Víra…

Petr a Ježíš kráčejí po vodě - z tvorby francouzského malíře Jamese Tissota (1836-1902)

Mt 14,24-31

Pod tímto krátkým slovem si lze představit mnohé. Někdo neochvějně věří, že večer naše fotbalová reprezentace porazí svého soupeře. Může tomu být i z toho důvodu, že k této víře ho přivedly vlastní poznatky, kdy si pečlivě prostudoval sestavu, zhodnotil formu jednotlivých hráčů, zdravotní stav, náladu v mužstvu a před vyslovením této víry se nechal ovlivnit i zprávami trenéra a odborníků z přípravného kempu. Zvážil vše i kolem soupeře a v případě, že ten měl v poslední době nevalné výsledky, může pak u něj nastat až logické přesvědčení, že náš tým vyhraje.

Jednoduchá a jasná může být naše víra v to, že zítra zase bude nový den, že se Země pootočí právě tak, jako je tomu běžně již miliony roků, aby pak ráno, ve svůj čas, nastal nový východ slunce, kterým den startuje. A protože zkušenosti hovoří jasně a nic nenasvědčuje, že by se blížila nějaká katastrofa, která by mohla novému dni zabránit, logicky si pak myslíme, že naše myšlenková cesta k tomuto závěru je správná a víra je pak neotřesitelná.

Dosti značná část lidí věří v moc peněz, ze kterých si udělali svého jediného pána. Tráví pak dny i noci ve službě tomuto fenoménu a nic jiného je příliš nezajímá. Jejich mysl je upnuta ať již k vnějším či vnitřním rozkazům, které vedou pro jejich získání či udržení. Tato cesta pro získání peněz má svá některá pravidla a opět se v ní objevuje logika určitých závěrů dané cesty, které pro někoho naplňují znaky až víry.

Jeden spisovatel řekl ústy své literární postavy, že „jediným smyslem logiky je zbavit logiky člověka a přivést ho skrze víru k pochopení.“ Z této myšlenky by mohl zaznít jednoduchý dílčí závěr; logika je jen jiným slovem pro určitou nezralost. Víra pak je hlubším poznáním a opírá se o pochopení znalostí a souvztažností. Logika, jak z napsaného může vyplývat, je pak dětstvím víry.

V obecném pohledu ještě poznámky k druhům víry, nebo také k některým významům. První může být skryt pod termín důvěra, kdy pevně věříme v to, co říká a dělá například světem uznávaný lékař. Tato důvěra má i blízko k víře v autoritu, kdy se nám jeví, že to, co tvrdí určití lidé, může být pravda. Také existuje víra, kterou mohu sám sobě jednoduše dokázat, ale protože současně vím, že byla prověřena mnoha lidmi a navíc podrobně zdokumentována, nemám důvod ji zpochybňovat – jde např. o to, že ač jsem nikdy nebyl v Paříži, neviděl katedrálu Notre-Dame, tak věřím, že město i tato pamětihodnost jistě existují. Mohu také mít víru či důvěřovat v mnohé vědecké poučky či zákony z oblastí, z pohledu mého intelektu a znalostí velmi složitých, jako jsou i různé vědecké teorie, jejichž objasnění spočívá ve složitých  experimentech či matematickém dokazování, kterému prostě nerozumím. A nebo také víru ve slušnost našich bližních uznává více lidí a je tak dominující nad strachem mnohých před násilím jen určité skupiny.

Chci se teď více věnovat tzv. náboženské víře, se kterou se lze setkávat v průběhu často nelehké historie lidstva a také běžně v žité současnosti. Český mystik Květoslav Minařík definuje v mystickém slovníku víru velmi stručně. Ta podle něj symbolizuje jednu z důležitých morálních hodnot člověka a bývá zpravidla průvodcem náklonosti k dobru.

Dovolím si již jen krátké definice, které lze rozpoznat i z místy nastolených otázek či citací:

Chci svůj duchovní vzestup? Ano, a může mi významně pomoci víra a touha po osvobození. Přinese upřímná víra a touha kýžené ovoce?

Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Evangelium podle Jana, kapitola 11, 25-26

Víra v Boha-Syna, jehož posláním je odvést připravené duše k Otci, „nabízí“ neexistenci smrti – není to úžasné? Pro každého žáka žijícího Mistra je tak smrt okamžikem radosti, neboť osvobozený duch vystoupí z těla, jako by svlékal starý a obnošený šat. Smrt tu prostě není, je to jen přechod! I to je ovoce poznání.

Ježíš říká svým učedníkům další jednoznačné doporučení, kde víra pak souvisí s pravdou.

Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Jan; 8:31-32

„Zesílí-li světlo, temnota zmizí.“ Není to žádná citace evangelisty. Jde o prostý fakt. A dokonalé světlo nevytváří žádné stíny. Věřím v jeho sílu, neboť mi přináší stálou víru v Mistra, v jeho vnitřní božské vedení. Kdo může objasnit, o čem mluvím? Ten, kdo uznává existenci zásady, že pravdě světlo neuškodí? Mohu mít víru v trpělivost, která spočívá v klidu mysli? Součástí mé víry je to, že měním sám sebe a plním své povinnosti dané mi zrozením do tohoto života s jeho předurčením, ať je jakékoliv. Věřím, že cesta k pravému Domovu u Otce je i v tom, že žiji láskou ke všemu živému a při přijetí jeho slov na mne čeká to nejdůležitější – Jeho milost. Věřím, že moje pozornost a koncentrace s meditací může mít přirovnání k misce vah, kde na jedné je tento svět, připoutanost k němu a k jeho pomíjivosti a na druhé je pak schopnost rozlišování hodnot, pomíjivého od věčného a hlavně pak v životu, který směřuje k Jeho věčnosti. Která miska v mém případě převáží?

„Ne jednou, ani dvakrát, ale stokrát budete muset podepřít klopýtajícího člověka, chcete-li, aby se naučil chodit sám a následoval vás. Zvedejte ho stále znovu, dokud se nenaučí chodit sám, a pamatujte: i vy jste byli kdysi malými dětmi.“ … i to je projev víry.
 

Václav Žáček /Venda/
 

hodnocení: 4
hlasů: 4

103 komentářů

Přidat komentář
  1. Víra je pozitivní očekávání ve stavu neznalosti podstaty světa i sebe. Je to nakročení z nevědění k vědění. Bez ní je život neznalce zoufalstvím. V současné době jde jen o to, převést kvalitu víry rozhodující masy lidí z úrovně starověku do úrovně víry duchovní civilizace nebo dokonce k poznání podstaty světa.

    1. Staněk napsal: 20.10.2014 (7:29) Víra je pozitivní očekávání ve stavu neznalosti podstaty světa i sebe. Je to nakročení z nevědění k vědění. … V současné době jde o to, převést kvalitu víry rozhodující masy lidí z úrovně starověku do úrovně víry duchovní civilizace nebo dokonce k poznání podstaty světa.

      Ano, ne pouhá víra, ale přesvědčení o chodu jevů, vědění o chodu světa (stvoření) nejlépe na základě vlastního prožití, to je současný úkol.

      1. V současné době jde o to, převést kvalitu víry rozhodující masy lidí z úrovně starověku do úrovně víry duchovní civilizace nebo dokonce k poznání podstaty světa. Ano, ne pouhá víra, ale přesvědčení o chodu jevů, vědění o chodu světa (stvoření) nejlépe na základě vlastního prožití, to je současný úkol.
        ___________

        http://www.youtube.com/watch?v=9ejHtv62w6k

        1. Mám nyní velmi omezený čas, tak pouze na základě prvních tří vteřin videa a jeho nadpisu upřesňuji – na základě svobodné vůle každý jednotlivý člověk ten úkol může přijmout, ale také nemusí. O roztřídění lidí je psáno v mnohých zdrojích, včetně Bible.
          Každý ukáže jaký je a co „umí“. Projevuje se to koneckonců i zde na tomto webu.

        2. „…Do houfu srdce, spojme svojí víru,…“
          njn, nereálné, jak se tak koukám kolem dokola. Vějíř nepropouští do houfu…

  2. Souhlasím s panem Staňkem,

    víra však nesouvisí pouze s náboženstvím, nebo s duchovnem. Vždyť (vyjma těch, kteří leží na smrtelné posteli) každý člověk automaticky věří, že se bude moci nadechnout vzduchu i za dalších pět minut, každý milenecký pár věří, že k sobě patří, každý zaměstnanec věří, že za svou práci dostane peníze a dále věří, že si za ně bude moci pořídít, co potřebuje… Vírou je prosycen každý okamžik života každého člověka, a je to tak automatizované, že o tom naprostá většina lidí ani nepřemýšlí.
    Stručně: kdo říká, že je nevěřící, blábolí.

  3. Víra je především otevřením se. Zcela podle známého: „Staň se vám podle vaší víry!“
    To přeji všem…

  4. Víra je proces vnímání tohoto světa a následně proces tvorby vlastního světa. Takže: „Staň se vám podle vaší víry“ se každému zčásti plní už v tomto světě a naplno bude plněno na onom světě – bez ohledu na to, zda to někdo někomu přeje nebo ne.

    1. Pane Honzo, požádal jsem pana Kukliše, aby Váš příspěvek vymazal. Nevrhá dobré světlo na diskuzi v části „duchovní cesta“.

      Na rozdíl od Vás myslím, a tak si i myslím a věřím, že sdělené dotazy a vyjádření Vašich pocitů lze napsat slušnou formou.

      Kdybyste byl na nějaké přednášce, kde byste v následné diskuzi vystupoval takto, byl byste zřejmě pořadatelem vyveden.

      Děkuji za pochopení a zkuste prosím jiný styl – třeba argumentujte, odvolejte se na citace z děl osobností vědy, filosofie….. .

      Venda

      1. ad: Nevrhá dobré světlo na diskuzi v části „duchovní cesta“.

        Jupí…:-))) Pokrytci všech zemí spojte se..:-))) Vendo, vrhám, a z takovejch „stylistů“ jako jste Vy, je mi akorát na zvracení… Pochopení neočekávám.

      2. Jako hrát užitečnýho šaška podle představ jiného diskutujícího, či autora článku, či admina?
        No nevím, nevím. Nesázela bych na to.
        Ovšem vydíráním a šikovným mazáním lze dosáhnout mnohého, že ano. Znám to, znám.

        1. Matko, nikdo, a především já za sebe to mohu říci, že tu nechci, aby tu někdo hrál užitečného šaška.

          Pan Muladi napsal toto:
          „Víra je proces vnímání tohoto světa a následně proces tvorby vlastního světa. Takže: „Staň se vám podle vaší víry“ se každému zčásti plní už v tomto světě a naplno bude plněno na onom světě – bez ohledu na to, zda to někdo někomu přeje nebo ne.“

          Honza chtěl objasnění. V pořádku. Ale za sebe nesdělí diskutujícímu, který se to chová naprosto korektně, nic. A to je přinejmenším ne férové jednání. Pan Muladi, ani já, ani možná i Vy, nemůžeme přece za to, že Honza o tom nic neví. Nebo snad ano? Anebo, v tom lepším případě, Honza zareaguje citací – rychle ji najde. Není to ale z jeho hlavy a nic to např. o duchovní praxi a zkušenostech nedokazuje. Není totiž obtížné najít citace, rčení…. .

          Podívejte se sem:
          http://citaty.net/ – témat je tam mnoho
          Nebo sem :
          http://citaty.net/prislovi/

          A takový přístup je velmi laciný. Neříci nic, odvolat se na osobnost a ještě to prošpikovat, pro možné zdání znalosti, často urážkami?

          Mívám besedy s lidmi nad tématy, které se tu probírají. Zatím se ale setkávám vždy se slušnými lidmi, i těmi, kteří se mnou, nebo já s nimi, názorově nesouhlasí.

          Když Vám, matko, ale tento styl vyhovuje, je to Vaše věc a přeji Vám do diskuze mnoho dobrých myšlenek.

          Mne například vede v životě to často tu opakované: „chovej se k jiným tak jak bys chtěl, aby se jiní chovali k tobě.“

          A také nezapomínám na zákon setby – „co zaseješ, to i sklidíš“.

          Mějte se moc hezky.

          Venda

          1. Ale Vendo, nemýlím-li se, nikde jsem nenapsala, jaký styl, či vědění, moudrost mi vyhovuje.
            Ale chápu, že cesty mohou býti rozličné. A nemíním Vás, nemíním ano Honzu, či kohokoliv dalšího přemlouvat k tomu, aby šli cestou mou. To by byla šaškárna. A pokud bych se sama dala na jinou cestu, tu svou původní opustila, byla by to zrada sebe samé, nepřijetí nedokonalosti v dokonalosti,… a to sorry, nemíním útíkat cik – cak. To už bych se nezastavila. Nedokonalost v dokonalosti mi vyhovuje. A vězte, že není vůbec snadná.

      3. Pro Vendu :

        Ono je velký rozdíl mezi vlkem v rouchu „beránka“(masky)
        a beránkem,jenž se zakryje rouchem „vlka“,aby Vám mohl strhnout
        masku „beránka“ a mohl jste se „uzřít“ v pravdě.
        ———————
        Škoda jen,že nevidíte,neslyšíte.Proč?Protože jste byl naučen přetvářce
        falešných PŘEDSTAV,DOMĚNEK a PŘEDSUDKŮ,nejen tvn.“mistrů“,ale i tzv.duchovních,kteří si tuto „přežvýkanou slámu“ předávají z pokolení
        na pokolení již tisíce let.Jenže takto si na „duchovního“ jen hrajete
        a sebe vpravdě ani nevidíte,ani neznáte.

        “ Kdo poznal všechno, sám v sobě má ale nedostatek, má nedostatek ve všem.“
        —————–
        ad.požádal jsem pana Kukliše, aby Váš příspěvek vymazal. Nevrhá dobré světlo na diskuzi v části „duchovní cesta“.

        Vaše naučené „duchovní představy“ se míjí s PRAVDOU.
        “ Kdo je mi nablízku, je nablízku ohni. A kdo je ode mne vzdálen, je vzdálen od království.“

        ad.Na rozdíl od Vás myslím, a tak si i myslím a věřím, že sdělené dotazy a vyjádření Vašich pocitů lze napsat slušnou formou.

        Výstižněji se slovně „bouchnout do stolu“ než kurva ani nedá,aby jste zpozorněli.Účel splněn na výbornou.Masky „vlků“ v rouchu beránčím útočí,
        masky strženy.Někteří to uzří ku svému prospěchu,některým to dovoleno nebude.Nic víc.

        ad.Kdybyste byl na nějaké přednášce, kde byste v následné diskuzi vystupoval takto, byl byste zřejmě pořadatelem vyveden.

        Nikoliv.Mnohým lidem by se konečně ulevilo.Není to žáden med nosit
        na sobě emocionální nánosy,předsudky,…..

        ad.zkuste prosím jiný styl

        Proč by to dělal?Proč by se měl přetvařovat?Před kým?:))))))))

      4. Článek jsem si přečetla, co kdybych v něm objevila něco originálního či zajímavého……Bohužel se tak nestalo. Někomu to stačilo, mě ne.
        Nechtěla jsem se zapojit do diskuze, víru mám v sobě srovnanou.
        Chci jen sdělit autorovi, že na příspěvku Honzy není nic závadného, že upozorňovat na své kvality, jako že já dělám přednášky, já jsem toho tady hodně napsal, já tady mám hodně příspěvků v diskuzích, nechám vás smazat…snižuje rázem můj pohled na Vás jako na moudrého muže.

        1. ad: upozorňovat na své kvality, jako že já dělám přednášky, já jsem toho tady hodně napsal, já tady mám hodně příspěvků v diskuzích, nechám vás smazat…

          Jsem rád když vidím, že vidí i jiní…

        2. Paní Emo,

          příspěvek jsem nechal smazat, protože byl vulgární. A nebylo to poprvé. Nemyslím si, že když někomu chybí argumenty či neumí ovládat své emoce, že musím snášet sprostoty. Ten příspěvek je pryč, nelze si ho znovu ani přečíst. Nic víc v tom prosím nehledejte. Zeptám se Vás, i když je mi z toho docela těžko. Vy byste chtěla být účastna v diskuzi u duchovním tématu s lidmi, kteří by vůči Vám požívali slova jako kurva, hovna, sračky, píčoviny, posílání do prdele? Za sebe říkám, já ne.

          Nemusíte mi odpovídat, protože si o Vás myslím, že jste slušný člověk a Vaše odpověď by mohla být zřejmá.

          Pěkný den.

          Venda

          1. Vendo, doufám, že se sám teď nahlásíte administrátorovi a necháte smazat Váš příspěvek, ve kterém je tolik ošklivých slov, které tak nerad vidíte u jiných :))))

            Nebo máte klasicky jako správný vařič pravdy dvojí metr?

          2. Doufáte špatně. Přečtěte si prosím moji otázku pro paní Emu ještě jednou.
            Je mi líto, že jste to nepochopil.

            Venda

          3. Vendo, i Matka se tu zmiňovala několikrát o tom, že použití vulgárního slova nemusí znamenat skutečnou „sprostotu“, stejně jako uhlazená slova nemusí znamenat slušnost. Možná by Vám stálo za to hledat za formou i obsah. Věra tu jednou napsala „vidět i neviditelné“. Někdy s člověkem musí život pořádně zatřást, aby se probudil. Někdy poslouží i to vulgární slovo.
            Mám z Vás pocit, že Vy životem jdete a jdete, čtete a čtete, mluvíte a mluvíte, a jdete a jdete, a čtete a čtete, a mluvíte a mluvíte…
            Honza sem jednou vložil příspěvek s přednáškou filozofky Anny Hogenové. Je to moc dobrá přednáška. Zkuste se zaposlouchat.

            https://www.youtube.com/watch?v=h2f_wOAh8LE

          4. Paní Mílo, díky za Vaše jasná slova.

            Můžete mi prosím říci, jaký Vy jste našla v Honzově smazaném příspěvku obsah, když bych pominul formu, kterou použil?

            Děkuji.

            Venda

          5. Vendo, nic jsem nenašla, protože díky Vašemu rychlému zásahu jsem si ho ani nestačila přečíst.

          6. Honza sem vložil ten svůj příspěvek 20.10. po 19.hodině večer – přesný čas bych musel hledat. Pak tu byl až do druhého dne – asi do 9:00 ráno. Pak byl již smazán.

            Paní Mílo, zeptám se Vás. Co Vás vedlo k tomu doporučení, které jste mi napsala, když jste příspěvek, jak sama uznáváte, nečetla? Jsem překvapen Vaším přístupem.

            Venda

          7. Vendo,vždyť se opakuje stále jedno a totéž… A ta přednáška je opravdu dobrá.

          8. Mílo, dal jsem na Vás a jsem kolem 20.minuty poslouchání paní prof.Hogenové. Pak jsem otevřel stránky gnosis a čtu Vaše konstatování, že se opakuje stále jedno a totéž…. .

            Překopíruji Vám něco ze „staronové“ psychologie, která popisuje nás, lidi, naši duši, naši mysl. Ve zmíněné přednášce paní profesorky se to vše dá najít jako důsledky. Příčiny pak tkví opravdu v nás. Doporučuji si pár následujících řádků přečíst.

            Je to o kořenech zla, které způsobují snad dostatečně vysvětlené vášně mysli. Je to to, na co, když se mysl upíná, čím žije, ovládá člověka. Je to preferování smyslových přání /např./. Opravdu to v přednášce paní profesorky je.

            První vášní je chtíč, který je normální funkcí. Pokud se však stane abnormálním, sráží nás doslova na zvířecí úroveň. (dlužno říci, že máme v podstatě v sobě většinu zvířecího, jako živočišné dědictví). Chtíč přináší zakořeňování zvyků a vyžaduje uspokojování smyslů a jejich touhy nejen po sexu, jídle, pití, alkoholu, drogách, obžerství, ale i našich zlozvyků hrát různé hry, kde jde jen o to porazit protivníka – nic víc nám to nedá (karty, kulečník, výherní automat nikdy neporazíme). Jen k naší škodě utrácíme čas, který je naším jediným a skutečným vlastnictvím! U většiny lidí je chtíč jako vášeň dominující a znamená soulad s dnes populárním sloganem UŽÍT SI, odvázat se – paní profesorka říká „utéci do rauše“! Chtíč zaslepuje mysl, zamlžuje vnímání, otupuje rozum. „Neřest je příšera se strašnou tváří, má-li se hnusit, třeba ji nejprve spatřit! Leč viděná často je blízká jako den – nejdřív ji trpíme, pak litujeme, pak ji obejmeme.“ Objevit v sobě odpověď na skrytou otázku, je objevit v sobě nenormalitu v přístupu k chtíči.

            Druhou zhoubnou vášní a velmi destruktivní je HNĚV. Projevy hněvu jsou již při samotném vyslovování hnusné: pomluvy a zlé řeči, klevetění, neuctivost, rozmrzelost, vytýkání chyb druhým, nevrlost, nesnášenlivost, reptání a netrpělivost, vztek, rvavost, zlomyslný výsměch, sklony k destruktivní kritice. Hněv v nás tak ničí třeba jen náznaky po míru, harmonii a lásce, plodí zášť a mění jedince i skupiny lidí v nepřátele. Člověk ovládaný hněvem působí zlo jiným, sám sobě si však zpětným působením často zakládá na zdravotní potíže. Takový hněv otravuje okolí, někdy, a to dost často, páchají oběti i sebevraždu. Důležitá by mohla být i informace – smrtí projevy hněvu nekončí, protože jsou hluboce zakořeněny v mysli, a ta putuje s duší a je jako nemoc trvající mnoho životů, než se ji mysl zbaví!

            Třetí vášní je chtivost. Je to nezřízená touha po materiálních věcech, v důsledku značící připoutání se k nim. Říkáme ji vášeň minerální, protože našimi Bohy se stávají věci ze zlata, stříbra či drahokamů, v dnešní době jsou měřítkem peníze. Paní profesorka mluví o politicích. Co ovládá většinu politiků? Za touhou po moci /to je jiná vášeň/ se skrývá efekt naplněn, pokud se k ní dostane, plnění přání, chtivosti. Tato vášeň má několik předstupňů: lakomost, podvádění, pokrytectví, zlodějství, cílevědomé lhaní, úplatnost a korupci, lstivost a klamání všeho druhu. To všechno jsou obvyklé způsoby, jak se dá přijít k penězům. Chtivost vidí jen zisk a chtiví lidé se tak stávají, s vidinou tohoto cíle, velmi nemilosrdní. Stávají se pak přímo otroky bohatství, věcí a peněz a co je nejsmutnější, chtivost nebývá nikdy nasycena. Po získání chtěného cíle se totiž velmi brzy objeví nový a začíná nový kolotoč zničujících postupů, protože chtivost nebývá nikdy ukojena.

            Čtvrtou vášní je lpění. Značí zaslepenost a nesprávné připoutání se k věcem a k jejich udržení. Věci a vztahy nás pohlcují a my nemáme čas na nic jiného. Žádný čas na zdokonalování sebe sama, na duchovní záležitosti, na např. altruistickou službu. Jsme ve věčném shonu mezi domovem a prací, zaneprázdněni rodinou a svými věcmi. Není příliš času na jídlo, ani na spánek. Když už se konečně rozhodujeme, že už snad ANO, už chceme něco pro pozdvižení své duše, sebe sama, tak tato vášeň zrychlí tempo a vemlouvavě říká: „TEĎ ještě ne, na to přece nemáš čas, později, ještě přece musíš udělat to či ono.“ Lpění je králem odkladů a hlavně chce, abychom se nestarali právě o duchovní záležitosti. Lpění tak připravuje půdu rozličným starostem, stresům a vzniku potíží a dělá z jejich řešení hlavní smysl života jedince! Jak vyhodnotit míru lpění? I tom paní profesorka jasně hovoří. Rozlišovat a hledat porozumění. K sobě samému i ke společnosti.

            Pátou vášní je naše samolibost, naše zbytnělé EGO. V egoismu jsme sobečtí, jsme pyšní sami na sebe. Má opět řadu charakteristických projevů, a to bigotnost, zaslepenost, nemístná touha po sebeuplatnění, schopnost cpát se do popředí, okázalé předvádění vlastního bohatství a síly, často nápadné a nevkusné oblečení, panovačnost, vlastní neomylnost, nadřazené chování. Egoista říká svým vlastním přáním práva, trestá ty, kteří mu odporují, mstí se jim, vnucuje své názory jiným, miluje funkce a moc nad jinými. I tady paní profesorka má jasno, když mluví o pravdě jako neskrytosti. Myslíte si, že egoista „pustí“ pravdu „mezi lid“?

            Také Vám na oplátku doporučím jinou přednášku – viz.http://gloria.tv/media/TKHN9voPcJp. Pan Špidlík, jistě Vám toto jméno něco říká.

            Kdysi jste mi v naší vzájemné mailové korespondenci napsala, že „protože zlo ve mně vyvolává strach, a to by asi být nemělo, kdybych byla opravdu duchovní člověk.“
            Stát se duchovním člověkem je dlouhý proces. Je to o překonání mnoha překážek, změně přístupu k životu, k ovládnutí i těch vášní – stát se vědomě lepším člověkem. Paní profesorka Hogenová také o strachu hovoří. Kde lze, i podle mně, hledat kořeny strachu? Může to být i v aktu „odvety“ za popsané projevy a působení hněvu? Můžeme mít strach, že přijdeme o své požitky, o své věci, ke kterým nás dovedla chtivost? Může být náš strach ukryt ve věcech, na kterých velmi lpíme, ale které jsou ve své podstatě velmi pomíjivé. A nebo je strach v tom, že lidé prokouknou naše egoistické přístupy?

            Není lepší se obrátit k věčnému? Vymanit se z těch výkalů pomíjivého červa ve zdánlivě / z jeho pohledu / věčném jablku v tomto pozemském světě, jak píše Hvězdička? A jít tak k opravdovým kořenům, k pokání. jak říkal sv.František Xaverius po svém mystickém, nadsmyslovém transportu, přímé prožité zkušenosti? “ ……ve stejnou chvíli mi pravil vnitřní hlas: ‚Takové je lidské poznání; k čemu je? Jsem to já, je to má láska, co je třeba studovat!’“

            I o tom je víra.

            Přeji pěkný den.

            Venda

          9. Tomu se říká „osvícená odpověď“..:-))

            Škoda jen,že nevidíte,neslyšíte.Proč?Protože jste byl naučen přetvářce
            falešných PŘEDSTAV,DOMĚNEK a PŘEDSUDKŮ,nejen tvn.“mistrů“,ale i tzv.duchovních,kteří si tuto „přežvýkanou slámu“ předávají z pokolení
            na pokolení již tisíce let.Jenže takto si na „duchovního“ jen hrajete
            a sebe vpravdě ani nevidíte,ani neznáte. (Hvězdička)

          10. ad: protože si o Vás myslím

            Vendo, tímto jste o sobě prozradil víc než tušíte, než si umíte a dokážete v tom svým mozku plným vzorců myšlení vůbec představit, natož vůbec domyslet konotace a souvislosti.
            Neznám nic vulgárnějšího, než si o někom něco myslet, neznám větší pokrytectví než je: podle sebe – soudím tebe, ostatní. To jen pro pořádek, aby bylo jasno co je a co není vulgární. Pochopení neočekávám a „myslet si o Vás“, a díky Bohu!!!, nic nepotřebuju, neb a jak známo, způsob řeči je obrazem (odrazem)ducha, a kdo chce vidět, ten vidí.

          11. Díky za odpověď.

            Souhlasím s Vámi a dodávám. Roli v tom hraje např. určitá míra vkusu.

            F.Drtikola jsem nikdy neslyšel, v roce jeho úmrtí mi bylo jedenáct let.

            Mám ale nějaké kazety z přednášek E.a M.Tomášových. Vážených lidí, přímo mystiků. Nejsem si vědom, že by používali vulgarismy.

            Pěkný den.
            Venda

          12. Tak ještě pane Honzo k tomuto stylu diskuze. A také snad již naposledy.

            Váš příspěvek ze 23 Oct 2014 13:08:58 zdejšího času opět vykazuje Vaše sílící emoce. Mám kdesi uložen citát k emocím, ale to by Vás asi rozlítilo, a to nechci.

            To, že na moje, dle Vás tlachy, pokládáte svůj exkrement, mi nevadí. To je Váš projev. Ostatně, byl jste zřejmě pod vlivem opravdu silné emoce. A vaše „Běda totiž….“? Hmm. jak si to vysvětlit – snad vyhrožování….. .

            A Vy si opravdu myslíte, že mohu na dotaz paní Emy „někam nás nahlásíte“? nějak rozumně odpovědět? Kam bych asi co hlásil, Putinovi, prezidentu Zemanovi nebo představitelům Číny? Dotaz „někam nás nahlásíte“ – jak se na to dá odpovědět po pravdě?

            A Vaše doporučení typu „nepoužívejte“, i když moc prosíte, si nechte třeba pro své děti nebo vnoučata. Tam prosím uplatňujte své výchovné metody. Já jsem již pár roků v důchodu a období emocí je za mnou a Vaše sova mne nechávají v klidu. Kdy zase jednou zareagujete na téma článku, pod který chodíte diskutovat. Na to se již těším.

            Ještě jednou pěkný podzimní den a diskuzi mezi mnou a Vámi k příspěvkům mezi mnou a Emou, popř. mnou a paní Mílou, končím.

            Děkuji za Vaši pozornost.

            Venda

          13. Odpovím. Smazaný příspěvek jsem nečetla, takže nemůžu posoudit míru jeho vulgarity. To ostatní, co mi vadí, ale platí dál.
            Dále si vzpomínám na Drtikola, který pro sprosté slovo také nešel daleko a přitom byl jako mystik velmi uznávaný. Mě samotné je bližší lidovější vyjadřování, které je velmi často srdečnější a opravdovější než uhlazené, strnulé chování a vyjadřování, často doprovázené přiblblými úsměvy či naopak dementním smíchem.
            ( jména si dosaďte sami)
            No a přiznám se, že i já jsem často kultivovaně vulgární a přesto moji nejbližší ví, že je nadevše miluji…

          14. Odpovím. Smazaný příspěvek jsem nečetla, tak nemohu posoudit míru jeho vulgarity. To ostatní platí dál.
            Drtikol také nešel pro sprosté slovo daleko a jaký to byl mystik….
            Pořád je mi bližší lidovější vyjadřování, které je často opravdovější než uhlazené a strnulé chování a vyjadřování, s falešným úsměvem na rtech či s dementním smíchem. ( jména některých současných ,,mystiků,, si doplňte sami)
            Psát by se mělo slušně, to je pravda, ale když hodím na váhy, co je horší – jestli sprosté slovo nebo využití cenzury a ještě na to upozorňovat…..
            Co můžeme očekávat příště? Někam nás nahlásíte?

          15. „….že musím snášet sprostoty…..“
            Ále, já zas nemusím snášet vejce, že ano. Ale to neznamená, že vejce rozšlapu.

            Kdysi jsem jezdívala na víkendy se skupinou přátel. Poslední pobyty tam jezdila i skupina jogínů. Ač slušní, sprosté slovo nepoužili, přec byli v energiích takovým elementem, že jakékoliv vulgární slovo, které jsme my ostatní snad použili, bylo proti tomu jako jemný vánek proti uraganu.
            Tak porovnávám i Honzova slova se slovy domněle slušnými.

            Na Vaší přímce toho máte ještě hodně poznat. Třeba i copánky. Přeji Vám šťastnou cestu a hodně komůrek z copánků, kde vám někdo podá pomocnou ruku. Třeba i tím vulgarismem.
            Pohrdáte nerozumně, vím. No co už.

          16. Ježkovy voči, doufám, že mám alespoň o 1 závit více, než slepice, neboť mnou by vejce snůškou velmi těžko prošla.

            A vůbec, mám práci.

    2. Takže:
      „….Já si totiž myslím, že když přijdu po smrti na věčnost a řeknu: „Odešel jsem se všemi smířen,“ že mi Pán Bůh řekne: „Tak mi nezbývá, než abych ti taky odpustil.“…..“

      Není tato víra je tak trochu podobna vydírání? Vydíráme stále a dokola Boha.

      On nerozdává odpustky. On jen Je. A my?

    3. -„Víra je proces vnímání tohoto světa a následně proces tvorby vlastního světa. Takže: „Staň se vám podle vaší víry“ se každému zčásti plní už v tomto světě a naplno bude plněno na onom světě – bez ohledu na to, zda to někdo někomu přeje nebo ne.“

      – bez otevření se žádný proces vnímání nenastane
      – neplní se zčásti,ale plní se naprosto, nehledě k tomu, že objektivně žádný tento a onen svět neexistuje…

      1. Pane Weissbachu,

        čím nižší úroveň pravdy, tím více blábolů v té úrovni najdete. A lpět na blábolu znamená jen vytváření blábolů dalších.

        ad: nehledě k tomu, že objektivně žádný tento a onen svět neexistuje…

        Stačí, aby Vás rozbolel zub a hned budete vědět, jestli tento svět objektivně existuje a jestli je v něm nějaký zubař.

        1. Stačí, aby Vás rozbolel zub a hned budete vědět, jestli tento svět objektivně existuje a jestli je v něm nějaký zubař.

          Pokud nemá člověk hlubší vhled, tak ale neví, zda příčina je v astrálním (onom) světě s projevem do fyzického, či je příčina i zjevný dopad obojí ve fyzickém. Proč to nebudete bez vhledu vědět? Protože jsou oba zcela propojeny.

          1. A ještě dodám. Oba – jak ten fyzický, tak ten astrální jsou pomíjivé, nejsou věčné.

        2. -Pane Weissbachu,

          čím nižší úroveň pravdy, tím více blábolů v té úrovni najdete. A lpět na blábolu znamená jen vytváření blábolů dalších.

          Naprosto souhlasím…

      2. Pane Weissbachu, to mne zajímá. Možná bych to vyčetl z dřívějších příspěvků, ale Vy mi to možná upřesníte :

        – bez otevření se žádný proces vnímání nenastane – neplní se zčásti,ale plní se naprosto, nehledě k tomu, že objektivně žádný tento a onen svět neexistuje…

        Otevření čeho? Třetího oka, duchovního srdce, mysli …..?

        ….objektivně žádný tento a onen svět neexistuje…..“ jak to můžete tvrdit? Daleko přesnější je přece říci nepopiratelný fakt, že materialistická věda žádný jiný svět nezná / dodám – zatím/. Vždyť kdo znal v 9.století př.n.l. např. roentgenovy paprsky, ultrazvuk, …..atd? Nikdo, a přece určitě existovaly. To, že není něco vědou /lidmi/ objeveno přece nezakládá to, že lze na sto procent tvrdit, že to neexistuje. Co všechno existuje v dnešní době, co neexistovalo třeba před dvěma sty roky?

        Dodám jen, že o onom světě se může dokonce každý přesvědčit sám na takříkajíc vlastní oči / otevření duchovního zraku /, ale chce to zcela jiný přístup. A tam je problém.

        Pěkný den.

        Venda

        1. -Pane Weissbachu, to mne zajímá…

          – Otevření srdce
          – Ten a onen svět rozlišujeme pouze z toho důvodu, že si neuvědomujeme svou existenci ve všech vrstvách, úrovních současně. Nežijeme přece současně jen tady v materiálním světě.. Ten a onen svět se přece prolíná. Je to jeden svět.

          1. Vaší odpovědi rozumím a doplním, že existuje Jedno stvoření, Jeden Bůh….. . A v něm jsou různé oblasti, vrstvy, regiony, se specifickým posláním….. . Tak jako má své základní místo např. atom, neutron, proton, elektron…. ve hmotě.

            Ale z pohledu člověka, při určitém hierarchickém dělení uvnitř Stvoření, je od určité úrovně pro nás „instalován“ záměrně určitý „závoj“. Někdo ho může nazvat Májou, Iluzí… .

            Pro to, abychom si v životě a za plného vědomí uvědomili to „Vaše prolínání“, je třeba vstoupit do vnitřního Vesmíru. Jedině tak lze toto prožít z vlastní zkušenosti a mít, podotýkám, svůj důkaz. Na této ryze individuální cestě to ani jinak nejde. Jde ji však ignorovat a věnovat se „svému“ jinému poznání, vyčtenému, které přijme ego, které se může opírat i o souhrn všech vědeckých poznání. Nemyslím si však, že tato tvoří nějaké významné procento poznání Jediného.

            Vidění sv. Františka Xaveria:

            „Po této modlitbě jsem si náhle uvědomil, že jsem zaplaven pronikavým světlem; zdálo se mi, jako by z očí mého ducha byla sejmuta rouška a všechny poznatky lidských věd, dokonce i těch, které jsem nikdy nestudoval, se mi staly zřejmými skrze poznání, jež do mne vstoupilo. Tento stav vhledu trval asi dvacet čtyři hodin a potom, jako by rouška opět spadla na mé oči, jsem shledal, že jsem stejně nevědomý jako předtím. Ve stejnou chvíli mi pravil vnitřní hlas: ‚Takové je lidské poznání; k čemu je? Jsem to já, je to má láska, co je třeba studovat!’“

            Co takhle zkusit mystickou cestu?

            Venda

          2. Pane Wessbachu,

            ad: Ten a onen svět se přece prolíná. Je to jeden svět…

            To je zavádějící polopravda.
            Po odchodu z tohoto světa zůstává člověk v různých úrovních onoho světa a tento svět se v nich už neprolíná – takže už to není jeden svět.
            Oproti tomu vírou, kterou získal v tomto světě, člověk ovlivňuje svůj život v onom světě. A platí tam heslo: svůj k svému, což je způsob výuky a puzení k tomu, aby člověk v nízkých úrovních sám měl snahu opouštět to, co je mu protivné a aby z vlastní vůle stoupal výš.

          3. – „To je zavádějící polopravda.
            Po odchodu z tohoto světa zůstává člověk v různých úrovních onoho světa a tento svět se v nich už neprolíná – takže už to není jeden svět.“

            Níkoliv, zavádějící je pouze Vaše subjektivní chápání. Objektivně se prolínají bez ohledu na to kde se jaká entita nachází. Jenže to byste na to musel nazírat shora, ne zdola coby nevědomé zrnko prachu. Takto z Vás vychází pouze konstrukt. Nemám chuť o tom polemizovat a reaguji pouze proto, abyste nad tím, co tady šíříte začal uvažovat s nadhledem a v souvislostech….

          4. Pane Weissbachu,

            ad: reaguji pouze proto, abyste nad tím, co tady šíříte začal uvažovat s nadhledem a v souvislostech….

            Jak se tato Vaše bohorovnost srovnává s tím, že jste přesvědčen, že nejste syn Boží, zatímco já vím, že každý člověk je synem Božím?

            ad: Objektivně se (světy) prolínají bez ohledu na to kde se jaká entita nachází…

            Mluví z Vás to, co jste si nasoukal do rozumu při absenci logiky, systému a lásky k Bohu.
            Dvanáct úrovní Boha a jeho tvorby velmi dobře ilustruje hrudní koš člověka. Jinými slovy, deset úrovní (světů) je sice v některých místech spojeno, ale v žádném případě se neprolínají (a nikde se nejedná o jeden a týž svět).

            Ovšem jak sám uvádíte, to byste na to musel nazírat shora, ne zdola coby nevědomé zrnko prachu…

          5. Jiří Muladi napsal: 26.10.2014 (0:14) „já vím, že každý člověk je synem Božím

            deset úrovní (světů) je sice v některých místech spojeno, ale v žádném případě se neprolínají“

            Dokažte, že píšete pravdu.

          6. Pro Anonymního

            ad: Dokažte, že píšete pravdu.

            S tím může být – na Vaší straně – problém. Buď už jste na úrovni, ve které to umíte chápat a pak vlastně žádné důkazy nepotřebujete. Nebo na té úrovni nejste a potom Vám žádné důkazy stačit nebudou.

            Ale dejme tomu, že potřebujete jen „popostrčit“, takže Vám řeknu toto:
            První dvě slova modlitby Otče náš zná téměř každý.
            Takto se modlí lidé k Bohu a z toho logicky vyplývá, že když je Bůh Otcem lidí, jsou lidé jeho synové a dcery. Navíc to potvrzuje i Bible Kralická, žalmy 82: Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni.
            Ovšem uvědomte si, že toto vysvětluje rozum, třebaže z vysoké duchovní úrovně – pochopit a uchopit to musíte vlastním srdcem.
            Jestli nevíte jak, musíte začít trénovat: soustřeďte se na srdce a věnujte mu stoprocentní pozornost. Po nějakém čase začnou přicházet výsledky.

            Co se týká deseti úrovní světů jak je znám já, jde o obsáhlé schema, na jehož vysvětlení byste musel znát spoustu jiných věcí z mytologie, fyziky a duchovna. Bude pro Vás jednodušší, když se podíváte do Kabaly (přestože obsahuje trochu jiný úhel pohledu).
            A přitom byste třeba mohl popřemýšlet o tom, že tvar člověka není dán rozmarem Boha – každý orgán v člověku je duchovním symbolem.

          7. Ten žalm je velmi starý a vztahuje se k sumerským bohům, tím nejsou myšleni lidé.

            JHVH
            Řekl jsem, vy jste Elohim,
            všichni jste synové Nejvyššího;
            zemřete však jako lidé,
            padnete tak jako každý vladař. (Žalm 82:6-7)

            Anu

          8. Již zde bylo napsáno k věci „a jak to víte“? Problém je, že někdo píše, že něco ví (což nemůže dokázat), na druhou stranu, ten, kdo s tím nesouhlasí, také vlastně tvrdí, že ví, i když k dané věci něco jiného a rovněž nemůže dokázat, že to tak skutečně je. Nikdo nemůže v duchovních záležitostech dokázat, že je to tak a ne jinak. Pokud tu však někdo napíše, že se jen domnívá, tak dostane vynadáno, že domněnky jsou jeho problém a nepatří to sem. Když někdo své poznání naopak popíše bez toho, že se domnívá, tak dostane vynadáno, jak to, že píše, že to tak je, když „ví starou belu“. Co s tím? Má vůbec smysl o duchovních věcech diskutovat a pokud ano, tak za jakých podmínek a pravidel, aby to bylo přínosné?

            V žádném případě nepotřebuji a nechci důkaz já, tedy vůči sobě. Externí důkaz neexistuje, vnitřní potvrzení či nepotvrzení různých teorií jsou individuální záležitostí.

          9. Matrixi,

            ad: Ten žalm je velmi starý a vztahuje se k sumerským bohům, tím nejsou myšleni lidé…JHVH
            Řekl jsem, vy jste Elohim…

            Sumerové neměli JHVH, takže tento žalm se nevztahuje k sumerským bohům.
            JHVH je židovský Bůh, který je u nás překládán (diskutabilně) jeko Hospodin.

            Eloah pak znamená bůh (ve smyslu schopnost být bohem) a Elohim je plurál tohoto pojmu.
            Takže ano, jsme bohové ve smyslu schopnosti být bohy – a jako lidé zemřeme (každý člověk musí zemřít – dokud je syn Boha Nejvěěího člověkem, nemůže být bohem).

            Padnete tak, jako každý vladař pak znamená:
            vaše zpupnost (touha povyšovat se a ovládat) zmizí.

          10. Pane Muladi v žalmu kousek nad zmiňovaným žalmem je…

            1. pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:

            Žalmy 95:3
            Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.

            Takže tu byl JHVH, pak sumerští bohové a lidé, jinak by jim nepřipomínal, že nakonec padnou jako lidé. Oni se jen dožívají více roku a z hlediska našich měřítek se to jevilo jako nesmrtelnost.

          11. Matrixi,

            od podstatného (každý člověk je synem Božím) se dostáváme k méně důležitému, ale i v tom máte nějaký zmatek.
            Sumerská civilizace – cca 4000 let př.n.l. – měla své bohy. Trojjedinost Boha zde zastupoval An, Enlil a Enki (Ea), přičemž JHVH Sumerové neznali.
            Tetragrammaton JHVH (v naší Bibli později přeložen jako Hospodin Bůh) se objevil až v hebrejské Bibli, která vznikala cca od 1500 let př.n.l., ovšem to už sumerská civilizace neexistovala.
            Vaše tvrzení: Takže tu byl JHVH, pak sumerští bohové a lidé,… tedy nedává smysl.

          12. Dava to smysl, pokud připustíme bůh je jen jeden, pak JHVH tu byl a je stále i v sumerské době byl.

            Já JHVH, jsem byl První
            A budu i Poslední!

            Já jsem První
            A já jsem Poslední;
            není žádných Elohim beze Mne!

            Já jsem On
            Já jsem První,
            A jsem i Poslední.

          13. Matrixi,

            nyní máte naprostou pravdu. Ale o to více platí, že JHVH, jenž byl v Sumeru Bohem An, neuváděl Hebrejcům nic o sumerských bozích. Jinými slovy, onen citát se týká lidí a nikoli sumerských bohů. (A když si jej přečtete v Bibli Kralické, zjistíte, že je ještě výstižnější.)

          14. Asi mě dobře nechápete pane Muladi, sumerské božstvo, kde nejvyšším bohem byl An, mělo samozřejmě svého boha, o kterém se neví nic, ale mohl by to být právě JHVH jak ho pojmenujete je celkem jedno, protože tu byl i před Elohim, tedy bohy sumerskými.

            „Před Elohim na Olamu seděl“

            Elohim přece neznamenána, že jsou to „lidé“.
            V bibli kralické to výstižněji být nemůže, protože ta je nepřesnější než bible hebrejská.

            =Elohim=

          15. Jiří Muladi napsal: 26.10.2014 (11:44) S tím může být – na Vaší straně – problém. Buď už jste na úrovni, ve které to umíte chápat a pak vlastně žádné důkazy nepotřebujete. Nebo na té úrovni nejste a potom Vám žádné důkazy stačit nebudou.

            Pane Muladi, proč to vztahujete ke mně? Já nepsal, abyste něco dokázal MNĚ. Cílem bylo, abyste se vyjádřil, jak chcete (či nechcete – dle Vaší volby) obecně podložit, že to, co tu píšete, je Pravda.

            Co se mne samotného týče, pohybuji se výlučně v obecné věcné rovině, tudíž z mých případných sporých vstupů nemůžete rozpoznat, co si já osobně myslím a veškerá Vaše doporučení (viz. Váš příspěvek) se naprosto míjí účinkem.

  5. Pro Vendu:

    Je škoda, že příliš „konfrontační styl“ pana Honzy Vám zastínil velmi důležitý a cenný obsah pro diskuzi, a to otázku:

    A jak to víte?

    Pravda je, že doba přináší množství novodobých hlasatelů pravd a málokoho schopného opravdové diskuze. Možná je to paradoxně i forma víry (což je k tématu :-)), která je zaslepí… Ono totiž věřit a chtít (popřípadě mít načteno) neznamená vědět. Bohužel dotiční tvrdí že ví, nikoli že myslí, věří, jsou přesvědčeni…
    Pokora. To je to co schází.
    Vždy se mi vybaví historka, jak byl jeden muž který má od dětství dar-nedar vidět auru na přednášce jednoho nejmenovaného esoterika, a ten obecenstvu přednášel: „Jeslipak víte vážení, co máme já a XX (druhý nejmenovaný esoterik) společného? Ano, oba máme indigovou auru!“
    A jeho do zelena zabarvená aura se rozzářila… :-)

    Na závěr si neodpustím vznést otázku ještě jednou – a to tím nejelegantnějším způsobem, jaký znám:

    Zašel jsem ke kterémusi z mužů podle zdání moudrých, abych buď tam anebo nikde usvědčil věštírnu z nepravdy a ukázal její odpovědi: „Tento muž je nade mne moudřejší, a ty jsi tvrdila, že já jsem moudřejší.“ A tu, když jsem ho prozkoumával – nepotřebuji ho totiž uvádět jménem, ale byl to jeden z politiků, u kterého se mi něco takového stalo, občané athénští, když jsem ho zkoumal a rozmlouval s ním –, nabyl jsem mínění, že se tento muž zdá moudrým, jak mnoha jiným lidem, tak obzvláště sám sobě, ale že moudrý není; a potom jsem se pokoušel mu ukazovat, že se domnívá, že je moudrý, ale že není. Tu jsem si tím znepřátelil i jeho i mnohé z přítomných; avšak odcházeje uvažoval jsem sám u sebe, že proti tomuto člověku jsem já opravdu moudřejší; bezpochyby totiž ani jeden ani druhý z nás neví nic dokonalého, ale tento se při svém nevědění domnívá, že něco ví, kdežto já ani nevím, ani se nedomnívám, že vím; podobá se tedy, že jsem nad něho moudřejší aspoň o něco málo, právě o to, že co nevím, ani se nedomnívám, že vím.

    Platón, Obrana Sókrata

    Hezký večer či den.

    1. Dovolím si vstoupit k věci „a jak to víte“?
      Problém je, že někdo píše, že něco ví (což nemůže dokázat), na druhou stranu, ten, kdo s tím nesouhlasí, také vlastně tvrdí, že ví, i když k dané věci něco jiného a rovněž nemůže dokázat, že to tak skutečně je. Nikdo nemůže v duchovních záležitostech dokázat, že je to tak a ne jinak. Pokud tu však někdo napíše, že se jen domnívá, tak dostane vynadáno, že domněnky jsou jeho problém a nepatří to sem. Když někdo své poznání naopak popíše bez toho, že se domnívá, tak dostane vynadáno, jak to, že píše, že to tak je, když „ví starou belu“.
      Co s tím? Má vůbec smysl o duchovních věcech diskutovat a pokud ano, tak za jakých podmínek a pravidel, aby to bylo přínosné?

      1. pro p. Anonnymní

        Dobrý den,

        Ad.) Co s tím? Má vůbec smysl o duchovních věcech diskutovat?

        Myslím, že diskuze (a o duchovních věcech zvláště) má právě smysl nejvyšší. Neboť „nikdo nevíme nic dokonalého…“ , ale právě diskuzí a konfrontací myšlenek a subjektivních prožitků se můžeme více přibližovat pravdě. Tedy pravdě univerzální. Neznamená to, že naše „subjektivní“ pravda je špatná, neboť krása světa v mnohosti jest :-), ale pokud chceme „posunout“ hranice našeho duchovního poznání, bez konfrontace a sdílení to asi nepůjde. Myslím, že jedině tak můžeme zahlédnout víc…

        Ad.) Diskuze, pravidla a přínosy…

        Buď budou rozšířeny obzory Vám, nebo Vy rozšíříte obzory druhým. Pokud narazíte na dogmatika nebo blbce, procvičíte se v největší křesťanské ctnosti. Každopádně tedy nemůžete tratit ☺

        1. Opravdu se domníváte, že se lze přiblížit pravdě diskusí a konfrontací? Nebo je k tomu spíš zapotřebí hluboké vnitřní osobní zkoumání niterných vjemů? Ten první, bude možná horlivě diskutovat, a ten druhý žádné externí diskuse vůbec nepotřebuje.
          Navíc, jak se teoreticky můžete v diskusi setkávat s názory blížími se pravdě, tak se ale také můžete střetávat s bludy, které Vám mohou zavést.
          Nasátí bludů je tedy rozhodně skutečností, že tu můžete i tratit, pokud VŠECHNO co je blud nepoznáte a přijmete.

          1. Ad.) Opravdu se domníváte, že se lze přiblížit pravdě diskusí a konfrontací? Nebo je k tomu spíš zapotřebí hluboké vnitřní osobní zkoumání niterných vjemů?

            „Zkoumání niterních vjemů“ – jak jste to pěkně napsal – je předpokladem k tomu, abychom měli vůbec o čem diskutovat, není-liž pravda?. Opravdu se tedy domnívám, že diskuzí a konfrontací se můžeme přiblížit objektivnější pravdě, protože jak by naše subjektivní poznání mohlo být objektivní? Myslím, že i staří Řekové na diskuzi věřili a já společně s A. N. Whiteheadem nemám důvod jim nevěřit…

            Proti bludům máme dvě výtečné obrany. Tou první je kritické myšlení a tou druhou je intuice.
            Někdo tu rád cituje Einsteina, tak tu také jeden citát k věci uvedu:
            „Jedinou opravdovou cennou věcí je intuice.“ A. E.

          2. ad: „Jedinou opravdovou cennou věcí je intuice.“ A. E.

            Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane všude. (A.E.)

            Nejnepochopitelnější věcí na světě je, že svět je pochopitelný. (A.E.)

          3. Od E. Swedenborga k víře:

            Víra je pravda přijatá srdcem.

            Mít víru neznamená pouze věřit, ale také CHTÍT A DĚLAT TO, ČEMU ČLOVĚK VĚŘÍ.

            Víra je očima lásky.

            Spasitelná víra, to je víra, která vychází z vnitřního přijetí, nemůže existovat u nikoho, než u těch, kteří ŽIJÍ UŽITEČNÝ ŽIVOT VZÁJEMNÉ PÉČE O DRUHÉ.

    2. Dobrý den a díky za solidní přístup k tématu víry. Ta musí být na začátku čehokoliv, co člověk dělá.

      „Jak to víte“ je pak ta zásadní otázka. Když jsem ji tady, v diskuzích někomu pokládal po jeho /jejím / nějakém tvrzení, většinou mi nikdo neodpovídal. Někdo mne naopak odkázal na své, např. oblíbené autory a jejich díla s doporučením, tam studujte, tam je odpověď. Ano, něco někdo přečte, pracně prostuduje, trvá mu to třeba i roky. Zavře poslední knihu, pročte si třeba stovky stránek svých poznámek a řekne si – vím, mám přečteno, rozumím tomu. Ale co dál? Pokud je takový člověk k sobě upřímný, měl by si připustit, že ví v rovině svého intelektu, své mysli, že pocit poznání a vědění získalo jeho ego, které si po třeba stovkách hodin strávených studiem chce konečně užít svou pýchu intelektuálních informací, které jiný člověk nemá?!

      Pro odpověď na otázku, na způsob, jak se k odpovědi dopracovat jsem zpracoval šest dílů informací k mystice – jsou zde na stránkách gnosis. Pro mne to je naznačená cesta, pro jiného být ale nemusí. Tyto mé články mají i bohatou diskuzi -přes šest set komentářů. Snažil jsem se, přes tzv.Východní učení a přes křesťanství, poukázat na vskutku jedinečnou cestu – poznání sebe sama, pravdy,….a tím i cesty návratu. Protože, a toto mé poznání nikomu nevnucuji, když budu vědět, není důvod již tady déle setrvávat.

      Uvedu z nich, jen pro ilustraci, některé myšlenky. Vím, a také nechci, aby jste články četl. Mnozí mi napsali, že je to pro ně ztráta času. To „jak vědět“, jak se k tomu „dopracovat“ je tam ale popsáno i z mých zkušeností, a to i díky mému živému učení, které má svého žijícího Mistra, kterého se kdykoliv mohu na např. nejasnost optat. Jak se dopracovat k „vědění“ ale neznamená, že za sebe tvrdím, že již vím.

      http://hledani.gnosis.cz/mystika-trocha-teorie-a-praxe-dil-prvni/

      „Existuje něco, co by nám mohlo umožnit vidět až za hranice těch všech jednotlivých náboženství, předsudků a také častých předčasných závěrů a co nás, hledající, přivede do skutečného široce otevřeného prostoru nesmírné duchovnosti, o které bychom mohli říci, že je tou pravou pravdou? A není vlastně duchovnost přirozeným dědictvím všech lidských bytostí, uvážíme-li, že jsme stvořeni v a k Jednotě? A pak se naskýtá poslední podotázka – proč vůbec hledat odpovědi na základní otázky smyslu bytí, života a všech souvislostí?“

      http://hledani.gnosis.cz/mystika-intermezzo/

      „Při psaní mého prvního příspěvku k této ne příliš jednoduché tématice jsem si již po několikáté uvědomil, že my, amatérští autoři těchto různých článků určených především k diskuzi, píšeme většinou o tom, co jsme sami pochopili, ať již je to z oblasti filosofií, náboženství či jiných duchovních nauk. Bereme tak za své to, co subjektivně považujeme za možnou pravdu, za cestu, která je v něčem pro nás přijatelná, nabízí logické „zapadání“ myšlenek do sebe a většinově to vše posuzujeme svým intelektem.Přímé prožití mimosmyslových zkušeností, což je velmi důležité, mi osobně, přiznávám za sebe, stále ještě chybí.“

      http://hledani.gnosis.cz/mystika-intermezzo-druhe-pokracovani/

      „Mystik, řečeno zkráceně, získává, jako vyvolená duše v Jeho Milosti záchranné lano a těm, kteří touží být ze studně pomíjivého života zachráněni návratem k Otci, je nabízí.

      A v čem spočívá jeho konkrétní nabídka a lze snad v dnešní moderní době použít termín, že jeho nabídkou pro nás je snad nějaká technika? Dalším nabídnutým pojmem, který ze svého pohledu chci mírně objasnit, je samotný a nenahraditelný nástroj Cesty, který můžeme přirovnat k pojmu technika a který lze nazvat jako meditace, duchovní cvičení, vnitřní modlitba, mystická modlitba, úpěnlivá prosba a podobně. Nezávisle na úrovni a vyspělosti života společnosti zde tyto techniky vždy byly.“

      Pěkný den.

      Venda

      P.S. tato moje reakce je určena i pro Anonymní 22.10.2014 (4:25) a jeho příspěvku k tématu „a jak to víte“?

      1. O vaření pravdy.

        Známý fyzik Albert Einstein řekl tuto větu:

        „Dvě věci na světě jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. I když s tím vesmírem si nejsem tak docela jistý.“

        Ač není fyzika mou profesí, mám o tento obor laický zájem, protože svět fyziky a svět lidského ducha jsou si v mnohém podobné a mohu v nich najít řadu přirovnání. Ve své profesi se více než se světem fyzikálních jednotek setkávám se světem hlouposti. Pokaždé když slyším nějaký nesmysl, ba nehoráznou pitomost, uvažuji o tom z jakých pramenů autor čerpal. Jsou v podstatě dva.

        Prvním je bulvární sdělovací prostředek, kterému nikdy nejde o hledání pravdy, ale o hledání senzace. Ono totiž nalézt senzaci dá méně práce než nalézt pravdu a nadto čtenář takového plátku si lépe zapamatuje to, co je senzační, než to, co je pravdivé.
        Druhým pramenem je takzvané pravdotvorné kutilství, neboli samodělná výroba pravdy. Recept k jejímu navaření nespočívá v tom co do hrnce dát, ale co tam v žádném případě nedávat. Zásadně nesmíte vzít maximum informací o události. Nesmíte vidět problém z druhé strany. Nesmíte k události nic odborného studovat. Nesmíte si klást žádné doplňující otázky. Nesmíte problém konfrontovat s možnou realitou. Nesmíte používat vařečku selského rozumu. A to, co v hrnci vyplave na povrch, bude ZARUČENÁ PRAVDA.

        (Jaroslav Max Kašparů, teolog, psychiatr, spisovatel)

          1. :-))))))))))))

            ps: Lubko, to jste si teda dovolil hóódně…

            :-)))))))))))

          1. Ojoj, včera se mi podařil pěkný překlep, na který jsem přišel až teď ráno. Příspěvek za Kamila je ode mne.

            Něco jsem napsal mému příteli Kamilovi, jeho jméno jsem měl zkopírováno a když jsem potom psal příspěvek Honzovi k jeho „vaření polívky“, měl jsem ve jménu tady na gnosis „Venda pro anonymní“. Smazal jsem to a ve spěchu jsem ťukl vložit a odeslat. Až dnes jsem zjistil, že tam zůstal Kamil. Spěch nemá být.

            Díky za pochopení. V žádném případě tady nechci vystupovat pod jinou identitou.

            Venda

          2. Vendo môžeš vystupovať ako chceš, trebárs ako Kamil, AH, Hviezdička, len sa nesmieš pomýliť v odpovedi Kamil pre ad: Kamil. Ja identitu neriešim,siahodlhé traktáty nečítam. Moja rada: najlepšie keď budeš vystupovať ako anonymní, tým nič nepokazíš.:-)
            Aj mne sa niečo skopírovalo, už som si zvykla že mám všetko dvojmo. Vírus stále úraduje…

      2. Pro pana Vendu

        Dobrý den,

        děkuji za tak obsáhlou odpověď. Vaše články čtu a cením si jejich autentičnosti. Pokud někdo píše o svém duchovním poznání, má to pro mne 1000x větší hodnotu, než soupiska dogmatických frází a esoterického exibicionismu. V tomto mám spíše trochu problém u příspěvků p. Šupy…
        Otázka „A jak to víte?“ by asi neměla chybět v žádné kvalitní debatě a dá se říci, že takřka „odděluje zrno od plev“. Kdo píše že „ví“, tak by měl být právě schopen argumentace. A pokud se pouze odvolává na citace či nějaké dogmatické texty, bývají taková vědění dosti prázdná. Víme například, jak moc zapracoval „lidský faktor“, anebo prachsprostá politika na podobě Písma svatého? Nebo koránu? Či jiných svatých písem? Nebo běžný fenomén „ztraceno v překladu?…*
        Proto si daleko více cením sdělení osobních prožitků či zkušeností. Je to totiž daleko autentičtější a pravdivější.

        Hezký den či večer.

        *…obávám se, že víme. :-)

  6. Jaký způsob komunikace, takoví účastníci. Rovný rovného si hledá, vrána k vráně sedá.
    Každopádně tu působení jen ten, kdo tu působit chce.

  7. Nechte kazety kazetama, všelijakých zavádějících pindů co všechno „máte“ a odpovězte na Emou položenou otázku: Co můžeme očekávat příště? Někam nás nahlásíte?

  8. ad.“Odpovím. Smazaný příspěvek jsem nečetla, tak nemohu posoudit míru jeho vulgarity. To ostatní platí dál.“

    Toto napsala paní Ema. Je to dosti zásadní sdělení.

    Divadlo Járy Cimrmana mělo na úvod svých představení besedu a potom samotnou hru. V jedné besedě bylo ale řečeno protagonisty hry, že prvně následuje beseda o hře, kterou teprve uvidíme. Věřil byste, že na výzvu Zdeňka Svěráka nebyly žádné dotazy a lidé se smáli tomuto vtipu?

    Pane Honzo, paní Emě jsem na její otázku neodpověděl záměrně. Píše „nás“, jako kdyby sebe sama situovalo do Vaší hry. A je zcela mimo, jak přiznala na úvod a tak proč s ní besedovat, když nečetla a nemůže posoudit, jak sama říká. A její dotaz – „někam nás nahlásíte“? mi přijde dosti neférový.

    Je to však věc názoru, přístupu.

    Vám ale odpovím otázkou. Vzpomínáte si Vy sám, že byste mi odpověděl na konkrétní otázky?

    Doufám, že si to podstatné z těch mých „pindů“ vyberete.

    A ještě k Vám malou poznámku. Kdybyste chtěl, upřímně, tak byste mohl svůj diskuzní příspěvek, který měl sprostý obsah i formu a u kterého jsem proto požádal o jeho vymazání, uvést znovu s normálními argumenty, bez vulgarit. Ale to Vy asi neuděláte. Vsázím láhev šampaňského.

    Pěkný podzimní den.

    Venda

    1. Díky za mlžení, tlachy a tlachací mlhu. Na tlachy Vám seru, stejně jako na ten Váš „neposkvrněnej“ prapor tzv. „slušnosti“.

      ad: A její dotaz – „někam nás nahlásíte“? mi přijde dosti neférový.

      To věřím. Běda totiž, jak byste měl na „dotaz“ odpovědět po pravdě. No hlavně že vám přijdou férový a charakterní ty vaše pokrytecký slinty, „Mistře“.
      Kdo chce vidět, ten vidí.

      ps: moc prosím, nepoužívejte slovo – upřímně – nevíte totiž co to vůbec znamená.

  9. Klasika. Lidi nejvíc baví kritizovat a poučovat druhé, věcnost diskuse jde úplně stranou.
    Že je ještě vůbec někdo ochotný se tady zúčastňovat!

  10. Ad: „Takové je lidské poznání; k čemu je? Jsem to já, je to má láska, co je třeba studovat!’“
    Tak to udělejte, Vendo.

  11. re Matrix 26.10.2014 (21:22)

    „….V shromáždění bohů postavil se Bůh,….“

    Bylo by k tomuto tématu něco dalšího, či jinými slovy? Jak chápete shromáždění bohů?
    Dík.

  12. Pro odpovědi na odpovědi už je dlouhý štrúdl, proto Anonymnímu odpovídám zde.

    Co se týká logiky, která už tady byla párkrát na přetřesu, je nemožné, aby tvorba měla něco, co nemá její Tvůrce. Jestli tedy člověk používá logiku, je to proto, že samotný Bůh používá logiku. A když člověk pochopí logiku Boha, pochopí vše podstatné, protože ona proniká všemi úrovněmi Jeho tvorby. Na druhou stranu, kdo Boha osobně nemiluje, tomu Bůh svou logiku neodhalí.
    Ke všemu platí, že logika má systém – a co nemá systém, to má velmi chabou logiku a nemá to nárok na přežití.

    Osobně jsem k lásce k Bohu dospěl po značných peripetiích života a následně mi dal poznat systém sedmi etap, každou po sedmi krocích, které lze vyjádřit jak v mytologiích, tak i v matematicko-fyzikálních rovnicích. Asi chápete, že toto zde ukázat nemohu.

    Já jednoduše vím – a zároveň nikomu nic nevnucuji, nic po nikom nechci a píši zde pouze proto, že by to někomu mohlo pomoci.
    Každá pochybnost (i od Vás) je mi sympatická, protože slepá víra je velmi škodlivá. Ovšem když člověk skrz pochybnosti něco objeví, měl by to porovnat s nejvyšší možnou logikou a systémem, dokonce z různých úhlů.

    1. ad: Jestli tedy člověk používá logiku, je to proto, že samotný Bůh používá logiku. A když člověk pochopí logiku Boha, pochopí vše podstatné, protože ona proniká všemi úrovněmi Jeho tvorby. Na druhou stranu, kdo Boha osobně nemiluje, tomu Bůh svou logiku neodhalí.

      Souhlas. Viz. Logos.

    2. ad: Ke všemu platí, že logika má systém – a co nemá systém, to má velmi chabou logiku a nemá to nárok na přežití.

      Kdyby jen to. Ale co nedá odvodit, je přece nesmysl. Logika je (nejen) nauka o vyplývání, ale „vyplývá“ přímo z Boha. Kdo chce vidět, ten vidí. Až tak je to jednoduchý..:-)

  13. 1. pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:

    1. Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:

    ————-
    Asaf:
    význam jména:kolektor
    význam slova kolektor:
    • výběrčí

    • sběrací zařízení, sběrač, lapač

    • zařízení k zachycení a přeměně jedné formy energie na jiné formy energie

    • podzemní stavba tunelového charakteru

    • přísada zvyšující vytavitelnost rmutu

    •“Asafem“ je střed,ta „kulička“,bod rovnováhy,jež je Láskou bezpodmínečnou(bez lítosti,ale se soucitem a porozuměním).
    •Z fyzikálního hlediska je „Asaf“ střet dvou(i více) sil kmitočtů,které si mezi
    sebou předávají in-formace.Tedy je „zařízením“ k zachycení a přeměně jedné formy energie na jiné formy energie.

    •Kolektor,coby výběrčí,vybírá do posledního haléře.(celník)
    •Jako sběrací zařízení, sběrač, lapač-sbírá vše nedořešené z minulosti.
    •Jako podzemní stavba tunelového charakteru(viz.housenka) musí také třídit a
    zpracovávat.
    •Coby přísada zvyšující vytavitelnost rmutu(kašovitá hmota rozmačkaného ovoce),
    upevňuje(zkvalitňuje) vztahy myšlenek a emocí.

    „shromáždění(církev)“:shromáždění myšlenek a emocí; přináší střet s nepříjemnými vlastnostmi, které „spící“ kdysi bez řádného zpracování a pochopení odložil

    „V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy: “

    Postavil se:uvědomění si,zastavení se,
    „soud“:
    -jediný spravedlivý soud leží mimo dosah člověka a žel často i mimo jeho chápání; je nepodstatné, zda tento spravedlivý soud nazýváme osud

    – cílem duchovního člověka by měl být soucit jak s odsouzenými, tak i s těmi, kteří obvinění a posléze i soudy vynášejí; jakmile se soucit stane součástí vědomého (v denním vědomí) i podvědomého myšlení (ve snech), rozpozná člověk nekonečnou moc Božího soudu nad činy lidstva, rozpozná v chování druhých vinou prodchnuté myšlenky a oblečen do šatu nevinnosti pocítí úlevu od vtíravých obrazů viny a trestu
    -házením viny na ostatní se člověk snaží ukázat svou domnělou morální čistotu, zatímco ve skutečnosti nenávidí ty vlastnosti, které se většinou podvědomě snaží zlikvidovat;
    -a ten, který je bez viny, nikdy nikoho neodsoudí, neboť poznává podstatu skutků lidí zaslepených egoistickým smýšlením, lidí, kteří na druhých nenávidí právě to, čeho se jejich nitro chce podvědomě zbavit

    Him=Jeho
    Elo=elo „život“, „sklizeň“,“Grain“(obilí)
    Elo=Význam: Ušlechtilý

    „zemřete“:
    je významným prvkem a předělem*, neboť zmírá stará osobnost* a rodí se nová; takových umírání ve snovém životě je při cílené duchovní cestě i několik za rok; smrt nutí snícího přemýšlet o smrti, aby se naučil vnímat každičký okamžik života, aby pochopil, že smrtí nic nekončí, ba naopak – vše začíná
    *předěl=kolektor
    *osobnost=mysl

    „vladař“: symbolizuje dominantní část mysli, která je nadřazena všem ostatním,
    mysl falešného ega-přeceňování hodnot sebe samého,nebo-li:
    tzv.Apoteóza v mytologii a psychologii znamená zbožštění a zařazení významné osobnosti mezi bohy, nebo uctívání a nadšená oslava někoho či něčeho. Nejčastěji se však apoteóza v lidském chování vyskytuje v hodnocení sebe samého a ve ztotožnění se s maskou osobnosti či vlastnostmi, jež jedince vyzdvihují nad ostatní. Apoteóza je většinou ukryta v latentní formě v nitru každého člověka a teprve zvnitřnění a duchovní cesta začne odhalovat vnitřní závislosti, o nichž neměl ani tušení.

    1. Paní Věro, prosím za prominutí. Nevšiml jsem si, že v diskuzi pod mým článkem „Víra“ jsem měl ve jméně napsáno „Venda pro paní Věru“ a nevšiml jsem si toho, resp. všiml až po odeslání.

      Samozřejmě, že můj dotaz a odkaz je určen všem, i Vám.

      Děkuji za pochopení.

      Venda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016