Útržky k zamyšlení… (3.)

gabriel-francois-doyen-svaty-jeronymV dnešních útržcích si povšimnu (určité nadřazenosti) lidské duše a na druhé straně strachu, který má člověk ze smrti (svého těla). Člověk se svým intelektem by ale mohl vědět, že jeho tělesná schránka je pomíjivá; zná přece smrt důvěrně ze svého bezprostředního okolí. Přesto se však smrti velmi obává. Obává se podobně „TO“ v nás, duše, z narození se do tohoto života a světa?

Do každé živé bytosti bylo „zakódováno“, že lne ke svému životu. Lze to nazvat i jako pud sebezáchovy. Nejde však zákon konce života obejít, uniknout mu, a to pud nepud? O žádném životě a především o konání v něm nemůžeme předem říci, že jej tím nějak prodlužujeme. Můžeme si to ale myslet a naše ego může mít radost, jak se s tím vypořádává, jaký má krásný plán.

Člověk může v zájmu dožití se vysokého věku v plné fyzické i duševní svěžesti praktikovat dnešní tolik populární zdravý životní styl. Být poučen ze všeho dobrého a prospěšného, co bylo odzkoušeno a přeneseno z minulosti a praktikovat to. A také využívat poznatků dnešní vědy, nejnovějších léčebných metod či chemie. Takový člověk může být jistě ve skvělé kondici, kypět zdravím, elánem a optimismem, ale ouha – na vrcholu jeho sil, ještě daleko před podáním si svého vlastního důkazu, že žil zdravě a dožil se toho kýženého věku, ho přejede auto a zraněním podléhá. Náhoda? Nikdo neví dne, okamžiku, který vede ke konci života a který je dán působením věčného zákona karmického vyrovnání.

Minule jsem končil příběhem – útěkem lidí před otřesy mrakodrapu, což bylo pojmenováno jako útěk před smrtí ven, a na druhé straně zklidněním člověka, Mistra, který by smrt v příběhu přijímal zcela jinak, který ji jde naproti v jistém očekávání, určitě i s pokorou. Mám-li zahynout v troskách mrakodrapu, tak nezemřu na nemocničním lůžku napojený na všelijaké hadičky a přístroje nebo rukou vraha.

Protože jsem se rozhodl opřít se ve svých útržkovitých úvahách o vzácnou knihu, o Bhagavadgítu, ač vím, že paralelu bych dokázal najít třeba i v křesťanském Novém zákoně, uvedu z ní několik důležitých citátů a myšlenek pro inspiraci. Především poukazuji na zpěv třináctý, který jeden z dříve uvedených překladů Gíty nazývá jako „Příroda, poživatel a vědomí“ a druhý jako „Cesta rozlišování“. Obojí lze; kdo zná cestu rozlišování, zná tak i přírodu, poživatele a vědomí a i naopak. Lidské tělo se tam nazývá polem.

Toto tělo je pole působnosti podmíněné duše. Podmíněná duše je v zajetí hmotné existence a pokouší se ovládat hmotnou přírodu. Podle své schopnosti jí vládnout tedy dostává pole působnosti, kterým je tělo.

/Kurzívou je citace z komentáře „Bhagavad-Gíta taková, jaká je“./

Ve verši 7. až 12. téhož zpěvu je shrnuto vše to, co je poznáním:

„Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filosofické hledání Absolutní Pravdy – to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.“

K zamyšlením nad pomíjejícím tělem jsem uvedl již dost. To podléhá zkáze a proměně. Ve zpěvu druhém, sloka 17. sděluje Kršna:

„Věz, že to, co prostupuje celým tělem, nepodléhá zkáze. Nikdo nemůže zničit tuto neměnnou duši.“

Duše prostupuje celým tělem, je vědomím a každý si je vědom strastí a slastí svého těla. Každé tělo je tak schránkou pro individuální duši a ta se vyznačuje v její přítomnosti individuálním vědomím.

A nyní se může naskytnout logická otázka; proč v minulosti dávné i nedávné, ale i v současnosti jsou lidé zabíjeni, proč se dějí vraždy? Lakonicky by šlo zajisté sdělit, že to byl osud pro tuto duši, která tak prožila smrt své dočasné schránky, těla a dostává tak další příležitost. Poznání o neviditelné duši nelze získat z žádného zdroje, ba ani žádnými pokusy. Důkaz o její existenci je v moudrosti jako v Pravdě. A tuto Pravdu musíme přijmout, jelikož poznání existence duše nezískáme z žádného jiného zdroje; i když je vlastně tou skutečností, kterou sami vnímáme. Prohlášení autority bývá tím, co je směrodatné, co se musí přijmout. Mohu například popřít existenci svého otce, kterou dosvědčuje autorita matky?

V příštích útržcích bych se rád věnoval velmi zajímavé kapitole Bhagavadgíty, a to části, která popisuje démonickou povahu člověka.

Objevil jsem na níže uvedených stránkách odkaz, který s tím příštím tématem dosti souvisí. Stručně bych to nazval jako určité předznamenání a souhrnně – „Násilí v Bibli“.

Odkaz – viz. celý na: http://www.osel.cz/7240-biblicke-nasili.html

A snad tento výčet pana Špačka, autora, někoho nepobouří. Vybral jsem jen tři ukázky.

Vraždy v Bibli

Bylo spočítáno, že bůh podle bible zabil přímo 371 186 a přes 2 miliony nechal zabít svými lidmi. Tento součet ale nezahrnuje potopu světa, Sodomu a Gomoru, Egyptské prvorozené a další pohromy, u kterých se v bibli neuvádí přesné číslo počtu zabitých. Vypsal jsem pouze zajímavější z nich.

Bůh zabil všechny prvorozené syny v Egyptě za to, že předtím zatvrdil faraonovo srdce, aby nepropustil Židy (!).

Exodus 12:29 – Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka.

Odporní a lstiví homosexuálové jsou hodní smrti (Nový zákon)

Římanům 1:24-32 – Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Co vede člověka, aby jednal tak, že na konci nějakého jeho činu je vražda? Může se člověk vůbec pozastavovat nad tím, že Hospodin pobil lidi? Má k tomu nějaké právo? Je to jen „drobnost“ ze svaté knihy, z Bible? A zvláště když vím, že podstatu života – duši – nejde zabít?

Vím, že mnoho lidí to umí vysvětlit a určitě to chápou tak, že přece musel být vyvolený lid vyveden z otroctví. Kdyby nebyl, jak by se příběhy Starého zákona odvíjely? A mně nachytají na příslovečných hruškách, protože jsem zastáncem zákona karmy a všechno to násilí tak tedy mělo být, setba a sklizeň! Dá se tedy vražda vždy ospravedlnit?
 

Václav Žáček /Venda/
(zdroje uvedeny v textu + další z poznávání „Jógy slyšitelného životního proudu“)
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.4
hlasů: 8

25 komentářů

Přidat komentář
  1. Tento „Útržek“ nabízí v prvé části závažný materiál k zamyšlení. Jde to napsat takhle jednoduše, ale objasňovat to nějak povrchně moc nejde. VELMI HLUBOKÉ TÉMA! Smrt je fenomén, který mnoho lidí zcela jistě i ignoruje. Tedy přípravu na ni, zklidnění ve smyslu -„protože není jisté, na kterém místě tě čeká smrt, čekej ji všude“ (Seneca)

    Zde jeden vzdělaný muž – neurochirurg popisuje svůj vnitřní zážitek.
    http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/2401-neurochirurg-z-harvardu-existuji-jine-svety-kde-je-zivot-mnohem-krasnejsi-vylet-do-nejtajemnejsich-zakouti-lidskeho-nitra-setkani-s-andelskymi-bytostmi-zazitky-z-komatu-meni-pohled-na-svet.htm

    Doplnění s otazníkem – astrální svět – asi čeká po smrti, ne? I když je „tam“ pořád.

    Nevíte někdo, jestli je zaznamenáno, že by se nový človíček rodil namísto s pláčem s hlasitým smíchem ?

    Zatím jsem vše jen přečetl poprvé – ještě se k tématu vrátím.

    1. Luboši, malý dodatek, který je snad v textu zřetelný. Smrt nelze vnímat nijak od života odděleně. Aby člověk pochopil smrt v souvislostech, musí dojít k poznání. Jinak je smrt jen posledním okamžikem života / různě dlouhým v prožívání /, ve kterém může umírající, ale nemusí, řešit „své“ problémy, které mu mysl neovládnutá za života stále, až do poslední chvíle, přináší. Obyčejně si člověk ten blížící se konec uvědomuje, ale myslí třeba jen na dluhy vůči někomu, na to, čím ublížil, co učinil ne příliš dobrého, na to, jak jeho pozůstalí naloží s tím, co pracně nastřádal. Do poslední chvíle je tak v zajetí hmoty.

      V této části níže, kterou jsem citoval z Gíty je přesně popsáno, co je to poznání, co je tím polem, co je snad i tím minimem, které učiní bytost člověka pravým člověkem s uvědoměním si duše:
      „Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filosofické hledání Absolutní Pravdy – to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.“

      Umřít v nevědomosti je obrovský problém.

      Díky za reakci a těším se na další.

      Václav Žáček

      1. Děkuji Vám za odpověď.

        Mnohem více jste pak objasnil zdejšímu diskutujícímu Gilgamešově Noze. Měl jsem ještě některé nejasnosti, ale teď jsou tím dosti zodpovězeny.

        Jestli dovolíte, tak mám dnes také otázku. Asi je dost složitá, tedy pro odpověď obsáhlá. Podle mne sem i asi patří. Jak se liší smrt a ztráta vědomí? Nemusíte nijak s odpovědí spěchat, protože již dnes nebudu na internetu.
        Děkuju a přeji pěkný den.

        1. Luboši, na Vaši otázku odpovím asi ve dvou částech. Aby to nebylo příliš dlouhé a dalo se to číst. Dnes jsem byl vytáhnout stehy z operované ruky a musím ji rozcvičit a připravit se na přerušené cvičení jógy.

          Děkuji za tuto otázku. Dnes, i když to asi nepřečtete, Vám sdělím jeden fakt, který jsem prožil; možná to bude i k zamyšlení. V průběhu posledních 12ti roků jsem 3 x ztratil vědomí. Mám tedy přímou vlastní zkušenost. O tom ale více asi až zítra.

          Podotýkám, že nebudu ve Vaší otázce definovat nějakými přívlastky smrt. Budu mít na mysli smrt lidského těla, které již nebude reagovat na nic, kterému se zastaví veškeré funkce a činnost orgánů.

          Možná by stálo za to si přečíst mé dva předchozí články, byť jsou psány s uváděním více biblického, tedy více z křesťanské nauky.
          http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-1-cast/
          a druhá část :
          http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast/

          Pěkný den.
          Václav Žáček

          1. Na začátku by mohla zaznít i otázka, co je to vlastně život a tak vymezit „mantinel“ pro smrt?

            Když se zeptám desíti lidí na život, tak to možná šest vztáhne na sebe. Ale život doslova klokotá v milionech formách, život je pohyb, přerod, bublající a kypící silami a energiemi, které neznám /me/ ve velkém procentu souvislostí. A naproti tomu pravý opak jako smrt.

            Zrovna dnes jsem viděl mrtvého vrabce. Zmuchlaného ptáčka, který jinak dbá na svá pírka a jeho malá očka sledují svět kolem sebe. A najednou je jeho ptačí činorodost u konce. Ležel u křoví a pokud ho někdo neuklidí, tak se tam velmi brzy rozloží. Jeho pohyb ustal. Ustal i pohyb v jeho nitru. Nastala smrt.

            Jsem zvědav na Vaše vysvětlení k mému dotazu.

            Pěkné dny všem. Na typické rozkvetlé jaro to dnes nevypadá. Včera jsem byl na služebce ve vyšších polohách – letní gumy jsem holt přezul brzy.

          2. Ano, Luboši, ono je toho mnoho, co souvisí s něčím jiným, někdo říká, že všechno souvisí se vším. Tady je život uzavřen v biosféře jednoho stvoření, jedné planety s určitými podmínkami /poměry složení vzduchu, teplota, nepronikání velkých dávek radiace a dalšího smrtelného záření z vesmíru /. Život je tu všelijak vzájemně propletený, promíchaný, silnější požírají slabší, jedni se krmí druhými. Vztahů je mnoho a v nich dominuje opravdu čas zrodu, zrání, produkční věku jedince, jeho stárnutí, umírání a nakonec smrt. Nic tu není věčného, vše je v pohybu, záření a mikrosvět, zvířata, potrava a makrosvět. A nad tím trůní člověk, aby /některý/ si myslel, že přišel na vztahy, na souvislosti. Není ještě vše poznané / nikdy nebude/, byť se člověk velmi snaží.

            Je třeba si uvědomit, že vše tady, kolem nás,je důsledek něčeho. Že to, co je teď důsledek, bude v budoucnu příčinou něčeho, je také jasné. Vztahy a souvislosti, vztahy a souvislosti…… .

            Opět sem vložím ten odstaveček z mého článku, myslím že již potřetí :

            „„Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filosofické hledání Absolutní Pravdy – to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.““

            Ta posloupnost pojmů a moudra poznání ukrytého v těchto slovech je zřejmá. Jedno jde za druhým až po prohlášení o poznání. Za tou Absolutní Pravdou je však ještě Milost a pokud se kruh uzavře a pokora z počátku je dominantní – přijde to.

            Nyní k Vaší otázce : „Jak se liší smrt a ztráta vědomí?“

            Uvedl jsem, že jsem ztratil 3 x vědomí. Pokaždé jsem se probral v jiné nemocnici. Co si ještě pamatuji před jeho ztrátou? Pamatuji si obraz, který jako přetrhaný film má špatným slepením filmového pásu pomíchané sekvence; ze svého místa před ztrátou vědomí se mi ztrácely lidé jdoucí po ulici, domy, které pevně stály ve svých základech, auta, která parkovala či jezdila. Objevovala se černá okna místo jasných obrazů, které měl zprostředkovat zrak a zřejmě by náhodný pozorovatel viděl roztěkanost až vibraci mých očí. Předběhnu – v prvním případě této ztráty jsem byl po navrácení se do normálního stavu poučen primářem neurochirurgie, že ztráta vědomí je chvilková, třeba jen několika sekundová záležitost. Přijde tma, nic než tma a pak ani ta ne, již je jen stav bez vědomí. Významnou roli pak sehrává mozek, jako nějaký super počítač. Aby dostal všechny funkce těla, všechny orgány do souhry, do života, vypne celé tělo a pak postupně provádí restart, kontroluje obvody, stále ve stavu bez vědomí, bez závislosti na vůli jakoby „spícího“ těla. Příčina ztráty vědomí, která to zavinila je první a zpravidla na ni není člověk předem nijak upozorněn. Pak vypnutí i za cenu například nekontrolovatelného pádu při chůzi, což je lepší než když by se to přihodilo člověku za volantem auta ve 100 kilometrové rychlosti. Když přijde pomoc lékařů, a v našich podmínkách je poměrně hustá zdravotní síť, je subjekt umístěn na patřičnou jednotku, v jeho stavu bez vědomí jsou mu zkontrolovány všechny možné funkce, krev…atd.. Pak je třeba na umělé výživě a mozek pokračuje ve své činnosti restartu. Mému mozku to trvalo tenkrát dva dny. Dva dny, kdy člověk žije i nežije. Nevnímá, srdce tluče, kyslík je rozváděn krví. Postupně jsou všechny systémy těla „nahozeny“ a člověk si opravdu najednou uvědomí, že je v neznámém prostředí, nad ním neznámý strop, po straně hadičky, za ním pípá přístroj, do nosu mu jde z masky kyslík. To uvědomění si znamená, že se restart povedl, je zapnuta mysl a vědomí se harmonizuje s podstatou života, člověk funguje na vědomé úrovni. Zajímavá otázka by mohla být – ztratit vědomí v hlubokém lese? Co by se dělo? Těžko odpovědět, nezjišťoval jsem to. Ale důležité je vědět, že je to ztráta vědomí z nějaké příčiny /těch může být více / a ŽIVOT se musí bránit i tím, že mozek vypne tělo; jak jsem to laicky popsal. A není to smrt! Troufám si napsat, že nikdy nemůže mít někdo zážitek z tzv.klinické smrti, nějaké poznání třeba tzv.astrálních světů, tunelu, světla na jeho konci….atd., když má tento člověk rozmlácený mozek. Mozek je pro existenci hmotného těla v hmotném světě nezbytně nutný. Samozřejmě, že puklé srdce značí smrt. Mozek je neopraví, zjistí „jen“, že nedostal kyslík a konec. Roztržené plíce, obrovská ztráta krve, roztržená slezina, játra, ztráta ledvin….a další fatální problémy, značí zpravidla konec, i když je mozek v pořádku. Ale i takovéto problémy jsou při funkci mozku a poskytnutí dobrého lékařského zákroku, operace, péče = nová krev, napojení na kyslík, napojení na krevní oběh….atd. se dají zvládnout, i když šance může být i velmi malá.

            Takže ztráta vědomí neznamená ještě smrt a to by mohla být první, dílčí odpověď na Vaši otázku – „Jak se liší smrt a ztráta vědomí?“

            To byla ta první část.
            Pěkný večer.
            Václav Žáček

          3. Luboši, ještě jednou zopakuji Vaši otázku: „Jak se liší smrt a ztráta vědomí?“

            Poněvadž jste nedal k slovu smrt žádné „upřesnění“, žádný přívlastek, mohl bych považovat tuto smrt jako vztahující se ke konci života pozemské bytosti, tedy člověka a jeho těla. Je ověřeným a běžným faktem, že lidské tělo je smrtelné a poměrně brzy podléhá po smrti rozkladu. Lékaři dnes často vydají resumé – postižení těla / následkem úrazu, účast na havárii / se neslučuje se životem a prohlásí tělo za mrtvé. Nebo tělo zemře v klidu, na nemocniční či i domácí posteli a lékař odhadne, kdy nastala smrt podle nějakých příznaků, jako vychladnutí těla, posmrtná ztuhlost. Oba případy mají příčinu v tom, že něco podstatného pro průběh života přestalo náhle fungovat. Smrt těla se zjistí určitým ohledáním, nereaguje na podněty, netluče srdce, mrtvý člověk nedýchá. Můžeme naopak říci o člověku, který ztratil vědomí, že je mrtvý? Když navíc cítíme jeho, byť oproti normálu, možná změněný tep? Člověk bez vědomí i dýchá, udržuje nějakou tělesnou teplotu. A hlavně, funguje mu mozek. Ale tady i dodám něco k zamyšlení – existuje oddělení vědomí od fyzického těla bez fatálního následku smrti. Ale to by již přesahovalo Váš dotaz.

            Mohl bych tedy na Vaši otázku „jak se liší…….“ již i formulovat z napsaného stručnou odpovědět. Liší se v tom, že definovaná smrt je konečný akt pro konec života konkrétního těla a vědomí s ní nezaniká, protože nepatří této pomíjivé tělesné schránce. Přestane jen fungovat ta část vědomí, které plní funkci v těle i mimo tělo, vědomí, které přes smysly zprostředkovává duši vnímání světa – jeho chutě, zvuky, vjemy vidění, hmatu, čichu a v součinnosti s myslí zde tělo existuje. Se smrtí těla umírá a zaniká i činnost mozku, a vědomí, náležející duši pak tělo spolu s ní, jako jediným oživujícím principem, opouští.

            Možná poslední objasnění, a to to nejdůležitější. Opustím v něm tělo, které může být dokonalé, nádherné, výkonné na poli sportů, ve své činnosti vykazující uměleckou – intelektuální tvorbu….atd.. ALE je vždy konečné. V předchozí části jsem poprvé zmínil duši. Ač jste se mne na nic k ní neptal, dodám jen ten fakt, že duše je plná poznání a vždy oplývá vědomím a používá jej. Vědomí se tedy prezentuje jako věčný příznak duše, u které nehraje roli čas.

            Snad jsem Vám odpověděl.
            Pěkný den.
            Václav Žáček

          4. Děkuju za obsáhlé vysvětlení. Je to materiál na delší pročtení a nemusí být snadný k  pochopení. Beru si to s sebou na chalupu.

            Ta Vaše osobní zkušenost ztráty vědomí je velmi zajímavá. A není vlatně nad to, když víte, o čem píšete. Asi byste dokázal popsat i více. Jsem rád, že jste zmínil v závěru duši. Ono to jinak asi nešlo. Smrt a vědomí, to je jako čas a věčnost. Jako cesta z času do věčnosti, kde nad časem stojí duše, ale pořád v rámci tohoto stvoření. Možná bych cítil i přidat k tomu všemu pojem osvobození, které může člověk získat smrtí, v přechodu v jiný region dočasnosti, byť neskonale duchovnější, než byl ten předchozí pro život před smrtí.

            Uvedu jeden úryvek, který je v souladu s Vaším vysvětlením : „…….Pradžapati poučil o nejvyšší pravdě, o Já. „Toto tělo“, pravil, „je smrtelné, ode vždy a na věky je ve spárech smrti. Avšak v těle přebývá Já, nesmrtelné a bez tvaru. Toto Já, spojí-li se ve vědomí s tělem, jest podrobeno radosti a utrpení. A dokud toto spojení trvá, dotud se nemůže žádný člověk osvoboditi od radosti a hoře. Ukončí-li se však toto spojení, přestane radost i zármutek. Povzneseme-li se nad fyzické vědomí, rozlišíme Já od smyslových orgánů a od ducha, poznáme jej v pravém světle, radujeme se a jsme svobodní.“
            Z Čandogja – Upanišády

            Děkuji za objasnění. V případě nějaké dodatečné nejasnosti se ještě ozvu.

          5. Luboši, Vaše citace z upanišády přesně popisuje ten mnou vysvětlovaný stav – duše či Já – vědomí – to ukončení spojení jako smrt fyzického těla !

            Pěkný den.
            Václav Žáček

          1. Zajímavé články – pravda, trošku i drsné.
            Ale co, jde jen o pomíjivé tělo. Bude-li nějaké příště, bude možná lepší, možná horší, kdo ví?
            Stránky hledání světla mohou tak objasňovat všelicos.
            Díky za odkazy.

  2. Vendo,
    … již jsem Vám to říkal.
    Vydejte knihu se záběrem svých zkušeností s určitě zajímavými poznatky po cestách v Asii i s fotkami.

    Tady na webu si v sáhodlouhých tapetách textu a ponaučování většinou jen tak (s prominutím) „plácáte játra“. Slovní zásobu máte, smysl pro správný sloh, pravopis také. Touhu sdělit něco nového světu je u Vás markantní.
    Proč se do toho nepustit ?

    Dovolím si poznámku: Bible i Bhagavadgíta – Je jaká jaká je.
    https://www.youtube.com/watch?v=wHXc5ezLt4Y

    1. Davide, knihu nevydám. Knih je na trhu dost. Otázkou je, jak se v nich čtenář dokáže orientovat. A ještě možná by byla vhodná otázka, zda existuje něco lepšího než vyčtené, tzv. „rozumy“? Existuje a Kršna o tom v míře bohaté informuje. Inspirace je i třeba u Ježíše, ale to je vždy jen počátek. Pak již následuje jen…., ale to Vy víte, proč to znovu a znovu popisovat.

      Karel Gott, na jehož píseň dáváte odkaz, se nachází zřejmě v té poslední čtvrtině života, kde je pro něj nejdůležitější to závěrečné vyrovnání se /klid mysli z předchozích útržků /, neulpívání, které je v této fázi již zcela zbytečné a nic nepřináší a snad je i ve fázi kladení si těch hlavních otázek, a to i po Bohu. Jako citlivý člověk, a stále ještě s pocitem, že musí světu kolem sebe pomoci i v otázkách morálky a etiky, dostane, pokud se tomu nebude bránit i informace o účtování, o tom, co by měl poznat jako cenné v životě. Přeji mu k tomu mnoho zdraví.

      A Vám Davide taky.
      Václav Žáček

  3. Vendo, píšeš:

    ….Umřít v nevědomosti je obrovský problém …

    Je to zase len o uhle pohľadu. Chorý a nešťastný človek sa podľa mňa , ako ľudového psychológa, už nevie ani dočkať toho ,,šťastia“, kedy už jeho ,,fajka zhasne“. Nezaujímajú ho bláboly o Nebi, či Pekle, chce to mať len ,,za sebou“..

    Človek, ktorému ,,ide“ karta, sa teší zo života, ako dieťa, ktoré vytlačilo do šerblíka hnedý pozdrav tela a je si vedomý, že dosiahol svoj vrchol,
    pretože všetci okolo sú nadšení a on pre ,,to“ neurobil nič, len vhodne, teda v pravý čas potlačil…

    Záver: Ľudia v nevedomosti sú blahoslavení, lebo si neuvedomujú, že prichádza niečo, čo s nimi zamáva , raz a navždy…..

    V tomto prípade je ,,nevedomosť“ závidenia hodný stav ,,mysle“…

    Vendo, keby si si mohol vybrať, volil by si posledné hodiny v nevedomosti, alebo v plnom prežívaní stavu posledného zbohom?

    Teraz neriešim ,,hanebné“ umieranie v nemocnici, keď je jednotlivec posratý a pošťaný a ešte aj hodený len tak do kúta nemocničnej miestnosti…

    Ozaj a dokáže človek blížiacu sa smrť aj predvídať? Niektorí románoví hrdinovia to , že sa blíži smrť, tušli už aj pár dní, pred oným ,,koncom“. Vezmime si takého červenokožca Winetua, ten počul kostolné zvony už cca týždeň pred
    ,,odchodom“ a nebol ani kresťan-katolík…

    1. Nevím, jak často jste pobýval, jako lidový psycholog s umírajícími lidmi. S těmi, kteří byli upoutáni na lůžko, odkázáni na krmení, v horším případě na umělou výživu, na pomoc při vyměšování, na osobní hygienu, na natírání proleženin. Ale hlavně, jak mnoho času jste strávil v hovorech s nimi, pokud jich byli ještě schopni a na komunikaci, ve které byste se jako lidový psycholog ptal na vše, co se takovému člověka honí v hlavě, samozřejmě se snahou mu i pomoci. Fakt je, že člověk umírá sám, i kdyby kolem jeho postele stálo dvacet příbuzných a známých.

      Musím opět kopírovat to podstatné z článku – co je to poznání. To proto, abych mohl něco okomentovat a pak Vám odpovědět na Vaši otázku.
      „„Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filosofické hledání Absolutní Pravdy – to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.““

      Umírající člověk, který získal v průběhu svého života toto poznání. Umírá v pokoře, beze strachu z následujícího. Skromnost v umírání? Kdo by chtěl umírat okázale, snad nějaký diktátor? Nenásilí, stavět se snad ve fyzické slabosti posledních dnů proti smrti? …..Tak bych mohl komentovat další a další pojmenování poznání.

      „Všechno ostatní je nevědomost“ Vy jste to vztáhl „jen“ k otázce smrti. Ano, i tak se lze dívat na poznání a nevědomost. Ale usilování o získání poznání se děje během života jedince a k celému tomu komplexu způsobu života, i tak se to dá nazvat, s výsledkem realizace poznání, dospívá takový hledající člověk postupně.

      Opustil jsem svoji cestu života v nevědomosti. Neumím proto odpovědět a nechci si to ani nijak představovat, co znamená „volit si poslední hodiny v nevědomosti“. Takto si otázku pro sebe nepokládám. Vědomost, jinak poznání, jak můžete číst z toho úryvku z Gíty, neznamená, že se vyznáte v astronomii, matematice, fyzice, chemii…..a dalších vědách zdejšího světa. Být v poznání, mít ho, značí to, jakým jste člověkem a jaký jste žil život. Alespoň já si to tak vysvětluji.

      Kdybyste měl zájem, dám Vám odkaz na mé předchozí články, kde popisuji něco ke smrti z hlediska mystické cesty. Mystik / kterým já nejsem / vlastně usiluje o poznání procesu umírání během života. Proces umírání mystika v jeho vědomém usilování o opakovatelný přechod do transcendentního vhledu jako získání vyššího stavu vědomí a „uvolnění“ duše do vyšších světů, ovšem s návratem, je popsán jako přímá zkušenost a není utajeno, jak tzv. smrt za života probíhá. A že i pro mystika přijde čas, kdy se do „odloženého“ těla podstata a princip života již nevrátí, to je zřejmé. Nikdo nežije věčně.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

      1. Někteří lidé, co mají zážitek tzv. klinické smrti uvádějí, že se jim promítnul celý jejich život. Bhagavatgíta k tomu uvádí :
        Bg 8.5 — A každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb.
        Bg 8.6 — Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.
        Význam těchto veršů předkládá Šríla Prabhupáda : Zde je vysvětlen proces změny stavu bytí v kritické chvíli smrti. Ten, kdo na konci života opustí tělo s myšlenkami na Kṛṣṇu, dosáhne transcendentální přirozenosti Nejvyššího Pána; není však pravda, že stejného transcendentálního stavu dosáhne i ten, kdo myslí na něco jiného. To bychom měli vzít na vědomí. Jak je možné zemřít ve správném rozpoložení mysli? Mahārāja Bharata byl vznešenou osobností, ale přesto na konci života myslel na jelínka, a proto se v příštím životě objevil v jelením těle. Sice si pamatoval své dřívější činnosti, ale skutečností zůstává, že musel přijmout toto tělo zvířete. Myšlenky, které člověk má během svého života, se samozřejmě hromadí a ovlivní jeho myšlenky ve chvíli smrti — tímto životem se tedy utváří příští život. Pokud někdo žije na úrovni kvality dobra a vždy myslí na Kṛṣṇu, bude moci vzpomínat na Kṛṣṇu i na konci života. To mu pomůže dosáhnout Kṛṣṇovy transcendentální přirozenosti. Je-li transcendentálně pohroužen do služby Kṛṣṇovi, jeho příští tělo bude transcendentální (duchovní), nikoliv hmotné. Zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare je proto nejlepší metoda, jak na konci života úspěšně změnit stav svého bytí.

        1. Jaromíre, díky za příspěvek.
          Po úvodním prvním „Útržku..“ mám záměr, a to jste vycítil, věnovat se pohledu na svět tak říkajíc za zády s Bhagavadgítou, s oporou v ní a její moudrost a pravdu. Vaše dnešní doplnění by dalo na samostatný článek.

          Ortodoxní křesťané, kteří by nepochopili i Vaše sdělení v citaci dvou veršů, mohou získat pocit, že jde o něco zcela jiného, než donesl Ježíš. Ale není tomu tak. V evangeliu Jana je toho mnoho z vedení Ježíše popsáno.

          Samozřejmě, že nemůžeme přeskočit žádným způsobem karmu, zákon akce a reakce, který hraje obrovskou roli v procesu konce – smrti u každého konkrétního jedince. Viz Zpěv II. sloky 50-51.

          Kdo dospěje k poznání, které v článku cituji, nevynechá tak nic a jeho součástí je pak i ta „trvalá a ryzí oddanost Mně,….“. Smrt člověka majícího poznání je něco jiného n ež v sloce uvedený opak-nevědomost!

          Díky ještě jednou za ujasňující příspěvek.
          Václav Žáček

  4. Vendo, napísal si:

    ……….Nikdo nežije věčně.

    Táto veta je naozaj PRAVDA, rovnocenná s Pytagorovou vetou. Ja doplňujem, že našťastie ,,Nikdo nežije večne“. Dokonca ani dvojpätinový Žid Lenin, nech sú mu steny Mauzólia ľahké, hoci si to pár zarytých súdruhov aj želalo. Lebo on bol TEN, čo stvoril GULAGY a iné áreštoviny pre nepohodlných , pre vtedajšiu moc.
    A že vraj prvým jeho dekrétom bol Dekrét o miery. Túdle nudle. Bol to Dekrét o premenu Sibíry na Peklo na Zemavajci.Však nostalgia za Lenou sa mu stala až mániou…

    Myslým si že onen súdruh zlikvidoval len v samotnon Sovietskom Rusku viac, ako jeho Preded, ten vymyslený masový vrah Hospodin. Rozdiel medzi súdruhom Leninom a Hospodinom je v tom, že ten druhý to robil len v Biblii a len teoreticky a ten syfilitik aj reálne splu aj s jeho nástupcom na ,,stolci“, s oným Džugašvilim….

    Bože môj, kde som sa to zase prepracoval???

    Ale ako vieme, želania, túžbičky, modlitbičky, sú len záchvevom tej časti mysle, ktorej chýba výkonný orgán a preto sú väčšinou nezrealizovateľné. Upozorňujem, že nesrealizovatľné sú aj ,,kolektívne“ prosbičky, modlitbičky, ani za použitia ,,Osvätenej to vody“.
    Ak by sa predsa len niečo splnilo, je to ,,náhoda“, štatisticky vyčísliteľná. Vzorec nájdeš u Uja Gúgela…

    To je ten Ujo bez tej dlhej šedivej brady a motá sa niekde v Sieti Internetu…
    Niektorí si ho predstavujú, ako brata od Hospodina, lebo vraj naozaj všetko vie , všade už bol, všetko už videl, všetko už počul, všetko… a je mysliteľné že už nikdy NEZOMRIE, lebo taký ,,neživý nápoveda“ je na nezaplatenie a je k 
    dispozícii 24 hod denne, skoro zadara. Je to ako ten Aladinov kamarát. Myslým teraz na toho GIN-a v tej zazátkovaj fľaši.Samozrejme s dovetkom, kým bude Internetová sieť a ľudstvo , ktorého ,,HO“ stvorilo . Ľudstvo s rukáma, noháma a údami, nie z hliny, ale z mäsa a kostí a iného odpadu….

    1. G.Noho, na nic se neptáte a ve stylu Vám vlastním komentujete téma. Ovšem po okraji, po povrchu.

      Vaše názory a vývody Vám neberu, ale jestli si za nimi stojíte, jestli to nemá být jen ukázka Vašeho humoru, optám se na něco. Píšete: „Myslým si že onen súdruh zlikvidoval len v samotnon Sovietskom Rusku viac, ako jeho Preded, ten vymyslený masový vrah Hospodin.“
      Preded, to je česky praděd? Pokud ano, tak Praděd – Hospodin měl syna, ten byl Dědem a tento Děd měl syna a ten byl Otcem. Můžete v té Vaší časové posloupnosti dosadit tato chybějící jména, tedy po Hospodinovi? A nebo ještě tato posloupnost nenastala a Vy stále jen cítíte – víte jen o existenci Hospodina, jako Praděda?

      Díky

      Václav Žáček

  5. Vendo,

    načapal so ma, ako strážca toho zlodeja čerešní. Ano, vloudila sa chybička, ,,to “ ten súdruh ,,preklep“.

    Je to ,,ON“ Praded . Ale je to pomenovanie fiktívné, lebo Hospodin je ako morský labyrintovec, nemá rozmnožovacie ústrojenstvo, nemá ni oka, ni ucha, ni klutofibrináciu , pretože žije len v hlavách ,,bigotov“. Nevidieť ho ani našich predražených guberniálnych CT-čkach….

    Ako hovorí klasik, ,,vymysleného Netvora“ ani kladivom , ni postrekom nezabiješ. Jedine osvietenie spojené s osvetlením hubí týchto zavrtávačov do mozgových závitov postihnutých…

    Ale vyháňanie Hospodina z hláv je veľmo náročná téma , momentálne som nie mentálne dobre naladený. To vysoké ,,c“ nie a nie vylúdiť…

  6. V druhé části článku uvádí autor odkaz na „Násilí v Bibli“. A že je ho tam, ať již z jakýchkoliv důvodů dost, že?
    Dnešní člověk nad touto minulostí mávne rukou; proč ne. Asi cítí, že se ho to netýká. Rád bych, jako již důchodce na prahu sedmdesátky napsat, že týká. Dnes může být násilí za horama, tedy dalek, ale zítra může být i zde. Ve jménu…..? To je celkem jedno.

    Dnes jsou tomu dva roky, co násilí na civilistech v zemi, kde náboženství, jedna z křesťanských církví, je dosti silné. Myslím si to. Oděsa – Ukrajina. Mezi mrtvými, ale i útočníky a vrahy určitě byli i věřící. A jen proto, že někteří věřící vyznávali jiný jazyk, hlásili se k ruštině, museli zahynout.
    Násilí s nějakým náboženstvím na rtech se děje dál a dál. Pozor na to.

    http://www.czechfreepress.cz/uvadime-videa/ukrajina-dva-roky-od-udalosti-na-majdanu-a-v-odese.html

  7. V sobotu jsem byl v matičce našich měst, v Praze.
    Na Václavském náměstí, na rohu s Vodičkovou ulicí stála dvojice silně ozbrojených vojáků a kontrolovala podezřelé lid. Asi jo? Zrovna, když jsem šel kolem „zadržela“ dva mladší muže s tmavší pletí,s tmavými vlasy a něco u nich kontrolovala.Inu, nebezpečí cítíme již i tady? V okruhu 50ti metrů bych odhadl, že tam bylo tak na třista lidí, takže místo pro následky výbuchu jako dělané.

    Ráno jsem našel tento titulek článku na Britských listech, ale článek se mi nezobrazil :

    HRW: Protiteroristické hlídky v Praze „nemají co dělat“, tak „terorizují nevinné chodce“ – See more at: http://www.blisty.cz/art/82128.html#sthash.0MviPDIt.dpuf

    Myšlenka tohoto titulku je však dosti závažná. Jen dva pohledy. Tisíce návštěvníků Prahy, a opravdu je to Babylon jazyků, vidí, že i naše metropole se děsí případných útoků. Druhý pohled – kontrolují jen „arabské“ typy lidí? Dva mladí chlapi, již v letních tričkách, na těle neměli výbušninu. Osahávají i muslimky?

    V první třetině 21.století, kdo by to řekl, že náboženský podtext bude znepokojovat, bude i příčinou možného násilí? Nabízí se otázka, kdo neustále v lidech, těch i těch, živí, a v jakém zájmu, tento přístup k lidem, obyvatelům planety?

    To násilí v Bibli je z oblasti mýtů, pak ale i z doložitelné historie. I ten Hospodin k němu nabádá, podle sestavovatelů jednotlivých kapitol Bible. A v jakém zájmu?

    Pěkný den.
    Václav Žáček

  8. Podíval jsem se až dnes na odkaz – stránky OSEL. Neznal jsem je. Doba vytváření židovské víry byla zřejmě obtížná; z otroctví přijít jako vyvolený národ a prosadit tuto vyjímečnost u těch ostatních – nevyvolených. Jak moc objektivní asi byl tento národ a podle jakých kritérií? Vím, že je to blbost – proč by měl nepatrný človíček chtít vědět nějaká kritéria od Hospodina?

    Co je v odkaze „násilnosti“ z Bible popsaných hrůz:

    Smrt za uhození rodiče
    Exodus 21:15 Kdo uhodí svého otce nebo matku, musí zemřít. – má nejasnost – ano, to „musí zemřít“ platí pro všechny lidi vždy, ale již se nepíše, jestli je za to zbaven života dříve, před přirozenou smrtí, tedy např. popravou ?

    Smrt čarodějnicím
    Exodus 22:17 Čarodějnici nenecháš naživu. – nejasnost – bylo to zbavení života jen na libovůli toho, kdo nějakou paní označil jako čarodějnici a tak konal podle 22:17? A co čarodějové?

    Zabij lidi, pracující o sabatu
    Exodus 31:12-15 Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, bude vyobcován ze společenství svého lidu. Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít. – poznámka – ještě že nejsme židovský stát vyznávající Bibli svatou- to by muselo zemřít prodavačů v obchodní síti,pracovníků u benzinových pump, pracujících lidí na chatách a chalupách, topičů v kotelnách, lékařů a zdravotních sester…..atd..

    1. Myslel jsem, že již tu diskuze skončila. Je měsíc lásky, ale mnoho lidí na to nedbá. Stále se lze dozvědět novinky o zabíjení. Krve teče v malých i větších válkách dost a dost. A bylo tomu tak i v šeré minulosti. Ty násilnosti z Bible, mýty či legendy, by šlo rozebírat hodně dlouho. Ale již se tu čerstvě objevily nové „Útržky….“ a hledání souvislostí může pokračovat.

      Nemohu to nijak dokázat, jde prostě o můj vnitřní pocit. S vědou se rozvíjí i pokrok ducha. I když to tak někdy nevypadá. Věda je ale více „vidět a slyšet“, protože v ní hraje roli i bohatství, sláva, peníze a ego. Pokrok ducha je zcela opačný. Pohybuji se mezi lidmi a není náhoda, že se setkávám s takovými, kteří sice mohou užívat pokroky vědy, ale jejich hlavní zájem je o duši, o život, o jeho podstatu.

      Svět je světlo a život. Neprobádané síly, někdo by řekl energie. Stále v akci, navzájem na sebe působící. Ale to jsou jen síly a energie z naší – fyzické oblasti. Alespoň tak si to většina i vědců myslí. Jak moc je to realita, to si každý může vyhodnotit. Dnes tu jsme, zítra ne. A co je to, co není zjištěno. Co drahé věděcké aparatury zkoumají ve vesmíru nebo v hlubinách hmoty. Ale stále jde jen o hmotu / v příštích útržcích se tomu budu věnovat /. Sám život je cosi více než mechanismus, náhodně slepený nevědomými silami. Není to ani nějaká protoplasma, jednající pouze na základě nějakých chemických reakcí a působení elektrických napětí. Dokonce si myslím, že život je něco více než mechanismus, nějak náhodně slepený. Nějaká akumulace buněk sestavená nějakým přirozeným výběrem, která zachovává posloupnost, kdy přežívají jen ty nejsilnější. Život jde vpřed. I když jsou místa, kdy překonává překážky. Je to vše vývoj. Ta moudrá kniha Bhagavadgíta, když ji čtu asi po třetí, mi má stále co říci. Proto se ji věnuji. To násilí z Bible jen dělá úvod tomu, co bych nazval Negativní síla, jako důležitý účastník procesu tvorby, která byla dána samotným Bohem. A z jakých důvodů ta Negativní síla působí tak, jak ji známe? To je předmětem /částí / poznání. A jak se od ní odpoutat – to je totéž.

      Mějte se hezky, pane Luboši. Doporučuji opustit judaismus, náboženství Abrahama, Izáka a Jákoba a příběhy násilí v Bibli. I jejich město Ur je dnes ruina, byť archeologicky zajímavá.

      Václav Žáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017