Studium duchovní literatury jako důležitý krok…

joginCo nám naši předkové zanechávají? Dědictví po rodičích, ať již se to týká majetku movitého či nemovitého charakteru, to není předchozí větou myšleno. I když je určitě příjemné, pro člověka zajímajícího se o materiální bohatství, k němuž jsou potřeba i peníze, zdědit například sbírku vzácných obrazů. Objasnění sem možná vnesu konkrétními termíny – jde mi o kulturní dědictví či duchovní odkaz. Pro zkrácení mého výkladu použiji teď v úvodu jedno cizokrajné jméno. Pataňdžali, dávnověký autor jóga súter z Indie. Sestavil tzv. královskou cestu k poznání sebe sama. Jejím účelem je sjednocení a návrat. Tím je i stručně objasněné slovo jóga. Jeho dílo pochází z druhého století před Kristem a obsahuje popis mnoha kroků, které hledající člověk se zájmem o svůj duchovní pokrok má absolvovat na této ne zrovna lehké cestě. I tyto sútry mohou být pro někoho tím vzácným duchovním dědictvím a přínosem.

Po tomto krátkém úvodu „odskočím“ na jeden můj pohled, který mne stále fascinuje, ale který mne také v podstatě o něčem utvrzuje. Cituji přesně z Wikipedie, kam jsem zadal heslo Česko:

Původní osídlení

Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let. O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. století př. n. l. obývali tuto oblast Keltové (Bojové) a v 1. století n. l. přicházely kmeny Germánů (Markomani a Kvádové).

Od konce 5. století se na území dnešního Česka objevovali první Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši (asi 623–659), jednalo se spíše o nadkmenový svaz. V letech 830833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše, která postupně zahrnula i Čechy (890894), Slezsko, Lužici, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem. Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary.

K tomu přidám jako určité doplňující opozitum stručný výčet, takový zlomek tvorby tisíce roků staré, která je předmětem studia mnoha zde diskutujících; poukazuji na datum vzniku či působení autora:

  • Staroindický epos Mahábhárata vznikal postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a slavná Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.
  • Taoismus, cesta neboli TAO a významné dílo Tao te ťing. Autorství této knihy je připisováno Starému mistrovi (Lao-c‘), její dokončení se odhaduje okolo 3. století př. n. l. Toto datum je však velmi sporné. Někde se uvádí, že ji Lao-c´ napsal okolo roku 600 př. n. l.
  • Upanišady jsou staroindická literární díla nábožensko-filosofického charakteru a představují součást hinduistické kulturní tradice. Představují vrchol védské filosofie. Moderní učenci je datují do let 800 až 400 př. n. l..
  • Védy a jejich učení, vznikající v letech 1500 až 1000 př.n.l. a sepsaný v letech 800 až 600 př.n.l. Tradice ale uvádí, že Védy byly sepsány před zhruba 5000 lety.
  • Platón ze starobylého Řecka – 5. a 4. století př.n.l., významný filosof. Jeden současný vědec o něm napsal, že „celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi.“

Omlouvám se těm, kteří tu nenašli to svoje učení, např. staré Persie, Sumery, Egypt, Řím, buddhismus… aj.

Proč ta moje fascinace? Je nutné si dnes vůbec všímat postav a jejich děl z dávné minulosti? Přinášejí snad něco nového pro dnešní chápání vývoje lidstva? Moje stručná odpověď na dvě poslední otázky zní jako jednoznačné ANO. Tato díla jsou totiž stále vzácným zdrojem poznání a i dnešní moderní student dnešních škol se znalostmi a využíváním posledních vymožeností IT nemůže říci – nebudu se učit nic, co je starší než například sto roků. Ale pro komplexnost poznávání je tu přece argument. Vždyť „staré obory“, například metafyziky, filosofie, teologie, alchymie, astrologie atd., nabízejí startovní čáru, takový základ pro studium i těch současných hodnot života. Já se o tom takřka denně utvrzuji, například jen o inspiraci! Proč ne, když si pak každý může ke své snaze o ucelený pohled, vyhledat díla i z mladší doby vývoje lidstva, poznání psychologů, moderních filosofů a i vědců materiálních věd….? A dát si to vše dohromady do mozaiky poznání.

A tak zatímco na našem území teprve různé kmeny hledaly své místo na slunci, byly civilizace starší již v poznávání světa a stvoření mnohem a mnohem dále. Není to však pro nás, současné obyvatele z naší republiky, nic degradujícího. I naši předkové po „utvoření“ národa a státního útvaru došli k etapě poznávání, k bádání, a to v různých vědách. Zářným příkladem mohou být opravdoví velikáni, jakým byl Kosmas, Karel IV., Mistr Jan Hus, Jan Ámos Komenský a i mnozí další, již i současní vědci všech pestrých oborů, které přinesl život.

Vrátím se k úvodu, k jogínovi Pataňdžalimu. Ten ve svých sútrách přinesl i tzv. morální a etické požadavky na člověka, apel a zdůvodnění, proč je dobré se snažit o jejich pochopení a dodržování. Chci jen připomenout, že každé náboženství má stanoveno, jaká pravidla by měl jeho následovník ctít, ať již je to podané formou desatera či příkazů a doporučení. Pataňdžali začíná poukazem na vývoj lidské bytosti s požadavky na správné jednání a nastiňuje příkazy toho, čeho se má člověk vyvarovat. Je to tzv. JAMA. A poté následují jeho rady pro vývoj duchovních hodnot, doporučení pro zkvalitnění života pod názvem NIJAMA. Předesílám, že člověk dnešní doby nemusí již tyto prameny z dávných věků akceptovat.

Můj dnešní článek má název „Studium duchovní literatury jako důležitý krok…“ Již naposledy vzpomenu Pataňdžaliho. V části NIJAMA používá sanskrtský termín SVÁDHJÁJA. A tento krok právě doporučuje cestu sebepoznání s pomocí studia duchovních textů. Gnostikové doporučovali poznání sebe sama. Neexistuje snad člověk, který by si ve svém vývoji nekladl zásadní, ale také složité otázky, jejichž zodpovězení stojí na začátku důležité části jógy, duchovní praxe. Proč jsem se vůbec narodil, kdo jsem, co je smyslem mé existence tady, proč vznikl život, stojí za ním někdo nebo něco, co bude po smrti….?

Duchovní literatury s možností hledat odpovědi je dnes nabízeno opravdu mnoho. Jsou však, jak vyplývá z předešlých řádků, již staletími prověřené spisy a díla, někdy zcela správně nazývané jako až svaté knihy, které sestavili či nadiktovali moudří lidé, produchovnělí jedinci, kteří zářili v historickém vývoji lidstva, byť často byl jejich konec neslavný a krutý, těmi, kterým lze důvěřovat? Mimochodem, často za násilným ukončením života stálo nepochopení či až pocit ohrožení u těch mocných a vládnoucích. Vývoj, „evoluce ducha“, se však, podle mého názoru, nikdy nezastaví. Vždy bude ale důležité umět oddělit zrno od plev, podstatné od nepodstatného. Zbytnělé ego, naše lidská pýcha, která vede často až k pohrdání jiným člověkem pro jeho jiné názory, bývá tak velkou překážkou ve vývoji jedince. Ty předchozí stupínky /JAMA a NIJAMA/ pak v sumáři a v jejich vědomém praktikování vedou ke skutečnému poznání místa v životě a toho, co má trvalou hodnotu.

Určitě tím hodnotným pro duchovně zaměřeného a hledajícího člověka, není moc, sláva, peníze. Takové hmotné, třpytivé a pomíjející zisky doslova mohou podupat harmonii našeho rodícího se zkvalitněného vnitřního života, pokud tedy toužíme po tom, aby nás i jeden z nástrojů, jóga, k němu dovedla. Kam slunce poznání nechodí, tam sídlí nemoc nevědomosti. /tady jsem použil část z mého třídílného amatérského pojednání o józe – viz.: http://hledani.gnosis.cz/joga-o-cem-je-3-pokracovani/, kde je podrobnější objasnění/.

Dovolím si v několika dalších článcích upozornit na některá významná díla a uvést některé citace z nich, které zdůrazní, že mohou opravdu patřit do zlatého fondu dědictví od našich předků. Laskavého čtenáře upozorňuji, že se jedná pochopitelně o moje subjektivní pohledy a nemusí s nimi každý souhlasit. Vím také, že mnou uvedená kniha nemusela ještě ke čtenáři „dorazit“. Tuším ale, že s nastíněnými pravdami, poznatky, radami, lze i souhlasit. Budu rád, když někdo doplní i své „nesmrtelné“ zdroje.

Než se dostanu k první vzácné knize, sdělím ještě jednu myšlenku, která se jako zlatá nit vine v mnoha moudrech. Samotný intelekt, rozumové poznání, je jen začátkem, který může značit pootevření pomyslných dveří, za nimiž je pak samotná cesta. Cesta nelehké praxe vedoucí v odříkání si smyslových radostí a nelpění na plodech svého života, ve kterém je nutné ale přednostně dodržovat zásady čestnosti a spravedlivosti. Praxe nezměrné trpělivosti, pokory a lásky.

Cena: 270,- Kč

První knihou, kterou si dovoluji milým čtenářům nabídnout, je dílo, jež spojuje legendu s mystikou a filozofii s poezií. KNIHA MIRDAD autora Mikhaila Naimy. V jejím úvodu je výrazné předznamenání:

„Nehledejte chrámy, abyste se v nich modlili. Ten, kdo není schopen nalézt chrám ve svém srdci, ten nenalezne své srdce v žádném chrámu.“

Uvedu názvy některých kapitol a ty snad napoví, o čem tato vzácná kniha je:

Kapitola čtvrtá – Člověk je Bůh v povijanu
Kapitola dvanáctá – O tvůrčím mlčení; řeč je přinejlepším zbožná lež
Kapitola třináctá – O modlitbě
Kapitola dvacátá první – Svatá prozřetelnost. Proč se věci dějí způsobem a v čase, které jsou jim určeny.

Na závěr si dovolím ukázku z kapitoly nazvané O hříchu a shazování fíkových listů!

Mirdad: Vyprávěli vám jistě o prvotním hříchu i o tom, jak se člověk stal hříšníkem.

Říkáte, a ne bez jistého oprávnění, že když člověk, obraz boží, je hříšník, pak bůh sám musí být zdrojem hříchu. V této úvaze se skrývá léčka. A já vás nechci, společníci moji, nechat do ní padnout. Odstraním tuto past z vaší cesty a vy ji budete moci odklidit z mnohých dalších cest.

V Bohu není žádný hřích, pokud ovšem není hříchem Slunce, že odnímá světlo svíci. Stejně tak neexistuje hřích ani v člověku, pokud není hříchem pro svíci rozpustit se na Slunci, a spojit se tak navždy se slunečním jasem.

Je však hříchem, jestliže svíce odmítne vydávat světlo, a když se k ní přiblíží tříska, proklíná ruku, které ji zapálila. Je hříchem, když se svíce stydí, že taje na Slunci, a proto se od něj odtahuje. Člověk nehřeší tolik porušováním zákona jako zakrýváním své neznalosti zákona.

Ten hřích se ukrývá pod fíkovým listem.

Cožpak jste nečetli příběh člověka a jeho pádu, vyprávěný tak prostě a přitom tak hlubokého významu? Nečetli jste, jak se stvořený člověk živil božími plody a stal se sám malým božím dítětem? Neuměl ještě tvořit, byl pasivní a nedotvořený. Přestože již mu byly dány veškeré božské vlastnosti, nebyl schopen prohloubit svůj talent a stejně jako dítě neměl dosud tušení o svých možnostech.

Člověk trávil čas jako opuštěné semínko obklopené životodárným prostředím Edenu. Semínko v misce zůstane semínkem a zázrak života nebude probuzen k životu, pokud je neponoří do půdy vhodného složení a jeho obal vlhkost neporuší.

Člověk však neměl ve svém okolí žádnou vhodnou půdu, kde by mohl vyklíčit a zapustit kořeny. Jeho bytost neměla žádný spřízněný protějšek. Jeho ucho dosud neslyšelo hlas jiné lidské bytosti. Jeho hlas nepronikl dosud do uši jiného člověka, a nevzbudil tak jeho odpověď. Jeho srdce bilo, ale bylo to srdce opuštěné.

Ve světě plném spárovaných živočichů byl člověk naprosto sám. Cítil se odcizený, neměl žádný úkol, který by měl vykonat, ani cíl, jehož by měl dosáhnout. Eden, to pro něj bylo něco jako dětská kolébka pro nemluvně. Byl ve stavu nečinnosti, jako by žil v dobře vybavené kuřecí líhni.

Měl na dosah strom poznání dobrého a zlého i Strom života, přesto nikdy nenatáhl ruku, aby ochutnal jejich plody. Jeho chuť i jeho vůle, jeho myšlenky i touhy, to vše bylo dosud zabaleno v plenkách a čekalo na ruku, která je pomalu rozbalí. On sám však tuto práci vykonat nemohl. Proto mu byl vytvořen pomocník, společník a partner, jehož úkolem bylo pomoci mu při nalezení jeho cesty.

Kam jinam měl jít hledat pomoc, když byl již sám nadán božskou silou. Vždyť překypoval božími dary. To, co následuje, je nanejvýš příznačné.

Eva nebyla stvořena tak jako Adam, je kostí z jeho kosti a masem z jeho masa. Na scéně se neobjevuje nový tvor, je to stále tatáž jediná bytost rozetnutá vedví. Adam je rozdvojen na Adama-muže a Adama-ženu.

Opuštěná tvář, kterou nic neodráží, potřebuje zrcadlo nebo společníka. Tehdy se Adamovo jméno, poprvé vyslovené hlasem někoho jiného, rozletělo rájem Edenu, srdce, jež dosud bilo o samotě, nachází pro svůj rytmus společníka a v obou tělech bije stejný tep. Ocílka našla svůj křemen a hned začaly sršet jiskry. Je to, jako by někdo zapálil svíci na obou koncích.

Ta svíce je však jen jedna a také má jediný knot. I světlo je jen jedno, i když se zdá, že vychází ze dvou míst. Tak zrno v misce nalezlo svou půdu, kde může klíčit a odkrýt své tajemství.

Tak se z nevědomé celistvosti zrodila dualita, která má sloužit tomu, aby celistvost skrze zakoušení rozdílnosti uchopila vlastní jednotu. Také v dualitě je člověk stále věrným obrazem a podobou Boha. Bůh, toto prvotní uvědomění, se promítá do Slova a Vědomí, které jsou sjednoceny ve svátém pochopení.

Dualita není trest, je to přirozený proces, jenž je nezbytný pro poznání božské celistvosti. Jen hlupák by v tom hledal něco jiného. Jen blázen by si myslel, že tak omračující děj by se mohl odehrát během tří set, tří tisíc nebo tří miliard let!

* * *

Tomu, kdo ji vlastní vzkazuji. Je to, alespoň podle mne jedna z knih mého ZLATÉHO FONDU. Pomáhá v intelektuální orientaci a má značný přínos i pro praxi, kde jedině lze získat přímé zkušenosti.

Příště nad jinou knihou, která opět může nabídnout rozšíření obzoru a vnímaní věcí pro duchovní život podstatných.
 

Václav Žáček /Venda/
 

hodnocení: 5
hlasů: 5

12 komentářů

Přidat komentář
  1. Venda píše :

    …Ten hřích se ukrývá pod fíkovým listem….

    Vendo , na odlahčenie témy : Ja viem čo je schované pod tým ,,figáčom“.

    Je tam ,,fallus“, ktorý v Indii bol uctievaný ako boh. Všade kde videl vagínu, z ničoho nič sa ,,postavil“ a striekal a plodil…

    A plodenie podla Hospodina nie je HRIECH, pretože aj jeho ,,slová“ boli rozmnožujte sa a ploďte sa…

    Tak som sa dovtípil, že mohol oplodňovať všetky,,samice“, čo mu padli pod fallus. Preto bolo Zemevajce v prvopočiatku zaplavené otrasnými, odpornými hybridmi, ako jeden klasik povedal : Skade ruka, skade noha. To, čo spôsobil Hospodin svojou neschopnosťou alebo lenivosťou , bolo to, že sa po Zemevajci, začali pelešiť otrasné,,hovadá“.

    Až keď mu archaniel Gábriš zvestoval, čo sa deje, Netvor pochopil, že Adam s fallusom je bezprízorný a potrebuje ,,seberovnú“ samicu.

    Doteraz nepochopitelným trikom sa rozhodol napraviť svoj omyl. A počúvajte, vraj vytiahol Adamovi ,,REBRO“, ocapkal ho mäsom a stvoril ženskú variantu Frankensteina . Ale Adamovi bolo ulahodené a jeho libido uhasené…..

    Takýto hókus-pókus, čiže prvé geneticlé machinácie sčlovekom boli zahájené.
    Len jednému nerozumiem, prečo nepoužil prvú variantu stvorenia z hliny…

    Prečo nepostupoval Netvor aj v prípade vaginálneho tvora tak isto: Hlina, vdýchnutie duše do nozdier…

    Hoci v Biblii je ďalí text v Genesis, ktorý tomu nasvedčuje..

    Potom sú tu už zrazu dve vaginálne stvorenia , ktoré išli po Adamovi ako ,,hus po pive“.Že by to bol popis ako vznikla tá ONÁ – Lilith ?

    ,,Svorenie“ Evy z rebra je len a len omyl debilných prepisovačov textov Biblie zo sumerského originálu, keď namiesto slova životodárny použili slovo úplne,ale úplne iné, ktoré nemá žiadnu súvislosťs pôvodným textom..

    A tieto hovadiny prevzali prvý kresťania, potom druhí, tretí a táto HOVADINA sa stala ,,oficiálnou“ Hovadinou…

    Tak nám Nebeský Taťuldo pomáhaj…

  2. Možná rozumíte vzniku náboženství, možná ne ?
    Možná rozumíte mýtům a legendám.
    Samozřejmě, že oba nemusíme souhlasit s institucionalizací učení do náboženství, rituálů, dogmat.

    V sobotu se dostanu k počítači na delší dobu a poskytnu Vám další informace. Opět ale jen jako podklad k zamyšlení. Pro odlehčení to příliš nebude.

  3. Autor Mikhail Naimy se dožil požehnaného věku devadesáti devíti let / 1889-1988/. Jako u všech autorů, proroků, mistrů, již nežijících, nelze s ním /nimi/ o jeho díle, myšlenkách..atd. nijak diskutovat. A jsou dvě možnost – buď je jeho dílo pochopeno a nebo ne.

    Vaše tzv.odlehčení je přesně v intencích, kterými se tady již nějakou dobu prezentujete. O legendách, o mýtech, o Vašem pochopení – nepochopení toho, co tato dávná ztvárnění historie znamenala a znamenají, není třeba, z mého pohledu, diskutovat.

    Nikdo tu například netvrdil, že rozmnožování tvorů, plození, je HŘÍCH.

    Jak si vysvětlujete vznik života i to je na každém jedinci. Jiná otázka zní, kde se vlastně vzal vědomý život od počátku? Před mnohými otázkami musí však člověk stát s určitou dávkou pokory. Opět jen můj názor. A určitý člověk i s vědomím toho, že k pochopení ještě /zřejmě/ nedospěl. Jiný naopak si takovou myšlenku nijak nepřipouští, „vlítne na to, vyrobí potomka a basta“?!

    Že je život, tak, jak ho znám darem, je však pro mne jisté.

    Často píšete o „Zemevajci“. Překopíruji Vám kousek kapitoly z Knihy Mirdad, kterou tu uvádím jako vzácný poklad pro duchovní poznání a která zřetelně objasňuje toto Vaše téma :

    Kapitola třicet čtyři

    O mateřském vejci časoprostoru.

    Mirdad: Přeji si, abyste v tichu této noci meditovali nad vejcem veškerého bytí.

    Prostor a všechno v něm je vejce. Jeho skořápka je čas. To je vejce Všehomíra.

    Vně tohoto vejce, podobně jako zemi obaluje vzduch, se nachází vnější bůh, makrobůh, netělesný, věčný a nevýslovný život.

    Uvnitř tohoto vejce se nachází vnitřní bůh, mikrobůh, ztělesněný, věčný a nevýslovný život.

    Přestože je člověk nedokáže změřit, má mateřské vejce časoprostoru své hranice. Samo není sice věčné, ale hraničí na každé straně s věčností.

    Všechny věci a živé bytosti jsou také časoprostorovými vejci. Obklopují stejného vlastního mikroboha v různých stadiích probuzení. Mikrobůh v člověku je časoprostorově rozvinutější než mikrobůh ve zvířeti. Ten je zase rozvinutější než mikrobůh v nižších sférách stvoření.

    Nespočetná vejce ve všech bytostech jsou natěsnaná jedno do druhého tak, že vejce s větší časoprostorovou rozvinutostí obsahuje vejce s bezprostředně menší časoprostorovou rozvinutostí. Hranice jednoho vejce jsou hranicemi hranic vejce dalšího. Jsou naskládána jedno na druhé až k nejmenšímu z vajec, což je středové vejce nekonečně uzavřené v Čase i prostoru.

    Vejce naráží do většího vejce a to zase do většího, jedno do druhého, druhé do třetího. Všechna jsou obalená Bohem, a to je vesmír, Společníci moji.

    ……….

    A Vaše zdánlivě veselé vyprávění / chápu to odlehčení /? Téměř nikdo již na něj tady nereaguje.
    Přesto jedna poznámka. Sdělil jste v závěru, že „A tieto hovadiny prevzali prvý kresťania, potom druhí, tretí a táto HOVADINA sa stala ,,oficiálnou“ Hovadinou…“

    O prvních křesťanech a o tom, co převzali, toho mnoho nevíte. Co převzali z učení Ježíše byl fakt, že vůdčím Zákonem má být Láska. Že ji pozdější moc zneužila do nauk, dogmat, je zase jen výsledkem nepochopení tehdejších lidí. Vše se však vyvíjí a autor Mikhail Naimy k tomu ještě napsal:

    „Slova jsou přinejlepším jen prchavé blesky, jež na malou chvilku odhalují horizont. Nejsou tedy horizont sám, ba ani cesta k němu. Když vám vyprávím o vejci časoprostoru, o makrobohu a mikrobohu, nesmíte to brát doslova, jen se vydejte k obzoru, který vám mé věty osvětlí. Tak se pro vás má slova stanou spolehlivými křídly a donesou vás až na práh vašeho pochopení.

    Vezměte si za příklad přírodu. Copak ona nestojí na vejci? Ve vejci můžete najít klíč k veškerému stvoření.

    Vaše hlava, vaše srdce i vaše oko jsou vejce. Kapka vody i zárodečná buňka, nebeská tělesa, jež sledují své tajemné dráhy, to všechno jsou vejce obsahující kvintesenci života – mikroboha v různých stadiích vývoje. I lidský život vzešel z vajíčka a do vejce se zase vrátí.

    Proces stvoření je zázračný. Tok života vychází z povrchu Matky až do jejího nitra a nerušeně se vrací zpět na její povrch. Mikrobůh se rozpíná v čase a prostoru ve vnitřním jadérku a přechází z jednoho vejce ke druhému od nejnižších až k těm nejvyšším formám bytí. Nejnižší formy jsou nejméně rozprostřeny v čase a prostora, nejvyšší nejvíce. Čas, který potřebuje mikrobůh na své cestě od jednoho vejce ke druhému, se liší. Může to být jen okamžik, ale také to může trvat celé věky. Tento proces pokračuje až do chvíle, kdy je skořápka mateřského vejce proražena a z mikroboha se stane makrobůh.

    Tak se život prohlubuje a vyvíjí, probíhá jeho růst a pokrok, nejedná se však o růst a pokrok v té podobě, jakou znají lidé. Pro ně je totiž růst zvyšováním množství a pokrok pro ně znamená cestu vpřed. Růst je přitom rozpínání se do všech stran času i prostoru a pokrok je pohybem do všech směrů, dopředu, dozadu, nahoru, dolů i do stran. Růst tedy představuje přerůstání prostoru, pokrok je pak vyvlékání se z času, splývání s makrobohem a dosahování jeho svobody zbavené pout času a prostoru. To je jediná svoboda hodná toho jména. To je osud, který čeká na člověka.“
    ……/ konec ukázky/

    Člověk má vždy několik možností, jak se k problému, v tomto případě spirituality, postaví. V dějinách všech civilizací, díky mnoha zachovaným knihám, mýtům i legendám, lze vysledovat jeden důležitý faktor, který odlišuje jednu éru od druhé. Je to míra duchovnosti, kdy spirituality v pravém smyslu slova je samou duší a podstatou civilizace.

    A jak řekl klasik, jedině láska dokáže vytvořit civilizaci. A láska? Ta je esencí čistého ducha.

    A takovéto myšlenky jsou pro mne postulátem, základem.

    Pěkný den na Slovensko.

    Václav Žáček /Venda /

    1. Toľko múdrosti, aj učiteľ je po ruke, ale žiaci od učiteľa utekajú, ako od čerta. Podobne je to aj s tou mocenskou hegemóniou USA. Vládca sveta sa ponúka ľudstvu, ale tí od neho utekajú čo najďalej, lebo vedia, kto to je. Máme predsa pud sebazáchovy…
      (Toto nie je diskuzný príspevok, ale poznámka pod čiarou, takže si to nevyžaduje reakciu)

  4. Vendo,

    díky za vaše vysvetlenia, poviem úprimne, ja som ešte tak ďaleko vo svojich úvahách neprišiel, asi mám rád skratky a všetko to, čo je ako tak logicky vysvetlitelné…

    To o vajci a vajciach vo vašom článku je nad moje ,,prízemné“ chápanie sveta.

    Môj názov Zemevajca je jednoduché zistenie, že naša Zem, nie je žiadna GUĽA , ake skôr nepodarané VAJCE. Tak to bola moja inšpirácia na to Zemevajce…

    Ostatné, to o Hospodinovi, Dúškovi svätom , nadprirodzených bytostiach, nech sú kladné, alebo záporné sú zase len mojim ,,objavom“, a tak ako píšete, vajcia sú vo vývoji, možno aj moje vajcia sú vo vývojovom štádiu, a ako povedal klasik, JEDON NIKDY NEVIE…

    Možno za moje ,,kacírske“ názory budem ,,niekde“ aj vystavený inkvizičnému konaniu, ale zatial v to ,,verím“, a viem, že moje názory sú rovnoprávné s akýmkolvek INÝM, pretože dôkazy zatial NIE SÚ ani v môj prospech, ani voči nim..

    Viera v zmysle náboženských učení, to sú nebezpečné bludy, ktoré ,,ponižujú“ charakter človeka..

    A viera v keci, ktoré z kazatelníc od farárov dostáva ,,plebs“, to už je nad moje chápanie…

    Ale ako hovorý klasik , Neboj Pinokio, raz sa všetko ukáže v pravom svetle…

  5. To tzv.desatero podle jógy by mne zajímalo.
    A také jeho srovnání s desaterem křesťanství?

    Jaké asi morální a etické principy ukládá svým následovníkům korán? A co cesta TAO?

    1. Trocha objasnění po ránu snad neuškodí.

      Tady jsem podrobně objasnil podle mých zdrojů informací JAMu A NIJAMu.
      http://hledani.gnosis.cz/joga-o-cem-je-3-pokracovani/

      Stručně a již jen česky o tom, co obsahují / v závorkách stručné objasnění s odkazem na možné hledání dalších souvztažností / :

      1. neubližování = ani sobě, ani jinému člověku, ani jiné bytosti / důležitá zásada pro jedno z objasnění praxe vegetariánství, které je v Indii praktikováno/

      2. pravdomluvnost, jinak řečeno nelhaní / kdo nelže, žije v čistotě, spokojenosti, naopak, lhář ubližuje sám sobě /

      3. nekradení / kdo nekrade, je spokojen sám se sebou, s tím co má, zloděj musí často lhát a ubližuje jiným i sobě /

      4. zdrženlivost, jinak řečeno, dobré hospodaření s vlastní energií, kterou můžeme spotřebovat v přemíře nejen sexu, ale ukájení i jiných chtíčů zvyků / zdrženlivost opět dokazuje čistotu myšlenek, spokojenost

      5. nehrabivost, neulpívání; tzv.bohatství, jeho hromadění nás stojí příliš energie /jinak řečeno pro dnešní dobu – žádný konzum, který se stává smyslem života, odvádí od hledání duchovního, od studia sebe sama, od Boha /

      6. čistota – nejen těla, ale především mysli, duše, čistota myšlenek, slov a činů /čistý člověk neubližuje, nelže….atd. /

      7. spokojenost, s tím co máme a tím získání vnitřní harmonie / bylo by pro spokojenost to, že zabíjím, lžu, kradu, neovládám své chtíče ?/

      8. sebekázeň, sebeovládání, nepodléhání chtění, emocím, hněvu / člověk žité kázně má v sobě pokoru, lásku k bližnímu, kterému nechce žádným způsobem ublížit /

      9. sebepoznání pomocí studia svatých – duchovních textů / nezbytný krok pro duchovní růst = poznání sebe sama /

      10. respektování „Vyšších životních principů“, Boha, Stvořitele, Tvůrce

      Je to velmi zestručněno.

      Zrovna tak velmi stručně uvedu ze Starého zákona Mojžíšovo desatero a v závorkách odkaz na JAMA a NIJAMA, a to již jen body:

      1. já jsem tvůj Bůh a Pán /odrážka 10. / 2. nebudeš mít jiné Bohy mimo mne / odrážka 10. i 2./
      3. nevezmeš jména Božího nadarmo / odrážka 10./
      4. pomni, abys den sváteční světil /odrážka 10., ale i 8., 6. i 5. /
      5. cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi / odrážka 8., 6. i 1. /
      6. nezabiješ / odrážka 1./
      7. nesesmilníš /odrážka 4., ale i další, protože toto sebou nese i další -viz. 2., 6. i 7. /
      8. nepokradeš / odrážka 3./
      9. nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému / odrážek více – 1.,2.,6. /
      10. nepožádáš manželky bližního svého, nepožádáš statku bližního svého / více odrážek – 1., 3., 4., 5. i 6. /

      Korán či TAO je na jiné, mnohem obsáhlejší psaní.

      Za sebe mohu říci, že nezapomínám na to, že následovníci mnoha učení, která sem v dané době přinesli proroci, synové, poslové….., a která postupem času přerostla v náboženství, nejednali vždy podle nich, jejich výklad byl často tendenční a obsahoval upravené texty pro ovládání mas následovníků, a to i pomocí dodatečných rituálů.

      Vždyť Ježíš doplnil a vysvětlil velmi jednoduše v evangeliu Matouše, kapitola 5.,v čem a jak naplnit desatero. Ale velmi stručně, pro jeho dobu a dobu následovníků, formuloval v Matoušovi, kapitola 22 toto „Nejvyšší přikázání“. :
      “ 34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ 37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

      Václav Žáček /Venda/

      1. Jo, díky pane Vendo.
        Stejně by mne zajímal, i pod vlivem určitých obav, i ten islám či čínské TAO?
        Snad někdy příště.

        1. Očekávaje bouřku a po ní uklidnění, kdy energie bude vybita do země, napíšu pár vznosných slov k Cestě TAO.
          TAO je vskutku cestou.
          Je stará, je cizokrajná, je ze země, která byla ještě nepřístupnější, než indické učení véd.

          Odněkud jsem si stáhl /nevím již odkud, ale mohl bych to hledat ?/ takové dva verše k TAO :

          Kdo se staví na špičky, přestává stát pevně,
          kdo ustrne v půli kroku, přestane kráčet,
          kdo hledí jen na sebe, přestává být jasnozřivý,
          kdo dává jen sebe za pravdu, přestává být hodný obdivu,
          kdo odporuje, přestane být úspěšný
          a kdo se jen sám sebou pyšní, nebude dlouho v popředí!
          Kdo však postupuje Cestou Tao, ten si řekne:
          “Ach, jak je malicherné se přejídat a pachtit se za věcmi!”
          Proto:
          Kdo ztělesňuje Cestu Tao, nikdy v tom nesetrvává!

          Existovalo cosi jako rozvířený proud ještě před zrodem Nebe a Země.
          Ach, jak osamělé a pusté ve své samojedinosti trvalo beze změn!
          Krouživě plynulo ničím neohrožované.
          Možná, že proto se stalo Matkou Podnebesí!
          Nevím toho pojmenování a proto to označuji znakem: Cesta.
          A když jsem přeci nucen pojmenovat ji názvem: Obrovská!
          Co je obrovské, o tom je možné říci, že je rozpínavé.
          Co je rozpínavé, o tom je možné říci, že je nekonečné.
          Co je nekonečné, o tom je možné říci, že je navracející se.
          Proto:
          Cesta Tao je Obrovská,
          Nebe je Obrovské,
          Země je Obrovská,
          Člověk je obrovsky Veliký!
          Jádrem tohoto vymezení jsou tedy čtyři velikosti a Člověk je jednou z nich!
          Zákony Člověka podmiňuje Země,
          zákony Země podmiňuje Nebe,
          zákony Nebe podmiňuje Cesta Tao
          a Cesta Tao je samasebou!

          – – – – – – – – – – – –

          Kde leží počátky úsvitu TAO? U úsvitu této vzdálené země?

          Lao-c’se nespokojoval pouze s etikou tohoto učení /náboženství/. S pomocí tohoto čínského učení etiky / i jakéhokoliv jiného a snad i propracovanějšího / nedosáhne totiž člověk osvobození od věčného zákona umírání a rození se. Je nutné kráčet tam, kde již etika nemá smysl. Tam, kde je věčná Jednota, harmonie, tedy do oblasti věčného Světla, k Bohu. Jeden dokonalý žák TAO sdělil světu zásadní větu a ta se zachovala až k dnešku :“ Dokonalý člověk používá své mysli jako zrcadla. Ničeho se nezmocňuje; nic neodmítá. Přijímá, avšak neponechává si nic. Tak vítězí nad hmotou, aniž by se jemu samotnému dostalo příkoří“. Taoismus klade i velký důraz na nauku o karmě; jejím pojmenováním je yin quo. Podle ní je tu fakt, že nic ve vesmíru není tak jisté jako to, že žádná událost ani věc neexistuje osamocena.
          Pak je to, již jako stručná informace, vstup člověka do nie-pan, nebeské nirvány. Pak se stává jedním s TAO, s věčným bytím. Ano, TAO je vskutku Cesta a také nejvyšší cíl.
          Důležitým aspektem učení cesty TAO je nauka o neprosazování svého já, cesta wu-wei. Odpoutání se od světa, ve které žijeme, plníme své povinnosti, nejsme však k němu připoutání, např.čekáním na odměnu.

          Tak to jen ve stručnosti.

          Václav Žáček /Venda/

        2. Jeví se mi býti přínosnějším orientovat se na nauky přirozené zdejší lokalitě, tedy na křesťanství. Východní nauky jsou pro zdejší jedince dosti zavádějící, a to z různých důvodů. Mimo jiné není zdejší jedinec schopen ty cizí nauky vnímat v jejich komplexnosti, nevnímá přesný obsah jednotlivých cizích pojmů apod. Obsahují navíc některé prvky, které byly ve vývoji poznání již překonány, neboť vše se vyvíjí, i poznání.
          (čili dle mého Vaše obavy se mi zdají relevantní)

          1. Informace jsem čerpal z nějakého dřívějšího semináře. To jsem se ještě zúčastňoval různých setkání. Něco k TAO tam bylo.
            Zajímavé je, že v mých poznámkách je tato cesta doplněna mnohými citacemi i z Nového zákona a tedy ve svém základu má něco shodného. Ono je ostatně dobré hledat v historii i odlišných kulturách to, co je /bylo/ spojujícím článkem, co mají nauky, které jsou částí poznání lidstva jako takového, společné.

            Dnešní Čína je již o něčem jiném. Možné, že se probouzí ale i k nové cestě duchovnosti, zrovna jako Rusko ?? V obou zemích vidím v nedávné minulosti velký zápas určitých sil, kdy možná duchovnost plakala někde v koutě. Něco se asi ale děje, v probuzení. Třeba čínský Fa-lun-kung, meditace v novém hávu buddhismu? Či plné kostely pravoslavné církve v Rusku? Ale to nechávám pro jiné.

            Václav Žáček /Venda/

      2. 3. nevezmeš jména Božího nadarmo

        Ve vztahu k dodržování tohoto přikázání (rady) je obsah těchto diskusí tristní. Zvláště někteří přispívající se snaží hřešit tady v tomto maximálně … ovšem zda dojde k reflexi, to si tvrdit vůbec netroufám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017