Voláme po Jednotě – proč ne? Jóga a křesťanství – mají něco společného?

Jeden významný člověk minulosti vyslovil myšlenku, jejíž dodržování v případě chtění co největší míry objektivního poznávání skutečnosti by mohlo být téměř nezbytné:

„Ten, kdo chce studovat fakta, musí k nim přicházet s nezatíženou myslí malého dítěte; teprve potom je může začít skutečně zkoumat.“ (Alexander Agassiz)

Lze tu uvést i známý výrok, který ač stár téměř dva tisíce let, je stejným vyjádřením nezbytné čistoty jako podmínky k přijímání faktů, ale i víry či lásky jako atributů duchovního vzestupu – z Evangelia Matouše:

„Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“

jezis-a-detiČasto se hovoří o jednotě všeho a všech ve stvoření. Ta Jednota v názvu článku je myšlena jako vyšší aspekt, něco takového, co nás přesahuje a kdy v ní vidíme konečný efekt celého Stvoření jako nějaký ideál souznějící i se vznešenými stavy Harmonie a Řádu, které ji na stejné úrovni neustále doplňují a tvoří tak jeden ideální celek. Že je toto těžké v praktickém životě akceptovat, je téměř jisté. Často stačí opravdu jen málo a lidé se nedohodnou na něčem, co je ryze obyčejným lidským problémem a na často proklamovanou jednotu s harmonií a řádem velmi rychle a lehce zapomínají?! Samozřejmě, že je k tomu mohou vést zcela zištné důvody s prosazováním ega, což nemá nic společného s ideálem.

Mnoho konfliktů ve světě vzniklo a stále ještě vzniká právě s existencí mnoha mantinelů a limitů i v rozdílných náboženstvích. A i když se různí věřící mohou shodnout na tom, že Bůh je pro všechny Jediný a stále tentýž, projeví se pak často negativní dopad různých rituálů a ceremonií, které byly již lidmi pro to které náboženství dodatečně vymyšleny pro snad hlavní účel; ukázat výhradně svým věřícím jedinečnost a odlišnost právě tohoto jejich směru před jiným vyznáváním Boha. Kdyby šlo jen o to ukázat, nic by se až tak nedělo, ale často to vede k mezilidským konfliktům až válkám.

Proto si dnes dovolím, předesílám jako naprostý laik, srovnat v některých směrech působení duchovního hledání a na znacích či projevech tzv. cesty jógy a cesty na světě nejrozšířenějšího náboženství – křesťanství nacházet to, co je jim společné.

Narodil jsem se v rodině, kde jsem byl veden k římskokatolickému vyznání víry, jsem pokřtěn i biřmován. V dospělém věku jsem prošel a dosud ctím i cestu indické jógy, tedy směru, který možná někdo zásadně zatracuje a brání se hledat jakýkoliv náznak něčeho, co by ji mohlo například s křesťanstvím nějak spojovat. Mám-li však dostát volání po Jednotě, které věřím jako přirozenému vrcholu, protože Ona je skutečně Tam, nemohu zavírat oči před minulostí lidstva a ne vždy jeho jednoduchým vývojem, před jinými kulturami, před lidmi s jinou barvou kůže. Jinak řečeno musím – k faktům tedy přicházet s nezatíženou myslí toho malého, dosud nezatíženého dítěte!

Anglické slovo „religion“ – náboženství – pochází z latinského slova znamenajícího ve své podstatě i mj. „znovu spojení“, tedy opětovně spojit, svázat duši, božský oživující princip se svým Stvořitelem. Slovo jóga je z indického sanskrtu a má základ v kořenu slova „judž“ a jeho hlavní význam je znovu s jednocení, spojení… s čím? Opět jde o stejné spojení duše se Stvořitelem celého Universa, s Božím prazákladem, který je pro oba směry totožný, stát se Jediným v Bohu.

Takže významný základ a určitá první shoda byla tímto drobným objasněním možná nastolena. Jak i pro srovnání zvolené náboženství, tak i jóga jsou cestou ke společnému cíli a již jen stručně a mírně jinými slovy: „Náboženství znamená spojení individuální duše s jejím zdrojem. Ve skutečné praxi plnohodnotné Cesty návratu je náboženství uskutečňováno následováním Slova, jinak Ducha Svatého,“ – nutno dodat, že ten byl, je a bude vždy u Boha. A ten, když mírně předběhnu, je v každém z nás, a to je velmi důležité! I když si to většina lidí neuvědomuje.

Učení jógy nabízí mnoho směrů. Zrovna tak i křesťanství ve svém vývoji prodělalo rozdělení, nejméně na východní či západní směry. Není se však třeba lekat nějaké různorodosti a roztříštěnosti na té či oné straně. I v křesťanství i v cestě jógy lze při troše dobré vůle najít s dále uvedeným druhy jógy významnou shodu.
 

Bhakti-jóga, nebo-li jóga oddanosti. Nepotřebuje žádné rituály a spojení s Bohem hledá pouze a jenom pomocí síly vnitřní lásky! Oddanost, láska na cestě k Bohu-Otci, Bohu-Synu Ježíši Kristu, z jehož učení se vychází a k Bohu-Duchu svatému a nakonec i k bližnímu svému je v křesťanství tím jedním z nejdůležitějších konání na pravé Cestě. Na otázku, jaké přikázání je největší, odpověděl Ježíš:

On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.'“ /Matouš, kap.22/

A v jiném verši mohou ti, co milují cestu oddanosti, to prokázat, když Ježíš řekl:

„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“

A dokonce na adresu tzv. nepřátel lidí Ježíš Kristus nabádá:

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“

Je zřejmé, že laskavý a milující syn Marie donesl světu Lásku, Zákon, který platí v duchovním světě a přes něj je vše posuzováno. Zřejmě nikdy nebyl praktikující křesťan či jogín, který by na cestě duchovnosti neuznával určitý stupeň etiky a morálky, a to jako výchozí předpoklad své cesty. Jak Bible, tak i svaté knihy Východu připomínají důležitost konání ve smyslu vytváření, zachovávání a žití dobra. V józe najdete podobná přikázání vztahující se k lidským slabostem a důraz na správné konání člověka, jak je to uvedeno i v biblickém Desateru, které přišel Syn – Ježíš naplnit: Neubližování, nezabíjení, žití v pravdě, v čestném a spravedlivém způsobu života, stejně jako platnost zákazu nepokradeš či doporučení k zdrženlivosti, známé co by ochrana před nespoutanou smyslností člověka.

Bhakti-jóga tak klade důraz, ve shodě s křesťanstvím, na nalezení vyššího životního smyslu, kterým je cesta upřímného uctívání Boha, a to svým příkladným životem. Bhagavadgíta, dílo, které je ceněno na celém světě, říká v kapitole dvanácté, která má příznačný název „Zpěv lásky a oddanosti“ ve verších 13 až 20:

„Kdo nezná nenávist, kdo je přátelský ke všem bytostem, soucitný a nesobecký, kdo netouží po bohatství, kdo je klidný ve štěstí i v neštěstí, kdo odpouští a má pevný cíl, kdo své myšlení a vědění zasvěcuje jen Mně – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo neruší své okolí a ani svým okolím se nedá rušit, kdo je zbaven strachu, závisti, palčivé touhy a žádostivosti – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo je nezávislý, čistý, bdělý, odpoutaný od všeho marného počínání a lhostejný ke strastem – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo nechválí sebe ani nehaní jiné, kdo je povznesen nad smutek a radost, nad dobro a zlo – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo je stejně vlídný k příteli jako k nepříteli, stejně klidný ve cti jako v potupě, kdo nedbá horka ani chladu, radosti ani bolesti, kdo je věrný, ale ode všeho odpoutaný, kdo rovnovážně přijímá chválu i hanu, kdo je mlčenlivý, spokojený, pevné mysli a kdo nalezl domov ve Mně – kdo je Mi takto oddán, je vskutku milovaným druhem Mým. Ale nade vše milí jsou Mi ti věrní, kteří neustále žízní po nápoji Mé nesmrtelnosti a ve Mně hledají pramen nevysychající!“

 

Karma-jóga, která předepisuje svým stoupencům to, aby konali své povinnosti, ať jsou jakkoliv obtížné, aniž by si stěžovali nebo očekávali odměnu či plat. Tedy, karma jogín jako člověk důsledně plnící své povinnosti vůči světu, neutíkající před ním, nevzdávající se ho a navíc nezávislý k výsledkům své činnosti. Jak krásně v tomto ducha nepřipoutanosti k věcem světa nabádal své učedníky Ježíš. Evangelium dle Matouše, kapitola 6, verše 19-34 (uvádím jen část):

„Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“

… a úplně na závěr je věta z karma-jógy jako vystřižená:

„Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti.“

Chtělo by se jen dodat – pracujete na svém díle, žijte své vztahy, žijte podle přikázání.

Dílo Indie, které jako kánon etiky a morálky přerostlo také do celého světa, slovutná Bhagavadgíta neboli Zpěv Vznešeného, říká v kapitole související s karma-jógou tuto univerzální poučku Kršny svému žáku Ardžunovi: zpěv osmnáctý – cesta odříkání, verš 62-66:

„Hledej proto, královský princi, celým srdcem útočiště v Něm a Jeho milostí dojdeš Nejvyššího Míru a Věčného Klidu! Takto jsem ti vyjevil moudrost, hlubší všech hlubin. Uvažuj o ní cele a jednej, jak usoudíš! Vyslechni však ještě jednou Má nejdůvěrnější slova, Slova Slov, která ti pro tvoje dobro sdělím, protože jsi milovaným druhem Mým. Mysli na Mne, služ Mně, obětuj Mně, uctívej Mě a dojdeš ke Mně! Závazně ti to slibuji, neboť jsi Mi drahý. Zanech všech jiných povinností a přikázání, zcela se mi odevzdej a následuj Mne! Chci tě vysvobodit z hříchu. Buď proto dobré mysli!“

Někdo by mohl namítnout, že tato pasáž patří k oddanosti. Ale pro cestu duchovního snažení nabádá jak jóga, tak křesťanství k odříkání či nevázání se ke světu. Cílem je oproštění se i od tohoto hříchu.
 

Jnana-jóga (také v jiném přepisu jako gjána či džňána) – je cestou či formou, která se snaží dosáhnout poznání Boha pomocí vědění. Nejde však v žádném případě o poznání, které se dá vyčíst v knihách. Jde o koncentraci a zastavení činnosti mysli zcela přirozenou metodou mentální disciplíny. Klade tak hlavní důraz na ovládnutí mysli a její činnosti. Sám Ježíš říká hned na počátku evangelia Jana:

„Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“???

Copak lze pro nás, obyčejné smrtelníky zařídit, a jeho tehdejším učedníkům, kterým toto sděluje a kteří byli také jen obyčejní lidé, ukázat, aby bylo toto spatřeno někde v našem hmotném světě… otevřená nebesa, Andělé boží…?! Toto poznání a vidění se dostává jen na Cestě s Duchem svatým, s vedením Jeho Syna. V dalším verši přirovnává Ježíš pravé vědění k pokrmu, který nabízí:

„Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“

A opět citace nesmrtelné Bhagavadgíty, která v sedmém zpěvu, „Cesta pravého poznání“ říká mj. o cestě tohoto nutného vědění:

„Avšak nepřijdou ke Mně lidé zlí, nevědomí a nízcí, kteří oklamáni zevnějškem věcí neumějí rozlišovat a ubírají se cestou krutosti a násilí. Je čtvero druhů dobrých lidí, kteří po Mně dychtí, Ardžuno: ti, kteří jsou sklíčeni žalem, kteří hledají vědění, kteří touží po zdaru, a ti, kteří hledají Absolutní pravdu. Nade všechny tyto lidi vyniká člověk moudrý, obdařený dokonalým poznáním, zanícený pro jediný cíl. Nade vše drahý jsem moudrým lidem a moudří lidé jsou drazí i Mně.“

Je jisté, že cesta pravého poznání není nikterak jednoduchou. Vyžaduje trpělivost, určitou a ne malou dávku oddanosti a pokory a silnou vůli. Ale výsledek se dostaví. Jako zlatý poklad či vzácná perla, je v učení Ježíše Krista, všech Mistrů a Proroků ukryto velké tajemství – pokorný hledač duchovní cesty návratu, znovu spojení – potřebuje Mistra a silné pouto vzájemné lásky a důvěry. A to jak na cestě jógy, tak i křesťanství. Ježíš v Janově evangeliu mluví o přijetí jeho přikázání a jeho učení jako počátku naplnění velkého příslibu:

„Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“

Plodem tohoto poznání bude to pravé vědění, mohu-li, nazvu to Pravdou!

Uvedl jsem pouze tři základní cesty jógy. Někomu mohou chybět třeba ještě další – jako je mantra jóga, lája jóga či pro mne osobně velmi blízká sahadža jóga. I tyto mají v praxi křesťanů obdoby a je možné je v jednotlivostech srovnávat. Někdo si o józe může myslet, že je to jen nějaká sestava cvičení pro tělesné zdraví (hathajóga) a ti pokročilejší snad něco ví i o technikách řízeného dechu jako o nějaké práci s energií, s pránou, nazvanou prána jóga. Jóga je skutečně něčím, jak možná vyplývá z uvedeného, podstatně rozsáhlejším a zahrnujícím vše, s čím se i věřící člověk – křesťan setkává; platí to však také pro vyznavače taoismu, muslimského či židovského náboženství či buddhismu!

Ve shodě s křesťanstvím zná také cesta jógy kde hledat, tlouci a prosit. Obě nauky staví na Bohu, jediném Tvůrci a obě hledají cestu k Němu. Znají od svých Učitelů popis světa, i toho nehmotného, o kterém Ježíš říká, že u jeho Otce jsou příbytkové mnozí. Mají stejný názor o původu a vzniku věcí, které povstaly skrze Něj. Ví o Synovi (Mistrovi) a uznávají Ducha svatého jako Boha-Otce-Tvůrce či Matku Moudrost; ví o cestě ke spáse přes nitro člověka, kde se nachází království Boží. Jak jóga, tak i upřímní vyznavači křesťanství vědí a rozumí zákonu příčiny a následku, znají působení Negativní síly, jako Satana či Kála, kteří drží duše ve zrození, ale na druhé straně i o té velké naději, která říká, že vše je narozeno z Ducha v Jednotě, Harmonii a Řádu. Kladou důraz na modlitbu, rozjímání, zklidnění a meditaci. Uznávají zrození ze smrti (tělesného života) do nového zrození, duchovního života. Obě nauky nabádají k duchovní práci za života v těle člověka, kdy lze křtem či zasvěcením poznat vzácné Světlo, které přivádí do tohoto nového života.

Pokusím se na úplný závěr mé stručné sondy v hledání souladu poskytnout některá fakta k zamyšlení i formou otázek, jejichž upřímné zodpovězení má pro cestu spirituality značný smysl. Dalo by se například konstatovat, že všechna náboženství, víry a kulty existují pouze v mysli? Mohlo by se říci, že rituální části všech náboženství (ale i jógy) jsou temné a zavádějící? Přicházíme (my lidé) na svět ze své vůle? Jak porozumět zajímavé myšlence, která má vztah k cestě poznání, že jíst sladké zákusky je jedna věc a vyprávět si, jak sladkosti chutnají, aniž bychom je kdy ochutnali, naprosto jiná? Lze dosáhnout spásu ještě během svého života? A čím? Anebo spoléhat na spásu výlučně až po smrti? Je nutné k tomu, aby byl ukončen koloběh přicházení na svět a odcházení z něho, poznat Lásku Ducha svatého v nás? Má nějaký význam hledat zakladatele náboženství a pak vystopovat jeho další vývoj, který nastal po odchodu tohoto člověka?

Otázky, otázky a zase jen otázky. Je to přirozenost člověka, ptát se a hledat odpovědi. Pokud se duše vtělují v mnoha vtěleních, je téměř jistá pravdivost konstatování, že duše může být různě vyspělá. Jinak řečeno, některé duše mají více zkušeností, jiné méně. Jsou mezi námi i nám blízcí lidé, kteří buď nechtějí pochopit, lépe řečeno, vůbec se zaobírat textem nějakého evangelia či učení véd. V jejich životě totiž hledání duchovnosti postrádá (zatím) pro ně jakýkoliv smysl. Jsou okouzleni světem jevů, uspokojováním smyslů. A naopak, jsou jiní lidé, kteří se dokáží zahloubat nad sdělením, které říká zásadní myšlenky a jejich svět jde již mimo „kouzlo“ pomíjivého světa. Například Jan ve svém mystickém evangeliu vysvětluje „SLOVO“, jako:

  • totožné s Bohem
  • Stvořitele všech věcí
  • život
  • Světlo lidí

Na jedné straně je tedy Slovo Bohem, na druhé straně je naším životem a Světlem, což ve svých temnotách nelze jednoduše pochopit. Ti, kdo pochopili a poznali Slovo jako Světlo, Život, Stvořitele všech věcí, dává jim všem sílu k Němu (Slovu, ale současně i Bohu) dojít a stát se skutečnými Syny božími. A tak Bůh, Slovo a Syn tvoří podobu trojice – tři aspekty jednoho a téhož.

Duchovní cesta přináší nové poznatky. Sám se zajímám o cestu jógy již třicet roků a je pro mne velmi potěšitelné, že je totožná v hlavních směrech s křesťanstvím. Na závěr předám jedno staré moudro:

„Jen vytrvalí vyhrávají závod. Ten závod má jen jednoho účastníka. Jsem jim já sám!“

 

Václav Žáček, /Venda/ – inspirace z vlastní duchovní cesty a z učení Mistrů Sant Mat.
 

hodnocení: 3.5
hlasů: 8

364 komentářů

Přidat komentář
  1. Pane Karle, mýlíte se, ono to patrné je, a to velice čitelně. Jestli máte problém s rozlišováním, to není moje starost.

    PS – tohle téma je z mé strany uzavřené. Budete-li mít zájem, můžeme se sejít při jiném.

    1. Děkuji, rádo se stalo. Jan je moje láska a Světlo. Měla jsem v úmyslu pokračovat dál, ale s panem Karlem to jaxi nefungovalo, když budete mít zájem, klidně můžeme číst další verše…….

      1. Paní Věro, za Vaše další příspěvky k pro mě také nejkrásnějšímu evangeliu, budu velmi rád :)

        1. Bude mi potěšením, pane LM. Po dovolené se sem vrátím a můžeme si nalistovat Jana, kochat se jeho slovy a hledat jádro v ořechu.
          PS: Janovo evangelium je Světlo proudící přímo do Srdce.

          „Já jsem alfa i omega, první i poslední“ (Zj 22,13)

  2. Pane Karle, ačkoliv netázán, musím se ve vaší diskuzi s Věrou přiklonit na její stranu. Je mi jasné, že Vy jste o své pravdě přesvědčen, to je každého věc. Jen ještě k tématu Ježíšova slibu o poslání přímluvce, ducha pravdy. Toto je oblíbená věta všech „rádoby přinašečů nové pravdy“ (Zezulkovo Bytí, Abdrushinovo Poselství, Vaše Nové zjevení a určitě mnohých dalších…), hmm ale který je ten pravý?

    A co když Ježíš vůbec nemluví o žádné osobě, která má v budoucnu napsat dovysvětlující knihu??? Já nevím, když čtete evangelium dál, možná poznáte koho tím duchem pravdy Ježíš myslel (já pochopil, že myslí Ducha svatého – až po jeho seslání jsou apoštolové zasvěceni do Pravdy, od té doby již Petr nikdy Krista nezapře a za oddanost šíření křesťanství končí – jako téměř všichni z apoštolů – potupnou smrtí…). Toto ale není jen výsada pro apoštoly, tohoto přímluvce přislibuje Ježíš všem, kteří půjdou v jeho stopách. Ducha svatého chápu jako neosobní božství, vykonavatele boží vůle, kdežto Ježíš symbolizuje projeveného – toho samého – Boha. Souhlasím opět s paní Věrou, je nutno to brát abstraktně, čistě jako princip. Jak se zabředne do konkrétností, nedostaneme se k významu.

    To je totiž přesně tak, když z OBRAZŮ (jak nádherně napsala paní Věra), kdy k nám mluví Bůh, vytrhnete jejich část a vkládáte do svých osobních obrazů, tak jak se komu hodí (viz.Vendovo montování „vybraných“ Kristových slov do jeho verze hinduismu), ale takhle ne. Domnívám se, že Kristovo poselství se musí brát jako celek.

    1. „Ducha svatého chápu jako neosobní božství, vykonavatele boží vůle, kdežto Ježíš symbolizuje projeveného – toho samého – Boha.“

      To by stálo za rozvedení: jak neosobní božství je vykonavatelem boží vůle…

      1. „To je totiž přesně tak, když z OBRAZŮ (jak nádherně napsala paní Věra), kdy k nám mluví Bůh, vytrhnete jejich část a vkládáte do svých osobních obrazů, tak jak se komu hodí (viz.Vendovo montování „vybraných“ Kristových slov do jeho verze hinduismu), ale takhle ne. Domnívám se, že Kristovo poselství se musí brát jako celek.“

        Vidíš třísku v oku bratra svého….

        1. Ale ano, máte pravdu, děkuji. Sám tohle také občas dělám (tedy že vytahuji některé části evangelií z kontextu). Tím se Vendovi omlouvám, mimochodem za jeho vstupy jsem, ačkoliv s mnohým nesouhlasím, vděčný. Opět je to jeho článek, který nás vede k takovým diskuzím. Ale to neznamená, že si nemyslím, že by se obrazy z evangelií měly brát jako celek. :)

  3. Jen ještě poznámečka k probíranému v diskuzi – druhý příchod Krista považuji za symbol zrození (objevení/projevení) Krista v každém člověku, viz.Pavlovo „již ne já, ale Kristus ve mně“). Biblický konec světa chápu jako symbol individuálního konce světa JEDNOTLIVCE, kdy člověk zažívá i to co Ježíš nazývá Poslední soud. Obojí, pevně věřím, může člověk prožít během lidského života (případně na jeho konci). To, že se to možná neděje často, je věc jiná. Lidé co zažili svůj Poslední soud asi netráví svůj čas na diskuzních fórech :-).

    1. Pane LM,

      já Vám ani paní Věře vůbec nic nenutím. Snažím se Vám pouze říct, proč to na naší planetě
      vypadá, tak jak to vypadá. Můžete se nad tím zamyslet, nebo to zavrhnout jako nepravdu.
      Podle mě to oba pojímáte celkem správně, ale až moc abstraktně. Každá abstrakce má svůj konkrétní obraz (stav a proces) ve hmotném světě. Nejste schopni přijmout nová fakta ohledně naší situace.
      Např. Vámi zmíněné, že většina apoštolů skončila potupnou smrtí. Ježíš Kristus zemřel
      v bolestech na kříži. Dobří a poctiví lidé jsou většinou odsouváni na druhou kolej, zatímco
      lidé, co se ničeho neštítí, mají zelenou. Čím si to vysvětlujete?
      Nové zjevení mi na tyto otázky dává zcela jasné a logické odpovědi, které nikdy nejsou v rozporu s Biblí Svatou.
      Někdy si pokládám otázku, proč se toho lidi tak bojí. Samozřejmě i na to je v Novém zjevení
      upozorňováno (lidští tvorové budou málo číst a ještě méně jich přijme). Taková je naše přirozenost.

      1. Pane Karle, mohu Vás ujistit, že si Vaše komentáře z Nového zjevení víceméně snažím číst a některým informacím z nich souhlasím. Některé věci jsou ale „mimo mou realitu“, na ně pak občas zkusím reagovat, třeba to oběma k něčemu pomůže a třeba také vůbec ne. A k tomu abstraktnímu – kdo pochopí základní ideje, ze kterých je vše stvořeno, pochopí i stvořené. Tím netvrdím, že zrovna já chápu to abstraktní, a že není možno z toho konkrétního pochopit i to abstraktní. Respektuji Vaši cestu.

      2. ad – Podle mě to oba pojímáte celkem správně, ale až moc abstraktně. Každá abstrakce má svůj konkrétní obraz (stav a proces) ve hmotném světě. Nejste schopni přijmout nová fakta ohledně naší situace.
        ___________________________

        Pane Karle, možná byste mohl zkusit trochu podumat o tom, co je ABSTRAKCE. Tím Vás nechci nijak poučovat, jen nabízím rozšíření obzorů, to nikdy není na škodu…:-)
        Když jsem psala, abyste zkusil ty pojmy vnímat abstraktně, měla jsem tím na mysli, abyste zkusil oddělit znaky od pojmů a vnímal jen rozsah pojmů, nikoliv obsah.
        Každá abstrakce NEmá svůj konkrétní obraz ve hmotném světě, jak píšete. Abstrakce je abstrakcí – pojmy jsou abstrahované /oddělené, oproštěné, „ořezané“/ od všech konkretizujích znaků, jsou tak obecné, že je lze vnímat jen bez konkrétní představy. Těžké….ale pro určitou názornost – přirozenou cestou takto vnímají svět malé děti, lidé s některými formami psychopatie, těžké sociopatie atd. Ostatní lidé se takovému způsobu vnímání musí naučit.

        ad – Dobří a poctiví lidé jsou většinou odsouváni na druhou kolej, zatímco
        lidé, co se ničeho neštítí, mají zelenou. Čím si to vysvětlujete?

        Přesto dobro a poctivost nezmizela a stále svítí…čím si to vysvětlujete?
        PS: Svět má svůj Řád, pane Karle.
        Malá analogie: abyste uvařil skvělou svíčkovou, musíte velice opatrně s kořením. Nemůžete prostě toho Dobra a Poctivosti nasypat kýbl….svět by přestal fungovat. Jen bláhovec a idealista si představuje Řád jako extrakt jakéhosi „dobra a poctivosti“. Dobro a poctivost je jen to „koření“.
        Idea, která umožňuje lidem naplňovat se. Kdyby nebyla tato idea, byl by konec člověčenství.
        :-)

    2. Pane LM,
      apoštolem Pavlem se tady moc neohánějte. Saul, který se přejmenoval na Pavla byl agentem
      negativního stavu a byl to on, kdo navodil zradu křesťanství. Převzal úlohu po Jidáši Iškariotském, který spáchal sebevraždu. Byl obrácen pouze zevně, zázrakem při cestě do
      Damašku, když k němu promluvil hlas – Ježíš. Vnitřně zůstal Saulem a projevilo se to nepřímo
      v jeho útocích na ženský princip. Ježíš značí ženský princip. Přečtěte si jeho epištoly, je to z toho silně patrné, slovo Ježíš je tam jen párkrát a často v obráceném pořadí, Kristus Ježíš.
      Pavel se ženského principu bál, ženský princip značí stav, neboli v duchu lásku, v duši dobro
      a v těle pozitivní skutky. Těžko se falšuje ženský princip, je to víc poznat.
      Čeho se nebál, byl mužský princip, Kristus, neboli v duchu moudrost, v duši pravda a v těle
      víra. Tohle se falšuje líp, není to tak poznat, protože správnost procesu lze ověřit pouze
      podle stavu (ženského principu). Je-li proces správný, stav se mění k lepšímu a naopak.

      Apoštol Petr znázornil plně osud křesťanství na naší planetě až do konce dnů.
      Apoštol Jan, učedník kterého Ježíš nejvíc miloval, znázornil čistou lásku k Pánu Ježíši Kristu.

      Tak je psáno v Novém zjevení.

      Ještě dodám, že v současné době je apoštol Pavel členem pozitivního stavu, obrátil se.
      Je zaníceným služebníkem a následovníkem Pána Ježíše Krista.

  4. Vendo, respektuji, že mi neodpovídáte přesně na to, na co jste byl tázán. Doufám, že budete respektovat, že i já Vaši otázku ponechám bez odpovědi.

    1. Vendo, nelze technicky odpovědět pod Vaši reakci.
      Vždyť stačilo napsat, že se tím „Vaše“ nauka vůbec nezaobírá, nebo že možná zaobírá, ale Vy nevíte, co přesně o tom říká.
      Pokud píšete, že drtivá většina jedinců se na „cestu domů“ nevydává, pak logicky naskočí otázka, jaký bude právě jejich vývoj a jejich možnosti … (je pravděpodobné, že také pracujete s obrazy, tudíž mě zajímalo, jaký obraz k tomuto na základě Sant Matu zaujímáte, stačilo jediné, říci, že mimo pobyt těchto jedinců na Zemi žádný)
      Nechápu, proč Vás to nezanechalo klidným.

      Jinak citace já příliš nevyznávám, dle mého je třeba hovořit vlastními slovy, a to stručně a výstižně. Znám Váš článek, ale nikoliv zdejší účastnické reakce, až na mizivé výjimky. Nemohu tedy reagovat na nějaké bližší souvislosti v diskusích. Předpokládám ale, že ctíte volbu druhého – jak do hloubky se tématu chce věnovat a kolik mu je ochoten věnovat času. Předpokládám, že Vy jako autor více než já jako spíše náhodný návštěvník. Pokud Vás můj dotaz rozhodil, omlouvám se za svůj vstup, prostě v tu chvíli mi naskočil před očima obraz, co bude s těmi, kteří v době existence Země se od ní nestačí odpoutat a zajímalo mě, jestli to nějaká nauka řeší. Nic více, nic méně.

      Docela mě také zajímá, jestli to řeší Nové Zjevení, které tu prezentuje Karel.
      Či nějaká další zde zmiňovaná nauka. Pokud ano, děkuji za uvedení jejího názoru.

      1. Paní/slečno Anone,

        Samozřejmě, že knihy Nového zjevení to řeší. Vysvětlují minulost, především řeší současnost a dává obecné vyhlídky do budoucna, která není úplně pevně daná. Základní
        principy však vždy platí. Když něco vyčerpá svou užitečnost, je to přetvořeno, přeměněno
        na něco jiného v souladu s duchovní progresí. Takto nějak koná Duch Svatý, neboli Božská
        prozřetelnost Pána Ježíše Krista.

        Smysl a účel naší planety je znázornit pozitivnímu stavu, co je to stav negativní, jak koná a čím se projevuje. V současné době pozitivní stav už v tom má jasno a nyní je na řadě navrátit všechny zůčastněné v tomto experimentu zpět do pozitivního stavu. Včetně pseudotvůrců, kteří jsou aktivátory negativního stavu a jsou za vše odpovědní. Tohle bude hodně obtížné a vyžádalo si to změnu Absolutní přirozenosti Boží, když se stal Pánem Ježíšem Kristem.
        Až všichni budou obráceni do pozitivního stavu, pod tlakem následků svých činů, naše planeta vyčerpá svoji užitečnost a poté Božská prozřetelnost Pána Ježíše Krista s ní učiní to absolutně nejmoudřejší možné pro danou situaci, vždyť je přeci ve svém Absolutním Duchu mimo jiného absolutní moudrostí.

        1. Paní /slečno Anone,

          ještě něco k té „Vendově“ karmě a reinkarnaci. Nic takového není, je to falešná
          idea mající původ v peklech, naleznuvší svou oporu v pozdějším hinduismu, v ranném
          nebyla. Mnozí se zasloužili, aby se tato idea uchytila i v křesťanské kultuře. Pro
          mě známými jsou hlavně Abdrushin, nebo češi pan Zezulka a pan Tomáš. Určitě by se našlo mnoho jiných.
          Následky negativních voleb jsou, to ano, negativní volbě se říká hřích. Provinění proti Duchu Svatému, neboli proti řádu Pána Ježíše Krista si každý „vyžere“ buď ještě na naší planetě, nebo následně v mrtvém životě negativního stavu, nebo někde během procesu návratu zpět do pozitivního stavu.
          Nikdo nechodí na naší planetu dvakrát. Kromě dvou vyjímek, které potvrdí pravidlo.
          1. Pán Ježíš Kristus
          2. pseudotvůrci

          1. Respektuji Váš názor, ale tady se neshodneme. Mám pevné přesvědčení, že konkrétní jedinci (a rozhodně nejen nějací pseudotvůrci) byli zde na naší planetě zrozeni opakovaně, tedy vícekrát.
            Každopádně je pro mě ale přínosné znát alespoň některé základní názory některých nauk, tedy i Nového Zjevení. V tomto smyslu Vám za informace děkuji.

        2. Karle děkuji za Vaši vstřícnost. No už aby se všichni do toho pozitivního stavu vraceli, ne že by takoví jedinci nebyli, ale vysloveně masivní úsilí moc nevidím. Prostě mě jen napadlo, zda se dopředu řeší teoreticky možný jev, že všichni obráceni do pozitivního stavu ještě nebudou a Země již nebude pro další vývoj člověka použitelná. (každá hmota vzniká, vyvíjí se a pak se rozpadá, načež začíná její nový koloběh)
          Vy to píšete spíše tak, že to všichni na Zemi stihnou. To nevím. Jinak souhlasím s tím, že vůle Boží vždy volí to absolutně nejmoudřješí možné řešení pro danou situaci.

          1. Paní/slečno Anone,
            Naše planeta není zǒnou vymístění pravé planety Země, která je v pravém stvoření. Byla by jako všechny ostatní v tomto vesmíru „mrtvá“. Je zde „jiným způsobem“ (je to poněkud sci-fi, jedná se o ukradení a přestěhování planety pseudotvůrci). Má to ale i oporu v některých vědeckých teoriích.

            Jedno je ale hodně zřejmé už v naší době. Lidi ji „mrtvou“ UČINÍ.

    2. Pro Anone,
      v naší krátké diskuzi jste mi položil /la/ celkem čtyři otázky. Na všechny jsem reagoval, žádné odpovědi jsem se nevyhnul.

      Akceptuji však / možná Vás i chápu /, že mi nechcete odpovědět na moji jedinou otázku.

      Dobrou noc.

      Venda

      1. Vendo, opravdu se nebudu zapojovat do širších diskusí. Nevnímám žádnou potřebu sdělovat zde vlastní názory a zvláště je-li k tomu potřebné věnovat se souvislostem, ze kterých Vaše otázka vyplývá. Není to tedy tak, že konkrétně Vám nechci odpovědět, protože stejné by to bylo i kdyby mi tu otázku položil někdo jiný. Odpovídat má prostě jen ten, kdo k problematice má co říci a zároveň vnímá, že to má učinit. Víc v tom nehledejte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016