Střípky…, snad i jako inspirace pro prázdninové rozjímání…

stripkyPřed dvěma lety (r. 2012 ») a potom ještě jednou v loňském roce (r. 2013 ») jsem tu vytvořil dva celkem nepatrné články, ale s mnoha otázkami, o kterých, když si je po čase přečtu, si však stále troufám tvrdit, že jsou pro samotné duchovní hledání těmi i dnes stále zásadními.

Namátkou:

„Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet?“

…a nebo předchozí rok:

„Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám?“

Následně tu pak mnoho diskutujících a také i některých autorů jiných článků reflektovalo své poznatky a názory na tyto složité otázky, a to často s odkazy na různé filosofie, někdy až vědecká poznání s použitím odborné terminologie, barevné popisy s nádechem teologie či až tajuplné mystiky s náznakem vzácného vhledu. Zkrátka, byly tu reakce na „nejasnosti“, které lidstvo zajímají již od doložitelného počátku jeho existence.

Myslel jsem si, že budu pro chvíle letního oddychu pokračovat i v letošním čase léta, ale jak tu někteří na stránkách Gnosis.cz víme, byla diskuze pod nejen těmito články vymazána a pro můj další malý článek, hledající odpovědi na věčné otázky, tak chyběly podklady, které jsem chtěl v aktuálním příspěvku zohlednit a vytvořit „nějaký kompilát možných odpovědí“ z těchto, často velmi zajímavých setkání nad tématy, diskuzí a podnětů od autorů a diskutujících. A tak se můj záměr již nepodaří.

Proto volím tento nový, ne tak složitý pohled, ve kterém budou dominovat vždy různé, snad i „barevné obrazy“ z rozličných zdrojů, jež to naznačené hledání doplní. Předesílám, že tu nebudou moje odpovědi či jejich náznaky na vše. Každý, kdo by ale měl zájem, může v případné diskuzi doplnit i své (často ještě možná jen dílčí) závěry. Prostor tu je.
 

Jaké místo ve stvoření má člověk a co jej ovládá?

Mnoho starých knih, svatých i světských, filosofií či vzniklých z moderních společenských věd, ale i názory laiků, kteří hledali a hledají odpověď, vysvětlují svým poznáním, jaké místo tu zaujímáme. Kupř. kniha první Genesis Starého zákona říká ihned v úvodní kapitole:

Verš 26 – Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nad vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.

Verš 27 – Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.“

Fra Angelico (1395–1455) - Vyhnání z rájeTato první kapitola s názvem „Na počátku, Příběh nebe a země“ končí veršem třicátým prvním. A poté se příběh člověka přesouvá do Boží zahrady Ráje a tam již začíná objasňování toho, jakým údělem a postupně již i osudem člověk postupuje dále, co způsobilo jeho přestoupení zákazu v chtění vyrovnat se přímo Bohu a co by tak mohlo naznačit odpověď na tuto jednu ze základních otázek.

Pro mne je faktem a pevnou vírou, že duše člověka, ač samotná jako Božská tvořivá esence, se ve stvoření od Boha odpoutala. Není to však žádný její konec. Existuje Stvořitelem daná Cesta pro návrat, a ta dočasnost připoutání se k světu času a smrti dává naději.

Představme si například tátu se svým čtyřletým chlapečkem, jak společně, držíce se za ruce, procházejí nádherným lunaparkem. Kolem je mnoho lákavých atrakcí, blikajících a barevných světel, hlasité hudby, zmrzlina, cukrová vata, výskání děti na kolotočích, v autíčkách, pohádkový stan… malé dítě má rozzářené oči a nad tím mumrajem se šťastně a okouzleně směje. V jednom okamžiku však jeho malá ručka vyklouzne z dlaně táty a dítě se ztratí mezi desítkami lidí. Vše kolem, předchozí kulisy, které u něho vzbuzovaly nadšení, zůstávají nadále stejné. Ale dítě je najednou samo a lákadla pro tuto hroznou chvíli ztratily svoji veškerou předchozí přitažlivost. Ulekaně se rozhlíží, volá, brečí, stále je však bez táty.

Tento malý příběh má šťastný konec, protože po chvíli se naleznou, lunapark se svojí rozlohou nedá s naším světem nijak srovnat…! Současně však také říká, jak silně jsme vlastně k tomuto světu připoutáni. Jak a čím! Nezáleží na tom, zda jsou pouta železná či zlatá. Stále to jsou jen pouta! Mysl si tu totiž libuje v obrovské nabídce lákadel a také s radostí plní přání smyslů fyzického těla. Naše duše byla umístěna do stvoření hmoty jako základní oživující princip a na samém vrcholu v našem regionu – úrovni hmotného světa – skutečně pak stojí sám člověk. V jeho fyzickém těle je tato kapka Boha velmi dobře ukryta a bohužel, v dění světa, kterého je člověk účasten a kde vládne dominantní program mysli, zapomněl na božský původ své nesmrtelné podstaty, své duše. Tu vedoucí ruku Boha totiž ztratil již dávno a nechal se zatáhnout do světského dění. Znovu ji nalézt a být v ní a s ní v bezpečí však i v tomto velkém světě lze…! Tlučme, víme-li kde, hledejme, víme-li co, prosme, víme-li u koho.
 

Pravá síla lásky!

Jistý mnich, který dlouhá léta pobýval u nohou svého Mistra a který dosáhl jisté dokonalosti, přišel jednou za svým Mistrem a ptal se jej, co je to láska. On mu poradil, aby se vydal do světa a za rok se vrátil.

Mnich chodil cestou necestou, mezi lidmi i v pustinách a když tak jednou šel po stezce v lese, spatřil na stromě, těsně nad svoji hlavou velmi jedovatého hada. Ten však, když na něj mnich pohlédl, spadl na zem mrtev.

Po celý rok se díval po světě, naslouchal lidem i přírodě, ale co je to láska se nedozvěděl.

Vrátil se do ašramu a vše vypověděl Mistrovi. Ten jej pozorně vyslechl a znovu jej poslal na další rok do světa hledat odpověď.

Jeden den se na úzké cestě setkal s divokým buvolem, který se jej již chystal napadnout. Nebylo úniku! Mnich se na něj zahleděl a buvol padl mrtev k zemi.

Po roce dalšího marného hledání se vrátil a svěřil se svému učiteli, že o lásce opět neví nic. Ten jej zase poslal na další rok hledat poznání do světa.

Jednou přišel mnich do královského města, kde se zrovna panovníkovi narodilo jeho první dítě. Král se dozvěděl o přítomnosti tohoto svatého muže a nechal ho do svého paláce zavolat, aby dítěti požehnal. Mnich se však velmi obával, protože měl zkušenosti s hadem i buvolem, kteří zemřeli, sotva jej spatřili. Poslechl však přání krále a jakmile mu vložili do rukou novorozeně, tak to se hlasitě rozesmálo a k úžasu všech pravilo:

„Nejdřív jsem byl had. Když jsem se ti podíval tenkrát v lese do očí, dostalo se mi od tebe tolik lásky, která mi umožnila narodit se již jako buvol. Když jsem tě spatřil jako buvol, dostalo se mi od tebe v tvém pohledu opět tolik lásky, že jsem se již mohl narodit do lidské formy. A za to vše ti velmi děkuji…“

Láska povznáší, láska hřeje, láska nečiní rozdílu a nezná hranice, láska nás provází v dobách dobrých i zlých, láska je sladká, je nesmrtelným vyživujícím nápojem, je vstupenkou do vyšších světů….. . Máme ji v sobě, jen ji objevit. Jak zpíval Pepa Nos v jedné své písni: „hledáš koně, a sedíš na něm!“
 

Ukaž mi sílu myšlenky!

Na jedné orientální tržnici, hlučné a plné prodávajících a kupujících, požádal žák svého Učitele, zda by mu mohl předvést, jakou sílu má myšlenka. Postavili se spolu opodál mumraje a Učitel říká žákovi, aby se pozorně díval.

U protějšího stánku zrovna prodával včelař svůj med. Když naléval jednomu kupujícímu zakoupený med do džbánku, troška medu se mu dostala na prst ruky. Prst si otřel o režné plátno stánku. Sladkou šmouhu medu uviděl barevný motýl, který na ni přilétl a začal hodovat. Motýla však uviděla malá ještěrka; tento motýl byl její pochoutkou a v mžiku ho ulovila. U vedlejšího stánku odpočívala kočka a jakmile uviděla ještěrku, i ona dostala chuť na malou svačinku. Vyskočila a jala se ji honit. Běhající kočka však nenechala spát psíka u protějšího stánku a ten se za ni se štěkotem rozběhl. Majitel kočky však psa odehnal holí. Pes dostal dokonce ránu a v úleku převrátil u jiného stánku vyrovnané keramické hrnce. Některé se i rozbily. Postižený obchodník se zle osopil na majitele psa, ten nadával na majitele kočky, která to vše zavinila a za chvíli se tři dospělí mužové dostali nejen do slovní potyčky.

A to je práce mysli, povídal Učitel, kdy na počátku byla jen její myšlenka a rozhodnutí prodejce medu, zda si má prst olíznout a nebo med setřít. Co rozhodnutí mysli způsobilo, jsi viděl na vlastní oči…

Své myšlenky je nutné stále kontrolovat, zvažovat, nepodléhat možná ihned té první, možná opravdu někdy špatné. Naše mysl pracuje ve vědomém stavu /mimo spánek/ neustále. Stále něco nabízí k řešení. Mějme ji pod kontrolou; to je i vyzkoušená rada moudrých lidí.
 

Jakou máme cenu?

Jeden vyhlášený speaker začal svůj přednáškový seminář tím, že nad hlavu zvedl padesáti dolarovou bankovku. Zeptal se asi dvou set přítomných posluchačů, kdo by ji chtěl? Ruce se začaly zvedat. Pak sdělil, že ji dá jednomu z přítomných, ale dovolil si udělat s ní následující. Zmačkal ji v ruce. Kdo ji ještě chce, zeptal se? Opět se ruce zvedly. A co když udělám toto, řekl speaker, upustil pomačkanou bankovku na podlahu a začal ji botou pošlapávat. Pak ji zvedl a špinavou a pomačkanou ji ukázal s dotazem – ještě ji někdo chce? A mnoho rukou zůstalo zvednutých. Speaker řekl – právě jste se naučili velmi cennou lekci. Nehledě na to, co jsem s těmi penězi udělal, stále je chcete, protože neklesla jejich hodnota. Stále je to 50 dolarů!

A co poučení? Během života se často cítíme, že jsme na dně, zmačkaní, špinaví, doslova zašlapaní do špíny tím, jaká rozhodnutí činíme a jaké okolnosti nás potkávají. Někdy máme pocit, že nemáme žádnou cenu. Avšak, a to je důležité, bez ohledu na to, co se stalo, nebo co se stane, tak nikdy neztratíme svou cenu v očích Boha. Špinaví nebo čistí, zmačkaní či nažehlení, pro Něho jsme stále drahocenní!
 

Václav Žáček /Venda/
 

hodnocení: 5
hlasů: 3

54 komentářů

Přidat komentář
    1. Nevím, vidím to poprvé. Abych mohl odpovědět, budu to teprve muset číst. Naštěstí mám již „pod kůží“ mnohé zásady učení SANT MAT a nebude problém po přečtení zhodnotit přínos či rozdíly.

      Sjel jsem na otevřenou stránku z odkazu a byl tam tento závěrečný odstaveček.

      „„Proč církev po staletí neustále strašila křesťany s tím, že budou odsouzeni k věčnému zatracení? To je falešná pověra. Ve skutečnosti pro lidi věčné zatracení neexistuje. Může se stát toto, je to ale nesmírně vzácné – když se někdo zcela usadí ve zlu a tvrdohlavě pracuje proti Božím záměrům, proti světlu, tak se příliš zatíží, příliš potemní, takže dojde k oddělení jeho lidské duše od jeho božské duše. Božská duše, ve formě jiskry, ho opustí, aby se navrátila do oceánu původního světla a následkem toho se lidská duše rozpadne a zmizí. Jak říkám, k těmto případům dochází velice vzácně. Ať už jsou její hříchy a přestupky jakékoliv, lidská duše má pořád možnost uznat své chyby a očistit se díky božské duši, se kterou je spojená a která se vždy snaží vést ji ke světlu.“

      Tady bych cítil např.ujasnit pojmosloví – lidská duše – božská duše. Bez duše, která oživuje každého tvora, která je podstatou projeveného života, nemůže život existovat. V mém pojmosloví je po duši ihned mysl ? Kdo ví, jak to autor myslí.

      Vyjádření v každém případě k celkovému duchu tohoto učení časem poskytnu.

      Pěkný den.

      Venda

      1. Je tam také odstaveček:
        „….„Když žiji v místě, kde jsem láska, vidím lásku, kamkoliv se podívám. To je něco. Představte si, jak vidíte lásku v každém a ve všem. Láska nepožaduje, abychom s ní něco dělali. Jsem zde v lásce v pohodě. Dokud jsou jiné bytosti otevřené, tak když se setkáme, dochází k harmonickému souznění v místě, kde oni jsou také láskou – ne, že milují, ale že jsou láskou. Najednou jsme v oceánu lásky, a toto je láska Kristova. To není vlastnická láska. Nemůžeme ji hromadit. Můžeme se jí jen stát.“ (Ram Dass, z knihy Polishing the Mirror (Leštění zrcadla), str. 16, Sounds True, 2013)….“

        Úžasné, moci být v proudu lásky, stát se Jednotou lásky,….

      2. Pane Vendo:
        Prekvapuje ma, že sa s týmzo učením stretávate po prvý raz, lebo vo svete je dosť známe. Má svoje korene už v učení katarov (teda starej kresťanskej gnóze)a majstri O.M.Aivanhov a jeho predchodca Peter Danova, ktorí založili toto neformálne spoločenstvo „Univerzálne Biele Bratstvo“ iba moderným spôsobom vyložili tie odveké pravdy, pomocou ktorých je možné a správne súčasnému človekovi žiť, aby naplnil svoje životné poslanie a Božiu vôľu.
        Ako je vidno z reakcie matky presne vycítila a pochopila ono posolstvo, ktoré nás zbavuje všetkého zla a zdá sa, že je riešením aj pre celé ľudstvo.
        Teším sa na Váš postoj, ktorý by mal harmonizovať aj s Vašou životnou cestou a tiež aj učením Sant Mat.
        Pekný deň!

        1. Degone, člověk nemůže znát všechno. Ten, který dělá, že všechno zná, je podezřelý nebo vejtaha.

        2. Ještě jsem Vám chtěl, pane Degone sdělit, že moje poznání a poznávání v teoretické rovině, její vyhledávání v knihách, skončila před zhruba 6ti léty. Poznáváním učení SANT MATu a hlavně praktikováním cesty vnitřních vstupů při meditaci, necítím potřebu na intelektuální úrovni vyhledávat a číst další a další teoretická díla, kterých, i v zájmu určité „vyprahlosti“ lidské duše, je na trhu, ať z těch či oněch důvodů, stále více a více.

          Mne naštěstí minula / a asi to tak v mém případě muselo být / filosofie např. New Age, Theosofie Blavatské, Rosenkruciáni, Rudolf Steiner, NZPJK a další. Při intelektuálním studiu těchto uvedených směrů bych se někde zasekl a jak sám víte, pane Degone, my nevíme, kolik času máme pro svůj současný život vymezeno. Nechci být tím člověkem, který v teoretické rovině chce stále a stále něco nového poznávat. Znám lidi, kteří utrácí velké sumy peněz za účast na různých kursech, seminářích….., aby pak měli třeba jen poznání, že to existuje, že jejich absolvování je dovede v duchovní úrovni výš. Ale tak to nefunguje. Většinou tito lidé pak v okamžik, kdy se jim to hodí, řeknou, ale to já znám, tam jsem byl na semináři, tam jsme to s tím a tím lektorem probírali, v hotelu xy za 12 tisíc s plnou penzí!! Nic než ego.

          Moudrost jedna zní – gram praxe je lepší než tuna knih.

          Ale ten odkaz si přečtu a sdělím Vám svůj názor.

          Pěkný den na Slovensko.

          Venda

          1. Poznámečka – tak, jak Vás oslovilo učení SANT MATu, jiní praktikují učení Bílého bratrstva :-)
            A zde, ač komentující různých směrů, ať již duchovních nebo učených (či dokonce vědeckých), při troše dobré vůle je možné vytvořit určitou skupinu – bratrstvo.
            I když nejsem si jista, je-li možné takto virtuálně vytvořit tvůrčí skupinu. Ale s ohledem na situaci ve státě i světě, který směřuje chaoticky neznámo kam, by to bylo užitečné, bez hádek, napadání pracovat.
            Nu, alespoň přibližně takto: „….pracuj každý s chutí usilovnou, na národu roli dědičné….“

          2. Pani matko: Vy ste presne vystihla podstatu onoho posolstva a ja nad tým vyjadrujem svoju radosť. To posolstvo Univerzálneho Bieleho Bratstva (UBB) nie je treba nikde a nijako zakladať, lebo nemá žiadnu pevnú štruktúru, nijaké dogmy, žiadnu hierarchiu, je tu iba vedomie, že naša duševná podstata je samotnou láskou, rovnakou ako je aj náš Boh (Otec) a naši blížny sú naši bratia a sestry. Potom by tu nemalo byť nič, čo by nás rozdeľovalo (dokonca ani náš egoizmus). Podľa mňa je to omnoho hlbší a pravdivejší vzťah ako je rodina, lebo v rodine ešte jestvuje egoizmus.
            Pekný deň sestrička!

          3. „Potkala“ jsem kdysi strom. Jaksi nehezký, slabší se mi zdál. Pak jsem se k němu přiblížila a pláč mi ze srdce do očí slzami vytryskl. Silnější kmen za větvemi skryt, z něj vyrůstaly dvě větve silnější a jedna z nich měla další slabší větev. Po pár letech strom povyrostl, začalo se mu lépe dařit.
            Jiný strom, slabší javor, vedle smetiště roste. Kolem něj vyšší stromy, břízy a další. Jedno jaro byly listy napadeny housenkami a opět pláč. A přec, nelze jen lítostivě, bezmocně plakat a tak následovala prosba „Mistře H., rozzařuji své srdce, posílám lásku tomuto stromu a Tebe prosím o jeho léčení živým „smaragdem“,…“ Přežil tento strom, příště mne vítal, větve i listy se na mne „smály“…. :-)

            Pokud se sejde více lidí s vědomím duše i ducha, s láskou, vše se v Jedno sjednocuje, splývá.
            S tím, že je možná i komunikace s rodinou, případně dalšími lidmi, kteří si toto vědomí zatím neuvědomují, anebo chtějí žít „normálním“ životem.
            Avšak taková setkání v dokonalé harmonii, klidu a míru, na půdě, čí spíše v Chrámu lásky, jsou velmi vzácná a velmi si jich vážím.
            Hezký den i Vám bráško :-)

  1. Děkuji za Váš článek. A za Vaši moudrost. Nikdy jsem neměla potřebu Vám tohle sdělit, ale jednou jsem zahlédla Marcelku z hor a teď četla Karpetu.
    Na chvíli jsem zpanikařila, co že se nám to tu rojí za ,,duchovní,, lidi, ale naštěstí je tu Váš další článek a tak jsem klidná…….všichni nejsou praštění :)

    1. Díky paní Emo, pokud tedy jsou Vaše slova určena pro mne.

      Zdejší diskuze je však nakonec velmi kultivovaná. Díval jsem se na diskuzi na Parlamentních listech, na Novinkách. Tam chce skoro každý prosadit své ego, ohromit názorem a vzájemně spolu lidé nekomunikují. To se tady až tak říci nedá, a to je dobře.

      Pěkný den

      Venda

  2. Pane Degone, začnu tedy seriál mého poznání a určitého srovnání k Vašemu odkazu na : http://www.omraam.cz/myslenky-texty/

    Očísluji pro orientaci a vždy vykopíruji část, které se to mé akktuální sdělení týká. Čerpám jen z úvodní kapitoly „Myšlenky odjinud“, která se otevře v shora zmíněných stránkách.

    č.1

    „Myšlenky „odjinud“:
    „V každém slunečním paprsku proudí na všechny pozemské bytosti síla vyšších mocností, které Slunce obývají, a se světlem slunečních paprsků snáší se dolů na Zem síla lásky od člověka k člověku… To, co je nejvřelejší a nejvroucnější cit lásky, je neviditelně skryto ve světle Slunce. Jím proudí k Zemi síly Trůnů, Serafů, Cherubů a všech hierarchií…“ (Rudolf Steiner, z knihy Egyptské mýty a mystéria, str. 58, nakl. Michael, 1999“
    – – – – – – – – – –
    Bhagavatgíta vysvětluje, jak duše, Božská esence, je nezničitelná, v jejím jazyce mnoha staletí zpět nejde spálit, zničit vodou či jinak zabít. Duše žijí – existují v celém vesmíru a jejich podmínky duchovních světů se prolínají i s těmi, které jsou na našem Slunci. Bůh nechává svítit Slunce / a dává i déšť / všemu živému. Světlo Slunce je však se Světlem Boha nesrovnatelné, Slunce je přece jen menší úroveň, než nejvyšší duchovní regiony – oblasti……, jak kdo chce pojmenovat.

    Pěkný den
    Venda

    1. Pane Degone,

      čekaje na dopravu, která mi má přivést sprchovací kout, tvořím odpovědi = mé názory podložené učením SANT MATu i na další odstavce z Vašeho článku. Opět kopíruji text, ke kterému se vyjadřuji :

      „Říkám: Když vidíte, jak je někomu podáván pohár jedu, pozvedněte zbraň a zamiřte na pohár! Jakou zbraň? Vaší pravou, správnou myšlenku. Zamiřte na pohár jedu a rozbijte jej na kousky! Jediný destruktivní čin, na který má žák právo, je rozbití poháru jedu. To je starodávná metoda. Pohár symbolizuje potěšení a rozkoše, která člověka zotročují. Všichni víte, o jakých potěšeních je řeč. Používám slovo „potěšení“ v širokém slova smyslu. Je to druh otroctví, z kterého se musí člověk vyvazovat po tisíce let. Proto musí být poháry, které člověka zotročují, roztříleny na kousky. Chci po vás, abyste odmítli pohár, který vám otráví a zničí život. Pomožte své duši, pomožte své mysli, pomožte svému srdci! Můžete si pomoci a jedním ze způsobů, jak to udělat, je modlitba. Modlitbu považujeme za druh rozhovoru s neviditelným světem, s Bohem. Modlit se znamená učit se mluvit. Člověk musí mluvit. V současnosti trpíme, protože jsme se nenaučili nebesku, Božskou řeč. Nestačí se jenom modlit – modlitba musí být formou vyjádření, na kterém se účastní náš celý duch, duše, mysl a srdce. To, co chce člověk od Boha, musí mít jednotný vnitřní smysl. Při modlitbě řekněte: „Otče, děj se Tvá vůle. Rád přijmu vše, co od Tebe přijde a budu naplňovat Tvou vůli bez překračování Tvého zákona.“ Žák by také měl říct podobně svému mistrovi: „Mistře, vyřeším všechny úkoly, které jsem od vás v tomto životě dostal. Přinesu vám je ke schválení a přijmu bez výhrad jakékoliv vaše opravy.“ Tohle musí být nový způsob. Když ho přijmete, uvidíte, že okamžitě ve vás začne docházet k velké změně. Budete si uvědomovat nové světlo, které do vás bude proudit. Pocítíte v duši takový mír a radost, jaké jste doposud nezažili. Váš život se stane významným jenom tímto způsobem. A prosím, nepodlehněte pokušení mládí. Na prvním místě, ať je vaším zájmem Láska, ne mládí. Na druhém místě Světlo, ne mládí. Potom hledejte Mír, až nakonec dojdete k Radosti… Chtěl bych, abyste zharmonizovali svou mysl, abyste mysleli o Lásce stejným způsobem. Můžete ji žít různými způsoby, jak považujete za nejlepší, v tom jste svobodní. V uplatňování Lásky vás nikdo strážit nebude, žádný anděl s ohnivým mečem. Jste svobodní projevovat Lásku, jak chcete. Nikdo nemá právo vás soudit. Když budete takto jednat, dostane se vám požehnání. Hledejme motivy, které nás vedou Lásku projevit.“ (Peter Danov, překlad z knihy The way of disciple (Cesta žáka), str. 50 – 52, Alpha Dar, 1996)

      Č.2:
      Pohár, jako tělesnou schránku není potřeba rozbíjet. Důležité je, aby jeho obsahem nebyl jed. Pohár, tělo, mysl, naopak čistíme, i Ježíš to připomíná. Nenapijeme se ze špinavého poháru. Mějme v poháru nektar, ne nečisté myšlenky, ubližování, sobeckost…., tedy jedy . Otroctvím jsou naše zvyky, podlehnutí vábení mysli a konání, které nás tu ve světě příčin a následků drží. Modlitba je důležitá, ale zase, Ježíš říká, že vše, co potřebujeme, Bůh ví. Je potřeba však mít pravou lásku k Němu, oddání se mu do Jeho Vůle. Podotýkám, že to nejsou /podle mne/ žádné fráze. Přijetí úkolů od Mistra a jejich žití jsou velmi důležité. Přímo primárně důležité. I Ježíš říká „Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“ Přijetí přikázání je přijetí a plnění Mistrova učení.

      – – – – – – – – – –

      „Stejně jako vidíme odraz nebe v hrnci vody, tak také můžeme vidět Nebe v nás samých.“ … „Vidět světlo v temnotě je cílem. Temnota je nevědomost, světlo je poznání. Vnímejte v sobě samých svou pravou podobu. Vraťte se zpět domů. Co bylo půjčeno, bude zase vráceno.“ (Bhagván Nitjánanda, z knihy Moudrost indických mistrů, str. 36 – 37, Eugenika, 2011)

      Č.3:
      Náš hmotný svět, o kterém si myslíme, že jej tak důvěrně známe, je vskutku až kdoví kolikátým odrazem Reality. Pro představu – Slunce se blyští ve velké kalužině klidné vody a my ho vidíme ale již se změněnou intenzitou záření. Ale od kalužiny se slunce odráží jako hra světel, různé skvrny na stěnu domku. A to je připodobnění reality, kterou vidíme tady my, koneční „uživatelé“ Božské esence a Reality. Víc bych nemusel uvádět….. – vždyť je to celé z mé milované Indie!

      – – – – – – – – – –

      Pěkný den.

      Venda

      1. Pane Vendo:
        Citoval ste z knihy P.Danova „Cesta žáka“. Vy sa domnievate, že tým pohárom jedu myslel autor ľudské telo, ale ja sa domnievam, že autor nemyslel na telo, ako príčinu zla. On jestvuje kult tela, ktorý sa riadi egom, ale sú prípady, kedy sa človek riadi kultom ducha a teda neuprednostňuje ego, ale lásku. V tom prípade je telo nositeľom nie jedu, ale životodarnej lásky. Ja myslím, že tým pohárom jedu autor myslel ducha ľudkého egoizmu, teda Ducha zla. Duši dáva jej charakter duch, ktorý je akoby oblekom a aký oblek vidíme, takým považujeme aj jeho nositeľa, podľa sloganu: „šaty robia človeka“, v našom prípade dušu. Ale ako je možné vyzliecť špatné šaty a obliect si pekné, tak to možno urobiť aj s duchom. Je možné sa toho zlého ducha zbaviť a obliecť si Ducha sv., ktorého charakterizuje láska.
        Kým na zemi žijeme máme stále možnosť svojej premeny prezvlečením svojho šatstva…
        Pekný deň!

        1. Pane Degone, já nevím, že jsem citoval z knihy P.Danova „Cesta žáka“. Já jsem jen otevřel Vámi doporučený odkaz z 3.7. 11:21 a tam na mne vykoukl článek s názvem „Myšlenky odjinud“. A měl jsem pocit, že mi to dáváte jako nějakou inspiraci, něco, co bych měl poznat. Udivilo Vás, že neznám Danova a ani toho druhého cizokrajného autora. Vše neznám a pro moji cestu mi stačí to, co znám a co, a to je mnohem důležitější, praktikuji.

          Pochopil jsem a současně i navrhl, že myšlenky z dlouhého úvodního článku z Vašeho odkazu zkonfrontuji se SANT MATem, tedy s Učením Mistrů, univerzální naukou o Cestě návratu k Bohu.

          Pokud jsem to pochopil špatně, tak mi to prosím naznačte a já s tím přestanu – tedy s těmi konfrontacemi a „příběhy“ – zatím s čísly 1.až 3.

          Samozřejmě, že o poháru či „nepoháru“, o jedu, o zlu… můžeme diskutovat a nakonec, můžeme mít každý jiný názor. Ježíš říká podobenství o pannách pošetilých i těch druhých. Jedny si připravily lampu svou, druhé ne. Jedny očekávaly příchod pána s pokorou, druhé ne. A to takto vidím i v příměru pohár – jed – rozbití. primární je duše, pak je mysl a další obaly duše, kauzální a astrální tělo, a pak je ten pohár. Čistit musíme především mysl. Tělo ji slouží jako nástroj – chodí, nosí nákupy, hladí manželku / manžela / čte noviny. Jed je v mysli, duše je vždy čistá.

          Samozřejmě, že naše názory a pochopení se mohou lišit. Důležité je také to, co tím myslel autor. Já to cítil tak, jak jsem uvedl.

          A tady je po pořadí další odstaveček na který reaguji :
          č.4:
          „Všude, kam se podívám, vidím jenom Rámu. Proto všemu vzdávám úctu. Jediné, co je Rámovi drahé, je láska.“ … „Kristus byl ukřižován, takže se jeho duch mohl rozprostřít po celém světě. Obětoval své tělo pro dharmu. Nikdy nezemřel, nikdy. Je duší, žijící v srdci každého.“ … „Musíte každého přijmout a vidět v něm Boha. Pak není potřeba svatých.“ … „Všechna náboženství jsou stejná. Všechna vedou k Bohu. Bůh je každý… Skrze nás všechny teče stejná krev, ruce, nohy, srdce, vše je stejné. Nehledejte rozdíly, nahlížejte vše jako stejné.“ … „Není nutné potkat gurua na fyzické úrovni. Guru není vně vás.“ … „Kristus a Hanumán viděli ženy jako matky. Abyste poznali Boha, musíte pochopit matku.“ … „Očistěte zrcadlo svého srdce a spatříte Boha.“ … „Odpuštění je tou největší zbraní a jak je jím svatý neohroženě ozbrojen, vztek z něj ihned odejde.“ … „Svatí a ptáci nic nehromadí. Svatí rozdávají to, co mají.“ (Ním Karólí Bába, z knihy Moudrost indický mistrů, str. 78 – 87, Eugenika, 2011)

          Č.4:
          Tak nevím, pane Degone. Vše tady napsané souzní s učením Mistrů. Mnohokráte jsem tady vysvětloval např. princip a jeden ze základních Zákonů Boha, Dharmu. Kristus opravdu zůstává v jiných úrovních a pro nás, obyčejné smrtelníky je tu i ním dána Cesta, jak se i s ním potkat, s jeho zářivou formou. Fakt ale je, že guru ve fyzické podobě člověka, a jedině v ní, může nabídnout lidem učení, které nás povznese výše až do setkání se s jeho netělesnou formou – to je pravá podstata pravého gurua, který na nás čeká uvnitř. Jedině on nás může vést, tak, jako vedl své učedníky Ježíš. A to především uvnitř! Nehledejme ho, ani Boha nikde vně – znáte to, jak nás předběhnou ptáci, či ryby! I Ježíš říká jednoznačně: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!

          Pěkný letní večer

          Venda

        2. Pane Degone, dobré ráno,
          až nyní jsem pochopil, že jste nechtěl žádné mé komentáře z těch myšlenek odjinud.

          Chtěl jste znát můj názor na O.M.Aivanhova a ukázky z jeho knih.
          Stručně říkám, po stručném prolistování, souzním.
          A díky, že jste ten odkaz sem přinesl. Možná to někoho zaujme v jeho hledání.

          Upřímně, nepotřebuji toto rozsáhlé dílo pročítat, nakupovat či možná jen stahovat nové knihy. Já již našel. Nacházím však v díle Aivanhova mnoho společného s Učením Mistrů SANT MAT. A tak je již pro mne mnohem důležitější praxe a zase jen praxe, kterou Mistři své žáky učí; proč rozšiřovat teorii a utvrzovat se, že moje Cesta je správná? S pokorou říkám, vím to.

          V jedné ukázce jeho knihy jsem se dočetl tuto pravdu, tedy potřebu Mistra, kterou jsem se snažil v mých neumělých dílech o mystice mnohokráte zdůraznit :

          „Zkrátka můžeme říci, že žák potřebuje Mistra, který mu jasně vysvětlí, v čem spočívá duchovní život a proč je tak důležité se k němu přiblížit, ale je na žákovi, aby tento život miloval a žil. Mistr dá světlo a žákovo srdce odpoví: miluji nebo nemiluji a provedení je automatické. Nyní vidíte, jak je to jasné. Světlo pochází od Mistra a láska od žáka; a pohyb, činnost je výsledkem světla a lásky. Předpokládejme, že Mistr je lampa: žák, který rád čte, se přiblíží k lampě a začne si číst.“

          Tak díky ještě jednou za uvedení – možná to bude fakt pro někoho přínosné, zvláště když je tam použit současný jazyk přirovnání, příkladů, snadno pochopitelných.

          Pěkný den.

          Venda

          1. Existuje jen jeden jediný MISTR, a to je Kristus. Toho skutečně každý potřebuje, nikoho jiného nepotřebuje.

          2. Pane posle,
            díky za Váš malý střípek.
            Vaši větu „Toho /Krista/ skutečně každý potřebuje, nikoho jiného nepotřebuje“ bych si dovolil mírně modifikovat na :

            „Toho skutečně by měl každý potřebovat / za těch a těch podmínek/……. a pak již jen to Vaše….nikoho jiného nepotřebuje“.

            Vy to konstatujete jako fakt a opravdu se s tím dá jen souhlasit. Ale realita je jiná. Proto ten můj použitý podmiňovací způsob. Co lidí např. nemiluje bližního svého a dělá mu to, co nechce aby bylo činěno jemu samotnému. Co lidí má jiného boha než Boha. Co lidí hromadí majetek tady, ne u Boha. Co lidí není chudých v duchu, nepláče pro odloučení, co lidí není tichých, co lidí nehladoví a nežízní po spravedlnosti, co je jich nemilosrdných, či kolik je těch, kteří mají čisté srdce či určitě je i méně těch kdo působí pokoj, než těch s opačným působením.

            Pěkný den.
            Venda

          3. Ti, co hříchy činí, ti Krista nejvíce potřebují. K tomu, aby se obrátili k dobrému, takže na mnou vyjádřeném konstatování neměním nic.

          4. Správně, pane posle, takhle není potřeba nic měnit.
            Dobře to chápete.
            Venda

          5. Pane Vendo:
            Zdravím Vás a ďakujem za Vašu ústretovosť mi vyhovieť v tom porovnávaní učenia SANT MAT-u s učením O.M.Aivanhova, kde ste našiel, podobne ako aj ja, zhodné prvky. Ak sa človek dopracuje k PRAVDE a SVETLU, tak nachádza jednotu a harmóniu, kto pracuje s ilúziami, tak túto jednotu nenachádza. Som rád, že ste už našiel svoju Pravdu a tým aj Pokoj, ktorý pramení z poznania Pravdy.
            Súčasný svet a ľudia sú plní rozporov a falošných ideí a tak potrebujú niečo ako svetlo majáku, aby našli svoju cestu „domov“ do „rodného prístavu“. Buďte aj Vy takým „majákom“,(nie guruom), ktorý bude pútnikom svietiť a ukazovať ich cestu k rodnému prístavu. Ľudia nehľadajú daľšie teórie, ale konkrétne rady k životu, aby mohli žiť svoj každodenný život a vyhnúť sa nástrahám života. Historické poučenie je tiež dobré, ale malo by vždy osvetľovať prítomnosť a súčasné problémy života.
            Želám príjemný deň!

          6. My dva, pane Degone, si nemusíme příliš psát o tom, proč je potřeba Jednota a Harmonie v Řádu světa. / pro můj záměr a zdůraznění důležitosti používám velká písmena – zrovna jako Vy je používáte pro zdůraznění PRAVDY a SVĚTLA.

            Nikdy jsem se necítil být guruem a ani majákem. Naopak, jen jsem ve svých článcích předával, když použiji Váš příměr, to maličké světlo pro nové poznání. Ne všichni / spíše většina / to ale svobodně neakceptuje. A je to vskutku každého věc. Jiní lidé mají jiné víry, nauky, rituály….., prostě jinou cestu.

            Vždy bylo mojí snahou jen mírně doplnit něco do mozaiky vědění.

            Upřímně, kdybych tu nebyl, kdo by z přítomných vzpomněl na učení SANT MAT? Má tu snad jiné příznivce?

            Necítím důvod prosazovat zrovna toto učení. Ale protože je to univerzální učení, chci objasnit postoje, názory, rady, Pravdy a Světlo, které pro mne z něho vyplývá. Pokud to někdo ihned hodí za hlavu, je dobře. Pokud se někdo zamyslí, je také dobře. Každý člověk musí k tomu „svému“ poznání uzrát.

            Na závěr se optám – píšete „a Vašu ústretovosť mi vyhovieť v tom porovnávaní učenia SANT MAT-u s učením O.M.Aivanhova,…..“. Vy opravdu ode mne chcete, abych prováděl z uvedených úryvků z knih O.M.Aivanhova nějaké srovnávání s učením SANT MAT?

            Pěkný den.

            Venda

          7. Pane Vendo:
            Viem, že nie sme v pozícii, aby sme čokoľvek vo svete zmenili a ako správne podotýkate, ak by sme tu neboli, nikomu by nechýbalo ono učenie SANT MATu, ba dokonca ani iné.
            Od Vás tiež neočakávam nijaké porovnávacie štúdie, stačilo povedať iba, že ono UBB chápete a považujete ho za užitočné, (čo ste v podstate aj vyjadril).
            Ja sa radujem z každého, kto má skutočný záujem o Pravdu a tú sa snaží (ako mr. J. Hus) hlásať a propagovať. A naopak, kto chce ľudí klamať a zavádzať sa mi prieči. Aj keby to bolo v mene hocikoho, napr. aj Krista. Takéto neurčité pojmy sú najčastejšie zneužívané k ohlupovaniu naivných ľudí…
            Pekný víkend!

          8. Kdyby jen k ohlupování! Kdo lidi klame a zavádí je špatným směrem, má již svoji odměnu za tento hřích. Vám jistě nemusím objasňovat opravdová slova – třeba Matouš, kapitola 12- verše:

            35:Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

            36:Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.

            37:Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

            Dobrý večer a neplýtvejte svými silami s bojovými pokřiky. Je to pro Vás k něčemu dobré?

            Venda

  3. Pane Vendo:
    Pokusím sa reagovať na oba Vaše príspevky určené mne. Kto nájde Pravdu a Svetlo, ten už nehľadá. Ale to neznamená, že sa už nezaujíma o diani vôkoľ mňa a vo svete. Ono tú Pravdu a Svetlo je obťažné niekomu v plnosti zdeliť a priblížiť a tak nachádzame iba rôzne pokusy, ako tieto veci priblížiť iným. Mnohí k tomu potrebujú mnoho slov, hoci samotná podstata Pravdy a Svetla je jednoduchá a zrejmá (Duša je Láskou a Svetlom). Aj Peter Deunov a následne aj O.M. Aivanhov k tomu potrebovali celý život, aby objavili túto jednoduchú Pravdu, ktorú ako posolstvo svetu zakódovali vo svojom Univerzálnom Bielom Bratstve.
    Teším sa na Vaše ďaľšie postrehy a poznatky!
    Pekný deň!

    1. Jedno mé podobenství.
      Kdo najde Pravdu a Světlo, ten už nehledá…..píšete.

      To je silná myšlenka.

      Představte si, že jste zabloudil v lese, je noc a cestu neznáte. Co uděláte. Posloucháte zvuky, snad i vylezete na strom, abyste viděl někde světýlko.

      Duch svatý v nás je pro nás Světlem, Pravdou i vedoucím tvořivým zvukovým proudem. kdo jej najde, podotýkám, že jedině tak lze za života, nemusí již hledat, ale je stále na Cestě, dokud se s tímto vpravdě jedinečným Božím fenoménem nesetká, tuzv.face to face.

      Pěkný den. Pravdy jsou prosté.

      Venda

  4. p. venda píše :

    Duch svatý v nás je pro nás Světlem, Pravdou i vedoucím tvořivým zvukovým proudem. kdo jej najde, podotýkám, že jedině tak lze za života, nemusí již hledat, ale je stále na Cestě, dokud se s tímto vpravdě jedinečným Božím fenoménem nesetká, tuzv.face to face.

    Jeden dotaz, chudák moslim, budhista, či veriaci v pečeného moriaka je zatratený, k nemu sa Duch svätý nedostane,alebo sa od neho odrazí , či nechá ho tak, ako špinavý odpad, ked on za to nemôže, že nepozná ani len základy kresťanstva, ako ja nemám ani ,,dunctu“ o tom, čo nejakí východní ,,psychopati“ ,,vymysleli. Možno že práve títo budú ,,spasení“ práve preto že sa ,,židovstva“ ani neobtreli.

    1. Duch svatý nedělá rozdíl mezi muslimem, křesťanem, taoistou, černochem či eskymákem. Každý jsme byli vytvořeni, a to musí být pro Vás dobrá zpráva, až taková, že si možná cvaknete ze samé radosti ze tři borovičky, z Jeho tvoření, z Jeho síly, energií a vibrace. Duch je Bůh a naopak, Duch je Slovo a Slovo je Syn, a je v každém z nás, každou milisekundou námi prochází jeho proud vědomí, který udržuje duši – ta nepotřebuje ani halušky a ani pečeného moraika. Duši a Ducha svatého máme všichni, i zvířátka, i ti psychopati, i anonymové ze Slovenska. A je ostatně úplně jedno, jestli Vy tomu věříte či nevěříte.

      Prostě, pane, je to pro Vás, lépe řečeno, může být, naděje. A nebo také nemusí.
      Díky za příspěvek.

      Venda

  5. P. Venda,

    naozaj musím priznať, že máte v sebe niečo, čomu sa hovorí ,,nadhlad“. Asi ste vybadali, že moje ,,prostoduché“ úvahy majú za ciel, prebudenie podvedomia, aby mi ktokolvek dokázal oponovať. Jedine Vám sa to zatial darí, možno iní rezignovali, však ked niekto nesúhlasí, to je jeho problém….
    A dotaz ? Duch svätý je niečo ako rontgenové žiarenie, ktoré všetky bytosti presvieti a zanechá nejaké stopy. Ale Duch svätý je aj niečo viac, lebo podla slov z Biblie, plával vo vesmíre splu so Stvoritelom a možno aj viedli diskusie na tému : Zrodenie vesmíru a života. Mňa osobne Duch svätý len presvietil a ked zistil, že NIČ“ moc, tak ma aj opustil.
    A čo by robil DS s takým džihádistom, či mormónom. Sú evidentne ,,mimo“.
    Jedine môžem potvrdiť, že Žid Noe, ked sa zachránil pred potopou so svojou rodinou, založil Noe úplne nové ,,stádo“. A všetci jeho potomkovia sa stali Židmi. Čiže aj Vy aj JA som vlastne potomok Žida , s pritiahnutím za vlasy sme vlasne Židia, ale neobrezaní. Ako takí, nemáme šancu osloviť Ducha svätého, lebo ten ako aj Jehova má v láske len obrezaných ŽIDOV. náHRADNá VARIANTA S jEžIšKOM JE LEN ILúZIA, ABY AJ ODPAD MAL AKúSI šANCU. A chudáci veriaci v ,,pečeného moriaka“, DS len presvieti a ide si svojou cestou ďalej…

    1. Ty zas exceluješ , a čo ženy a DS ? Ako sú na tom? Podla Tvojej teórie by boli na tom dobre len ženy v Afrike lebo tie vraj ešte v niektorých krajinách obriezajú. Samozrejme dobrovolne nasilu. No v takom prípade radšej budem neosvietená, dakujem, neprosím . Ale aby sme nebrali nádej ostatným, myslím že DS má v láske pokorných a jemu oddaných , ešte pokornejších a oddanejších . Na obriezku , pohlavie, vzhlad a vek zvysoka kašle.

  6. Padla facka na sále. Tak zaznela aj otázka, čo ženy a Duch svätý.

    Podla môjho názoru Duch svätý, ked to zoberieme zjednodušenie je akési rontgenové žiarenie, ženu presvieti a ked zistí, že ,,nemá“ dušu, opustí ju bez újmy na jej zdravý a ,,ide“ ďalej, lebo si myslí, že ,,presvietil“ sliepu, hus, či kravu. Nič osobné, je to len realita na základe výkladu Biblie, že žena po anatomickom ,,výbere“ rebra Adamovho nedostala ani ,,kúsoček“ duše z Adama, pretože duša je nedelitelná. To je záver niektorého z koncilov, už si napamätám ktorého. Ale ženy môžu byť pokojné. Neuvidia sice Nebo, ale nedostanú sa ani do Pekla. Preto aj rozprávka Čert a Káča je v rozpore s učením Biblie, lebo tam sa nejaká babizňa prepracovala do Pekla. Táto rozprávka je na zozname jezuitov, ako obzvášť nekatolícka sa rozpore s učením JK, lebo tam sa žiadna žena s menom Káča nespomína…

    1. Pane Anonymní, dovolím si obecně k zamyšlení, a to nejen pro Vás.

      V knize Genesis Starého zákona je ihned první kapitola a tam, k 6.dni Stvoření se píše :

      Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“
      27:Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.
      A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“
      Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.
      Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.

      A pak Bůh 7.den odpočíval…. . Stvořeno již bylo vše.

      Upozorňuji ještě jednou na verš 27., kdy v šestém dni tvoření Bůh stvořil muže a ženu – viz.nahoře.

      Poté, bez závislosti již na čase, je kapitola V Boží zahradě – Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.

      A tady se píše, že nebyl ani člověk a tak ho Hospodin Bůh /znovu, již podruhé stvořil / Ten první se již čile množil, jako muž a žena. Jak jinak? A navíc, i když v šestém dni již byla stvořena žena, stvořil ze žebra Adamova ještě jinou ženu, Evu ?

      Jak si toto vysvětlovat ?

      A k Vaší Káče a čertovi. Pro mne je jisté, že Káča symbolizuje putující duši, hledající spravedlnost, a ta byla, přímo v jejím okruhu porušena. A také symbolizuje lásku, kdy se vydá do pekla, bez ohledu na nebezpečí. S Martinem to ale zvládnou, láska zvítězila nad mocnostmi pekelnými.

      Pěkný den.

      Venda

    2. Názory máš riadne pomätené ako aj tí v koncile. Bibliu som čítala po 2O-tu stranu, lebo nebolo o čom ..
      Duša je nedelitelná ale určite nikto z tých na koncile Ju vedome nezažil, inak by nemohol bláboliť.Politické a cirkevné ustanovizne sa od seba veľmi nelíšia a v drtivej väčšine im ide len o peniaze, takže všetci papúškujú čo nejaký blbec vymyslel alebo preto aby sa blbec na nižšej úrovni zapáčil blbcovi na vyššej úrovni.
      Pekné zmätené myšlienky prajem aj nadalej.

  7. p. Venda píše:

    Jak jinak? A navíc, i když v šestém dni již byla stvořena žena, stvořil ze žebra Adamova ještě jinou ženu, Evu ?

    Biblia je v stvorení človeka popletená, alebo lepšie povedané pisálkovia, ktorí ju písali, alebo opisovali zo Sumerských textov. A tam sa to vraj aj ,,posralo“. Zle preložili slovo, ktorého význam bol dvojaký. Jedno z nich bolo rebro.
    Ten prvý príbeh, ked boli stvorený muž aj žena, je príbehom Adama a Lilith. Pretože Lilith nezvládla psychicky nápor slobody a množstva nových informácií, došlo u nej k ,,pohnutiu“ mysle a jednoducho Adamovi a Jehovovi ,,zdrhla“.
    Asi spolu nesúložili, lebo deti vraj neboli,teda Adam nemusel platiť ,,alimenty“.

    Druhý príbeh je už spomínaná klasika. Adam, rebro, žena bez ,,duše“. Neviem o tom, že by to bolo ,,o bicyklovej duši“. Tu išlo naozaj asi o tú ,,dušu“ , ktorá ludí máta už viac ako 5.000 rokov.
    A je to jednoduché ako facka. ,,Duša“ , ako taká neexistuje, javí sa len ako odraz vedomia. Zahynie nositel vedomia, ,,stratí sa “ aj odraz, čiže duša ,,vyfučí“, presne ako tá bicyklová, po defekte…

    A tá Káča, ano myšlienku rozprávky som pochopil, ach tá láska nebeská, len ten návrat z Pekla je neistý. To nedokázal ani sumerský hrdina, ktorý tiež v Pekle, či v Príbytku smrti tiež nepochodil.

    A pýtam sa , načo riešiť javy posmrtné, ked nevieme pochopiť ani javý ,,pozemské“. Nech si posmrtné javy riešia tí, ktorých sa to týka…

    1. Adam a Lilith spolu súložili, ale nemali potomstvo pretože požívali antikoncepciu v tej dobe dostupnú a síce vyrobenú zo žalúdka barana.
      Howk.

    2. ad.A pýtam sa , načo riešiť javy posmrtné, ked nevieme pochopiť ani javý ,,pozemské“. Nech si posmrtné javy riešia tí, ktorých sa to týka…
      ———————–
      Zeptám se také:Již umíte rozlišit vědomě jestli spíte nebo bdíte?
      Ptám se jen proto,jestli ty texty pro „život“ v „podsvětí“ nejsou náhodou
      moudrými radami pro „spící“ nebo-li „mrtvoly(zoombie)“,aby mohly vstát z „hrobů“.
      Netýká se to snad všech?:)

      K Písmu tzv.Starého Zákona jen toliko,že jsou to texty DUCHOVNÍ a týkají se
      každého jedince,každého člověka.NEOBSAHUJÍ HISTORICKOU DOKUMENTACI.
      Jména užitá ve Starém Zákoně jsou velmi důležitá také.NEJSOU TO VŠAK JMÉNA
      OSOB,nýbrž jména(názvy)sil,citů,pocitů,rozumu,rozumářství(násilí,egoismu,
      strachu,pýchy,..).
      Až budete i Vy odhalovat TAJEMSTVÍ skrytá v Písmech,jež pro nás(pro sebe)
      přepisovali soferi(písaři) z generace na generaci,pak Vám zajisté i docvakne,
      co to znamená,když Bůh stvoří z Adamova žebra Evu,nebo co to znamená ptactvo,
      zvěř,nebe,země,archa úmluvy,stan setkávání,Šalamounův chrám,a co teprve poklady
      od královny ze Sáby,či poklady Měděných svitků,atd.V tzv.Janově zjevení je
      vynikajícím způsobem popsána CESTA DOMŮ,cesta Probuzení,osvícení,o tom-jak se
      vědomě spojit ve svém nitru s Otcem-Matkou,se Zdrojem.

      No a když takto začnete odkrývat Písma,zároveň se Vám začnou odkrývat všechny
      lži a historické „záznamy“ vpravdě.A to je tedy síla!K tomu vřele doporučuji
      najít ve svém srdci duchovním dar od Matky-Lásku bezpodmínečnou,milosrdenství
      a zahodit masky,začít vylézat ze svých ulit a poznávat se vpravdě(bez předsudků,
      něčích slepých názorů,bez sebeodsuzování,nebo odsuzování jiných..)pomocí svých i
      vědeckých zkušeností.

      Ta PÍSMA,vrytá i ve skalách,pyramidách,hrobkách,jsme zde zanechali my-pro nás,pro tuto dobu.
      Texty byly skryté před „chudobou srdcí“a násilím,se kterými jsme se zde seznamovali.Byly skryté před námi samými.

      naznačím:vše se odvíjí v cyklech-člověk věděl,že má přijít doba temna(spánku,
      odloučení)-nechal pro sebe(pro nás) vzkazy do budoucnosti…
      např.vliv Slunečního záření na vědomí Země a člověka,..

      The Science Delusion (Omyl vědy)
      http://vimeo.com/72561236#

  8. Hvězdička okrem iného píše :

    Zeptám se také:Již umíte rozlišit vědomě jestli spíte nebo bdíte?

    Na túto otázku je relatívne lahká odpoved. Dej ktorý sa odohráva a zrazu sa ,,preruší“, je sen. Prerušenie bolo vyvolané napr. tlakmi v oblasti močového mechúra“ a človek aj v spánku pochopí, že i ked sa ,,premietaný“ dej páči, treba ho odsunúť a isť sa vymočiť.
    Keby človek nedokázal rozlíšiť, že ,,dej“ je mimo realitu, ráno by sa prebral v ,,pomočenej“ posteli a to by bol ,,prieser“.

    Ja som sa vo vyššie uvedenej úvahe, zamyslel nad tým, že človek nemá ani len mikrónovú šancu pochopiť nielen smrť ako takú, ale i to, čo sa deje po smrti. Pretože ja verím, že po smrti, odraz vedomia, akože duša, sa už ,,nepremietne“, život končí. Ja osobne by som nechcel, aby existoval nejaký život po živote. Je to odporná predstava a i ked si katolícka cirkev vymyslela na zastrašovanie živých ludí hovadiny typu : Peklo, Očistec a Nebo. Sú to nebezpečné bludy, ktoré nás ako by povedali ,,komunisti“ odvádzali od činorodej práci , tu na Zemi a zdržovali nás od vedckotechnickej revolúcie. Samozrejme , že sú to tiež hovadiny, ale každý má vnútorný filter, ktorým ,,chujeviny“ necháva aby volne odplávali do odpadu.

    Takže ked sa vrátime k meritu veci, nemá význam sa zamýšlať čo bude ,,po tom“, lebo dôležitejšie je riešiť , čo bude teraz.

    O tom, čo bude ,,po tom“, sa už popísali tony papiera, a zničili sa zbytočne ha lesov.
    Každý jeden z nás sa o tom skôr či neskôr presvedčí, aké to ,,tam „je. A keby náhodou ,,niečo“ bolo, môže napísať o tom virtuálnu knihu, aké blbé predstavy mal ešte počas ,,pozemského“ života. To sa ,,tam“ len nasmejeme, aké hovadiny sme si predstavovali a do čoho nás aj ,,múdri“ ujovia nútili, aby sme uverili.
    Najviac by som sa ,,zasmial“, keby ,,po“ nebolo absolutne NIČ. A to by bolo to najkrajšie, čo by mi život DAL. Žiadny Jehovov stolec, nijaký virtuálny Ježiško, žiadni otravní anjeli, čerti, nymfy, víly, strigy, strigôni, či fták Fénix. Nič, len krásna, a tichá tma, ako tá svätá noc…
    Howgh.

    1. Když by „po“ již nic nebylo, tak byste se nezasmál. Neměl by se kdo smát. Ani tu krásnou tichou noc by si neměl kdo uvědomovat.

      Naštěstí to tak není. A neštěstí, Stvořitel „vymyslel“ jakýsi uzavírací a fungující ventil, který se po narození uzavře a tím ve vědomé rovině ztrácí jedinec všechny minulé prožitky, z předchozích životů ve hmotném = našem světě a také ty před vtělením se duše, vše ze života ve vyšších duchovních oblastech. To je zákon. Kde jsou ty informace uloženy není teď důležité.

      Známý mi říkal vtip.
      Jeden kamarád potká druhého a povídáme, ty, Karle, máš tu rakovinu a máš to za pár. Děláš tu mystickou praxi, ležíš v knihách, věříš na posmrtný život, reinkarnace, můžeš mi prosím tě, dát nějak jakoukoliv zprávu, co se s tebou po smrti bude dít? – Jestli to půjde, zkusím to. – Za pár týdnů Karel skutečně zemřel a jeho kamarád čekal, jestli a jak se dozví, co se s ním pak dělo.
      Jednou takhle sedí v kuchyní, když tu zazvoní mobil. – Haló- ozve se na druhém konci – tady Karel. Neptej se, jak, ale nějak ti tu zprávu mohu dát! – A jak, co je? – No skvělý, povídá Karel- mám se výborně – ráno vstávám brzy – je tu nádherná příroda, hebká tráva, svěží jitra, všude čerstvá zeleninka – ihned ráno šukám – pak se najím a zase šukám – sluníčko svítí – jím, piju průzračnou vodu a šukám a šukám, však víš, jak jsem si to vždycky přál! – A kde jsi, ptá se kamarád? – Ále, narodil jsem se jako králík v Austrálii!

      Pěkný den a mějte trochu té víry. Nic Vás to nestojí.

      Venda

  9. p. Venda píše:

    A neštěstí, Stvořitel „vymyslel“ jakýsi uzavírací a fungující ventil, který se po narození uzavře a tím ve vědomé rovině ztrácí jedinec všechny minulé prožitky,

    A práve tu vidím kameň úrazu, /alebo kameň mudrcov/. Každá škola a život je školou, má mať zmysel v tom, že tak, ako postupujem z určitej úrovni vzdelania na vyšší level, sa mi bezpodmienečne musia vedomosti zachovať a v tom vyššom levely ich samozrejme doplňam. OPAKUJEM- doplňam, a nie že ventilom na to určeným mi vedomosti vyšumia. A potom, aký by bol zmysel života, keby mi všetko odžité a naučené vyšumelo. To by sa stratil zmysel učenia, je to nejaké nedotiahnuté. Myšlienka, nápad zaujímavý, len tá koncovka má drobné nedostatky..

    Inak ten fór je O.K. Len zase malá pripomienka, ked Stvoritelov ventil funguje, ako si králik zapamätal meno ,,minulého“ kamoša, kde s nim v minulom živote bol, a tel.číslo. Je to práve o tej koncovke, je tam niečo zašmodrchané.

    Ale to je len môj názor, ktorý som nekonzultoval s Duchom svätým, On dokonca o tom ani teraz nevie…

    Ináč si spmínam ešte z minulého života, že sme Ducha svätého nazývali – kozmické žiarenie. Bolo všade , všetko vedelo a všetkým preniklo, ako nôž do obetného baránka, na počesť Stvoritela.

    A ako hovoria červenokožci, Howgh,alebo po našom ,,idem si dať šlofíka“.Neviem čo to je, ale je to vraj dobré…

  10. Márty, díky za střípek.
    Síla lásky, to je to co potřebujeme k překlenutí…. lze si dosadit.
    Včera jsem strávil pěkných pár chvilek se skupinou BG NOVA Šumperk. Znám je již téměř třicet roků.

    Znáte jejich tvorbu ?

    Pěkný den a výhled na majestnátné Jeseníky.

    Venda

    1. Vendo,

      rádo se stalo.+ Děkuji. Ano BG Nova jakž – takž znám i když to zrovna není „šálek kávy můj“ nu, ale např. Pomněnky – http://youtu.be/89-aOHFFV0c http://www.bgnova.cz/ se mi moc líbí. .

      Z našich „luhů a hájů“ bych měl dva tipy na procházku.:
      I http://sumpersky.denik.cz/zpravy_region/obri-hrad-z-pisku-vznikl-za-jediny-tyden-obdivovat-ho-jezdi-stovky-lidi-20140710.html
      II http://www.turistika.cz/mista/sumperk-carovny-les

          1. :-)))))))))))
            „…Dej si pozor na les ať tě nespolkne Hýkal…“

            Každý jeden strom
            – člověk – do lesa patří,
            bez něj by to nebyl celek.
            Každý strom je přitom sám sebou tady a teď.
            Stromy vytváří novou moc,
            lásku,
            život,…

          2. Mantra psychedelickejch trampů. Příroda není hodná, příroda není zlá. Někdy je taková a jindy onaká. Je hodně možný, že existujou síly, který stáčej věci na černou a bílou stranu. A bohužel, lidi nebývají až tak silní, aby oněm démonům tu a tam nepodléhali. Takže bacha na Hýkala. Není to ale tak těžký, stačí se držet toho, co nám říkala maminka, než jsme šli do školky. Buď hodný, chovej se hezky k ostatním a hezky si hrej. V týhle písničce si hezky hrajeme.“

            Publikováno 20. 10. 2012
            Píseň kapely Zrní z desky „Soundtrack ke konci světa“
            http://www.zrni.cz/

          3. Potkala jsem v lese Hýkala,
            hýkal, křičel, lomozil,…
            Nahnat strach, umořit,
            umlátit čepicí mne chtěl?

            Co včíl holka, co včíl?
            Začít plakat, lkát a naříkat?
            Prosit o milost,
            s exkrementem v gatích?
            Či jen hodnou být, odejít?
            Nebo hrrrr na něj, hrrrr…

            Do nitra sestoupím,
            snad srdce napoví,
            co s hlučným Hýkalem.
            Že on se jen v lese
            od divé zvěře
            (Ebolou, či čím) nakazil.
            Nebo ho někdo kdysi
            špatně laskal
            „Malá, malá, bac…“

      1. Márty, k lesu a výtvorům ze „sochání“

        U nás byla nedávno otevřena cestě „Od renesance k baroku“. Historie města, mnohá zapomenutá půvabná místa, brána času….. . Sláva, inu, 40 milionů se musel projevit.

        Netrvalo ani tři dny a naši spoluobčané /někteří/, dokázali poškodit či zničit lavičky v mnoha kouzelných zákoutích.

        Moc bych vám v Šumperku přál, aby les a sochy v něm vydržely nápor i takových individuí.

        Pěkný večer.

        Venda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017