Rozpad rodiny a školství oznamuje rozpad příslušné civilizace

Jakoukoliv civilizaci konstituuje obecná kvalita mezilidských vztahů a vztah lidí ji tvořící k životnímu prostředí. To je vlastně modifikovaný vztah k té síle, která prostředí planety a její přírodu pro život lidí vytvořila. U duchovně disponovaných lidí je pojata jako vyšší transcendentní síla, Bůh, u ateistů jako neidentifikovaný „soudruh příroda“. Problémy s kvalitou a trvanlivostí jakékoliv civilizace pramení z toho, že pro její charakter nemá větší vliv ani tak chování hrstky vysoce eticky a inteligenčně rozvinutých lidí, ale zásadně a jen chování a myšlení rozhodující masy lidí. Neboli civilizace je tak vyspělá a stabilní, do jaké míry vyspěla eticky a charakterově masa ji tvořící.

matka-a-ditePokusíme se zamyslet, co právě je tím faktorem, který určuje etickou a inteligenční hladinu „obyčejných“ lidí všech civilizací. Při zaměření se na tento faktor nám nemůže uniknout, že jsou to právě neuvědomované zvyky a stereotypy, které každý z nás dostává od vstupu do hmotné dimenze tohoto světa. Tedy od chvíle, kdy je jako právě narozený kojenec začínáme podvědomím „nasávat“ a odkoukávat od matky. A od osob prvního kontaktu! Z jejich typu chování a způsobu myšlení do našeho podvědomí přestupují, aniž si to uvědomujeme, základní paradigmata a axiomy našeho budoucího myšlení a cítění v dospělosti.

Měli bychom si konečně uvědomit, že základní rysy osobnosti každého z nás formuje chování a myšlení matky a otce, a širší rodiny. Vyskytuje-li se vůbec! Nevyskytují-li se některé články, vzniká psychické vakuum. Přitom jsme si již mohli všimnout, že všechny děti téže rodiny při stejné dědičnosti a výchově zdaleka nejsou stejné. Tento fenomén nás již dávno měl dovést k tomu, že každý jedinec si osobně cosi hluboce zakotveného v nevědomí musel přinést odněkud, kam nás současný rozum a paměť nemůže. Je přece jisté, že z ničeho něco být nemůže. Většina si myslí, že je to paměť duše z minulých životů. V bibli o tomto jevu reality říká Dárce života člověka:

„Dříve než jsi vstoupil v lůno ženy, znal jsem tě!“

Tedy jakmile se vědomí každého z nás se svým „věnem“ ocitlo v těle kojence, začínají na nás působit neviditelné vlivy, které se označují slovem „výchova“. Ta je vlastně přípravou pro akceptování právě aktuálního společenského uspořádání a našeho zařazení v ní. Tedy pro zařazení do dělby práce a odpovědnosti v tom, čemu říkáme civilizace.

Použijeme-li zorného úhlu dostatečného nadhledu na proces konstituování osobnosti člověka, nutně dojdeme k závěru, že bazální rysy myšlení a cítění získáváme ještě jako nejmenší děti! Tedy již v době „nepaměti“ odciťujeme principy podřízenosti a koordinace, (poslouchání,) principy soužití a komunikace i jinorodých tvorů, jako třeba muže a ženy, mladých a starých, domácích a cizích, soukromých a veřejných. Odzíráme z okolí používání a rozvoj empatie, posunků, řeči, společenských návyků atd.

A právě souhrn těchto v nevědomí získaných postřehů konstituuje chod mezilidských vztahů obecně neboli typ civilizace. Tedy co si jako i nejmenší dítě ve formě paradigmat myšlení a cítění zakotvíme v podvědomí, to v převážné míře určuje naše chování, myšlení a uplatnění ve společnosti po celý náš další život. Neboli všestranná a láskyplná kvalita dětství je rozhodující pro utvoření člověka jako pozitivní osobnosti. A navíc po celý život! Z toho tedy plyne, že kvalitní dětství rozhodující masy lidí je oním rozhodujícím faktorem, ze kterého mohou vyrůst základy obecně vyspělých mezilidských vztahů. Stavem dětství je tedy předurčena kvalita lidské kooperace neboli civilizace.

Pro normálně myslícího člověka by z toho mělo vyplynout, že vlády států neboli „správcové“ civilizace vyvinou maximální úsilí pro to, aby vytvořily společenské předpoklady pro vznik a optimální život rodin a na ně navazujících škol. Právě správcové států to jsou, kteří mají povinnost usilovat o to, aby každé dítě vyrůstalo ve funkční rodině! Chtějí-li, aby jejich stát a civilizace přetrvala! A mají pečovat o to, aby se toto základní „rodinné věno“ dále rozvíjelo ve škole. Tam se ovšem již jen do podvědomí zasazené zásady dále rozvíjejí a zejména se rozšiřují ze sféry nevědomé do sféry vědomé.

Tak probíhá proces, skrze který se dítě dále konstituuje v sebe uvědomělou a tím plnohodnotnou osobnost. Nezajistí-li vládnoucí kruhy skrze osvícenou (duchovní) atmosféru médií a společnosti jako takové řádné fungování rodin a škol, začne v takové společnosti nenápadně vyrůstat vrstva deprivovaných a psychologicky rozvrácených lidí. A ta podle zákona „setby a sklizně“ v následující generaci, tj. po 30 letech, svou „otcovskou“ společnost rozloží zevnitř. Neboli ji přivede do chaosu, nebo ji dobudou eticky méně degenerování „barbaři“ z okolí. Od této zákonitosti dějin pochází dávný antický poznatek, že pádu národa, státu, civilizace předchází pád mravů v něm.

Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já vidím kolem sebe vše jiné než naplňování výše zmíněných předpokladů přežití našeho národa i EU jako celku do budoucnosti. Polovina dětí přece již u nás vyrůstá jen s jedním rodičem, širší rodina zmizela skoro zcela! Vládní politika těch, kteří se sami představují jako svobodomyslní liberálové, celých popřevratových 25 let podporuje feminizmus, matky samoživitelky, homosexuály a průvody všelijakých mužsko-ženských transsexuálů po městech. Už jsme měli i tak pro funkci disponovanou „zelenou“ ministryni školství Stehlíkovou, která navrhovala zákon zakazující tělesné trestání dětí. Takové myšlení je ve své podstatě negace principu poslušnosti dětí rodičům! A návyku přítomnosti nutné míry subordinace. Takový rozklad nebyl ani v předchozím režimu.

skolaDále naše současné údajně vyspělé a demokratické zákonodárství nastolilo právní stav, že děti do 16 let mohou rodiče (a kohokoliv) zabít beztrestně! A do 18 let jen za 5 let vězení! V dle názoru pseudohumanistů „primitivních“ kmenech by takové „děti“ bez ohledu na věk ostatní okamžitě zlynčovali. Tak co je vlastně společenský pokrok a co nastoupený úpadek? Byli katechetové za starého Rakouska ve srovnání se současnými liberály (zednáři) u moci a ve srovnání se současnými údajně vědeckými aktéry společenských věd skutečně zaostalí? Vždyť ti jako vyšší pravdu, tedy zásadu danou Stvořitelem, přece cepovali ve školách a kostelech všem: Cti otce svého a matku svou! A nezabiješ, a nepokradeš!

Co z etických zásad vlastně předkládají rodičům média a žákům dnešní škola? Z opuštění jakého principu pramení úpadek autority rodičů a následně učitelů?

Napadení učitele žákem nebo rodičem bylo za mých školních let nemyslitelné. Vzpomínám si na poměry ve třídě na střední škole v Brně na Veveří v letech 1951 až 1954. Za učitelky Spitkové byl ve třídě neustálý hluk a občas bylo slyšet „buch“. To když se nedívala, Pazour v zadní lavici zarazil do parket dýku. Další „experti“ Kertés a Šultés při vyučování mazali karty, až to plácalo. Nic nás nenaučila.

Naproti tomu na matematiku a fyziku nás měl Kořínek, který měl přezdívku Kořen. Byl to původním povoláním advokát, tedy podle dnešního hlavního hlediska byl neaprobovaný. Po „zrušení“ této profese jej zřejmě komunisti převedli do školství. Jako komunistu, protože si pamatuji, jak na klopě nosil odznak KSČ. (Proto si zřejmě mohl dovolit.) Při jeho vyučování bylo ticho! A naučil mě základy matematiky a fyziky tak dobře, že jsem z těchto předmětů nikdy následně neměl dvojku. Když něco nekalého zahlédl, řekl jen : „Pazour, pojď sem!“ Bác, facka a Pazour letěl do kouta. A zítra ať matka (asi otce neměl), ať přijde do školy! I já jsem od Kořeňa dostal facku. Bylo to tak, že se nás, nevím proč, několik rvalo před lavicemi. (Ani tehdy jsem to zřejmě nevěděl.) Vtom do třídy náhle vešel Kořeň. Nic nevysvětloval o školním řádu a kdo se před ním nachomýtl, včetně mě, dostal facku. Ve „světovém rekordu“ jsme byli my všichni rváči v lavici. Přesto dodnes, když si na to vzpomenu, tak se modlím: „Pane Bože, přičti mu tu facku k dobrému, protože byl přísný a spravedlivý! A naučil nás!“ Kdyby se to stalo dnes, na Kořeňa by nějaký zbohatlík či „demokrat“ poslal komando rychlého zásahu. A místo přestupce by odvedlo jeho! Na jeho pozici by stoupenci americké výchovy bez nutných tělesných trestů nasadili nějakou vysoce aprobovanou učitelku, typu rodilé ruštinářky Spitkové. Té, když si vzpomenu, je mě dodnes líto. Byla již stará a neuměla si na nás pubertálních „grázlech“ vynutit autoritu.

V současné době se politici předhání v řečnických cvičeních na téma „autorita učitele“. Je to za vládnoucí ideologie vlády peněz od nich a celých „pedagogických věd“ prázdná póza. Protože zúčastnění diskutéři nepojmenovávají základní příčinu – pád rodiny a absence jakékoliv „nefinanční“ autority. (Nepodložené žokem jakkoliv získaných peněz.) Odstranění této příčiny není možné ani zákonem, ani zamlžujícími řečnickými cvičeními v médiích.

Kolaps funkčnosti užších i širších rodin, odstranění americké „liberální“ výchovy dětí bez korekce, někdy i tělesných trestů, není možné zavést zákonem. Tím je možné zavést jen bič na přísné učitele! Nikoliv na žáky zbohatlíků a nepřizpůsobivých, pro které „pracují“ celé bataliony advokátů a strážců lidských práv. Aby se něco skutečně změnilo, a změnilo se směrování společnosti do všeobecného kolapsu, musí se změnit celý duch společnosti a celá její filozofie. To lze jen skrze obecný krach „boha peněz“ a pomatenosti davu pseudo výhrami typu sportovních či kariérních. Jestli k této změně myšlení a atmosféry dospěje společnost skrze poznání skutečných příčin krize autority nebo teprve skrze všeobecný mocenský a zásobovací kolaps, se teprve uvidí.
 

Josef Staněk
 

hodnocení: 4.4
hlasů: 20

99 komentářů

Přidat komentář
  1. Pro Karel 03.08.2014 11:08
    Pane Karle
    nečtu celé Vaše odkazy ani to nemá smysl, jen si dám CTRL + F ( zde heslo poslední soud) a vyjde mi, co odkaz píše a co tvrdíte Vy.
    http://www.universe-people.cz/svetelna_knihovna/htm/cz/cz_kniha_nove_zjeveni_pana_jezise_krista_08.htm
    „Výjimkou z tohoto pravidla je výklad pojetí o posledním soudu Swedenborgův a jeho následovníků na vaší planetě. Ve Swedenborgově pojetí k poslednímu soudu nedochází na vaší planetě, nýbrž ve zprostředkujícím světě neboli, jak to on nazýval, ve světě duchů. On též měl za to, že poslední soud byl zcela ukončen za jeho časů a že byl přímým svědkem jeho průběhu.“
    Píšete :“V Novém zjevení se neříká, že poslední soud už byl, ale že je to nepřetržitý proces.“
    Swedenborg říká : „poslední soud byl zcela ukončen za jeho časů a že byl přímým svědkem jeho průběhu“
    Tak se s tím svým Swedenborgem na něčem dohodněte a pak pokračujte ve filosofii.
    Takže nestuduji tyhle hrůzy, jen jim zásadně nedůvěřuji a Vašim výkladům už vůbec ne. Např. : Naše Slunce nevybuchne , bude zvyšovat záření, spálí Zemi a vznikne z něj bílý trpaslík.
    Máte jasno v tom, že vesmír se zase zavine a tak bude znova Velký třesk, to víte víc jak astronomové, kteří to zkoumají mnohdy celou svou vědeckou kariéru.

    1. Pane Pardal,

      K tomu Swedenborgovi:
      Vytrhl jste to z kontextu a pokuď si dobře vzpomínám, tak Pán Ježíš Kristus říká, že Swedenborg se v těchto věcech mýlil. Mýlil se i v jiných věcech, ale ve své době přinesl
      nejvyšší možnou pravdu, jelikož pravda o negativním stavu musí být odhalována postupně, jinak
      by jsme z toho všichni zcvokli. Ono Nové zjevení není snadné „zkousnout“, každého poctivého
      čtenáře čeká těžký duchovní šok. Jenže pane Pardal, to co se bude dít na týhle planetě v budoucnu, to bude na zcvoknutí.

      Re:Máte jasno v tom, že vesmír se zase zavine a tak bude znova Velký třesk, to víte víc jak astronomové, kteří to zkoumají mnohdy celou svou vědeckou kariéru.
      S tímhle jste mě pobavil. No vidíte, stačí si přečíst, co o tom říká Pán Ježíš Kristus a vím
      toho víc, než ty vědecké kapacity. A těch peněz co za to berou.

      1. Karle, peníze pro vědecké kapacity jsou nejlépe vynaložené investice na Zemi. Bez nich byste tady do internetu nepsal.
        Dobře, Váš guru Swedenborg se tedy mýlil, poslední soud probíhá neustále, doporučuji ho přejmenovat na průběžný poslední soud.
        Jak jsem psal, potkal jsem dvojici možná manželskou agitujících jehovistů. Paní měla smutné oči, zjevně ji ten jehovistický stroj na štěstí sešrotoval kus duše.
        To je v podstatě to, před čím Vás varuji, necháváte se vtáhnout do sítí, které Vám dají pocit výjímečnosti, ale za jakou cenu. Je to spirála, ne dobrá cesta.
        Přeji hodně reálného štěstí, které není Zjevení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017