit, že stvoření je dokonale logické! A mne zkušenost naučila, jakož před tím i masu duchovních Čechů, že jestliže něco se logickým nezdá být, buď to není pravda, nebo chyba leží v nedokonalosti chápání posuzovatele. Neboli když se nám něco nezdá býti logickým, nenechává to duchovní jádro Čechů k povrchnímu vysvětlení „kapacitám“. Snaží se více k Pravdě dopracovat. (Na základě odpozorování tohoto způsobu myšlení v Čechách ostatně již papež Aeneas Silvius v 15. století popsal Čechy jako „hledače novot“ v duchovnosti.)

    Pozoruji a jsem přesvědčen, že v současnosti v Česku existují tisíce a desetitisíce skrytých hledačů nových duchovních pravd. A nemyslím, že to, co je předkládáno k věření tradičním křesťanstvím (scholastiky) bude přijato zpět do myšlení hlavní masy národa. Česká duchovní elita prostě čeká na době odpovídající posun křesťanství k hlubšímu chápání duchovních pravd, k vyšší kvalitě duchovnosti! Cením si i těch hledačů nových přístupů k Pravdě, s nimiž nesouhlasím. S výjimkou primitivních „katolíkožroutů“, kteří „svou hlubokou úvahou“ dospěli k „nálezu“, že hlavním dějinným výsledkem činnosti katolíků u nás a kdekoliv jinde bylo a je obžerství, upalování kacířů a obecná chtivost majetků.

  3. Třetím činitelem, blokujícím restituci křesťanské víry v národě, je nesnášenlivost Čechů k politické manipulaci lidí prostřednictvím církví. Měrou manipulace se právě liší západní katolicismus od pravoslaví. Pravoslaví přijalo princip, že kvalita pozemského vládce je trestem či odměnou národu od samotného Boha! Proto se celé tisíciletí pravoslaví pletlo do politiky daleko méně než katolicismus. Naproti tomu se papežství v celých dějinách Evropy vměšovalo do politiky svou veškerou vahou a dokonce ve středověku bylo jejím hlavní aktérem. A příliš často velmi špatně.

    Mysleli jsme si, že rozpadem rakouského mocnářství byla překonána „jednota trůnu a oltáře“, neboli politikaření v církvi. K mému překvapení dokonce ani po převratu v roce 89. Takřka nepřetržité od té doby působí vybraní a stále stejní „kněží“ v médiích. Bohužel ale ne proto, aby přesvědčivě a racionálně vysvětlovali etické a duchovní principy křesťanství. Dotyční „kýmsi za křesťany vybraní“ řeční ve prospěch velmi pofidérních až nehodných politických směrů, názorů a kampaní.(Včetně podpory vojenských zásahů Africe, Asii, Jugoslávii, nyní na Ukrajině.) Nedovedu si takto agitující profesory a biskupy představit vedle Ježíše, často ani v křesťanské zásady uplatňující církvi. Jejich působení ve mně nechává vyvstávat otázku, zájmy jaké zákulisní organizace vlastně hájí? Naproti tomu se občas objeví i únosní vykladači duchovních neboli etických zákonů, např. profesor Jan Sokol či psychiatr Max Kašparů. K nepříznivému dojmu přistupuje i to, že pokud se v médiích objeví vyšší církevní hodnostáři, je to proto, že místo o věcech duchovních a společenských jen rozpitvávají restituce. Tím ať chtějí či nechtějí, musí vznikat u obecně málo znalého „malého českého člověka“ (emčéčé) dojem, že vedení katolické církve ve svých úvahách o své budoucnosti spoléhá na majetek, nikoliv na přesvědčivost svého výkladu křesťanských pravd! Při přetrvávání takového dojmu z funkcionářů církve by se mohlo stát, že počet občanů za věřící se prohlašujících by brzy poklesl pod 10%.

    Tento trend nemůže napravit ani nový fenomén, viditelný zejména od úmrtí Václava Havla. „Veličiny“ veřejného života, žijící a myslící celý život jako ateisti a konzumenti, náhle před smrtí „změní názor“. Církevními hodnostáři pak jsou při smutečních obřadech nacházeni jako „velcí katolíci“. Tím nemyslím, právě naopak, že je špatné, když někdo pod tlakem životních okolností prohlédne a změní názor na duchovní rozměr světa. Ale právě v tomto ohledu by měla by existovat úměrnost. V tom smyslu, že když dotyčný celý veřejný život žil a projevoval se jako faktický ateista, měl by být jen v kruhu rodiny pochován jako obrácený! Nepovažuji jako na veřejnost čestně působící, když se na známosti jména přiživují hodnostáři! Vyvolává to dojem účelovosti víry ve smyslu konejšivosti v obtížích a snahy profitovat ze jen zevně krásného pohřebního rituálu.

  4. Čtvrtým faktorem paralyzujícím obnovení duchovní atmosféry národa je obecná nedůvěra lidu obecného v instituce (i církve). Vznikla historicky a je ještě utvrzována současným děním.

    Českým zemím v posledních staletích vždy vládli „protektoři“ ze zahraničí. Nejprve z jihu (Vídeň), pak za západu (Paříž), pak ze severu (Berlín), pak od východu (Moskva). Nyní ze zámoří. Ti v rámci udržení svého vlivu nasazovali a nasazují do všech trochu vlivných organizací své agenty, nebo si je tam z místních ziskuchtivců nakupují. (Viz nedávné dění ve „Věcech veřejných“ s následným vznikem „LIDEM“, nebo nyní v Okamurově „Úsvitu“.) Pak nemá přetrvávat mínění, když v Česku nějaká organizace začne skutečně hájit veřejný zájem nebo názor, zahraniční „usměrňovač médií“ proti ní začne nejprve štvát prostřednictvím koupených komentátorů. Když ani to nepomůže, rozloží tuto organizaci zevnitř.

    Předváděnými vnitrostranickými procesy a skandály začaly být lidem obecným vnímány všechny organizace, od stran po církve, jako vždy v rozhodující chvíli selhávající. To proto nikdo nechce vstoupit do stran a církví! Jeví se jim totiž jen jako struktury, určené k manipulaci lidí od kohosi. Masa lidí u nás není ochotna věřit v sílu organizovanosti, ani když se tato zaštiťuje obranou českých zájmů či dokonce Pravdy samé. Tu „pravdu, lásku a spravedlnost“, ač to mnohé strany a církve deklarovaly, jako organizace příliš nepřiblížily. To už spíš je lid ochoten věřit na „Blanické rytíře“, nebo čekat na „boží mlýny“, nebo setrvávat v onom Kozinovu tvrdošíjném „hin sa hukáže“! Dějinná spravedlnost sice má obvykle zpoždění, ale dostavuje se nezadržitelně, bez ohledu na všechny dobové „vysvětlovače“ potíží růstu. Konec konců žijeme v zemi, kde dosud byl každých dvacet let jakýkoliv režim u „konce s dechem“! Nyní je v duchovním stavu „konce s dechem“ „vítězství pravdy a lásky“. Nikdo jej totiž nezahlédl ani kolem sebe, ani v jakékoliv organizaci.

Po výčtu všech „levit“ se čtenáři oprávněně vtiskuje otázka, jak se z tohoto obecného duchovního marasmu dostat. A je to vůbec možné? Žiji z povinnosti pozitivního myšlení stále ještě v naději, že i bez společenské nebo přírodní katastrofy ano. Myslím si, že rozvinutí žité duchovnosti v masách evropských národů, tj. vytváření bohulibých mezilidských vztahů od poměrů v rodinách až po sociální spravedlnost ve státech, se stává stále zjevnější podmínkou přežití západní civilizace i českého národa.

První obrat musí ovšem nastat v samé vědomostní a vzdělanostní elitě a v náboženských organizacích samých. Buď moc si přivlastnivší elita nahlédne konečně spojitost civilizace a stupně žití duchovních zákonů, a odkloní se od jednostranné honby za majetkem (HDP) a požitky (svými platy), nebo bude svou vlastní duchovní chátrou nebo přírodními živly zničena.

Stále doufám, že se církve probudí do ducha evangelijní nadčasovosti a přestanou se spoléhat na přesvědčivost majetku. Jen skutečné znovuobjevené duchovní pravdy a jejich žití mohou obnovit důvěryhodnost v populaci. Bezpodmínečným imperativem vnitřního života současných církví se musí stát žití vzájemného respektu náboženských vyznání. (Tolerance.) Neboť vcítění se do způsobu myšlení jinověrce je samo o sobě činitelem povzbuzujícím duchovní růst takto se chovajícího.

Dále se mi jeví jako nezbytnost vzájemné otevření se vzdělanců a teologů. Neboli spojení víry a vědy, neboť svět a jeho poznání je jen jedno. Schizma vědy a víry bylo jen dočasným řešením lidstva. Není vědění bez etiky neboli odpovědnosti ke Stvořiteli! Kvalifikovaná svobodná výměna názorů je nutná k postupu poznání obou přístupů k objektivně nacházeným dějům.

Dále se mi jeví jako nezbytné, aby teologové kromě písem a tradic zavedli do svých přístupů k životu i metody používané vědou. (Jak nahoře, tak dole!) Neboť i vědecké metody a historické přístupy jen zlepší chápání duchovního rozměru reality a odstraní jen zdánlivý rozpor rozumového a intuitivního (náboženského) poznání.

Teprve po ozdravení církve a církví samých, následně vědomostních a školských elit, zajistí jejich důvěryhodnost pro masu dosud konzumních řadových lidí. Už za aktivního života, nikoliv až před smrtí. Změněná atmosféra v mase občanů si pak u nás i ve světě demokraticky vynutí odstranění zbývajících padlých společenských pseudoelit a vlády bankéřských mafií. Opačný postup, odstranění padlých elit, církví a vlády bank silou masy nedostatečně fundovaných proletářů a ateistů, není možný. To už jsme zažili, to byla podstata komunistického učení a praxe. Revoluce sice rozhořčených, ale duchaprázdných hlav ve světě nic kromě krve nepřinesly. U nás po „vítězném únoru“ jsme výsledek konání lidí bez odpovědnosti vůči Stvořiteli již viděli. Jeden klad toto „únorové vítězství pracujících“ přece jen mělo! Našemu naivnímu národu v padesátých létech názorně předvedlo, že „revoluce“, nemá-li její vedení inspiraci Duchem pravdy o člověku a vesmíru, je slepou uličkou vývoje civilizace.

Velmi vývoj iniciující by pro vývoj u nás byl fungující kladný civilizační vzor ze světa. Leckde se o „lecos“ snaží. Nyní považuji za nutné, aby hloubku krize prohlédnuvší lidé zabránili mezinárodním mafiím v potlačování možných vznikajících civilizačních vzorů vojenskými intervencemi. Politický činitel či hnutí, podporující násilné činy uvnitř zemí a vojenské zásahy jinde, musí být prohlédnut jako nepřítel přirozeného vývoje lidstva. Tedy jako skrytý „satanista“. Války nesmí vznikat pod žádnou záminkou! Požadujme „vanutí ducha Pravdy“, aby jen ten vyjevil následky společenských experimentů! Dnes je spojitost světa a lidí tak veliká, že se nic neutají. Ani ráj na zemi. Jakmile by se na světě objevilo člověka více naplňující a společnost více harmonizující náboženství, ostatní státy a národy jej bez vnucování nepochybně převezmou. Nalézt cestu k vyšší civilizaci je dokonce obecný požadavek doby neboli Stvořitele lidstva! Když jej lidstvo nenaplní, dostane nepochybně a ve velmi dohledné době „výprask“ od sil Stvořitele. A ten nebude brát ohled na vyznání, a na to, jestli ten či onen ve Vyšší sílu věří!
 

Josef Staněk, vydáno 12.5.2015, upraveno 10.6.2015
 

23 komentářů

Přidat komentář
  1. Kdysi jsem pracoval v organizaci SPT Telecom. V dobách svého největšího rozmachu měla tato organizace cca 26 000 zaměstnanců. Říkali jsme této organizaci moloch. Všechno řízení bylo tak neskutečně těžkopádné a skoro nefunkční. Pak přišli tlaky na „zeštíhlování“ (čti vyhazov na dlažbu) a tedy snaha o efektivnější způsob práce. Vždycky byli vyhozeni lidé, kteří pracovali a kamarádíčkové vrchnosti zůstávali. Dostalo se to až do takového stadia, kdy přestala celá organizace prakticky fungovat.
    K efektivnější práci ji donutila až teprve konkurence. Začaly se budovat malé sro, ty se pak začaly slučovat a vytvářet větší organizace, které už mohly částečně konkurovat. A tak to postupovalo dále a nynější O2 má už poměrně malou část trhu.
    Proč to všechno píši? Pro mě byla toto velice dobrá zkušenost, že žádná velká organizace nejde reformovat. Tím spíše zevnitř. Ani katolická církev se NIKDY nezreformuje. Čeká ji jenom úpadek a rozpad. A na její místo musí nastoupit ta malá „sro“ a vybudovat církev novou.
    Takže naprosto nesouhlasím, že se církev reformuje. Proč by to taky dělala, že?

  2. Ad.:

    „Také my Češi máme šanci stát se duchovně vůdčím národem. Jen pozitivním přístupem a spoluprací spojit mysli zatím různorodě myslícího duchovního jádra národa. Když ne, dostaneme v dohledné době „výprask“ od sil Stvořitele, bez ohledu na to, zda v něj bití věří!“

    Ten výprask čeká mnoho národů a států. Karma totiž funguje neustále ! A mimochodem, mysli se musí nejprve ovládnout, ovládnout i u těch „různorodě myslícího duchovního jádra “ jejich ego. Ale ne z vnějšku. K poznání musí dospět každý sám. Je to jako při výstupu na horu. Někdo diskutuje odborně u úpatí a neudělal ještě žádný krok, jiný se již drápe nahoru a hora, dílo Světa nachystá možnou nástrahu, uklouznutí i pro toho, kdo má vrchol i na dohled.

    A k příspěvku anonymního. Souhlasím. Reformovat např.ŘKC nejde. Má-li sto lidí rakovinu již v závěrečném stádiu, tak většina zemře s tím, že stejně musí zemřít. Někteří však dokáži dát síly dohromady a jít k uzdravení. Změnit se a přispět k léčbě. Je to však jen o jednotlivcích. Duchovní cesta je ale vždy individuální záležitost, zrovna jako já nemohu prožívat bolest za někoho jiného. Ale Učení Mistrů, ten základ, který je stejný již po věky, a tak i učení Ježíše, ten tu zůstane. Nic nového nepřijde. Je bezcenné hledat v upravených učeních, která poslouchají „hlasu“ nějakého ducha či duchů z onoho světa, upravují učení sem přinesená, dávají je do kontextu s vizemi života přineseného vyspělými civilizacemi a navíc používají moderní jazyk a obraty, které to celé mají podpořit. Pravda je velmi prostá a jednoduchá.

    Hledejte, proste, tlučte.

    Ďábelská úroveň svádí boj s duchovností. Strážce prahu /Negativní síla/ svou spravedlností / každému podle jeho setby / nenechává duše ze světa odejít. V této negativní části stvoření existuje u člověka Nástroj, jeho mysl, jako agent té Negativní síly, a ta lidem, obyčejným i těm bohatým, vzdělaným i analfabetům, nabízí touhy, chtivost, závist, zábavu, konzum ….., kdo si co vybere v modu „líbí“ – svobodná vůle. A vede je směrem, kdy jsou většinou zaslepeni pro jasné Jeho Světlo. Malé s.r.o. nejsou potřeba, stejně se to pak většinou zvrtne do větších a nebo jsou „sežráni“ těmi většími. Toto přirovnání mírně kulhá. Dá se použít na určitou výrobu, ale na poznání Slova? I ten tzv.obyčejný kazatel, kolem kterého se může shromáždit dav, nemusí odolat nástrahám mysli a stane se mocným, nepokorným a zneužívá to. Duchovnost a Cesta k Bohu je individuální, a to, podle mne, vždy.

    Staňkův článek je obsáhlý s mnoha otazníky. Je škoda, že tento autor s účastí na diskuzí tady prakticky přestal.

    1. „Trochu oleja do ohňa viery:

      Keď je Hospodin všadeprítomný v jednom okamihu, všetko vidí, všetko vie už vopred, nikto z Človekov nepotrebuje k pestovaniu viery sprostredkovatelov – odpornú, zločineckú katolícku Cirkev , ktorá sa od prvopočiatku viezla na vlne zneužívania Netvora. Toto bude robiť až dovtedy, kým hniezdo neresti Vatikán, nebude zarovnaný so Zemevajcom…

      Však to, čo predvádza terajší ,,tajtrlík" z Argentíny je už len na posmech…

      Tu už nepomôže ani rozporcovanie Cirkvi na výrobné družstvá, s.r.o, či kluby veriacich.“ /konec citace /

      Ten olej není do ohně víry, ale do vlastního ohně, který u Vás plápolá jako nevědomost. Té my, lidé, máme opravdu mnoho. Již si uvědomte, že Vy stále hodnotíte Hospodina, Boha Izraele.

      Bůh opravdu je vše, ve všem, vším……, přidejte si dle libosti. A každý jeden člověk je jeho nepatrnou částečkou, a to svou /ale především JEHO/ životní = oživující podstatou.

      Ostatní Vaše řeči jsou do určité míry následky něčeho, co nemohu, a nechci, posuzovat. Pro mne však, přiznávám, žádnou hodnotu, která by za něco stála, nemají. Někdo jiný má i jiný názor.

      Noze zdar !

      Václav Žáček /Venda /

    2. „Duchovnost a Cesta k Bohu je individuální, a to, podle mne, vždy. “

      Vendo,
      naprosto s Vámi souhlasím. Jenže ta cesta nemůže být zas až tak individuální, že po ní jdete sám. Neboli nějaká forma diskuse, shromažďování a výměny názorů bude vždy třeba. On tu ten internet taky pořád nebude…:-))

    3. Pan Staněk píše opět kompilát duchovnosti a minulosti a reality v českém národě s prolínáním špatnosti světa a stará se o snad i o jeho budoucnost, a to s použitím situace Ruska, Bushe, mafie či vojenské intervence….atd.. Jak jsem sdělil, je to obsáhlý materiál a tak nějak tuším, že čtenářům se moc do diskuze s autorem nebude chtít. A tak pan Staněk nabízí v posledním odstavci více „kdyby“ a opět zřejmě cítí až dojetí nad možnou vůdčí rolí českého, neprobuzeného národa. To lidé rádi čtou.

      Ad.:

      „Odkud čerpal Ježíš Kristus, neznajíc matematické axiomy, poznatky ke konstituování základních principů duchovní cesty, tzv. „blahoslavenství“? Vždyť on jako první podmínku duchovního vzestupu při kázání na Hoře odhaluje princip: „Blahoslavení chudí v duchu (tj. ve stavu absolutní pokory před Bohem), neboť jejich je království boží!“ Všimněte si přítomného času tohoto blahoslavenství na rozdíl od budoucího času u ostatních! (Mimo „trpících pro Spravedlnost“.) Ježíš tedy už tehdy neodhalil naslouchajícím nic menšího, než že jen ti, kteří jsou trvale ve stavu pokory před nekonečným Bohem, se k Němu mohou přibližovat.“
      ABSOLUTNÍ POKORY PŘED BOHEM? Mimochodem, autor si opět troufale přidává do verše evangelia něco navíc! Ale když přijmu jeho tvrzení o absolutní pokoře, vznikne dotaz – je ji člověk vůbec schopen? Tady, v tomto stvoření? Jak může být něco absolutní, podle čeho poznáme, že jednotlivec zastává absolutní pokoru? Jít snad po kolenou stovky metrů na poutní místo…..? Jakmile pomyslím na něco, ve vztahu k Bohu, a připustím, že je to ode již mne absolutní, již je tam opět a zase EGO. Pýcha. Modlit se – Ó Bože, dej mi absolutní pokoru? A jak poznám, že ji již od Tebe mám? Jak poznám, že jsem ve stavu její absolutnosti? A Bože, nač ji vůbec ode mne, lidské nuly potřebuješ? …… A nebo po létech, podle mne, pokorného života, mám snad přijít za panem Staňkem a on mi řekne, že mám – nemám absolutní pokoru ?

      Ten přítomný čas v tomto verši Matouše má zajímavé souvztažnosti. Jen si je uvědomit. Ježíš říká, abychom již nyní byli pokorní / skromní /, abychom se tak již nyní zbavili svého ega, abychom ve svém životě kráčeli na cestě k Němu, k Otci, do království nebeského. Říká žijícím lidem, kteří mu fyzickýma ušima naslouchají; teď pojďte ke mně. Neslibuje, buďte teď pokorní, v budoucnu bude pro vás království nebeské! To je právě ta individuální cesta, která v určitém stavu potlačení ega, pýchy, sobeckosti……, se musí nastoupit za života, teď, v tomto lidském těle. Omlouvám se, je nutné to zdůraznit i vícekrát. Ježíš o ní ve svém učení často hovořil. Království nebeské ne v budoucnu, někdy, ale teď. Ale naše ego, pouta nespočtu přání lidské mysli, nám stojí v cestě vzhůru, v cestě k návratu. Když pokora nezvítězí nad nástrahami mysli, neovládne ji tak, že z pána se stane ona /mysl/ pokorným sluhou, neodbourá ego, budeme se stále a stále navracet zpět, dokud se nestaneme chudým v duchu, dokud nebudeme žít láskou a oddaností k Otci, k Bohu.

      Jednoduché otázky na autora článku – Kdy se dá říci, podle Vás říci, že jsme absolutně pokorní?
      A proč vyžadujete od člověka absolutnost- ona snad člověku přináleží?

      Václav Žáček /Venda/

  3. Trochu oleja do ohňa viery:

    Keď je Hospodin všadeprítomný v jednom okamihu, všetko vidí, všetko vie už vopred, nikto z Človekov nepotrebuje k pestovaniu viery sprostredkovatelov – odpornú, zločineckú katolícku Cirkev , ktorá sa od prvopočiatku viezla na vlne zneužívania Netvora. Toto bude robiť až dovtedy, kým hniezdo neresti Vatikán, nebude zarovnaný so Zemevajcom…

    Však to, čo predvádza terajší ,,tajtrlík“ z Argentíny je už len na posmech…

    Tu už nepomôže ani rozporcovanie Cirkvi na výrobné družstvá, s.r.o, či kluby veriacich.

  4. p. Venda píše:

    …Již si uvědomte, že Vy stále hodnotíte Hospodina, Boha Izraele.

    Je to skutočne tak, lebo ON, Hospodin , ten Netvor z hlbín vesmíru je nám podsúvaní,ako Nebeský Taťulda, Svetlo, Pravda a je len obyčajný neschopák, ktorý svoje ,,dielo“, ,,Stvorenie sveta a človeka “ poriadne odflákol. Nie je možné, aby taký dokonalý narobil tolko hlúpych chýb, ako je popísané v Biblii.

    To ma štve, že tento vymyslený BOH Izraelitov, je nám neustále podsúvaný, ako Dokonalosť sama , ako esencia Dobra , keď v Biblii čítame skoro na každej strane, ako bez ,,mihnutia oka“ likvidoval Svojich vyvolených a aj Neizraelitov, akoby to bol velitel koncentračného tábora a mal povolenie na anihiláciu kohokolvek a čokolvek , niečo ako vesmírny James Bond , ano ten agent 007 aj s povolením ,,likvidovať“….

    1. To ma štve, že tento vymyslený BOH Izraelitov, je nám neustále podsúvaný, ako Dokonalosť sama , ako esencia Dobra , ……

      Co si necháte podsouvat, je na Vás. Jaký máte názor na Starý zákon a dějiny Židů je také na Vás. Jestli hledáte nějaké své směřování, poznání sebe sama, to je také na Vás. Jestli se za něco modlíte, o něco prosíte…..atd., je opět a zase jen a jen na Vás. Vaše dílo je nakonec i to, co tu píšete.
      Pěkný den.

      Václav Žáček /Venda /

      1. Článek J.Staňka je složitý se širokým záběrem a v podstatě na těch pár řádcích nepostihne nikdy srozumitelně celý nastíněný problém.

        Proto se bude diskuze trhat do různých kousků a pohledů.

        Mne zaujalo toto autorovo zvýrazněné sdělení:
        „Nejlepší náboženství (to Bohu nejblíže) se vyjeví jako takové tím, že jeho žitím masou lidí se automaticky vytvoří nejlepší kvalita civilizace!!! A tu poměřuji žitou kvalitou mezilidských vztahů, měrou produchovňování jednotlivců (individuálním růstem), a žitou kvalitou vztahů ke všem živým bytostem!!! (Ježíš: „Po ovoci poznáte je, tedy i náboženství!“)“

        Pokusím se k tomu blíže vyjádřit. Již teď v tom však vidím autorovo nepochopení či špatné vyjádřování či i až rozpory! Ovšem, každý může napsat i hloupost. Možná jsem vedle já.

        Ale ta kvalita civilizace a masa lidí a nejlepší náboženství, to je i na mně, laika, dost laciné a jako klišé, které má ukázat autorovo cítění. Neukazuje! A k tomu ještě kvalita mezilidských vztahů, míra produchovňování jednotlivců , kvalita vztahu ke všem živým bytostem. Ideál, i tak to lze napsat v tomto dortu pro pejska a kočičku. jak tuto utopii ale zařídit – davově, masově?

        Nechal jsem se unést myšlenkami a za mnou Real Madrid bojuje fotbalovou bitvu.

        Dobrou noc.

        1. Nejlepší náboženství (to Bohu nejblíže ) …… !!

          Copak Bůh potřebuje náboženství? Co je mu nejblíže, proč takové podsouvání od „lidského červa“? A proč nějaká masa lidí?

          Ježíš mluví o jedné zatoulané ovci. To je náš stav tady na Zemi. Bůh jde i pro jednotlivce, který se ztratí z cesty. Ale o kterém ví, že stojí za to pro něj jít a zachránit ho. Jaképak masy?

          Kvalita mezilidských vztahů? Třeba islamisté proti křesťanům, proti jiným vyznavačům Mohameda, proti Židům, křesťané „západního“ střihu proti těm východním?!

          Nemohu si pomoci, ale takové bláboly nic moc neukazují, snad rádoby sny, nějaké ideály – ale jak k nim?

          Staňkovo zvýrazněné – „Česká duchovní elita prostě čeká na posun křesťanství k vyšší kvalitě duchovnosti! “

          NE a NE! Taková elita není elitou. Kdo čeká, ten se dočká? Ne! Krok musí udělat každý jeden z nás, určitě jako první a ne se řídit příkladem čekající české duchovní elity na nějaký posun.

          Omyl, pane Staňku, opět podivný, a ještě k tomu zvýrazněný pohled !

          A ještě jedna vyjádřená myšlenka pana Staňka – „Po převratu v roce 89 takřka nepřetržité působí vybraní a stále stejní „kněží“ v médiích. Bohužel ale ne tak, aby vysvětlovali etické a duchovní principy. “

          Vy znáte někoho, ať vybraného nebo nevybraného, který vysvětluje etické a duchovní principy? Komu, kdy či jak? Uveďte, prosím

  5. Vakuum duchovního rozkvětu v Česku je dané neustálým vyčkáváním a vychytračováním. Češi, a ani mnoho jiných sousedů v Evropě neznají východisko ze současné situace a nejsou momentálně „měřítkem“ určováním duchovnosti.
    Historicky to může být dáno válečnou invazí po roce 1938 z Německa vůči ostatním Evropským i Asijským státům, kdy naši předci měli problémy a mimoděk přenechali i strach z budoucnosti svým potomkům.
    Intuitivně a jednodušeji řečeno je – že Temné síly znají principy karmy důkladněji , než jakýkoliv člověk v širém světě. Autor článku má určitě vizi, ve které by chtěl průběh svým úsilím narovnat.

  6. Bůh náboženství nepotřebuje. Člověk ovšem ano. Člověk má omezené vnímání a náboženství je tudíž jeden ze způsobů, jak Boha chápat, jak ho nazírat a naciťovat se naň. Bylo by dobré podotknout, že náboženství není jediná cesta, může to být klidně i hudba, tanec, cokoli. Třeba takový Mozart, ten měl podle mě napojení na Podstatu tak silný a koncentrovaný, že mu to za těch pětatřicet let života prostě spálilo „základní desku“.

    1. „Bůh náboženství nepotřebuje. Člověk ovšem ano.“

      Možná by bylo dobré si uvědomit, co je to ale náboženství. A to uvědomění hledat snad i s použitím slova „pravé“?

      Je to učení Mistrů, proroků, Synů, vyspělých duší….a pak to hlavní, jejich následování ?

      A nebo instituce, s mnoha vymyšlenými rituály, obřady, které musí být dodržovány, jinak hrozí snad i zatracení? S hierarchií kněží pro ovládání lidí?

      Mozart – pěkný příklad. na jedné straně jeho genialita, na druhé straně jeho zřejmé karmické dluhy, osud, který ho dovedl k úmrtí v mladém věku. Ale co toho stihl, to je naprosto obdivuhodné, že?

      Václav Žáček /Venda/

  7. p. Venda píše :

    ….A nebo instituce, s mnoha vymyšlenými rituály, obřady, které musí být dodržovány, jinak hrozí snad i zatracení? S hierarchií kněží pro ovládání lidí?

    Toto je už úvaha človeka, ktorý postúpil v ,,životnej hre“ o 1 level vyššie.
    Začína si uvedomovať, že náboženstvo, akékolvek, je len virtuálna túžba každého veriaceho, aby mu nadprirodzená sila , akákolvek, pomohla ovela viac, ako jeho susedovi.

    Náboženstvo je obyčajný ,,kalkul“ bežného človeka, ktorý nevie čo so životom a kam s ním…

    Vyšší level ludskej hlúposti je ,,viera“ v pomoc nadprirodzených bytostí ,či síl po smrti….

    Medzi najoblúbenejšie nadprirodzené sily , ku ktorým sa ,,veriaci“ privinuli celým srdcom , považujem Pinokia, Ježišťoka, Hospodina- Netvora- Nebeského Taťuldu, Aláha, Nebeského jazdca, Červenú karkulku, Deda vševeda, Troch zhavranelých bratov a zakliatu ropuchu a Zlatú rybku…

    Mne osobne sa javí ako najludskejšia nadprirodzená bytosť, ktorá je esenciou Pravdy, Dobra, Morálnej čistoty , Svetla, TÁ bohyňa – drevená Pinokia, Nebeská družka Pinokia…

    Sodoma, Gomora ako vyšitá…

  8. Autor píše :
    Člověk tedy jako z principu omezený prostě nemůže plně pochopit rozumem ani duchem nekonečného Boha-Podstatu světa!

    To je i podle mne velká pravda.

    Důkazů mnoho není, ale toto píše třeba pan Grof – úryvek:

    „Já bych k tomu přistoupil jiným způsobem. Velice málo lidí, včetně vědců, si uvědomuje, že nemáme vlastně žádný důkaz pro to, že vědomí má původ v mozku. To, co máme, je nesmírné množství pozorování, která dokládají systematické korelace mezi anatomií, fyziologií a biochemií mozku a stavy vědomí. Nic z toho však ve skutečnosti nedokazuje, že vědomí pochází z mozku. V této souvislosti obvykle dávám jako příklad televizi, kde se jedná o podobný typ spojení. Kvalita příslušného vysílání, jeho zvuku a obrazu, kriticky závisí na fungování komponent, z nichž se televize skládá. Je tu tedy tato korelace, ale tím jistě není prokázáno, že program vzniká v té krabici. Ve skutečnosti bychom se smáli někomu, kdo by se snažil studovat její tranzistory až na molekulární úroveň a věřil, že tak najde důvod, proč se každý den v sedm hodin na obrazovce objeví Mickey Mouse. Všechno, co máme, jsou doklady korelací, vzájemných vztahů, ale nemáme žádný důkaz, že vědomí vzniká v mozku. Přesto byl proveden tento logický skok, který lze označit jako neformální logickou chybu. Jedno skutečně nevyplývá z druhého. Ze skutečnosti, že je tu tato korelace, nevyplývá skutečnost, že vědomí pochází z mozku. Existuje možnost, že mozek tu hraje důležitou roli, ale může se jednat o roli přenosovou, může vědomí spíše zprostředkovávat než vytvářet.“

    Celý článek na : http://svobodnenoviny.eu/stanislav-grofnemame-vlastne-zadny-dukaz-pro-to-ze-vedomi-ma-puvod-v-mozku/#more-37313

    Jestliže by se prokázalo, co p.Grof píše, pak by bylo vědomí opravdu božským.

    1. J.A.P.e,
      Tenhle Váš úryvek z článku pana Grofa přesně vystihuje podstatu věci.
      Víte, máme proti jiným národům jednu zvláštní výsadu. Téměř každý viděl Arabelu a tak si v kontextu s tím, co jste uvedl dokáže vybavit, co dělal Rumburak. Převzal to vysílání a úplně ho zfalšoval. Co to dělalo s dětmi u televizního přijímače je tam taky znázorněno.
      Takhle nějak to dělají pekla. Pak se nedivme tomu, co se tu děje.

  9. p. J.A.P píše :

    ….Velice málo lidí, včetně vědců, si uvědomuje, že nemáme vlastně žádný důkaz pro to, že vědomí má původ v mozku.

    To čo píšeš, je jedna časť pravdy. Druhá časť pravdy je tá, že nikde neexisuje dôkaz, že vedomie je ,,odvodenú“ od ,,hlavného počítača“ – Hospodina – Netvora z hlbín vesmíru..

    Ani tí, čo si myslia, že sme úlomok Hospodina , to totiž nevedia dokázať, IM stačí, k tomu viera… Je to síce úbohé, ale niekomu to pre ,,spokojný život“ stačí…

    Takže nebolo by ludskejšie aby sme sa ,,Na to , či vedomie pochádza len a len z mozgu , alebo je čiastkou ,,Toho oného“, keď ani jedna zo strán to nevie preukázatelne dokázať, aby sme sa na to teraz ,,vysrali“?

    Mňa vôbec nezaujíma, odkial pochádza vedomie, ak to raz bude možné, určite to ludstvo dokáže, ale ak nie, aj tak je to O.K…

    Že ma to zaujíma, je pochopitelné, ale ludstvo zaujíma aj to, či na Veste je život, alebo či Dedo vševedo, mal deti a čo tie úbožiatka dnes porábajú…

    Ak je niekto netrpezlivý, môže si stvoriť sám pre seba úplne nového b o h a , ktorý mu bude pasovať, ako ,,riť na šerbel“…

    A bude ,,vymalované“…

  10. Faktem článku je, že autor směřuje do vytoužené země, do Ráje. Článek je hodně pro mě vyčerpávající. Velmí autorovi přeji, aby za svoji pilnost dostal to co mu náleží a věřím, že se autor dostane včas tam, kam mu osud určil a nebude nadměrně sekýrovat jako Traurtenberg běžné obyvatelstvo a nebude k tomu potřebovat tolik poskoků. Pan Staněk bude na druhém břehu a já se zde budu pachtit po pravdě, což mi náleží. Mile rád si své zkoušky podstoupím. Inu, každému co jeho jest.

  11. U holiče.
    Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, šel k holiči. Začali spolu mluvit o různých věcech. A najednou hovořili o Bohu.
    Holič řekl: – Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.
    – Proč si to myslíte?, zeptal se klient.
    – Je to velice prosté. Stačí vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby totiž byl, myslíte, že by bylo tolik nemocných? A existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení. Prostě nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí.
    Klient se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskusi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel.
    A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy a vousy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý.
    Tehdy se klient vrátil a řekl holiči: – Víte co? Holiči neexistují!
    – Velmi směšné! Jak to … neexistují?!, zeptal se holič. Já jsem jeden z nich!
    – Ne!, odpověděl klient. Holiči neexistují! Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici.
    – Ale nééééé… Holiči existují, to jen lidé nás nehledají. Z vlastní vůle!, argumentoval holič.
    – No právě, řekl klient. Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě!

    „Bůh nesliboval dny bez bolestí, radost bez utrpení, slunce bez deště! Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě…!

    1. Tak to jste uvedl moc dobře vystihující příběh. I ten závěr klienta je jasný.

      Bůh sdělil po vyhnání z Ráje, jak těžce a v potu tváře si bude člověk dobývat svůj chléb. Lidé o Něm říkají, že je všemohoucí. Jestli může vše, tak pak je – není odpovědný za zlo a strádání světa? Je – není milosrdný? Ale odpovědi hledá a pronáší zase jen člověk, který je oproti Bohu ve velmi nízkém postavení a navíc je /často/ ovládán velmi negativní silou.

      Ještě se vrátím k úvodnímu článku pana Staňka. Pod jiným příspěvkem aktuálně diskutuje a možná zavítá i pod svůj článek.

      Napsal jste v závěru :
      „Velmi iniciující by byl fungující kladný vzor ze světa.“ Souhlas. Ale kdo ho najde, kdo ho přinese, kdo ho zpopularizuje, kdo ho bude objasňovat jako vzor, kdo bude učit jeho působení, kdo na tom všem má zájem?

      Dále jste napsal:
      „Nechme „vanout ducha Pravdy“, neboť dnes nelze nic utajit. “
      Ó, co je věcí, dění, skutečností, v historii i současnosti utajeno, pokrouceno a změněno. Média vládnou, propaganda vládne. Když se v NY zřítil třetí mrakodrap, aniž by do něj narazilo nějaké letadlo, mohlo by se říci, že byl úmyslně „zbourán“? Zařídí duch pravdy, aby ta vyšla najevo?

      A na závěr, pane Staňku: „Jen pozitivním přístupem a spoluprací spojit mysli zatím různorodě myslícího duchovního jádra národa.“

      ?? Proč doufáte ve spojení myslí zatím různorodě myslícího duchovního jádra národa, když sám nedokážete ani objasnit konkrétní otázky zde diskutujících lidí? Asi jsou to pro Vás jen příliš obyčejní lidé /žádné jádro/, pro které pozitivní přístup a spolupráce není určena??

      Pěkný den Udovi i panu Staňkovi.

      Václav Žáček /Venda /

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016