Útržky k zamyšlení… (5.)

V pátém pokračování „Útržků….“ začnu, z pohledu Bhagavadgíty, netradičně. Bude to uvedením dopisu neověřeného autorství od slavného Alberta Einsteina, který napsal své dceři. Neumím, možná se mi ani nechce hledat na internetu, zda je to opravdu jeho dopis. Prostě se objevil na internetu a má „svůj život“. Představa, ve které slavný otec píše své dceři a myslí přitom na budoucnost v souvislosti s láskou i vědou, je však pro mne zcela fascinující. A také se tento slovutný vědec dostal z oblasti svého vědeckého zkoumání hmoty a energií na „led“, který pro někoho může zavánět imaginací až neslučitelnou s vědcem tohoto formátu. Ale říkám si; jestli je to Einsteinův dopis, je zřejmé, že milující dceři chce zrovna toto své poznání sdělit.

POZNÁMKA ADMINISTRÁTORA: Dopis je s největší pravděpodobností podvrh. Blíže k tomu např. tento odkaz (v angličtině).

Dopis pro Lieserl Einstein:

Když jsem navrhl teorii relativity, velmi málo lidí mě pochopilo a to, co odhalím a přinesu lidstvu, teď rovněž koliduje s nepochopením a s předsudky světa.

Žádám tě, abys chránila dopisy, jak dlouho bude nutné. Roky, dekády, dokud se společnost nevyvine na takovou úroveň, aby akceptovala to, co vysvětluji níže.

Existuje extrémně mocná síla, pro kterou zatím věda neobjevila formální vysvětlení. Je to síla, která zahrnuje a řídí všechny ostatní síly a dokonce je obsažena ve všech fenoménech, které operují ve vesmíru, ale přesto jsme ji nedokázali identifikovat. Tato univerzální síla je láska.

Když vědci hledali sjednocující teorii vesmíru, zapomněli na nejmocnější, nespatřenou sílu. Láska je světlo, které osvětluje ty, co ho dávají a dostávají. Láska je gravitace, protože způsobuje, že jsou někteří lidé přitahováni k ostatním. Láska je síla, protože násobí to nejlepší, co je v nás a dovoluje lidstvu nevyčerpat se svým slepým sobectvím. Láska odkrývá a odhaluje. Pro lásku žijeme a umíráme. Láska je Bůh a Bůh je Láska.

Tato síla vše vysvětluje a dává životu smysl. Je to proměnná, kterou jsme příliš dlouho ignorovali možná proto, že se lásky bojíme, jelikož je to jediná energie ve vesmíru, jíž se člověk nenaučil podřídit své vůli. Abych lásku učinil viditelnou, jednoduše jsem zaměnil hodnotu ve své nejslavnější rovnici. Pokud bychom namísto E = mc² akceptovali, že energie k vyléčení světa může být získána skrze lásku násobenou čtvercem rychlosti světla, došli bychom k závěru, že láska je nejsilnější existující silou, protože nemá žádný limit.
Po selhání lidstva ve snaze kontrolovat ostatní síly vesmíru, které se tak otočily proti nám, je velice urgentní, abychom sami sebe naplnili jiným druhem energie…

Pokud chceme, aby náš živočišný druh přežil, pokud chceme najít smysl života, pokud chceme zachránit svět a každou živou bytost, jež ho obývá, láska je jedinou odpovědí.

Možná zatím nejsme připraveni postavit bombu lásky, zařízení dost silné na zničení veškeré nenávisti, sobectví a chamtivosti, na zničení vlastností, které devastují planetu. Nicméně, každá individualita s sebou uvnitř nosí malý generátor lásky, jehož energie čeká na vypuštění do světa. Pokud se naučíme tuto vesmírnou energii dávat a dostávat, drahá Lieserl, potvrdíme tak, že láska zvítězí nad vším, je schopná přesáhnout všechno a nic, protože láska je kvintesencí (podstatou) života.

Hluboce lituji své neschopnosti vyjádřit to, co je v mém srdci, jež pro tebe tiše bije po celý můj život. Možná je už pozdě se omlouvat, ale protože čas je relativní, potřebuji ti říci, že Tě miluji a díky tobě jsem dosáhl k ultimativní odpovědi!

Tvůj otec Albert Einstein

Po tomto úvodu navazuji na předchozí čtvrté „Útržky…“, kde jsem naznačil, že příštím tématem bude téma transcendentálního poznání, kterému se citovaná perla mezi posvátnými knihami, Bhagavdgíta, také věnuje. Když se však ještě na okamžik vrátím k dopisu A. E., rád za sebe konstatuji, že tento vynikající učenec měl (zřejmě) vjemy pocházející z nadvědomí a ty v jeho případě nepotlačovaly v žádném případě funkci dobře fungujícího rozumu, ale naopak přinášely inspiraci pro pokrok vědy, jejímž byl reprezentantem. Důkazem pro mne jsou i myšlenky, které by leckterý ryzí materialista otloukl A. E. o hlavu, ale se kterými já naopak pokorně souhlasím. (Pro představu o tomto vědci – jeho životopis zde: http://zivotopis.osobnosti.cz/albert-einstein.php.)

Ve Zpěvu 14. se Bhagavadgíta věnuje třem kvalitám přírody, silám, které ji spoluvytvářely. A protože člověk není nad přírodou, vytvářely i jeho existenci (vřele doporučuji k samostatnému studiu). V posledních slokách je pak uvedeno, jak se u člověka projevuje transcendentní úroveň poznání – povznesení. 21. sloka nabízí otázku Ardžuny, který se Pána ptá:

Podle čeho se pozná ten, kdo se povznesl nad tyto tři vlastnosti? Jak si počíná a jak je přemáhá, Pane?

(Ty síly, tady vlastnosti či kvality a jejich pojmenování jsem mírně objasnil v předchozích „Útržcích“.) Jinými slovy, jak se pozná ten, kdo za života překonává hmotné kvality a dostává se do transcendentní úrovně? Někdo by mohl namítnout, že bytí v úrovni Nejvyššího vědomí musí nutně předcházet zvládnutí nižších procesů, kupříkladu úrovně podvědomí nebo alespoň tělesnosti v nižších čakrách fyzické existence. Nemusí. Myslím si to proto, že stoupá-li někdo na horu, nemusí jeho výstup začít nutně u úpatí, nevrací se k bodu nula, ale svůj výstup začne tam, kde se nachází, ve stavu uvědomění si své cesty. V dalších slokách Pán Kršna odpověděl:

22. Vznešený odpověděl: „Přemáhá je ten, potomku králů, kdo netouží po výhodách Čistoty, ani po plodech Činorodosti, ani po ovoci klamu zplozeného Temnotou a nemá je ani v nenávisti.

23. Přemáhá je ten, kdo se od nich odvrací, a přece si je vědom jejich hry, kdo nalézá v sobě sebe sama a nikdy nekolísá.

24. Přemáhá je ten, kdo pohlíží stejně na radost jako na bolest, stejně na kámen jako na hroudu zlata, stejně na chválu jako na hanu a kdo je stálý v náručí lásky či v opuštěnosti samoty.

25. Přemáhá je ten, kdo je stejný ve cti jako v potupě, stejný k příteli jako k nepříteli a kdo není nutkán k ziskuchtivým činům. Věz, že takový člověk se opravdu vyprostil z vlivů tohoto světa!

Slovy výkladu podle „Bhagavad-Gíty taková jaká je“ je adept v transcendentálním postavení tím, který necítí k ničemu a nikomu žádnou nenávist a po ničem nedychtí. Komplex bytosti, vtělené do hmotného těla člověka, je pod vlivem jedné ze tří kvalit /sil/ přírody. To je zákon stvoření. Oproštění se od tohoto vlivu nastává až po opuštění limitujícího těla. Velké štěstí má tedy člověk, který se již za života v těle dostává ke službě Pánu, tím se učí stavu a prožitkům, které přicházejí až po smrti. Pro většinu lidí je vědomí a mysl zaměřena na hmotné tělo a jeho nesčetná přání po smyslových prožitcích. Vlastní já, oživující podstata – duše – se v transcendentnu ještě za života vymaňuje z nežádoucích vlivů a vášní a je osvobozena. Tyto citované verše mohou být zájemcům o duchovní cestu celkem jasné; říkají a objasňují vše podstatné. Končí pak jednoznačným… „Věz, že takový člověk se opravdu vyprostil z vlivů tohoto světa!“ O tomto vyproštění se by šlo opravdu popsat další a další stránky. Ať je to boj s myslí, snaha o potlačení destruktivních vášní či žití takového života, který vytváří karmu v již jen nepatrném budoucím působení.

Ještě ve stejné souvislosti vzpomenu slavného Inda, který žil v minulém století – od vědce jménem Lékh Rádž Puri – který vysvětluje TRANSCENDENCI MYSTICISMU.

„Pro mystiky je skutečný jen Bůh, vše ostatní je neskutečné. Je to jen a jen ON, který se projevuje v mnoha formách a podobách, ale tato mnohost je iluzorní. Realita je jedna, jediná, samotná, neanalyzovatelná, nedělitelná; je nejvyšším duchovním vědomým Bytím.“ /z knihy „Duchovní cesta mysticismu – I. díl“/

Je vždy jen pokusem vtělit do slov to, co skuteční mystikové vidí ve svém duchovním transportu. Tato duchovní zkušenost je ve skutečnosti zcela absolutně transcendentní a nemůže být proměněna ve slova. Existuje konečný bod duchovního vzestupu a mystici jej popisují jako oceán absolutního blaženství a krásy. Co si ale pod tím představit? Slavná Bhagavadgíta nabízí nejdůvěrnější poznání a také i Jeho bohatství, které je Synem sdělováno a dáváno nám, lidem. Je to však jen a jen kniha – byť spis plný moudrosti, etiky a morálky o tom, jaký má být člověk, jak jednat v tomto světě, jak postupovat k vyšším transcendentním regionům, k Bohu.