Veličiny a jevy ve sjednoceném prostoru singularit

Než popíši, co je to sjednocený prostor singularit, nadefinuji, co jsou to ε veličiny. ε veličiny jsou nekonečně malé veličiny, nekonečně malá čísla blížící se nule. Tato čísla jsou menší než libovolný zlomek 1/x. Taková čísla vypadají takto 0,000… a dají se na ose čísel uspořádat takto …, -3ε, -2ε, -ε, 0, ε, 2ε, 3ε, … Nekonečně malá čísla se blíží k nule a pak zase oddalují od nuly. My můžeme použít obecnější zápis, pokud nebudeme rozlišovat jejich hodnoty (ε, , atd.), pro veličiny jdoucí k nule zleva 0- a pro veličiny jdoucí k nule zprava 0+. Na číselné ose by to pak vypadalo takto …, 0-, 0-, 0-, 0, 0+, 0+, 0+, … Takové uspořádaní čísel je spojité a pro náš popis prostoru věcí bude vhodné.

Jak jsem psal dříve, nulový prostor se skládá z nul, značí se null = {0, 0, 0, …}. Mohutnost tohoto prostoru je ω, když se rozpíná, takže |{0, 0, 0, …}| = ω. Mohutnost prostoru je 1, pokud je stlačený do jediné nuly, |{0}| = 1. Když je nulový prostor smrštěn, tak na něm existují pouze nulové vzdálenosti, protože ω*0 = 0. A když se prostor rozpíná:
0*ω = 1
0*ω = 2
0*ω = 3

0*ω = k

V nulovém prostoru tedy platí nekomutativita ω*0 = 0 ≠ 0*ω = k. Tato nekomutativita určuje vlastnost rozpínání a smršťování. Nulový prostor je hustě uspořádaný jako množina racionálních čísel. Racionální čísla můžeme použít k popisu polohy nulových bodů.

Zatímco nulové body jsou výsledkem vynulování existencí a neexistencí stavů věcí, tedy atomární fakt světa je 0 = 1-1 + 2-2 + 3-3 + 4-4 + …, protože bod je určen všemi možnostmi existence a neexistence všech stavů věcí, tak body prostoru věcí jsou výsledkem rozkladu samotných stavů věcí, to znamená rozkladů těles jako takových. ε veličiny jsou tedy atomárními stavy věcí. Věc tedy budeme nazývat každou ε veličinu obklopenou dalším nekonečnem takových veličin v prostoru věcí. Tyto nekonečně malé veličiny jsou hustěji uspořádané než nulové body nulového prostoru, proto jej obklopují.

Veškerá hmota a veškeré jevy, jež známe, se dějí na prostoru věcí, tam budeme definovat všechny důležité veličiny a jevy. Oba prostory ale můžeme propojit: nulový prostor a prostor věcí. Výsledný prostor pak nazývám sjednoceným prostorem singularit. Singularita se v mé teorii značí Σ, čte se sigma, a vypadá následovně: Σ = {…, 0-, 0-, 0-, 0+, 0+, 0+, …}. Je to množina nulového bodu a všech obklopených atomárních stavů věcí. Prostor singularit pak vypadá takto: S = {…, 0-, 0-, 0, 0+, 0+, …, 0-, 0-, 0, 0+, 0+, …, 0-, 0-, 0, 0+, 0+, … …}. Prostor singularit má mohutnost ω1, má stejnou mohutnost jako množina reálných čísel, |S| = ω1. Polohy bodů v tomto prostoru tedy můžeme popisovat pomocí reálných čísel (iracionálních čísel).

Na prostoru singularit můžeme zavést tuto ω1 aritmetiku:

  1. 1/ω = ε -> ε*ω = 1; 1 mod ω = 0
  2. ω/ω = ω -> ω*ω = ω; ω mod ω = ω
  3. ω1/ω = ω1 -> ω1*ω = ω1; ω1 mod ω = ω1
  4. k/ω1 = 0 -> 0*ω1 = k; 1 mod ω1 = 1
  5. ω/0 = ω1 -> ω1*0 = ω; ω mod 0 = ω
  6. ω1/ω1 = ω1 -> ω1*ω1 = ω1; ω1 mod ω1 = ω1

Vysvětlení:

  1. nekonečně malou veličinu obdržíme dělením konečného čísla nekonečným ω
  2. nulový prostor může být libovolně dimenzionální, nic to nemění na jeho mohutnosti
  3. prostor singularit lze všemi směry prodloužit ω krát, přesto bude mít stejnou mohutnost
  4. vydělíme-li konečné číslo nekonečným ω1, dostaneme 0
  5. roznásobuje-li nula ω1, snižuje mohutnost na ω
  6. prostor singularit může mít libovolný počet dimenzí a nic to nezmění na jeho mohutnosti

Interpretace:

Prostor singularit se skládá ze singularit, nulových bodů obklopených ω množstvím bodů a každý z těch dalších bodů je obklopen dalším ω množstvím bodů, takže singularita má hustotu ω1, stejně jako celý prostor singularit. Prostor singularit je nestlačitelný, je tedy věčný. Všechny jevy světa se dějí na prostoru singularit. Od mikrosvěta po makrosvět. Souřadnice atomárních stavů věcí lze popisovat pomocí iracionálních čísel. Fyzikální tělesa se vyskytují v konečných ohraničených oblastech sjednoceného prostoru.

Každý jev reálného světa je množina navazujících stavů věcí přecházejících z existence do neexistence. Atomární stavy věcí i vyšší stavy věcí procházejí návazně existencemi, i neexistencemi. To tvoří pohyb. A projev tohoto pohybu v čase nazývám jevem.

Např. pohyb částice je množina všech stavů věcí, kterými prošla z existencí do neexistencí. Trochu logičtěji. Pokud popíšeme polohu částice bez souřadnic jen pomocí existencí a neexistencí stavů věcí, tak bude její poloha vypadat takto:
p1 = {…, 1, -1, -1, -1, -1, …}

Pohne-li se částice do nové polohy, bude vypadat třeba takto:
p2 = {…, -1, 1, -1, -1, -1, …} a pak
p3 = {…, -1, -1, 1, -1, -1, …}
p4 = {…, -1, -1, -1, 1, -1, …}
p5 = {…, -1, -1, -1, -1, 1, …}

Každý bod sjednoceného prostoru pak má v sobě obsaženy možnosti existence a neexistence dané částice. Tedy množina možností vážící se k dané částici vypadá takto:
m = {…, -1/1, -1/1, -1/1, -1/1, -1/1, …}

Poloha částice v jeden časový okamžik je pak jednotlivým výběrem ze všech možností existence a neexistence, např. p3 = {…, -1, -1, 1, -1, -1, …}. Pohyb částice je pak celkovým výběrem ze všech možností, to je množina množin p = {p1, p2, p3, p4, p5}. A čas udává změnu tohoto výběru z množiny možností.

Každé fyzikální těleso se skládá z více jevů. Hmota se rozpadá až na nejmenší částice. A i nejmenší částice je složitým stavem věcí.

Nejzákladnějším a primárním kamenem stavby hmoty je vlna. Vlna se skládá z ω1 věcí, je tedy stavem věcí. Vlna je jev světa. Šíření vlny se projevuje v prostoru singularit jako přecházení z existence do neexistence stavů věcí, z kladných do záporných hodnot. Hmota se tedy skládá z prostoru věcí a v sjednoceném prostoru se projevuje jako jeho lokální zakřivení, které je dáno možnostmi existence a neexistence návazných stavů věcí.
 

Jan Kozohorský
31.12.2017
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.3
hlasů: 7

151 komentářů

Přidat komentář
  1. Už se nikomu o nekonečnech diskutovat nechce. Já jsem Vám, JanKo, psal, že jakmile ty nuly a nekonečna začnete převádět do reálného světa, tak nastane problém. A už je to tady. Hned druhá a třetí věta:

    ad. ε veličiny jsou nekonečně malé veličiny, nekonečně malá čísla blížící se nule. Tato čísla jsou menší než libovolný zlomek 1/x.

    1. Jádrem řešení tohoto fyzikálního problému – jestli je Planckova délka dále (ne)dělitelná – je objev, který jsem zmínil pod posledním článkem pana Tichánka. Tento objev předčí všechny objevy, protože popisuje něco, co je základní podstatou reality vůbec. Kdyby to bylo jednoduché, tak na to fyzici už dávno přišli. Jenže to potřebovalo komplexní přístup k problému a jinou mysl, úplně jiné přemýšlení!

      1. Nejde o Planckovu délku. Přečtěte si po sobě, co jste napsal:

        ad. ε veličiny jsou nekonečně malé veličiny, nekonečně malá čísla blížící se nule. Tato čísla jsou menší než libovolný zlomek 1/x.

        Jestliže to x není nula, ale nějaké ε (0+chlup), tak už to přece není nekonečno, ale nějaké konečné číslo.

        1. Existence ε veličiny je absolutně bezesporná. Protože ε veličina je menší než libovolný zlomek. Např.:
          ε < 0,1
          ε < 0,01
          ε < 0,001
          ε < 0,0001
          Takže číslo ε = 1/ω, protože pomyslná jednička bude až na ω. desetinném místě. ε není tedy ani 0, ani konečné číslo. Ale v ω1 aritmetice, to znamená kontinuu = spojité množině, je k/ω1 = 0. To znamená, když prostor rozdělíte úplně na nejmenší části, spojitě, dostanete nuly. Zatímco když rozdělíte spojitý prostor nespojitě, pomocí ω, obdržíte ε. Takže mezi ε a nějakým iracionálním číslem, třeba π, je fatální rozdíl. ε má tolik desetinných míst, kolik je přirozených čísel. π má těch desetinných míst nespočitatelně více.

        2. Lojzo, abyste mě pochopil správně: na nulovém prostoru jsem zavedl ω aritmetika, podle přirozených čísel, protože nul je ω množství. Proto v ω aritmetice platí k/ω = 0. Jenže pak jsem zavedl prostor věcí, který je spojitý a s ω1 aritmetikou a tam už platí:
          1/ω = ε
          k/ω1 = 0

      2. JanKo, psal jste u článku p. Tichánka :
        „Zatímco reálná geometrie je vlastností reálného prostoru bez omezených škál. A původ perspektivy lze vnímat relativně, zdali vnímá perspektivní zakřivení času a prostoru v perspektivním prostoru mysl, nebo perspektiva vzniká až při zrakovém vnímání.
        ..metamatematická realita > matematické reality > realita světa > perspektiva světa
        metageometrie světa > geometrie světa (mn.č.) > reálná geometrie > perspektivní geometrie“
        Dále zde v diskuzi :“Tento objev předčí všechny objevy, protože popisuje něco, co je základní podstatou reality vůbec. Kdyby to bylo jednoduché, tak na to fyzici už dávno přišli. Jenže to potřebovalo komplexní přístup k problému a jinou mysl, úplně jiné přemýšlení!“
        Komentář :
        Přeloženo do češtiny, není to několikrát ohlášený světoborný objev, lepší jak také čosi, čemu věda říká fyzika. Není to Vaše myšlenka, ale dvojdomněnka. (A původ perspektivy lze vnímat relativně, zdali vnímá perspektivní zakřivení času a prostoru v perspektivním prostoru mysl, nebo perspektiva vzniká až při zrakovém vnímání.). Čili relativně ..zdali, nebo .. až při … Čtenáři vyber si co chceš. Nebo si nevyber nic, vyjde to nastejno.

        Přirozené číslo vyjadřuje mohutnost množiny ve smyslu něčeho, co lze počítat ve stylu 1,2,3…
        https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99irozen%C3%A9_%C4%8D%C3%ADslo
        JanKo, objevil jste novou a nefukční definici racionálních a iracionálních čísel :“Takže mezi ε a nějakým iracionálním číslem, třeba π, je fatální rozdíl. ε má tolik desetinných míst, kolik je přirozených čísel. π má těch desetinných míst nespočitatelně více.“
        Komentář : kolik asi je přirozených čísel, nikdo neví, JanKo jistě odpoví. Hezké jsou definice pomocí pojmu nespočitatelně. Co je nespočitatelně? Číslo pí bylo vyjádřeno myslím na 5 bilionů desetinných míst. A jistě je spočitatelné i na víc míst.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Racion%C3%A1ln%C3%AD_%C4%8D%C3%ADslo
        „Racionální číslo je číslo, které lze vyjádřit jako zlomek, tj. podíl dvou celých čísel, většinou zapsaný ve tvaru .. nebo a/b, kde b není nula. “
        Takže především nemusí jí o zlomek desetinný ( desetinný rozvoj), lze vyjádřit i jako jiný zlomek
        Iracionální číslo
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Iracion%C3%A1ln%C3%AD_%C4%8D%C3%ADslo.
        „V matematice je iracionální číslo každé reálné číslo, které není racionálním číslem, tedy takové číslo, které nelze vyjádřit jako zlomek, tedy podíl dvou celých čísel“
        Janko dotáhnete svou vědu do zdárného konce, když s ní přestanete.
        Píšete :
        „Jenže pak jsem zavedl prostor věcí, který je spojitý a s ω1 aritmetikou a tam už platí:
        1/ω = ε
        k/ω1 = 0 “
        Komentář : No, to je skvělé. Tak ono 1/ω = ε, čili 1=ω*ε . Jinak řečeno, (nepovedené nekonečno omega) * (nepovedená nula epsilon) =1 . A proč ne ω*ε= 2 ?

        1. Pardale,

          stále jsem nezmínil nic světoborného. Perspektiva je popis pana Tichánka, ale má teorie ji nevylučuje.

          Nemusím vědět, kolik je přirozených čísel. Nazvu množinu přirozených čísel ω a vše, co jde zobrazit na tuto množinu, je spočitatelné. ω1 je pak označení nespočetného ordinálu. Je to množina všech spočetných ordinálů.

          Iracionálních čísel je nespočetné množství, tedy ω1. A stejně se chovají i iracionální čísla v počtu desetinných míst. Cantorův diagonální důkaz toto ukazuje. Nejde zobrazit počet desetinných míst jakéhokoliv iracionálního čísla na množinu přirozených čísel.

          Tyto 2 rovnice, které jste uvedl, uvádí 2 zásadní vlastnosti spojitého prostoru věcí.
          1/ω = ε
          k/ω1 = 0

          První rovnice říká, že po vydělení čísla 1 nekonečným číslem ω dostanu ε = 0,000…..1 To je logika. Jde o neúplné rozložení prostoru, protože spojitý prostor rozkládáme podle ω, ne podle ω1. Takže nemůžeme prostor rozložit až na nulu. A můžeme vyjadřovat k-násobky nekonečně malé veličiny ε. Tedy rovnice k*1/ε = k*ε je platná.

          Druhá rovnice říká, že ω1 prostor rozložíme podle ω1 úplně až na nulu. Zde už nehraje roli, které číslo dělíme: k/ω1 = 0. Libovolnou oblast prostoru můžeme úplně rozložit podle ω1 na nulu.

          Platí ω*2ε = 2 !

          1. Zase nic. Dokázal jste, že 2=2. Proč ω*ε =1 a ne ω*ε = 2 nevíte. A je to nakonec jedno.

          2. JanKo.
            Článek píše :“
            1. 1/ω = ε -> ε*ω = 1;
            a vysvětlení
            1.nekonečně malou veličinu obdržíme dělením konečného čísla nekonečným ω “

            Takže humoreska. Dokazujete mi v diskuzi , že 1/ω = ε , čili ε*ω = 1 a sám v článku vysvětlujte, že ε dostaneme dělením KONEČNÉHO čísla ( tedy jakéhokoliv čísla, tedy třeba čísla 2) nekonečným ω . Mezi námi, když 1/ω = ε, stejně jako 2/ω = ε, pak se divím, proč musí být číslo konečné, třeba odmocnina ze 2 = 1,414214.. není číslo konečné, ale leží jako na potvoru mezi 1 a 2.

          3. Proč se nerovná ω*ε = 2 ? Protože 1/ω = ε je definice z ω1 aritmetiky. To je co? Takže pak bude platit k*1/ω = k*ε. Protože ε veličiny se od sebe liší tím, jak jsou nekonečně méně, či více blíže 0, tedy k-násobky. Takže osa vypadá takto: …, -3ε, -2ε, -ε, 0, ε, 2ε, 3ε, … Ale to by jste měl znát již ze článku!

            „1. nekonečně malou veličinu obdržíme dělením konečného čísla nekonečným ω“.

            Ha, tak to je srandovní, jednou mne nachytáte u překlepu a hned jste světoborný, že? Pán je neomylný. Ale přesto za celý život nestihl pochopit, jak funguje svět. Gratuluji, veliký úspěch!

            Věta měla samozřejmě znít:

            1. nekonečně malou veličinu obdržíme dělením čísla 1 nekonečným ω.

            Přesto jsem tam nepoužil označení k, takže máte smůlu!

          4. JanKo.
            Tak jo, už několik článků slibujte přesné definice čehosi, na co je dosavadní věda ( zvláště fyzika) krátká. A ono nic. Máte zmatky ve svých definicích, a když hoří, tak je vydáváte za překlep. Překlep jsou vynechaná nebo netrefená písmenka. Budete muset pomocí omega a epsilon nekonečně velkých a nekonečně malých veličin definovat i češtinu.

            A)“1.nekonečně malou veličinu obdržíme dělením konečného čísla nekonečným ω“
            a
            B)“1.nekonečně malou veličinu obdržíme dělením čísla 1 nekonečným ω.“
            Takže klasický logický nesmysl. Z A) plyne sice B) protože 1 je konečné číslo. Ale z B) neplyne A). Čili každý výrok je o něčem jiném.

          5. V článku není napsáno k/ω = ε. Ale je tam 1/ω = ε, takže Vaše kreace nad chybně napsanou interpretací je maximálně zábavná. Já tady v žádném případě nebudu předvádět definování všeho. Články by pak byly 10 krát delší, techničtější, nezáživné a počet článků by taky vzrostl neúměrně. Už teď bych musel vydat nejméně 30 článků, aby to bylo podle Vašich představ.

          6. ……pokračujte takhle. Takhle je to velmi záživné. Dejte sem tolik článků, kolik uznáte za vhodné a které to všechno ujasní podle Vašich představ. Na to, jestli tomu někdo rozumí a jestli tam máte svoje chyby, které někdo odhalí, na to nehleďte. Vždyť Vy to sem dáváte kvůli sobě, tak co.

          7. To je rozumný názor od Anonyma, přidávám se k němu. Autor by se mohl i trochu začít věnovat jedničce pod odmocninou. To bych potřeboval vysvětlit, jestli se tam náhodou neschovává bůh.

          8. JanKo. Píšete mi:
            „V článku není napsáno k/ω = ε. Ale je tam 1/ω = ε“.
            Netvrdil jsem, že v článku je k/ω = ε, ale je dobře, že jste to vyvrátil.
            Nepsal jsem o žádném k. Uvedl jsem, že Vaše jedno vysvětlení ze dvou různých vysvětlení k téže rovnici je chybné. Jestli to uznáte nebo ne, je celkem jedno.
            Opakuji, co jste napsal :
            A)“1.nekonečně malou veličinu obdržíme dělením konečného čísla nekonečným ω“
            B)“1.nekonečně malou veličinu obdržíme dělením čísla 1 nekonečným ω.“
            Konečných čísel ( asi máte na mysli čísla racionální) je mnoho, číslo 1 je jedno.

            Odhad počtu atomů ve vesmíru se bude hodně lišit podle toho, co budeme považovat za vesmír. Většinou bereme tzv. viditelná část vesmíru (kam až můžeme při současném stáří vesmíru při principu konstantní rychlosti světla dohlédnout). Můžeme se pak pokusit odhadnout počet atomů na 10^78, někdy se uvádí až 10^100.
            Mám dotaz je to číslo 10^100 už dostatečně velké, aby jste s ním počítal jako se svým pseudonekonečnem ω ?

            Myslíte, že číslo např. 1E+300 je dostatečně velké a je to už Vaše pseudonekonečno ω ? A 1E-300 dostatečně malé jako Vaše pseudonula ε ?
            Excel násobí až až do 10^308, např.
            (1E+108)*(1E+200) =1E+308.
            Dělí zhruba do E-307, např.
            1/(1,1E+306) = 9,0909E-307
            To už je hodně malé číslo, ale pořád to není nula.
            Píšete :“Už teď bych musel vydat nejméně 30 článků, aby to bylo podle Vašich představ“
            Mýlíte se, podle mých představ už ani jeden.

          9. Janko, píšete 5.1 “ Proto v ω aritmetice platí k/ω = 0. “
            Jinde píšete :“„Jenže pak jsem zavedl prostor věcí, který je spojitý a s ω1 aritmetikou a tam už platí:
            1/ω = ε“
            Především v článku píšete “ k/ω1 = 0 -> 0*ω1 = k “
            a že v jakémsi nulovém prostoru platí :“0*ω = k“
            dále bod 4. v prostoru singularit „k/ω1 = 0 -> 0*ω1 = k“ a vysvětlení 4. „vydělíme-li konečné číslo nekonečným ω1, dostaneme 0“.
            Takže to už máme celkem tři nekonečna
            1) normální nekonečno ∞, případně +∞ a -∞.
            2) Vaše nekonečno ω, kterému já říkám pseudonekonečno
            3) Další Vaše nekonečno ω1, které se chová divně, když k/ω1 = 0. Čili k=0.ω1 nebo k/0 =ω1.

            Ještě by to chtělo definovat nějaký multiprostor, kde platí všechno, co jste vymyslel.

            Připomínám, že 0.∞ je NEURČITELNÝ výraz jak už jsem psal. Jinak řečeno nelze dělit nulou.
            http://homel.vsb.cz/~svo19/pdf/M1_dalkari_typove-ulohy/typy_limit.pdf
            „Pro konstantu c ∈ R, c > 0 platí, že
            ∞ + ∞ = ∞, ∞ − c = ∞ , ∞ · ∞ = ∞ , c · ∞ = ∞ ,
            Neurčité výrazy
            ∞ − ∞ , 0 · ∞ “

          10. Pokud se nemýlím, tak ty články dávám zde proto, aby lidé pochopili to, co nechápou. Mám 2 moznosti: buď budu vše rozebírat dopodrobna, nebo to mohu zestručnit, aby se lidé mohli ptát. Zatím ale tak pozoruji, že se lidé neptají a konfrontace s jejich předsudky jim nedovoluje se ptát po významech.

          11. Jelikož konečné ordinály reprezentují konečná množství a ty reprezentují existence stavů věcí, tak rovnost (-1)*(-1) = 1 říká, že neexistence opačného stavu věcí je existencí stavu věcí. Tedy že existuje možnost obrátit neexistenci stavu věci do existence. A díky tomu existují možnosti v prostoru singularit.

          12. Ano, má interpretace byla chybná. A děkuji, že jste tu chybu našel. Počet atomů nemůže být nejvyšší číslo ve vesmíru. Pseudonekonečnem může být číslo uvádějící počet kvantových možností vyplnujicich prostor. Nemůžu si ale vzpomenout na to, jak se ono číslo jmenuje a který fyzik jej spočítal. Takže možná jej zmíníte Vy. Na příkladu Goodsteinovy posloupnosti jejíž pokles je vždy řízen ω ordinály, to znamená, že nekonečná čísla řídí chování konečných čísel, mne kdysi napadla domněnka, že se takto může chovat i svět. Z toho později vznikla má další podteorie, jež je jádrem mé celé mé teorie. Existují velmi dobré důvody, proč by se realita světa měla skládat z hierarchií konstruovanych realit. Proto vidím opodstatněnost reálných čísel. A také je nejlogičtější, aby měl fyzikální svět své limity reprezentované tím, čemu vy říkáte pseudonekonečno, ale které není přímo ω, ale tomuto pseudonekonečnu je ω nadřazeno, protože řídí jeho chování.

            Osobně si myslím, že multiprostor realit, který bychom mohli označit ω∞ podle hierarchií těch prostorů ω, ω1, ω2, ω3, …, ωn, …, ω∞.

            Souhlasím s Vámi, že nemůže být definováno 0*∞, protože by nebylo jasné, které že to transfinitní nekonečno obdržíme, jestli dostaneme konečné číslo, nebo pseudonekonečné číslo, nebo skočíme přímo na ω, nebo na ω1, atd. Za dále by nedávalo smysl prodlužovat multiprostor, když už je prostorem všech prostorů. Takže platí ∞ + ∞ = ∞, ∞ +- c = ∞, ∞*∞, c*∞, přesně, jak píšete.

            A výraz ∞ – ∞ je neurčitý proto, že vynulovánì existence světa, multiprostoru, by byl logický nesmysl.

          13. ad.: (-1)*(-1) = 1 říká, že neexistence opačného stavu věcí je existencí stavu věcí.

            JanKo, teď jste to opět pohnojil. To, že (-1)*(-1) = +1 je v podstatě „dohoda“ matematiků. Vyplývá to z komplexních čísel. Jednotková kružnice e^i(fí) začíná v bodě +1. To je ta dohoda. Kdyby začínala v bodě -1, tak by platilo: (+1)*(+1) = -1. To, že ta jednotková kružnice e^i(fí) začíná v bodě +1, činí matematiku nesymetrickou.

          14. Lojzo, ptal jste, co v mé teorii znamená ta rovnice. Já jsem v mé teorii nedefinoval komplexní čísla. Matematici taky nepoužívají Robinsonovu nestandardní analýzu a já oni mluvím. Beru to tak, že se stalo módním, se do mě strefovat bez účelu.

          15. Jinak mimochodem existuje důkaz, který poukazuje na to, že se tato rovnost řídí aritmetickými logickými zákonitostmi.
            0*0 = 0
            0*0 = (1 + (-1))*(1 + (-1)) = 1*1 + 1*(-1) + (-1)*1 + (-1)*(-1) = 1 + -1 + -1 + (-1)*(-1) = 0
            -1 + (-1)*(-1) = 0
            (-1)*(-1) = 1
            Tento důkaz je aritmetický a není v něm vidu, ani slechu o nějaké komplexní nadrovině, kde můžu aritmetické výsledky na přímce interpretovat pomocí chování komplexní funkce reálné proměnné. Samozřejmě komplexní analýza vychází z aritmetiky jako vše ostatní. Jenže já se dodnes nerozhodl, jestli budou komplexní čísla vhodná pro popis reality. Ony se používají pro popis singularity Vélkého třesku. Ale já si nemyslím, že by byl Velký třesk přesně, jak jej popisuje kosmologie – s počátkem času. Dle mého názoru čas existoval vždy, stejně jako hmota.

          16. JanKo 08.01.2018 2:54
            Janko, píšte .“Pseudonekonečnem může být číslo uvádějící počet kvantových možností vyplnujicich prostor. “
            No to jsem nikdy neslyšel.
            http://www.osel.cz/3004-stromovita-struktura-vesmiru.html?typ=odpoved&id_prispevku=90993
            obsahuje slovník pojmů vesmíru a prostoru
            http://www.osel.cz/2836-vivat-crescat-floreat-martin-schnabl.html
            „Princip neurčitosti vysvětluje, proč je mikrosvět tak bouřlivý oceán – na planckovských škálách je jeho hustota 10^{97} kg m^{-3}.“
            Komentář:
            Čili 10^97 planckových délek na m3, pro pozorovatelný vesmír objemu 3,44E+80 m3, pak vyjde 3,44E+177 planckových škál.
            Spočítat se dá matematicky leccos. Když začnu tvořit a z Planckovy délky =1,6E-35 m udělám řeknu Planckovu krychličku, tak bude mít objem 8,1E-105 m3. Pozorovatelná část vesmíru má být 46 miliard světelných let (4,35E+26 m), což je objem 3,44E+80 m3, čili se do něj vejde 8,4E+184 Planckových kuliček.
            To je až na pár řádů slušný souhlas.
            http://www.osel.cz/2836-vivat-crescat-floreat-martin-schnabl.html
            „Teorie strun je kvantově konzistentní pouze v deseti-rozměrném prostoročasu. Matematicky nejednodušší model fenomenologicky zajímavého tvaru prostoročasu je např. šesti-rozměrný torus kartézsky pronásobený čtyř-rozměrnou sférou. T-dualita je exaktní dualita mezi vesmírem s velkým poloměrem toru (např. 10^{10000} Plackových délek) a malým poloměrem toru (10^{-10000}Plackových délek). “
            To už jsou napnuté struny jak ve vyšší dívčí a všechno jinak.

          17. Děkuji za odkazy, už jsem je přečetl a pobavilo mne, mimo jiné, což není to hlavní, že každá dimenze prostoru je definována pomocí NxN matice, kde N je nekonečno a rank kalibrační grupy. :-D Hledal jsem na internetu, co může být to nejvyšší číslo. A našel jsem ho a souvisí s číslem Planckových objemů, to číslo je ale počítané přes Planckovy plochy, protože vychází z maximální entropie, která je odvozená z entropie černé díry. Takže cituji:

            Pokud znáte maximální možnou entropii systému Smax, potom víte, kolik možných stavů N systém má (myšleno kvantových stavů), protože

            Smax = sup podle pn{-Σ podle n k*pn*logpn} = k*logN,

            kde k je Boltzmannova konstanta a N je počet stavů systému. Existuje limita množství entropie v objemu prostoru a tento maximální entropický stav v oblasti prostoru je určen entropií černé díry. Entropie černé díry je přímo úměrná jejímu povrchu, překvapivě ne objemu a je dána vztahem

            S = kA / (4ℏG/c^3) = kA / 4ℓp^2,

            kde G je gravitační konstanta, ℏ je Planckova konstanta, c je rychlost světla, ℓp je Planckova délka. Takže počet možných stavů je dán vztahem:

            N = exp⁡(A/4ℓp^2) = exp⁡(4πR2/ℓp^2),

            kde R je poloměr pozorovatelného vesmíru.

            R = 47 mld ly ≈ 10^26 m, ℓp ≈ 10^(−35) m.

            Takže N vychází N ≈ exp(10^123).

            Což je v českém zápisem 10^10^123. To je počet kvantových stavů vesmíru.

            A toto číslo je propojené s tzv. Informační entropií, která z definované termodynamické entropie vychází, když je k = 1.

            Potom počet informací v takovém systému je ≈ 10^123 natů = log2(e) * 10^123 bitů.

            https://physics.stackexchange.com/questions/107603/how-many-states-are-there-in-the-observable-universe

          18. Dokončils prosím gympl v Příboru? Nelze tě podle jména najít v absolventech.
            Má otázka neznamená, že bych zpochybňoval tvoji genialitu. Ještě tak třicet pokračování a řekneš tu naplno, kdo je Bůh a kde sídlí.

          19. „“Dokončils prosím gympl v Příboru? Nelze tě podle jména najít v absolventech.
            Má otázka neznamená, že bych zpochybňoval tvoji genialitu. Ještě tak třicet pokračování a řekneš tu naplno, kdo je Bůh a kde sídlí.““

            Milý anonymní pisateli. Nevím, kdo jste a tudíž nevím, proč bych Vám odpovídal na Vaše osobní otázky ve veřejném prostoru? Pokud máte potřebu mi něco sdělit, napište mi na můj mail, nebo mne kontaktujte jinak, nebo ne anonymně. Děkuji.
            P.S.: Příště se vyjadřujte k tématu článku.

  2. Se singularitami ve sjednoceném prostoru, ve světě jako celku faktů s vládnoucím číslem vesmíru na věčné časy a nikdy jinak. Dotáhne JanKo svá tvrzení, která staví na těch univerzálních předchozích a která budou mít zásadní význam na člověka a civilizaci až do zdárného konce?

  3. Říká se, že matematika je děvka, kterou si každý znásilní, jak se mu zlíbí. Vy, JanKo, tu matematiku znásilňujete docela brutálně. Když napíšete:
    ad.:
    0*ω = 1
    0*ω = 2
    0*ω = 3

    0*ω = k
    kde k je jakékoliv číslo, tak to není matematika, ale kouzla Harryho Pottera. Bohu stačilo nulu vynásobit nekonečnem a měl stvořený celý vesmír.

    A zkusil jste se zamyslet, co kdyby to bylo naopak? Bůh rozložil tu jedničku do dvou polarit, které ve Vašem případě a v matematice představují 0 a nekonečno. JANG je nekonečno, JIN je 0, dohromady JANG*1/JIN = 1. Jenže na obrázku monády ten princip JANG ani JIN není úplně čistý, vždy je tam ta tečka jiné barvy. Tzn., že ta nula ani nekonečno nejsou v našem světě dosažitelné, jsou to jen teoretické meze, které lze dosáhnout jen a jen v matematice. Proto se toho nekonečna nemůžete nikdy dopočítat, protože jen přidáváte desetinná místa či řády v rozložení Jednoty. Nikde jinde než v matematice nejsou a i matematika má s nimi obrovské problémy.

    1. Pokud znásilňuji matematiku, tak je to jen proto, že to je nekonečná matematika, nikoli konečná, a že svět tak činí taky. Protože to, čemu říkáte znásilnění matematiky, je její interpretace. A každá symbolika potřebuje interpretátora, jinak by to byly jen symboly bez významu. A stejně jako člověk interpretuje matematiku, činí tak i svět s vyšší matematikou, nějakou hypermetamatematikou. Takže člověku je dovoleno hrát si s konečným počtem symbolů, jejichž význam je takřka nulový. Zatímco svět si hraje s nekonečnou symbolikou s nekonečnými význami. Takže naše konečné zúžení nekonečné reality je jen smítko pravd.

      Proto 0*ω = k je v pohodě v ω prostoru. 0*ω1 = k je OK v ω1 prostoru. A můžeme pokračovat dále.

      Osobně to vnímám tak, že 0 a ∞ reprezentují bod a svět. Tedy protipóly a nedosažitelné limity. Otázka: potřebuje mechanismus fungování světa pracovat s 0 a ∞ bez zásahu Boha, nebo se zásahem Boha?

      Z mé teorie by plynulo, že na ω1 aritmetice by bylo ε*ω = 1. Jak by jste to interpretoval Vy? V reálném prostoru za použití nižšího nekonečna ω na ε dostanete 1. Čili 1 je rozložením „neúplných“ limit ω1 aritmetiky.

      Na ω∞ by to bylo jak? Dávalo by 0*ω∞ = 1. Nebo k, nebo jiná nižší nekonečna? Pardalovi jsem psal, že bych to nedefinoval. Protože to rozpětí hodnot by bylo moc velké. Ale pokud si myslíte, že 0*ω∞ = 1, tak to nadefinovat můžeme.

  4. JanKo,

    matematika je nástrojem fyziky a kupců. Proto ji lze dělit na matematiku fyzikální (která je nezpochybnitelná) a matematiku kupeckou (která je diskutabilní).

    Vezměme jednoduchou fyzikální rovnici:
    5 koláčů x 3 = 15 koláčů
    Převedeno na vámi uvedenou rovnici (nekonečno x nula = 1)
    to ve fyzikální realitě naprosto jednoznačně dává:
    nekonečno koláčů x nula = 1 koláč

    Což je v realitě evidentní pitomost, protože nejen nedokážete sehnat nekonečné množství koláčů, ale nedokážete je ani vynásobit nulou, natož tak, aby z toho vznikl jeden koláč.

    Dále: ve fyzikální matematice nelze míchat „hrušky s jablky“, zatímco v kupecké matematice komodity míchat lze. Připomínám, že nula má úplně jiné vlastnosti než nekonečno, takže vaše rovnice je vlastně případem kupecké matematiky. Její příklad:
    5 koláčů x 10 korun = 50 korun
    Ve zkrácené verzi: 5 koláčů = 50 korun

    Tato rovnice je ovšem diskutabilní, protože silně podléhá nikoli fyzikálním, nýbrž společenským pravidlům (někdo si koláče za tu cenu koupí, jiný počká na slevu a pro někoho nemají žádnou hodnotu).

    Převedeno na vaši rovnici to ovšem znamená úžasnou věc:
    nekonečno koláčů x nula korun = 1 koruna

    A co je ještě srandovnější: nekonečno čehokoli krát nula korun je podle vaší rovnice jedna koruna.
    (Psst, nikomu neříkejte, jak silnou máme měnu. A nechcete-li skončit ve svěrací kazajce, raději už neříkejte nikomu nic.)

    1. Buším smíchy hlavou do stolu. Občas se tu člověk s chutí zasměje a přijde to pravé osvěžení, úplné oživení! :-)

    2. JK, matematika je nástrojem libovolné vědy, nejen fyziky. To ale neznamená, že není nástrojem světa, protože člověk není jediný, kdo interpretuje matematiku. Aby existovala realita, musí i svět interpretovat matematiku, aby se svět mohl rozpadat do metarealit. Vy nedokážete vynásobit nekonečno nulou. To ale neznamená, že tak nečiní svět. Takže člověk si tento pozoruhodný jev může zapsat. Vaše nematematická představa čísel je bohužel chybná. Abstraktní čísla, stejně jako jejich symboly, mají v realitě svůj předobraz. Takže čísla světa jsou stejně abstraktní jako čísla v lidské matematice. Vlastnost být 3 objekty je typická pro všechny objekty, existence čísel je tedy abstraktní a existence je nezávislá na lidském uvažování. Být 3 totiž existovalo i před člověkem. I když to nikdo nevnímal. Propojování s fyzikálními objekty je pak fyzikální interpretace, takže Vaše rovnice se dají obecně zapsat takto:
      αX*βY = γXY
      kde α, β jsou ordinály a γ výsledný ordinál. X, Y jsou pak nějaké objekty. Jistě vidíte, že z čísel se staly zase jen čísla, ale z objektů se úplně nový objekt nestal. Čísla jsou totiž uspořádané objekty (množiny), zatímco objekty takové nejsou uspořádané množiny.

      V jedné rovnice jste udělal chybu, má tam být:
      5X*10Y/X = 50Y
      Ale chápeme, co jste chtěl říct.

      Bohužel ale Vaše fyzikální interpretace jsou chybné. Když nemůže být nekonečno koláčů, proč s nimi počítáte. Na dané ukázce jde vidět, že spojovat čísla s libovolnými objekty je absurdní. Nekonečno bodů prostoru existuje. Nekonečno koláčů již ne.

      1. JanKo,

        číslům je úplně jedno, jaké objekty si k nim dosadíte. Právě proto je matematika přesnou vědou, protože platí vždy, u všech objektů.

        …Nekonečno bodů prostoru existuje. Nekonečno koláčů již ne…
        Ono neexistuje ani koláčů 10E1000000 – a přesto s nimi lze počítat.
        Což znamená, že když podle vašich pravidel dostáváte nesmysly při počítání s nekonečnem koláčů, musíte je – podle vašich pravidel – dostat i při počítání s nekonečnem bodů.

        Dále: Podle vás existuje například nekonečno sudých čísel.
        Kterým číslem takové nekonečno začíná?
        A kterým číslem začíná nekonečno prvočísel?

        1. Pro JK

          Ty čísla můžou být v kružnici. Pak je těžké říct kde končí a kde začínají a zároveň jich je nekonečno.

          1. Matrixi,

            věda je založena na důkazech, nikoli na domněnkách.
            JanKo a spol se třeba mohou domnívat, že na kružnici leží nekonečno čísel, ale dokázat to nikdo neumí.
            Navíc, když na kružnici označíte první číslo, označíte začátek „nekonečna“ a
            1) co má začátek, musí mít i konec
            2) nekonečno nejen nemá konec, ale nemá ani začátek
            Zkrátka:
            když z nekonečna oddělíte jakákoli čísla, už ta čísla nemohou ležet v nekonečnu – to je zásadní důvod (a zároveň důkaz), že nikdo nemůže do nekonečna napočítat. Jakékoli akademické tanečky kolem toho samozřejmě nic nezmění.

          2. Jo a s tou kružnicí jste udělal fatální omyl. Protože podle svých názorů člověk není schopen pracovat s nekonečnem. A ta kružnice se skládá z nekonečna bezrozměrných bodů a nemáte absolutní šanci ukázat začátek a konec kružnice. Na místo, kde ukážete začátek kružnice, už nikdy neukážete konec, protože v tom místě je nekonečno bodů.

        2. JK,

          čísla jsou množství reprezentující vlastnost reálných objektů být n objekty. Nekonečno je pak souhrn všech množství být n objekty. Do nekonečna tedy spadají různé vlastnosti být určitým množstvím. Ale nekonečně mnoho může být jen bodů, nebo epsilon veličin, nebo omega prostorů, nikoliv reálných, či fyzikálních objektů. Takže existuje nekonečně mnoho nekonečen a jedním z nich je nekonečně mnoho bodů libovolně velké kružnice. A tato kružnice existuje nezávisle na Vaši vůli v matematickém nadprostoru z něhož pochází tento svět.

          Ano, nekonečno sudých čísel existuje? A v realitě nezačíná toto nekonečno ničím, protože jsou sudá čísla rozprostřena ve všech úrovních reality, ale nejsou uspořádána jako v množině sudých čísel. To samé prvočísla. Ty dokonce tvoří základní vlastnosti prostoru.

          1. JanKo,

            …kružnice se skládá z nekonečna bezrozměrných bodů…
            To je protimluv. Kružnice je jednorozměrná
            (zakřivená úsečka v ploše)
            proto se nemůže skládat „z bezrozměrných bodů“.
            Logické totiž je, že bezrozměrný bod žádný rozměr nemá – vždyť to má přímo v názvu.
            (Na kružnici můžete „posadit“ libovolné množství bodů právě proto, že jsou bezrozměrné a kružnice se z nich neskládá – to je taky logické a navíc dokazatelné).

            …nekonečně mnoho může být jen bodů…nikoliv reálných, či fyzikálních objektů…
            No konečně aspoň v tom se shodneme a já to říkám už od začátku: nekonečno existuje mimo jakoukoli realitu konkrétních objektů, včetně reality konkrétních čísel, protože cokoli je konkrétní a reálné, to už není nekonečné.

            …kružnice existuje nezávisle na Vaši vůli v matematickém nadprostoru…
            Matematický nadprostor je pro mne novinka, takže prosím o jeho stručné vysvětlení: definici, kolik má rozměrů a jaký je jeho vztah k realitě?

            …jsou sudá čísla rozprostřena ve všech úrovních reality, ale nejsou uspořádána jako v množině sudých čísel…
            Kolik těch úrovní reality je?
            A jak se stalo, že ta rozházená sudá čísla byla z různých úrovní reality odchycena a v jaké úrovni jsou uspořádána do množiny?

            A co Hilbertův hotel – ten má taky pokoje rozházené do různých úrovní reality?

          2. Pokud je kružnice zakřivená úsečka v ploše, určitě je dvojrozměrná, protože má zakřivení do dalšího rozměru a popisuje se jako množina bodů v rovině, které mají stejnou vzdálenost r od určeného středu.

            Pokud bychom vzali přímku, nepotřebujeme druhý rozměr, přímka má nulovou tloušťku, tak z čeho se skládá? Z konečných úseček o nulové tloušťce? A z čeho se skládají ty úsečky, prosím?

            Na kružnici nemůžete posadit libovolné množství bodů, ale libovolně nekonečné množství bodů, buď s hustým racionálním uspořádáním, nebo s reálnou hustotou.

            O matematickém nadprostoru i o úrovních reality budu psát.

            Sudá čísla byla „odchycena“ lidskou myslí a stala se lidskou konstrukcí.

            Sudá čísla jsou uspořádána do množiny na úrovni, ve které existuje lidská mysl.

            Hilbertův hotel je zase lidský konstrukt a uspořádání nekonečen do pochopitelné podoby.

  5. JanKo,

    …Pokud je kružnice zakřivená úsečka v ploše, určitě je dvojrozměrná, protože má zakřivení do dalšího rozměru…
    Špatně. Kružnice je dokazatelně jednorozměrná zakřivená úsečka existující v ploše a plocha jí žádný druhý rozměr nedává – plocha akorát umožňuje kružnici existenci.

    …(kružnice) popisuje se jako množina bodů v rovině, které mají stejnou vzdálenost r od určeného středu…
    Popsat ji tak samozřejmě můžete, ale jednorozměrnou kružnici z bezrozměrných bodů složit nemůžete – protože kružnice se z bodů neskládá.

    …přímka má nulovou tloušťku, tak z čeho se skládá?…
    No určitě ne z bezrozměrných bodů, které nemají ani tloušťku, ani délku. Každá přímka (ve skutečnosti úsečka) se skládá z jednoho rozměru (různě dlouhého).
    Pro doplnění: plocha se skládá ze dvou rozměrů, takže se neskládá ani z bezroměrných bodů, ani z jednorozměrných úseček – a právě proto jich můžete do plochy naskládat, kolik chcete.

    …Na kružnici nemůžete posadit libovolné množství bodů, ale libovolně nekonečné množství bodů…
    Já dokážu, že na kružnici umím „posadit“ libovolné množství bodů: třeba 5, 12, nebo 100. A vy dokažte, že na kružnici umíte „posadit“ nekonečné množství bodů.

    …Sudá čísla byla „odchycena“ lidskou myslí a stala se lidskou konstrukcí…
    Ta věta i její souvislosti jsou ryze vaší konstrukcí a to stejně špatnou, jako je třeba Hilbertův hotel. V něm totiž nekonečno začíná jedničkou – a nekonečno nemůže mít začátek.

    1. Pokud je kružnice jednorozměrná, tak je to přímka.

      Ne, že můžu popsat kružnici jako množinu bodů, ale každý geometrický útvar se popisuje jako množina bodů, je přímo tak definován. Jinak definován není, ani nemůže být.

      Pokud umístím kružnici do počátku souřadnic [x,y] = [0,0], tak její středová rovnice je:
      x² + y² = r², pokud určím její poloměr, tak každá dvojice čísel splňující rovnici určuje bod, takže [x,y] je souřadnice bodu a každá ta dvojice je zobrazena na bod, ze kterého se ta kružnice skládá.

      Pokud má přímka nenulovou tloušťku, tak to není přímka, ale obdélník.

      Plocha se nemůže skládat ze 2 rozměrů, protože to by byly 2 přímky: x a y. A z nich se opravdu rovina neskládá.

      Vy mi dokážete, že na kružnici posadíte 100 bodů a já pak prohlásím, že to není kružnice, ale něco hodně nepovedeného, protože ty body nevyplní nic.

      …Sudá čísla byla „odchycena“ lidskou myslí a stala se lidskou konstrukcí…
      Toto je čiré konstatování reality, Vy ji nevidíte, proto jste úplně slepý a Váš přístup nevede k ničemu. Každý konstruktivní přístup musí vést k něčemu. Jenže ten Váš neřeší nic, ve Vašem jazyce si pohráváte jako Priest s logickými spory a neumíte s nimi pracovat, proto je Vaše logika pouze lidská a s logikou matematickou nemá nic společného.
      {…, -6, -4, -2, 0, 2, 4, 6, …} Mimochodem toto může být chápáno jako množina sudých čísel. Takže jste s Vaší logikou prohrál.

      1. JanKo,

        …každý geometrický útvar se popisuje jako množina bodů…
        Bohužel musím napsat, že jste tak zabedněný, že nechápete ani to, co sám píšete.
        Vždyť vy nechápete ani sloveso „popisuje“.
        Každou skutečnost můžete popsat třeba literami – což ovšem vůbec neznamená, že litery jsou totéž, co skutečnost.

        Úplně stejný vztah mají bezrozměrné body ke geometrickým útvarům s různými rozměry.
        Ty útvary lze pomocí bodů popsat, ale i člověk s minimální inteligencí je schopen chápat, že:
        když body nemají rozměr, nemohou tvořit cokoli, co rozměr má.
        Člověče, odbedněte se.

        …Vy mi dokážete, že na kružnici posadíte 100 bodů a já pak prohlásím, že to není kružnice…
        Vy můžete prohlašovat i jiné nesmysly, ale nic nezměníte na tom, že půjde o kružnici, na které je vyznačeno 100 bodů (třeba proto, že chci rozdělit kružnici na 100 j e d n o r o z m ě r n ý c h dílů, přičemž body mi ty díly nijak nezkracují).

        …protože ty body nevyplní nic…
        No sláva – chápete už, že bezrozměrné body nemohou vyplnit cokoli, co má aspoň jeden rozměr?

        A ty vaše bláboly o prohrané logice nehodlám komentovat, musel bych sestoupit na úroveň, na kterou nechci.

        1. JK,

          podle Vaší teorie platí:

          1) ϱ ∈ ϱ, rovina spadá do roviny
          2) p ∈ p, přímka spadá do přímky
          etc.

          Takže objekt spadá do objektu, to znamená, že kružnice je tvořená kružnicí, přímka je tvořená přímkou, žádný objekt nemá nižší objekt, který by jej tvořil. Tudíž přímka nemůže být tvořena body, protože ty jsou nižší podstaty a mohlo by se stát, že by byly základním stavebním objektem vyššího objektu, což je nepřípustné, protože ten samý objekt musí tvořit ten samý objekt, aby nám bylo skryto, z čeho se ten objekt vlastně skládá. Taková přiblblá definice kruhem.

          Těch 100 bodů rozhodne o tom, jestli ta kružnice bude existovat, což nebude, protože tam budou posazeny a tudíž nebudou tvořit nic, jelikož stále nechápete, že kvalita se mění až s nekonečným množstvím!

          1. Přesně tak JanKo kvalita se mění až s nekonečným množstvím, v případě 100 bodové kružnice, by jsme ji tak mohli s dobrým svědomím zaměnit za stouhelnik. Nebude nám stačit ani miliardy na miliardy bodů, pořád to bude obyčejný miliarda na miliardy úhelník.

          2. JanKo,

            – bod je bezrozměrný (takže neobsahuje rozměr, což sám uznáváte)
            – úsečka je jednorozměrná (takže obsahuje jeden rozměr, ať už to uznáváte, nebo ne)
            A to je pro vás „přiblblá definice kruhem“.

            Ale to, že bod dává úsečce rozměr, přestože sám žádný nemá, to je pro vás logické.

            A když tu úsečku budete dělit miliardou bodů, tak se z úsečky na konto bodů neodečte ani chlup – přestože se podle vás úsečka z bodů skládá.

            To je „logika“ evidentně blbá a jsem zvědav, jak s ní vysvětlíte následující příklad:

            Každá úsečka se podle vás skládá s nekonečného množství bodů.
            Máme tedy pěticentimetrovou úsečku (tj. nekonečné množství bodů),
            od které odečteme dvoucentimetrovou úsečku (tj. nekonečné množství bodů)
            Dostáváme tak rovnici:
            nekonečné množství bodů mínus nekonečné množství bodů.
            Výsledkem je podle vaší „logiky“ co?

          3. Tak jako Vy nespadáte do sebe a nejste svou součástí, tak přímka nespadá do sebe a rovina není svou částí.

            Platí:
            JK ∉ JK
            p ∉ p
            ϱ ∉ ϱ

            To jsou nezpochybnitelné pravdy. A jednoznačně platí p ∈ ϱ, přímka spadá do roviny a určuje ji jako její součást. Stejně tak b ∈ p, bod spadá do přímky a určuje ji jako její součást. A zamyslel jste se, proč platí toto p ∈ R^1 ∨ R^2 ∨ R^3 ∨ … R^n? Proč může být přímka v libovolně dimenzionálním prostoru od 1 po n-dimenzionální? Nebo proč může být rovina v R^2 atd. …? Protože všechny ty útvary se skládají z bodů a body mohou být součástí libovolné dimenze, proto taky libovolné dimenze tvoří!

            „“A když tu úsečku budete dělit miliardou bodů, tak se z úsečky na konto bodů neodečte ani chlup – přestože se podle vás úsečka z bodů skládá.““

            Tím ale stále jen dokazujete, že musíte dělit nekonečnem bodů, to je dokonce imperativ, protože konečno má opak nekonečno a nic jiného, takže když nestačí dělit konečnem, musíte dělit nekonečnem!

            „“Každá úsečka se podle vás skládá s nekonečného množství bodů.
            Máme tedy pěticentimetrovou úsečku (tj. nekonečné množství bodů),
            od které odečteme dvoucentimetrovou úsečku (tj. nekonečné množství bodů)
            Dostáváme tak rovnici:
            nekonečné množství bodů mínus nekonečné množství bodů.
            Výsledkem je podle vaší „logiky“ co?““

            A toto je další důkaz, že nekonečna jsou různých druhů, nejen kardinálních, ale i ordinálních, protože úsečka o 5 cm a úsečka o 2 cm se neliší v kardinalitě, ale v ordinalitě nekonečna. Takže tady jde v pohodě říct ω1*5 – ω1*2 = ω1*3. A dá se to vyjádřit i odečtením dvou nekonečných řad, ale to stejně neuznáváte, tak je to jedno, přestože to matematicky funguje, nemáte žádný argument proti nefunkčnosti výpočtu.

          4. JanKo,

            když tvrdíte, že platí:
            ω1*5 – ω1*2 = ω1*3
            tak srozumitelně řečeno, u vás platí, že:
            nekonečno krát 5 mínus nekonečno krát 2 = nekonečno krát 3

            Za prvé je až legrační, že je pro vás nekonečný útvar, který má jednoznačně začátek i konec.
            A za druhé, každý soudný matematik vám řekne, že
            nekonečno krát cokoli = nekonečno.

            Takže ve skutečnosti jde v daném příkladu pouze o rovnici:
            nekonečno mínus nekonečno
            a její výsledek máte špatně.
            Ten se totiž rovná neurčitému výrazu (čímž se kulantně označuje pitomost).

            To je zároveň důkaz, že úsečky nemohou obsahovat nekonečna bodů, protože nekonečna od sebe odečítat nelze, zatímco úsečky od sebe odečítat lze (právě proto, že nemají s nekonečnem nic společného).

          5. Janko píše :“ A toto je další důkaz, že nekonečna jsou různých druhů, nejen kardinálních, ale i ordinálních, protože úsečka o 5 cm a úsečka o 2 cm se neliší v kardinalitě, ale v ordinalitě nekonečna. Takže tady jde v pohodě říct ω1*5 – ω1*2 = ω1*3. „.

            Takže jde údajně o kardinální a ordinální čísla. A moc tomu nerozumím. Řekl bych, že počet bodů úsečky ( nebo kružnice) není spočitatelný. Čili tento počet ω není kardinální ani ordinální, ale nekonečný ∞.
            A nekonečno ∞ – ∞ se odečítat nedá, není definováno.

            Kardinální čísla do toho vnáší kardinální bordel a ordinální vnáší ordinální bordel.
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Ordin%C3%A1ln%C3%AD_%C4%8D%C3%ADslo
            „Nejmenší nekonečné ordinální číslo se značí ω ….přirozená čísla jsou konečné ordinály…Ordinály tedy tvoří nekonečnou posloupnost, která je „mnohem nekonečnější“ než přirozená čísla, ale v mnohém se jim podobá. Stejně jako na přirozených číslech, jsou i na ordinálech definovány základní aritmetické operace jako je sčítání, odčítání, násobení, mocnění a podobně. Na přirozených číslech se ordinální +, − a · shoduje s běžným sčítáním, odčítáním a násobením
            ω =2*ω =ω*2 < ω + ω
            "

            Kardinální čísla.
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Kardin%C3%A1ln%C3%AD_%C4%8D%C3%ADslo
            "Přirozená čísla (tj. konečná ordinální čísla) jsou zároveň kardinálními čísly.
            Množina omega všech přirozených čísel je první nekonečný kardinál a zároveň jediný nekonečný spočetný kardinál. Pokud existují nějaké další nekonečné kardinály, jsou již nespočetné. A ony existují:
            -Ke každému kardinálu existuje větší kardinál.
            -každý konečný ordinál je kardinál ω0 je kardinál (nejmenší nekonečný)
            -existuje nekonečně mnoho nekonečných kardinálů

          6. Tady už je to fakt jak u blbých na dvoře. Z Pardalova odkazu:

            ad.: Postaví-li se za tuto nekonečnou řadu ještě jeden voják, neexistuje již přirozené číslo, kterým by bylo možné označit jeho pořadí – jeho pořadovým číslem je nejmenší nekonečné ordinální číslo, které se značí ω.

            Takže za nekonečnou řadu vojáků se může postavit ještě jeden voják!

          7. Pardale, to, co jste napsal, není se mnou v rozporu. Ordinály jsou konečné – přirozená čísla. Pak jsou nekonečné:
            První nekonečný ordinál je spočetný ω, nebo ω0 (jde jen o značení)
            Další ordinály už jsou nespočetné:
            ω1, ω2, ω3, ω4, ω5, ω6….

            Ordinály se dají řadit, uspořádávat, proto může platit ta rovnice úsečky.

            U materiálů jde pouze o mohutnost.

            ∞ je největší možné nekonečno, tam nelze definovat ∞ – ∞.

          8. Stejně jako lze ω1*5, lze i ω + 1.

            ω vypadá takto {0, 1, 2, 3, …}
            ω + 1 = {0, 1, 2, …{0, 1, 2, …}}
            ω1 = {0, 1, 2, …, ω, ω + 1, ω + 2, …, ω*2, …, ω*3, …, ω*ω, …, ω^3, …, ω^ω, …, ω^ω^ω, ω^ω^ω^ω,…, ….}

          9. Pardal napsal odkazy, které poukazují na existencí ordinálních a kardinálních čísel. Ty mají přesné logické vlastnosti.

            Nekonečna nejdou jen do šířky, ale i do hloubky. Takže úsečka může mít krajní body, ale mezi nimi je nekonečně mnoho jiných bodů.

          10. ad.:
            ω vypadá takto {0, 1, 2, 3, …}
            ω + 1 = {0, 1, 2, …{0, 1, 2, …}}
            ω1 = {0, 1, 2, …, ω, ω + 1, ω + 2, …, ω*2, …, ω*3, …, ω*ω, …, ω^3, …, ω^ω, …, ω^ω^ω, ω^ω^ω^ω,…, ….}

            Ja su enom hlópé Lojza, ale já mezi tím ω, ω + 1, ω1 nevidím žádný rozdíl.
            Snad by bylo nejlepší, kdyste si ujasnil, co to znamená to:

            ad.: ∞ je největší možné nekonečno

            JanKo, vždyť Vy ty nekonečna porcujete jak nudličky!

          11. Lojzo,

            tak jako je rozdíl mezi konečnými čísly 1 = {0}, 2 = {0, 1}, je rozdíl i mezi nekonečnými transfinitními čísly, třeba:

            ω je množina přirozených čísel, to znamená, že obsahuje konečné ordinály
            ω = {0, 1, 2, …}
            tak ω + 1 je následovník, následující ordinál, který obsahuje všechny předchozí, tedy všechny konečné i první nekonečný ordinál ω, takže:
            ω + 1 = {0, 1, 2, … {0, 1, 2, …}}.

          12. ∞ není ale transfinitní nekonečno, ale absolutní, v mém podání veškerá existence, tedy svět.

          13. JanKo,

            je to pořád o tomtéž, vy jste se v tom zabednil a mě už to nebaví – takže to stručně shrnu:

            Kráva sice v realitě nemá křídla, ale v nekonečnu křídla má a lítá – a my s tím v realitě musíme počítat.

            Je to naprosto stejně nesmyslný výrok, jako to, co tvrdíte vy:
            Bod sice v realitě nemá rozměr, ale v nekonečnu rozměr má a vyplňuje přímky, plochy i objemy – a my s tím v realitě musíme počítat.

            Dále:
            Každý normální člověk počítá s úsečkami jednoduše, například takto:
            5 jednotek mínus 2 jednotky = 3 jednotky

            Vy počítáte takto:
            5 nekonečen bodů mínus 2 nekonečna bodů = 3 nekonečna bodů

            K tomu ještě musíte přidat vysvětlující rozpravu o ordinálních a kardinálních číslech, za použití neplatných pravidel pro počítání s nekonečny.

            Kolik lidí chcete na takovou teorii nachytat?

            Krávy zkrátka nelítají – ani v realitě, ani v nekonečnu.
            Takže výsledkem vaší teorie nutně musí být, při veškeré sáhodlouhé snaze, jenom váš povzdech: Už jsem si zvykl, že nejsem chápán.

          14. Pane, naučte se teorii ordinálních a kardinálních čísel a matematickou logiku, protože zpochybňujete něco, co je logicky dobře zdůvodněné. I Pardal chápe, že je více nekonečen, jen Vy ne.

          15. A ještě jedna věc, Vy nemáte ucelenou teorii, Vy totiž nemáte žádnou teorii, proto Vám Vaše představy mohou fungovat ve Vašem konečném zakřiveném a velmi omezeném světě.

          16. JK, nezoufejte, chápán rozhodně jste (rozpory mimo tento web sem tahat nebudu). Pokud někdo (rozhodně nemyslím Vás) o struktuře jsoucna a stvoření nic neví, nemá Poznání, tak vymýšlí, jakou rozumovou analýzou by vynikl. Nemá cenu snažit se takového člověka přivést k Poznání a z toho plynoucího prozření, nepůjde to. Moje rada, nechte pana Kozohorského vyniknout (časem) někde na webu oficiálních matematiků a fyziků, vědců typu spolku Sisyfos apod.

          17. A že není na webu, kde převažují duchovně zaměření jedinci, JanKo chápán, to se dá více než jen očekávat. Zda bude chápán v té skupině oficiálních vědců, to mu doporučuji vyzkoušet. Mezi duchovními jedinci s Poznáním mu ale pšenka rozhodně nepokvete.

          18. A jak můžete něco o struktuře nejvyššího jsoucna vědět, když o nejvyšším jsoucnu pojednává ontologie? A o struktuře nikdo nikdy nepojednával. Sám JK říkal, že je nekonečno beztvaré, bez formy a že o něm nikdo nemůže nic říct.

          19. JanKo, zřejmě jste nestudoval dostatek duchovních textů, jinak byste se tak podivně neptal.

          20. JanKo,

            … naučte se teorii ordinálních a kardinálních čísel a matematickou logiku, protože zpochybňujete něco, co je logicky dobře zdůvodněné…
            Nechejme tedy, ať čas ukáže, zda lidé budou nadále počítat s úsečkami tak jednoduše, jak jsem to uvedl já, nebo zda kvůli tomu nejdříve prostudují vámi vymyšlené příšernosti a začnou se jimi řídit.

            — I Pardal chápe, že je více nekonečen…
            No to jste Pardala vyznamenal… Ovšem podle jeho příspěvků především chápe, že vaše teorie je nesmyslná.

            Tím s vaší matematickou logikou končím a nyní něco k vaší logice slovní.

            Tvrdíte: … jen Vy ne..
            Kde máte důkaz na to slůvko „jen“? Zvlášť, když hned pod tím pokračujete: Vy totiž nemáte žádnou teorii…
            Ani na to nemáte žádný důkaz, ale navíc je to evidentní protimluv.
            Jestli to, že existuje jen jedno nekonečno, netvrdím jen já, pak nemáte pravdu.
            A jestli jen já tvrdím, že není více nekonečen, pak mám výhradně moji teorii a jeden z těch vašich dvou výroků nutně musí být nepravdivý, vy „logiku“.

            A to už vůbec nehodlám rozebírat pitomost, se kterou mě soudíte, aniž byste mě znal.

          21. JanKo,

            když už si vymýšlíte, tak mě z toho vynechejte.
            Není pravda:
            Sám JK říkal, že je nekonečno beztvaré, bez formy a že o něm nikdo nemůže nic říct.

            O vlastnostech nekonečna jsem napsal (buď přímo, nebo nepřímo) toto:

            – je bez hranic
            – nemá stabilní rozměr (ve smyslu metrickém)
            – je nestvořené
            – je životním prostředím Boha
            – je zdrojem (potenciálem) pro cokoli – tedy i pro všechna čísla
            – cokoli z nekonečna oddělíte, má své hranice a už to nemůže být nekonečné
            (a naopak – jakákoli tvorba musí mít hranice, protože jinak by byla v nekonečnu „rozpuštěná“ a nemohla by mít vlastní existenci)

            To by zatím mohlo stačit.
            JanKo, ještě pořád tvrdíte, že nikdo nemůže o nekonečnu nic říct?

          22. Pro JK

            prý..

            – je bez hranic
            – je nestvořené

            Co jsou potom, takové definiční obory funkce?

            př.
            D(f) <-4,∞)

          23. Ale JK, Vy jste absolutně nic nepochopil. A čím více Vám něco říkám, tím více neposloucháte, co mluvím. Já nevymýšlím žádnou matematiku pro počítání s běžnými geometrickými útvary. Já používám současnou a existující matematiku na popis světa.

            No zajisté nemáte ucelenou teorii o světě a nějakou matematicko-filozofickou teorii všeho. Nemáte.

            Všechno, co děláte, je, že vytrhujete části mé teorie a vykládáte si ji po svojem. Takto nikdy nic nepochopíte. Každá matematická teorie má svou logiku. Vy na ni používáte svoji a k tomu zcela chybnou 400 let starou od Galilea Galilei. Teorii nekonečen uznal i papež a to je co říct.

            Vetšina nekonečen v realitě jsou jasně ohraničená, viz ty úsečky.

            Nekonečna rozměry vytváří a mají svoji metriku, která je nadřazena konečným číslům.

            Nestvořené nekonečno, to nevím, co si mám pod tím pojmem představit, ale v souvislosti s životním prostředím je to evidentní blbost, protože by podle Vás Bůh přebýval v něčem nestvořeném.

            Nekonečno může být zdrojem, ano na základě toho funguje svět, jak jsem jej pochopil, ale Vaše ohraničené vyčlenění tomu přesně odpovídá. No, odporujete si ob větu. Škoda, máte potenciál pochopit svět, ale předsudky si ten potenciál shazujete, bohužel.

          24. Strukturu jsoucna nemůžou popsat duchovní texty, to jako sorry, ale kopete na špatném písku. Popisovat struktury umí matematika.

    2. Pro JK

      Kružnice ale nemá vyloženě začátek, kružnice má začátek i konec zároveň je to neurčité, co se dá určit je bod na 180 stupních, z jedné nebo z druhé strany. S číslem, kterým začnete kružnici jen těžko v posloupnosti dokážete skončit, dokážete to? Proto je kružnice nekonečná.

      1. Matrixi,

        …Kružnice ale nemá vyloženě začátek…
        Když budete dělat kružnici, její začátek (a následně konec) si doslova zvolíte tam, kde chcete. A u hotové kružnice platí totéž.

        …je kružnice nekonečná…
        V jakém smyslu?
        Když si uděláte kružnici z provázku, který pak přestřihnete – získal jste nekonečně dlouhý provázek?
        Jistě, když budete chtít délku kružnice vyjádřit číslem, budete počítat s libovolně velkou přesností, protože číslo pí není naprosto přesné, ale ani tady to nebude nekonečno.
        Délka kružnice se dá přece měřit podobně, jako obvod čtverce, nebo trojúhelníku.

        1. pro JK

          Já si hlavně myslím. Pro výpočet čísla pí se používají nekonečné řady! 4*(1-(1/3)+(1/5)-(1/7)+(1/9)… a ještě jiné vzorce.

          Napíšete mi prosím konečnou řadu? Když má kružnice konec?

          1. Matrixi,

            klidně si věřte tomu, že kružnice je nekonečná, stejně jako třeba odmocnina ze dvou (což je naprosto jasně konečná uhlopříčka čtverce o hraně 1).
            A tu nekonečnou řadu si napište sám – až budete hotov, řekněte.

          2. Pro JK

            Já tu konečnou řadu psát rozhodně nebudu, protože vím že to nejde. Přitom jsou to jen 2 závorky. Ale vy by jste mohl, když dokážete určovat konec kružnice, asi jsem zbytečně do vás vkládal naděje.

          3. klidně si věřte tomu, že kružnice je nekonečná, stejně jako třeba odmocnina ze dvou (což je naprosto jasně konečná uhlopříčka čtverce o hraně 1).

            Proč tady pan Pardal nevznáší námitku nad tím jen kroutím hlavou. Na wikipedii, je odmocnina ze 2 spočítaná od NASA na deset milionu desetiných míst a to ještě není konečna. Je to totiž jako s tou kružnici. Tu přeponu můžeme stočit do kružnice též. Buď budeme mít přesnou přeponu a nepřesné odvěsny, nebo přesné odvěsny a nepřesnou přeponu. Nikdy, obojí zároveň.

          4. Matrix má pravdu, jen JK žije v jiném světě.

        2. JK,

          Vy se mi snažíte vysvětlit, jaký je rozdíl mezi popisem a „popisem“, přičemž moje matematicko-filozofická teorie pojednává i o podstatě jazyka při popisu, nebo nepopisu reality. Jenže moje teorie vychází z něčeho, co nedokážete přijmout, protože evidentně nevidíte rozdíl mezi popisem a „popisem“, který se mi snažíte podsunout, jelikož stavíte na logice, jež je sporná od začátku až do konce. Takže:

          1) Když budete dělat kružnici, tak ve Vašem případě to bude velmi zvláštní kružnice: buď uznáte, že se kružnice skládá z bodů a tím jste schopen určit začátek i konec, protože začátek i konec je v bodě, nikoliv úsečce, nebo Vám je nepřesnost jedna a úsečka tu, nebo úsečka tam o libovolné velikosti Vám pomůže nestrefit se do bodu, kde je začátek a konec kružnice, ale strefit se do celé oblasti, kde by ten začátek a konec mohl být. Tedy uděláte přímku, pardon u Vás to bude úsečka, i když to má být přímka, kterou neuznáváte, protože člověk ji přece nemůže udělat. Na té úsečce uděláte bod, to je první problém, Vy bod nemůžete nikdy udělat, body se Vám příčí. A z toho bodu povedete libovolnou kolmici, jelikož nepřesnost je otázka neexistence reálných čísel, která jsou nekonečná a ze kterých by mohla plynout existence přesného úhlu, který nemůže být myslitelný, když body, ani čísla, tudíž ani stupně nemůžou být přesnými jednotkami. Na té libovolné kolmici (ne)označíte střed kružnice, jelikož je to opět pouze oblast, nikoli bod. A nakonec se Vám nepovede hrotem kružítka strefit do té oblasti, kde jste (ne)vedl kolmici na střed, a obtočením kružítka se Vám zdánlivě povede provést kružnici.

          2) Teď si jistě budete říkat, že to je přesně ono – ty nepřesnosti jsou všude a přesnost je něco, čeho člověk nemůže dosáhnout. Jenže konstrukce člověka jsou nepřesné na základě přesně toho, že je svět spojitý, nikoliv diskrétní. Vy můžete uvažovat, že konstrukce jsou nepřesné, ano to jsou, ale nejsou nepřesné obrazy člověka v mysli, že si usmyslel, že kružnice je ideální tvar, protože on opravdu ideální je, ale v reálném světě, který člověk vnímá a pociťuje, nikoliv v jeho lidských konstrukcích.

  6. -..Co jsou potom, takové definiční obory funkce?…

    Matrixi, přestaňte být odvarem typu JanKo a začněte reálně přemýšlet.
    Kterou funkci vy osobně umíte dotáhnout do nekonečna?

    …př. D(f) <-4,∞)…
    No aspoň ten zápis máte správný, protože kulatá závorka znamená, že samotné nekonečno do toho intervalu nepatří.

    1. Co to je za dokola omílaný a přímo nelogický argument, že aby svět používal nekonečna, tak je musí člověk dotahovat. Přemýšlel jste někdy nad nesmysly dříve, než je napíšete?

      1. JanKo,

        …Co to je za dokola omílaný a přímo nelogický argument, že aby svět používal nekonečna, tak je musí člověk dotahovat…

        Převracíte do vašich nesmyslů to, co říkám já a co zdůvodňuji logikou.
        Svět nemůže používat nekonečna, protože cokoli je ve světě, to má hranice – a nekonečno je bez hranic.
        Proto také člověk nemůže a neumí „nekonečna dotahovat“.
        Je navíc logické, že když neumíte do nekonečna ani napočítat, nemůžete umět s nekonečnem ani počítat.
        (To, že s nekonečny počítáte jako s houskami, dokonce tu většími, tu menšími, není důkazem toho, že to umíte – je to důkazem toho, že děláte blbosti.)

        Matrix tady (za vašeho nadšení) předvádí srandovní věci, jakože úhlopříčka čtverce je nekonečná, přestože každý vidí její začátek i konec – a nekonečno nemůže mít konec, vždyť to má přímo v názvu.

        Když něco nelze číselně naprosto přesně vyjádřit, to vůbec neznamená definici nekonečna. To znamená akorát fakt, že geometrie je přesnější, než numerická matematika.

        Ostatně, každý útvar lze dělit například na třetiny a každá třetina obsahuje za desetinnou čárkou periodickou trojku. To podle vás značí, že když celek, který má konec, rozdělíte na třetiny, dostáváte tři nekonečna…
        A navíc, každá 1/3 je číslo konečné, ale zároveň (za desetinnou čárkou) nekonečné…
        To je přece krystalizovaná blbost.
        Nejspíš vám dalo hodně práce, než jste ji vytvořil, proto není divu, že na těch nesmyslech tolik lpíte.

        …Přemýšlel jste někdy nad nesmysly dříve, než je napíšete?…
        Ta otázka „sedí“ od člověka, který tvrdí, že nekonečno má konců kolik chcete a že všechny rozměry prostoru i útvarů tvoří body, které ovšem rozměr nemají.

        1. JK,

          Vaše logika je chybná od základu, Vy to nevidíte, ale já to vidím. A začínám mít pocit, že to nikdy neuvidíte, protože Vám nejde o to něco pochopit, ale pouze se utvrzovat ve svých pravdách.

          Takže Vy tvrdíte, že cokoli je vyděleno z nekonečna, bude již konečné. Co vykoná ten zázrak, že se z nekonečna stane konečno? Pokud existují nezávisle na Vás (díky Bohu) sudá čísla a člověk je pouze popíše, jistěže tu množinu neudělá fakticky nekonečnou, ale sudých čísel je nekonečně mnoho, prostě jsou.

          Díváte se na svět konečným zrakem s perspektivou a omezeným obzorem a nemůžete vidět nekonečno žádným směrem, to ví i malé dítě. Přesto tento argument nemůžete použít k jeho neexistenci.

          Realita světa nemůže fungovat bez nekonečna, to je něco, co jste nikdy nepochopil a nikdy nepochopíte. Protože kdyby měla realita pouze konečný počet čísel, jednou se vyčerpají a realita skončí. To taky nikdy nepochopíte.

          e a pí má nekonečný desetinný rozvoj, jen ho člověk nedokáže vyjádřit, protože nemá nekonečný čas. Přesto je pí nekonečné a úsečky světa se skládají pouze z těchto iracionálních čísel. Co s tím hodláte dělat. Ty geometrické útvary reálné ale konstruuje svět nikoli člověk. Jenže Vy jste nepochopil, že to člověk mohl pochopit, i když to nemůže udělat a vykonat.

          1/3 je konečné racionální číslo, dá se v jiné soustavě i zobrazit konečným zápisem. Iracionální čísla se nedají zapsat konečným zápisem.

          1. Realita světa nemůže fungovat bez nekonečna, to je něco, co jste nikdy nepochopil a nikdy nepochopíte. Protože kdyby měla realita pouze konečný počet čísel, jednou se vyčerpají a realita skončí. To taky nikdy nepochopíte.

            Já si hlavně myslím, kdyby realita pracovala s konečnými čísly. Tak například pohyby planet, galaxií, kupy galaxii, by byly trhané, protože by se pohybovaly od bodu k bodu v čase a ne tak krásně plynulé jak to zažíváme v naší realitě. Stvořitel naštěstí není JK.

          2. JanKo,

            …Co vykoná ten zázrak, že se z nekonečna stane konečno?…
            Je to blbá otázka, která odpovídá vaší mentalitě a překrucování toho, co říkám.
            Z nekonečna se nikdy nestane konečno, ale z nekonečna lze oddělovat útvary tím, že jsou jim dány hranice a existence.
            A kdo jediný tento zázrak dělá? Bůh.
            Právě tak Bůh tvoří veškerou jeho tvorbu.

            Ostatně, když vy píšete ty vaše nesmysly, postupujete velmi podobně:
            ze všeho nejdříve „lovíte“ v beztvarém prostoru myšlenky, které pak čím dál více děláte konkrétními a nakonec jim dáte tvar i existenci v tomto světě.

            …nemůžete vidět nekonečno žádným směrem, to ví i malé dítě…
            Přesto vy vidíte nekonečno v každé úsečce. Takže jste na tom s mentálními schopnostmi hůř než malé dítě?

            …Přesto tento argument nemůžete použít k jeho neexistenci…
            Odkud máte tu pitomost, že popírám existenci nekonečna?

            …Ty geometrické útvary reálné ale konstruuje svět nikoli člověk…
            Svět nic nekonstruuje, svět byl zkonstruován.

            …1/3 je konečné racionální číslo, dá se v jiné soustavě i zobrazit konečným zápisem…
            To nic nemění na blbosti, že podle vás je jedna třetina číslem konečným i nekonečným zároveň.

            A v diskusi se mnou už přestaňte vynášet vaše idiotské soudy na moji adresu, věnujte se faktům a nepřekrucujte.

          3. Co lžete? Tvrdil jste, že to co je vyděleno, má hranice a tudíž je to konečné. Proto jste říkal, že množina přirozených čísel nikdy nemůže být nekonečná a nelze z ní už vůbec vydělit množinu sudých čísel. Takže raz lze vydělit, raz ne, raz to má hranice, raz ne. Tož máte v tom ultra guláš.

            Ale prosím Vás, Bůh nic nevyděluje. Ani žádná nekonečna se nemusí vydělovat, už jsou součástí reality.

            A svět nebyl zkonstruován, to ani náhodou, to je řecká idea stará 2000 let. Žádný svět nikdy nevznikl a už vůbec ne z ničeho, tu se mýlí i teorie Velkého třesku, nenastal třesk ze singularity, nikdy. Svět existuje navždy, vždy byl, vždy je a vždy bude. Dokonce v každém okamžiku jsou okamžiky minulé, okamžiky přítomné i okamžiky budoucí. A vše funguje úplně jinak, než si představujete, o tom je taky má teorie všeho. A soudě, že nechápete ani základy, tak jste těžko mohl mít představy jako já, které jsou přesně logické.

            1/3 je konečné racionální číslo, je zřetězením těch samých číslic. Dá se prohlásit za konečné. Nevymýšlejte si, že je nekonečné.

            Jak se hází o zeď, tak se taky odráží, prosím :-).

        2. Pro JK

          Matrix tady (za vašeho nadšení) předvádí srandovní věci, jakože úhlopříčka čtverce je nekonečná, přestože každý vidí její začátek i konec – a nekonečno nemůže mít konec, vždyť to má přímo v názvu.

          Vy fakt nemáte představivost, nenapadlo vás konkrétně u čtverce o straně 1×1, že začátky nebo konce jsou ohraničeny odvěsnami, nikoli přeponou. Ty body jsou odvěsny, nikoli přepona.

          1. Matrixi

            …nenapadlo vás konkrétně u čtverce o straně 1×1, že začátky nebo konce jsou ohraničeny odvěsnami, nikoli přeponou…

            Opravdu si myslíte, že tu uhlopříčku nelze ze čtverce přenést jinam a pracovat s ní? Co na to vaše představivost?

          2. JanKo,

            když tvrdíte, že lžu, chováte se jako omezené hovado.
            Pořád tvrdím totéž, bez ohledu na to, jak to překrucujete.
            Vysvětlím to ještě jednou:

            Nekonečno je bez hranic, je jenom jedno a je nestvořené (tudíž i nezničitelné a nelze ho přetvořit na „konečno“)

            Z tohoto nekonečna lze ovšem oddělovat a to tak, že oddělenému se určí hranice. A to, co má hranice, už samozřejmě není nekonečné a je oproti nekonečnu vyhraněné.

            Pořád tvrdím totéž, tak neříkejte, že lžu. Prostě z nekonečna nelze udělat konečno, ale z nekonečna lze něco konečného tvůrčím způsobem oddělit.

            A vašim dalším nesmyslům už se nechci věnovat.

          3. JK,

            omlouvám se, ale když Vy na mě tak brutálně útočíte.

            A já Vaše výroky přetransformuju, protože to platí takto:

            Svět (∞) je bez hranic, je jenom jeden svět (∞) a je nestvořený (tudíž i nezničitelný a nelze ho přetvořit na „konečno“)! První svatá pravda

            Z tohoto světa (∞) lze ovšem oddělovat a to tak, že oddělenému se určí hranice. A to, co má hranice, už samozřejmě není nekonečné a je oproti nekonečnu vyhraněné. Tady malá oprava, oddělené může být nekonečné, ale v jiných případech i konečné (díky konečnému zúžení – vnímání naší mysli, např.)

            Pořád tvrdím totéž, tak neříkejte, že lžu. Prostě z nekonečna nelze udělat konečno, ale z nekonečna lze něco konečného tvůrčím způsobem oddělit.

            Z nekonečna lze pouze zúžit konečno. A lze jej konstruovat každý okamžik, což svět (∞) dělá. A jinak nekonečna řídí chování konečných čísel. Spíše všech množin konečných čísel.

          4. Janko,

            …Nelze ji (úhlopříčku) přenést PŘESNĚ…

            Omyl. Pythagorova věta je především o PŘESNÝCH čtvercích a teprve pak o číslech, která někdy nelze vyjádřit úplně přesně.
            Jak už jsem tady psal, geometrie je přesnější, než numerická matematika (a všechny její útvary mají počátky i konce, takže nejsou nekonečné). Zároveň však libovolná nepřesnost numerické matematiky není definicí pro nekonečno.

            Jo – a k poznámce Matrixe: Ty body jsou odvěsny, nikoli přepona…
            Body jsou bezrozměrné, takže ani odvěsnám, ani přeponě, neubírají ani chlup.

          5. Geometrie se Vám zdá přesná, protože je na papíře. A skutečná uhlopříčka má nekonečný rozvoj. Pythagorova věta platí pro kterýkoliv obor čísel. Už Egypťani věděli, že Pythagorova věta neplatí jen pro celá čísla. Numerická matematika je obor matematiky, takže to myslíte asi jinak, algebra, teoretická aritmetika?

          6. Pro JK

            Jo – a k poznámce Matrixe: Ty body jsou odvěsny, nikoli přepona…
            Body jsou bezrozměrné, takže ani odvěsnám, ani přeponě, neubírají ani chlup.

            Neubírají, ale vy se k nim s tou úhlopříčkou nikdy nedostanete. Protože jak už napsal JanKo, mají nekonečný rozvoj, na konci budou menší a menší trojúhelníky s dalšími a dalšími úhlopříčkami, s tím jak porostou desetinná místa a budete to chtít přesněji a přesněji, prostě do nekonečna.

          7. JanKo, Matrixi,

            Nerozumím vám. Předpokládám, že se nebavíme o nepřesnosti způsobené rýsovacími nástroji (při rytí klackem do písku dostanu méně přesný výsledek, než při použití laserových měřidel, ale to nic nemění na tom, že Pythagorova věta je naprosto přesná).

            Takže mám tři možnosti.
            1) V přesném čtverci narýsuji přesnou úhlopříčku, a s tou mohu pracovat, jak chci.
            2) K přesné úhlopříčce sestrojím čtverec a s tou úhlopříčkou opět mohu pracovat, jak chci.
            3) A ještě mohu narýsovat přesnou úsečku a prohlásit ji za úhlopříčku čtverce.

            Kde vidíte problém?

          8. 1) V přesném čtverci narýsuji přesnou úhlopříčku, a s tou mohu pracovat, jak chci.
            2) K přesné úhlopříčce sestrojím čtverec a s tou úhlopříčkou opět mohu pracovat, jak chci.
            3) A ještě mohu narýsovat přesnou úsečku a prohlásit ji za úhlopříčku čtverce.

            Nic jste nepochopil.

            1) u čtverce třebas o stranách 2×2 je uhlopříčka odmocnina z 8 ta má nekonečný rozvoj 2,828427….do nekonečna, tak jaké pak přesné narýsování?

            2) když uděláte přesnou úhlopříčku v pořádku, ale už neuděláte přesný čtverec, jeho strany budou mít nekonečný rozvoj, prostě jste v pasti. Uhlopříčka třeba 9, na druhou 81 podělíte dvěma, 40,5, odmocníte 6,363961….do nekonečna atd.

            3) to může každý, ale je to jako v bodu 2)

          9. Matrixi,

            Vy máte nějakou teorii pohybu? Tak mne zajímá Váš názor.

          10. Matrixi,

            1) u čtverce třebas o stranách 2×2 je uhlopříčka odmocnina z 8 ta má nekonečný rozvoj 2,828427….do nekonečna, tak jaké pak přesné narýsování?

            Tak teď už jsem pochopil – že jste vy nepochopil, co už jsem tady několikrát napsal a co je naprosto jasné:

            Já tu úhlopříčku – třeba odmocninu z 8 – vůbec nepotřebuji znát numericky. Já si mohu „na klacek“ (nebo kružítkem) označit, jak je dlouhá a tu délku přenesu, kam chci, aniž bych znal číselnou hodnotu té úhlopříčky.

            Vždyť například zadání pro trisekci úhlu přímo spočívá v tom, že neznáte číselné hodnoty a máte úlohu řešit naprosto přesně jen pomocí kružítka a pravítka (bez čísel).

            Opravdu mě nenapadlo, že něco tak triviálního nevíte, proto jsem nerozuměl.
            Takže znovu: geometrie je naprosto přesná, zatímco její číselné vyjádření někdy přesné není. Ovšem tato číselná nepřesnost není definicí pro nekonečno. Zároveň platí, že každý geometrický útvar má naprosto jednoznačný začátek i konec, čili nemůže být nekonečný (přestože není číselně naprosto přesně vyjádřen).

          11. Pro JanKo

            Vy máte nějakou teorii pohybu? Tak mne zajímá Váš názor.

            Jestli myslíte obíhání planet, tak klasická fyzika. Když Newtona napadlo, že věci padají směrem dolů. Tak ho přitom napadlo, jestli náhodou nepadají i vesmírné objekty.

            Takže všechno co krouží, vlastně padá do nějakého středu, kolem kterého obíhá. Jenže protože to má nějakou rychlost, tak to buď spadne, nebo když to překoná určitou mez a trajektorie pádu je menší, tak vytvoří spojitou eliptickou trajektorii. No a potom záleží na rychlosti tělesa, když bude hodně rychlé tak bude opisovat větší trajektorií, jako to pomalejší, ale to ještě záleží na jeho hmotnosti. Prostě se usadí v nějakém nulovém pohodlném stavu.

            Zjednodušeně, dáte na molitan něco těžkého to udělá prohlubeň, zakřiví prostor, do toho hodíte kuličku, ta začne kroužit. Ve Vesmíru není nic co by ji ovlivňovalo tak by tam kroužila déle.

          12. Tak teď už jsem pochopil – že jste vy nepochopil, co už jsem tady několikrát napsal a co je naprosto jasné:
            Já tu úhlopříčku – třeba odmocninu z 8 – vůbec nepotřebuji znát numericky. Já si mohu „na klacek“ (nebo kružítkem) označit, jak je dlouhá a tu délku přenesu, kam chci, aniž bych znal číselnou hodnotu té úhlopříčky.

            Já vás chápu velmi dobře už od začátku, ale sorry jako, vy si dáte do kružítka co NASA zatím spočítala odmocninu ze 2 na 10 milionů desetinných míst? To je absurdní a pak to chcete přenášet? To je jako se strefovat tužkou do konkrétního atomu.

          13. Chápu, klasická mechanika se dá popsat rovnicemi, ale jak se ty rovnice aplikují? Chápete, jak to myslím? Mechanismus. Jak ta geometrie funguje. To mě zajímá.

          14. JK,

            staří Řekové sice uznávali kreslení kružnic do písku, ale stále věděli, že existuje platónský svět idejí, kde ta kružnice existuje ideálně i s číslem √2 na nekonečně mnoho míst. To oni moc dobře věděli, že to je neukončené. Proto se i Zenon zabýval paradoxem pohybu, kde argumentoval, že pohyb není možný protože úsečku o 2 metrech nelze překonat v konečném čase, protože se skládá z nekonečného počtu bodů.

          15. Pro JanKo

            Chápu, klasická mechanika se dá popsat rovnicemi, ale jak se ty rovnice aplikují? Chápete, jak to myslím? Mechanismus. Jak ta geometrie funguje. To mě zajímá.

            Jsem jednu dobu programoval pohyby planet v Delphi.

            Zdrojový kód…

            uses Math

            procedure TForm1.Button1Click(Sender: TObject);
            var
            Bitmap:Tbitmap;
            hosa,vosa,stredx,stredy,i:integer;
            a,b,c,d,e,f,g,h:real;
            begin

            Bitmap := TBitmap.Create;
            Bitmap.Width := Image1.Width;
            Bitmap.Height := Image1.Height;
            Image1.Picture.Graphic := Bitmap;
            Bitmap.Free;

            hosa:=trunc(Image1.Width/2);
            vosa:=trunc(Image1.Height/2);
            d:=hosa*2;
            a:=Sqrt(Sqr(hosa)-Sqr(vosa));
            b :=a*2;
            stredx:=trunc(Image1.Width/2);
            stredy:=trunc(Image1.Height/2);
            e:=hosa*2;
            e:=e-(hosa-a);
            f:=100;

            for i:=0 to Image1.Width*20 do begin
            Application.ProcessMessages;
            f :=f+0.1;
            c :=sqr(e)+sqr(b)+2*e*b*cos(DegToRad(f));
            c :=sqrt(c);
            e :=d-c;
            g :=cos(DegToRad(f))*e;
            g :=g+a;
            g :=g*-1;
            h :=sin(DegToRad(f))*e;
            if(f=0)then Break;
            Image1.Picture.Bitmap.Canvas.
            Pixels[stredx+trunc(g),stredy-trunc(h)]:=255;
            Shape1.Left:=stredx+trunc(g)+40;
            Shape1.Top:= stredy-trunc(h)+40;
            end;

            end;

            Výsledný program…

            http://leteckaposta.cz/799643651

            Je to počítání pomocí trojúhelníku, zajímavé že to mění rychlosti tak jako i v reálu, jako by tam byla gravitace.

          16. To je velmi zajímavé. Jsem si to přehrál a funguje to.

            No a na příkladu programování lze pochopit, že pro fungování světa nestačí jen vzorce, ale i množina těchto vzorců jako program a ještě čím se ten program vykoná. Realita musí mít svůj mechanismus konstrukce reality.

          17. Matrixi,

            …Vy si dáte do kružítka co NASA zatím spočítala odmocninu ze 2 na 10 milionů desetinných míst? To je absurdní a pak to chcete přenášet? To je jako se strefovat tužkou do konkrétního atomu…

            Uvědomte si, o čem ve skutečnosti mluvíte: o nepřesném zpracování, závislém na nástrojích, s nimiž se pracuje. To ovšem nijak neovlivňuje samotnu přesnost geometrie (a to, že narýsované úsečky mají naprosto přesný začátek i konec). Zkrátka nepřesným zpracováním nijak nemůžete ovlivnit fakt, že geometrie je naprosto přesná.

            Jestli NASA spočítá úsečku na miliardu desetinných míst, je pořád ještě méně přesná, než je geometrické vyjádření této úsečky. Navíc s tou úsečkou lze naprosto přesně pracovat, aniž by člověk znal to, co NASA spočítala.
            Kromě toho: k čemu vám to ne zcela přesné číslo je, jestli ho neumíte geometricky zpracovat? Vždyť jen nedokonale popisuje úsečku, kterou – zcela přesnou – máte k dispozici.

            A dále: Je možné, aby úsečka byla konečná (v geometrii) i nekonečná (v číselném vyjádření) zároveň? Samozřejmě ne.
            Je logické, že číselná nepřesnost není definicí pro nekonečno. Žádná nepřesnost totiž nemůže z konečného útvaru udělat útvar nekonečný.

            Pythagorova věta platí vždy naprosto přesně, i když budete pracovat jen s kružítkem (kterým lze úsečky přenášet, protože mají přesný začátek i přesný konec) a s pravítkem bez čísel.

          18. Pro JK

            A dále: Je možné, aby úsečka byla konečná (v geometrii) i nekonečná (v číselném vyjádření) zároveň? Samozřejmě ne.

            Úsečka na ose 0 až 1, bude přesná v geometrii i číselném vyjádření.
            Teď pozor, odmocnina ze 2 bude nepřesná jak v číselném vyjádření, tak v geometrii. Jsou 2 typy, což vám asi nedochází. Takže může platit obojí.

            Je logické, že číselná nepřesnost není definicí pro nekonečno. Žádná nepřesnost totiž nemůže z konečného útvaru udělat útvar nekonečný.

            Odmocnina ze dvou je útvar konečný? Na to jste přišel kde? Jedině odmocnina z jedné.

            Pythagorova věta platí vždy naprosto přesně, i když budete pracovat jen s kružítkem (kterým lze úsečky přenášet, protože mají přesný začátek i přesný konec) a s pravítkem bez čísel.

            Pythagorova věta platí, ale už do ní nedosadíte přesné parametry jako je odmocnina ze dvou, takže přesně spočítáte velké kulové!Odmocnina ze dvou prosím pěkně, narýsujte mi její konec.

            A to nejdůležitější body nemají rozměr, tak co chcete rýsovat? Rýsování je do nekonečněkrát nepřesnější, než aritmetika, matematika vyjádřená v číslech.

          19. Matrixi,

            …odmocnina ze 2 bude nepřesná jak v číselném vyjádření, tak v geometrii…

            Dokud nepochopíte, že:
            1) odmocnina ze 2 je v geometrickém vyjádření naprosto přesná, že má přesný začátek a přesný konec (je to úhlopříčka každého čtverce o hraně 1),
            2) nepřesnost zpracování nijak neovlivňuje přesnost geometrie

            pak další diskuse s vámi nemá smysl.

          20. Dokud nepochopíte, že:
            1) odmocnina ze 2 je v geometrickém vyjádření naprosto přesná, že má přesný začátek a přesný konec (je to úhlopříčka každého čtverce o hraně 1)

            To vás jen šálí zrak, protože ty body čtverce vlastně tvoří ty hrany o rozměrech 1×1 a ne úhlopříčka, která se k nim jen nekonečně přibližuje.

          21. Pro JanKo

            Napsal jste…

            Proto se i Zenon zabýval paradoxem pohybu, kde argumentoval, že pohyb není možný protože úsečku o 2 metrech nelze překonat v konečném čase, protože se skládá z nekonečného počtu bodů.

            I když děláme kroky jsou to úsečky, které se skládají z nekonečného počtu bodů. Takže se to nějakým způsobem přebijí s tou vzdálenosti o 2 metrech, která má taky nekonečný počet bodů, dalo by se to nějak rozvést? Protože v realitě ty nekonečna překonáme.

            Když napíši..

            0..∞..1 = 10..∞..100

            Nekonečna se rovnají. Teda ten krok a 2 metrová vzdálenost by měla mít stejně nekonečno bodů.

          22. Akorát mě napadlo, když má bod nekonečný rozměr můžou být klidně naskládané všechny nekonečné body v jednom, třeba počátku protože nic nepřidávají ani neubírají, zbytek už je reálná délka v metrech. A my, když ukážeme na konkrétní místo délky, tak si je z tama vytahujeme jak králíky z klobouku.

          23. oprava: když má bod nulový rozměr můžou být klidně naskládané všechny nulové body v jednom

          24. oprava oprav opravy..

            Když má bod nulový rozměr můžou být naskládané všechny nekonečné body v jednom, protože nic nepřidávají ani neubírají, zbytek už je reálná délka v metrech. A my, když ukážeme na konkrétní místo délky, tak si je z tama vytahujeme jak králíky z klobouku.

          25. Matrixi 15.1 16:02
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Zen%C3%B3novy_paradoxy
            „Paradox půlení či dichotomie argumentuje takto: představme si, že někdo chce uběhnout vzdálenost 100 m. Než se tam ale dostane, musí uběhnout 50 m, předtím už 25 m a tak dále až do nekonečna. Takže se „nemůže“ hnout z místa, protože každý pohyb vyžaduje nekonečně mnoho dílčích přesunů.
            Paradox chybně předpokládá, že uběhnutí nekonečného počtu dílčích úseků vyžaduje také nekonečný čas. Pokud se čas potřebný k uběhnutí těchto dílčích úseků zmenšuje, může být celkový čas konečný. Nekonečná posloupnost dílčích přesunů o 100/2^n konverguje k nule a její součet je 100 m.“

  7. Pro JK

    Kterou funkci vy osobně umíte dotáhnout do nekonečna?

    Já žádnou, o to ale nejde. Nejde o praxi, ale teorii.

    Vezměte si tužku a papír a nakreslete si to, funkce se bude přibližovat k ose, ale nikdy se jí nedotkne. Přitom může být omezená z jedné strany, tomu jste nechtěl věřit přece.

    1. Mne by zajímalo, jak by JK odůvodnil, podle čeho kreslí realita funkce trajektorií planet, nebo funkce fyzikálních jevů? Jakože asi když to neumí člověk „dotáhnout“, tak to asi není…

      1. Přesně. Celý pohyb planet a vůbec všeho co obíhá je o propočítávání trojúhelníku. Který se mění a opisuje elipsu i se zpomalováním a zrychlováním. Jak to ta příroda dělá na tolik desetinných míst, když to člověk nedotáhne. Tak to neexistuje.

    2. Matrixi,

      …Nejde o praxi, ale teorii…
      Teď jste trefil hřebíček na hlavičku:
      Nejde o realitu, ale o výmysly (v realitě nefungující).

      Jinými slovy, jde o ztrátu času a zamarasení mozkových závitů.
      Je tedy lepší odkázat do patřičných mezí lidi, kteří vás chtějí přesvědčit o tom, že umějí počítat s nekonečny.

      1. Jenže realita se řídí teoriemi, to je Váš nekonečný problém, se kterým se už nikdy nevyrovnáte! A to čemu Vy říkáte praxe, je Váš omezený pohled.

  8. JanKo pro JK 12.1.2018 (14:48)
    JanKo, už je ta diskuze tam zamotaná, že spoustu času hledám, kde mám odpovídat. Dávám nové vlákno.
    Já se nezabývám kardinálními a ordinálními čísly, kde snad máte pravdu. Pokud mohu posoudit, tak tato kardinální a ordinální čísla nesprávně aplikuje na opravdové nekonečno. Nekonečný je i počet nekonečně malých bodů na úsečce konečné délky, která ale má má konec a začátek.
    Těžko si představíme nekonečně malý bod, z něhož se skládá úsečka. Zvedneme oči k noční obloze, která je převážně černá. Vidíme, že skládání hodně velkého počtu svítících bodů vůbec nevede ani k náznaku světlé noční oblohy. Jak už jsem opakovaně psal, jeví se mi, že konečnou úsečku můžeme složit z nekonečného počtu nekonečně malých bodů. Úsečka však v prostoru zaujímá nulový objem. Takže skládáním bodů nebo úseček nedostaneme žádný prostor, čili ani žádný základ něčeho, ani toho Boha ne. Úsečka nakreslená na papíře zaujímá délku, šířku i prostor.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Olbers%C5%AFv_paradox
    „Jestliže předpokládáme, že vesmír je nekonečný a že obsahuje nekonečný počet rovnoměrně rozprostřených svítivých hvězd, měla by každá myslitelná linie přímé viditelnosti nakonec končit na povrchu nějaké hvězdy. Jasnost povrchu není závislá na jeho vzdálenosti, tedy každý bod na obloze by měl být tak jasný, jako povrch nějaké hvězdy…
    Pozorování temné noční oblohy je tedy stále považováno za paradoxní – i přesto, že náš vesmír dnes všeobecně není pokládán za statický a nekonečný.
    ..Takže ve skutečnosti vysvětlením temnoty noční oblohy je rudý posuv všeho světla ze vzdálených objektů, a ne přímo konečného stáří vesmíru – ačkoliv proces rudého posuvu a stáří vesmíru spolu ve většině teorií úzce souvisí.
    ..pokud by hvězdy ve vesmíru byly rozmístěny fraktálně (tedy např. jako tzv. Cantorův prach), tak by nebylo nezbytně nutné spoléhat na teorii velkého třesku, abychom byli schopni Olbersův paradox vysvětlit“
    FRaktální skladba vesmíru ale není ( není jistá).
    http://www.astro.cz/clanky/vzdaleny-vesmir/ve-vesmiru-je-desetkrat-vice-galaxii-nez-jsme-predpokladali.html
    „Snižující se množství galaxií v probíhajícím čase rovněž přispívá k rozřešení Olbersova paradoxu (který poprvé zformuloval počátkem 19. století německý astronom Heinrich Wilhelm Olbers): Proč je v noci tma, když vesmír obsahuje nekonečný počet hvězd? Vědecký tým dospěl k následujícímu závěru: ve skutečnosti existuje takové množství galaxií, že v podstatě každý kousek oblohy obsahuje alespoň část galaxie. Avšak světlo hvězd v galaxiích je neviditelné pro lidské oko a většinu současných dalekohledů v důsledku dalších známých faktorů, které omezují viditelné a ultrafialové záření ve vesmíru. Tyto faktory způsobují zčervenání světla v důsledku rozpínání prostoru – dynamické povahy vesmíru a absorpce světla mezigalaktickým prachem a plynem. Všechno dohromady to udržuje noční oblohu tmavou.“
    Komentář : Hvězd v pozorovatelném vesmíru je hodně, ale zdaleka ne nekonečný počet.
    Počet galaxií je patrně 200 miliard, podle posledních výzkumů 10x více. Odhadovaný počet hvězd vesmíru má být nejméně 10^22.

    1. A Hawking k Olbersovu paradoxu dodává, že i kdyby světlo z hvězd clonil mezihvězdný prach, ten po čase záření absorbuje, ale stejně nakonec vyzáří, protože se absorpcí prach zahřívá, i tak by byla obloha plná světelných bodů. Takže jediné řešení je ten rudý posuv. V tom případě by mohl být vesmír i nekonečný, protože stále zrychlující se rozpínání s rostoucí vzdáleností by k nám světlo ze super vzdálených končin vesmíru nikdy nedoneslo. Žijeme buď v konečném vesmíru, nebo v konečné oblasti nekonečného vesmíru, která je od jiných oblastí oddělena gigantickým rozpínáním prostoru. A tato možnost se jeví mě jako opodstatněná.

  9. ad.: ∞ je největší možné nekonečno

    JanKo,
    souhlasím s Pardalem, že to vlákno je už absolutně nepřehledné. Ale vysvětelete mi úplně základní věc, ten základní kámen: Jak může být nějaké nekonečno větší nebo menší než jiné nekonečno? Vyhýbáte se odpovědi nějakýma kardinálama a ordinálama. Nekonečno je prostě nekonečno a nemůže být větší nebo menší, stejně tak jako 0. Copak máme nějakou 0, menší 0, větší 0 a nulovatější 0.
    Až mi tedy vysvětlíte, jak za nekonečnou řadu vojáků postavíte dalšího vojáka, na kterého už Vám nezbylo přirozené číslo, pak tu něco vykládejte o kardinálech! Jak Vám nemůže „zbýt“ přirozené číslo? Když je chyba v základech, tak tu stavbu nepostavíte!

    1. Lojzo,

      to ale není chyba v základech, ale ve způsobu uvažování. Když něco chápeme jinak, tak to nechápeme vůbec. Dokončuji další článek. Tam budete mít ukázky konstrukce nekonečen. A tam zcela pochopíte, co to je postavit další člen do nekonečné posloupnosti.

      1. ad.: co to je postavit další člen do nekonečné posloupnosti.

        Pokud postavíte další člen do nekonečné posloupnosti, tak jste z ní udělal posloupnost konečnou.

        Odhlašuji se z další diskuse pod tímto článkem.

        1. „Pokud postavíte další člen do nekonečné posloupnosti, tak jste z ní udělal posloupnost konečnou.“

          Hloupost ad absurdum. Tím jste tu posloupnost pouze omezil 2 členy, ale mezi nimi je stále nekonečně mnoho členů. Jde vidět, že jste zaspali 400 let vývoje matematiky. To je drsné, aby fyzik vůbec nerozuměl matematice. To už je na mě moc. To je jako bavit se s antizemanovci. Všichni jsou přesvědčeni o svých pravdách.

    2. Nekonečno není nekonečno a nula není nula. Vy byste třeba mohl ve fyzikálním světě prohlásit toto 0,000000 000000 000000 000000 000000 00001 za nulu. Ale přece to nula není. Ani toto nula není 0,000…1. Ani toto nula není 0,000…000…1.

      Stejně toto není absolutní nekonečno ω + 1 = {0, 1, 2, … {0, 1, 2, …}}. Ani toto není absolutní nekonečno ω + ω = {0, 1, 2, … , ω, ω + 1, ω + 2, …}.

    3. Lojzo,
      1) Nula. 0 je 0 přesně. Ale máme limity, které se k nule blíží zdola 0- a limity, které se nule blíží shora 0+ .Jsou to nuly, ale s nekonečným počtem přibližovacích kroků, takže reálně velmi blízko nuly s obrovským počtem kroků.
      2) Nekonečno. Nekonečno je matematický pojem, fyzika ho používá rovněž. Například napětí je definováno je s nulovým potenciálem v nekonečnu, bez toho, že potřebujeme vědět kde a jak velké číselně to nekonečno je. Prostě čím blíž k náboji, tím potenciál větší ( kladnější).
      3) Matematická nekonečna jsou různě velká. Příklad : přirozených čísel je nekonečně mnoho ( vždy můžeme přidat „jednoho vojáka do řady“) , ale jejich číselný součet je ještě větší nekonečno a tento součet lze (teoreticky) provést v duchu sečtení čísel 1,2 až 100.
      4) Jednoduše řečeno : Platí např. ∞ + 5 = ∞

      1. ad.: 3) Matematická nekonečna jsou různě velká. Příklad : přirozených čísel je nekonečně mnoho ( vždy můžeme přidat „jednoho vojáka do řady“) , ale jejich číselný součet je ještě větší nekonečno a tento součet lze (teoreticky) provést v duchu sečtení čísel 1,2 až 100.

        Pardale,
        sečtení konečné řady čísel 1 až 100 je přece něco jiného, než sečtení řady 1 až nekonečno! Jak můžete sečíst nějakou řadu, když neumíte určit, který člen je poslední?

        1. Protože to je množina? Souhrn? Je to mnoho, co považuji za jedno. A může mi být i jedno, kolik je toho mnoho. A protože je mi jedno, jestli ta řada má, nebo nemá poslední člen? Ale i přesto můžou být jiná nekonečna. Protože něco jiného je počítat v řadě a něco jiného je počítat tak, že nevím, kde má řada konec, prostředek i začátek, viz reálná čísla!

          1. ad.: A protože je mi jedno, jestli ta řada má, nebo nemá poslední člen?

            Právě proto, že je Vám to jedno, tak v tom máte takový chaos. Když ta řada má poslední člen, tak je to řada konečná a všichni ti Vaši kardinálové a ordilnálové jsou na nic.

          2. Lojzo,

            stále tvrdím, že ω = {0, 1, 2, …} je první limitní ordinál. Víte, co to znamená limitní… To znamená, že obsahuje všechny předchozí ordinály. A je to množina a žádná řada. Obsahuje ω prvků, tolik, kolik je přirozených čísel. Já ani nemusím vědět, kolik je přirozených čísel, prostě cokoli zobrazím na tuto množinu je spočetné. Reálná čísla na tuto množinu ale nezobrazím, zkuste mi ukázat způsob, jak seřadit reálná čísla třeba na intervalu (0, 1)? Neseřadíte, ani to nenaznačíte. Proto Vám taky ukážu v ob dalším článku, jak vznikají dimenze. Reálných čísel je ω1, více než ω. A lze tam plynule dojít, to dokáže bohužel samozřejmě jen realita a to takto:
            ω, ω + 1, ω + 2, … a další limitní ordinál je ω + ω = {0, 1, 2, … , ω, ω + 1, ω + 2, …} a po něm je ω + ω + ω = {0, 1, 2, … , ω, ω + 1, ω + 2, …, ω + ω, ω + ω + 1, ω + ω + 2, …}. Až dojdeme na ω * ω. Hádejte, jak se dojde na ω1 nespočetný ordinál? A to je důležitá otázka pro spojitost světa a jeho plynulost!

          3. Lojzo, když si představíte tento ordinál ω + 1 = {0, 1, 2, …, {0, 1, 2, …}}, v jakém smyslu by ten poslední člen měl být chápán a celá ta množina ω + 1, když poslední prvek AŽ za všemi konečnými čísly je celá množina ω, tudíž prvek nekonečný!

          4. Lojzo, přirozená čísla sečíst lze a součet je větší, jak poslední číslo. To je logický výrok. Což platí i pro čísla blízko před nekonečnem. Počítače něco takového zvládnou. Číslo pí je třeba spočteno na 5 bilionů míst, a to je docela dost.
            z diskuze na http://forum.matematika.cz/viewtopic.php?id=41
            „Každé nekonečno musí mít v nekonečnu konec a za ním následuje další nekonečno. Proto i náš vesmír má konec a za ním je nekonečný počet dalších vesmírů. I ty mají ale svůj konec.“
            Jára Cimrman
            Jedna plus nekonečno je nekonečno.
            Nekonečno mínus dvacet sedm je nekonečno.
            Nekonečno krát dva je nekonečno.
            Nekonečno plus nekonečno je nekonečno.

            Tady se nic nemění. Měnilo by se pouze v případě, kdy bychom násobili záporným číslem – nekonečno krát minus dva je minus nekonečno.

            Nekonečno minus nekonečno je neurčitý/nedefinovaný výraz (teoreticky to může být cokoliv, pokud od něčeho odčítáme nekonečno, mělo by nám logicky vyjít minus nekonečno, pokud odčítáme cokoliv od nekonečna, mělo by nás zase vyjít plus nekonečno a na konec můžeme uvažovat i tak, že že od sebe odčítáme dvě nekonečna a tak je výsledek nula – „řešení“ nebo spíš názorů je mnoho, ale v praxi je to nedefinovaný výraz).
            Nekonečno děleno nekonečno je neurčitý/nedefinovaný výraz.
            Nekonečno krát nula je neurčitý/nedefinovaný výraz (přebíjejí se tady dvě vlastnosti – cokoliv krát nula je nula a cokoliv krát nekonečno je nekonečno)
            atp.
            Pokud se narazí na takovýto stav, musí se výraz nějak upravit, pokud počítáme limity (jakože asi většinou počítáme), můžeme použít L’Hospitalovo pravidlo.
            Lidé se dělí do 10 skupin. Na ty, kteří nekonečno chápou a na ty, kteří je nechápou.

          5. Pardale, je toto pravda, co jste napsal ?

            „cokoliv krát nula je nula a cokoliv krát nekonečno je nekonečno“

            cokoliv = dosadím-li za cokoliv nekonečno, protože za cokoliv může být dosazeno nekonečno, ne?
            A tak dostanu nekonečno krát nula je nula – je to pravda ?

            A to druhé cokoliv….“cokoliv krát nekonečno je nekonečno“
            Za cokoliv dosadím nulu, protože i nula je cokoliv a nebo cokoliv má omezení?. A tedy 0 krát nekonečno, výsledkem nemůže být nekonečno, ne?

          6. Anonyme, je to těžké, když nečtete do konce, psal jsem :“Nekonečno minus nekonečno je neurčitý/nedefinovaný výraz (teoreticky to může být cokoliv, pokud od něčeho odčítáme nekonečno, mělo by nám logicky vyjít minus nekonečno, pokud odčítáme cokoliv od nekonečna, mělo by nás zase vyjít plus nekonečno a na konec můžeme uvažovat i tak, že že od sebe odčítáme dvě nekonečna a tak je výsledek nula – „řešení“ nebo spíš názorů je mnoho, ale v praxi je to nedefinovaný výraz).
            Nekonečno děleno nekonečno je neurčitý/nedefinovaný výraz.
            Nekonečno krát nula je neurčitý/nedefinovaný výraz (přebíjejí se tady dvě vlastnosti – cokoliv krát nula je nula a cokoliv krát nekonečno je nekonečno)
            atp.“
            Jestli vám to nestačí, obraťte se na JanKo a jeho definice, máte šanci být první, kdo z toho zmoudří…

      2. ad.: Platí např. ∞ + 5 = ∞

        To je stejně debilní výraz, který neumí spočítat ani ten Chuck Noris. To jako napočítáte do nekonečna a ještě 5 přidáte?

      3. Pardale,

        …Matematická nekonečna jsou různě velká…
        To je nesmysl.

        Jednoduše řečeno : Platí např. ∞ + 5 = ∞
        To je pravda. Ovšem je nutno ji správně přečíst a to takto:

        Ať přidáte k nekonečnu jakékoli číslo, jeho hodnota je pořád stejná
        (a nemění se ani když jakékoli číslo uberete).

        1. ∞ je svět, nikoli matematické nekonečno ve smyslu, jak o něm hovořím já. Matematická nekonečna jsou součástí světa, jedno po druhém. Jedině, tak se konstruuje realita, v každý okamžik. ∞ + 5, jak píše Lojza, toto nejde.

    1. Rozumím. Ale v mé teorii se neobejde ani ten provázek, ani prostor, ani hmota, ani gravitace bez nekonečen.

      Umíte si představit elektron? Ani kvantová fyzika to nepopisuje. Já to popisuji jako vlnu prostoru věcí – elektronová vlna. A ta vlna je tvořena prostorem věcí, nekonečně spojitým. Ta vlna se pohybuje tak, že v místě existence má vlna konkávní tvar, v místě neexistence konvexní tvar.

  10. Matrixi.

    Já založím nové vlákno. Aby to bylo přehlednější.

    Ptal jste se mě, jak objasnit výskyt nekonečen na různých úsečkách.

    Pokud je geometrický prostor spojitý, tak má mohutnost ω1 (historicky se značilo c od slova continuum). Je to nekonečno, jak chápeme spojitost na reálných číslech. V novém článku dokonce ukazuji, jak se dá ω1 nespočetný ordinál zkonstruovat a je to dokonce logické. Jako potenční množina 2^ω = ω1 k množině přirozených čísel ω obsahuje všechny podmnožiny množiny ω, to znamená všechny kombinace prvků {0}, {1}, {2}, …, {0, 1}, {0, 2}, … Tyto 1-prvkové kombinace, 2-prvkové, 3-prvkové, atd. lze chápat jako reálná čísla a budou tam všechna a bude jich nespočetně mnoho.

    Když pak množinu ω1 budeme chápat jako reálnou přímku, tak množina přirozených čísel ω je na takové přímce množinou diskrétních bodů, jsou mezi přirozenými čísly mezery.

    Hustota každého bodu je nula. Když ty body srazíme k sobě, tak budou všechny u nuly. Takže ve spojitém prostoru platí 0*ω = 0. Ale 0*ω1 bude libovolná úsečka.

    Pro Zenona byl součet nekonečné řady spor, ale moderní matematika ví, že to je paradox, který má řešení. Součet nekonečné řady dává u Zenona konečné číslo.

    Což ale nevysvětluje pohyb samotný. Cantor dokázal, že libovolný interval, třeba (0, 1), (0, 2), atd. má nohutnost jako celý prostor R. Což je velmi zajímavé. Já to vysvětlují tak, že mohutnost je stále stejná, ale ordinalita určuje uspořádání na úsečkách. Teda třeba ω1*r, bude libovolně dlouhá reálná úsečka, podle hodnoty r.

    A jak vzniká pohyb ve spojitému prostoru, to je má teorie pohybu. K tomu se dostaneme..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017