mapa stránek || vyhledávání

Útržky k zamyšlení… (4.)

Minulé „Útržky….“ jsem končil otázkou – „Dá se tedy vražda vždy ospravedlnit?“ Takto přímo položené otázce předcházel ale nějaký text s informacemi a úvahami, které mě k ní dovedly. O hledání odpovědi se dnes pokusím a zapojím tam tu „démonickou složku lidské bytosti“.

vrahČlověk moudrý je vrcholem stvoření. Sám si tuto formulaci vymyslel a není na planetě bytost, která by mu podala důkaz, že tomu tak není. Jsou sice tvorové, kteří disponují větší fyzickou silou, dokážou rychleji běhat, mají mnohem lepší sluch, zrak či čich. Kdo má však intelekt, schopnost uvažování, obrazotvornost, svědomí a paměť a nakonec schopnost dedukce, indukce, řeči a možnosti vyjadřovat své myšlenky písmem, někdy i s jedinečným darem tvorby překrásných hudebních či jiných uměleckých děl? Jen člověk, a prý to zní hrdě! To vše by mohlo u některého člověka vzbudit pocit nadřazenosti či výjimečnosti nad ostatním životem? Než se dostanu k dnešnímu hlavnímu tématu – démonické složce lidské bytosti – je ještě potřeba nanést vztah živé bytosti a prostředí s existujícím propojením. Bhagavadgíta k tomu říká ve zpěvu 13., sloce 22. toto:

„Živá bytost žije v hmotné přírodě a užívá jejich tří kvalit. To je způsobeno jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních formách.“

Ty tři základní přírodní síly, které poutají nesmrtelnou duši ve zhmotnělém stavu, jsou Sattva – čistota jako dobro, Radžas – činorodost jako princip vášně a Tamas – temnota jako žitá nevědomost. Je možná dobré si uvědomit toto; kdo užívá tyto kvality a jejich nesčíslné možnosti kombinací, které se pak projevují v povaze lidské bytosti. Ta pak určuje i třeba „jen“ tíhnutí více k dobru či více ke zlu. Je to to božské Já, duše? A nebo je to duše doslova svázaná pouty ke světu přes svoji mysl, nástroj, který může, spolu se smysly, získat nad ní v tomto světě dominanci? A tak již není pro pozorného čtenáře takovým problémem přenést se k podstatě člověka s vlastnostmi a charakterem až démonické bytosti.

Na počátku 16. zpěvu Bhagavadgíty jsou uvedeny transcendentální rysy, které patří lidem s božskou povahou /sloka první/:

„Neohroženost, čistota srdce, vytrvalost ve cvičení a vědění, velkodušnost a dokonalá vláda nad smysly, oddanost, čtení svatých písem a sebekázeň, trpělivost, pravdivost, jasný klid, sebezapření, mírumilovnost, soucit, laskavost, pokora, pevné předsevzetí a neznalost škodolibosti a závisti, velkomyslnost, statečnost, čistota a přátelskost…“

Lze si při jejich čtení lehce domyslet, že tyto rysy tíhnou svým významem a působením k dobru, a to je logicky nutnou výbavou i k možnému osvobození se, jako přechodu do úrovně vyššího vědomí.

Co však je tím zlem a co ukazuje na člověka, který k němu tíhne a kde se to „špatné“ vůbec bere? Je to především kombinace těch tří předešlých sil s výsledkem, který bývá pojmenován v charakteristikách démonické povahy člověka. Ve sloce čtvrté téhož zpěvu se píše:

„Pýcha, povýšenost, ješitnost, hněv, hrubost a nevědomost jsou rysy osob s démonskou povahou.“

Mohu posuzovat člověka, jenž je pyšný, jedná povýšeně, je ješitný, snadno vzplane hněvem, ze kterého pak vzniká hrubost provázející vztahy k životu, jako člověka s pozitivním vztahem k životu? Určitě ne. Gíta, jako geniální kniha s nabídkou podrobného rozboru morálky a etiky, vysvětluje pak zcela jednoduše ty vlastnosti, kterými vládnou bytosti démonické. Ta nevědomost je dána třeba jen tímto jednoduchým sdělením /volně podle zdroje „Bhagavad-Gíta, taková jaká je“/:

„Démoni a jejich nevědomost? Nevědí, co se má a co se nemá dělat. Neexistuje u nich čistota, náležité chování ani pravda. O tomto světě tvrdí, že je neskutečný, že postrádá základ a zpochybňují vládu Boha. Pohlavní touha a chtíč stojí prý jako příčina jeho vzniku. Tyto mylné závěry je dovádějí k tomu, že neznají sami sebe, postrádají inteligenci a jejich směřování vede k neprospěšným, až strašným a zničujícím činnostem, které je v jejich nevědomosti vedou k cíli s projevem zničení světa. Jejich chtíč po pomíjivém bohatství, po vztazích, které narušují soužití lidí, je přivádí k pýše nad sebou samými a často podléhají i falešné slávě. To vše je však iluze, kterou nemohou poznat, protože nemohou rozeznat pravé od falešného. Žijí v nečisté práci a přitahují je pomíjivé věci, jež považují za cenné. Cítí jako prvořadou nutnost uspokojovat smysly.“

Velmi mne svrbí prsty na klávesnici a chtěl bych tu uvést vzácná slova, jež použil Ježíš Kristus, když charakterizoval takové lidi. Ale zpět, jsem u východního učení a nechci nic na sebe nikterak roubovat. V pojetí vývoje světa podle principů vzácného moudra staré Indie, mimochodem před Ježíšem působícím tři tisíce let předchozího ne lehkého vývoje, má velký význam kupříkladu AHINSA – což značí, že člověk nemá právo „pozastavovat“ vývoj žádné živé bytosti. Jinými slovy, ubližování, které dojde až k zabíjení, brání vývoji.

Podbízí se otázka, zda jsou lidé, jež jsou arogantní a třeba i pyšní na své vzdělání, rozčilující se doslova kvůli malichernostem a mluvící hrubě, čistí? Jedno z důležitých přikázání křesťanského světa říká – miluj bližního svého jako sebe sama a to, co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň žádné živé bytosti /volně/. Démonická složka člověka však nežije podle tohoto přikázání. V čem je důkaz? Zamyslím-li se nad působením této démonické složky, tak kdykoliv může vypuknout ta nejstrašnější válka se zbraněmi tak ničivými, které tu ještě ve známé historii nebyly. Zbraněmi přinášejícími zhoubné nemoci, otrávení planety či její devastaci důsledky nukleární ničivé síly. Zbraně ale vlastní vyznavači mnoha náboženství, kteří ve svých kulturách vytvářejí zdání prosazování míru. Jsou to však síly démonické v každém z nich a účelem použití jejich zbraní není přece nutnost zajistit světový mír pro všechny. Démonické bytosti jsou proti Bohu, popírají jeho existenci a jsou v zajetí tří hlavních nepřátel – chtíče, hněvu a chamtivosti. Často se můžeme pozastavit nad projevy člověka v tomto zajetí a přímo se i nabízí otázka, zda má takto konající člověk vůbec nějaké svědomí. Ten, který kupříkladu vědomě lže, prosazuje svůj egoistický zájem a je schopen pro naplnění nějakého svého nízkého cíle i zabít.

Uvedu ještě vysvětlující citát z „Knihy o duchovní chudobě“.

„Když se Lucifer ukázal ve své přirozené kráse, jak jej stvořil Bůh, byl zcela ušlechtilou bytostí. Když však lpěl na svém já a když sám sebe a svou krásu považoval za své vlastnictví, padl, a z anděla se stal ďáblem. To se stalo také s člověkem. Zůstane-li sám v sobě a považuje sebe a svou krásu za své vlastnictví, padne a stává se ďáblem místo člověkem.“

A jsem u samotného závěru, jemuž předcházelo velmi stručné objasnění působení démona v lidské bytosti podle moudré knihy Bhagavadgíty.

V „lidském“ kodexu práva a k pochopení  pojetí spravedlnosti se podle zdroje Wikipedie vraždou rozumí zločin spáchaný člověkem na jiné lidské bytosti, jenž způsobí smrt bez právního ospravedlnění (resp. v širším pojetí bez morálního ospravedlnění) a je vykonán s úmyslem zabít. Vražda se tak, podle mne, nedá nikdy ospravedlnit.

Příštím tématem bude téma transcendentálního poznání, kterému se citovaná perla mezi posvátnými knihami věnuje. V mém vlastním pojednání k mystice a v dalších článcích věnující se józe jsem již toto téma dříve naznačil, ale stále lze nabídnout nové a nové pohledy. V dnešní Indii je velmi populární práce významného vědce Lékh Rádž Puriho, který byl profesorem na Paňdžábské univerzitě v Láhuru. Ve svém díle, které má kořeny nejen v poznání zkušeností mystiků z dávné minulosti, ale i z jeho současnosti i vlastní cesty, přináší jeden významný logický závěr. Hledač pravdy může mysticismus pokládat za duchovní cestu. Jako třešničku na dortu a současně i jako možnou pozvánku k dalšímu dílu mých „Útržků…“ cituji od tohoto vědce ducha:

„Mystikové transportují naší duši z nejnižšího a nejhrubšího hmotného stvoření do oblasti čisté duchovnosti; odvádějí nás z iluzí a temnoty jevů do světa absolutní reality. Přinášejí tak nejvyšší dobro podstatě a esenci naší bytosti, naší duši, dobro, které je trvalé a věčné.“

 

Václav Žáček /Venda/
(zdroje uvedeny v textu + další z poznávání „Jógy slyšitelného životního proudu“)
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 5
Print Friendly, PDF & Email

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2024

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Tento web používá jen nezbytně nutná cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení.

Odkazy:

Slunovrat Agentura BYTÍ Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Česká Konference