Mnoho moudrých lidí ukrylo své zásadní myšlenky do různých obrazů, rčení či i malých literárních děl, aby tak tyto uchovalo v jasnější podobě, než to, co nabízí často strohé, více či méně vědecké vyjádření. Někdo si libuje v cizích výrazech, druhý dá přednost takovému tvaru sdělení, který pochopí tzv. obyčejný zdravý selský rozum.
V prvním díle mých „Střípků…“ jsem uvedl některé zásadní myšlenky, které provázejí lidstvo již od počátku. Dnes opět nabídnu formou příměrů, citátů a metafor to, nad čím se dá i v letních měsících, plných kýženého odpočinku, u některých lidí navíc i s nezbytnou dávkou relaxace, volně a nenásilně přemýšlet nad tím, nad čím si jiní lidé lámou hlavu.
Nedávno jsem dostal do rukou miniaturní dílko, kde je v jedenácti bodech objasněno mnohé, co potřebujeme pro život. Ostatně, napovídá to i sám název:
„Všechno, co potřebuješ vědět o životě, jsem se naučil na Noemově arše!“
1. Nezmeškej loď.
2. Pamatuj, že jsme všichni na jedné lodi.
3. Plánuj dopředu. Když Noe začal stavět archu, tak nepršelo.
4. Udržuj se v kondici. Až ti bude 600 let, může tě kdosi požádat, abys udělal něco opravdu velkého.
5. Nenaslouchej kritikům; jen pokračuj v práci, která musí být hotová.
6. Buduj si svou budoucnost na pevných základech.
7. Z důvodu bezpečnosti cestuj v páru.
8. Rychlost není vždy výhodou. Šneci byli na palubě s gepardy.
9. Když jsi pod tlakem, nech se na chvíli unášet.
10. Pamatuj, že archa byla postavena amatéry; Titanic profesionály.
11. Nezáleží na tom, že je bouře. Když jsi s Bohem, vždy na tebe čeká duha.
Malé srovnání, z něhož plyne velké poučení.
Jeden současný moudrý člověk použil pro určité objasnění tento malý příběh. Vzpomněl si v něm na jednu podivnou dvojici, kterou na svých toulkách potkal. Člověka a psa. Pes působil jako jedno z nejvěrnějších a milujících zvířat, i když jeho pán měl pro něj nejen málo žrádla, ale také ne zrovna často vlídné slovo. Muž se zdál být na první pohled obyčejným zpustlíkem. Když potkal tyto dva spolu a byl svědkem nesobecké oddanosti psa, nebylo prý obtížné říci, kdo z těch dvou má vznešenější duši. Ale naděje je tu vždy a právě tak i někteří z nejchudších a nejníže postavených lidských bytostí mohou mít tu nejvznešenější duši.
Autor dále upozorňuje na fakt, že nikdo nenajde svého Mistra, pokud jej k Němu nepřivede dobrá karma. A autor dále jedním dechem dodává, že právě mezi nejprostšími lidmi potkal mnoho pokročilých duší. Usuzuje z toho, že musí mít mnoho dobré karmy, i když se to navenek třeba nezdá. Ona totiž tato jejich dobrá karma nebyla využita k tomu, aby jim v tomto světě zajistila dobrou pozici ve společnosti, bohatství a dobré zdraví, ale přinesla jim cosi daleko vzácnějšího a mnohem důležitějšího. Setkání s Mistrem a jeho požehnání. Zdá se být ten uzlíček rubínů ničím? Proti tomu, co setkání se skutečným Mistrem znamená pro duchovně hledajícího člověka, je ale tento poklad či mnohamilionové dědictví opravdu ničím. Za ně si totiž nelze koupit žádnou věrnou lásku a oddanost.
Karma, zákon tohoto světa hmoty, je zákonem, který určuje vztahy a kvalitu našich životů. Nedávno jsem to karmické fungování vysvětloval své malé vnučce, která je na samém začátku chápání světa dospělých a která o zákonech Stvořitele ještě mnoho neví. Připravil jsem ji tuto svoji vlastní (alespoň jsem ji sám před ní formuloval a objasnil vůbec poprvé) definici:
„Snažme se, aby naše konání v přítomnosti nám nezpůsobilo takovou minulost, jejíž následky budeme řešit dlouho a nákladně v budoucnosti.“
S mnoha vysvětleními, a to i s pomocí jejího ještě pohádkového světa si myslím, že tento základní zákon pochopila.
Jeden známý muslimský sant, správně by měl být pojmenován jako fakír, tedy pokročilá duše, své žáky nabádal a objasňoval jim, že pravé poznání lze získat pouze a jenom tehdy, když uchazeč čte otevřenou knihu Jednoty uvnitř svého srdce. To znamená, že se se Stvořitelem, s Bohem, můžeme spojit jedině tehdy, když se s celou svojí pozorností obrátíme dovnitř. Pokud by však uchazeč přestal v tomto snažení a naopak začal trávit svůj život získáváním světských vědomostí a přitom si myslel, že to je ta pravá cesta, nikdy nevystoupí z temnoty nevědomosti. Tento moudrý muž řekl:
„Intelekt a moudrost nenaleznou žádné místo tam, kde jsou odhalena tajemství spojení s Bohem. Nemohou nám, upřímně hledajícím, v tom pomoci ani kněží, ani vědomosti svatých písem. Můžete se jen vnořit do Absolutna, když vám Mistr odhalí Boží Tajemství.“
Chce se mi jen dodat, že proto tu Mistři v každém čase života lidí jsou. Jen je najít. To se podaří upřímným hledačům, lidem „čistým pro slovo“. A potom je nutná nezbytná dávka Milosti od Otce.
Setkal jsem se na jednom sezení s Mistrem s otázkou, zda můžeme uvnitř sebe spatřit zrakem Boha, Otce, jak Ho nazývá
Kristus?
Odpověď nebyla až tak složitá:
„Spíše bych řekl, že Jej musíte uvnitř zažít, zakusit. On je sice Nejvyšší bytost, ale když Vy nevidíte ani sebe, svoji duši, jak můžete vidět jejího Stvořitele.“
(až by se chtělo říci – člověče, poznej sám sebe, svoji podstatu.)
Mistr pak dodal to zásadní:
„Naše poznání pramení především z toho, co vidíme očima, to znamená vnějším zrakem, a co slyšíme ušima, tedy vnějším sluchem. Jeho samotného však tímto fyzickým zrakem a sluchem vnímat nemůžeme, a proto Jej nedokážeme ani popsat. A dodal citát Krista – Oči máte otevřené, ale nevidíte. Uši máte, ale neslyšíte. A přece bychom jej všichni měli vidět a slyšet. – K tomu, abychom Jej doopravdy viděli, musíme probudit skryté schopnosti svojí duše. A že je to obtížné, je více než jisté!“
Opět jen dodám tu již mnohokráte použité rčení, ze kterého je patrné, že naše vyjadřovací schopnosti jsou velmi omezené. Když se optáte němého člověka na chuť medu, jak vám ji může vysvětlit? I my jsme právě tak němí, přesněji, náš jazyk je tak omezený a chudý výrazový prostředek na to, abychom mohli říci, kdo On vlastně ve skutečnosti je!
Václav Žáček /Venda/
