První otázka člověka: Kdo nebo co je Bůh?

mojzis-ohnivy-kerČlověk je jediná bytost ve hmotnosti, která si tuto otázku může položit. Je tomu tak proto, že člověk jako jediný z živých bytostí planety se skládá nejen z hmoty, tj. materie vesmíru, (vzniklé „velkým třeskem“) ale i složky na hmotě nezávislé. Té obvykle říkáme duch nebo nepřesněji vědomí. Tato složka člověka, jiskra ducha, ve „velkém třesku“ určitě nevznikla! Ale právě kvůli její přítomnosti v člověku má lidská bytost potenci si položit otázku: Co bylo před, a co bude po konci hmotnosti (vesmíru)? Vypočítaném teoretickými fyziky. Kdo z žijících lidí si tuto otázku nepoloží, není vlastně člověk v pravém slova smyslu. Jeho podstatou není živý, tj. k činnosti (kladení otázek) probuzený duch. Ježíš o takových řekl: „Nechť mrtví (v duchu) pochovávají své mrtvé“! A také, že aby se probudil, „musí se zrodit z vody (pokání z nadměrného sebevědomí) a Ducha svatého“. (Z vyzařování Podstaty a Tvůrce světa.)

Ti současně žijící, kteří se právě probouzí, kladou si otázku z nadpisu. I já jsem si ji dříve po přečtení mnoha knih položil. A odpověď na ni v knihách nenalezl. Je tam však přece jen naznačena na jediném místě! V místě rozhovoru Mojžíše s „hořícím keřem“, který neuhasíná.

Vydal jsem se tedy sám hledat odpověď na tuto otázku. Což zřejmě musí každý člověk, u něhož se probouzí duch, neboli se začne ptát. Tedy člověk hledající Pravdu. Ponořil jsem se tehdy v meditaci do stavu a rozpomněl, jak jsem v mimotělním zážitku viděl ono vzdálené Světlo. A položil si přitom v nadpisu uvedenou otázku: Co nebo kdo je Bůh? A tehdy se ve mně zrodila odpověď: „Právě to příjemné v dálce zářící Světlo je onou energií, podmiňující existenci všeho hmotného a nehmotného!“ A více zřejmě nemohu pochopit!

Když jsem se probral, pochopil jsem hlouběji biblický popis setkání Boha s Mojžíšem. I Mojžíš se zřejmě mimovolně dostal na poušti do stavu vymístění duše z těla. A také on se ptal náhle se zjevivšího „Hořícího keře“: „Kdo jsi bytosti, jaké je tvé jméno?“ Světlo nemluví, ale jeho záření působí „informačně“ na duši dotazovatele. Tím se v něm odpověď sestaví! A tak tehdy Mojžíš slyšel: Jsem Bůh Abrahámův, Jákobův atd. A jaké je Bože tvé jméno? Třikrát opakovaná stejná odpověď (věčně): „Jsem, který jsem!“ (JHW) Což se dodnes nepochopivším jeví, jako že si Světlo dalo pojmenování lidským způsobem! Naproti tomu já jsem porozuměl Mojžíšovu popisu takto: „Člověče, jsi omezená bytost! Taková nedovede z nekonečnosti a věčnosti pochopit nic jiného, než že tyto existují! Proto, že člověk se nesetká ve své pozemské i záhrobní existenci, při styku s věcmi hmotnými i „astrálními“, s věcmi konečnými, s žádnou vlastností, která by mohla charakterizovat Mě Věčného a Dokonalého! Proto jakákoliv lidská představa Boha člověkem je vlastně nechtěným snížením Podstaty světa. Neboli dokonalosti Boha Stvořitele vesmíru, také Otce všeho živého a člověka zvlášť!

Z uvedeného tedy plyne, že Bůh je sice svým vyzařováním obsažen ve všem hmotném a nehmotném kolem nás i v našem těle ve formě zákonů, jejichž podstatou je vyzařování Pravdy. Je náboženskou terminologií nazýváno Duchem pravdy. Přírodní zákony jsou tedy také odrazem vyzařování Ducha pravdy, ale jen v rovině vibrací hmotnosti. Nikoliv jemnohmotnosti neboli záhrobí. (Také astrál.) Podstata světa sama, neboli Bůh, je však i mimo hmotné i nehmotné! Tedy mimo dosah našich smyslů a rozumu. Tudíž konečným způsobem nepoznatelná! Z právě zmíněného poznání vyplývá pro duchy Pravdou „osvícené“ jako maximální boží dar rada: V jednoho Boha věřiti budeš! Neboť právě a jen na tomto poznání založený rozum dává šanci pochopit existenci světa a smysl bytí člověka v něm. Není-li Bůh neboli věčnost, k čemu svět a k čemu v něm tak směšná bytost jako člověk? Podívejte se na nahého člověka v přírodě a zasmějete se. A zeptejte se „ateisty“, kteří věří v nic, k čemu to vše kolem je, proč to vzniklo? Pardon, „vyvinulo se!“ A zasmějete se podruhé!
 

Josef Staněk
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.3
hlasů: 7

63 komentářů

Přidat komentář
  1. Y,

    skoro som Ťa prehliadol, ale keď to, čo si napísal , teda že :….G n, s okamžitou platnosťou,ťa menujem – kohoutí hnát;… si vrazil do h…,myslel že je to známka punku……

    je podložené aj Tvojou úprimnou modlitbičkou v môj prospech, to beriem…

    Ale kde je moja doživotná renta, ktorá s titulom …,,kohoutí hnát“ chodí, ako sneh v januári ???

    Priznaj si, že si lakomec a že Ti ,,to“ bude chýbať…

    Ty rejpale, jedon !!!

  2. Mám dojem, že duch – vědomí je tu od začátku vzniku vesmíru a planety země. Byl přítomný v nerostech kde prožíval miliardy let jen velmi pozvolné děje, hornina ani jiné zažívat nemůže. Následně prožíval více a rychleji skrze vyšší a vyšší organismy, tedy přes floru a faunu až se objevil člověk. Zde probíhá pokrok již poměrně rychle. Stále onen duch přes duše rozdrobený do mnoha těl neopouští planetu a je v projeveném – fyzickém světě a střídá se to se světem neprojeveným, tedy astrálem po smrti fyzických těl. Až dojde u jedince k plnému osvícení a smrti ega vymaní se duše z koloběhu vtělování se ve 3D, protože pro to již není důvod, člověk zvířecí dospěl do fáze člověka božského a pokračuje svůj vývoj v 5D, což je označení pro dimenzi kde jsou bytosti s jiným chápáním reality a mají jiné vědomý, nejsou již egoismem oddělené od celku. Je zde ještě hmotné tělo, ale již neexistuje egoismus, je plné vědomí jednoty všeho se vším a tedy se stvořitelem, nejsou potřeba peníze (komunismus) nejsou už vůbec projevovány negativních emoce, násilí a další běžné věci z našeho současně známého života.
    Země převybrovala svou rezonancí výrazně nahoru a je kompatibilní s pátou dimenzí, lidí připravených pro život 5D je zhruba miliarda. Od zbytku se planeta očistí nemocemi a přírodními katastrofami. Koho toto postihne se inkarnuje na obdobnou planetu plně fungující ve 3D a bude pokračovat ve svém vývoji za obdobných podmínek které panovaly v naší civilizaci v posledních dobách. Není to žádná katastrofa, protože nejsme tělem, takže případný odchod do neprojeveného světa není tragédie a do 5D se chtít tlačit bez patřičně nažitých zkušeností a moudrosti je nerozum jako chtít jít z nedochozené základky na střední školu. Člověku by tam dobře nebylo, nechápal by a trpěl více než při dostudování školy základní.

    1. Ve stvoření jde o učení se? Třeba to je jen zažitá představa nás lidí, protože nic jiného nechápeme. Člověk se narodí, jde do školky, základní školy, střední atd.. učíme se celý život. A co když nejde o učení se, co potom? Vemou nás do 5D?

      1. Stvořitel nám dal život a poskytuje nám energii k životu. Není nic jiného než on, my jsme v něm a on je v nás.To však neznamená, že jsme jako on. My se k jeho dokonalosti musíme postupně prožít, a to je ta škola.
        Hra života tkví v tom, že má egoismem zdánlivě (pro naše vnímání však zjevně) oddělená bytost dojít k poznání falešného já, a začít vnímat vše jako jeden celek, což ho změní z přijímajícího na dávajícího a tím se stane nakonec stejným jako stvořitel sám. On konec konců také dává sobě, protože všechno co jest je on, není nic mimo něj.
        Když dám druhému je to jako vzít z pravé kapsy a dát do levé. Člověk ale nechce cizím dávat, ego se bojí, že pak bude mít málo. Nevěříme, že někdo další může dát zase nám, ego nám nedovolí vnímat jednotu. Ale když budeme štědří k druhým, pak budou i oni.
        Je zde úplně jednoduché pravidlo – boží doporučení z kterého stačí vycházet pro své chování a není potřeba nad ničím dalším v životě složitě dumat. „Nečiň druhým to, co nechceš aby bylo činěno tobě“. Tedy nebuď lakomý k druhým a nebudou oni k tobě. K přijmutí a žití tímto je ale velmi dlouhá cesta (hra na život) a tato je zakončena plným vědomím jednoty stvořeného se stvořitelem a nakonec celkového plného splynutí s ním. Až tímto procesem projde i ta poslední částečka vědomí (dokončí se nádech boha), tak bude následovat další výdech v podobě velkého třesku a vše pokračuje dál.

        1. ad.: Když dám druhému je to jako vzít z pravé kapsy a dát do levé.

          Když to tak budu dělat dlouho, tak pravou kapsu budu mít prázdnou a levou přeplněnou. To je podle Vás správné? Neboli egoismus-altruismus je zase jen a jen polarita a nic to neřeší. Vůbec se tak k Bohu nepřiblížím.

          1. Pro Lojzu

            Možná bude užitečné si zkusit to celé ještě jednou přečíst a nechat to projít „hlavou“
            1.Obě kapsy jsou mé -je jeden jediný stvořitel a on je vším.
            2.pokud budu dávat budu příkladem pro ostatní a obdarovaným to bude navíc činit radost, to přinese spokojenost a to spustí štědrost. Takže ostatní začnou činit to samé, takže bude energie proudit obousměrně, tedy i ke mě a žádná kapsa nebude prázdná.
            Pokud si toto nedovede někdo vůbec představit, tak vychází z toho, že všichni jsou špatní a tento názor pramení ze znalosti jaký jsem já sám. Podle sebe soudím tebe, i když přes filtr ega si toto člověk ještě se silným egem nemůže vůbec připustit a naopak začne útočit – ego se brání aby nebylo odhaleno a aby přežilo.
            V praxi jsem si toto u sebe zažil, nebyl jsem ten, který by se dal označit za vyloženě egoistu, a přesto mě ego krásně ovládalo. První krok je si toto vůbec připustit, pak to pozorovat a až následně se to dá vůlí ducha pozvolna ovládat a ego krotit. Zdaleka jsem ještě své ego neukřižoval, ale mam z toho procesu dobrý pocit. Přineslo mi to pocit štěstí a spokojenosti který si nepamatuju ani z dětství a vnímám jak se proměňuje mé nejbližší okolí. Ohledně energie jsem přestal úzkostlivě šetřit a snažit se na všem co nejvíce vydělat. Naopak se cítím dobře když dávám. To je v skutku boží pocit. Světe div se, okolí dává i mě.

            Toto samozřejmě nebude fungovat, když to někdo nebude opravdu žít, ale jen by to chtěl zkusit a očekával by, že mu ostatní začnou dávat a on na tom vydělá. To je egoismus jak hrom.

            Na toto téma bych ještě vzpomenul „poslední budou prvními a první posledními.“

            Ego mě již netlačí nutit mé poznání a „pravdy“ všem okolo a prát se za každou cenu s tím kdo mi oponuje. Proto se ani zde nenechám vtáhnout do silné výměny názorů, předem říkám, že raději ustoupím.

            Je naprosto v pořádku, že mi někdo nebude rozumět, není na mě nějak zachraňovat tuto iluzorní realitu. Pokud mé řádky někomu něco trošičku dají, dobře, pokud ne, také se nic neděje.

          2. Tak jsem si to dle rady přečetl ještě jednou:
            ad.: Když dám druhému je to jako vzít z pravé kapsy a dát do levé.
            ad.: 1.Obě kapsy jsou mé

            Tak jakou cenu to má přehazovat z kapsy do kapsy?

            ad.: což ho změní z přijímajícího na dávajícího a tím se stane nakonec stejným jako stvořitel sám.

            Když budou všichni jen dávat, kdo bude přijímat?

            Uff, nechtělo se mi, ale půjdu se raději vyvenčit.

          3. Pro Lojzu, poslední pokus

            „Tak jakou cenu to má přehazovat z kapsy do kapsy?“
            Pro ego to nemá žádnou cenu, to chce jen získávat pro sebe, proto to také nechápete.

            „Když budou všichni jen dávat, kdo bude přijímat?“

            Já přece nikde nepsal, že dávající nebude zároveň i příjímat (to se přece nevylučuje), navíc úplně každý přijímá od stvořitele – dýcháme, jíme, přijímáme pránu, sluneční svit, vnímáme krásy přírody….

          4. Lojza číst umí, nedělejte z Lojzy blbce.

            Milenium 4.2.2017 (23:55)

            což ho změní z přijímajícího na dávajícího a tím se stane nakonec stejným jako stvořitel sám.

            Milenium 5.2.2017 (19:11)

            Pro Lojzu, poslední pokus

            Já přece nikde nepsal, že dávající nebude zároveň i příjímat

            Pro @: -1!!

          5. Pro Lojzovo pochopení

            Příjmání je za určitých podmínek zároveň i dávání. Například pokud přijdu na návštěvu a tam mě paní domácí pohostí, tak tím, že si pochutnám na její dobrotě a dám najevo jak mi chutnalo, tak jsem se stal zároveň dávajícím (dobrý pocit a uspokojení paní domácí)
            Navíc zdaleka ne všichni lidé jsou čistě, tedy 100% jen přijímající, takže Vám mohlo být jasné, že to bylo jen těžko tak doslova mnou myšleno.

            Každopádně řeč a o to více písemná forma sdělování je velmi nedokonalý prostředek. Až přejdeme na telepatii, nepřesnosti a nepochopení se konat nebudou, tak se dá přenést i taková záležitost jako je emoce a pocit.
            Napsal jsem to tak, že z jistého pohledu a pochopení může být mé sdělení vnímáno jinak než jsem to zamýšlel. Vše je relativní, a možné nazírat z různých úhlů a posuzovat z rozdílných poloh zkušenosti.

          6. ad.: dám najevo jak mi chutnalo, tak jsem se stal zároveň dávajícím (dobrý pocit a uspokojení paní domácí)

            Nemohl bych k Vám chodit na obědy? Já bych Vám DÁVAL najevo, jak mi chutná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017