Smrt…

… death, tod, смерть, dhimashada, dood, kuolema, muerte… atd. Co jazyk, to jiný výraz a odlišné pojmenování pro stejný konec života. Smrt člověka je naprosto běžnou událostí. Tisíce lidí se každý den zastaví u různých vitrín, kde pohřební služba vystavuje parte. Lidé čtou a diskutují; kterej to byl, já znal jeho bratra, zemřel mladej, ten její se s ní rozved a to ona neunesla… tak už to má za sebou, chudák.

Ano, tělesná schránka, přechodný – dočasný nástroj neumírající duše – se jednou pro každého stane již „neobyvatelnou“ a zemře. Stačí k tomu jen jeden důvod z mnoha možností; zastaví se například srdce, ta roky spolehlivě pracující pumpa. Přestanou fungovat játra, ledviny a nebo nádor ve svém bujení znemožnil funkci plic. Mozek byl postižen závažnou cévní mozkovou příhodou a nebo až klišé – tělesná schránka utrpěla tolik postižení, například při autonehodě, že tento stav byl neslučitelný se životem. Jeden z lékařských termínů pro smrt je: „zánik jedince, u něhož vymizely známky života a jeho funkce“.

Život versus smrt jako ten nejvíce typický projev duality. Jeden moudrý člověk řekl, že je nutné smrt porazit. Přicházíme do tohoto světa jako mladí jedinci a jako jedinci s různým postižením a zkušenostmi z něj zase odcházíme. Pro každého je smrt velkým tajemstvím, do kterého v ten „správný“ okamžik nahlédne a pozná. Každý ví, že z tohoto světa odejde, nikdo však neví kdy? Může to být dnes či zítra, kdo to ví přesně, ale že to bude, je jisté. Kniha Genesis říká: „Prach jsi a v prach se obrátíš“ a nenabízí žádné možnosti úniku. I když víme, že se o duši říká, že je nezničitelná, že z těla jednoho dne zůstane pouze prach, myslíme na svůj konec jen málokdy. Pláčeme nad smrtí ostatních, ale nad svým vlastním koncem přemýšlíme málokdy. Jsme jako ten zemědělec z evangelia, který si po vskutku dobré úrodě plánoval, co všechno s utrženými penězi udělá, jaké postaví sýpky a stodoly…, nevěděl však, že z noci, která mu začíná těmito představami a plány, se již do nového dne neprobudí.

Každý člověk si může položit sám pro sebe základní otázky. Kupříkladu, bude mě smrt bolet? Mohu se té bolesti vyhnout? Co budu prožívat v těch posledních chvilkách před smrtí a kam po smrti půjdu?

Můžeme se dohadovat, přít, můžeme uvažovat a i urputně přemýšlet, můžeme nastudovat filosofické knihy a nebo odbornou lékařskou literaturu…, tajemstvím smrti však živi nepronikneme tak, že bychom o tom někomu referovali. Dokonce můžeme mít i silnou slepou víru, ale ani tím nemáme o smrti žádnou jasnou a jistou vědomost. Nikdo se z oblasti smrti ještě nikdy nevrátil tak, aby podal svědectví (tady by mohlo zaznít mnoho námitek a příkladů z populárních knih, že vrátil – tvrdím však, že nevrátil, protože pokud se někdo vrátil, tak nebyl skutečně mrtvý, nebyl pohřbený do země či spálený…). Mnoho lidí zavírá před faktem jistoty smrti oči a nechce o tom ani mluvit.

Příprava na poslední cestu. Člověk za života vykonává mnoho cest. Za týden jedu do lázní a musím mít s sebou to a to potvrzení od lékaře, musím nalézt dopravní spojení, vědět, kde budu ubytován… atd. Když pojedu do daleké ciziny, budu chtít předem co nejpřesnější odhad nákladů, studovat ceny potravin, výhodnost zvolené trasy, jaké tam bude počasí, vzít si slovník, mapu, a co očkování…? Jaká je však naše příprava na poslední cestu, na cestu na onen svět? A to máme odejít do naprosto neznámého místa a navíc nevíme, kdy to bude? Co si na cestu vzít, řešit to, neřešit? Budu opravdu nahý tak, jak jsem přišel na tento svět? Ne! Oblečte mi ty šaty či ať mám na sobě ten oblek…, a co růženec, vplést mi ho do mrtvých sepjatých rukou? A co mé zlaté zuby, nechat je tady pro své milé, a náušnice a prsten? A rakev se zinkovou vložkou, dubovou, jakou dýhu…? A nechat se spálit či uložit tělo k proměně do země? Toto se mi jeví jako starosti zcela „přízemní“, ty, které jsou dány pro život a uvažování ve hmotě.

Někdo teď mávne rukou a může si říci… umřu, třeba v nákupním centru, umřu za volantem, umřu v nemocnici, při houbové procházce či mne postihne infarkt při sledování fotbalu v televizi s vnučkou na kolenou…, ale to mne již nebude zajímat! Ano, tělesná schránka pana Nováka, paní Růžičkové…, tady skončila svůj život a parte ve vitríně je jednoznačným důkazem. Mysl a smysly, které zprostředkovávaly kontakt se světem a také mozek samotný ukončily svoji činnost. Někdo však ví, že z temné nevědomosti hmotného světa, ze světa pomíjivosti vede cesta do světa světla, pravdy a skutečné reality. A hledá a hledá již za života, jinak to ani nejde. Jsou zásadní problémy, které člověk může řešit a často je i řeší. Záleží na jeho přístupu. Problémy samotného bytí, problémy morálky, bídy, krutosti, problémy relativity. A problém smrti? Také sem patří. Řešení těchto problémů nabízí svět a jeho vývoj v rozdělení do tří základních tříd, a to filosofie, náboženství a mysticismus. Bude-li čas a zájem, mohu se k tomu ještě vrátit podrobněji.

Existuje jistý člověk, který mi řekl, že smrt je vlastně jen zdání a iluze. Když člověk opouští své fyzické tělo v čase toho, co nazýváme smrtí, prostě jen vystoupí do jiných a vyšších světů (člověk = duše jako podstata). Má s sebou již od počátku své existence mimo „domov u Otce“ jiné, jemnější tělo, které tam, kam se dostane po smrti, bude používat tak, jak je pro danou oblast přirozené – bude mu opět do jisté doby sloužit.

Mystici radí a vedou vážné zájemce k tomu, aby dokázali umírat za živa. Aby se s tímto procesem za života fyzického těla seznámili a neměli tak ze smrti žádné obavy. Ten proces „vniká“ adeptovi do jeho vědomého života postupně a přináší nová a vyšší poznání. Trpělivost, kázeň a pokora na této cestě přinese znalost a praktickou zkušenost, kterou je opuštění těla za plného vědomí a opětovný návrat do něj. Jakmile dokáže člověk volním způsobem opustit své tělo, nejenže pro něj již smrt není žádnou katastrofou, ale také v ní neshledává ani jediný okamžik nevědomí či temnoty. Ví o smrti, o tom, co tu zanechá, ví o životě, který ho čeká a ví tak o pravdě a realitě. Ježíš řekl: „Nejsem z tohoto světa…“ Jistě tím nemyslel své tělo, které se narodilo jeho pozemské matce.

Smrt se netýká jen stvořeného života v organické hmotě této planety. Smrt přijde v daný okamžik i pro planetu, slunce, pro nespočet galaxií. Ale tady bych odbočoval, toto není předmětem mého dnešního krátkého článku.

K dnešnímu psaní mne inspiroval článek s tímto názvem: „Eutanázie: Útok na podstatu. Zastánci nevědí, o čem hovoří. Život pro ně není nejvyšší hodnotou? Flirtování se zlem se šíří už také v útrobách našeho parlamentu. Uškrťte si svoji babičku raději sama!“

Odkaz je tady:

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/3024-eutanazie-utok-na-podstatu-zastanci-nevedi-o-cem-hovori-zivot-pro-ne-neni-nejvyssi-hodnotou-flirtovani-se-zlem-se-siri-uz-take-v-utrobach-naseho-parlamentu-uskrtte-si-svoji-babicku-radeji-sama.htm

Toto „politikum“, eutanazie, se bude zase mezi našimi zvolenými řešit a opět bude mnoho lidí, kteří budou volat po zavedení ryze lidského zákona, jehož výsledkem by mohla být žádost – dejte mi smrtící injekci, podejte mi chemickou substanci a já dobrovolně předem podepíši příslušné lejstro a pak zemřu! To, proč by to někdo chtěl, se dá i rozumem pochopit. Ale málokdo pochopí, že smrt je vyvrcholením života a měla by být taková, jaká tomuto procesu přináleží a jaká odpovídá té úrodě, kterou jsme si jeden každý za života sami zaseli.

Před pár lety jsem napsal dva články, které se problematiky „co je po smrti“ dotýkají mnohem více a podrobněji – zde jsou pro některé zájemce odkazy:

http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-1-cast/
http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast/

Na závěr si dovolím kopírovat z Nového zákona Janova evangelia – kapitola 17. Verše se k mému tématu, podle mne, silně vztahují a snad je většina zdejších čtenářů pochopí. Pro poutníka, který je na pravé Cestě, značí ono Kristovo objasnění pevnou oporu ke smrti. Ať tato slova slouží čtenáři k radosti a k poznání Kristova učení, jež předával svým současníkům:

8 Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
9 Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji.
10 Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich.
11 Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my.
12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo.
13 Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá.
14 Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu.
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým.

 

Václav Žáček /Venda/ – jiné zdroje jsou z Učení Mistrů Sant Mat.
 

P.S.

Smrti není třeba se obávat, obzvláště když jsme prožili čestný a spravedlivý život. Smrt je pouze jméno procesu, ve kterém naše duše opouští tělo a vystupuje do vyšších oblastí. Je to pouhý odchod duše z dosahu hmotných smyslů a vstup do astrálních, kauzálních či ještě vyšších regionů Stvoření. Je to jednoduché odložení oděvu, který jsme nosili na tomto světě, což však neznamená zrušení či zničení naší bytosti. Pravý život existuje i po smrti fyzického těla, i když jej nemůžeme spatřit.
 

Poslední články autora:


327 komentářů

Přidat komentář
  1. Byl pár dnů jsem nemocen. Až dnes jsem tady něco luštil. A trochu se přitom i bavil.

    Pan Pardal by mohl napsat článek na téma největšího přikázání / Matouš 22:37 /

    Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celým svým souhrnem morálních, etických, sociálních, inteligenčních, tvořivých vlastností a celou svou myslí.

    To by byla prča.

    Myslím, že na tuto oduševnělost přišel pan Pardal v desátém otvoru žen – to se vždy musím usmát, když si na to vzpomenu.

    Pěkný večer všem a snad tu již budu moci být s Lojzou, Lukášem, Nohou a dalšími častěji.

    1. AuVé, kdyby se Venda netěšil pevnému zdraví z jógy jak v Pandžábu, tak bych řekl, že jste se z něho reinkarnoval nebo dožíváte za někoho karmickou humornou zátěž. Jsem rád, když na tom makáte, bavíte se, hledáte prču a usmíváte se. To by dokázal málokdo.

    2. ad.: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celým svým souhrnem morálních, etických, sociálních, inteligenčních, tvořivých vlastností a celou svou myslí.

      V podání Vendy tato věta zní:
      Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou lidskou bytostí složené z „Energie“, „duše“ a „falešného ducha“ a těmito všemi částmi společně propojenými v daném hmotném těle…“

  2. Vendo, z toho co čtu – a klidně mě opravte – já, Pardal, Lojza vám tvrdíme, že mícháte křesťanství (resp.Bibli) s hinduismem a že to nedává smysl. Já to také tak dříve měl a snažil se to skloubit, dnes jsem přesvědčen, že to kompatibilní není.

    Je to zajímavé, přestože já věřím v Krista jako Božího Syna, v Boží milost a v Bibli jako ve vdechnuté Boží slovo, Pardal je ateista a Lojza má své pojetí duchovních skutečností, v této věci se shodneme.

    1. Lukáši, k Vaší větě, která je zásadní :
      „Já to také tak dříve měl a snažil se to skloubit, dnes jsem přesvědčen, že to kompatibilní není.“

      I když to Ježíš doslova nikde neříká /asi/, buďte prosím k jiným tolerantní.
      Nevíte, jestli se má vlastní cesta zásahem a Milostí Boha jednou zcela změní, nebo trochu či vůbec. Vám opravdu nezbývá, než se s tím, jak se tady prezentuji, smířit. Zvláště, když jste to tak také dříve měl. Věřte mi, a nebo ne, to je Vaše věc, že nikoho tady o ničem nepřesvědčuji ve smyslu tom, aby věřil /věřila / tomu, co píšu. Mým záměrem od počátku je podávat informaci. Koho nezajímají, nemusí můj článek či diskuzi vůbec číst.

      Je mi celkem jedno, mezi tady těmi cca 15ti lidmi /to je asi maximum /, kteří čas od času přijdou diskutovat, jestli má někdo takovou či onakou filosofii, náboženství, či pojetí duchovních skutečností. To, že jsme tu naživu, se svojí myslí, smysly, s vnímáním světa, je důkazem toho, že jsme z jistého důvodu ještě na cestě a musíme si svůj život tady odžít.

      Pěkný den.

      1. Vendo, výsledek bádání : musíme si tady svůj život odžít.
        Kdo by si to bez objasnění pomyslel.

    2. ad.: Lojza má své pojetí duchovních skutečností

      Lojzovi to zalichotilo. Lojza se cítí jako ten marnotratný syn, který se vydal do světa, aby získal nové pojetí duchovních skutečností. A Lojza se už těší, jak to Otec ocení:-))

  3. Při pátrání pro moje pojetí duchovních skutečností jsem „náhodou“ otevřel svoji oblíbenou knihu „Nemoc jako cesta“ a přečetl si tam, co říkají tito autoři o duši:
    CITUJI Z KNIHY „NEMOC JAKO CESTA“:
    Tělo není nikdy nemocné, nebo zdravé, protože se v něm pouze vyjadřují informace pocházející z vědomí. Tělo neučiní nikdy nic samo od sebe, o čemž se může každý přesvědčit na vlastní oči, když se podívá na mrtvolu. Tělo živého člověka vděčí za svou funkci přece právě oněm dvěma nemateriálním instancím, jimž většinou říkáme vědomí (duše) a život (duch). Vědomí přitom znamená informaci, jež se manifestuje v těle a je transponována, aby byla viditelná. Vědomí se vztahuje vůči tělu jako rozhlasový program vůči radiopřijímači. Protože vědomí představuje nemateriální, samostatnou kvalitu, není přirozeně ani produktem těla, ani není závislé na jeho existenci.
    KONEC CITACE.

    A Lojza je zase nespokojený s výkladem duše. Přece to tělo nemůže být přirovnáváno k rozhlasovému přijímači. My se svým tělem se na formování tohoto vědomí podílíme, nemůžeme být jenom jakýmsi pasivním vykonavatelem počítačových příkazů.
    A co fčíl, soudruzi, poraďte, jaké je Poučení z duševního vývoje??

    1. Už tady vedu monology o duši sám, ale přesto zkusím malou úvahu nad ranní kávou:
      Co kdybychom si místo rozhlasového přijímače představili počítač. Ten nejen pasivně přijímá data z internetu, ale také je aktivně vytváří – viz např. můj příspěvek. A tím pak celý internet i ovlivňuje. Když si nyní pod pojmem vědomí nepředstavím rozhlasový program, ale data, která do PC jdou nebo odcházejí, tak mi vyjde co?
      Že po smrti počítače (hardware) mizí i vědomí (duše, data).

      1. Počítač ve Vámi uvedeném případě, ať si to představuji jak pestře chci, nevytváří sám nic. Váš příspěvek z 8:03 nevznikl z rozhodnutí počítače.

        A do své úvahy při ranní kávě zahrňte důležitost elektrického proudu.

      2. Lojzo, píšete : „dvěma nemateriálním instancím, jimž většinou říkáme vědomí (duše) a život (duch). Vědomí přitom znamená informaci, jež se manifestuje v těle a je transponována, aby byla viditelná.“
        Váš pojem duše ( vědomí) je MATERIÁLNÍHO původu, informace v mozku jsou realizovány neurony, celkem je jich asi 100 miliard a mozek zpracovává informace paralelně, tedy souběžně ( vidíme psa jak leží a cítíme jak smrdí, cítíme, jak se ho dotýkáme a případně slyšíme jakési brumlání, kterým projevuje spokojenost. Prostě smysly, které mají i zvířata, která nejsou schopna tolik abstraktního a logického vědomí ( u člověka myšlení), ale dovede předvídat velmi dobře. Pes má i sny a hrábne si nohama a brumlá.
        Vědomí je spojeno nejen s hmotou, ale je spojeno i s ENERGIÍ, kterou k tomu potřebuje. V okamžiku smrti je počet neuronů stejný, ale duševní výkon žádný.
        Srovnání vědomí s počítačem a programem v něm je formální, příspěvek nevytváří počítač, ale Vy. I program, který pak jakoby pracuje sám, vytváří alespoň v prvotní formě člověk. Existuje tzv. strojní učení, to je program, který se metodou pokus omyl zdokonaluje- pouze sleduje, zda daná změna parametru vede k lepšímu výsledku. Ale i to strojní učení vytvořil člověk.
        Podobně s internetem. Po skončení funkce hardware nemusí být informace ztracena, většinou je stále na disku, který lze přenést do jiného, kromě toho může být na záloze ( CD, DVD, flash disk), kde může ležet bez dodání energie, což je rozdíl od mozku.I když obdobně myšlenky mohou být uloženy v knihách a mediích.
        Srovnání život ( duch) je podivné. Život končí s lidským ( živočišným) tělem, duch ve většině náboženství je věčný. Můžete bádat jak libo, duch a duše se bude pořád zaměňovat a kdekdo si to bude vysvětlovat různě. Všichni (včetně mě), ví, co je špatně a jasné dobrý názor hledají.
        To je dost rozdíl proti materiální vědě : částice, atom, hmota, energie, bakterie.. mají své vlastnosti, které je určují. Poznání těchto určujících vlastností věda zdokonaluje.
        Pokusy o zdokonalování náboženských pojmů vidíme i tady s tragickými výsledky- nelze se vymáčknout ani ANO/NE. Což není Váš případ, Vy mluvíte celkem jasně. Myslím, že plnou pravdu najít nelze, co nás čeká po smrti neví nikdo. Můžeme o tom diskutovat a to je tak všechno, co se s tím dá dělat, jak říkají Cimrmani.

        1. ad.: Lojzo, píšete : „dvěma nemateriálním instancím, jimž většinou říkáme vědomí (duše) a život (duch). Vědomí přitom znamená informaci, jež se manifestuje v těle a je transponována, aby byla viditelná.“

          Pardale,
          já jsem jasně zdůraznil, že to byla citace. A co se týče toho ducha, s tím bych souhlasil. I v náboženstvích říkají: „Bůh je živý.“ (přestože je věčný)

          1. Lojzo, Bible chápe duši docela normálně, tak jak tomu i dnešní člověk rozumí.
            List Efezským 5:22-23 připomíná manželům aby milovali své ženy „jako vlastní duši a tělo, neboť ten, kdo miluje svou ženu, miluje i sám sebe.“
            Genesis 2:24 : manžel a manželka by se měli „stát jedním tělem, jednou duší“.
            Duše jako něco, co jsem už (za posměchu zdejšího vysvětlovače) říkal. Obracet k ženě svou duši jako ty nejlepší vlastnosti povahové, citové, myšlenkové atd.

          2. ad.:„stát jedním tělem, jednou duší“

            Pardale,
            no vidíte to. Pořád si lámete hlavu, jak to, že těch duší přibývá. Tak když se můžou slučovat, tak se mohou i rozdělovat.
            (To byl pokus o humor:-))))

          3. Lojzo, no jo, duše se slučují, ale na jak dlouho, doporučuje se nejméně 15 minut ve středu.

          4. ad.Bible chápe duši docela normálně

            Zajímalo by mne,jak můžou chápat cokoliv knihy Bible,která sama je studnicí
            důležitých informací.

            ad. tak jak tomu i dnešní člověk rozumí.

            Bohužel,byl tomu tak násilím naučen.Násilí způsobuje násilí,tedy zlo.Proto
            se rozšířila hniloba mrtvol,domestikovaných zvířat,které si říkají člověk.

            ad.List Efezským 5:22-23

            List Efezským je demagogický podvrh tvůrců organizace,která s křesťanstvím nemá nic společné.Holt krást se nemá.Ukradli ukryté informace do slov,symbolů,a
            řídí se tak lží,kterou se nejen oni sami stali,ale s nimi také všichni,
            kdo nesmyslům uvěřili.

            ad.Genesis 2:24 : manžel a manželka by se měli „stát jedním tělem, jednou duší“.

            1.Prvně si musíte nalézt originál text a ten si přeložit.
            2.Druhým krokem je rozluštění symbolů slov,šísel,obrazů,atd.
            3.Až poté můžete získat pravdivé a důležité informace,které vám mohou pomoci
            vstát z mrtvých nebo si jimi můžete ověřit informace,získané vlastní prací
            na sobě samém.
            Vždy tomu tak bylo,je a bude v této realitě pod vedením Otce,a to podle stavu vaší mysli-srdce.

            ad.Duše jako něco, co jsem už (za posměchu zdejšího vysvětlovače) říkal. Obracet k ženě svou duši jako ty nejlepší vlastnosti povahové, citové, myšlenkové atd.

            Duše není étos.

          5. ad. Pořád si lámete hlavu, jak to, že těch duší přibývá. Tak když se můžou slučovat, tak se mohou i rozdělovat.

            ANO,PŘESNĚ TAK.Hniloba je přece o rozkladu,aby se pak znovu jednotlivé „prvky“
            mohly poskládat,očištěné od nánosů špíny/lží,lživých informací/.
            Z Jednoty->k Jednotě.Z KRUHU DO KRUHU.

          6. ad. vědomí (duše) a život (duch)

            Špatně.
            Duch + Duše = Vědomí
            duch= mysl->pohyb
            duše= láska bezpodmínečná,soucit,život->klid

            Přes duši se rodí nový duch,nové myšlení,a to v každém člověku bez rozdílu
            pohlaví,věku,barvy pleti,postavení ve společnosti,náboženství.A už vůbec ne
            vykonáváním hloupých,nesmyslných rituálů kdekoliv.

  4. Jsou počítače, které sami něco vytvářejí.
    Jsou počítače, které se rozhodují.
    Elektrický proud pro počítač je analogie chleba pro můj žaludek a výživu mozku.

    1. Jo, ale takový počítač Vy nemáte.

      Od počítače a rozhlasového přijímače přecházíte k lidskému tělu. Vidím, že se Vám chce diskutovat. Lojzo, opustil jste počítač, protože neumíte představit vědomí, data, bez toho, že nemáte zdroj elektrického proudu, který to celé oživuje. A ta analogie chleba pro Váš žaludek a výživu mozku taky dost kulhá. Zkuste se zamyslet nad nedostatkem kyslíku – žaludek to ještě snese, ale co mozek?

      Tak to je tak vše. Káva dopita?

  5. Smrt je brána, která se může již pro další zrození duše uzavřít a nebo ní bude duše procházet ještě mnohokrát. Chci ještě zmínit k mému tématu něco důležitého. Je to umírání za života, které je i v Novém zákoně zmíněno. Má svůj jednoznačný význam a umřeme-li za života, jsme-li mrtví pro tento svět, zvítězili jsme.

    „Přijď království Tvé“ – je prosba modlícího se člověka. Aby mohlo toto království přijít, je třeba si však uvědomit, že pro jeho příchod je nutné, aby z nás nejprve „odešlo království naše“. Platí to pro každého jednoho člověka, který to na své duchovní cestě myslí upřímně. Konečná smrt je přirozená a přivede duši tam, kde bude její místo.

    Jak může odejít království naše, co pro to udělat? Za života musíme právě usilovat o to nové zrození,o definitivní odstranění toho negativního v nás, například sobeckosti, chtivosti, hněvu, závisti, žárlivosti, podvádění, žití ve lži či v egocentrickém myšlení. Zemřít sám sobě, za života, to učí nejen slova Krista v křesťanství, ale i budhismus či hinduismus…a nalézt to lze i v dalších náboženstvích a naukách/.

    Umrtvit se pro tento svět plný nástrah, které probouzejí vášně a tím svádí tělo a mysl se smysly na špatnou cestu. Podstatou nového zrození se v tomto životě /jak špatně to pochopil vzdělaný Nikodém – evang. Jana/ je odstranění překážek, jež brání tomu, aby se Duch Svatý, oživující a posvěcující Bůh v nás, mohl stát pro naši duši účinný, vědoucí a vedoucí ji na cestě návratu k sobě samému. Taková duše pak odolá všem nástrahám. Taková duše je pak přijata. Za života získala „království Tvé“.

    Samotná SMRT těla, ten poslední výdech v životě ji pak pro ně osvobozuje. Poznala-li za života Syna, došlo-li k osvojení a žití Jeho učení, stala se Jeho žákem, může pak tělo zcela pokojně odložit, protože i mysl, a tím i negativní síla v nás, byla poražena. A taková umírání je zcela pokojné a pro umírajícího znamená osvobození se.

    Proto ještě naposledy připomenu závěr mého článku:
    „Smrti není třeba se obávat, obzvláště když jsme prožili čestný a spravedlivý život. Smrt je pouze jméno procesu, ve kterém naše duše opouští tělo a vystupuje do vyšších oblastí. Je to pouhý odchod duše z dosahu hmotných smyslů a vstup do astrálních, kauzálních či ještě vyšších regionů Stvoření. Je to jednoduché odložení oděvu, který jsme nosili na tomto světě, což však neznamená zrušení či zničení naší bytosti. Pravý život existuje i po smrti fyzického těla, i když jej nemůžeme spatřit.“

  6. ad.: o definitivní odstranění toho negativního v nás, například sobeckosti, chtivosti, hněvu, závisti, žárlivosti, podvádění

    Tohle už Lojza nebude komentovat. Je to házení hrachu na stěnu.
    Vstali noví bojovníci. 6 let jsem vysvětloval a objasňoval Staňkovi, že to tak není, ale má nástupce.

  7. ad….Uškrťte si svoji babičku raději sama!“…

    A tak lidé konají, lidské duše moří a jejich těla klidně zabíjejí.

    A jejich vlastní duše pak lká a naříká, nad nesplněným úkolem.

    Protože jak byl splněn potenciál člověka i duše, která jiné mořila až k smrti?

    1. ad/ Protože jak byl splněn potenciál člověka i duše, která jiné mořila až k smrti?

      Tak – vzhůru dolů, do nového zrození.

      1. Vidím, že Vy AuV se do nového zrození sem dolů těšíte. Blahopřeji Vám. Jen se může stát, že z mořitele se stane mořený…..tož opatrně při sestupování.

    1. Podívej se do zrcadla pořádně.Ta hloupost,nenávist,přetvářka,bída mysli,to jsi také ty.
      Nikdo jiný,jen a jen ty sám.Poznáváš se?

      1. Hvězdičko,
        léčíš se v soukromém sanatoriu, nebo tu vpravdu a lásku platíme my, daňoví poplatníci?

        1. Přesně naopak,to nejen ty se léčíš v jedné velké léčebně a doplácí na to Jednota.
          Ztratil si paměť viď?A to je daň,kterou platíš za to,že si jen tak hovíš v hrobě.
          Tak spi dál daňový poplatníku,nenech se rušit v promítání iluzí.
          Až přijde tvůj čas,a ten se blíží mílovými kroky,přijdu ti naproti,a pak se tě zeptám,čím chceš zaplatit,když jdeš s prázdnou.:))

          1. Ty seš tam teďkom místo svatýho Petra? A kolik stojí vstupenka do nebe?

    2. Kdysi jsem byla dána na jeden pokoj s děvčicou, které jsem se bála. Jestli jsme si porozuměly? Nevím. Jen jsem zjistila, že trpí, bát se jí nemusím a že ji mohu mít ráda. Byť jen na kratičkoou chviličku. A od toho se mohly odvíjen naše občasné společné okamžiky, procházky v přírodě, beze slov,… a ona naprosto přesně věděla, či tušila, jak jsem na tom tehdy byla já.

  8. Kdo bere, naplňuje své dlaně. Kdo dává, naplňuje své srdce.

    Rozlišovat, co dávat, co brát,….

    I když „Stín je pouze tvář světla, kterou není vidět.“ „Stínová část naší bytosti je ve skutečnosti velmi mocná a tvořivá síla, ego ji však často považuje za špatnou. Odmítané nebo neuvědomělé části naší bytosti (jejichž známkou jsou výbušné reakce na různé lidi a situace) jsou ve skutečnosti strážci hluboké moudrosti. Stín je pouze tvář světla, kterou není vidět. Práce se stínem dává příležitost k našemu uzdravení,…..“

    Ale neznamená to, brát „bezhlavě“ vše, co se namane.

  9. Matka objasňuje – zde:
    Pojem MOUDROST STÍNU
    „Snad nejdůležitějším a nejpraktičtějším rysem Mayského orákula je, že pomáhá integrovat „stínové“ stránky člověka – obavy, pochybnosti, potíže a bloky. Při každé interakci, ať s jednou nebo několika kartami najednou, dochází k transformaci starých názorů, přístupů a způsobů jednání.
    Stínová část naší bytosti je ve skutečnosti velmi mocná a tvořivá síla, ego ji však často považuje za špatnou. Odmítané nebo neuvědomělé části naší bytosti (jejichž známkou jsou výbušné reakce na různé lidi a situace) jsou ve skutečnosti strážci hluboké moudrosti. Stín je pouze tvář světla, která není vidět. Práce se stínem dává příležitost k našemu uzdravení a integrovanějšímu životu. Až budete procházet jednotlivými archetypy, nezdráhejte se přijmout pravdu a uvést ji do souvislosti s vlastním životem.
    Problémy stínu jsou často spojeny s velkým emocionálním nábojem, který pouze upozorňuje na tu naši stránku, která volá po uvědomění a transformaci. Přestaňte se na svou životní situaci dívat jako na problém, drama a boj. Interpretujte ji jako tvořivou životní sílu, která je ke změně a růstu nutná. Podaří-li se nám problémy stínu integrovat a dosáhnout větší „transparentnosti“, nebudou v nás projekce ostatních lidí vyvolávat emocionální výbuchy ani zraňovat naše city, protože námi budou procházet, aniž by v nás zůstávaly. Práce se stínem je prospěšná ještě jinak: vlastní proměnou můžeme přispět k proměně ostatních i celé Země.“
    (Uvedený text je z Mayského orákula, autoři Ariel Spilsbury a Michael Bryner)
    Publikoval(a) Eliška Holubová 28th August 2013

    1. Ano, ale to, co jsem psala v uvozovkách, jsem neobjasňovala já osobně, ale je to vypsáno z knihy z r. 1999, publikované tedy někým jiným.

      A co se týká stínu – nakreslete si stín a každá vrstva malby působí samostatně, zároveň i společně,… tak opatrně.

        1. Zdroj? Ten jméno nemá.
          A že jsem neuvedla zdroj? No u lidových písniček také nebývá uveden zdroj.
          A ten odstaveček mi přišel, že „zlidověl“, nebo by měl zlidovět.
          Eliška Holubová, ani Eliška ze mlejna, dokonce ani žádná jiná Eliška, nejsem. Dříve jsem zde vystupovala pod jménem Zdenka – matka. Elišky nejsou mou „parketou“.

          1. ad. Anonym 13.4.2017 (12:09)
            Nevyjádřila jsem se jasně – Zdroj, myšleno s velkým Z jméno nemá.

            Co se týká Elišky Holubové – neviděla jsem, že by byla u vydání mé knihy přeložené v r. 1999 Václavem Pelíškem, vydané nakl. a vyd. Volvox Globator Praha, vytištěnoou P.Baštářem, Příbram.

            Ale nemyslím, že je to důležité. Zdrojem a autorem jsou jiné bytosti.

          2. Ale jinak ano, je to z knihy Mayské orákulum. Jen z jiného vydání, a to vydání prvního u nakl. Volvox Globator z r. 1999 (celkově jejich 369. publikace)

          3. aj, prý myšleno?! tak ty, matičko přemýšlíš – inu, novinka na zdejších stránkách. Hvězdičce ani po patu nesaháš.

          4. „Zdroj, myšleno s velkým Z“

            Jaký je rozdíl mezi:
            Zdroj a zdroj
            Pravda a pravda
            Slovo a slovo
            Duch a duch
            Moudrost a moudrost
            Vinice a vinice
            Rybník a rybník

          5. ad. Anonym 13.4.2017 (13:18)
            To su ráda :-))))))))))))))))))))))))

  10. ad. pozorovatel s malým p. 13.4.2017 (13:38)
    rozdíl není v podstatě vůbec žádný, možná jen v pocitu. A ten těžko písmenky vyjádřit, tak občas použiji velká a malá písmenka. Asi je to matoucí. No co už.

  11. Soudruzi a soudružky,
    kontrolní otázka: A víte Vy, soudruzi a soudružky, proč 7. čakra vyzařuje? Všech 6. ostatních čaker energii přijímá a 7. čakra (přímé napojení na Boha) energii vysílá.
    Že by ten Lojza měl pravdu a Bůh měl nulovou energii a pokud se na něho napojíme vyzařujeme energii Bohu. A fčíl poraďte, bratři a sestry!

        1. No, do té doby jsem nevěděla, co to je, jeho vůni jsem neznala, ale až jsem ji ucítila, věděla jsem, že jde o vůni lotosového květu. Vím, je to proti zdravýmu rozumu, no co už. Jinými slovy bych řekla, že to může být vyzařování 7. čakry….ale vědecky to samozřejmě dokázat nemohu. Jen ten pocit tam byl…..

    1. Lojzo, nějaké čakry to je ještě dobé. Šest čaker přijímá a sedmá vyzařuje nejlíp k Bohu.
      Já si to představuju jako špatně zavázaný síťový pytel brambor. Na šesti místech můžete tlačit, z jednoho místa se bramboy sypou. Ográny a svaly obklopuje vláknitá síť fascie, heslo fascia v Google/obrázky.
      https://en.wikipedia.org/wiki/Fascia

      Na
      http://hledani.gnosis.cz/utrzky-z-ved-cast-druha/
      to je jiná káva, tam se píše:
      „Osoba, které se nepodaří dostát svým povinnostem člověka, se musí převtělovat na planety asurů do některé z degradovaných forem života a tvrdě pracovat v nevědomosti a temnotě.“

      To je pravá chocholouškovina. Převtělovat se na planety asurů. Zatím není jediný náznak toho, že se někomu podařilo se převtělit jednou, natož se převtělovat opakovaně. Jedině já jsem se dle AuV převtělil z indické krávy. A planety asurů, kde se dá žít degradovaně a při tom tvrdě pracovat v temnotě. Takový indický gulag. Kde ty planety asi budou? To je prostě pro věřící východně odborově hnuté.
      Vysvětloval to AuV a vidí z toho tady lidi ve spodním prádle. Prostě védy a erotika u Vendy (EuV).

      1. Pardale,
        děkuji za odpověď. Mně šlo v té úvaze o to, že jak tady někteří říkají, že všechno vzniklo za slova či dokonce Slova, nebo zdroje nebo dokonce Zdroje či Prazdroje. Jestliže všechno povstalo z Prazdroje, tak na co je Prazdroji moje energie vyzařovaná ze 7. čakry.

  12. Pane Pardale,

    napsal jste Lojzovi :
    „Jedině já jsem se dle AuV převtělil z indické krávy.“

    Lžete – vědomě kydáte na mne nějaké nařčení.

    Pod článkem Václava – „Slabikář 5.“ jsem Vám k těm kravám napsal tyto dvě otázky:

    Anonym u Vendy 8.3.2017 (13:34)
    Návrat z malé tůry – asi 9 km – dýchání, oční jóga….vše O.K..
    – – – – – – – –

    Pardale, copak ty indický krávy Vám tak leží na srdci ? Nebyl jste v některém minulém životě jednou z nich? …………

    Jsme tu oba jako anonymové. Přesto mne však nemusíte takto napadat. Mohl byste mi doložit, kde jsem o Vás napsal, že jste se převtělil z indické krávy?

    Díky. Jsem asi mladší jako Vy, ale přesto si Vás dovoluji upozornit. Chovejte se Vy, jako anonymní diskutující i k jiným anonymním diskutujícím slušně.

    1. Výzva chovat se slušně je naprosto úžasná.
      Přesně v duchu vtipu ze života:

      …Opilec nastoupí do tramvaje a chytí se tyče. Za pár chvil se mu udělá zle a pozvrací ženu, která sedí pod ním.
      Ta na něj začne řvát:
      „Proboha, co jste to za strašné prase!“
      Opilec na to:
      „Já? Podívejte se na sebe, milostivá!“…

    2. AuV, zjednodušíme to, je to na Vás moc složité, už to neřešte. Nebyl jsem v některém minulém životě indická kráva, čili jsem se nereinkarnoval.
      Reinkarnace (doslovný překlad znovuvtělování, převtělování).

  13. Bůh, který je plný milosti, lásky, je vševědoucí a všemocný, je stvořitelem všeho a všech, že Bůh je Duch a že je tak i podstatou celého duchovna a prostřednictvím něho existuje vše. Mohl Bůh tenkrát odpustit neuposlechnutí Adamovi a Evě a naopak potrestat toho Hada-Satana, který tu naprosto nezkušenou Evu dokázal velmi lehce svést?

    Ale fakt je, že to bylo tak, jak bylo a Jeho Vůle se tak projevila v Jeho plné Síle a Moci.

    1. Vendo,

      odpuštění s tím nemá moc co dělat. Obrazně řečeno, když máte lišku na liščí farmě, je to v pořádku. Ale když se vám dostane do kurníku, musí se jednat.
      Adam (ze svobodné vůle) naočkovaný Satanem se ocitl tam, kde neměl být a donutil Boha k záchranným pracem a obrovským změnám v tvorbě.
      Přitom Láska v Bohu Adamovi nejen odpustila, ta mu dokonce fandila, ale Moudrost v Bohu to viděla mnohem tvrději.

      Zkuste si představit tento rozhovor:
      Moudrost: Za to, co Adam udělal, zemře každý člověk (jenž je od Adama rovněž naočkován Satanem) na kříži.
      Láska: Ne každý člověk. Ty – a za všechny.

      Takže scénář Nového zákona byl napsán zároveň s Genesis (což lze ve Starém zákonu i vysledovat).
      A Bůh to tak chtěl, protože silný chce ty největší výzvy.

    2. Vendo,kdy už si konečně vezmeš do ruky knihu a začneš „číst“ to,co tam skutečně psáno je?

      1Běda tobě , Aríeli, Aríeli, město, v němž se utábořil David! Jen pokračujte rok za rokem, ať probíhá koloběh svátků,
      2ale dokročím na Aríela a nastane zármutek a smutek. Pak mi vskutku bude aríelem, oltářním ohništěm !
      3Ze všech stran se proti tobě utábořím, sevřu tě obležením, navrším proti tobě náspy.
      4Budeš sníženo, ze země budeš mluvit, tvá řeč přidušeně zazní z prachu. Tvůj hlas bude znít ze země jako hlas ducha zemřelých, z prachu bude řeč tvá sípat.

      5Bude proti tobě dav cizáků jak zvířený prach, ukrutníků dav jak záplava plev. Stane se to náhle, znenadání.
      6Od Hospodina zástupů bude město postiženo hromobitím a zemětřesením a mocným burácením, vichrem a smrští a plamenem sžírajícího ohně.
      7A bude to jako sen, jak noční vidění: shluk všech pronárodů, které vytáhly do boje proti Aríeli; všechny vytáhly do boje proti němu a jeho pevnostem, aby na něj dokročily.
      8Bude to však, jako když lačný má sen: zdá se mu, že jí, a když procitne, má prázdnou duši. Nebo jako když má sen žíznivý: zdá se mu, že pije, a když procitne, je ochablý a jeho duše prahne. Tak dopadne shluk všech pronárodů, které vytáhly do boje proti hoře Sijónu.
      9Žasněte a ustrňte! Oslepněte, buďte slepí! Jsou opilí, ale ne vínem, potácejí se, ne však po opojném nápoji.
      10To Hospodin vylil na vás ducha mrákoty, zavřel vaše oči, totiž proroky, a zahalil vaše hlavy, totiž vidoucí.
      11Vidění toho všeho vám bude jako slova zapečetěné knihy. Dají ji tomu, kdo umí číst, se slovy: „Přečti to.“ On však odpoví: „Nemohu, je zapečetěná.“
      12I bude kniha předána tomu, kdo neumí číst, se slovy: „Přečti to.“ A on odpoví: „Neumím číst.“
      13Panovník praví: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem,
      14proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta.“
      15Běda těm, kdo své záměry skrývají hluboko před Hospodinem, v temnotách konají své činy a říkají: „Kdopak nás vidí a kdo o nás ví?“
      16Je to vaše převrácenost, jestliže je hrnčíř oceňován stejně jako hlína. Což říká dílo o tom, kdo je udělal: „On mě neudělal?“ Což výtvor řekne o svém tvůrci: „On ničemu nerozumí?“
      17Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa.
      18I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy.
      19Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.
      20Pryč zmizí ukrutník, po posměvači bude veta, vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotovi k ničemnosti,
      21kteří svým slovem svádějí člověka k hříchu, tomu, kdo je v bráně kárá, kladou léčky a spravedlivého strhují do nicoty.
      22Proto praví toto Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobově: „Jákob už nepozná hanbu, ani mu nezblednou líce,
      23uzří svoje děti, dílo mých rukou, ve svém středu. Budou dosvědčovat svatost mého jména, budou dosvědčovat svatost Svatého Jákobova, budou se třást před Bohem Izraele.
      24Zbloudilí duchem poznají rozumnost, mému naučení se budou učit reptalové.“

  14. @ – Mohl Bůh tenkrát odpustit neuposlechnutí Adamovi a Evě a naopak potrestat toho Hada-Satana, který tu naprosto nezkušenou Evu dokázal velmi lehce svést?

    „Jest rádium těžší než olovo?“
    „Já ho prosím nevážil,“ se svým milým úsměvem odpověděl Švejk.
    „Věříte v konec světa?“
    „Napřed bych ten konec světa musel vidět,“ ledabyle odvětil Švejk, „rozhodně se ho ale zejtra ještě nedočkám:“
    „Dovedl byste vypočítat průměr zeměkoule?“ „To bych prosím nedovedl,“ odpověděl Švejk, „ale sám bych vám, pánové, dal také jednu hádanku: Je tříposchoďovej dům, v tom domě je v každém poschodí 8 oken. Na střeše jsou dva vikýře a dva komíny. V každém poschodí jsou dva nájemníci. A teď mně řekněte, pánové, v kerým roce zemřela domovníkovi jeho babička?“
    Soudní lékaři podívali se významně na sebe, nicméně jeden z nich dal ještě tuto otázku: „Neznáte nejvyšší hloubku v Tichém oceáně?“ „To prosím neznám,“ zněla odpověď, „ale myslím, že rozhodně bude větší než pod vyšehradskou skálou na Vltavě:“
    Předseda komise se stručně otázal: „Stačí?“, ale přece si ještě jeden z členů vyžádal tuto otázku: „Kolik je 12 897 krát 13 863?“
    „729,“ odpověděl Švejk nemrkaje.
    „Myslím, že to úplně postačí,“ řekl předseda komise, „můžete toho obžalovaného zas odvést na staré místo:“
    „Děkuji vám, pánové,“ uctivě se ozval Švejk, „mně to také úplně stačí:“
    Po jeho odchodu kolegie tří se shodla, že je Švejk notorický blb a idiot podle všech přírodních zákonů vynalezených psychiatrickými vědátory.
    V relaci odevzdané vyšetřujícímu soudci stálo mezi jiným: „Nížepodepsaní soudní lékaři bazírují na úplné duševní otupělosti a vrozeném kretenismu představeného komisi výše ukázané Josefa Švejka, vyjadřujícího se slovy jako ,Ať žije císař František Josef I.`, kterýžto výrok úplně stačí, aby osvětlil duševní stav Josefa Švejka jako notorického blba.

    1. Nejčastější věty před smrtí

      A teď mě vyfoť na té skále.
      Zprava dobrý!
      Zmlátíme ho, vždyť je sám.
      Neboj, není nabitá.
      Hoď mi sem to kladivo!
      Divné, cítím plyn, rozsviť!
      Pejsku, pojď sem!
      Od čeho je tenhle drát?
      Brzdy jsou hotové, jdu je vyzkoušet.
      Mohla byste mi přidat té vynikající houbové omáčky?
      Tady je silný led, to přejdeme.
      Neboj, ty bobule jsou jedlý.
      Hele, stopař, vezmem ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016