Úvod do teorie a filozofie prostorů světa

Abychom dokázali o světě vůbec něco vypovědět, relativně spíše o jeho částech, protože svět sám je metafyzická veličina, musíme objasnit některé základní veličiny světa, o kterých mluvíme denně, ale nikdo z nás nerozumí jejich tvrdé podstatě. Primární veličinou a pojmem je prostor. Ani sama fyzika, jež často tento pojem užívá, jej nedokáže plnohodnotně objasnit. Nejabstraktněji o prostorech pojednává matematika. Když do toho zakomponuji mé filozofické pojednání, může být má matematická filozofie objektivním objasnitelem základního pojmu i veličiny světa.

Na příkladech existence stavů věcí, tedy množství ve světě, které se dají pojmout jako množství v objektech i ve fyzikálních veličinách, jsem ukázal, že svět je kvantifikovatelný, potažmo jeho části, tedy fakta. A tyto fakta nazývám tedy veličinami. Svět je vyjádřitelný v číslech, tudíž jeho fakta, do kterých se rozpadá, jsou kvantifikovatelné veličiny. Rozložíme-li svět do atomárních faktů, dostaneme takzvaný nulový prostor, neboli filozoficky prostor ničeho. Tento prostor se skládá z nul – existence nulových stavů věcí – nulových množství – tedy můžeme říkat i nulových veličin. Takový prostor lze stlačit na jedinou nulu, což popisuje můj stlačující princip. Pro tento princip není rozhodující, zdali entropie ve světě existuje, nebo ne, abychom museli určovat směr toku času. Ospravedlnění mého principu udává kosmologická teorie velkého třesku. Vesmír měl vzniknout z ničeho, což popsal Hawking na základě obráceného popisu kolabující hvězdy. Může-li hmota kolabovat, může se i rozpínat. Rozdíl je jen ten, že já mluvím o nulovém prostoru, tedy prostoru ničeho, nemluvím zatím o hmotě. Protože když jsme rozkládali množství, existence stavů věcí, tak jsme rozkládali přirozená čísla na racionální čísla a dále až k nule.

Nejfundamentálnějším prostorem je tedy nulový prostor, prostor skládající se z ničeho a stlačující se do ničeho. Nuly, ze kterých se skládá, jsou identické objekty, prázdné množiny. Splňují tak předpoklad silné neexistence. Zatímco neexistence stavů věcí je slabá neexistence reprezentovaná zápornými množstvími, existence nulových stavů věcí je silná neexistence. Ale přesto o tom dokážeme ještě vypovídat a mluvit i myslit. Má matematická filozofie bude popisovat i hranice myslitelného, ale to je teď jiné téma. Každopádně nulový prostor lze stlačit na množinu s jediným prvkem {0} a tato množina reprezentuje jednotku množství. Ale také filozoficky reprezentuje jednotu existence nulových stavů věcí. Jelikož nulové stavy věcí jsou identické, totožné. A dle mé matematicko-filozofické teorie netvoří nic, z čeho by se skládala existence, jak ji známe my, z vesmíru kolem sebe. Když jsme totiž rozkládali množství, rozkládali jsme prostor, nikoliv hmotu. A co je to hmota, jsem naznačil ve slavném výroku Giordana Bruna: „Příroda není nic jiného než Bůh ve věcech.“ Tento výrok říká rovnou dvě „věci“ naráz. Že zákony přírody se vyskytují ve věcech a ty patří Bohu. A za druhé v souladu s mou teorií světa fundamentální kameny světa – věci – nejsou dosažitelné konečnými postupy. Takže lze věci obdržet pouze nekonečnými postupy, jenže rozklad racionálního prostoru dává pouze nuly a ty nuly dalším rozkladem nevygenerují nic jiného, než nuly.

Tady bychom měli podotknout jeden další důležitý princip světa. A tím je princip existence kvality. Jak se od sebe liší kvalita a kvantita. Což bude i ústředním bodem celé mé teorie. Odpověď na tuto otázku a její aplikace na vybrané matematicko-filozofické problémy objasní mnohé, co žádná dosavadní věda neobjasní. Ukážeme si příklad dimenze prostoru, jak ji můžeme matematicky i fyzikálně chápat. Nultou dimenzi tvoří bod, nemá rozměr. Je to určitá kvalita, řekněme nulová kvalita. Co z bodu udělá jinou kvalitu, například 1 dimenzionální útvar, přímku? Jedině nekonečné množství jeho identických kopií, bodů o identických vlastnostech. Jediné, co je odlišnou vlastností odlišných bodů, je pak odlišná pozice, kterou vymezují. Na bodech dostáváme jejich novou vlastnost, jejich souřadnice. Jinak je každý bod stejný, je nuldimenzionální, tvoří prázdnou množinu. Jedině, když je vedle sebe naskládáme nekonečněkrát, můžeme obdržet přímku. Tím získáme novou kvalitu. Musíme mít stále ale na paměti, že pokud bude množství bodů na přímce ω, hustota těchto bodů na reálné přímce je nulová, protože racionální počet bodů lze stlačit na nulu. To říká jak matematika, tak to potvrzuje i teorie velkého třesku, protože ve vesmírné singularitě byl stlačený prostor, nikoliv hmota! Hmota má totiž svou mezní hustotu – Chandrasekharovu mez – pod ní nelze jít, jinak dostáváme nekonečné zakřivení prostoru.

Tedy můj nulový prostor hovoří o prostoru, jak jej známe, o jeho známé vlastnosti, stlačitelnosti a rozpínatelnosti. Pořád ale nevíme nic o hmotě. Jak rozlišit něco, co lze stlačit – nulový prostor – a něco, co nelze stlačit. Hmota totiž ve své podstatě stlačitelná není, ona je pouze redukovatelná (tím, že gravitací zatlačíme na atomy a způsobíme elektronovou, nebo neutronovou degeneraci), nebo přímo zničitelná (když překonáme zmiňovanou mez a hmota se zničí v singularitě černé díry). Hmota má tedy jinou povahu, než prostor. Ale přesto budu hmotu popisovat jako prostor, protože to prostor ve skutečnosti je, nazývám jej prostor věcí.

Prostor věcí se doslova skládá z věcí, které jsme neobdrželi pouhým rozkladem prostoru, resp. oblastí prostoru, neboli když jsme rozkládali existence stavů věcí (pozor, nerozkládali jsme samotné stavy věcí!, to je pro člověka nemožná úloha, maximálně myšlenkový experiment, ale jak píše Bruno, Bůh je ve věcech). Já tedy ukážu, co to jsou ve skutečnosti samotné stavy věcí a jak myšlenkově lze hovořit o rozpojování věcí a o tom, co věc je! Prostor věcí je vyplněn všemi stavy věcí, všemi propojeními věcí. Je nutně nekonečný. A to kvůli 2 faktorům. Za prvé předpokládáme, že věci nemohou být konečně jednoduché, ale nekonečně složité, jelikož podle Bruna Bůh je ve věcech. A za druhé, protože všech propojení věcí, tedy stavů věcí je nekonečně mnoho. Zde se hodí krásný výrok Bruna: „Všechny věci jsou ve všem.“ Nekonečná složitost se dá vysvětlit i takto. Můžeme-li o něčem něco říct, výroky, nikdy jich nebude dostatečně mnoho, abych popsal dostatečně celý objekt. Tedy nějaký objekt, stav věcí, musí být nekonečný, ale nikoliv nekonečný ω, aby mohl být stlačitelný až na nulu, ale nespočetně nekonečný. Budeme tak předpokládat, že stavy věcí mají spojitý charakter, tedy jsou reprezentovány nespočetným ordinálem, který budeme značit ω1. ω1 je pak limitou všech spočetných ordinálů, které jsou stlačitelné až na nulu. A prohlásíme, že ω1 není stlačitelný až na nulu.

A zavedeme zvláštní ω aritmetiku a aritmetiku modulo ω, bude platit, že:

  1. Vydělíme-li konečné číslo spočetným ordinálem ω, obdržíme 0: k/ω = 0; k mod ω = k
  2. Vydělíme-li ω taktéž ω, obdržíme ω: ω/ω = ω; ω mod ω = ω
  3. A vydělíme-li ω1 ordinálem ω, obdržíme ω1: ω1/ω = ω1; ω1 mod ω = ω1

Filozofie této aritmetiky spočívá v tom, že konečné existence stavů věcí lze rozkládat na nuly, ale samotné stavy věcí už na nuly rozkládat nelze. Stavy věcí jsou nekonečné a jejich rozdělením musíme dojít k atomárnímu rozdělení na věci, ale ty budou z principu stejně nekonečné jako nestlačitelný, nespočetný ordinál ω1. Tedy prostor věcí je spojitý. Zatímco prostor nul je hustě uspořádaný podle racionálních čísel, ale není spojitý, je diskrétní. Kde se nachází prostor věcí je už nabíledni. Prostor věcí se nachází mezi body nulového prostoru a jelikož musí být spojitý, je nepředstavitelně hustší, než je nulový prostor. Má-li být každá věc složitá ω1, tedy atomární stav věci je ω1, musí být každý bod prostoru obalen ω1 jiným počtem bodů v jeho nekonečné blízkosti. Zde jsem tedy přišel na to, čím je tvořena věc, neboli atomární stav věci. Nekonečně malé veličiny definovatelné v nekonečně malém okolí bodu nulového prostoru věcí.

Nekonečně malé veličiny budeme definovat jako nekonečně malé číslo, menší než libovolné konečné racionální číslo. Těmito veličinami je doslova obalen v množství ω1 nulový prostor. Nyní máme základní představu, co může být hmota.
 

Jan Kozohorský
23.12.2017
 

Poslední články autora:


hodnocení: 2.9
hlasů: 7

141 komentářů

Přidat komentář
  1. Čtenář by něco získal z Jankových článků, pokud by se objevily i stručné definice pojmů, pro: nulový prostor, stlačující princip, stav věcí, atd.

    1. Děkuji. Zde odkazuji na předchozí článek http://hledani.gnosis.cz/priroda-neni-nic-jineho-nez-buh-ve-vecech/

      Hned v prvním odstavci předešlého článku je na konci odstavce nulový prostor.

      Stlačující princip je před shrnutím předchozího článku.

      Stav věcí je v mém druhém článku definován.
      http://hledani.gnosis.cz/svet-je-celkem-faktu-a-nikoli-veci/

      Definice a používání pojmů zavádím postupně jak jdou mé články systematicky.
      http://hledani.gnosis.cz/author/jankozohorsky/

      Děkuji za podnět. S pozdravem JanKo

      1. JanKo, nulový prostor složený od + nekonečna do – nekonečna z nul, je definice s nulovým obsahem. Takže je tak nějak jedno, že na to jdete definicemi postupně systematicky nebo hr na to stlačujícím principem. Stlačující princip by měl mít všeobecně ceněné vlastnosti : přiměřenou velikost a dobře se nasazovat.
        Dříve měli totalitou zakázaní filosofové jasno : ráno lahváč, večer basu. Tím se vyjasní pojmy.

        1. Pardale,

          to není možné, že jste napsal. Už jsem myslel, že nic nenapíšete po tom, co jsem se dozvěděl, že nerozumím fyzice. Takže podle Vás ω*0 = 0? To je jinak řečeno Váš výrok, že nekonečně mnoho nul dává jen nulu. To je pouze jedna ze třech interpretací, protože výsledek může být i ω*0 = k, nebo taky ω*0 = ω.

          1. Ale JanKo, psal jsem něco jiného :“JanKo, nulový prostor složený od + nekonečna do – nekonečna z nul, je definice s nulovým obsahem.“
            Čili že ta matematická definice nevyjadřuje nic, rozumného určitě ne.
            Četl jsem dva zajímavé články
            http://blog.hysteria.sk/singularita/
            http://blog.hysteria.sk/hackovanie-ai/
            Singularitou se myslí bod ( rok), kdy umělá inteligence ( AI) řekněme roku 2060, převýší inteligenci člověka a brzy na to tu bude člověk zbytečný. Takže když teď nevyřešíte svá +-nekonečna, všechno z nul a stlačující princip, tak se nic neděje. Zatím ukazujete kudy cesta nevede, což AI určitě taky využije.

          2. Pardale,

            kupodivu ta definice nulového prostoru vystihuje vlastnost části prostoru, jak jej známe. Chápu, že se snažíte chytnout nějaké nudle. Furt se Vám ty nuly nelíbí. Prostor ale, jak je vidno, rozpadá se do ničeho, nikoli do něčeho. Proto se mluví o bodech prostoru. Bod existuje jedině tehdy, pokud existuje poloha a naopak. Mé poznání ale není cesta, mé poznání je již hotové. Já jen píšu články a hledám vhodná slova. Připadá mi, že záměrně ignorujete to, co bylo známo již starověkým geometrům. Prostor se skládá z bodů. Pokud ne, neplatí ani teorie vélkého třesku.

          3. JanKo.
            Ale ne. Body jsou místa v prostoru, pomocí nichž můžeme určit VZDÁLENOST mezi body. Nikoli definovat prostor.
            Nula znamená neexistenci něčeho. Když nerozumíte pojmu fyzikální rozměr, je to marné. Poslední pokus. Nula borůvek znamená, že borůvky nejsou, třeba na louce. Borůvky jako body v borovém lese určují vzdálenosti v prostoru, ne prostor samotný.
            Řekl bych, že si pletete pojem nula, bod, okolí bodu, hromadný bod.
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Bod
            „Bod je bezrozměrný základní geometrický útvar…Bod lze také považovat za úsečku nulové délky.“
            Jak jistě chápete, sečtením nul žádnou jinou hodnotu než nulu nedostanete. Nenuťte své matikáře vylézt z hrobu a vlepit vám jednu a druhou o tabuli.
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Nula
            „Číslo nula ve významu matematického prázdna, prostého nic. ..V teorii množin je nula velikost (kardinalita) prázdné množiny.“
            Čili nula je prázdná množina. Jak už jsem psal, prostor není fyzikálně prázdný.
            Váš prostor se neskládá z bodů ( které ve svém názvosloví nazýváte nulami), ale skládá se z malých částí prostoru. Starověcí filosofové říkali, že dělením hmoty se dostaneme až nedělitelné části ( atomos), tedy k atomu, který ale stále nese vlastnosti hmoty. Body kreslené starými geometry nejsou body, ale malé plochy barviva. Podobně čára v písku je prostor, kde chybí zrníčka písku.
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Okol%C3%AD_(matematika)
            https://sk.wikipedia.org/wiki/Hromadn%C3%BD_bod
            http://user.mendelu.cz/marik/wiki/in-mat-web/in-mat-webse2.html
            Když už máte svoji teorii hotovou, tak na ni klidně zapomeňte, nestalo se kvůli ní zatím vůbec nic a ani nestane.

          4. Pardale,

            Vaše definice radikálně pokulhává za logikou. Buď je ta definice kruhová, a tedy nesmyslná, nebo aby to dávalo smysl, tak bod používáte jen jako pojem pro definování vzdálenosti. Tím pádem jste ale opět nevysvětlil, co to je bod sám, pouze co to je vzdálenost. P.S.: Bod určuje i polohu. To jste zapomněl.

            Nula reprezentuje existenci i neexistenci stavu věcí, atomární fakt, tedy body prostoru. A jak jsem psal, jde o silnou neexistenci, ale stále myslitelnou. Prostor se skládá z prázdných množin, které se mohou stlačit do množiny obsahující jednu prázdnou množinu. Bohužel, Pardale, nic si nepletu, já jen budu soustavně narážet na to, že klasické pojmy fyziky v sobě obsahují nejednoznačnosti, které zastírají možnost skutečně pochopit svět. Popíšu úplně jinou interpretaci světa. V tom se nebude hodit běžné fyzikální myšlení. Takže věřte mi, ač bych jej mohl použít, tak jej nepoužiji.

            Tedy prostor je úplně prázdný a všechny jevy fyziky a její veličiny budu popisovat na základě prostoru věcí, ne nulového prostoru.

            Aby jste popsal svět, opravdu nemůžete skončit u konečných malých oblastí prostoru. Musíte skončit u bodů. Tedy oblastí bez objemu a obsahu.

            Nedělitelné části prostoru jsou body, nuly, prázdné množiny, nikoli Planckovy délky, reprezentující jen malou, dále dělitelnou část prostoru.

            Body kreslené starými geometry jsou jen myšlenkové konstrukty, přenesené do fyzické podoby, ale zastupující reálně existující body prostoru.

            Snad si nemyslíte, že nerozvalím do ruin středověké vnímání něčeho, co je úplně jinak, než primitivní pojmy dokážou objasnit.

          5. JanKo.
            Není rady, není pomoci. Bod nemá rozměr, tedy z něj nelze nic složit, ani prostor. Z nul nelze složit nic jiného než nulu. Planckova délka má rozměr délky (1,6E-35 m). Odkazy nečtete, už jsem uváděl :
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Planckova_d%C3%A9lka
            „Současná teorie považuje Planckovu délku za nejkratší dosažitelnou vzdálenost, o které se můžeme cokoliv dozvědět.“
            Ale mýlí se. Od Vás se lze dozvědět cokoliv :)

          6. Pardale,

            existence prostoru je závislá na existenci nulových stavů věcí, existující a neexistující stavy věcí se sčítají a vytváří tak existující nulové stavy věcí. A prostor věcí je limitou všech nulových stavů věcí.

            A jinak řečeno nezpochybnitelné geometrické pravdy jsou:
            1) přímka se skládá z nekonečně mnoha bodů
            2) rovina se skládá z nekonečně mnoha přímek
            3) prostor se skládá z nekonečně mnoha rovin

            a obecně:
            4) nD prostor se skládá z nekonečně mnoha n-1D prostorů

            Výše dimenzionální prostory se skládají z ménědimenzionálních prostorů a to jen díky nekonečnům. A ty prostory se skládají a rozpadají zároveň. A toto pochopíte, až Vám vysvětlím, jak funguje prostor věcí. :-)

          7. JanKo, píšete :“A toto pochopíte, až Vám vysvětlím, jak funguje prostor věcí. “
            O mně nejde, jestli to pochopím a vůbec pochopit chci. Jde o to, abyste to napřed Vy pochopil sám, když myslíte, že je to tak důležité. Zatím recitujete pořád dokola to samé.

          8. Pochybuji, jak se to vyvíjí, o duševním zdraví tohoto přispívatele. Je nutné však v klidu vyčkat dokončení jeho komplexního výtvoru. Ten má přece změnit svět. Don´t hurry. Jest dobré doufati snad spolu s ním ve svět lepší. S ómegou a nulami na věčné časy.

          9. Pardale,

            proč bych neměl chápat svět, jen proto, že ho nechápete Vy a stále omíláte fyzikální dogmata, která prostě konzistentní nejsou?

          10. Hosana….

            Každý se jeví jako blázen ten, kdo má úplně jiný pohled na svět!

  2. Není to nic, jen pouhá spekulace a jako taková nemá žádnou vypovídací hodnotu! Pěkné sny do příštího roku – všeznalý autore.

    1. Tak je to nic, nebo něco, a tedy spekulace? Měli byste si to ujasnit. Mé výroky v mých teoriích mají více než logickou vypovídací hodnotu. A nemá smysl napadat poznání. To má na světě nejvyšší cenu.

        1. Kdyby měl každý svou logiku, nikdo by se nedorozuměl … Každý by z něčeho vyvozoval jiné závěry.

          1. Nepoužívá-li člověk správně logiku, dochází k jiným závěrům. Jiná logika jako taková ale neexistuje.

          2. Závěru může být nekonečně mnoho, protože každý má jiné zkušenosti.

          3. Matrixi,

            zavádíte do logiky psychologické prvky. Ale logika se již na konci 19. století odpojila od psychologie. Ne?

  3. V souvislosti s tímto článkem bych chtěl upozornit na několik fatálních porušení fyzikálních zákonů a logiky.
    Pokusím se zde nastínit mou tezi o tom, jak se věci mají a jak se také mohou dále vyvíjet. Budu vycházet z nám známých faktů a pokusím se je dát dohromady tak, aby tvořily uzavřený a jednolitý celek. Takže začneme tím, co je všeobecně známo.
    TAK ZA PRVÉ.
    Hmota jako taková časoprostor vytváří a ten je tedy její funkcí. Není tomu tedy naopak v tom smyslu, že hmota vznikne jako cosi v časoprostoru. Velký třesk interpretovaný do „bodu“ a do systému singularity je nesmyslem, pokud bychom ho uvažovali pouze z hlediska našeho časoprostoru. Aby to vůbec mohlo být funkční, pak by musel existovat nadřazený systém, který by obsahoval nám nadřazený časoprostor, který by pochopitelně nebyl našim časoprostorem. Pak ale nemá smysl to, že by „cosi“ bylo soustředěno v bodě a singularitě. Náš Vesmír by pak prostě a jednoduše mohl vzniknout „prolitím“ z vyšších sfér (poklesem vibrací). To je jedna z možností, která se jeví jako přijatelná a to proto, že podobným způsobem je v mytologii vysvětlován vznik světa (Bráhma vydechuje a vdechuje Vesmíry). Další možností je stav, který je charakteristický jen pro náš Vesmír, čím je míněn stav k horizontu událostí. Za tento horizont nevidíme a nemáme tušení, co se za ním odehrává. Proto popřední fyzici se ve svých úvahách zastavují na čase 380 milionů let, po údajném vzniku Vesmíru a dál nejdou. Jde o čas, kdy se záření oddělilo od látky a my máme tím možnost Vesmír díky elektromagnetickému záření vidět. Sem tedy kladou Velký třesk, respektive jeho skončení. Co bylo předtím, se stále více bere jen jako cosi, co je nám zatím skryto.
    V článku je navíc prostor chápán jako samostatná entita. Jde opět o cosi, co bylo už cca před sto lety vyvráceno a čas a prostor tvoří jednu entitu a tou je časoprostor. Se vší naléhavostí tohoto slova je nutno si uvědomit, že čas a prostor jsou vzájemně zaměnitelné. To že to lidské vědomí nechápe, respektive nedokáže pochopit, na věci nic nemění.
    ZA DRUHÉ
    Psal se rok 1992 a ve vědecké branži došlo k posunu.
    Toho roku se totiž přijalo tvrzení „informace -> energie -> hmota“ za platné.
    Co to znamená? Na počátku byla informace, která vytvořila energii a ta posléze hmotu. Předesílám, že jde pochopitelně o systém vědomých informací, jejichž základem je to, co známe pod pojmem program, který je stupňován na myšlenku a završen čímsi, co je známo jako vědomé atraktorové pole.

    Pokud tedy uvážíme jenom zde zvažované okolnosti, tak nám vyjde naprosto jiný obraz Vesmíru. To ani nemluvím o tom, co se v posledních letech děje ve vědecké branži a jaké skutečnosti odhalil poslední výzkum, který se zaměřil na Lineární a Nelineární struktury. Lze bez nadsázky prohlásit, že současné poznání světa je vlastně o ničem a začínáme úplně znova. Případné dotazy odkazuji na odbornou literaturu.

    Antonín Mareš

    1. „Hmota jako taková časoprostor vytváří a ten je tedy její funkcí. Není tomu tedy naopak v tom smyslu, že hmota vznikne jako cosi v časoprostoru.“
      Cituji tvrzení, které zde není doloženo. Naproti tomu hmota má časoprostor zakřivovat, tím se nabízí i opačný názor.

      1. Hezký příspěvek p. Mareše.

        ad.:„Hmota jako taková časoprostor vytváří a ten je tedy její funkcí. Není tomu tedy naopak v tom smyslu, že hmota vznikne jako cosi v časoprostoru.“

        Já si myslím, že hmota, prostor i čas spolu souvisí a VZÁJEMNĚ se ovlivňují. Taky se mi v článku nelíbí, že JanKo napřed stvoří prostor a pak do něho bude umísťovat hmotu a čas.

        1. Anebo zdůvodňování daností speciální teorie relativity – stálé rychlosti světla, změny času, délek, hmotností může co sdělit k promyšlené konstrukci Vesmíru.

        2. Já hovořím o prostoru, jak je. A o hmotě budu hovořit taky, jak je. To, že se prostor rozpadá do nul a že existuje i další prostor věcí má přesný a hluboký význam a na něm budu přesně demonstrovat podstatu pohybu, termodynamickeho času, …

          1. JanKo, už jste toho nasliboval hodně, teď by to chtělo, jak žádají dívky, skutek místo slipů. Zatím se Vám prostor už několikrát rozpadl do nul a nikde se nic nestalo. Nevím co je termodynamický čas, leda něco o entropii, jak časem samovolně roste.

          2. Nebojte, další díly se Vám budou hodně líbit. :-) Termodynamický čas je ten, který je závislý na takzvané šipce času a ta má být závislá na entropii (která podle Vás samovolně roste). No, já ukážu, co je na čem závislé.

            Náboženství a fyzika jsou podobné. Obě tyto oblasti jsou závislé na víře, že říkáme pravdy. Jedině matematika dokáže posoudit, s pomocí filozofie, jestli může být víra pravdivá.

    2. Pane Mareši, hezké a rozumné názory ažna vědomé pole, ALE:
      Píšete :“Proto popřední fyzici se ve svých úvahách zastavují na čase 380 milionů let, po údajném vzniku Vesmíru a dál nejdou.“
      Jde o 380 000 let a zprůhlednění vesmíru není totéž co horizont událostí.
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_t%C5%99esk
      „Raný vesmír byl homogenní a izotropně vyplněný vysokou energetickou hustotou. Přibližně 10^−35 sekund po Planckově času se vesmír exponenciálně zvětšil během období nazývaného kosmická inflace. Když se pak inflace zastavila, hmotné součásti vesmíru byly ve formě kvark-gluonového plazmatu, v kterém se všechny částice relativisticky pohybovaly. S růstem vesmíru klesala jeho teplota. V čase asi 1 sekunda, při teplotě 3×10^10 K, se od horkého plazmatu uvolnila reliktní neutrina. Poté se začaly vázat kvarky a gluony, a tak tvořit baryonová hmota. Díky fyzikálním nesymetriím se vytvořilo o něco více hmoty než antihmoty. Hmota a antihmota povětšinou rekombinovala, a dnes tak pozorujeme jen ten malý zbytek hmoty, který už zrekombinovat nemohl.
      Jak se vesmír dál zvětšoval, jeho teplota dále klesala, což vedlo k dalším procesům narušujícím symetrie, které se začaly projevovat jako známé interakce a elementární částice. Ty brzo umožnily vznik atomů vodíku a helia. Tento proces se nazývá nukleosyntéza velkého třesku. Vesmír se dále ochlazoval, hmota se přestala pohybovat relativisticky a její vlastní hmotnost začala gravitačně dominovat nad energií záření. Asi po 380 000 letech se záření oddělilo od hmoty. Vesmír se tak stal pro záření průhledný. Záření z této doby se tak zachovalo až do dneška a můžeme ho dnes pozorovat jako reliktní záření.“
      http://www.aldebaran.cz/bulletin/2015_11_sum.php
      Astronom Kulhánek popisuje vznik reliktního záření a průběh Velkého třesku, jsou tam i obrázky.

  4. ad: A jinak řečeno nezpochybnitelné geometrické pravdy jsou:
    1) přímka se skládá z nekonečně mnoha bodů
    2) rovina se skládá z nekonečně mnoha přímek
    3) prostor se skládá z nekonečně mnoha rovin

    No a o tom třeba zrovna já pochybuji. Když mluvíte o nekonečnech, tak ty si představit nedokážu. Nulu si představit dokážu a s nulou se dá i počítat.
    0+0=0
    0+0+0+0+0+0+0+0+0+0+0+0+0+0+0+0+0=0
    Nuly mohu sčítat jak dlouho chci a pořád to bude 0.

    Ještě ftip o blondýnce:
    Víte, co udělá blondýnka, když najde na prsou chlup? Koupí si podprsenku o chlup větší?:-)

    Takže ten bod musí nutně být o chlup větší než 0!

    1. I když je tady ta rovnice problematická, tak je zcela pochopitelná:
      k/ω = 0 -> 0*ω = k

      Vydělením konečného čísla nekonečnem lze obdržet nulu. A naopak násobením lze tedy zpětně dostat konečné číslo.

      Zároveň se ale jeví logické z konečného hlediska, že tyto řady dávají nulu:
      0 = 0
      0+0 = 0
      0+0+0 = 0
      0+0+0+… = 0

      Takže ω*0 = 0.

      Já bych to interpretoval tak, že každá z těchto rovnic říká něco jiného:

      ω*0 = 0
      0*ω = k
      U nekonečných ordinálů tedy neplatí komutativita.

      Vynásobíme-li zprava ω nulou. Máme nula množin ω. Vynásobíme-li ale nulu zprava ω, dostaneme libovolné číslo k. Proto taky můžeme obdržet libovolný k-dimenzionální prostor.

      Proto bych řekl, že:
      ω*0 = 0 je hustota takového prostoru vůči ω1 spojitému prostoru
      0*ω = k je dimenzionalita prostoru
      A |{0,0,0,…}| = ω, mohutnost takového prostoru je ω
      Ale dá se stlačit až na nulu a pak mohutnost je |{0}| = 1.

      Toto je nulový prostor. Neboli prostor, jak jej známe, který se může rozpínat a šmršťovat. A pro Tebe by mělo být zajímavé filozoficky to, že mohutnost takového prostoru je 1 nebo ω. Takže Bůh se může projevovat v jednotě i nekonečnu.

      To, co ale skutečně vyplňuje svět je spojitý prostor = prostor věcí. A ten se skládá z ω1 množství ε veličin. A tyto ε veličiny jsou o chlup větší nuly. A ty se nestlačují, spojitě vyplňují mezery nulového prostoru. OK?

      1. Není to OK, ale už se hádat nebudu. Propasírováním nuly přes nekonečno dostanete něco….

        1. ad.: k/ω = 0 -> 0*ω = k

          Vydělením konečného čísla nekonečnem lze obdržet nulu. A naopak násobením lze tedy zpětně dostat konečné číslo.

          A jak si ta nula pamatuje, čím byla vydělena? Proč není 0*ω = k+1?

          1. Oprava:
            A jak si ta nula pamatuje, co bylo vyděleno? Proč není třeba 0*ω = k+1?

        2. 0 = 0; 0*1 = 0
          0+0 = 0; 0*2 = 0
          0+0+0 = 0; 0*3 = 0

          0+0+0+…+0 = 0; 0*k = 0

          Násobením nuly konečným číslem nikdy neobdržíme nic jiného než nulu. Ale když vynásobíme nulu nekonečným číslem, není divu, že obdržíme konečné číslo, kvůli rovnici k/ω = 0, tedy 0*ω = k. A může to být libovolné číslo z množiny {1, 2, 3, …}, protože:
          1/ω = 0 -> 0*ω = 1
          2/ω = 0 -> 0*ω = 2
          3/ω = 0 -> 0*ω = 3

          k/ω = 0 -> 0*ω = k

          Dalo by se prohlásit, že to je spíše množina rovnic, která dává řešení v podobě libovolného konečného čísla. Tedy 0*ω ∈ {1, 2, 3, …}. Takže z nuly a nekonečna lze obdržet libovolné konečné číslo. Mě se to jeví jako logické a s nikým se hádat nechci. Jen chci pochopit, proč to lidé chápou jinak než já. Toto je nekonečná aritmetika, nikoliv konečná.

          Obdobně se dá zkonstruovat záporná čísla bez nuly:
          0*-ω ∈ {-1, -2, -3, …}

          Proč si to ta nula nepamatuje, bude spíše otázkou konstrukce celé reality závislé na přirozených a záporných množstvích. Ale k tomu dojdu.

          1. ad.: Takže z nuly a nekonečna lze obdržet libovolné konečné číslo. Mě se to jeví jako logické a s nikým se hádat nechci. Jen chci pochopit, proč to lidé chápou jinak než já.

            JanKo, představte si, že máte číslo 10^1000000. Je to hodně, ale není to nekonečno. Ničeho ve vesmíru tolik není, ani atomů a chlupů dohromady. Toto číslo by mi bohatě postačilo na spočítání čehokoliv. Tak na co zavádět nějaké nekonečno?

            ad.:
            1/ω = 0 -> 0*ω = 1
            2/ω = 0 -> 0*ω = 2
            3/ω = 0 -> 0*ω = 3

            k/ω = 0 -> 0*ω = k

            0*ω = 10^1000000
            Vám připadá LOGICKÉ, že nulu vynásobíte nekonečnem, tak stvoříte větší číslo, než je všeho na světě? Budiž.
            Operujete si s těmi nekonečny jak chcete, ale pokud to pak někdy budete chtít převést do normálního světa fyziky, tak narazíte. Takhle fyzika fungovat nikdy nemůže. Ve fyzice tam musí být ten „chlup“, který to nekonečno zmenší na nějaké normální číslo.

          2. Lojzo,

            nádherný dotaz. Jistěže můžete zavést 0*ω = 10^1000000 jako „nějakou limitu“ fyzikálně opodstatněných čísel = hodnot fyzikálních veličin. Ale tím říkáte, že všechny veličiny ve světě mají nějakou maximální hodnotu a vyšší už nemůžou mít. To je správný přístup ve fyzice.

            Jenže mějte na paměti, že má teorie tvrdí, že přirozené množství reprezentuje existenci stavů věcí, tedy hodnoty fyzikálních veličin jsou jen čísly racionálními, jež jsou odvozená z vlastností faktů, jež vyplňují nulový prostor. Tedy jednodušeji fakt = přirozené množství = existence stavů věcí = hodnota fyzikální veličiny. A tedy když popisujeme svět pomocí hodnoty nějaké veličiny (délka, hustota, energie, atd.), popisujeme jen vnější vlastnost libovolného stavu věcí, jeho existenci, nikoliv samotný stav věcí, čili nějakou vnitřní vlastnost.

            Takže shrnuto a podtrženo. Pomocí „fyzikálních hodnot“ nespočítáte cokoliv, ale jen vnější vlastnosti stavů věcí, jejich existence, resp. neexistence (záporná čísla). Fyzika se tedy omezuje jen na počítání jevů, fyzika nespočítá, jak všechny jevy spolu souvisí a jak zapadají do světa. A když využiji Tvůj pojem počítání, tak nikdo nespočítá pomocí konečných čísel realitu světa. Realita světa je nadřazena konečným počtům. Ale na to má teorie taky pamatuje a bude popisovat, jak je konstruována a počítána realita světa, jejíž výsek chápe fyzika v omezených hodnotách fyzikálních veličin.

      2. JanKo.
        „To, co ale skutečně vyplňuje svět je spojitý prostor = prostor věcí. A ten se skládá z ω1 množství ε veličin. A tyto ε veličiny jsou o chlup větší nuly. A ty se nestlačují, spojitě vyplňují mezery nulového prostoru. “
        Komentář :S nulou o chlup větší než nula až na věčné časy a nikdy jinak.
        http://homel.vsb.cz/~svo19/pdf/M1_dalkari_typove-ulohy/typy_limit.pdf
        „Pro konstantu c ∈ R, c > 0 platí, že
        ∞ + ∞ = ∞, ∞ − c = ∞ , ∞ · ∞ = ∞ , c · ∞ = ∞ ,
        Neurčité výrazy
        ∞ − ∞ , 0 · ∞ “

        Nevidím tedy rozdíl mezi 0 · ∞ a ∞ . 0. Obojí je stejné podle komukativního zákona.

        Je zvykem psát číslo před nekonečno čili třeba 2 . ∞. Čili logicky podle zákona komutativního 2 . ∞ = ∞ . 2
        Nevím proč autor místo nekonečno ∞ používá ve stejném smyslu ω.

        http://math.feld.cvut.cz/mt/txta/2/txc4aa2b.htm
        pracuje s limitami
        Neurčitý výraz lim (1/0) ( 1/0 stačí odpovídá to i číslo/0) není definován ani pro 1/0.
        lim (1/0) :Zde jsou tři možné výsledky pokud se používá nejen nula, ale i posloupnost blížící se k nule shora nebo sdola 0 ( 0+ a 0-), pak dostaneme v limitě +nekonečno nebo – nekonečno.
        Odkaz cvut říká, že ani specifická limita lim (1/0) není definována. Rozuměl bych tomu tak, že není definována proto, že výsledkam je nekonečno a nekonečna nejsou obecně stejně velká.

        Autor píše :“k/ω = 0 -> 0*ω = k . Vydělením konečného čísla nekonečnem lze obdržet nulu.“
        Souhlasně s tím
        http://www.aristoteles.cz/matematika/limity/pocitani-s-nekonecnem.php
        “ 5/ ∞ =0 “

        Autor :“Toto je nulový prostor. Neboli prostor, jak jej známe, který se může rozpínat a šmršťovat … A prostor věcí je limitou všech nulových stavů věcí.
        Závěr: o mezi 0 · ∞ a ∞ . 0 jsem dozvěděl jen to, že 0 · ∞ je neurčitý výraz.
        Pokud chce autor používat jakousi nenulovou nulu ( říká tomu prostor věcí či co), tak asi jde o jednostranné limity k 0+ a O-.

        1. Pardale,

          Za:

          1) limity se konstruují na reálných číslech, to máte správně (pokud nejde o limity posloupností, ale o posloupnostech jsem nehovořil).
          Jenže my se pohybujeme na diskrétním nulovém prostoru, tedy nad tělesem ℚ, potažmo ℕ. Ale to je jen taková nepatrnost.

          2) ∞ je nevlastní bod prostoru nad ℝ. Já jsem nic takového ve své teorii nedefinoval. Můj nulový prostor takovým bodem není „ohraničen“ a nedefinuji prostor s nějakým rozšířením ℝ*, kde by tento bod byl. Já říkám, že se dají množství (fakta) rozkládat až na nulu, i dále s použitím nekonečných ordinálních čísel ω, ω+1, ω+2, …, ω+ω, … atd. Takže do toho bodu ∞ jsem nikdy nedošel a otázka, jestli by to bylo co k čemu. 0 · ∞ je neurčitý výraz, ale 0*ω už ne, protože jej definuji. U ordinálů komutativita násobení a sčítání neplatí, a proto je používám pro popis prostoru, protože on nekomutativní vlastnosti má.
          α + β ≠ β + α
          α * β ≠ β * α

          Takže shrnutě řečeno, nepoužívám ∞ ve stejném smyslu jako ω, já dokonce nepoužívám vůbec ∞. Takže jste celkem svým „dotazem“ pomohl objasnit lidem, jaký je rozdíl mezi aritmetikou limit a ordinální aritmetikou.

          Tedy já se nemůže pohybovat při vydělení 1/0 limitně k 0 zprava, nebo zleva. Je to dáno tím, že jsem na ℕ+, nebo ℚ+, potažmo ℤ-, nebo ℚ-. Všechno má v mé teorii daný řád.

          Prostor věcí je vyplněn ε veličinami a zde bude řeč o nekonečně malých veličinách 0,000… a -0,000… Teoreticky by se to dalo pojmout jako jednostranné limity k 0+ a 0-. V Robinsonově teorii se to definuje jako číslo menší než libovolné desetinné číslo jdoucí k nule. A jde o Robinsonovu nestandardní analýzu hyperreálných čísel:

          https://cs.wikipedia.org/wiki/Hyperre%C3%A1ln%C3%A9_%C4%8D%C3%ADslo
          https://en.wikipedia.org/wiki/Hyperreal_number

          Jinak děkuji za pěkné úvahy. JanKo

          1. JanKo, když fyzika všechno špatně, tak buďte tak laskav a vynechte fyziku i pojmy, které definovala, počítá s nimi a vychází to. Výpočty pro let Apollo 11 roku 1969 na Měsíc se dělaly na logaritmickém pravítku. Takže to fungovalo kvůli skvělé fyzice a technice a běžné matematice. A byl to jeden z největších duchovních výkonů lidstva.
            Hyperreálná čísla, něco jsem si našel,
            http://www.karlin.mff.cuni.cz/~prazak/vyuka/mai/hyper.pdf
            „Dále obsahuje ∗R nekonečně velká kladná čísla, tj. čísla, větší než libovolné číslo z R, zároveň však (ostře) menší než +∞, a stejně tak nekonečně velká záporná čísla, tedy čísla, menší než každé číslo z R (ale větší než −∞.)“
            //Komentář :Jak vidíte, používají nekonečno ∞, takže Vaše pseudonekonečno epsilon je také čosi iné.
            Nehledě na to, že nekonečno používáte také , cituji :“Vydělením konečného čísla nekonečnem lze obdržet nulu. A naopak násobením lze tedy zpětně dostat konečné číslo.“ A když na to reaguji, tak šup k nějakému epsilon a že nekonečno nepoužíváte.//

            http://www.karlin.mff.cuni.cz/~prazak/vyuka/mai/hyper.pdf
            :“množina, která kromě každého obyčejného (standardního) čísla z R obsahuje další čísla, tomuto číslu nekonečně blízká. ..můžeme mezi sebou násobit i nekonečně malá a nekonečněvelká čísla – v takovém případě však nelze předem říci, zda výsledkem bude
            číslo nekonečně malé, nekonečně velké, či ani jedno z obojího. Naproti tomu
            pokud násobíme číslo nekonečně malé číslem, které není nekonečně velké,
            výsledkem je vždy číslo nekonečně malé. Podobně pokud číslo, které není
            nekonečně malé, vynásobíme číslem, které je nekonečně velké, je výsledkem
            číslo nekonečně velké.“
            Závěr : hyperreálná čísla se už podle názvu týkají čísel, tedy ne veličin s fyzikálními rozměry, které do svých definicí prostoru patláte pod názvem prostor věcí :
            „svět je spojitý prostor = prostor věcí“
            Nebo :“Tedy prostor je úplně prázdný a všechny jevy fyziky a její veličiny budu popisovat na základě prostoru věcí, ne nulového prostoru.“
            Nevím proč chcete popisovat všechny jevy fyziky na základě prostoru věcí. Jevy fyziky popsány jsou a bezpočtukrát ověřeny praxí, klidně vytvořte něco nového, jen nezapomeňte, aby v tom alespoň něco fungovalo.

          2. Pardale,

            ale já nepochybuji o výkonech fyziky. Je potřeba ale více popsat základní pojmy. Co je to přesně prostor, co je to přesně energie, co je to hmota, co je to čas. Vy mi sice můžete dát nějakou přibližnou definici, ale já se budu ptát dále a skončíme u toho, že na ty otázky neexistují zatím odpovědi. Proto jsem taky vymyslel mé teorie. Nulový prostor se skládá z nul proto, že jsme použili nekonečné dělení. Nemůžeme skončit u Planckovy délky. Protože prostor skládající se pouze z Planckových délek nemůže fungovat.

            Nulový prostor je prázdný a jen díky tomu, že je nulový, se může rozpínat i smršťovat. Zatímco prostor věcí je spojitý a skládá se z kontinua věcí (nejmenších atomárních stavů věcí). Jen díky těmto věcem funguje vše, co fyzikálně znáte. Ale pokud Vás bude iritovat pojem věc, to je filozofický pojem. Až ukážu, co je v prostoru věcí hmota, energie, pohyb a čas, tak potom už nebudete řešit pojmosloví.

          3. Nulový prostor je prázdný a jen díky tomu, že je nulový, se může rozpínat i smršťovat.

            Nulový prostor hlavně nedělá nic, protože v něm neplyne čas. U černých děr se čas zpomaluje, protože jsou velmi hmotné tak v nulovém prostoru, kde není hmota, nebo je jí málo půjde čas rychle nebo vůbec.

          4. Velmi podstatná poznámka:

            Nulový prostor versus čas. Jelikož je prázdný, neděje se v něm nic. Na nulových bodech není nic. Neexistuje tam termodynamika, tudíž ani čas. Přesto se body nulového prostoru můžou pohybovat, protože nulový prostor je obklopen prostorem věcí a tam už termodynamika je. Je to tedy jako s černou dírou, může se pohybovat vesmírem, přestože přesně uprostřed nic není, ani hmota, ani čas.

          5. Janko, klidně si používejte filosofický pojem věc. Až budete potřebovat pojem délka, čas, hmotnost, tak jsou to pojmy fyzikální a ty už definovány jsou a dobře.
            Jediná věc, která spolehlivě nefunguje je právě ten pojem věc.

          6. Pojem věc je to, co dokonale zapadá do mé matematické teorie světa. Délka je pak jen produkt takového rozkládání světa. Čas je pak produktem relativního pohybu věcí.

          7. JanKo, píšete :“Pojem věc je to, co dokonale zapadá do mé matematické teorie světa.“
            Do Vaší matematické teorie světa věc zapadá.To je Vaše věc.
            Věci zapadají do reálného světa, zrovna čtete na monitoru, což je věc i bez matematické teorie světa.

          8. Monitor není věc. Lidi říkají věc tomu, co není věčné, tomu, co se rozpadá díky entropii. Proto používám pojem propojení věcí. Protože propojení je nestálé, proměnlivé. Hmota se ale rozpadá na to, co věčné je, co nezničí ani totální zakřivení prostoru ani nulové zakřivení při úplném rozepnutí kosmu. Věci jsou věčné.

          9. Janko, je to těžké, nerozumíte sám sobě ani ve dvou větách, natož v nějaké teorii :
            „Monitor není věc..Pojem věc je to, co dokonale zapadá do mé matematické teorie světa.“
            „Proto používám pojem propojení věcí…..Lidi říkají věc tomu, co není věčné, tomu, co se rozpadá ..Věci jsou věčné.“

          10. Marně bádám, nad čím jste se pozastavil v citovaných výrocích. Věci jsou věčné. Stavy věcí ne! Vždyť to vychází z logiky pojmů.

  5. JanKo,

    obyčejné lidské „nevím“ je luxus, který si Bůh nemůže dovolit. Ale právě na základech tohoto „nevím“ mohou lidé budovat nové obzory, což Bůh nemůže (neboť „nevím“ u něho neexistuje).

    Bohu žel, musím říci, že základy vašich nových obzorů jsou hloupé – což na druhé straně znamená, že u některých hloupých budete mít šanci.

    Tak, jako jeden oceán nelze rozdělit na nekonečno oceánů, tak ani jedno nekonečno nelze rozdělit na nekonečno nekonečen.
    Když například z „nekonečna všech čísel“ chcete vytáhnout „nekonečno všech sudých čísel“, mluvíte o fikci, kterou do detailu neumíte provést ani ve své hlavě, natož ve skutečnosti. A přitom (aniž by vám to došlo) pořád mluvíte o jenom a tomtéž nekonečnu. S čímkoli totiž chcete „pracovat“ v jednom nekonečnu, musí to být nekonečné, protože v tomto jednom nekonečnu je zkrátka vše nekonečné. A protože toto jediné nekonečno nemá hranice, nemůžete z něho nic nekonečného oddělit (viz příklad s oceánem). Doslova cokoli z jednoho nekonečna oddělíte, už to má hranice, a proto to nemůže být nekonečné.
    Jinými slovy:
    nekonečno všech sudých čísel existuje pouze v nekonečnu všech čísel a ta sudá čísla z něho nelze oddělit (protože v nekonečnu nejsou žádné hranice). A zároveň, cokoli je z jediného nekonečna oddělené, nemůže být nekonečné. Důkazem toho je, že nikdo neumí napočítat jakákoli čísla do nekonečna – protože jsou ta čísla z nekonečna oddělená.

    Navíc, tato Pravda se týká nejen čísel, ale i veškeré fyziky, boží tvorby, i samotného Boha. A jen proto, že o tom nic nevíte, si můžete hrát na nadboha, jenž ve svých mozkových závitech vyrábí (rádoby) nekonečna jak na běžícím pásu.
    Zároveň s tím můžete samozřejmě doufat, že k obdivu vaší stavby nových obzorů přemluvíte co nejvíce hloupých a že následně se stokrát opakovaná lež stane „pravdou“.
    Ovšem čím dříve pochopíte, že takto zde utrácíte váš život otřesným způsobem, tím lépe pro vás.

    1. JK,
      celkem rozumný příspěvek, se kterým bych já souhlasil. Stejně jako s Vašimi dalšími dřívějšími příspěvky na toto téma.

      ad.: Ovšem čím dříve pochopíte, že takto zde utrácíte váš život otřesným způsobem, tím lépe pro vás.

      Tady bych to ale nechal na JanKa. Je to jeho život, jeho cesta a nikdy nemůžete vědět, jestli opravdu někam dojde. Třeba ano a budete se divit Vy.

      1. Lojzo,

        …nemůžete vědět, jestli opravdu někam dojde. Třeba ano a budete se divit Vy…

        Možná se budete divit, ale já to JanKo-vi přeji, stejně, jako jiným.
        Mám rád příjemná překvapení.

          1. A KAM je správné dojít? Vy jedete na hory, takže Pravda je jet na hory.

    2. JK,

      děkuji za Váš příspěvek. Svět funguje tak, že má taky své obzory, daleko přesahující myšlení člověka, ale stále je tam stejný princip. Zatímco člověk může čísla prodlužovat do nekonečna, tím vytváří neúplnou množinu přirozených čísel, tak svět si prodlužuje ta svá nekonečná čísla. Zatímco člověk může realitu pouze simulovat, i tou konstrukcí přirozených čísel, tak v realitě světa samotné již tato čísla existují, ba co více, jsou prodlužována dále další a další ordinály a na větší a větší kardinály. A proč? Protože svět je konstruovaná realita a na konstrukci reality světa Vám nikdy konečná čísla stačit nebudou. Díky tomu jsou konstrukce množin, které předvádím, pouhými simulacemi. A simulace reality jsou věrnými kopiemi skutečné reality. I když napíšu do množiny přirozených čísel tři tečky, stále je tím ukázána pravda, že množství pokračují ve světě do nekonečna. A i když lidský obzor nedokáže zachytit celou realitu, vnímá její principy. Pokud by byla lidská simulace reality fikcí, tak by byl bohužel i Váš život fikcí, protože lidský mozek funguje na aritmetice.

      Už jsem si zvykl, že nejsem chápán.

      1. JanKo,

        …Pokud by byla lidská simulace reality fikcí…

        Každá simulace je fikcí – jde akorát o to, nakolik může být pro život v realitě prospěšná.

        …Už jsem si zvykl, že nejsem chápán…

        To znamená, že vaše fikce lidem nijak neprospívá.

        1. Lidská simulace reality nemůže být fikcí. To by byla lidská realita jen sama pro sebe a vůbec by se nevztahovala ke světu.

          1. JanKo,

            s prominutím i bez – předvádíte tady virtuální bláboly.
            Svět (i s člověkem) je realitou bez ohledu na to, jaké fikce si člověk v hlavě vytváří.
            Tento svět je realitou zde, jiné světy jsou realitou jinde.

            Ve vaší fikci tomu sice nemusíte věřit, ale nebudete-li dodržovat pravidla zdejší reality, tak vás třeba při procházce na dálnici přejede auto, při skoku ze skály nevzlétnete atd.
            Nasimulovat si sice můžete opak, ovšem s realitou to nepohne ani o chlup.
            (Právě to je základní nedostatek vašich simulací: nerespektují realitu.)

          2. ad.: Tento svět je realitou zde, jiné světy jsou realitou jinde.

            A co když ty reality máme v hlavě propojeny? To je pak Reality šou!

          3. JK pro Lojzu

            Ano, jsou lidé, kteří mají vědomě reality propojeny. Ti pak naprosto přesně vědí, co a proč je realitou císaře a co a proč je realitou Boha.
            Přitom dospět k tomu může každý člověk, který si v hlavě nevytvoří na jedné straně záklopky a na druhé straně zlaté tele, kterému slouží.

          4. Mi se zdá nic neříkající, když někdo řekne, že logické zobrazení světa nezobrazuje svět v myšlenkách. Toto vlastně tvrdíte, že simulace reality nerespektuje realitu. Toto ale není možné. Protože to by má mysl byla uzavřena před světem. Pokud používám logiku, tak apriori poznání tu je.

            Bohužel s Vámi nebudu souhlasit, protože nechápete realitu. Proč by měly být jiné světy realitou jinde? Toto vaše poznání vychází z absolutního nepochopení fungování pohybu.

          5. JanKo,

            …tvrdíte, že simulace reality nerespektuje realitu. Toto ale není možné. Protože to by má mysl byla uzavřena před světem. Pokud používám logiku, tak apriori poznání tu je…

            Vaše mysl, tvořící vaši filosofii, je bláznivá – proto vaše logika zde není logikou a proto vaše simulace nerespektují realitu.

            Pracujete s nekonečny jako s houskami v krámě a přitom v realitě neumíte ani napočítat do nekonečna, natož ukázat aspoň jedno nekonečno.

            Nedávno jste tady například tvrdil, že objem tvoří nekonečné množství ploch… Tak to dokažte.
            Já vám naopak dokážu, že když na sebe promítnete doslova libovolné množství dvojrozměrných snímků na stěnu, žádný třetí rozměr tím nikdy nezískáte – to je správná logika s důkazem. To je správná realita a nikoli výplod poblázněné mysli.

            Ono bude vůbec nejlepší, když budete tvrdit jenom to, co můžete v realitě dokázat. Teprve pak vaše simulace nebudou scestné.

          6. Stále jste nepochopil, že pokud je má logika bláznivá, tak je bláznivý i svět. Ale to je jen Vaše logika. A je zcela chybná. To, že budete promítat dvourozměrné snímky na sebe v libovolném množství a nikdy nedostanete třetí rozměr je důkazem, a to úplně logickým, že Vaše potenciální nekonečno, tedy libovolná konečná řada snímků netvoří v realitě třetí rozměr. Jenže to je vaše řada snímků. Realita světa je ve třetí dimenzi tvořena nekonečnými řadami snímků a Vaše neaktuální nekonečno je velmi špatnou simulací reality. Neumíte zkonstruovat dimenze. A proč by taky konečná část světa měla mít schopnosti konstruovat realitu světa? Prosím, uvědomte si, že svět potřebuje nekonečna pro konstrukci reality. K tomu je potřebná jedině nadřazená realita realit, jež konstruuje tuto realitu světa. Realita všech realit je nekonečná.

          7. JanKo,

            …Realita světa je ve třetí dimenzi tvořena nekonečnými řadami snímků a Vaše neaktuální nekonečno je velmi špatnou simulací reality…

            Nemáte pravdu. Můj konkrétní důkaz není simulace reality, je to dokazatelná realita, kterou nemůžete nijak v realitě vyvrátit. A naopak: co tvrdíte vy, to neumíte v realitě dokázat – jsou to jen vaše fikce na papíře.

            …svět potřebuje nekonečna pro konstrukci reality…

            Opět to není pravda. Nekonečna potřebujete akorát vy do vašich fikcí. Přičemž vy sám jste se v realitě s nekonečnem nesetkal a nesetkáte (natož abyste s ním uměl pracovat).
            Takže opakovaný závěr: Ono bude vůbec nejlepší, když budete tvrdit jenom to, co můžete v realitě dokázat. Jenom to totiž může být lidem skutečně prospěšné.

          8. Již jsem to zde psal. Vidím, že někteří se zacyklili v nesmyslech. Člověk se s nekonečnem v realitě potkat z principu věci nemůže ani kdyby chtěl. A kdo tvrdí něco jiného, tak nic nepochopil. Vysvětlení jsem psal dříve, nebudu se opakovat.

          9. Takže jinak řečeno se mi snažíte říct, že dimenze existují prostě tak z ničeho nic. Prostě jsou a neexistuje nic, co by odůvodnilo jejich existence. Sorry jako, ale to je super hloupý přístup.

            Nekonečno má, divte se, jiné vlastnosti, než má konečno. Představte si, vyplývá to i z toho názvu. Vaše představy, že z nekonečna nelze nic vydělit, jsou starověké. Tyto názory zastával Aristoteles a Galileo mluvil o sporu. Přitom je to více než zřejmé. Konečná množina nejde zobrazit na svou část. Zatímco nekonečná množina jde zobrazit na svou část. Prostě přirozená čísla můžu označit n a každá jako JEJICH DVOJNÁSOBKY 2n. Takže máme tu úplně jednoduché zobrazení n 2n. A nemusím ani vědět, kolik je přirozených čísel. Sudých čísel je stejně mnoho. Takže část množiny přirozených čísel je stejně mohutná jako celá množina. To je překvapivé, že? Když nekonečno je NEkonečno a né konečno.

          10. Pro někoho je zase hloupost zacyklit se na sporné ideji, že Bůh je nekonečný a že člověk nemá právo mluvit o nekonečnu. Ano, to byly církevní dogmata a ty církev nutila lidem. A kdo to popřel, jako Bruno, byl upálen.

          11. JanKo,

            předvádíte jednu chybnou úvahu za druhou.

            …Takže jinak řečeno se mi snažíte říct, že dimenze existují prostě tak z ničeho nic…

            Nic takového jsem neřekl a nesnažím se říci.
            Vše skutečně pochází z nekonečna, ovšem z jediného a inteligentního nekonečna. A jak vznikaly jednotlivé dimenze, to byste nyní nejen nepochopil, vy byste to ani pochopit nechtěl.

            …Nekonečno má, divte se, jiné vlastnosti, než má konečno…
            Nemám se čemu divit. To vy pořád dáváte fiktivním nekonečnům hranice a tím je od sebe oddělujete. Nekonečno bez hranic je jenom jedno.

            …Vaše představy, že z nekonečna nelze nic vydělit, jsou starověké…

            To nejsou mé představy. Já tvrdím, že cokoli z nekonečna oddělíte, to už má hranice, a proto to není nekonečné (příklad: třeba kbelík vody z oceánu).

            …Konečná množina nejde zobrazit na svou část. Zatímco nekonečná množina jde zobrazit na svou část…

            I vy vtipálku. Nekonečnou množinu ve skutečnosti neumíte ani myslet, ani spočítat, ani uchopit, ani zobrazit. Je to jenom vaše fikce.

            …Takže část množiny přirozených čísel je stejně mohutná jako celá množina…
            Tak to v realitě ukažte (třeba na zrnkách písku, nebo na vámi zvoleném příkladu) a nešermujte vašimi nedokazatelnými fikcemi.

            JanKo, jdete špatnou cestou, pomoc odmítáte a ještě vás popuzuje. Proto se mi s vámi už nechce ztrácet čas.

          12. Děkuji, že se mne snažíte přesvědčit. Ale trvalo velmi dlouho, než jsem pochopil fungování světa. Opravdu lze popsat mechanismy světa, i tvoření dimenzí. Kbelík vody z oceánu je příklad konečného vydělení z konečného množství. Po vydělení sudého množství z přirozeného množství mám množinu nekonečnou, ale stejného typu ω. Proto platí ω/ω = ω a ω*ω = ω^2 = ω. Pokud nechcete přijmout závěry matematiky, nikdy nepochopíte ani Boha.

          13. JanKo,

            …Kbelík vody z oceánu je příklad konečného vydělení z konečného množství…
            Tak nekonečný oceán si představit nedovedete, ale nekonečno na druhou si pod vašimi titěrnými literami představit dovedete?

            …Pokud nechcete přijmout závěry matematiky, nikdy nepochopíte ani Boha…
            1) To, co vy hlásáte jako „závěry matematiky“ jsou nesmysly,které neumíte v realitě dokázat.

            2) Jestli jste přes vaše nekonečna nekonečen pochopil Boha, tak nyní je před vámi jiný úkol – aby Bůh pochopil vás. Jemu totiž k veškeré tvorbě stačí jedno nekonečno, zatímco vy mu musíte vysvětlit, že „tohle jste určil jako nekonečno sudých čísel“, „támhleto nekonečno jste určil z prvočísel“ atd. Ovšem je otázkou, zda bude Bůh ochoten vaši trasu nekonečna nekonečen s vámi procházet, abyste ho dovzdělal…
            A kromě toho: na jak dlouho toto vzdělávání Boha vámi vidíte?

          14. JK,

            Vaše přirovnání kbelíku je sice hezké, ale je to to bohužel představa konečného objektu, který se s nekonečným objektem nedá asociovat. Moře již tuto představu nekonečnosti může evokovat. Ale pokud řeknete, že s nekonečnem nelze operovat, tudíž s ním nemůžete operovat ani Vy, tak Váš argument neoperovatelnosti je lichý, však tím pádem nemůžete o nekonečnu vůbec nic říct. Což je spor. Váš argument použiju proti Vám. A protože je sporný, tak mohu s nekonečny operovat, jak chci. Vždyť na tom je založeno i lidské myšlení. Až na to, že Vy to nevíte, a slepým lpěním na ocividnych nesmyslech to ani nikdy nezjistíte.

            Matematika je apriorní a má teorie ukazuje, že nejvyšší pravdy lze zjistit čistě apriorně, protože se realita zužuje do lidského myšlení.

            1) Bůh není nekonečný, nekonečný je pouze svět!
            2) Tvorba světa probíhá od zdola, je nesmysl, aby svět fungoval od shora.

          15. JanKO, pan JK Vám zřejmě odpoví sám.
            Po delší době jsem nahlédl pod Vaše články a to, co jste mu napsal, mne udivilo :

            ad/

            1) Bůh není nekonečný, nekonečný je pouze svět!
            2) Tvorba světa probíhá od zdola, je nesmysl, aby svět fungoval od shora.

            K bodu 1 – Vy si myslíte, že Bůh, který je vším, který vše stvořil, který je ve všem ve světě, že je něco méně než svět?

            A který svět máte na mysli?

            K bodu 2 – /obrovská zkratka/nejprve byl člověk, pak dinosaouři, pak první oceán s bohatým životem, pak žhnoucí planeta, pak explodující Slunce, pak se to celé vrátilo do sil, energií a vyzařování aby nakonec se vše srazilo do singularity….a tak byl ohlášen – zezdola – vznik světa?

            Nerozumím Vám, ale to již jsem jednou psal, že Vaše téma jde mimo mne. Toto mne však dost zaujalo.

            Lze to nějak jednoduše objasnit, to Vaše za 1/ a za 2/ ?

            Díky.

          16. Děkuji za přínosné otázky.

            „K bodu 1 – Vy si myslíte, že Bůh, který je vším, který vše stvořil, který je ve všem ve světě, že je něco méně než svět?“

            Představy člověka o 0 a ∞ vychází z toho, že ∞ je větší množství než 0, že ∞ je nějaká podstatnější kvalita. Svět je sice vyšší kvalita, ale ne fundamentální, protože je souhrnem částí světa, ale bez částí světa by nebyl svět. ∞ reprezentuje svět a JK má částečně pravdu v tom, že svět jako takový se nevyděluje, z ∞ se nic nevyděluje, svět je veškerá existence a třída všech faktů, která se rozpadají na nulová množství. Nulová množství jsou pak stavebním kamenem nulového prostoru a jsou obklopena nekonečně malými množstvími (značím je ε), jež tvoří věci, které za 1) vyplňují prostor mezi nulovými body (množstvími), za 2) jsou hmotou světa. Nulové body a ε veličiny skládají dohromady veškerý prostor i hmotu, a díky tomu vzniká ∞.

            „K bodu 2 – /obrovská zkratka/nejprve byl člověk, pak dinosaouři, pak první oceán s bohatým životem, pak žhnoucí planeta, pak explodující Slunce, pak se to celé vrátilo do sil, energií a vyzařování aby nakonec se vše srazilo do singularity….a tak byl ohlášen – zezdola – vznik světa?“

            Díky tedy inverznímu principu se veškerý prostor i hmota skládá ze zdola z lokálních singularit, a to v krátkých cyklech (jako promítání filmu), jako se skládají políčka filmu. A v dlouhých cyklech z vesmírné singularity (Velký třesk). Více o singularitách v dalším článku.

            S pozdravem Jan Kozohorský

          17. JanKo,

            ty vaše výplody už nejsou ani k smíchu.
            Kdo se chce přít s bláznem, musí na jeho úroveň – a to ode mne nečekejte.
            Jediné plus vaší filosofie tkví v tom, že tak evidentní voloviny všichni odmítnou, takže škodíte akorát sám sobě.

          18. Janko, vymýšlet si cokoli je do jistého času dovoleno komukoli, i bláznivého. Ovšem zákon akce a reakce zřejmě popírat nebudete, takže počítáte jistě s tím, že všemu odpovídá spravedlivá reakce. Klidně si na ni počktejte.
            Já jsem neřekl, že je zakázáno o něčem hovořit, něco jiného je ale hovořit o něčem, co je z principu věci pro člověka nepoznatelné a tedy nepopsatelné. Ovšem někdo si to zřejmě nechce přiznat, no má tuto svobodnou volbu a dokonce se zatím jeví i beztrestně. Každý si svého času váží jinak, i to je svobodná volba. Myslím, že nasazení JK je zde dostatečné, já nebudu podobnými reakcemi ztrácet čas, je mi příliš vzácný.

          19. Vy má tvrzení o světě nazýváte výplody a zavádíte do kritiky subjektivní hodnocení, což by mohlo napovědět, že se mé teorie nesnažíte pochopit. Přestal jste s objektivní kritikou jen proto, že nechcete pochopit apriorní význam matematických pravd.

          20. Jen tak mimochodem, matematická filozofie je právě tou oblastí, která se tím, čemu Vy říkáte z principu nepoznatelné a nepopsatelné, bude zabývat. A víte proč? Protože to, co Vy nazýváte nepoznatelné a nepopsatelné, je určeno Vaším subjektivním hlediskem hranic poznání. Tam, kde není aposteriorní poznání, tedy fyzikální, zbrojí k poznání matematická filozofie. A dokonce bude i popisovat, co skutečně poznatelné a popsatelné je, čili hranice jazyka.

          21. Pane Kozohorský,

            položil jsem Vám první otázku :

            K bodu 1 – Vy si myslíte, že Bůh, který je vším, který vše stvořil, který je ve všem ve světě, že je něco méně než svět?

            A Vy jste mi odpověděl toto:
            „Představy člověka o 0 a ∞ vychází z toho, že ∞ je větší množství než 0, že ∞ je nějaká podstatnější kvalita. Svět je sice vyšší kvalita, ale ne fundamentální, protože je souhrnem částí světa, ale bez částí světa by nebyl svět. ∞ reprezentuje svět a JK má částečně pravdu v tom, že svět jako takový se nevyděluje, z ∞ se nic nevyděluje, svět je veškerá existence a třída všech faktů, která se rozpadají na nulová množství. Nulová množství jsou pak stavebním kamenem nulového prostoru a jsou obklopena nekonečně malými množstvími (značím je ε), jež tvoří věci, které za 1) vyplňují prostor mezi nulovými body (množstvími), za 2) jsou hmotou světa. Nulové body a ε veličiny skládají dohromady veškerý prostor i hmotu, a díky tomu vzniká ∞.“

            Co, kdo, jak nebo čím je označen ve Vaší odpovědi Bůh? V mé otázce nemluvím o žádných představách 0 a ∞.

            U druhé otázky si musím asi počkat na další pokračování, na Váš nový článek, že?

          22. Tam, kde se nachází svět, není Bůh. Proto, je-li nekonečný svět, není nekonečný Bůh. Bůh se nachází ve světě, tudíž musí být méně než svět. Má předchozí argumentace pak říká, že být méně než svět, je fundamentálnější, než svět sám, protože svět je pouhým souhrnem. Tedy z mých teorií vychází to, co tvrdil přesně Bruno: Příroda není nic jiného než Bůh ve věcech. A věci jsou nekonečně malé, tvoří prostor věcí (zde brousím do dalšího článku, stejně jako odpověď na Vaši druhou otázku). Věci jsou věčné. Jedině tam může být Bůh. Bůh není souhrn všeho, ale fundamentální věc!

          23. Tak jo, již se Vás na nic nebudu ptát.

            Napsal jste – „Tam, kde se nachází svět, není Bůh. Proto, je-li nekonečný svět, není nekonečný Bůh. Bůh se nachází ve světě, tudíž musí být méně než svět.“

            A to mi stačí.

          24. …Kdo se chce přít s bláznem, musí na jeho úroveň …

            Když se hádáte půl hodiny s blbcem, pak už se hádají dva blbci.

          25. A proč se někdo snižuje na něčí úroveň, když má velikou pravdu? Když jste si jist absolutní pravdou, proč se vůbec zaobíráte někým, kdo nesdílí Vaše absolutní pravdy?

          26. Janko, přehlédněte (pomocí všech svých jemnějších těl) ve Stvoření vše od sféry svého původu, tedy původu 99,999 % lidí žijících na Zemi (pro zjednudušení nepřihlížejme k výjimkách jiného původu ducha). Pokud to upřímně uděláte, zjistíte, co všechno je nad touto sférou v rámci Stvoření a co všechno je mimo stvoření. Porovnejte možnost vhledu včetně důvodů rozdílnosti. Podle toho, jak odpovídáte na mé reakce (Vaše odpovědi na reakce jiných lidí nečtu) je důkazem, že výše uvedené jste neudělal (důvody mohou být různé, dopady jsou však neprosto zřejmé). Mě tedy opravdu neodchytnete a přeji Vám, abyste svých aktivit někdy v budoucnu nelitoval. Toť vše.

  6. Rozvážný člověk umí své vědění tajit, hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly. (Přísloví 12:23)

      1. Pravdu máte jen zčásti. Ta připomínka z biblických textů je všeobecně platná, tedy neměla být psána ve vztahu ke konkrétnímu článku, ale obecně ke všem. Na druhou stranu člověk musí rozlišovat, co koresponduje s absolutní neměnnou Pravdou a co jsou lidské výmysly skutečné Pravdě odporující. Toto nezbytné rozlišování je záležitostí každého jednotlivce zvlášť a uznávám, že tak platí to, že i kdyby někdo opravdu věděl, že něco je blbost, tak je dosti zbytečné o tom přesvědčovat ostatní, protože vyhodnotit si jakoukoliv věc musí každý sám. I proto je skutečností, že jednu a tu stejnou věc každý vyhodnocuje (zatím) jinak. Pokud však někdo (kdokoli) opakovaně vnucuje druhým své názory (přesvědčuje je o nich), a takových lidí tu rozhodně už bylo víc, tak ten postoj o něčem svědčí. Nikoliv však o moudrosti.

        1. ad.: Na druhou stranu člověk musí rozlišovat, co koresponduje s absolutní neměnnou Pravdou a co jsou lidské výmysly skutečné Pravdě odporující.

          Tímhle příspěvkem jste se dokonale ztrapnil. Svůj pohled pasujete na nějakou neměnnou Pravdu. A co když si JanKo myslí, že ten hňup jste Vy?

          1. Lojzo, nepochopil jste, že zásadně nepíši nic o sobě, ale obecná varování. Kdo (nikdo takový tu nebyl nikterak upřesňován) zná Pravdu, tak soulad jednotlivých výroků s ní přece porovná. Potíž je v tom, že zdejší účastníci jen s obtížemi diskutují obecně, stále je to tíhne k osobním vzájemným půtkám a to je něco, čeho já se nikdy nezúčastňuji.
            Jdu prožívat konec roku bez těchto stránek. Ostatním přeji, ať užívají, jak uznají za vhodné. :-)

          2. ad.: …ale obecná varování.

            Tak jste se ztrapnil podruhé. Vy „obecně“ víte co je dobré a co je špatné?

          3. Bude-li někdo a něco v souladu s Pravdou, Dobrem, tedy s Boží vůlí, tak jde jednoznačně o dobro a opačně. A nehovořte o mně, nejde zde o osoby, ale o napsané příspěvky a mezi tím je velký rozdíl. Kdo se tu s čím ztrapňuje, na to bude mít každý svůj osobní (jiný) názor.

          4. Obecně (tedy všem) přeji úspěšné vykročení do nového roku, tedy žádné „perte se a žerte se“.

          5. ad.: Bude-li někdo a něco v souladu s Pravdou, Dobrem, tedy s Boží vůlí, tak jde jednoznačně o dobro a opačně.

            No vidíte a já si myslím, že zrovna tato věta je nesmysl. Obecně!

          6. Ad. Bude-li někdo a něco v souladu s Pravdou, Dobrem, tedy s Boží vůlí, tak jde jednoznačně o dobro a opačně.

            Křižáci byli taky v souladu s Pravdou, Dobrem a Boží vůlí, že? Oni tu Pravdu dokonce vymáhali.

          7. Toť otázka, na kterou bych odpověděl, že spíše nebyli. Pravdě se blížili Kataři a kvůli nim vznikla inkvizice. Obávám se, že to, co je Pravda, zde na těchto stránkách stále není jednotně chápáno. Možná nebylo tak špatné, kdyby se tu dodržovalo u pravdy psaní malého či velkého prvního písmene, neboť Pravda je něco jiného než něčí úsudek.

          8. Respektive přesněji – Kataři se blížili poznání Pravdy.
            Někteří tu ale očividně mají problémy s tím, co je Pravda … cesta na hory? Nevím, zda se raději smát, hořce plakat, nebo to tu raději celé ignorovat.

          9. Nevím, jak dlouho zde diskutujete, já asi 7 let. A za těch 7 let mi nikdo nikdy nebyl schopen říci ani jedinou Pravdu s velkým P. Zkusíte to Vy?

          10. Nemluvíte pravdu, psal jsem Vám ji zcela pregnantně asi před měsícem. Asi se Vám nelíbila, ale to je Váš problém. Také má kolegyně Vám ji psala, a to možná před 2 měsíci. Takže jste rozhodně odpověď dostal, minimálně 2x od dvou lidí. Jinak já i kolegyně sem skutečně vstupujeme jen občas, ale Vy se vždy ptáte stále na to stejné a ignorujete odpovědi, které Vám byly dány. Vyhledejte si je.

          11. Tak jsem si to dohledal, nevím, jestli ten Petr jste ale Vy.

            Petr { Celkem nechápu, jak se může někdo, kdo se považuje za hledajícího, kdo už delší dobu „koketuje“ s duchovním poznáním a duchovními proudy ptát na něco takového zásadního. Krásně to bylo vyjádřeno např. v novém filmu Mistr Jan Hus, kde Matěj Hádek říká (odpovídá své rodině na otázku, zda si je jistý, že káže to, co je pravdivé), že jeho osobní názory jsou jeho (malá) pravda, ale pak je Pravda u Boha, (Bůh je Pravda, tedy to věčně nezměnitelné, tedy to, to svou formu nemění, ale je to takové, jaké to bylo již od věčnosti po věčnost, co není a nemůže být podrobeno nějakému pokroku, protože to bylo již od počátku dokonalé – vysvětlení doplněno mnou). Mistr Jan Hus k tomu ještě přidává – a pak je ještě třetí (malá) pravda, kterou hlásá církev. } – 02.11.2017 20:19

            Odpovědi neignoruji, napsal jsem Vám:

            { ad.: Bůh je Pravda, tedy to věčně nezměnitelné, tedy to, to svou formu nemění, ale je to takové, jaké to bylo již od věčnosti po věčnost, co není a nemůže být podrobeno nějakému pokroku, protože to bylo již od počátku dokonalé.

            Už jsem chtěl v této diskusi skončit, ale když jste mi odpověděl, bylo by slušné zareagovat. V té Vaší odpovědi je právě ten kámen úrazu. Jestliže je u Boha vše nezměnitelné, svou formu to nemění, je to věčné, tak nám to přeci nemůže v ničem poradit, jak se my máme chovat v tomto světě, kde se všechno mění, plyne a mění své formy. Takže žádná Pravda s velkým P neexistuje. Chce to ale trochu abstrakce a zkusit si tu neměnnou věčnost představit, pak to pochopíte. } – 03.11.2017 7:48

          12. A není to tak, že právě to, co je nezměnitelné, v sobě nese vše, o co se lze vždy opřít jako o dané zákonitosti? Problém vidím spíše v tom, že Vy nechcete, nebo možná nejste schopen, to nezměnitelné poznat. Toť vůči Vám pro tuto chvíli také vše, i když s Vámi, na rozdíl s Jankem, se dá diskutovat alespoň občas. Pouvažujte o tom, co jsem Vám právě napsal, napsal jsem to skutečně v dobrém.

          13. Petr jiný 5.1.2018 (11:22)

            ad.: A není to tak, že právě to, co je nezměnitelné, v sobě nese vše, o co se lze vždy opřít jako o dané zákonitosti? … Pouvažujte o tom, co jsem Vám právě napsal, napsal jsem to skutečně v dobrém.

            Pouvažoval jsem o tom a nedokážu si představit něco, co je nezměnitelné, aby mělo nějaké zákonitosti. Zákony nebo zákonitosti mohou být jen ve světě, kde se něco mění.

          14. Tuším, že to neděláte schválně. Ale kdo dostatečně pokorně ťuká …

    1. Myslím, že jsem pravdy o světě tajil dlouho a nikam to nevedlo. Proč se dívat, jak lidé chápou svět jinak, než je.

  7. Po pár nech nachlazení a zrovna v takové svátky, jsem u PC.

    Čtvrtý článek JanKo je již úvodem do teorie a filosofie. Diskuze k věci je nijaká. Autor má svoji pravdu, Pardal jim má, sem tam pan Tichánek.

    V souvislosti s tím nelze mi zapomenout větu od JanKo, kdy nedávno napsal: „Má tvrzení, která postavím na těch univerzálních předchozích budou mít zásadní význam na člověka a civilizaci.“ Kdy? Během roku, desíti let, v polovině třetího tisíciletí?

    Autor napsal, že „filozofie dospěla k hranicím svého poznání, zatímco matematika žádné hranice nemá.“ Myslím si, že filosofie i matematika někam dospěly, ale když filosofie má hranice, značí to, že vývoj se naplňuje? Matematika, nemaje hranic, nemá směr pro pomoc člověku – ale bude mít zásadní význam na člověka a civilizaci ?!

    No, uvidím.
    Všem pěkný poslední den v roce. Nepřežeňme to s alkoholem. Dostal jsem bio víno z černého rybízu – jmenuje se Černý medvěd. Tak uvidím, jak budu po něm bručet. V novém roce nechť nás všechny zdraví těla i duše provází.

    1. Každý má svojí pravdu, ale pravda o světě je pouze jedna, nepředstavitelně nekonečná množina informací, které jsou konzistentní a postavené na transcendentální logice.

      Nelze zveřejnit celé mé teorie naráz. Za prvé to mám v hlavě a musím to všechno napsat. Já jsem to původně totiž nikdy nechtěl napsat a s těmi pravdami jsem chtěl umřít. Ale proč bych to měl tajit?

      Vývoj se naplňuje, přesně tak. A jedině filozofie může mít nový cíl, pochopit matematickou podstatu světa. Proto jsem vymyslel matematickou filozofii.

      Pěkný, šťastný a zdravý nový rok 2018.

      1. Pane JanKo, ještě jednou se na Vás obracím s pár zdvořilými dotazy.

        Položil jsem Vám dotaz – „V souvislosti s tím nelze mi zapomenout větu od JanKo, kdy nedávno napsal: „Má tvrzení, která postavím na těch univerzálních předchozích budou mít zásadní význam na člověka a civilizaci.“ Kdy? Během roku, desíti let, v polovině třetího tisíciletí?“

        Zajímá mne, jestli webové stránky gnosis jsou jediné, kde své články otiskujete?
        A jaké máte další plány – zasíláte své odborné články na příslušné české vysoké školy a vědecká pracoviště, a to z toho důvodu, aby se projevil ten zásadní význam na člověka a civilizaci, jak jste mi napsal?

        Jeden můj kamarád má syna, studenta mat-fyz UK. Myslím, že je ve čtvrťáku. Myslíte si, že mohu Vaši práci zaslat, až bude kompletní k posouzení a nebo máte svůj plán? Zašlete své práce např. do nějakých špičkových vysokých škol v cizině, zajišťujete jejich překlad pro zveřejnění v odborných publikaci v zahraničí??

        Díky.

        1. Kdy? To se dá těžko odhadnout. Gór v dnešní době, kdy žije věda z myšlenky, že každodenními objevy popisuje svět…. Popsala pouze vnější vlastnosti světa, to s čím lze experimentovat!

          Gnosis je úplně první prostor, kde zveřejňuji. Zatím rozmýšlím, kde se obrátím, či neobrátím.

          Můžete samozřejmě ukázat mou úplnou práci, jak je libo. Chci, aby informace v ní obsažené, byly veřejným statkem.

  8. Netušil jsem, že filein a sofía, neboli láska k moudrosti, se může zvrtnout v lásku pro nesmysly (lež). Autore, říkáte každý má svojí pravdu. Ale spíše by se mělo říkat každý má svou lež. Věřte nebo nevěřte, ale kdo chce vidět, ten vidí.

    1. Lež není totéž, co nepravda, nebo neúplná pravda. Lhát znamená úmyslně mluvit nepravdy. Jenže drtivá většina poznání je založena na neúplných pravdách. A lidé prosazující své pravdy v poznání mají tedy více či méně úplnější pravdy v poznání.

      1. ad.: už je to jasné

        Na začátku roku jsme měli diskusi o tom, o čem se tady bude celý rok diskutovat. Závěr zněl jasně: Bude se objasňovat! Takže končíme rok konečně všichni objasněni!

  9. „Poklady světa získá ten, kdo je umí spatřit. Nestačí se dívat, je třeba vidět!“

    Netuším, jestli teorie a filozofie prostoru světa vidí, či se jen dívá,….

      1. JanKo,
        přeji Vám, že vidíte.
        Jazyk matematické filozofie je Vám zřejmě blízký :-)
        Vidím občas a trošku jinak, … :-)

          1. Ano, už i ten jazyk je důležitý jako prostředník. Pokud nepoužíváme odpovídající jazyk, tak nemůžeme odpovídajícím způsobem pochopit/vidět svět.

          2. ad. …pochopit/vidět svět….
            Není mi dáno plně vidět pomocí matematické filosofie. Má vidění jsou na jiné úrovni, kterou neumím matematickou filosofií, ba ani samotnými symboly čísel vyjádřit.
            Kdybych uměla použít – na klávesnici napsat symbol pro nekonečno, napsala bych ho ovšem obsah nekonečna bych popsat neuměla. I když proč popisovat vidění miliard hvězd a vědomí navracející se k počátku toho všeho? A jak popsat nedokončenou cestu zpět k onomu počátku? Nemyslím, že by mi ulevilo, či pomohlo, kdybych to uměla vyjádřit jazykem matematiky, či matematickou filosofií. Nevylučuji ovšem, že se mýlím. Eh, ten pravopis – tento jazyk, či jeho pravopis mi začíná dělat potíže. Až zapomenu na vše, co jsem se v tomto životě naučila, čisté vidění zůstane? Netuším….

  10. Kedysi tu byl člověk, který si s prostorem téže pohrával.

    Bez tvaru a bez rozměru

    Jestliže je něco bez počátku a bez konce, je to nekonečné. Ani nekonečno však neumí pedagogové v našich školách správně vysvětlit a dokonce mu přisoudili vlastnosti, které nikdy nemělo a mít nemůže.

    Uveďme si stručně: Nekonečno nemá začátek, nemá konec, je jenom jedno a je nedělitelné (ostatně, odkud kam by se dalo dělit a udělat mu v tom předělu konec?). Proto z nekonečna nemůžeme získat dvě polonekonečna, nebo dokonce několik nekonečen. To taky znamená, že nekonečno nemá žádný tvar, tudíž ani žádný rozměr, neboť jinak by se rozdělit dalo. Jinými slovy, nekonečno je „doma“ v bezrozměrném prostoru: 0D.

    Z uvedeného také vyplývá, že nemůže existovat jednorozměrný, dvoj ani trojrozměrný útvar, jenž by byl nekonečný. Žádný takový útvar totiž nemůže s nekonečnem splynout.

    Pro doplnění si řekněme, že ve fyzice jsou bez rozměru pouze ty částice, které se měří v coulombech (mají jen hmotnost a frekvenci, tedy subjektivní čas – rozměr jim chybí).

    A pokračoval jistou kritikou matematického guláše z přímek řka, od bezrozměrného nekonečna přejděme nyní k jednorozměrnému prostoru.

    Když učitel ve třídě narýsuje křídou na tabuli rovnou čáru a tvrdí, že je to jednorozměrná přímka, vytváří v hlavách žáků nesprávnou představu o jednotlivých rozměrech. Přímku v realitě totiž neumíme vidět. Aby se lidskému oku objevila, musíme na ni „obléknout“ atomy křídy, nebo jiné kreslící hmoty. Tyto atomy jsou však pochopitelně trojrozměrné a tudíž nejsou totéž co jednorozměrná přímka (pouze ji ilustrují). A když učitel udělá z přímky tzv. číselnou osu s tím, že vpravo je plus nekonečno a vlevo mínus nekonečno, vaří v hlavách žáků matematický guláš, který se pak neblaze promítá především do výsledků teoretických věd.

    Jak už jsme si totiž řekli, nic jednorozměrného nemůže být nekonečné: takže přímku sice umíme mít libovolně dlouhou, ale nikdy nekonečnou, neboť je „z jiného světa“ než nekonečno – není z prostoru 0D, nýbrž 1D…

    Dodejme, že jeden rozměr ve fyzice mají síly. Měří se v newtonech a patrně už nepřekvapí, že samotné síly vidět neumíme (můžeme pozorovat jen jejich účinky na trojrozměrnou hmotu).

    1. Anonyme,
      ještě že jste nešel učit, kedysi ani teraz. To není matematický guláš, co jste vytvořil, ale zkažený eintopf.

    2. Říká Vám něco Möbiova rovina? To je Eukleidova rovina rozšířená o tzv. Möbiův bod M∞. V tomto nevlastním bodě roviny splývají všechny nekonečné geometrické útvary, tedy i přímka!

      1. A ten chlapík pokračoval :

        Jak je to s plochou?

        Představme si například knihu a její tloušťku začněme zmenšovat až do jedné vrstvy atomů. Poté ve svých představách rozměr tloušťky zcela odeberme. Kniha zmizí, přestože dvou rozměrů vrchní plochy jsme se ani nedotkli – ty zůstaly na svém místě. To značí, že pokud k ploše (2D) není kolmo přidán třetí rozměr, lidské oko ji nevidí.

        Je to podobné jako u přímky: každou plochu vnímáme a umíme měřit jenom tehdy, když je vyplněna trojrozměrnými atomy hmoty. Bez nich ji zkrátka vidět nedokážeme.

        Ovšem do hry tady vstupuje ještě další fakt. Jak známo, přímku lze do plochy vložit libovolně mnoha směry. Jinak řečeno, co je jednorozměrné, to hladce proniká dvojrozměrným prostorem, ale naopak to udělat nelze – plocha se do přímky nikdy nevleze. Stejný vztah pak platí i mezi dvojrozměrnou plochou a trojrozměrným tělesem.

        Klasickým zástupcem dvojrozměrných subjektů ve fyzice jsou energie a měří se v joulech. (A právě proto, že jsou dvojrozměrné, tak je nemůžeme vidět.)

  11. JanKo, jazyk je velmi nedokonalý prostředník.
    Je to až tragicky nedokonalá forma sdělování či sdílení.
    Proto je tolik nedorozumění i mezi lidmi komunikujícími stejným mateřským jazykem. Vyslovím několik slov a v mé mysli jsou při tom zobrazovány mentální obrazy-představy které slovy vyjadřuji. V ideálním případě by ta slova v mysli posluchače měla vyvolat naprosto stejné představy. Toto se ale zdaleka neděje, jsou zde faktory které zapříčiní vznik odlišných mentálních obrazů v mysli druhého člověka. Dokonce často nevznikne žádná konkrétnější představa v případě, že osoba ještě neměla možnost sama prožít to, co mají pronášená slova popisovat. Až se u člověka vyvine telepatická schopnost nebude možné aby vzniklo nedorozumění či nepochopení. V mysli posluchače vznikne naprosto stejný mentální obraz včetně doprovodných emocí a pocitů.

    1. John Wyndham, Kukly
      Je to určitá jasnovidnost, o níž píšete. A není snadné ji unést, pokud naplno vnímáte, cítíte a chápete druhého člověka….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017