Pod tímto krátkým slovem si lze představit mnohé. Někdo neochvějně věří, že večer naše fotbalová reprezentace porazí svého soupeře. Může tomu být i z toho důvodu, že k této víře ho přivedly vlastní poznatky, kdy si pečlivě prostudoval sestavu, zhodnotil formu jednotlivých hráčů, zdravotní stav, náladu v mužstvu a před vyslovením této víry se nechal ovlivnit i zprávami trenéra a odborníků z přípravného kempu. Zvážil vše i kolem soupeře a v případě, že ten měl v poslední době nevalné výsledky, může pak u něj nastat až logické přesvědčení, že náš tým vyhraje.

Jednoduchá a jasná může být naše víra v to, že zítra zase bude nový den, že se Země pootočí právě tak, jako je tomu běžně již miliony roků, aby pak ráno, ve svůj čas, nastal nový východ slunce, kterým den startuje. A protože zkušenosti hovoří jasně a nic nenasvědčuje, že by se blížila nějaká katastrofa, která by mohla novému dni zabránit, logicky si pak myslíme, že naše myšlenková cesta k tomuto závěru je správná a víra je pak neotřesitelná.

Dosti značná část lidí věří v moc peněz, ze kterých si udělali svého jediného pána. Tráví pak dny i noci ve službě tomuto fenoménu a nic jiného je příliš nezajímá. Jejich mysl je upnuta ať již k vnějším či vnitřním rozkazům, které vedou pro jejich získání či udržení. Tato cesta pro získání peněz má svá některá pravidla a opět se v ní objevuje logika určitých závěrů dané cesty, které pro někoho naplňují znaky až víry.

Jeden spisovatel řekl ústy své literární postavy, že „jediným smyslem logiky je zbavit logiky člověka a přivést ho skrze víru k pochopení.“ Z této myšlenky by mohl zaznít jednoduchý dílčí závěr; logika je jen jiným slovem pro určitou nezralost. Víra pak je hlubším poznáním a opírá se o pochopení znalostí a souvztažností. Logika, jak z napsaného může vyplývat, je pak dětstvím víry.

V obecném pohledu ještě poznámky k druhům víry, nebo také k některým významům. První může být skryt pod termín důvěra, kdy pevně věříme v to, co říká a dělá například světem uznávaný lékař. Tato důvěra má i blízko k víře v autoritu, kdy se nám jeví, že to, co tvrdí určití lidé, může být pravda. Také existuje víra, kterou mohu sám sobě jednoduše dokázat, ale protože současně vím, že byla prověřena mnoha lidmi a navíc podrobně zdokumentována, nemám důvod ji zpochybňovat – jde např. o to, že ač jsem nikdy nebyl v Paříži, neviděl katedrálu Notre-Dame, tak věřím, že město i tato pamětihodnost jistě existují. Mohu také mít víru či důvěřovat v mnohé vědecké poučky či zákony z oblastí, z pohledu mého intelektu a znalostí velmi složitých, jako jsou i různé vědecké teorie, jejichž objasnění spočívá ve složitých  experimentech či matematickém dokazování, kterému prostě nerozumím. A nebo také víru ve slušnost našich bližních uznává více lidí a je tak dominující nad strachem mnohých před násilím jen určité skupiny.

Chci se teď více věnovat tzv. náboženské víře, se kterou se lze setkávat v průběhu často nelehké historie lidstva a také běžně v žité současnosti. Český mystik Květoslav Minařík definuje v mystickém slovníku víru velmi stručně. Ta podle něj symbolizuje jednu z důležitých morálních hodnot člověka a bývá zpravidla průvodcem náklonosti k dobru.

Dovolím si již jen krátké definice, které lze rozpoznat i z místy nastolených otázek či citací:

Chci svůj duchovní vzestup? Ano, a může mi významně pomoci víra a touha po osvobození. Přinese upřímná víra a touha kýžené ovoce?

Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Evangelium podle Jana, kapitola 11, 25-26

Víra v Boha-Syna, jehož posláním je odvést připravené duše k Otci, „nabízí“ neexistenci smrti – není to úžasné? Pro každého žáka žijícího Mistra je tak smrt okamžikem radosti, neboť osvobozený duch vystoupí z těla, jako by svlékal starý a obnošený šat. Smrt tu prostě není, je to jen přechod! I to je ovoce poznání.

Ježíš říká svým učedníkům další jednoznačné doporučení, kde víra pak souvisí s pravdou.

Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Jan; 8:31-32

„Zesílí-li světlo, temnota zmizí.“ Není to žádná citace evangelisty. Jde o prostý fakt. A dokonalé světlo nevytváří žádné stíny. Věřím v jeho sílu, neboť mi přináší stálou víru v Mistra, v jeho vnitřní božské vedení. Kdo může objasnit, o čem mluvím? Ten, kdo uznává existenci zásady, že pravdě světlo neuškodí? Mohu mít víru v trpělivost, která spočívá v klidu mysli? Součástí mé víry je to, že měním sám sebe a plním své povinnosti dané mi zrozením do tohoto života s jeho předurčením, ať je jakékoliv. Věřím, že cesta k pravému Domovu u Otce je i v tom, že žiji láskou ke všemu živému a při přijetí jeho slov na mne čeká to nejdůležitější – Jeho milost. Věřím, že moje pozornost a koncentrace s meditací může mít přirovnání k misce vah, kde na jedné je tento svět, připoutanost k němu a k jeho pomíjivosti a na druhé je pak schopnost rozlišování hodnot, pomíjivého od věčného a hlavně pak v životu, který směřuje k Jeho věčnosti. Která miska v mém případě převáží?

„Ne jednou, ani dvakrát, ale stokrát budete muset podepřít klopýtajícího člověka, chcete-li, aby se naučil chodit sám a následoval vás. Zvedejte ho stále znovu, dokud se nenaučí chodit sám, a pamatujte: i vy jste byli kdysi malými dětmi.“ … i to je projev víry.
 

Václav Žáček /Venda/