Proč jsou? V civilním životě může mít rituál třeba sportovní tým; před začátkem utkání spustí bojový pokřik. Krásný příkladem je Haka, kdy se tým ragbistů Nového Zélandu připravuje na sportovní boj. Tady je záznam této obrovské a populární show, která přilákala k obrazovkám na celém světě miliony diváků – člověk má rituál rád:
Profesionální sportovci jsou vůbec známí svými rituály. Například špičkový švýcarský tenista Roger Federer je velmi pověrčivý na číslici 8, proto mu vedle kurtu vždy stojí osm lahví. Svým rituálem se proslavila i česká snowboardiska Eva Samková, která nenastoupí do závodu bez toho, aniž by měla pod nosem namalovaný typický knírek. Anebo často, a to již je moc známý rituál z televizních přenosů, když například skokan do dálky před rozběhem políbí křížek zavěšený na jeho krku. Mimochodem, jako by Ježíše Krista mělo zajímat a rozhodnout o pomoci v tom, že závodník skočí přes osm metrů. Tady přichází častý pomocník v rituálech, talisman.
Rituálem může být i ranní pití kávy, které předchází začátku práce, obzvláště úředníků. A při něm je jeho součástí i informování se o včerejších zážitcích doma, ve sportu. Pěkný rituál si zavedl jeden můj spolupracovník – ráno přišel do práce a na polévkovou lžíci si nalil svoji domácí slivovici a pak si na ni nabral med od svého včelaře a na závěr snědl jádro vlašského ořechu. Pak si teprve uvařil ranní kávu, její zalévání bylo úplným obřadem, kdy se na jejím povrchu musel vytvořit tzv. mramor a k ní si vykouřil jednu jedinou cigaretu – kupoval si tenkrát vždy ty nejdražší značky.
Obřadů je také mnoho. Obřad křtu nové lodě, která je spouštěna na hladinu s nezbytným rozbitím láhve šampaňského o její trup. Známé jsou nákladné obřady korunovace králů, inaugurace prezidentů či kdysi i obřady předávání občanských průkazů /pamatují to ti starší, nevím, jestli to teď nějaká sláva je?/. Velký a pro přihlížející velmi veselý je obřad pasování za nového myslivce či lovce! Kdo by si chtěl pročíst, jaké všechny zvyky a obřady mají myslivci, dávám odkaz, kde je to parádně shrnuto:
http://www.ms-smilovice-reka.ic.cz/index.php?id_page=article_zvyky
Ještě přidám takový neobvyklý obřad, který mne v dětském věku zaujal – v našem městečku byl svérázný rybář, který před tím, než navlékl žížalu na háček, tak ji poválel v ústech. A když nic nechytil, tak zbylé žížaly snědl.
Každý může jistě přispět nějakým příkladem, svou zkušeností s rituálem či obřadem.
I v samotném náboženském životě je mnoho obřadů a rituálů. Našel jsem jeden, který dnes vyzní až jako úsměvný:
„Když se mniši jistého kláštera scházeli pří večerní modlitbě, kočka, která tam s nimi žila, zvykla si občas chodit mezi modlící se a klečící mnichy a vyrušovat je. Opat kláštera proto nařídil, aby tuto kočku v době modlitby vždy přivázali ke stolu. Po opatově smrti se to opakovalo a mniši nadále kočku před bohoslužbou přivazovali. O nějaký čas později kočka zemřela. Nový opat nařídil, aby byla zaopatřena nová kočka, aby ji mohli před začátkem modliteb přivazovat. Tato praktika přetrvala několik následujících století a někteří učenější mniši dokonce napsali teologické rozpravy o liturgickém významu přivazování kočky při večerních modlitbách.“ (příběh je volně převzatý z knihy – The Song of the Bird, Anthony de Mello)
Fakt je, že rituál i obřad má za cíl zvýraznit pro jeho účastníky důležitost nějakého aktu, jeho výjimečnosti s prožitkem emoce a upevnění víry. Často tyto obřady či rituály napomáhají i manipulaci s lidmi. Jako základ nějakého pozdějšího rituálu či obřadu se mohla stát i nějaké pověra, tradovaná mezi lidmi.
Další fakt je ten, že pro některé obřady se přinášela oběť, v tom lepším případě „jen“ zvířecí. Staré chrámy, i ty v době Ježíšově, měly část, kde se prováděly rituální vraždy obětovaného zvířete a tekly tam doslova při některých náboženských oslavách potoky krve.
K čemu jsou a čemu slouží náboženské obřady či rituály? Mimo to, že jejich vyznavačům přinášejí nějaký důležitý pocit, jsou těmi, kterými se církve či náboženská vyznání od sebe odlišují. Katolíci uznávají například sedm svátostí; křest, biřmování, přijímání, zpověď, poslední pomazání, manželství a svěcení kněžstva. Při vytváření náboženských obřadů bývala značně využívána mystéria, až tajné obřady, které jdou až k antice či do tzv. pohanských kultů. Otázkou by mohlo být ještě i to, zda i spiritismus je nějakým obřadem, který má lidem hledajícím v něčem pomoci, kupříkladu v tom, zda pravým životem je až ten duchovní? Lidé rádi věří tomu, že jim něco přinese štěstí a opravdu se někdy stává, že se efekt úspěchu vlastního rituálu či obřadu dostaví. Působení například placebo efektu je dokázané; dát někomu nemocnému vzácnou pilulku, o které ještě vytvoříme přímo zázračnou legendu, a přitom je to jen nějaký vitamín. Nemocný člověk však věří o to víc, oč má větší strach z možných zdravotních problémů. I jen to tzv. držení palce někomu pomůže. Věř a víra tvá tě uzdraví.
Dovolím si na závěr své drobné postřehy. Rituál se do náboženství /a nejen do něj/ prosazuje tehdy, když se vytrácí jasné myšlení a začíná převládat zvyk. Často má silnější místo tam, kde chybí mystická, vnitřní modlitba. Rituál odpoutává mysl od koncentrované vnitřní meditace a drží ji připoutanou k tomuto světu. Slyšel jsem názor, že rané křesťanství bylo velmi primitivní a až to pozdější prý neslo znaky sofistikovaného náboženství. Ale to druhé se naopak, podle mne, již více vzdalovalo skutečnému učení Ježíše Krista. Nemyslím si také, že Bůh se radoval nad rituály zapalováním svíček, ze sladké vůně kadidla či zabitého obětního zvířete. Asketické praktiky či půsty, vedené ještě okatě pro veřejnost a tím zdůrazňujíc, jakou oběť přináší dotyčný člověk, také nemají valnou cenu. Mluvil o tom i Ježíš. Existuje podle mého poznání půst, který může Boha potěšit; spočíval by v tom, že člověk rozváže svá pouta závislostí, nepravostí a naplňování vášní mysli. Postit se od toho, co ho vede často až ke zlému působení. Lidé si ve všeobecnosti myslí, že Boha uctívají a dávají mu najevo svoji lásku, když vykonají nějaké ceremonie, praktiky až třeba i sebetrýznění. Spíše tak ale chtějí dokázat lidem, že dokázali pro Boha něco nadlidského a chtějí u nich, a to je hlavní důvod, vzbudit k sobě samým patřičný respekt či úctu. Zase by se dalo vše zjednodušit a dosadit pro vysvětlení – ego.
Ježíš Kristus kladl ve svém učení vždy velký důraz na duchovní a ne ceremoniální a rituální přístupy. V evangeliu Matouše je popsáno, jak Ježíš dává jasně najevo, že láska a odpuštění mezi blízkými lidskými bytostmi jsou o mnoho důležitější, než jakýkoliv vnější ceremoniál. Viz. Matouš 5:23-24:
„Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar.“
Jak krásné vysvětlení se přímo nabízí; když je někdo pohroužen do vykonávání rituálů, ale napadne ho, že rozhněval bližního svého, tak by měl na svůj rituál zapomenout a jít se nejprve svému bližnímu omluvit a urovnat s ním všechny své spory. Jinak řečeno, naše vztahy s žijícími „Božími chrámy“ jsou o mnoho důležitější, než naše zacházení s mrtvými chrámy z kamene a mramoru.
V judaismu je rozšířený rituál umývání rukou, jehož cílem má být očištění. Ale Ježíš opět zdůrazňuje, na výtku farizeje, že si před jídlem neumyl ruce, že očistu potřebuje spíš vnitřní část člověka, jeho mysl:
„Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti. Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?“ (Lukáš 11:39-40)
A ještě pár odkazů, které mohou inspirovat:
Indie – Ganga – miliony lidí vstupují do této ne zrovna čisté řeky! Kdysi bylo v Indii samozřejmostí, že člověk přistupoval k duchovní očistě tím, že se nejprve umyl, osvěžil tělo a takto byl připraven k praxi na cestě duchovnosti:
http://www.lideazeme.cz/clanek/koupel-v-nektaru-nesmrtelnosti
Dokument Igora Chauna – Indie:
https://www.youtube.com/watch?v=CZzQB-j9hDY
Strava – rituály a obřady:
http://www.iprima.cz/primavareni/gurman-na-cestach/jak-se-hoduje-ve-svete-prectete-si-prehled-ritualu
Rituály, obřady a sex:
http://www.cestypsychotroniky.cz/index.php/souvislosti/419-10-nejpodivnejsich-sexualnich-tradic-a-ritualu
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora:
