Slovo Kristovo (5.) – Různé postupy. Che Guevara

Já jsem Světlo, a proto nemohu vejít do temnoty, pokud ona je v duši člověka.

Inspirovaná Božena Cibulková – text tučným písmem. Úryvky z knihy: Slovo Kristovo [1]

che-guevaraNadále naše civilizace málo sleduje, jak poznávat skryté skutečnosti a pak jich užívat k dobru lidstva. Věda vyžaduje opakovatelnost svých pokusů, jinak jejich výsledky neuzná za platné. Jenže, když se žáček zeptal pana ředitele, proč se musí chodit do školy, nemůže čekat, že mu nadučitel odpoví i příště.

Nadřízený odpovídá podřízenému dle své úvahy, případně se jen usměje. Přístup k duchovním skutečnostem získávají lidé vyvinutím dlouhodobého úsilí a to navíc jeho správným způsobem. Opakovatelnost fatimských zjevení roku 1917 nemohla být lidskými přáními vynucená.

Lidé bez činorodého zájmu nejspíš neuvěří v skryté poznání. Podobně jako nevěřili přírodovědnému poznání.

  • Hvězdy jsou body na obloze – jak by to mohla být obrovská slunce!? Nic takového vzdělání lidé neznali po tisíce let.
  • Země se nemůže otáčet, vichřici proudícího ovzduší přece nepozorujeme!?
  • A kdo povyskočí, doskočí na původní místo, takže se Země neotáčí!?
  • Jestliže někdo zbohatl, musel své bohatství od někoho získat, nejspíš někoho oloupil!? To bývalo lidským názorem ještě i v 19. století, jak postřehl Tomáš Baťa I. Veřejnost si málo uvědomovala, že bohatství lidskou prací narůstá, zásluhou sílícího průmyslu, podporovaného vědou. Už to nebylo jen přenášení krajáče zlaťáků z komory do komory.
  • Svět jako virtuální realita? Vždyť své zážitky, své bolesti vnímám! Tak jaká zdánlivost? Jenže, já řku, právě zdánlivá skutečnost je daná vnímáním zážitků.

Někdy se poznání podobá rakovi. Sbírat byliny při Měsíčku – babské pověry, kterých národní podnik Slovakofarma nedbá. Jenže Měsíc má vliv na rozmístění šťáv v bylině, což věda poznala později. Návrat k dřívějším poznatkům bývá možný.

Není moudré strachovat se temných duchů, avšak také není dobré o ně se nestarat. Jestliže se jich strachujete, oni se pyšní svou mocí nad vámi a činí ještě více než je jim dovoleno činit pro zkoušky člověka, dávajíce tak najevo svou moc nad ním. Nedbáte-li jich, ztrácíte ostražitost nad svým životem a oni, využívajíce vaší nedbalosti a lhostejnosti, vrhají mnohé sítě na vaše myšlenky, slova i skutky, aby byly k vaší pohaně přede mnou, vás snižovaly a činily nehodnými mé velké přízně, již prokazuji tomu, kdo na mne myslí, důvěřuje mi, u mne vždycky hledá vše potřebné pro tělo i duši.

Proto se nestrachujte před nimi, ale buďte ostražití a bdělí v každé chvíli života, aby do vašeho vědomí nevcházely jejich myšlenky nesoucí nelibost, nesoulad, hněv či zármutky nad nehodami denního života v těle, zdržení od zbožných myšlenek, úkonů, nebo i různé zájmy tohoto světa.

NEPŘIKAZUJI – navštěvujte chrámy, držte posty těla, vyhýbejte se lidem, jak činili poustevníci, aby nevešli do pokušení od jejich jazyka, svou zbožnost ukazujte veřejně, aby každý věděl, že se modlíte, dbáte na čest a dobré jméno. Toto vše dělají slabí ve víře a lásce ke mně, kteří vnějšími způsoby zbožnosti zakrývají vnitřní chudobu citů pravé lásky ke mně.

Návštěvou kostela se nevystihují hlubší kvality člověka. Pokyny předchozího odstavce popsaly činy, které nejsou podstatné.

Já jsem Světlo, a proto nemohu vejít do temnoty, pokud ona je v duši člověka. [1]

Člověk v situacích, do kterých se dostává, má svobodu. Jedná podle dosavadních zkušeností, zapamatovaných z tohoto života a vepsaných z minulých životů. Dbá toho, co jsme ho naučili, a tato dbalost je následkem postupů, jimž jsme byli sami naučeni.

  • Vezmou dalšího do záchranného člunu, když už je přetížený? Skočí stařec do vody a pustí mladého místo sebe?
  • Sebere člověk cizí peníze, ačkoliv už minule se mu to nevyplatilo?
  • Ublíží člověk, zbavený svobody, druhému recidivistovi? Anebo si váží sám sebe a škodolibý čin v těsné cele neudělá? K potřebnému rozhodnutí má svobodu.

Takové svícení anebo temnotu lze posuzovat v duši člověka.

* * *

Člověk se modlí a podle zvyku říká: Pane, pomoz, Pane, dej! Není-li modlitba zesílena myslí, prolnuta citem, málo ji slyším, vnímám ji slabě. Jak mám její slova uvážit a splnit vyslovená přání? Hlasitě projevená modlitba s pokleknutím není pro mne vždy pravou zbožností. Ani nejhorlivější a nejhlasitější modlitbu nemám za pravou, neví-li o ní srdce. Pravá zbožnost plyne z vroucnosti, z hlubokého svatého citu, z velké touhy projevit mi důvěru, úctu i lásku.

Jedná-li se o tělesné potřeby a pomoc v nemoci, dovedou lidé modlitbu zesílit, protože mají úzkost před smrtí těla. Jde-li však o duši a její uzdravení, modlitba je slabá, nevýrazná. Lidé netuší, v čem je kořen jejich těžkostí. Jinak by prosili vroucně, celou silou mysli a z hloubi srdce: Pane, uzdrav duše, ať jsou opět silné, krásné a svaté, abys je přijal k sobě a ony nemusely již prožívat umírání těla, bolesti a starosti lidské. Oni však prosí: Pane, uzdrav mé tělo, abych mohl pracovat a žít na Zemi.

Jsou způsoby kontaktů směrem nahoru a směrem dovnitř sebe. Ale někteří sdělují – modlitbou bývá veškeré naše jednání. Jeho kvality – směřování a výsledky.

* * *

Mluvte s láskou i čistou dobrotivostí ke každému vždy a všude, ať není již vašich nepřátel, ale jsou jen vaši přátelé a vy jimi vždy a všude obklopeni. Jsou-li u vás andělé, nemohou být u vás duchové temna. Přidáte-li ke slovu lásky i slovo modlitby, zdvojnásobíte svou sílu, ochráníte sebe i všechny, které zahrnujete do své duchovní i rodinné péče.

Někdy se vzpomíná, že ukrutný vývoj Stalinova tehdejšího Sovětského svazu zavinil právě tento vůdce. Že předchozí bolševický vůdce byl jiný. Avšak nabízí se, že právě Leninovu zaměření na násilí skrytý Osud vyhověl a k pokračování revoluce přivedl člověka ochotného k nejhlubším tvrdostem.

— Lenin za svého života tyto a jiné rozpory mírnil, názorové odpůrce přesvědčoval a netrestal. Tak postupoval i ve sporu o uspořádání sovětského státu. Ač ostře kritizoval Stalinův plán tzv. autonomizace čili vstup autonomních národních republik do RSFSR, zachoval se vůči němu tolerantně i po přijetí vlastního, leninského plánu na utvoření SSSR v prosinci 1922. [16]

Nezhrdejte proto hříšníky, ale pamatujte, že není na Zemi nikdo tak hříšný, abych od něho neočekával napravení. Toto napravení je rovněž ve vašich rukou. Přímluvy za hříšníky jsou projevem bratrské lásky, jíž si na Zemi nadevše cením a pro niž napravuji i to, co vám se zdá nenapravitelné.

* * *

Che Guevara:

„Revolucionáře dělá z lidí hlad. Vlastní i cizí. Pokud ho cítí jako svůj.“

* * *

Ruský básník J. A. Jevtušenko, ještě v sovětských osmdesátých letech:

Kdybych s tím problémem mohl začít znovu,
zbraně bych zabavil i tu Guevarovu,
pak bych z nich s pomocí podkováře
vyrobil píšťalky pro krysaře. [17]

* * *

Ekonom a politik Valtr Komárek, někdejší poradce Ernesta Che Guevary, ministra revoluční kubánské vlády, napsal:

Guevara byl ohromně zaujat otázkou lidského dobra: co je pro lidstvo dobré a co udělat, aby se k tomu lidstvo přiblížilo. V podstatě ho nic jiného nezajímalo. — Překvapoval ohromným záběrem vědomostí: měl řádná studia medicíny, přitom studoval sociologii, ekonomii, filosofii. Byl přesvědčený ateista. — Měl mesianistický komplex, ne v pejorativním smyslu, ale jako výrazný rys sebeobětování.

Nemělo by se zapomínat, že jeho africké dobrodružství bylo pro lidstvo škodlivé. Po stopách guerilly šly kubánské brigády, řádná vojska. Etiopie, Angola, Mosambik. Trosky, spáleniště, spousty mrtvých.

Che byl posedlý malomocnými, rachitiky, analfabety a vůbec bídou třetího světa a má charisma člověka, který soucítí s trpícími. Ale hlavní půvab Kristova mýtu spočívá v tom, že Kristus se nechal ukřižovat. Kdežto Guevara sám „křižuje“, sám střílí, sám zabíjí – a to je paradox ad ultimo. [18]

* * *

Jaká byla osobnost slavného mladého revolucionáře, popisuje i vzpomínka na jeho pobyt v Československu, od jiného autora:

Jaký byl průběh těch čtyř měsíců jeho druhého tranzitu Prahou?

Che Guevara dodržoval každodenně zcela organizovaně svůj přesný režim, v němž naprázdno nepromarnil ani minutu. Byl velmi metodický. Hodně času věnoval studiu. Věnoval se též matematice, o níž říkal, že je to věda budoucnosti. Zásoboval jsem ho všemožnou literaturou, která přicházela z Kuby, a také tou, kterou ve francouzštině nebo španělštině bylo možno sehnat v Praze. [19]

* * *

Člověk, který způsobil smrt mnoha lidí, si přece hodně polepší, když je nakonec sám obětován. Ruský car Mikuláš II., jenž vedl války a nedokázal zlepšit svěřený stát, skončil popravou. Příště nedopadl nejhůř, narodil se kdesi ve světě jako obyčejný vesničan, ovšem s chatrným zdravím.

František Ferdinand d’Este jistě člověka nezabil, zato zastřelil stovky tisíc zvířat při honech. Od zlého osudu mu odpomohl sarajevský atentát, jemuž podlehl. Sám si nesprávnosti střelecké vášně zřejmě nebyl vědom.

* * *

Pro život na Zemi je třeba statečnosti. Proto si važte každého, kdo se na Zemi narodí. V něm je již oživený duch, který prokázal, že může samostatně žít, myslet, mluvit i jednat; že je tedy schopen žít v podmínkách, jaké má zemský život pro ztíženou cestu za dobrem a láskou.

Vážit si každého vyžaduje zamítat trest smrti. Která společnost je tak chudá, aby nemohla trvale hlídat izolovaného zločince? Nachystat mu tvrdý život, vedoucí ho k prohlédnutí.

Ledacos popisuje S. N. Lazarev, neupadá do mnohorozměrných fantazií:

V budoucnu budeme stejně jako dřív milovat vše pozemské, lnout k tomu a záviset na tom. V duši každého člověka však zaplane božská jiskra, která mu nedovolí, aby se upínal jen ke věcem pozemským. [15]

* * *

Mystici, znalí jiných světů, zvyklí ony světy navštěvovat, Nejvyšší bytost nenacházejí. Přesto je Bůh nadále uvažován.

Podle Lazareva [11] – fungující Vesmír je vlastně organismem a má jeden souhrnný zájem. Jednotlivé obydlené oběžnice, či snad jednotlivé sluneční soustavy, jsou jeho buňkami. Diagnostik často naznačuje, co organismus hledí udělat se svou rakovinnou buňkou. Jež sleduje jen své vlastní zájmy, ke škodě organismu.

Lidé, chystající se válčit s lidmi z jiných planet, by nutily ony napadené k obraně, k šíření podobných postupů. To přece Vesmíru neprospěje; rozbíjet oběžnice vzájemnými válkami. Podobně u zhoubných buněk v lidském organismu. I lékaři hlásají, jak je důležitá prevence, sledovat svůj organismus pohmatem – ať muži nebo ženy. Včas zasáhnout.

Vesmír, plný skrytých inteligencí, dbá vylučování škodlivých způsobů, aby se nerozšířily do celé galaxie. Pomáhá pomáhajícím v dlouhodobém měřítku.
 

Bohumír Tichánek
http://www.tichanek.cz/
 

Literatura:
[1] Slovo Kristovo. Podle duchovního poznání napsala Božena Cibulková v letech 1955 – 1965. Nakl. Gemma89, Praha 1995
[1a] Slovo Kristovo. Podle duchovní inspirace přijaté od Krista napsala a upravila Božena Cibulková, 1952 – 1972. http://buh.webpark.cz/texty/sk/sk obsah.htm
[2] Mladý svět, ročník 1996/č. 52/s. 47
[3] Život jako zázrak. Cestopis duše – Jaromír Skřivánek. ONYX, Praha 2001, s. 96
[4] Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund: Život snů a skutečnosti. 50 otázek položil a 2×50 odpovědí zpracoval – Jaromír Slomek. Nakl. Primus, Praha 1997, s. 49
[5] Obnovení pořádku – Milan Šimečka. Atlantis, Brno 1990, s. 46
[6] Právo, deník 12.9.2002/s. 8
[7] Přímá stezka. Mystická praxe k poznání skutečnosti – Květoslav Minařík. Canopus, Praha 1995, s. 128
[8] První setkání s hlubinnou abreaktivní psychoterapií – Jan Havelka, březen 1999
[9] Mladý svět, ročník 1995/č. 41/s. 56, Ing. Josef Vagner, CSc
[10] Zvířata mluví. Dorozumění mezi světem zvířat a lidí. Rady chovatelům, komunikační postupy, respekt a naslouchání, jednota živých tvorů – Penelope Smithová. Vyd. Práh, Praha 1999, s. 194, 196
[11] Diagnostika karmy I. Soustava autoregulace pole – S. N. Lazarev. Raduga Verlag 2009, s. 23
[12] V zajetí mágů – Arnošt Vašíček. Optys, Opava 1996, s. 84
[13] Mladý svět, ročník 1998/č. 52, Dr. T. V.
[14] Žít znamená doufat – Raisa Gorbačova. Agentura Pikolo, 1991, s. 26
[15] Diagnostika karmy II. Čistá karma 1 – S. N. Lazarev. Raduga Verlag 2010, s. 81
[16] Zpráva o nemocech J. V. Stalina – MUDr Ivan Lesný. Dobré slovo, Praha 1991, s. 15
[17] Fuku – Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko. Lidové nakladatelství, Praha 1988, s. 38, 42
[18] Respekt 42/1997, Valtr Komárek
[19] www.sckpkarvina.estranky.cz/clanky/revolucionari/ernesto-che-guevara-inkognito-v-praze.html – podle: Z. K., Společnost česko-kubánského přátelství, Naše pravda
 

Hodnocení článku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017