Útržky k zamýšlení… (6.)

„Přestávka. Sedám na kulatý kámen porostlý z jedné strany jakýmsi mechem. Dívám se na bažinu, která bude příčinou krátké změny směru v mém následujícím putování přes toto údolí. Jsem v chladné části lesa, ze které unikají a bublají v takovém oku tmavé vody i nějaké plyny a s nimi i zápach. Je tu cítit vlhká zem, půda není nijak hluboká a všude je mokro s prosakující vodou. Stísněnost prostředí umocněná porostem, který nepropouští téměř žádné paprsky slunce. Pak však po několika stech metrech klopýtavé chůze vystupuji nad tento les, po úbočí hory, sice kamenitém a porostlém křovinami, ale dá se tam nahoře vytušit změna k lepšímu. Žádné pohodlné putování to ale není. Kamenitá a klikatá stezka má své nástrahy, uklouznutí na uvolněném kamenu a je z toho rozbité koleno.

svetlo-tma-strom-nahledCesta vystoupá až na malé návrší, které však nabízí již naprosto jiný pohled. Před hodinou jsem byl ještě dole v tom neutěšeném tmavém pralese. Teď je jeho plocha zelená a vlnící se ve větru. Místy se blýská meandrující říčka a někde les ustoupí ostrůvku se skaliskem a mne neznámými rostlinami. Tam dole vládl, přiznám, nějaký smutek, ticho, ze kterého šel i strach. Pod nohama čvachtala špinavá voda, která pronikala i do těžkých bot. Tady výš po zdolání kamení je rozhled, záře slunce, po obloze plují bílé mraky a ve výšce krouží nějaký dravec.

Usedám mezi roztroušenými kameny, které pamatují snad i miliony let. Vyzouvám si mokré boty a ošetřuji si koleno. Již by se dalo uvažovat o postavení stanu i tady, ale můj časový limit tří hodin odpoledního pochodu nebyl ještě naplněn. A tak po krátkém odpočinku vycházím a po další hodině jsem až téměř na vrcholu bezejmenného kopce. Pod ním je taková kryté místo mezi dvěma balvany, kam se vejde můj plátěný přístřešek. Je natočeno k východu a tak i případný západní či severní vítr mne nechá v noci v klidu.

Slunce se za protějšími kopci již chystá zapadnout a s narůstajícím soumrakem přichází i zklidnění. Dole, kde jsem se necítil nijak dobře, je již asi tma, zeleň lesa se teď stala úplně tmavou až černou. Nad východní stranou je již vidět první čtvrť měsíce. Při malém ohýnku pak přicházejí myšlenky. Hlad mi zahnala bageta se sýrem a v ešusu již bublá voda na večerní meltu. Tma houstne a s ní je chlad citelnější.

V myšlenkách se objevuje přirovnání. Život člověka, který svým životem putuje. Pohodlná místa střídají ty problematické chvíle, trny a kameny střídá pohodlná cesta. Čvachtající voda pod podrážkou není nic příjemného, ale nic netrvá věčně. Po nějaké době je cesta zase pohodlná se šimrající trávou na lýtkách. Příroda usíná tak, jako končí někdy všem život a zase se druhý den probudí. Tak, jako se i nový život znovu narodí. Lehký spacák, karimatka a díky větší výšce neotravují ani komáři. Usínám s pravidelným dechem, který rovnám do slunečního vzorce. Funguje to zcela spolehlivě…“ /z mého deníku/

A ještě k doplnění. Kdysi jsem u jednoho mého dřívějšího článku použil tento příběh. Snad lépe řečeno, příměr, jako podklad k uvědomění si lidského údělu: …

„Žijete v nějakém bídném prostředí a bídné situaci. Máte nad hlavou děravou střechu chatrče na spadnutí, ve které máte navíc zimu, znáte jen špínu a hlad, na potkání vás některá skupina lidí, těch nadřízených, utiskuje, šikanuje, jste tím vším tělesně a duševně deptáni, tvrdá práce a odměna jen pro to mizerné přežívání a navíc celé dny nevidíte slunce, neznáte přírodu. A pak, najednou, někdo přijde a zařídí vám pobyt v prostředí, kde je vše úplně a diametrálně odlišné – pohodlné, voňavé a bezpečné bydlení se spánkem v čisté posteli, chutná a vydatná strava, krásní lidé kolem vás, jste bez existenčních problémů, nasloucháte hudbě, s nádhernou přírodou kolem a sluncem, které se spolu s vámi směje celé dny na váš nádherný svět a život bez jakýchkoliv existenčních starostí. A najednou je tu hrozná zpráva, že za pár dnů se vrátíte do toho předchozího, bezútěšného, studeného, špinavého a páchnoucího světa. Pochopitelně, že začnete přemýšlet a konat jakékoliv kroky k tomu, aby váš prozářený život mohl pokračovat – jen ne tu bídu a beznaděj!“

Labyrint světa a ráj srdceA tak si říkám – PROČ. Proč se takto děje, nejen v tom vymyšleném příměru, mimochodem, ne tak nereálném. Vždyť někdy jsi dole, někdy nahoře. Týká se to i nových a nových životů, které na cestě sbírání zkušeností lidská duše poznává. A zase jemné upozornění – neměnný zákon karmy – vše, co se každému z nás děje, má nějakou příčinu; žijeme v následcích.

Dostala se mi do ruky kniha „Labyrint světa a ráj srdce v jazyce 21. století“. Autor Jan Amos Komenský určitě patřil mezi obry lidského ducha, kteří se vtělili do našeho národa. Zanechal nám svým dílem velké dědictví. Asi ani nebudu s mým názorem osamocen, ale putování její hlavní postavy, Poutníka, je ryze mystickým příběhem. V úvodu autor sděluje čtenáři několik svých zásadních myšlenek:

„Každý tvor, dokonce i takový, který není obdařen rozumem, přirozeně tíhne k tomu, že si oblíbí příjemné a pohodlné věci a touží je získat. Tím spíše u člověka, do něhož byla vložena moc rozumu, se probouzí touha po dobrém a příjemném. A nejen že probouzí, ale také ho vede, aby nacházel ještě větší zalíbení v tom, co je lepší, příjemnější a pohodlnější, a dychtil po tom tím horlivěji. Z toho už odedávna vyvstala mezi moudrými otázka, kde a v čem by se mohlo nacházet nejvyšší blaho, s nímž by se lidská zákonitost plně spokojila, takže když by ho člověk svou myslí dosáhl, mohl a musel by v něm odpočinout a už by neměl co víc si přát.

Pokud bychom se tomu chtěli věnovat blíže, zjistíme, že pečlivé zkoumání, jak by měla být ona otázka vyřešena, probíhalo a probíhá nejen mezi filosofy, ale že i mysl každého člověka hledá, kde a jak dojít co nejplnějšího potěšení. A přišlo se na to, že téměř všichni lidé přitom utíkají ven ze svého nitra, a čím by uspokojili a upokojili svou mysl, hledají ve světě a v jeho věcech, jeden v majetku a zboží, druhý v rozkoších a potěšeních, jiný ve slávě a vznešenosti, další zase v moudrosti a v umění, jiný ve veselé společnosti atd., zkrátka všichni touží po vnějších věcech a v nich hledají své naplnění.“

Více jak patnáct století před myšlenkami Komenského byla sepsána v Indii Bhagavadgíta, která je právem nazvána jako bible hinduismu. Je plná i morálních a etických doporučení a podrobně je v ní žák Ardžuna poučen svým učitelem Kršnou o uspořádání světa a o člověku samotném.
K prvním myšlenkám J. A. Komenského jsem našel v Gítě něco, co s nimi, alespoň podle mne, významně koresponduje. Ze Zpěvu druhého, pojmenovaném jako „Cesta vědění“ jsou tyto verše (pro objektivitu je kopíruji v celém znění):

55. A Kršna odpověděl: „Člověk s pravou moudrostí odvrhuje od sebe všechnu žádostivost, kterou jeho mysl rozdmýchává, a nachází uspokojení ve skutečném Já, v čistém duchu.

56. Jeho srdce není dotčeno nepřátelstvím ani neprahne po štěstí. Takový člověk je oproštěn od žádostí, strachu a hněvu. Takový člověk je vpravdě mudrcem, jehož mysl došla pokoje.

57. Kdo není připoután k věcem a není potěšen dobrem, ani pohoršen zlem, získá dokonalou moudrost.

58. Jestliže jako želva, která stahuje nohy do svého krunýře, dovede i on cele odpoutat své smysly od toho, co je vzrušilo a rozdmýchalo, je pevně zakotven v poznání pravdy.

59. Lákadla smyslů nemají moc nad člověkem zdrženlivým, nezaniká však ještě zcela jeho touha… tu ztrácí teprve ten, kdo uzřel Nejvyššího.

60. Nevázané smysly, Ardžuno, dorážejí prudce i na mysl člověka moudrého, který usiluje o dokonalost.

61. Nechť je udrží na uzdě, nechť vloží svou důvěru ve Mne! Neboť spolehlivá je moudrost toho, kdo takto opanoval své smysly.

62. Myšlenka na nějakou věc rodí příchylnost k této věci. Z této příchylnosti se rodí touha a z touhy vášeň.

63. Vášeň rodí klam a klam rodí zmatek v mysli a ze zmatku mysli pochází nakonec zánik člověka.

64. Kdo ovládá sama sebe a ubírá se světem se smysly zkrocenými, kdo není spoután ani láskou ani nenávistí, ten vskutku dochází nezměrného klidu.

65. V tomto klidu je vyhlazen všechen zármutek, neboť mysl člověka, jehož srdce je klidné, brzy zakotví v bezpečí.

66. Člověk s myslí nestálou neví, co je rozjímání. Kdo nerozjímá, nezná klid a nezná-li člověk klid, odkud může očekávat štěstí?

67. Neboť srdce, které jde potulným smyslům v patách, odnáší rozum jako vítr plachetnici.

68. A proto, mocný bojovníku, věz, že ten, kdo zkrotil své smysly, kdo je odpoutal od světa, má mysl skálopevnou!

69. Co je nocí pro všechny bytosti, je bdělým dnem pro toho, kdo ovládá sebe sama. A co je pro ony bytosti bděním, není než nocí pro toho, kdo je osvícen.

70. Míru může dosáhnout jen ten, kdo se nenechá rozrušit nepřetržitými proudy žádostí, jež se jako mnohotvárné řeky vlévají do oceánu, který přesto ve svém základu zůstává nehybný – a nikoli ten, kdo se snaží vyhovovat svým žádostem.

71. Kdo se oprostil od touhy a všech žádostí a neříká „to jsem já a to je mé“, dochází, oproštěn od nepravého já, skutečného klidu.

72. Tento stav, synu Prthy, je vpravdě samým ztotožněním s Nejvyšším. Člověk, který dosáhl tohoto stavu, nepodléhá klamu, neboť kdo třeba až na samém konci života spočine v Něm, dospívá k věčné a svrchované blaženosti.“ /použitý překlad Bhagavadgíty Rudolfem Janíčkem z roku 1989; ke stažení na „uložto.cz“/

Ten, kdo se hlouběji zabývá skvostnými myšlenkami Gíty, v ní určitě nachází vše. Doporučuji i některé další Zpěvy, jako například:

Čtvrtý zpěv ~ CESTA OBĚTI
Pátý zpěv ~ CESTA ODPOUTANOSTI
Šestý zpěv ~ CESTA ROZJÍMÁNÍ
Sedmý zpěv ~ CESTA PRAVÉHO POZNÁNÍ
Dvanáctý zpěv ~ CESTA LÁSKY A ODDANOSTI Třináctý zpěv ~ CESTA ROZLIŠOVÁNÍ

Když se ještě podívám do knihy Komenského, mohu se jako důvod nelehké cesty poznání Poutníka v labyrintu světa dozvědět, že ho k tomu vedla jeho vlastní nestálost mysli. A i když šlo „jen“ o poznání světa, zjistil hned na počátku, že potřebuje průvodce. Otázkou by mohlo být, zda další průvodce Poutníka, Mámení, není tou démonickou složkou stvoření? Zajímavá je i kapitola XXIII. /str. 88 knihy/, kde si Poutník prohlíží hrad Fortuny. Hrad štěstí či úspěchu, po kterém většina lidí ve zdejších podmínkách života tak často touží.

Poutník si ale hned v úvodu povšimne, že brána, která vedla dříve do hradu a byla jedinou, je povalena a zarostlá trním a vede k ní příkrá a málo přístupná cesta. Jmenovala se příznačně – CTNOST! Nové zástupy lidí si postupně vytvořily ve zdech hradu nové brány. Jejich názvy jsou také příznačné – Pokrytectví, Lež, Lichocení, Nepravost, Lest, Násilí atd. a je celkem jisté, že přístup k nim nevyžadoval tolik námahy. Co tedy vyžadoval nový vstup do hradu štěstí, je zřejmé. Autor to vidí jednoznačně a již v 18. století, kdy Labyrint… psal bylo jasné, že člověk se od ctností odklonil.

I proto jsem na úvod zařadil můj list z deníčku, který si při mých cestách vedu. Lidé se ocitají v různých podmínkách a okolnostech svého života. Ten hustý, tmavý, vlhký les není tak chtěný, jako cesta po vrcholcích s výhledem, se sluncem. Zrovna tak nuzný život v chatrči. Každý touží mít se dobře. Filosofování s plným žaludkem, v komfortním bytě, to je pak velmi jednoduché.

Jan Amos Komenský popisuje v knize i moudrého krále Šalamouna. I ten si všímá marnosti i šalby světa. V úvodu celé knihy je citován Kazatel ze Starého zákona:

„Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.“ /1:14/

Na závěr. Deník z mé loňské cesty jarní přírodou pak pokračoval zápisem:

„Melta udělala svoje, ale já za přerušení spánku děkuji. Musel jsem v noci vyjít. Srpek Měsíce byl již pryč a nad hlavou, bez světelného smogu civilizace, se klenula obloha plná hvězd. Úžasný pohled. A tak mne napadlo, jak naše lidské snažení, honění se za chimérou, je špatné a nízké. Být pár stovek kilometrů nad planetou, uvidět slunce i Zemi, její barvy a necítit ten shon s lidským hemžením, snažením se, často i na úkor svého svědomí…“ (psáno u ranního čaje s paprsky slunce – dole byla ještě tmavá mlha)

 

Václav Žáček /Venda/
Labyrint světa a ráj srdce v jazyce 21. století… vydání v r. 2010, nakladatelství „Poutníkova četba“ Chlumec.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 6

27 komentářů

Přidat komentář
  1. „A tak si říkám – PROČ. Proč se takto děje, nejen v tom vymyšleném příměru, mimochodem, ne tak nereálném.“

    ..odpoved..
    „A přišlo se na to, že téměř všichni lidé přitom utíkají ven ze svého nitra, a čím by uspokojili a upokojili svou mysl, hledají ve světě a v jeho věcech, jeden v majetku a zboží, druhý v rozkoších a potěšeních, jiný ve slávě a vznešenosti, další zase v moudrosti a v umění, jiný ve veselé společnosti atd., zkrátka všichni touží po vnějších věcech a v nich hledají své naplnění.“

    Zdravim Vendo,
    Diky za prinosny clanek. Labyrint sveta v jazyce 21.stoleti ani nevim ze byl vydan,diky zy typ.

    Fakt je,alespon v mem pripade,ze nejpokojnejsi chvile zazivam ,kdyz rano vyjedu na kayaku a pak na nejakem klidnem miste se natahnu a pozoruju mraky nad sebou,to pak citim klid a mir ,to jsou chvile kdy se pohrouzim do sveho nitra. A nebo kdyz clovek jen tak sedi/lezi na plazi (nebo u reky,v lese,apod.) .To jsou uzasne chvile klidu a bezstarostnosti.
    Umet si zaridit zivot tak,aby takove chvile zazival clovek casteji .To je docela tezka vec v dnesnim uspechanem svete. Ale diky i za tech par chvilek vnitrniho klidu,kdy ma clovek i nachvili moznost tzv. vypnout.

    Hezky a nicim neruseny vikend vsem

    Mart’as

  2. ad-Umet si zaridit zivot tak,aby takove chvile zazival clovek casteji .

    Takové chvíle nejde zažívat bez vnitřního klidu, bez ovládnuté mysli. Mysl, která se zaobírá např. pomstou, nenávistí, odvetou, závistí, lhaním, podvodem, krádeží, nevěrou, sobeckostí,….., ta se nikde v klidu „nenatáhne“. Ta pak řeší, plánuje, chystá a zvažuje a o cestě do nitra, ke stažení pozornosti do tísrá tíl /třetího oka/, je zcela nemožné.

    Díky za přání. Víkend byl dobrý. Dnes se pokazilo počasí a tak jsem ráno byl na houbách. Za týden, když bude dost slunce, budou již i sladké borůvky.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

  3. Vendo, píšeš:

    ….Za týden, když bude dost slunce, budou již i sladké borůvky…

    Takto Ti to Vendo ,,svedčí“ viac, ako sa stále túlať medzi ,,hviezdami“ a loviť Duchov a skúmať, ,,ako rozmýšľajú Bohovia“ a prečo sa chrústy dožívajú
    ,,nesmrteľnosti“…

    Ano, to vedomie to je TO ,,perpetum mobile“, ktoré fyzici stále hľadajú a ono je to v každej našej hlave…

    1. Váš krátký komentář k závěru mé odpovědi Marťasovi mne přivedl na myšlenku Vám něco zajímavého doporučit. Znáte od Jacka Londona – Tulák po hvězdách?
      Nemyslím si, že bych se já toulal mezi hvězdami, lovil „Duchy“ a zkoumal, jak přemýšlí Bohové a proč se chrousti dožívají nesmrtelnosti. Ale prosím, Váš postřeh Vám nijak neberu. Asi knížku J.A.Komenského neznáte a možná Vás neoslovila ani Bhagavadgíta.
      Ty borůvky jsou fajn, že? Chcete o nich pod článkem v rubrice „Hledání světla“ diskutovat?

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  4. Vendo,

    úprimne, tú knihu ,,Labyrint Světa v jazyce 21. století“ naozaj nepoznám, ale určite by som si ju prečítal, keby som sa k nej dostal…

    Ano, knihu J. Londona: Tulák po hvězdách poznám a je to viac menej ,,rozprávka“ o väzňovi, ktorého dávali do ,,zvieracej kazajky“, ale vodomie mu vziať nemohli a tak sa MU túlala medzi ,,hviezdami“. Naozaj zaujímavá kniha…

    Lenže použil som prirovnanie ,,rozprávka“, pretože reálne človek nemôže vypustiť svoju ,,DUŠU“ , ako Džina z flaše , len tak mimo TELO a nechať ju poletovať a ONA má k tomu ešte aj tú schopnosť, že vidí, neviem už, či aj počula ale vnímala všetko okolo seba, akoby mala aj ,,receptory“ a vraj sa aj dobrovoľne vrátila do TELA, teda do tej virtuálnej fľaše…..

    Hotový ,,náboženský“ horor z Iného Sveta, odkiaľ je aj Protožidmi vymyslený Hospodin, jeho brat Satan a poletujúci poskokovia, tí anjeli, arcianjeli a ostatná dutokostná ,,bagáž“…

    A tie spomínanjé ,,boruvky“, už sa ne teším , keď dozrejú, ale musím byť aktívnejší, lebo Cigáni si na ne tiež brúsia svoje neumyté ZUBY, a keď sa vyroja do terénu, MNE, ani medveďom už nič nezostane…

    Tak nám Pán….

    1. K Vašemu „Lenže použil som prirovnanie ,,rozprávka“, pretože reálne človek nemôže vypustiť svoju ,,DUŠU“ , ako Džina z flaše , len tak mimo TELO a nechať ju poletovať a ONA má k tomu ešte aj tú schopnosť, že vidí, neviem už, či aj počula ale vnímala všetko okolo seba, akoby mala aj ,,receptory“ a vraj sa aj dobrovoľne vrátila do TELA, teda do tej virtuálnej fľaše…..“

      Tady je to, co nás v poznání dělí. Ta rozdělující stěna není žádnou bolestivou překážkou. Prostě – někdo chápe a ví tak, jiný zase jinak.

      A ještě. Vy asi myslíte pod označením „člověk“ ten pomíjející obal, tělo,že? Jak asi vidíte vztah člověk /Vaše jiné označení TELO / a DUŠE?

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  5. Pokud autor četl Labyrint od Komenského, tak musí vědět, že zde autor kritizuje i „věčné mudrlanty“ a esoteriky-Rosekruciány, jako i všechny náboženství (včetně tehdejší katolické církve)! Ráj srdce, jako i pravdu, život a cestu najde jen v živém Ježíši Kristu a ve víře v Něj.

    Domníval jsem se, že je to jasně pochopitelné, ale asi nikoliv…

    1. Ano, můj nadšený souhlas. To dílo Komenského jste četl a zamyslel se. O tom není sporu a patří Vám mé upřímné zvolání – sláva.

      V článku, v dalších „Útržcích č.6“ mi šlo ale o to poznat a tak i trochu srovnat to, co obě významná díla spojuje. Nevytrhl jsme či nevěnoval se primárně jen a jen Labyrintu….! Kritika rosekruciánského řádu či katolicismu? V kontextu doby sepsání Bhagavadgíty? Netroufal bych si nijak zpochybňovat skryté významy / kupříkladu mystiku, ezoteriku…./ doby značně předkřesťanské či západního křesťanství doby J.A.Komenského.

      O tomto díle Komenského byste však mohl sepsat samostatné pojednání a leccos z něj objasnit. Mnoha lidem by to možná pomohlo k tomu „jasně pochopitelnému“ a Vaše domněnka by se mohla změnit na vítaný fakt poznání a vnímání smyslu přečteného.

      Pěkný den a díky za reakci.
      Václav Žáček

      P.S.
      „Žij blaze, milý křesťane, a Průvodce světla, Duch svatý, ať ti ukáže lépe, než svedu já, jak marnost světa, tak i slávu světa, potěšení a radost vyvolených srdcí spojených s Bohem. Amen“
      /závěr z úvodního oslovení Komenského „Čtenáři“/

      Zkuste, chcete-li, skvostný Zpěv Gíty – 9:18 a dosaďte si tam prosím Ježíše Krista. A tak i to nové vyznění by mohlo být pak jasně pochopitelné.

  6. Vendo, píšeš:

    …Jak asi vidíte vztah člověk /Vaše jiné označení TELO / a DUŠE?,,

    Hoci je to téma na viac riadkov, skúsim zhutniť. Telo je biologická úschovňa slúžiaca pre ,,ubytovanie Modzgu“, toho orgánu , kde sídli ,,vedomie“, ktoré svojimi panôžkami ,,ohmatáva“ okolie a vysiela impulzy na detekovanie okolitého Sveta…

    Duša je len nábožným ,,zhmotnením“ nereálnej, čiže virtuálnej životnej sily , ktorá je ,,anténkami“ napojená na Peklo,či Nebeskú báň, kde sídlia Nadprirodzené
    nebytosti, typu Deda vševeda , či bračeka Jelenčoka…

  7. I když je to mimo téma článku, dovolím si ještě jeden dotaz.
    Co se stane, podle Vás, s vědomím po smrti těla? Těla, které slouží pro „ubytovanie Modzgu“, ve kterém toto vědomí sídlí.
    Pěkný letní den.
    Václav Žáček

  8. Vendo,

    vedomie, ktorého ,,zdrojom a sídlom“ je onen soplovitý orgán v hlave vraj každého jedinca, po smrti podlieha obyčajnému hnitiu a skonči ako všetko biologické na tomto Slzavom údolí, teda zhnije a premení sa ,,na prach“ Edenu…

    Ale Vendo ,,oznamujem “ Ti, že nič po smrti sa z neho ,z toho MODZOGU,,neuvolní“ a nestúpa hore, do Tvojej virtuálnej ,,Báni nebeskej“, či dolu, do Pekiel Satanových…

    Neuvolňujú sa ani tie ,,tobolky“, ktoré objavili súdruhovia z Ameriky…

    Po biologickej smrti je definitívne ,,ENDE“ a nikdy inak.

    Načo by komu boli odporné, hnusné, slizké ,Zlom prešpikované,,Duše pozemšťanov“..
    NAŠŤASTIE !!!!…

    A nezabúdajme na slávnostné zvolanie : Tak nám PaneBože pomáhaj…

    1. “ Načo by komu boli odporné, hnusné, slizké ,Zlom prešpikované,,Duše pozemšťanov“

      Vždyť na duši nevěříte, tak proč vyslovujete to „na co?“

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  9. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/NATO-je-teroristicka-organizace-srbske-a-albanske-deti-dodnes-umiraji-kvuli-jejim-bombam-Ted-se-chysta-na-Rusko-jako-kdysi-Hitler-Cernohorsky-novinar-zaluje-442626

    Na závěr tohoto článku je uvedeno něco, co se mi moc líbí. Člověk nemusí být příznivec Tao, hinduismu, křesťanství či jiného směru, aby to pochopil v celé hloubce uvedeného smyslu.

    „Vesmírná spravedlnost …..“

    Pěkný den.
    Václav Žáček

  10. Díky stránkám gnosis a díky některým autorům i diskutujícím, kteří tu píší, jsem leccos pochopil. Dnes si již například dobře uvědomuji, co je to příprava na cestu. A ta samotná může být úspěšná či neúspěšná. Jde mi o cestu duchovnosti, spirituality. I když i na cestu, turu třeba přes Malou Fatru, se musí turista připravit. Jak je ale tato příprava jednoduchá oproti té druhé cestě. Při tom všem pozorování a vnímání světa mi dochází, že to rádoby dění světa je opravdu „ne věčné“, jak je uvedena citace z Kazatele. Opravdu pomíjející. Na tu cestu ducha může být /musí/ příprava – čtení Gíty, bible, koránu a dalších; je to ale jen teorie. Živé slovo podle mne neexistuje, i když někdy mám pocit, že to je to pravé, silné, jedinečné. Pak ale je teprve nastupující praxe. Morální kodexy, jak se chovat k bližnímu svému, jak se chovat k sobě, na co se zaměřit, jsou jen teoretickou přípravou. Kdo může naučit, jak vstoupit do svého nitra a kdo v nitru provází? A to nitro je jen vstupní branou do světů mnohem rozsáhlejších, do vrstev mnohých působení.
    Pane Václave, četl jsem i vaše mnohé články. V jednom jste napsal, že ke vstupu se dozrává. Asi je to to novozákonní hledání, klepání a prošení. A tak i dílo Komenského, na které upozorňujete, je tím, co pomáhá, co je tou silnou teoretickou pomůckou. Co se změnilo v podstatě člověka – od dob Gíty, od dob Komenského? Kršna upozorňuje ve skvostném díle, na duševní přípravu, často na boj s myslí. Komenský odhaluje svět v jeho „nahotě“, chudobě, doslova na zcestí v mnoha lidském konání. Neumím to ještě teď vyjádřit, ale někdy příště najdu tu správnou formulaci pro to, co je /podle mne / to nejdůležitější pro duchovní cestu.
    Díky za článek. Nedivím se, že v těchto letních dnech není u něj diskuze. Lidé se opalují, chodí na houby, sklízejí plody na zahrádkách. Čas léta je čas dozrávání, plné tvořivé síly. Ta je ale často věnována něčemu jinému, než chápání „těžké“ moudrosti, jako přípravy na cestu.

    1. Velmi Vám rozumím. Pravda je vždy prostá.
      Stačilo by prý podle GN nějaké okleštěné Desatero.
      Stačilo by ale jen i Ježíšovo miluj Boha a miluj bližního svého….. / zkráceně – celé v Matoušovi – kapitola 22 /
      Pro úplnost by šlo posoudit ještě i pozadí v dění a doby Mojžíše, totéž i u Ježíše. Ale také Kršna hovoří k Ardžunovi o morálních a etických principech a podává to v určité situaci a okolnostech. Může se to někomu jevit jako nějaké rozvláčné,proč ne? Vývoj duchovnosti probíhá a u člověka je to velmi těžký boj. Soupeřem a protivníkem je samotná lidská mysl každého jednoho člověka, se svými smysly a s obrovským počtem přání a chtění a tím i s probuzením často velmi negativních vášní, které neumí člověk porazit a které ho ovládají. Někomu stačí k uvědomění si této pozice Ježíšovo nejvyšší přikázání, někdo má Desatero, někdo Jamu a Nijamu královské cesty jógy, někdo hledá a nachází v Bhagavadgítě.
      Hlavní ale pak je – konat, směřovat k poznání. A tedy praxe.

      Jsem zvědav, co Vy považujete za to nejdůležitější pro duchovní cestu. Jen ještě si dovolím poradit. Při intelektuálním posuzování, zvažování, při získávání vyčtených informací, je třeba důkladně rozlišovat.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  11. Luboš,

    netreba ani stovky strán popísaného papiera, stačí keby ČLOVEK dovržiaval upravené Desatoro, z ktorého by ,,odhnilo“ pár náboženských dogiem o Hospodinovi, ktorého si Protožidia aj tak len vymysleli a upravili sa niektoré pojmy, ako ,,NEZABIJEŠ“, ktoré by malo byť ozaj nahradené slovom NEZAVRAŽDÍŠ , NEPOKRADNEŠ,od istej hodnoty, NEZĽAHNEŠ s inou ženou okrem ,,predajných“, a bolo by ,,vymaľované“…

    Všetko ostatné sú kydy a drancovanie lesov. Namiesto Kvantity, ponúknuť Kvalitu, lebo príroda pozná pojem zmena kvantity na kvality, ale ľudská spoločnosť je ,,výnimkou“, v NEJ tento zákon neplatí, lebo ľudé….

  12. bouře odešla
    ráno deštěm umyté
    slunce zahřeje

    Cestu necestu
    mnoho lidí lemuje
    sluníčko hřeje

  13. Vendo, vo vypätej mozgovej situácii si napísal :

    ……Člověk nemusí být příznivec Tao, hinduismu, křesťanství či jiného směru, aby to pochopil v celé hloubce uvedeného smyslu.

    „Vesmírná spravedlnost …..“

    Vendo, to už si blízko, aby si pochopil, že to už všetko je uvedené v Galaktickej ústave , ktorá je uložená v Berklyovej debničke u Klingónov , ale tie ,,kurvy“, ju ani za Boha nechcú zapožičať…

    Mala by zasiahnuť už aj Galaktická Federácia lebo ak niečo nejde ,,po dobrotky“, musí sa prikročiť k tej druhej variante, teda ,,po zlotky“.

    To už vedeli aj tí ,,Nanukovia zo Sumeru“, alebo ako sa volali…

  14. Dobrý den pro V.Žáčka.
    Nevím,kde Vás teď zastihnu. Jen drobnost
    Pane Žáčku, nejsem velkým příznivcem velkého mluvení. Něco jste mi nedávno doporučil. Vy jste věděl důvod a věděl, jak a proč. A kupodivu věděl i to, co hledám. V dnešní době – zklidnění. Jinak je to často až na posrání. Omlouvám se za tento expresivní výraz. Často sem nechodím, ale přečetl jsem si tento článek a našel od Vás i informace k mystice. Našel a přečetl.
    http://hledani.gnosis.cz/meditace-3-cast-meditace-je-jen-nastroj/

    Doporučuji vřele i dalším. Kdo chce učinit pokus odhodit, pro počátek třeba jen na minuty své ego, věnujte se sobě. Jinak to nejde. V tom článku meditace 3 je deset bodů. A to jako hodnotný a srozumitelný popis. Zkouším, zkouším, zklidňuji se.
    Ještě jednou díky. Zase se možná ozvu. Omlouvám se, že pod tento článek to asi moc nepatří. Ale jste tu asi sem tam „naživo“. Vaši snahu si velmi cením. A také to, že to jde od srdce.

    1. Byl jsem v nedávných dnech dosti mimo PC a tak byla moje účast ve zdejší diskuzi špatná. Až včera večer jsem zjistil Vaši reakci na mé nedávné doporučení. Těší mne, že jste pro sebe našel v mých amatérských článcích přínos. S egem máte naprostou pravdu. Víkend jsem teď trávil na setkání s velmi zajímavým Indem, jogínem. Informace od něj by byly na samostatný článek, ale nedělal jsem si žádné poznámky. Jen jsem vnímal, byl, relaxoval či i meditoval. Vyslovil i takovou pravdu. „Nemysleme si, že já je mysl a tělo. Pravé já jen tyto nástroje využívá. Někdy, a to v dnešní době dosti často, je však jedinec ovládán myslí a považuje se, své tělo, za sám pravý život. Ale tak tomu není. ……“ Mohl bych to dále rozvádět, ale to pak je něco navíc, něco, co i Vy jste poznal jako ego, část mysli, která v tomto světě jedná. Bohužel, ve většině případů s ryze materialistickými = vůdčími zájmy.
      Té poznámky od pana G.Nohy k Vašemu vyjádření a rozvinutí jeho teorie bych si mnoho nevšímal. Nejde přece o srdeční sval. Pokud to on neví, poukazuje to na jeho určitou úroveň nevědomosti.
      Přeji Vám mnoho zdaru na cestě, kdy důkazy o její správnosti si získává každý sám. Těch deset bodů v mém článku k meditaci zahrnuje určitá učení a i mé zkušenosti. Každý však může s trpělivostí a s pokorou pokračovat sám, i když to není snadné. Pokud byste chtěl, ozvěte se mi na můj mail: vaczac@seznam.cz a pošlu Vám velmi zajímavou knihu, která pro je pro první „stupeň“ hledání velmi dobrá a přínosná.
      Pěkný den.
      Václav Žáček

  15. Krbec, píšeš:

    ….Vaši snahu si velmi cením. A také to, že to jde od srdce.

    Tieto vety na prvý pohľad znejú úprimne, je tu však problém. Srdce, ako zdroj citov si vymyslela KC a túto ,,vieru v srdco“ udžuje aj komiksami o Ježiškovi, kde každý druhý obrázok je ,,namaľovaný“ so srdcom na dlani“ . Mám podozrenie, že Katolícka cirkev tá KC, sa inšpirovala Aztékmi, ktorý tento sval aj živým člobrdom vytrhávala, akú živú obeť svojim ,,bohom“ a keby KC mala novu možnosť, tento náboženský obrad zavedie aj vo svojej ,,Ríši slizkého Dobra“…

    KC , ktorá silou vôle presadzuje , aby psychicky narušené osoby ,,rozmýšlali“ srdcom, tou obyčajnou biologickou pumpou, je zvráteným príkladom odrbávania ,,ovečiek svojich“, v 28 storočí po mučeníckej smrti Pinokii, tej ktorá neporodila Hybrida-Zrúdu , len preto, že bola drevená…

    A ako vieme, drevení gašparkovia majú len virtuálny život, ktorý im ,,dáva“ na dobu určitú ich PÁN, ten bábkomluvec …

    Tak nám…

  16. Objevil jsem jednu knihu a když jsem četl úvod, poznal jsem, že se nic nového pod sluncem neděje. J.A.Komenský v článku Václava píše v Labyrintu…..o Poutníkovi a falešném Mámení s jeho brýlemi.

    A tady je ukázka z knihy :

    Nejsem učený odborník na ekonomii, ale těch několik semestrů, co jsem ji studoval, stačí. Jednak abych věděl, že tento obor může být k smrti nudný, jednak abych ovšem i pochopil, že světová hospodářská krize, která oficiálně propukla v roce 2007, není v roce 2011 ještě ani zdaleka zažehnaná. Právě naopak ! Teprve se naplno rozběhla.

    Zjistil jsem, že mnohá tvrzení, jež novináři a ekonomové pouštěli do médií, byla prostě nepravdivá a nedávala nejmenší smysl. Shodovala se však s neustále pakovanými nesmyslnými výroky mnohých politiků. Jako modlitbu drmolila média
    stále dokola tutéž větu: „Všechno v pořádku ! Všechno v pořádku ! Všechno je v pořádku !“ Ale nebylo !

    Přihlížel jsem, jak se svět kolem mne stále více propadá do chaosu. Stala se z něj hromada střepů. Proč se mi jenom politici a tisk snažili namluvit, že vše bylo v pořádku, když i slepý viděl, že mnohé z toho, na co proud narazil, stáhnul
    pod hladinu ?
    Má situace mi připomněla film Johna Carpentera: „Jsou mezi námi !“ V něm čirou náhodou najde jeden prosťáček brýle, s jejichž pomocí vidí pod povrch věcí. Najednou všude čte jen nápisy typu „Buď poslušný !“, „Konzumuj !“, „Spi dál !“
    nebo „Dívej se na televizi !“ a na bankovkách: „Tohle je tvůj bůh !“

    Já jsem byl tím mužem v Carpenterově filmu ! Najednou jsem dostal příležitost a nahlédl jsem za oponu – co jsem viděl, mne ale nepotěšilo. Abych sám tomu lépe porozuměl, začal jsem vše sepisovat. Problém však spočíval v tom, že v Carpenterově filmu to byli mimozemšťané, kdo si lidstvo, aniž by si toho všimlo, držel odedávna jako otroky. Kontrolovali myšlenky a vysílali přes antény signál, který bránil lidem v tom, aby uviděli pravou tvář věcí. V tomto bodě bych chtěl být přece jen serióznější. Četl jsem, bádal a setkával se s lidmi, odborníky na různé oblasti – hospodářství, bankovnictví, finance a média.
    Pomohli mi vnést světlo do temnot mého osamělého pátrání.
    Každý z nich věděl něco, co mne posunulo dál, ale všichni viděli jen svůj malý výřez z celku.

    Z knihy :

    Michael Morris
    Co nesmíte vědět!
    z německého originálu Was Sie nicht wissen sollen! 2011
    přeložila Zuzana Žáčková 2012
    http://www.anch-books.eu
    1. vydání
    redakce: Daniela Pilařová, Anton Modory
    obálka: Atelier Toepfer / ANCH BOOKS
    tisk: ARIMES Bratislava
    ISBN 978-3-9814301-4-1

    – – – – – –
    A „starobylá Bhagavadgíta“? Mnohem lepší a konkrétnější povídání – nabádání – rady – promluvy – zkušenosti ……, než které nabízí jinde pan Staněk. Kolik je na světě moudrosti, kolik spravedlnosti ? těžko odhadnout, zrovna jako kolik je násilí, sobeckosti, závisti.

    Jaká vlády by bla nejlepší? Žádná. Za předpokladu, že přestane působit negativní, satanská síla. Ale to nejde, to se nestane. Se změnou musí začít každý u sebe.

    1. Jaká vlády by byla nejlepší? Žádná. Za předpokladu, že přestane působit negativní, satanská síla. Ale to nejde, to se nestane. Se změnou musí začít každý u sebe.

      Žádná satanská síla neexistuje, jsou jen božské energie, když už vzpomínáte Bhagavatgítu :
      Bg 7.4 — Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie.
      Bg 7.5 — Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromě nich je zde ještě Má jiná, vyšší energie, sestávající z živých bytostí, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.
      Bg 7.6 — Vše stvořené má svůj zdroj v těchto dvou energiích. Věz, že Já jsem původem i zkázou všech kombinací hmotné i duchovní podstaty v tomto světě.
      Bg 7.7 — Ó uchvatiteli bohatství, neexistuje vyšší pravda, než jsem Já. Vše na Mně spočívá jako perly na niti.
      Bg 7.13 — Celý svět je oklamán třemi kvalitami (dobrem, vášní a nevědomostí), a tak nezná Mě, nechřadnoucího Nejvyššího Pána, jenž stojí nad nimi.
      Bg 7.14 — Tuto Mou božskou energii, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdali, ji zdolají velmi snadno.

      1. Nevšiml jsem si, že jste již začátkem měsíce odpověděl na můj příspěvek.

        Satanské síly? Celé Stvoření je jedné „trade mark“, že? I ty satanské síly.

        Bhagavadgíta v 16. zpěvu, příznačně nazvaném “ Božská a démonská povaha“ je démon velmi podrobně objasňován. Démonské vlastnosti a božské vlastnosti, to je pravý opak, + a -, nebe a dudy ?! Fakt je, že obé existuje a přesvědčovat se o tom můžeme takřka denně. V tom je Právě Bhagavadgítá velmi cená, že i ryzím materialista z ní může mít užitek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016