Útržky k zamyšlení jsou ve svém závěru

V předchozích šesti „Útržcích…“ jsem si zvolil pro letošní jarní a letní měsíce obsahem zdánlivě malý výlet s použitím především slavné Bhagavadgíty. Ale nejen jí. Jsou duchovní díla, jejichž pozorné pročtení nabídne čtenáři cestu a tak říkajíc, může mu otevřít i dveře do nitra, tam, kde na každého čeká moudrost.

clovek-vesmirČlověk neustále hledá. Ať již ve sféře materiální, která je mu blízká a tvoří jeho oblast bytí, či v té mimo tuto hmotu světa, v duchovnosti, jako ve světech mimo naše rozumové chápání. Chce mít z té první sféry různé věci, nejen ty nutné pro život, ale i ty často zcela zbytečné. Vlastnění předmětů, snaha po jejich získání a opatrování jej odlišuje od zvířat, která ve svém světě jednají přirozeně, pudově a získávání a vlastnictví jakýchkoliv věcí jde zcela mimo ně. Člověk hledá cíl a smysl světa v něm a kolem sebe sám, ať již po nabytém vzdělání, ať již jako badatel na poli analýzy získaných životních zkušeností, či jako člen různých formálních i neformálních organizací a skupin. Zvíře žije ve světě takovém, jaký je a například otázky vzniku života, co je po smrti… aj. jsou mimo jeho zájem. Ono prostě je.

Člověk neustále rozlišuje. Byly mu dány smysly a inteligence, kterými hodnotí to, co je pro něj dobré a co méně dobré. Má cit, určitou dávku intuice, paměť a svědomí. Něco z toho může být u někoho vyvinuto více, něco méně. Něco, co získá či vybuduje, je nákladné a okázalé. Naopak, některý člověk nemá přístup k takovým možnostem a jeho život je o mnoho skromnější. Zvíře má jen jediný zájem, nasytit se, a to podle své přirozenosti, a dále být naživu. Staví-li si hnízda, nory, jsou vždy jen pro ochranu života například narozených mláďat či pro přežití nepříznivých klimatických podmínek.

Člověk neustále poznává. Je to jeho přirozená vlastnost. S postupujícím věkem se umí lépe orientovat, má za sebou životní zkušenosti v celém komplexu – od získávání vlastního vzdělání a uvědomění si role svého já, od získávání místa a uplatnění se v životě, přes výchovu vlastních potomků, až k poznání stáří a smrti svých rodičů a až k uvědomění si své vlastní pomíjivosti a často již i přebytečnosti v dovršující se etapě konečného života v hmotném světě. Je dobré, když si uvědomí, kterým věcem a činům věnoval příliš času, který by až teď, na konci svých dnů a při získaném poznání, uměl využít jinak, snad i subjektivně lépe a kterého se mu nedostává.

V dnešní době je navíc člověk značně omezen civilizačními chorobami. Z větší části si je vypěstoval sám. Dokud je nemá, příliš na ně nevěří a dává průchod svým nižším touhám; po dobrém jídle a pití, někdy značně a zbytečně nadměrném, po získávání mnoha osobních prožitků, třeba v oblasti sexu, kdy často střídá partnery – partnerky, po změně stavu vědomí požitím alkoholu či drog, a také v oblasti informací, kdy tráví dost času neustálým chtěním mít přehled o dění v politice, sportu, umění…, a také často i ve zcela zbytečných zálibách, hrách, kde nejde o nic jiného, než porazit protivníka /karty, kulečník/ a nebo vyhrát peníze z hracího automatu.

Člověk pak takto naplněným životem pochopitelně utrácí svůj vyměřený čas, a také i sílu i zdraví. Nikdo neví, kolik času má ještě pro svůj život vyměřen, neustále plánuje pro zítřek, za týden, příští rok a také neví, jak velký rezervoár sil a zdraví mu ještě zůstává. Zvíře žije jen pro přítomnost. Neuvažuje o žádné budoucnosti, neplánuje ji. Ta přijde s novým dnem, novou nutností ukonejšit nový hlad a popřípadě čelit nepřízni počasí či útoku na samotnou svoji podstatu, stát se potravou.

Člověk, ale i zvíře, jsou nedílnou součástí vesmíru, kterému říkáme biosféra. Zvíře si to příliš neuvědomuje. Člověk ale má často tendenci se od něj izolovat. Je tu jeho primární „já“, tj. „mé“ tělo a „můj“ duch či „má“ duše, „má“ mysl a vědomí. Mimo toto „já a mé“ cítí, že je tu ostatní život, bytosti lidské i zvířecí říše a neživá hmota. Nad tímto egocentrickým pohledem se může vznášet otazník pochybností, zda je takový pohled správný? Vždyť člověk se nemůže oddělit od svého bezprostředního okolí. V biosféře je vázán a ta je tím, co mu dává limity pro kvalitu života. Ale ani vzdálené prostředí nelze opomíjet. Jsme se vším spjatí, neustále probíhá různá výměna, je na všech možných úrovních; nepřetržitý, stálý proud částic, různých molekul a atomů přijímá tělo nejen v podobě tekutin a pevné složky stravy, ale jsme přímo ponořeni v plynném i zcela subtilním prostředí ještě i nepoznaných vlivů, které přicházejí a o kterých naše „já“ nemůže rozhodnout. Žít jako fyzická, konkrétní bytost, to znamená neustále přijímat, měnit a vylučovat; naše žití probíhá v neustálém pohybu viditelné i neviditelné úrovně a provází nás neustálá nestálost. Izolovanost je neslučitelná se životem. Život všeho a všech se dá nazvat jako malé víry či bubliny našich projevů energií v obrovském oceánu zcela jiných energií a sil, vědou ještě nepoznaných, které ale v samém důsledku v dlouhém procesu tento život stvořily.

Člověk je okouzlen a je pyšný na sebe sama. Na své počítače, na jejich rychlost. Na přenosy obrazů ze vzdálených koutů světa. Na stroje, které ho dopraví rychle na značné vzdálenosti. Na domy plné věcí. Na bazény, parky, své domy… Na zbraně, které umí v jediném okamžiku zabít tisíce nepřátel. Na léky, které něco léčí, ale současně vedlejšími účinky zdraví mohou ničit. Na výrobu potravin, do jejichž přirozenosti zakódoval nepřirozené vlivy. Na svoji civilizaci, která ničí sebe sama. Na svoje hry, na své ženy a muže, na krásu jejich pomíjivých těl a okouzlující módu… Co řekl Kazatel před mnoha léty:

Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky. Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má. Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se. Veškeré řeky do moře míří, moře se ale nepřeplní. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly. Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením! Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem. Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi! Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí… Kazatel, Starý zákon, kapitola první, verše 1 až 11

Bhagavadgíta ústy Nejvyššího Pána, z jejíž moudrosti jsem čerpal do drobných útržků, zve lidi, kteří se do ní ponoří a poznají s ní a přes ni svět, a současně jim říká v posledním zpěvu, že je třeba se vzdát činností, které se zakládají na hmotné touze; nazývá to odříkáním. V životě neustále člověk koná, ale je dobré naučit se upouštění od výsledku všech těchto činností; moudří to nazývají zříkání se.

Je nutné plnit povinnosti, které život vyžaduje. Být dobrým synem, dcerou, mámou či otcem. Nepoddávat se vášním, chtíčům, chtění, nepodléhat hněvu, závisti, nelpět. Uvědomit si vzájemnou propojenost života. Pokusit se pochopit význam slova JÓGA a pokud dospěje člověk k tomu, že vše nemusí být tou marností, může hledat na cestě například karma jógy bez sobeckosti s oddanosti ke Stvořiteli, jít za transcendentním poznáním, které očišťuje a osvobozuje, vydat se cestou meditace s cílem ovládnout mysl a smysly a nesčetné nabídky tohoto malého falešného „já“. Na milosti Boha je pak, jestli naše pokání, trpělivost a láska dosáhne pokorného nazírání na svět a jestli potkáme člověka, který nás dovede na správnou cestu. Je potřeba narodit se za života znovu, ochutnat živou vodu a pravý chléb Otce, naučit se poslouchat hlas Božího Syna a jeho Slovu bezvýhradně věřit.

„Člověk má v sobě mnoho koží, které pokrývají hloubky srdce. Člověk zná mnoho věcí. Sebe však nezná. Ba třicet nebo čtyřicet koží, takových, jaké má vůl nebo medvěd, a právě tak tlustých a tvrdých, pokrývá duši. Sestupte do vlastního nitra a učte se tam poznávat sami.“ ECKHART

Pěkný zbytek léta.
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 3

32 komentářů

Přidat komentář
  1. Vendo píšeš:

    ……. Je potřeba narodit se za života znovu, ochutnat živou vodu a pravý chléb Otce, naučit se poslouchat hlas Božího Syna a jeho Slovu bezvýhradně věřit….

    Sú to pekné slová, dokonca znejú ako výzva Tomu, kto je virtuálne zodpovedný za stvorenie tohoto Sveta a všetkého, čo v ňom je, ale je tam aj obrovský kus ,,nepochopenia tohoto Sveta“, lebo keby existoval Niekto,či Niečo , kto má akúkoľvek zodpovednosť za riadenie tohoto Sveta, sa Tebe, mne, či Tajtrlíkovi z Vatikánu neozve, nedá Ti odpoveď, lebo aj Ty dobre vieš, že tejto odpovedi ,,Nie si hoden“..

    Aby som nevyznel ako blb na púšti, nie je tejto odpovedi hoden žiadny človek, lebo je len ,,výrobkom“ . A s výrobkom, či so svojim dielom sa Autor zásadne nebavý, ,,lebo nie je toho hoden“…

    Vieš to dobre aj Ty, ja a mnoho ďalších, tak sa neprezentuj ako ,,falošný hráč“, ktorý sa tvári, že klopká, hľadá, či prosí..

    Lebo keby si bol toho hoden, stačilo by raz zaklopkať na správnu skalu a ,,Sezam by sa ti otvoril“…

    Niekde si urobil vo svojom živote chybu, tak ako Mojžiš, keď neuveril v zázračnú moc palice od Hospodina a on na tú skalu, z ktorej mala vytrysknúť voda, zaklopal D V A razy a práve preto jeho noha, nikdy nevkročila do ,,Zeme zasľúbenej“…

    1. ad/:
      „Sú to pekné slová, dokonca znejú ako výzva Tomu, kto je virtuálne zodpovedný za stvorenie tohoto Sveta a všetkého, čo v ňom je, ale je tam aj obrovský kus ,,nepochopenia tohoto Sveta“, lebo keby existoval Niekto,či Niečo , kto má akúkoľvek zodpovednosť za riadenie tohoto Sveta,“

      Jak Vy, Noho, víte, co zní jako výzva Tomu… ? Že Vy si to myslíte? A víte co znamená si něco myslet?

      Virtuální zodpovědnost za stvoření tohoto Světa – v případě tohoto světa si s tím nedělejte starost. Nic takového neexistuje.

      Zodpovědnost má člověk sám – od vyhnání do světa hmoty až po na člověku nezávisejícím fungování zákona příčiny a následku, který tady vytváří okolnosti života.

      Za dění ve světě je zodpovědný člověk sám.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  2. Vendo,

    zaujali ma Tvoje slová : …..Zodpovědnost má člověk sám – od vyhnání do světa hmoty až po na člověku nezávisejícím fungování zákona příčiny a následku, který tady vytváří okolnosti života….

    Vyhnanie do Sveta hmoty, je pojem astrálny, pretože dáva variantu, ,,Vyhnanie človeka do sveta Duchovna“…

    To by už bol len prieser, keby človeka hmotného Niekto vyhnal do sveta duchovného…

    Pošťali by sa strachom všetky Nadprirodzené nebytosti, keby človeka ,,TAM“ uvideli, zacítili, či ináč ,,evidovali“…

    To bol taký istý vir-var, akoby sa v našom hmotnom svete objavila Duchovná nebytosť. Ja osobne by som sa určite hmotne ,,posral“… Čestné pionierske.

    1. ad/ „Vyhnanie do Sveta hmoty, je pojem astrálny, pretože dáva variantu, ,,Vyhnanie človeka do sveta Duchovna“…“

      Ne, tak to není. To zmíněné značí, že jde o vyhnání ze světa duchovnosti do světa hmoty.

      Vyhnání do světa Duchovna, jak píšete, není vyhnáním. Pro svět Duchovna se postupně dozrává a je to cíl = naplnění života duchovního člověka. S materialisticky založeným člověkem je debata k tomuto tématu zcela zbytečná.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  3. Vendo,

    zopakujem Ti, čo si napísal: ….To zmíněné značí, že jde o vyhnání ze světa duchovnosti do světa hmoty….

    Vendo, nechápem, kedy bol človek vo Svete duchovnosti? No predsa nikdy…
    Ak si presvedčený, že máš Vendo pravdu, cituj Bibliotéku, či inú literatúru, kde sa to spomína. Človek bol vždy materialnej podstaty z tohoto sveta, vždy bol hmotný, nebol nikdáj, ale nikdáj zložený z  elektrónov , či fotónov a nikdy nebol vyvrhnutý z Duchovného sveta do tohoto Hmotného, lebo by sa chudáčik
    vyparil, čiže povedané polovedecky, by sublimoval…..

    Keď to bereme od Adama, tak ani ten chudáčisko nebol z ničoho iného, len bol uťapkaný maximálne z hliny Edenu . Ako sa hliny stalo mäso, krv , kosti, hnis, ejakulát a rôzne ,,šťavy“, ktoré v tele mal on a aj my, to nevie ani PánBožko…

    Vendo, mal si dnes ,,slabší deň, opustili Ťa všetci svätí, ale neboj, ako hovoria ,,idealisti“, nie je ešte všetkým dňom koniec…

    Reparát je ešte možný. A čo tak , že by to boli tzv. tachiónové bytosti, ktoré vznikli hneď potom, ako Hospodin ,,povedal“ : Buď TMA. A Bola tma a ,,videl“, že tma bola dobrá a tak sa to podľa svedkov Hospodinových aj určite stalo, však boli pritom a môžu svedčiť..

    A ten spätný pohyb, ktorý opisuješ ako …..Pro svět Duchovna se postupně dozrává a je to cíl = naplnění života duchovního člověka…

    Ak by mala platiť táto Tvoja myšlienka, myslýš asi na Dušu, nie na človeka, ktorá aby mohla isť ,,po smrti“ na výlet do Sveta duchovnosti, by musela byť zložená z nehmotných častíc, lebo hmotné častice nemôžu preniknúť do toho Sveta duchovného. Hmota a ,,nehmota“ sa totiž vôbec ,,nekamarádia“ a ničia jeden druhého, ako kresťan moslima za čias I. a II. križiackého ťaženia, keď po dobytí Jerulazalema križiaci vyvraždili aj desaťtisíce civilov, ako ovce…

    1. Vaše jediná otázka ve Vašem diskuzním příspěvku – „Vendo, nechápem, kedy bol človek vo Svete duchovnosti? “ Je typická, pro člověka ateistického vnímání světa.

      To, co teď napíši, není určeno k tomu, abyste uznal proces vývoje podstaty člověka. Vy jste více materialisticky založený člověk a nevím, kdy „Vám bude dáno“.

      Ve svém úplně první autorském článku jsem tu napsal o biblickém – alegorickém příběhu Adama a Evy :
      „Celý tento proces se stal na úrovni duchovního světa, jiných dimenzí. Adam a Eva v této dimenzi byli v počátku příběhu čistými a nahými dušemi a teprve potom následovala jejich dlouhá cesta vyhnání, na jejímž konci byl pak i začátek – oživení lidských těl v hmotném stvoření tou Boží jiskrou, duší! Proč říkám nahé duše? Do té doby byli oba jednoznačně poslušni svého Stvořitele, byli plni lásky a dobroty, která je hlavní manifestací jejich tvůrce, Boha, a byli do té doby opravdu dokonale čistí.“

      Podstatou člověka není jeho tělo, krevní oběh, srdce, mozek, játra, ledviny….., to je jen hmotný nástroj, který duše a její mysl zde pro život používá a které oživuje.

      A to asi stačí.

      Malá moje poznámka. Když vidím ve Vašem příspěvku otázku, snažím se Vám odpovědět. Možná by bylo slušné, kdybyste i Vy na konkrétní otázku odpověděl. V naší diskuzi – mé reakci z 13.8.2016 (5:48) jsem Vám, v návaznosti na Vaši reakci na můj článek, položil tuto otázku:
      „Jak Vy, Noho, víte, co zní jako výzva Tomu… ?“ A když se pozorně podíváte, co jste mi napsal, ještě ten dotaz rozšířím. „Kdo je „TEN“ virtuálně zodpovědný, podle Vás, za stvoření tohoto světa ?“

      A bez dotazu – něco k pravidlům slovenštiny. Všiml jsem si, že ve slově myslýš píšete vždy po l tvrdé y. Myslím, že to není podle pravidel vaší gramatiky.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  4. Vendo,

    pýtaš sa ma na mnou položenú otázku:……„Kdo je „TEN“ virtuálně zodpovědný, podle Vás, za stvoření tohoto světa….

    Ja to neviem, i keby som to naozaj chcel vedieť…

    To je podstata všetkého, lebo ,,keby“ sme TO vedeli, posunulo by sa ľudstvo o tri kroky bližšie k ,,iným svetom“.

    Takto sa medzi sebou chňujeme, lebo jedni veria, že Svet stvorila Nehmotná nebytosť, druhý že vznikol po Veľkej trieskavici, ďalší, že je tu od počiatku vekov a len nové objavy vedy prinesú ďalšie a ďalšie možné teórie, KTO je za to zopovedný.

    Dúfam, že sa to nikdy nedozvieme, lebo by zanikol ,, Ten motor, ktorý ženie ľudstvo vperjod“….

    Jedine tupelovia z oblasti náboženstva už tisíce rokov ,, veria“ že ON , ten Hospodin a ďalšie Nehmotné nebytosti majú v tom ,,PRSTY“….

    Už tisíce rokov sa nemohúcne a bezpracne priživujú na tejto dogme, ktorú nikdy nepotvrdili. Vysekali a zničili tisíce stromov , aby na papieri, ktorý z nich vyrobili, bez dôkazov popísali tony bludov a nezmyslov a myslia si, že opakovaním sprostostí ,,dokážu“, že je naozaj TU, medzi náma…

    Hovorím vám so všetkou vážnosťou : Prd makový“….

    Teraz je to ako v triede, kde ,,SA“ rozbilo okno. Nikto sa nechce priznať, tak súdruh riaditeľ rozhodol, že ,,všetci sú za TO zodpovední“ a zostanú ,,po škole do 18.00 hod“, lebo po tomto čase nad školou preberá ,,zodpovednosť“ školník a ten všetkých vyhodil aj s riaditeľom na ulicu…

    Vinník , či kolektív vinníkov ,alebo ,,objektívna príčina“ sa nenašiel a problém sa posúva do ďalších dní. Presne tak je to aj s tým, Kto je virtuálne zodpovedný za stvorenie tohoto Sveta …

    Vinník , či vinníci za stvorenie Sveta do dnešných dní sú NEZNÁMI , lepšie povedané nebolo im nič dokázané a unikajú Galaktickej spravodlivosti za tento ohavný čin , ktorí uväznil milióny tvorov z mäsa , kostí, krvi, a hlavne z veľkého množstva obyčajnej vody .

    ,,TU“ na tomto v Galaxii asi ojedinelom mieste a robia sa na nich pokusy. Predstavte si tú aroganciu – Na živých tvoroch, čo je v rozpore s Galaktickou ústavou…

    Ja protestujem, že som stal nechcene obeťou nevídaného experimentu, a budem sa sťažovať u ,,Kompetentného“ , len sa dozvedieť Wer ist das, či Was ist das….

    1. Pane Noho, napsal jste mi : „virtuálne zodpovedný za stvorenie tohoto Sveta a všetkého,….“

      Ještě jednu otázku.

      Slovo zodpovědný, zodpovědnost, chápu. Ale co značí virtuální zodpovědnost, být virtuálně zodpovědný? Jak to můžete objasnit?

      Děkuji.
      Václav Žáček

  5. Vendo,

    vsjo ekonomičeski,lebo len vysoké HDP nás spasí.To nám tvrdí ,,právnik“, ktorý rozumie ekonomike ako koza vlastnému prdu . A to slovko ,,virtuálne“ znamená, že len tak Naoko, teda baj očko, možná. To je všetko o VIERE . Keď ,,uveríš“, tak Ti dôkazov netreba. Však to poznáš Vendo aj z vlastnej skúsenosti.

    Z diaľky mi pripomínaš toho Bohumila z toho inkriminovaného filmu, keď tej tetke v reštike , kde sedel so svojimi kámošmi povedal, že VERÍ, že medzi nohami má piču a On Bohumil jej ju nikdy nevidel.
    Tento inkriminovaný Bohumil určite vo svojej naivite neočul o rôznych hermafroditoch, ktorí majú aj ,,cecky“ aj vezerajú ako ženštiny a majú medzi noháma ,,penisovník aj s vajcáma „.

    A ,,viera“ je v perdeli, hoci aj logika bola s ním…

    Fuj tajbl…

  6. Hmmm ……… . Tak to byl můj poslední seriózní pokus o diskuzi s Vámi.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

  7. Vendo,

    neviem prečo si vzkypel hnevom ,,spravodlivého“, keď vieš, že máš nastaviť aj ,,druhé ucho“, aby si si vypočul aj iný názor…

    Ale aby si nepovedal, tak ti dám kresťanskú definíciu viery, ktorá Ťa ale nepovzbudí, lebo urobí z Teba ,,zombíka“. Sice budeš žiť, ale budeš prikovaný k skale, k tomu Péterusovi, vymyslenému to nasledovníkovi Protožida Jozuu.. :

    ………Slovo „viera“ v jazyku, ktorým hovoril Pán Ježiš, ma asi taký zmysel, ako „nechať sa viesť“, „nechať sa riadiť“. Evanjelium hovorí o zrieknutí sa seba vlastnenia, darovaní sa Kristovi. Je to opačný postoj aký zaujal Adam v raji, keď sa jedením zo stromu poznania dobrého a zlého, vedome rozhodol, že si sám určí, čo je pre neho dobré a čo zlé, že si bude žiť len podľa seba a pre seba…

    ……..Ak sa Ti táto definícia viery páči, Amen s Tebou ,už si pochovaný za živa. Síce požieraš, popíjaš, serieš aj štíš, Tvoje vnútotné orgány tiež pracujú bezvadne, aj tie otgány ,ktoré vylučujú tie sekréty sú O.K, ale Svoj Modzog,si zahnal do kúta a nechávaš ho hniť bez úžitku.
    …. A to hnevá aj Tvojho Taťuldu Nebeského, lebo Ti ten ,,sopel“ daroval len a len preto, aby si ho aj používal. Nemáš ho v hlave len na uskladňovanie a evidovanie myšlienok a snov…

    Je to prosím pekne živý organizmus,ktorý by s receptormi vedel ŽIŤ aj samostatne,
    keby dostal kyslík, výživu a TO Oné…

    Tak nám PánBožko pomáhaj…

  8. Po krátké odmlce jsem si zájmem přečetl Váš poslední článek. Závěr „útržků“. Asi to opravdu stačilo.

    „Je nutné plnit povinnosti, které život vyžaduje. Být dobrým synem, dcerou, mámou či otcem. Nepoddávat se vášním, chtíčům, chtění, nepodléhat hněvu, závisti, nelpět. Uvědomit si vzájemnou propojenost života. Pokusit se pochopit význam slova JÓGA a pokud dospěje člověk k tomu, že vše nemusí být tou marností, může hledat na cestě například karma jógy bez sobeckosti s oddanosti ke Stvořiteli, jít za transcendentním poznáním, které očišťuje a osvobozuje, vydat se cestou meditace s cílem ovládnout mysl a smysly a nesčetné nabídky tohoto malého falešného „já“. Na milosti Boha je pak, jestli naše pokání, trpělivost a láska dosáhne pokorného nazírání na svět a jestli potkáme člověka, který nás dovede na správnou cestu. Je potřeba narodit se za života znovu, ochutnat živou vodu a pravý chléb Otce, naučit se poslouchat hlas Božího Syna a jeho Slovu bezvýhradně věřit.“

    Zkopíroval jsem, pro vyslovení mého názoru, ty zásadní myšlenky, kterými sumarizujete z Vašich „útržků“ přístup člověka, jaký by měl být, po stránce morální. Je v nich vše, jen to chce to vše pochopit. Vaše zvýrazněné slovo JÓGA u někoho vyvolá alergickou reakci, někdo, s omezeným poznáním, mávne rukou. Zase ta Indie. Ale to je jedno, kde byl definován pohled na správný postup poznání sebe sama. Jóga je propracovaný systém pro sjednocení. S čím? Kdo to na těchto stránkách neví, je buď nový a nebo nečetl články Vaše, Degona, Staňka, Hruštínce a jiných a nebo striktně odmítá prezentovaný přístup k duchovní podstatě člověka. Někdo se může holedbat, jak rozumí zákonům fyziky, částic, vlnění, vyzařování, světlu, tmě, antihmotě, času…nečasu. Ale k čemu to všechno je? Stane se lepším člověkem, když si bude myslet, že o Maxvellových rovnicích a teorii elektromagnetického pole ví tady nejvíce? Jak jste jednou napsal, praxe se počítá. A jak sdělili lidstvu moudří – Člověče, poznej sám sebe!

    Pane Vendo, díky za inspirativní články. Mne osobně pomáhají k přemýšlení o podstatě. A také usměrňují. Můj příklad. V loňském roce chtěl po mne zaměstnavatel jednání, které vysloveně zavánělo podvodem a musel bych „použít“ i vědomou lež. Raději jsem z této firmy odešel. I to je přínos – orientace v hodnotách.

    Zítra odjedu na krátkou zahraniční cestu a pak již se sem dostanu častěji. Sehnal jsem knihu D.Andrejeva Růže světa. Něco z ní jste tady použil, lépe, citoval. Je dobře, že jsou lidé, kteří, když nějakou knihu nepochopí, ji dají do antikvariátu. A nebyla to náhoda, že jsem na ni narazil. Takže já ji nesháněl, ona přišla za mnou. Je skvělá, i když jsem teprve na začátku.
    Vše O.K. všem.

    P.S.
    Pane Vendo, je to samozřejmě Vaše věc. Ale chápu to, že jste přestal pod svým článkem diskutovat s nickem GéeN.

    1. ad – Mne osobně pomáhají k přemýšlení o podstatě. A také usměrňují. Můj příklad. V loňském roce chtěl po mne zaměstnavatel jednání, které vysloveně zavánělo podvodem a musel bych „použít“ i vědomou lež. Raději jsem z této firmy odešel.
      ________________________

      Kdybyste nečetl Vendovy články, tak byste neodešel a lež byste použil?

    2. Díky Luboši za příspěvek.
      Mé články nemají budit nevoli, rozpory mezi lidmi. Dříve tu o nich a mých myšlenkách často diskutovalo více lidí, než dnes, vyznávali svoji filosofii, své poznání. Byla tam však jistá tolerance. Někteří sem již nepíši. Ale jsou tu zase noví a to je dobře. Zajímám se o duchovní cestu, o hledání Světla, což je i rubrika, do níž své články posílám. Někteří lidé jsou materialisté, jiní jejich pravým opakem. Ideální je nějaká zlatá cesta, která vychází z učení, jež sice nemusí být ihned pochopeno, ale které může, i přes drobné neshody být tím, co se může jevit jako alternativa. Dnes je ve světě tolik problémů a orientace je velmi obtížná. Jsem rád, když mi někdo naznačí, že mu něco z mého poznání dalo nějaký pohled.

      Lhaní, inu, smrtelný hřích to není. Je dnes dost běžné, od politiků až po dítě. U toho druhého příkladu to lze pochopit. Je odvážné odejít ze zaměstnání. Asi před 18ti léty jsem prožil obdobný případ.Zdá se to jako malicherné, ale firma, pro kterou jsem zajišťoval sálový prodej skvělých výrobků /značně předražených/ nás, nové dealery naučila prodejní prezentaci. Nebylo tam opominuto, jak jsme měli zdůraznit, jak jsem doma s jejich výrobkem móóc spokojen. Vadilo mi to a když přišlo k dotazu, nelhal jsem a naučené superlativy jsem nepoužil. Se zahraničním vedoucím prodeje jsem o tom ještě hovořil a když trval na tom lhaní, také jsem od firmy raději odešel. Svět se nezbořil a mé svědomí bylo v pořádku.

      Mnoho zdarů v zahraničí.
      Václav Žáček

  9. ad: Lhaní, inu, smrtelný hřích to není.

    ____________Hmm… Když si myslíte, že myslíte, no tak jo, no…

    Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. (Př 6,16-19)

    1. Protože tu nejsou příliš v oblibě citace z orientálních duchovních nauk, použil jsem výraz „smrtelný hřích“, který zdejší více ke křesťanství tíhnoucí komunita diskutujících pochopí.

      O významu smrtelného, těžkého hříchu se dá najít vysvětlení třeba zde :
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Smrteln%C3%BD_h%C5%99%C3%ADch

      Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů) vypočítává katolická tradice od časů Řehoře I. Velikého (asi 540 – 12. březen 604).
      Najdete je tady : https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedm_hlavn%C3%ADch_h%C5%99%C3%ADch%C5%AF

      Z těchto odkazů se možná dá po přečtení pochopit, že tuto „propracovanost“ a kategorie hříchů přinesla až hierarchie kněží ve spojení se světskou mocí pro ovládání lidí – takový trestní řád.

      Napsal jsem nedávno jeden článek, který tu bude snad brzy otištěn. Je v něm jedna významná myšlenka, které se držím ve všem svém konání. A také jako hledající v oblasti technik jógy, jsem tu již popsal svůj souhlas s tzv.královskou cestou jógy /rádža jóga/ – více najdete k prvním dvou stupňům, morálním a etickým principům nazvaným JAMA a NIJAMA tady:

      http://hledani.gnosis.cz/joga-o-cem-je-3-pokracovani/

      Cituji to, co JAMA Satja říká k pravdomluvnosti.

      Druhým je tzv. SATJA. Je to zákaz vyvarovat se všeho, co je proti pravdomluvnosti, pravdivosti. Tedy, nelžeme, a to opět ani sobě. Vyjadřujme ve svém chování soulad myšlenek, slov a činů. Organismus lháře se nachází v napětí a vyvíjí činnost pro krytí svého špatného chování.

      Jinak díky za doplnění ze Starého zákona – je dobré vědět, co starozákonní Hospodin nenávidí a co je mu ohavností.

      Václav Žáček

          1. Vendo, to nejde myslit. Zkuste to jinak, bez odpustků za vědomé hříchy třeba :-)

          2. Vidím, nejde.

            Ale prosím, co to jsou v dnešní době ty odpustky za vědomé hříchy?
            Děkuji za vysvětlení.

          3. Netuším, jak to chodí u zpovědi. Ale tam kněz určuje, co a jak za který hřích odříkat. Nemýlím-li se.

          4. A vida, kam jste se, matko, od Vašeho dotazu : „A hřích se stane vědomým?“ dostala.

            Ke kněžím, k obřadům = zpovědi,k tomu, co má hříšník odříkat. A asi se nemýlíte.

            Pěkný den.

            P.S.
            Hřích se nikdy nestane vědomým. Hřích je zkrátka hřích. Vědomým či nevědomým je ten, který jej vykoná.

    1. Na bílém papíru
      černá tečka snad,
      je tou podstatou?
      Však vzdálím se od papíru,
      tečku nevidím.
      Nemůže býti tedy podstatou?
      Podstatou je papír?
      Vzdálím se ještě dál,
      ani papír již nevidím,
      jen stůl, na kterém leží,…
      do mezihvězdného prostotu se dostávám,
      ani Zemi již nevidím,
      přestala být podstatou.
      Ale co to
      fyzické tělo nemám,
      ale vidím, cítím,….
      z „okna“ nakukuji,
      tam, kde to vše je,
      tančím tanec vesmírný :-)
      A sama podstata se chvěje,
      radostí,
      z nepatrného krůčku
      jedné bytosti,
      malinkaté, nepatrné hvězdičky,
      která je ničím
      a přec vším…..

      1. No vida, kam Vás dovedla Vaše první otázka.
        „Nevědomost hříchu nečiní?“
        Připojuji se k Marťasovi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017